ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad

/ Testament… Před časem mi poslal kamarád, kněz následující článek, který je vhodný jako úvodník do našeho časopisu. Zvláště je na zamyšlení v tomto období, kdy budeme slavit Slavnost Všech svatých a připomínat si Památku všech Věrných zemřelých: V ţivotě občas zaţijeme nějakou silnou věc, která nám nedá, která nás nutí přemýšlet a vţene slzy do očí. O jednu takovou nedávnou zkušenost bych se rád podělil. Na faru přijeli mí přátelé snoubenci, kteří ke mně chodili na přípravu na manţelství, a ona plakala. Její mamince našli metastáze v kostech, tedy situace, kde uţ jen zázrak můţe pomoci. A jak víme, Bůh zázraky, alespoň těmi z medicínského hlediska, zrovna neplýtvá. Pár slov útěchy, modlitba za nemocnou, o moc víc neumíme. Po svatbě, která byla mimochodem moc pěkná a důstojná, začala hostina. A tu si ta nemocná ţena, matka nevěsty vzala slovo. Byla krásně oblečena s decentním kloboučkem, všechno si vlastnoručně vyrobila právě pro tuto příleţitost. Občas se jí hlas zadrhl, občas se nějaké to slovo ohnulo jiným směrem, ale byla to síla a příjemně se naslouchalo. Dvě myšlenky, které mě zaujaly: Manţelství jako maraton, dlouhý 42 let, kdy běţí oba dva spolu, ale ke konci uţ je jeden více unavený a potřebuje, aby se o něj ten druhý staral a společně aby dosáhli cíle. A druhá myšlenka jako touha po míru, kdy mnoho let zpátky, v nějakém italském městě, manţelství dětí dvou znepřátelených rodů přineslo do města pokoj a mír. Takţe jediná válka, která byla přípustná, byla těch dvou pod baldachýnem. Bylo vidět, ţe si to povídání pečlivě připravila. A hovořila i o mnoha dalších věcech, třeba o svatebním výboru (ona a matka ţenicha), jak měl výjezdní zasedání a konkurz na výrobu cukroví. A my jsme se smáli, jak to vtipně podávala. A přitom to mělo tak silný a smutný podtext. Hovořila ţena, kterou uvnitř těla neúprosně drtí zákeřná nemoc. Říkal jsem ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

1

si, ţe je to moţná naposledy co takhle můţe hovořit k celé rodině a dávat ze sebe to nejlepší. A svatba milované dcery byla vhodnou příleţitostí. Její řeč byla jako testament a mně z toho pomyšlení naskakovala husí kůţe. Jen jedna věc tomu chyběla. Pohled na cíl maratonu, kam se běţí. Ţe smyslem a cílem ţivota člověka je běh o vavřínový věnec, kterým je nebeská odměna. Být s Bohem. Dát svému ţivotu hlubší smysl. Být více neţ jen dobrým humanistou. Pozvat Boha do všeho, co dělám. I do své nemoci, i do svého Testamentu… P.Pavol Sandánus

 mše svatá o slavnosti Všech svatých 1. listopadu i při Vzpomínce na všechny věrné zemřelé 2. listopadu bude v 18.00 hod. ve farním kostele v Nekoři.  setkání biřmovanců: 4.11.: 19.00 hod.  setkání misijního klubka: 4.11. a 2.12.: 16.30 hod.  ministrantské setkání: 12. a 26.11.; 10.12.: 10.00 hod. (ministrantské setkání bývá v průběhu školního roku kaţdou druhou a čtvrtou sobotu v měsíci).  pastorační rada: 16.11.: 19.00 hod.  mše svatá pro děti: 18.11.: 18.00 hod. Milé děti a rodiče, srdečně jste zváni v 16.30 hod. na faru na společné setkání s přípravou na dětskou mši svatou.  adventní filmový večer: 27.11. a 11.12.: 17.00 hod.  žehnání adventních věnců: 27.11.  Rorátní mše svaté: 6.45 hod. - kaţdou středu v době adventní.  setkání seniorů: 30.11. a 21.12.: 15.00 hod.  ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA FARNOSTI: sobota podvečer a neděle 3. a 4.12. Duchovní obnovu farnosti povede P. Jan Linhart, spirituál konviktu v Olomouckém semináři. Program bude upřesněn.  poutní slavnost našeho farního kostela sv. Mikuláše v Nekoři: 6.12.:  18.00 hod. Mikulášská nadílka.  prosinec: Před Vánocemi moţnost svátosti smíření pro celou farnost (budou pozváni kněţí z okolních farností)  biblická hodina: kaţdé úterý v letním čase v 19.00 hod. a zimním v 18.00 hod. Změna vyhrazena. Všechny akce budou vyhlášeny v neděli při ohláškách a vyvěšené na farních stránkách.

ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

2

Církevní sňatek: Vít Fikejzl a Eva Ouhrabková, 27. srpna 2011, Sobkovice. Jan Tříska a Veronika Páchová, 24. září 2011, Nekoř. Pohřeb: Jan Šťovíček, 16. září 2011, Nekoř, 76 let. Marie Dušková, 27. září 2011, Nekoř, 82 let.

Moţná jsme slyšeli jiţ mnoho slov o mši svaté. Moţná jsme slyšeli, jak a co máme dělat. Ale jedno z nás kaţdý zná, kdyţ neproţíváme mši svatou nejen svými postoji, ale i srdcem, odcházíme prázdni, jako „kdybychom si odškrtli další povinnost“. Proto po zváţení jsem se rozhodl, ţe po částech budu uveřejňovat komentář ke mši svaté, abychom dokázali pochopit smysl mše svaté, liturgických úkonů. 1. Vstup Sešli jsme se ke slavení velikého tajemství naší víry, ke slavení eucharistie. Tuto slavnost lidově nazýváme mše svatá. Podle učení II. Vatikánského koncilu je to vrchol a zdroj ţivota církve. Eucharistie je památka Ježíšovy smrti a vzkříšení, tajemným způsobem zpřítomňuje na oltáři jeho kalvárskou oběť. Jeţíš přichází ţivý mezi nás. Mše svatá má dvě základní části: bohoslužba slova a bohoslužbu oběti. Před nimi předcházejí vstupní obřady a na konci jsou závěrečné obřady. Účelem vstupních obřadů je, abychom mezi sebou vytvořili společenství. Zmrtvýchvstalý Kristus chce přijít mezi své učedníky shromážděné v bratrské jednotě a lásce. Dalším účelem je připravit se na setkání s Kristem v jeho slově a ve slavení jeho oběti. Není to úkol jednoduchý. Na bohosluţbu přicházíme ze světa venku, často rozptýlení a plní rozličných starostí. Je nebezpečí, ţe nebudeme dost vnímaví a pozorní k posvátným skutečnostem. Proto je třeba přijít včas, zklidnit se a soustředit se. Přicházíme-li pozdě, rušíme i ostatní. Pokud se nám to někdy stane, ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

3

zůstaneme raději vzadu a místo k sezení si hledáme aţ ve chvíli, kdy se zpívá, nikoli při modlitbě nebo čtení. Mše svatá začíná průvodem kněze a ministrantů k oltáři. Tento průvod je doprovázen zpěvem. Vstupní zpěv nám pomáhá k tomu, abychom se sjednotili, nechali se vtáhnout do posvátného dění a nebyli jen nezúčastněnými diváky. Proto je důleţité, aby se do zpěvu zapojili všichni. Vstupní zpěv nás rovněţ uvádí do tajemství liturgické doby nebo svátku. Po příchodu k oltáři jej kněţí a jáhni uctí políbením. Oltář symbolizuje Krista. Je to místo, kde se zpřítomňuje Kristova oběť a stůl hostiny, kterou pro nás Pán chystá. Při větších svátcích můţe kněz oltář také okouřit. Kadidlo pouţívali lidé uţ odedávna. Kouř stoupající vzhůru je obrazem našich modliteb. Libá vůně nám připomíná, že naše modlitby i náš život se mají stát obětí, která se Bohu zalíbí. (pokračování příště) Připravil P. Pavol Sandánus

Varhanní koncerty v rámci Orlicko-kladského varhanního festivalu si i v Nekoři nacházejí své posluchače. Letošní 15. ročník tohoto česko-polského festivalu duchovní hudby přilákal do kostela sv. Mikuláše v Nekoři přes čtyři desítky posluchačů. Diecézní organolog, spoluzakladatel tohoto festivalu a vynikající varhaník prof. Václav Uhlíř spolu se sopranistkou Hanou Medkovou v neděli 26. září 2011 rozezněl nekořské varhany skladbami Johana Sebastiána Bacha, Georga Friedricha Händla, Josefa Haydna, Césara Franca a i vlastní improvizací na motiv svatováclavského chorálu. V rámci letošního jubilejního ročníku byl ve spolupráci s Českým rozhlasem Hradec Králové natočen na CD zvuk 12 vybraných nástrojů, které se v rámci tohoto festivalu rozeznívají. Je pro nás potěšitelné, ţe mezi těmito vybranými nástroji byl i romantický styl s typicky tmavším a hutnějším zvukem varhan v Nekoři. Děkujeme obci Nekoř za pravidelný kaţdoroční finanční příspěvek 5000,Kč na konání tohoto koncertu a letošním vystupujícím za krásný hudební záţitek. Pan profesor Uhlíř byl jedním z našich největších odborných pomocníků při organizování oprav našich varhan, je potěšitelné, ţe se rád do Nekoře vrací, aby nám na ně přednesl krásné varhanní skladby. Miki ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

4

……… TO JE ZLATÉ POSVÍCENÍ, TO JE ZLATÁ NEDĚLE, MÁME KROUPY, JITRNICE, K TOMU KOUSEK PEČENĚ …. důleţité pomůcky, které jsou zapotřebí. Nakopat křen a sehnat struhadlo i ruce ochotné strouhat a nosy a oči ochotné nad tím ostrým poţehnáním slzet. Ţenské musí vydrhnout hrnce, kbelíky, mísy, misky, holby, spoustu vařeček, vidliček, naběraček, cedníků a hlavně pořádnou mašinku na mletí masa. Připravit pohoštění pro pana mistra řezníka a jeho pomocníky, naloupat kila cibule a česneku, opatřit koření, uvařit kroupy přesně do té správné vláčnosti, nakoupit Adamcovy rohlíčky ve správném čase a počtu. Ukazováček nám připomene, ţe máme být vděční za krásné podzimní počasí, za úrodu polí, ze které můţeme ţít, za brambory a šrot, které poslouţily dobrému hospodáři, aby pašíka řádně vykrmil a za všechny jablíčka a švestky, případně chmel, které, zpracovány do tekuté formy, úchvatně doplňují zamýšlené speciality. Není to samozřejmost, v době katastrof, povodní, tajfunů a krizí mít zdravé jídlo, čistou vodu, dostatek prostředků a času udělat slavnost a pozvat kamarády, sousedy, přátele a v klidu a míru si pochutnat a oslavit dobréhoa starostlivého Boha za to, ţe nám dává věci k ţivotu a radosti tak hojné a dobré v pravý čas.

Po dvou letech se opět přiblíţila neděle, kdy naše farnost slaví posvícení. Jestliţe je datum na erbu našeho kostela správně datované, bylo od roku 1698 jiţ 313 v pořadí) Jak jinak, i tentokrát se všichni připravovali doma, uklízeli, pekli, vařili a smaţili a těšili se na slavnost u kostela. Posezení ve farní hospůdce u specialit báječných a nevídaných uţ k tomuto svátku tradičně patří. A jak by ne, vţdyť kolik dětí vidělo pravou domácí zabijačku, tak říkajíc – v přímém přenosu, od začátku do konce - doma? Nebo u babičky?? Uţ i na vesnici málokdo…i my jsme si zvykli jezdit pro masíčko umakartově a plastikově zabalené do obchodu ve městě. Petr Stejskal, původem z Ostravy, se kdysi přiznal, ţe si jako mrňous myslel, ţe maso, mléko a chleba se vyrábí v továrně))) Abychom si připomněli tradice a poznali, jak bylo pro naše předky těţké opatřit si zásoby na zimu, vezmeme si na pomoc jednu naši ruku. Zabijačka je především pořádná ruční práce. Začneme palcem – chlapi musí připravit všechny nástroje, sekyry, noţe, mašinky, dodat na farní dvůr kotle na vodu a hromadu dříví, udělat podláţku pod stoly a trojnoţku na věšení čuníka. Dopravit na faru vál, troky, ţebřiny a všechny


5

Prostředníček je střed, zodpovědný za to, ţe se taková akce včas domluví, věcičky i lidé budou ve správný čas na správném místě, farní hospůdka bude oplývat vhodnými nádobami, hrnci, pekáči, talíři, hrníčky, příbory a hlavně půllitry. Do všech těchto nádob pak musí šikovné a ochotné ruce dát ve správný čas přesný poměr všech dobrot, aby nejen mlsné jazýčky a ţaludek, ale i ostatní kousky lidského těla mohly povzdychnout s Kájou Maříkem: „Taková dobrota, ta jde přímo „do ledvin“)) Prsteníček zve k návštěvě celé rodinky, které se nedočkavě ptají, kdy ta akce vypukne, jestli bude všeho dost a nabízí příleţitost úţasně a celorodinně proţít sobotní odpoledne, které se při trošce dobré vůle můţe protáhnout i na nedělní čas…Konečně ke kostelu a k faře zavítají i ti obyvatelé Nekoře, které vídáme pouze o půlnoční, o pouti pod lipami nebo o Dušičkách… Fara se zbaví nánosu tajemného šerosvitu a stane se alespoň na pár dnů středem voňavého království dobrůtek, společenstvím dobré vůle a příjemné společnosti, kam je radost přijít. Dveře do kuchyně, stany a hospůdka vítají místní, přespolní i „lufťáky“ plnou náručí pochoutek, pitíčka teplého i studeného a hlavně lidskou vřelostí a pospolitostí. Malíček pak je úţasnou výzvou a dobrodruţstvím pro děti – kdekdo viděl v televizi lov na slona, koridu, kovboje, ale málokdo z kluků a holčiček mohl sledovat přímý vstup

čuníka na scénu, do připravené reality show plné pravé chlapské odvahy, správných hmatů a chvatů a závratného vítězství ducha nad hmotou – to tehdy, kdyţ po střelné ráně a velkém finále s ostrým noţem většina krve prýští správně do připraveného kbelíku a pak obarví kroupy, nikoliv přihlíţející diváky. My jsme to štěstí měli. Sledovali jsme poslední vteřinky prasátka, které bojovalo čestně a spravedlivě svůj ţivotní boj, viděli jsme úţasně sehraný tým kolem mistra řezníka, pochválili Mikyho za vařící vodu k kotlích, Marušku a Petru za nadýchané záviny a makovce k svačině, jejich dětičky za trpělivost a poslušnost, pana faráře za lahodný švestkový doping, Lukáše za řízné pivko a zásobu nealkoholických nápojů, Marušku Glonkovou za perfektní dodávku cibule a česneku i za vynikající kvalitu krup, Verču, ţe nám okamţitě a ochotně zapůjčila svoje nádobí, děti, ţe se nepletly k horké vodě a ostrým nástrojům, vyzvedli jsme zásluhy Jardy Kubíčka st., který po tři dny chystal nádobí, nosil, drţel, špejloval a uklízel, Vojtu a Libora za výrobu dobré nálady a neúnavné ochutnávání všech ingrediencí, dokud nebyly vyladěny do absolutní dokonalosti, Dušana za zapůjčení absolutně nového válu a vedení lázeňské sekce, Karešův tým za ruce ochotné donést, umýt, umlít, přesunout a vydrhnout cokoliv bylo třeba, muziku ŠouFiFa za neskutečný hudební výkon a pětihodinové nasazení, obsluhující okýnkový personál za vstřícnost, rychlost, přesné


6

vyřizování objednávek a bleskovou matematiku, všechny návštěvníky, ţe přišli a vytvořili s námi veselé a hladové společenství, spoluţáky za přepadovku, kterou jsme nečekali, ale byla milá - ALE hlavně a v první řadě: Jardu mistra řeznického, který je středobodem a velícím důstojníkem celé akce! My ti Jardo, pěkně děkujem, ţe jsi to s námi dotáhl aţ sem k perfektním výsledkům a

spokojeným, umaštěným bradám a naplněným bříškům. Uţ teď se těším na další posvícenský maratón. Farní zabijačka je skvělý důvod, proč přijít k faře, oslavit posvícení, uţít si společnosti, dopřát si občerstvení jako od maminky, babičky, tetičky, řezníka, hospůdky ….a vůbec – jestli jste tam byli, víte, ţe to bylo moc fajn!!! Lada Faltusová

Pro mě, který zaţil svou první zabíjačku před dvěma roky zde v Nekoři, bylo očekávání té letošní velkým těšením. Byl jsem, jako na té předchozí, na faře uţ od rána a pozoroval jsem ten koncert řeznických rukou a jeho pomocníků s velkým obdivem. Uběhlo sotva pár hodin a seděli jsme u svačiny, ochutnávali první zabíjačkové dobroty a prasátko uţ bylo kompletně rozporcované a na farním dvorku uţ bublal ovar ve vařící vodě. Je to radost být součástí tohoto týmu, který přesně ví, co dělat. Je to souhra šikovných děvčat v kuchyni a řezníka s pomocníky. Ve dvě hodiny se mohla otevřít hospůdka a začít vydávat dobroty, které byly dopoledne vytvořeny a točit pivo. Byla to pro mne velká radost jít aţ večer domů a být plný záţitků z krásně proţitého dne se skvělou partou lidí. Všem jim moc děkuji, ţe jsem mohl být mezi nimi, přiloţit ruku k dílu a proţít si další skvělou zabíjačku. Uţ teď se těším na další. Ahoj Víťa Kareš

Byla říjnová sobota dopoledne. Studené a sychravé ráno pokořilo slunce svými hřejivými paprsky. Počasí na brigádu jako stvořené. U fary pobíhaly děti, pomáhaly dospělým chlapům odklízet větve z prořezaných lip a se vším, co bylo třeba. Na faře maminky s hadrem v ruce myly okna a uklízely. Někteří ochotníci stěhovali skelnou vatu a "ostatní je obdivovali". Pomoci přišli malí i velcí, kluci a holky, dospěláci i skoro dospěláci, někdo z rodiny nebo i celá rodinka a P. Pavel v pracovním. Nebyl tam nikdo, kdo by si přišel zkrátit dlouhou ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

7

chvíli. Všichni měli plno práce "na svém". Vím, jak je někdy těţké učinit ten krok a jít pracovat "na farní". Ale farní, znamená i mé. Jsem její součástí. Sama mám doma spoustu restů, polovinu víkendů jsem v práci a rameno mám v háji. Omluva? Výmluva? Společně pracovat a svačit s lidmi, které jindy jen zdravíte v kostele, je velmi obohacující a pro ţivot farnosti důleţité. Nejen počasí mi tento den prozářilo radostí. Více jsem dostala, neţ dala. Čas je velmi relativní! Vidět nadšené děti a mlaďáky nabité energií, kterou my ztrácíme, je důvodem k radosti. Pravda, pro někoho k naštvání. Přesto, pracovat bez odměny na společném je pro ně i pro nás velkým vkladem do budoucna. M. P.

Zeptala jsem se dětí jaký je podle nich svatý člověk? A jakého světce znají a co se jim na něm líbí. 1. Věří v Jeţíše. Je hodný. Dobře se učí a má dobré vlastnosti. Svatí dělají něco pro chudé. 2. Znám archanděla Michaela, který zabíjel štíry - ďábla. (kluk 10 let) 1. Má svatozář nad hlavou. Pro všechny třeba peče perníčky. 2. Cyril vymyslel hlaholici, neznám nikoho jiného, kdo vymyslel abecedu. (Dívka 9 let) 1. Všecko co maj, prodaj a daj to druhým lidem. 2. Svatý František. (Dívka 5 let) 1. Je hodný, laskavý. Pomáhá lidem. 2. Znám svatého Václava. Líbí se mi jeho odvaha. Zabil ho jeho bratr Boleslav. Jeho babička Ludmila byla také svatá. Učila ho číst a psát. Taky mu vyprávěla o Pánu Jeţíši a on pak šířil učení o Něm. (Dívka 14 let) 1. Něco dobrého udělal. Něčím se proslavil, ale né pro lidi nevěřící, ale pro nás, kteří věříme v Boha. 2. Matku Terezu, protoţe se starala o lidi na ulicích a zaloţila nemocnici. (Dívka 12 let) 1. Hoří mu láska. Je hodný a všem pomáhá. 2. Svatýho Václava. Líbí se mi na něm, ţe je svatý. (Kluk 8 let) Ptala se Aneta.


8

Říjnové setkání bylo pro nás opět velice příjemné. Tentokrát pro nás otec Pavol připravil velmi zajímavé téma. Víte, co jsou to „svátostiny“. Tak tedy, zatím co svátosti ustanovil pán Jeţíš, svátostiny ustanovila církev. Mezi svátostiny patří např.: svěcení nebo svěcení svící – hromniček, svěcení ratolestí, ţehnání adventních věnců, ţehnání zlatých předmětů. Dále je to kaţdé poţehnání – třeba kdyţ rodiče ţehnají dětem, kdyţ se ţehná nové obydlí, nemocnice, pracoviště, dopravní prostředky, ţehnání pro nové lektory a akolyty, pro zasvěcené osoby (tzv. třetí řád sv. Františka). Mezi svátostiny patří i křesťanské zásnuby dokonce i pohřeb, při kterém se vyznává víra ve vzkříšení a ţivot věčný. Všechna ţehnání mají chválit Boha a posvěcovat věřící, které Duch Svatý inspiruje k hlubší zboţnosti. Svátostiny – to je tedy úkon ţehnání, které nás můţe přivést ke svátostem. Svátostiny můţe přijmout kaţdý člověk. Tolik tedy o našem posledním setkání. Škoda, ţe se nás sešlo jen deset. Proto milí přátelé – senioři – neváhejte a příštího setkání se zúčastněte. M. Matyášová

Dlouho jsem přemýšlela o vhodném tématu do této rubriky. Je měsíc říjen – měsíc růţence, a jak jsem brouzdala po internetu, tak mě oslovila diskuse na téma Mariánské úcty. Debata se odehrála na portálu pastorace.cz a následující dotaz poslal člověk, který si říká Dušan. Jak se dívat na Marii? Zatím mariánskou zboţnost příliš neproţívám, uctívám Marii jako první ze svatých, ale formy úcty tzv. lidové nechápu - poutě,sošky, zjevení a jiné barokní projevy. Někdy mi to zavání modlosluţebnictvím. Vţdyť na 1. místě je Kristus-Bůh. Proč by měla být Maria prostřednicí, nebudu se přeci obracet na vrátného, kdyţ můţu za šéfem. M.N.Badal: Světce i P.Marii prosíme o přímluvu tak, abychom poznali Boţí vůli, aby se za nás tzv. "přimlouvali" u Boha ne kvůli protekci, ale protoţe jim věříme, ctíme je, víme, ţe mají velkou moc, protoţe uţ jsou s Bohem v nebi sjednoceni. Neuplácíme ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

9

je tedy modlitbami, zapalováním svíček a dalšími úkony. Pokud by to tak někdo chápal, byla by to modlosluţba. Světci jsou naši patroni, jejichţ jména např. nosíme, jsou našimi vzory. Proto se k nim můţeme utíkat. Jsou nám někdy srozumitelnější a představitelnější neţ Bůh sám. Stejně jako my byli kdysi lidmi na této zemi, dovedeme se k nim tedy přiblíţit snáz neţ někdy k Bohu, kterého povaţujeme za příliš vzdáleného v jakýchsi výšinách. Mohou tedy být pro nás vhodnými prostředníky těch proseb, které normálně „vysíláme“ k Bohu přímo. Ať uţ přímo, nebo zprostředkovaně přes svaté, jde o prosby, modlitby. Nejde o uprošování, přemlouvání a ovlivňování, ale o moţnost rozhovoru. Právě díky němu nám Bůh dává moţnost, abychom svá přání formulovali, vyslovovali a mnohdy se časem podivovali nad jejich naivností, krátkodechostí a přízemností. Ovšemţe je pak tou nejlepší prosbou "buď vůle tvá". Modlitba, prosba, přímluva je tedy jakousi pedagogickou moţností pro nás. Myslím, ţe kaţdý z nás má zkušenost, ţe kdyţ si něco jakoby na Bohu "vyvzdoroval", dostal to, po čem touţil a za čas shledal, ţe to stejně nebylo to pravé, protoţe to bylo jen podle našich omezených představ. Náš rozhovor s Bohem a světci v modlitbě je jistě ovlivňován naší pozemskostí, běţným slovníkem, zkušenostmi, věkem. Pak mohou někdy vzniknout absurdní situace, kdy lidé prosí Boha o něco špatného, kdy jej skutečně nějak chtějí ovlivnit. To, ţe dochází k této magii, modlosluţbě a jak sám říkám "folklornímu katolictví", to ještě neznamená, ţe je špatný princip prosby a modlitby sám o sobě. Myslím, ţe je dobré odlišovat to, co o modlitbě učí církev, co říkají církevní otcové (sv. Augustin), apoštolové (sv. Pavel) a ten opačný pól hloupého pojetí modlitby "Boţe, ať soused přijde o to nové auto, stejně si ho nezaslouţí". M.Opatrný: Pokud jde o vztah k Marii, můţe být dosti uţitečné si místo pročítání teologických dokumentů pročíst perikopy evangelií, které se Marie týkají. A k nim si pročíst komentáře. Z toho jak evangelisté pojímají Mariánská témata, je dobře patrný vztah prvotní církve k Marii. Maria zde v ţádném případě není nějakou polobohyní, ap. Je podávána jako vzorový člen církve, nebo chceme-li jako vzorový křesťan, a o to, a jen o to, by ve vztahu k Marii mělo jít. J.Maxa: Panna Maria mě naučila, ţe jsem se díval dříve na Krista svýma očima a myslel jsem si, ţe správně a přizpůsoboval si jej sobě místo Jemu (kolik lidí si to ještě stále myslí). Ono ale, kdyţ někdo řekne Maria - říká ve skutečnosti Kristus. Připravila Veronika Mikysková ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

10

Misijní výlet do Chocně v sobotu 1. října bylo vlastně takové setkání všech misijních klubek. Jelo nás asi 10 dětí včele se Štěpánkou, Anetou a její sestrou Markétou. Farníci z Chocně nám tam připravili nádherný program. Kaţdý si před kostelem vybral omalovánku zvířátka a podepsal si ji. Všechny klubka přivezla své výrobky a šla je vystavit a nabídnout k prodeji do kostela. Další program byl v kostele: přivítání, vyprávění o Františkovi z Assisi, pár klubek si připravilo buď písničku anebo si jedno misijní klubko dokonce trouflo i na představení o Noemově Arše. Potom nám tam pustili film o misiích v Guaně. Po obědě na dvorku u fary jsme hráli velmi zajímavou hru „po stopách sv.Františka z Assisi“. Pak kdo chtěl, mohl jít sportovat nebo vyrábět. Já jsem šla na vyrábění – udělala jsem riflovou kytku, která se dá nosit jako náramek, kamínek s obrázkem kuřete a dárkovou krabičku. Taky jsme vyráběli sv.Františka z brambory, makovic, šustí a dalších přírodnin. František uţ doma začíná klíčit. Na konci misijního dne byla mše svatá a pak uţ jsme utíkali na vlak domů. Doubravka Mikysková Fotky z toho setkání si můţete prohlédnout kliknutím na odkaz: https://picasaweb.google.com/116798882169800836074/1102011MisijniDenVChocni?authk ey=Gv1sRgCJHQs8nQ-7qCdQ#

Dne 14.10 jsme se sešli na faře, abychom pekli perníčky a připravovali se na Misijní neděli. Začali jsme ve čtyři hodiny, aby si kaţdý stihl vykrájet plech perníčků. Na pečení perníčků nám pomohla školní trouba, ve které se asi 15 plechů nádherně upeklo. Kdyţ se všude uklidilo tak jsme se pomodlili desátek a začali jsme si rozdělovat úkoly na mši. Po rozdělení práce jsme ochutnali kaţdý jeden perníček a popřáli k svátku Tereze Tauchmanové. Nakonec jsme se všichni rozešli do svých domovů. Anna Karešová ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

11

Na 33. neděli během roku (cyklus A) – před 30 lety - 15.11. 1981, letos připadá 33. neděle na 13.11.2011 Přísl. 31, 10-13,19-20,30-31; 1 Sol 5,1-6; Mt 25,14-30

Moji milí, malí i velcí, jsme zase u Jeţíše, který jediný ví, co je v člověku, co je v nás. Ví, v jakém prostředí ţijeme, ví o našich slabostech, o naší lenosti ke konání dobrého, o naší nechuti rozejít se s hříchem, nechuti k očistě duše, k odpuštění, odprošení – proto nám tak často připomíná, ţe náš ţivot má být sluţbou Bohu a ţe z ní všichni budeme skládat při smrti účty a za ní dostaneme odplatu věčnou. Zamysleme se nad svým ţivotem. První čtení nám představuje poţehnání pořádné ţeny. Takovým poţehnáním však můţe být i muţ, děti i staří, kdyţ hledají a věrně se snaţí plnit vůli Boţí. Druhé čtení. Uţ za svatého Pavla chtěli vědět, kdy bude konec světa. A během dvou tisíc let církve tolikrát lidé zapomněli na slova Jeţíšova, ţe o tom dni neví nikdo, ani andělé v nebi, a předpovídali roky a dny jeho příchodu. Víme, ţe přijde, ale naše jediná starost má být ne kdy přijde, ale abychom byli připraveni. Všichni jsme dětmi Adamovými, jejichţ rozum, vůle i láska jsou nakloněny ke zlému, všichni jsme Boţími dluţníky, všichni jdeme k soudu. Ale jde s námi Jeţíš, který se nabízí, ţe naše dluhy zaplatí, kdyţ ho o to poţádáme. Jakou radost a jistotu vyjadřují slova, která poslal domů z nemocnice nedávno zemřelý náš bratr V. Adamec: „Maminko, byl tu u mne p. farář a dal jsem si duši do pořádku…“ a jak tato slova mírní zármutek z rozloučení. Prosme často: Duchu sv., uč mě tomu nejdůleţitějšímu, vyrovnávat své dluhy s Bohem a lidmi skrze Jeţíše. Evangelium nás vyvádí z častého sebeklamu, ţe stačí, kdyţ neděláme nic zlého. Bůh nás poslal na svět, abychom mu slouţili a s hřivnami, které jsme od něho dostali, konali dobro. Jeţíš říká, ţe nedostávají všichni stejně zdraví, tělesné zdatnosti, nadání, humoru, výchovy, hmotného postavení, krásy. Slyšeli jsme, ţe se budeme zodpovídat z toho, co jsme udělali svou tělesnou silou, nadáním, výchovou, postavením, majetkem pro dobro bliţních. Jestli tvé sportovní rameno pomohlo tomu, kdo těţko vystupoval ve vlaku, jestli tvé pevné nohy stály, kdyţ v dopravním prostředku nebylo dost místa pro starší, jestli jsi slovem a humorem pomáhal zahánět smutek, jestli tvá bystrost pomáhala dobře poradit, chránit před omyly, odhaloval jsi slovem a příkladem poklady spásy všem, mezi něţ tě Bůh postavil, aby i oni mohli šťastněji a spokojeněji ţít? Co jsi učinil pro šíření slova Boţího? Modlil ses za ty, kteří se nemodlí? Pamatoval jsi s pomocí duším v očistci? Bratře a sestro, to je jen několik otázek z toho, co nám Kristus říká dnešním podobenstvím. Ţijme tak, abychom po našich odpovědích měli jistotu slov Kristových: „Pojď sluţebníku dobrý a věrný, protoţe jsi byl nad málem věrný, nad mnohým tě ustanovím. Vejdi do radosti svého Pána“ Buď věrný tedy i nad málem!!! Vybral Jiří Pomikálek ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

12

Uţ tu byl ten den, kdy jsme se konečně vydali do Prahy hledat stopy apoštolů! Vypravili jsme se s dětmi z choceňské farnosti, které má na starosti moje teta Martina, která tento projekt vymyslela. Dětí bylo 21 a dospělých jen 7. Domluvili jsme se, ţe kaţdý dospělí bude mít 3 děti. Ve vlaku jsme si povídali a ţertovali aţ do Prahy . Z Masarykova nádraţí jsme jeli po jezdících schodech asi 50 metrů dlouhých. Jeli jsme taky metrem. Hurá! A protoţe jsme šli po stopách apoštolů, kam jinam se podívat neţ na orloj. Přišli jsme právě včas. Apoštolové se ukláněli z okýnek orloje. Mohli jsme se podívat i dovnitř, jak orloj funguje. Taky jsme se uvnitř pomodlili a povídali si o symbolech apoštolů, abychom je poznali Tak aţ pojedete do Prahy na orloj a nebudete si jistí, kdo je jaký apoštol, napíšu vám nápovědu: Sv Petr má klíč Sv. Tadeáš má knihu Sv. Matěj má sekeru Sv. Ondřej má šikmý kříţ Sv. Filip má kříţ Sv. Jakub má valchářskou palici Sv. Pavel má meč a knihu Sv. Tomáš má kopí Sv. Šimon má pilu Sv. Jan má kalich s hadem Sv. Bartoloměj má knihu a nůţ Sv. Barnabáš má kámen a papyrus Stopy apoštolů jsme pak hledali i nalézali na Karlově mostě, Vyšehradě, dominikánském klášteře i z parníku po Vltavě . Stop apoštolů je prostě plná Praha! Šimon Krsek

Velké poděkování patří panu Stanislavu Skalickému za generální opravu pískovcového sloupku se svatým obrázkem u cesty od Bredůvky k Studenému - nad čp. 171, kousek pod vodojemem. Při opravě pomáhali pánové Pavel Smejkal a pan Petr Hubálek. Obnovení původního pískovcového vzhledu, obnova nápisu 1845, obnova kovového rámečku se zasklením a celková úprava okolí stála mnoho hodin obětavé práce zmíněných pánů. Snaţili jsme se zjistit něco o historii této malé památky, ale bohuţel v kronikách, obecní ani farní, se nepodařilo vypátrat ţádnou zmínku. Týden po záříjovém posvícení byla tato památka na naše předky spolu s nově namalovaným obrázkem P. Marie P. Pavlem Sandánusem poţehnána. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

13

Při příjemné sousedské sešlosti při této příleţitosti v krásném slunečném nedělním odpoledni bylo panem Petrem Hubálkem tlumočeno vyprávění jeho předků k vzniku této památky. Sloupek se svatým obrázkem byl prý postaven majitelem blízké usedlosti čp. 171 (dnes majitel pan Stanislav Skalický). Při sváţení sena z jeho polí nad cestou se samovolně rozjel plně naloţený vůz s koňským spřeţením. Nahoře na fůře v té chvíli byly děti hospodáře. Neřízený vůz i s koňmi sjel dolů z pole k cestě přes příkrý břeh a nikomu, ani taţným zvířatům se prý nic nestalo. Jako poděkování za šťastný konec této události dal majitel usedlosti postavit tento kamenný sloupek se svatým obrázkem. Na jeho přední (zadní) straně je vyryt letopočet 1845. Z materiálů uloţených v obecním archivu a z podkladů sestavených bývalým starostou Václavem Faltusem k jednotlivým číslům popisným se podařilo zjistit, ţe v roce 1848 byl majitelem čp. 171 sedlák Václav Lorenc, vlastnil 46 jiter pozemků, coţ představovalo cca 25 ha a v té době to údajně byl největší statek v Nekoři. Fotografií ze slavnostního poţehnání ještě jednou děkujeme pánu Stanislavu Skalickému, Petru Hubálkovi a Pavlovi Smejkalovi za opravení památky a paní Marušce Pomikálkové za namalování nového obrázku, který je kopií obrazu Panny Marie z poutního místa Luţe u Košumberku. Miki


14

Chci před tebou, Pane, vzpomenout na své mrtvé. Na všechny, kteří patřili ke mně a odešli. Připadá mi, jako by se mnou ţivotem šla velká skupina lidí, kaţdým okamţikem se někdo mlčky rozloučil, odbočil z cesty a ztratil se ve tmě. Skupina je stále menší a tišší a jednoho dne také já mlčky odbočím… Ti, kteří odešli, mlčí. Nápodobují tvé mlčení. Zůstávají pro mne skrytí, protoţe vešli do tvého ţivota. Slova jejich lásky ke mně splynula s jásotem Tvé nekonečné lásky. Zde na světě se my lidé ustaraně a uspěchaně ujišťujeme o vzájemné lásce. Ty však chceš, abychom na důkaz víry pomocí skutků lásky opustili sami sebe a smysl svého ţivota našli ve tvém Ţivotě. V něm ţijí ti, kteří nás předešli. Protoţe ţijí, mlčí. My naproti tomu hlasitě mluvíme, abychom zapomněli, ţe jsme smrtelní. Jejich mlčení je slovem jejich lásky. Ať mne provází toto jejich slovo, kdyţ ode mne odcházejí k tobě. A tak i mně jsou nejblíţe. Ţijí ţivotem, který i mně je vlastní, ač zatím ještě skrytý. Oni jej ţijí ve věčném světle, v nekončícím dni, kterým jsi ty sám, Plnost veškeré skutečnosti. Boţe ţivých, buď také mým ţivotem! Z díla Karl Rahnera vybrala H. R.

– Milé děti, Loudalka se Šikulkou se vţdycky těší, kdyţ má přijet babička, protoţe jim vţdy něco dobrého přiveze. Ani si nedokáţou představit, ţe by babička někdy přijela bez nějakého dárku. To by bylo smutné. Jenţe kdyţ Loudalka jela k babičce, maminka se jí ptala: „Co vezmeš babičce jako dárek, aby měla radost?“ „To já musím babičce taky vozit dárek?“ řekla Loudalka, „copak nestačí, ţe babička vozí dárky mně?“ „Pamatuj si dobře, Loudalko, ţe dárky nejen dostáváme, ale také je můţeme dávat a dělat tím radost druhým.“ Včera odpoledne Loudalka prosila maminku, jestli by nemohla upéci tu dobrou bábovku, co měli minule. „Určitě ano,“ odpověděla maminka, „ale dones mi prosím ze spiţírny mouku a cukr, tady v kuchyni uţ ţádnou nemám.“ Jenţe Loudalka na to zapomněla, protoţe si četla ze své milé kníţky, a nic do kuchyně nedonesla. Za hodinu si řekla: „To uţ bude bábovka pomalu upečená, uţ se půjdu podívat za maminkou do kuchyně.“ Jenţe jaké bylo její překvapení, kdyţ maminka zašívala ponoţky a ţádná bábovka nikde nevoněla a v troubě byla tma. „Mami, ty jsi tu bábovku neupekla?“ „A z čeho? Vţdyť jsem tě přece prosila, abys mi donesla cukr a mouku. Doteď ji v kuchyni nemám.“ Maminka by si mohla sice tu mouku a cukr přinést sama, ale chtěla Loudalku naučit pomáhat. A tak dobrá bábovka byla později. Mnohdy chceme po Pánu Jeţíši, aby něco změnil a zlepšil v našem ţivotě. On to často rád udělá, ale také chce, abychom mu pomáhali. Na mši svatou také nepřicházíme s prázdnýma rukama, jen tak. Přinášíme Pánu Bohu svůj dárek: především k oltáři neseme chléb a víno, ale také všechny své dobré skutky a dobrá předsevzetí. Kdo Pánu Jeţíši nic nechce dát, ten bude mít své srdíčko pořád prázdné. www.loudalka.op ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

15

Napoleonovo kuře naporcované kuře, 3 cibule, 30dkg hub, 4 strouţky česneku na plátky, 1 malý rajčatový protlak, 1,5dcl bílého vína, 2 lţíce majoránky, sůl, trochu oleje Všechny přísady smícháme a spolu s naporcovaným kuřetem vloţíme do pekáče. Naloţené necháme uleţet přes noc. Druhý den pečeme.

Jablečná nutela 3kg jablek, 1kg cukru krystal, 20dkg čokolády na vaření, 20dkg kakaa Jablka oloupeme, zbavíme jádřinců, pomeleme na masovém strojku a dáme je asi na 10 minut povařit s cukrem. Do horké směsi přidáme na kousky nalámanou čokoládu a kakao. Ještě dalších 10 minut povaříme. Pak plníme sklenice a sterilujeme 20 minut na 80°C. Dobrou chuť Aneta

Poštou jsem obdrţela tuto reklamu a posílám dále: Ano, už se rodí první číslo slibovaného křesťanského časopisu pro ženy eTabita. Právě prochází korekturami a obrazně řečeno se pomalu dostává do „tiskárny“. Co v něm najdete? Jen ukázkově:  Pozdravy z Filipín – příběhy  Vzkříšení Tabity manţelského páru  Vyber si dobrý díl (slovo  Musí být náš dům dokonale biskupa AC) čistý?  Existuje recept na šťastné  10 rad, jak neomdlít, kdyţ někdo manţelství? zazvoní  Můj příběh – příběh ţeny, která  Tipy na výlet se stará o nemocnou matku  Jak vařit kdyţ je hodně zeleniny  Tabita představuje Emerge  a další Tento elektronický časopis budou zájemci dostávat zdarma na své emailové adresy. Věříme, ţe i v této podobě bude velmi dobře pouţitelný. Někdo si ho vytiskne, někdo si vytiskne jen ty části, které jej zaujaly, někdo si ho přečte z monitoru svého počítače. Můţete ho přeposílat svým známým, můţete si ho uloţit do počítače. VÝZVA pro všechny, kdo chtějí dostávat Tabitu. Napište nám na adresu [email protected] . Pokud víte o dalších zájemcích, prosím, pošlete jim tuto výzvu.

.ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Korektura textu Lenka Venclová. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email: [email protected] . Náklady na vytištění 5,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad 2011

16

ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Listopad

Recommend Documents