Zumba tábor snů Pavlína Mikšovská
Pami
© PAMI s.r.o., 2012 Ilustrations © Pavlína Mikšovská Photography © Google
Zumba tábor snů Pavlína Mikšovská
Pami
Tento příběh vypráví o pěti dívkách. Elišce, Lucii, Markétě, Veronice a Zuzaně. Jsou to kamarádky a chodí spolu na zumbu. Tancování je hrozně baví a všechny jsou do tance úplní blázni. A tak když se jim naskytne příležitost jet o prázdninách za zumbou, není divu, že všechny chtějí jet.
3
Kdo pojede a kdo ne ?
Eliška, Lucie, Markéta, Veronika a Zuzana sedí v šatně po hodině zumby a povídají si o té úžasné novině, kterou se dnes dozvěděly. Jejich instruktor Roman jim řekl, že o prázdninách pořádá letní zumba tábor. Bude to v nádherném prostředí Českého ráje. Pro holky je, ale ze všeho nejdůležitější to, že bude každý den zumba. Holky mají přinést vyplněný formulář s potvrzením od rodičů, že mohou jet. Ale mají strach, že jim to rodiče nedovolí. „Když jim budeme pomáhat a budeme na ně hodné, dovolí nám to.“ Povzbudila Lucka své kamarádky. „Tak ahoj zítra!“ Rozloučily se a šly každá svou cestou domů. Když Zuzka a Verča došly k jejich domu, otevřely dveře a uviděly v kuchyni mámu, ihned jí pověděly o táboře a začaly prosit, jestli mohou jet. Máma řekla: „Měly jste obě pěkné vysvědčení, tak můžete jet, ale ještě se zeptejte táty.“A když ani on neměl žádné námitky, holky se zaradovaly a běžely do svého pokoje. Na zumbu chodí už dlouho, dokonce už na jednom zumba táboře byly, ale nikdy ne celá parta společně. „Jenom, aby to rodiče dovolili i o statním.“, pomyslela si Verča. V tom jí zazvonil mobil. Byla to Eliška, která Verče šťastně oznámila, že po dlouhém přemlouvání jí rodiče dovolili na tábor jet. Lucka a Markéta se neozvaly, ale holky doufají, že i jim to rodiče dovolili. Teď už jdou ale spát, zítra jdou totiž všechny společně ven. Další den se holky setkaly na louce za městem, často se tu pasou koně. Je to holek oblíbené místo, vždy když si spolu chtějí o něčem popovídat nebo jít jenom prostě ven, tak chodí sem. Je tu klid a pohled na koně je opravdu krásný. Verča a Zuzka tu byly jako první. Po chvilce přišly Eliška s Luckou a po nich i Markéta. Holky si všimly, že je nějak smutná a vyptávaly se jí, co se stalo. Markéta jim smutně odpověděla, že nemůže jet na tábor. Máma jí to sice dovolila, ale táta je před pár týdny opustil a Markéta ji teď nechce nechat samotnou. „Prý to zvládne, ale já se o ní bojím.“ Řekla smutně Markéta. Holky jí utěšovaly, ale nic jak by to vyřešily, je nenapadalo. Všechny potichu seděly a koukaly se na koně, když v tom Eliška promluvila: „Mě něco napadlo, co kdybychom šly za Romanem a řekly mu co se stalo.“ Holky nejdříve nechápaly jak to myslí, jak by jim mohl jejich instruktor poradit. A pak jim to došlo. „Vím na co myslíš,“ řekla Elišce Zuzka. Když jim totiž včera jejich instruktor pověděl o táboře, zmínil se také o tom, že kuchařka, která jim měla na táboře vařit, onemocněla. A tak shání novou. A kdyby někdo o někom věděl, aby mu to řekl. ,,Markéta přece nechce nechat doma mamku samotnou, a tak by mohla jet na tábor s ní jako kuchařka,“ vysvětlila vše Lucka holkám. Rychle se zvedly a vydaly se na cestu k domu Romana. Tam mu o všem pověděly a on s tím souhlasil. Byl rád, že sehnaly novou kuchařku. Markéta je ale upozornila, že se nejprve mamky musí zeptat. Co vaření, to jí jde, vždyť jednu dobu i pracovala jako kuchařka. Ale není si jistá jestli bude chtít jet. Bylo by to dobré, přišla by tam na jiné myšlenky.
4
Holky se tedy rozloučily a vydaly se na cestu domů. Markéta všem slíbila, že jim dá vědět, co na to její mamka řekne. Večer holkám tedy zavolala, tak jak slíbila. A holky byly štěstím bez sebe, protože jim oznámila, že s tím máma souhlasí. Takže na tábor pojedou všechny!
5
Příjezd
Další týden si holky připravovaly a balily věci na tábor. Kromě normálních táborových věcí si holky zabalily také zumba oblečení. Celý týden byly hrozně nedočkavé, až už s tím rodiče štvaly. Nakonec se, ale přece jen dočkaly. Odjezd byl v sobotu. Všichni se měli sejít před sport centrem, kam chodí na zumbu. Když holky přišly, autobus už tam byl. Rodiče jim pomohli naložit kufry. Holky se s nimi rozloučily, tedy kromě Markéty, se kterou její máma jede na tábor jako kuchařka. A mohlo se vyrazit. „No konečně,“ řekla s úlevou Zuzka, když se posadila na sedadlo vedle Verči. Za nimi si sedly vedle sebe Lucka s Markétou a za nimi Eliška. Markéty máma a Roman se usadili ve předu u řidiče. Instruktor všechny přivítal a řekl jim, jak se mají v autobuse chovat a další věci ohledně příjezdu na tábor. „Pojedeme asi hodinu a půl,“ řekl nakonec. Holky s tím, že se pojede tak dlouho počítaly a vzaly si sebou přehrávače s písničkami a knížky. „Ach jo, kdy už tam budeme?“ zeptala se Eliška holek. „Myslím, že už jsme tu,“ odpověděla jí šťastně Lucka. Když autobus zastavil všichni vystoupili. Uviděli před sebou nádherný penzion, který se nemohl jmenovat jinak než „Penzion Zumba“ Před penzionem už čekali dva pánové, kteří všem pomohli se zavazadly. Teď byl čas rozdělit se do pokojů. Holky si samozřejmě vzaly pokoj po pěti. Když si všichni vybalili, sešli dolů do společenské místnosti. Roman jim řekl, jak bude vypadat dnešní program. Až se nají, tak se můžou porozhlédnout po penzionu nebo po okolí a také se jít podívat do tělocvičny, kam budou každý den budou chodit na zumbu. „Dnešní první hodina bude večer od sedmi hodin a pořádně to rozjedeme!“ Když tohle řekl, holky se zaradovaly: „Jupí, zumba bude už dneska!“ Holky se šly podívat do tělocvičny a byly mile překvapeny. Na stěnách visely plakáty se zumba obrázky, dokonce i se zakladatelem zumby Beto Perezem. Dále tu byla zrcadla a na stropě světla, která barevně svítí. Vrátily se do pokojů a čekaly až bude sedm hodin. Nemohly se dočkat. Strašně se těšily až budou tancovat v té úžasné tělocvičně. Vzaly si na sebe svoje zumba oblečení. Zuzka si oblékla svítivě oranžové tílko a černé kalhoty. Verča pro změnu zeleně svítivé tílko. Markéta tílko s oranžovými proužky a modré kalhoty. Lucka černé tílko a světle zelené kalhoty a Eliška černé tílko s nápisem zumba a červené kalhoty. Když holky vstoupily do tělocvičny, bylo už tam docela hodně lidí. Všichni měli na sobě také krásné zumba oblečení. „Půjdeme do předu?“ zeptala se holek Eliška. „Jasně!“ odpověděly všechny najednou. Tělocvična byla úplně plná, holky si ani nevšimly, že na tábor jelo tolik lidí. „Tohle bude teda velká párty,“ musela zakřičet Verča na Zuzku, protože už začala hrát hudba. Holky si to užívaly, tancovaly sestavy, které už znaly, ale i některé nové. Po hodině se vrátily na pokoj, byly úplně vyřízené. Před spaním si, ale ještě dlouho dobu povídaly o tom jak to dnes bylo super.
6
Nacvičování sestav
Další den na hodině zumby dostali všichni úkol. Mají si nacvičit na jakoukoliv písničku nějakou sestavu. Mohou to udělat každý sám nebo ve dvojicích a kdo by chtěl, tak i ve trojicích. Každou hodinu zumby si vždy jednu sestavu ukážou. Ostatní budou hlasovat, jak se jim jaká sestava líbila a na konci tábora budou vyhlášeni ti nejlepší a dostanou ceny. Všichni se měli rozdělit a zapsat se na papír kdo s kým je. Holky se rozhodly, že Zuzka, Verča a Eliška budou spolu. A Lucka bude s Markétou. Další úkol byl ten, že ve skupinách, ve kterých budou nacvičovat sestavy, budou mít také služby v kuchyni. „Dnes je hrozné počasí,“ pronesla naštvaně Verča, když se vracely ze zumby na pokoj, „co budeme dělat?“ Holky napadlo, že by si třeba mohly číst nebo hrát na pokoji karty. A tak tedy šly. Po chvíli za nimi přišla Monika ze sousedního pokoje a zeptala se jich, jestli nechtějí jít do společenské místnosti. Prý se tam budou koukat na film a hrát nějaké hry. Holkám to přišlo jako skvělý nápad a tak tedy šly. „Na co se chcete koukat?“ zeptal se všech Roman. Nemohli se dohodnout, ale nakonec zvítězil nějaký horor. Někdo se koukal a přitom hrál hry, ale po chvilce už nikdo nehrál a jen všichni koukali na televizi, protože to bylo velice napínavé. Když film skončil a všichni se vraceli na pokoj, někteří z nich koukali docela vystrašeně. „To byl teda nápad, horor,“ řekla Lucka. Na pokoji si holky probíraly svoje nápady na sestavu, kterou mají nacvičovat. Hned další den šly za Romanem a zeptaly se ho, jestli je dnes volná tělocvična, že už chtějí začít nacvičovat. „Na dnešek si to už zamluvily nějaké holky, ale zítra je volno, “ odpověděl jim. Holky se tedy domluvily, že půjdou zítra. Šly tam hned ráno. Jako první nacvičovaly Lucka s Markétou. Nejdříve se nemohly dohodnout na jakou písničku budou mít svou sestavu. Nakonec se rozhodly pro písničku, která je teď mezi zumbisty nová. Zatímco nacvičovaly, Zuzka, Verča a Eliška se na ně koukaly a říkaly jim svoje názory, jak se jim to líbí. Jednou se dokonce holky pohádaly. „Ne, takhle to nebude!“ křičela Lucka na Markétu, která něco vymyslela a Lucce se to nelíbilo. Holky je, ale uklidnily, a tak se tedy nějak dohodly a pokračovaly v nacvičování. Když už to alespoň trochu měly vymyšlené, tak šly nacvičovat Zuzka, Verča a Eliška. Na hodině zumby jedna parta holek už měla svou sestavu nacvičenou a všem ji ukázaly. Ostatní potom hlasovaly, jak se jim to líbilo. „Měly to dobré,“ říkal někdo a někdo zase, že se mu to moc nelíbilo. Každou hodinu od hodiny byly sestavy lepší a lepší. A holky začaly dostávat trému z toho, jak dopadnou ty jejich sestavy.
7
Výlet
Dnes si všichni musejí ráno přivstat, protože se pojede na výlet. Pojedou do jednoho městečka poblíž tábora, prý tam pro všechny bude jedno velké překvapení. „ Pospěšte si, autobus už na nás čeká!“ zavolal Roman, aby si všichni pospíšili. Když se usadili v autobuse, holky začaly přemýšlet nad tím, jaké by to mohlo být překvapení. „Dnes je pěkný vedro, co myslíte, budeme se tam moci vykoupat v nějakém bazénu?“ ptala se Verča holek. „Asi jo, proč by jsme si jinak měli brát ty plavky?“ odpověděly jí. Asi po půl hodině cesty, dorazili na místo. Všichni byli rádi, že konečně vystoupili na vzduch z autobusu. Ušli kousek cesty až došli k jedné velké budově. Uvnitř je přivítaly dvě paní, a ukázaly jim, kam se mají jít převléci do plavek. Podle obrázků, které visely na stěnách, holky usoudily, že je to nejspíš nějaké taneční studium. Když se všichni převlékli, paní je vyvedly ven na velikou terasu, kde si nemohli nevšimnout obrovského bazénu, který byl uprostřed terasy. Paní jim vysvětlily proč se měli převléci do plavek a jít sem. „My jsme instruktorky zumby a teď v létě pořádáme aqua zumbu, kterou si teď s námi budete celou hodinu užívat.“ Když to všichni uslyšeli, zaradovali se. „Tak to je to překvapení, super!“ Vykřikla Eliška a všichni začali skákat do vody. Pro všechny to byl super zážitek, zumba ve vodě je úplně jiná než normální zumba. Dokonce tancovali na nějaké písničky, které už znali, ale ve vodě to bylo opravdu jiné. Po aqua zumbě si všichni mohli lehnout na lehátka kolem bazénu a popíjet koktejly a nebo dovádět v bazénu. Oběd měli zajištěný v nedaleké restauraci. Blížil se čas odjezdu, ale nikomu se odtud nechtělo. Roman se s Markétinou mámou domluvil, že na večeři budou v táboře. Rozloučili se s instruktorkami a poděkovali jim za krásný den. Po příjezdu do tábora holky zavolaly rodičům a pověděly jim, jak si to dnes užívaly. Potom šli všichni na hodinu zumby. Dnes předváděly další skupiny svoje sestavy. Zuzka, Verča a Eliška po hodině zůstaly v tělocvičně a nacvičovaly svou sestavu, protože zítra ji budou předvádět ony a mají hroznou trému. Po večeři Markéta s Luckou pomohly v kuchyni s nádobím. Na dnešek na ně totiž vyšla služba. Markéta své mámě vyprávěla zážitky z dnešního výletu.
8
Nečekaná návštěva
Ráno holky probudil nějaký zvuk. „Co to je?“ zeptala se rozespale Zuzka. Šlo to z venku. Holky šly k oknu a uviděly u vchodových dveří nějakého psa, jak štěká a snaží se dostat dovnitř. Rychle se převlékly, vyběhly ze svého pokoje a chtěly jít o psovi někomu říct. Štěkat psa, ale neslyšely jen ony. Po chodbě běželi nějací dva kluci. Ale místo toho, aby pro někoho došli, otevřeli dveře a pes vběhl dovnitř. Běžel rychle. Eliška si ho nestihla všimnout a on na ni skočil a oblízal jí tvář. Všichni se smáli a do chodby přišel Roman a ostatní děti, které byly ještě v pyžamech. Když uviděl psa, zeptal se kde se tu vzal. Ti kluci mu řekli, že ho dovnitř pustily holky. „Cože?, to není pravda, to jste byli vy!“křičely na ně holky. Roman je uklidnil a řekl, ať všichni kromě holek a těch dvou kluků odejdou do svých pokojů. „Tak co s ním uděláme?“ zeptal se. Holky navrhly, aby mu nejdříve dali jídlo a vodu a potom, že se uvidí. Roman je tedy poslal, aby mu něco přinesly a kluci, ať zjistí jestli třeba někdo v okolí nehledá psa. „Jestliže se o něj nikdo do večera nepřihlásí, budeme ho muset odvézt na policii.“ dodal na konec. Markéta s holkami tedy zašly za Markétinou mámou do kuchyně, jestli něco pro toho pejska nemá. Kluci se šli poptat po okolí penzionu. Pes se mezitím uvelebil na pohovce ve společenské místnosti a odpočíval. Celý den si s ním všichni hráli. Nikdo se však o psa nepřihlásil a kluci také nic nezjistili. Roman už byl rozhodnut, že ho odveze na policii. Když v tom někdo zaťukal na dveře penzionu. Jedna holčička došla otevřít. Ve dveřích stál nějaký pán. V ruce držel něco, co se podobalo vodítku. „Ano je to vodítko.“ pomyslela si Lucka, když si toho pána prohlížela a všimla si vodítka. V tom to došlo i ostatním. Ten pán si nejspíše přišel pro svého psa. A také že ano. Představil se jim a řekl co se mu stalo. Byl si brzo ráno se svým psem zaběhat a on mu utekl. Od jedné paní se potom dozvěděl, že nějací kluci z tábora se vyptávali, jestli někdo nehledá psa. „A tak jsem se přišel zeptat, jestli ho tu máte.“ když to dořekl, pes vyběhl z náručí jedné holky a skočil na svého pána a začal ho olizovat, stejně jako ráno Elišku. Všichni se začali smát. Pán jim poděkoval, že se mu o jeho psa postarali a nenechali ho pobíhat venku. Už byl na odchodu, když v tom se ho Roman zeptal, jestli by nechtěl zůstat a podívat se na jejich lekci zumby, kterou za chvíli budou mít. Pán s tím souhlasil a prozradil Romanovi, že je tanečník a také lektor zumby. „Mě to vaše jméno bylo nějak povědomé….., nevystupoval vy jste náhodou v jednom tanečním pořadu v televizi?“ zeptal se ho. A on, že prý ano. Na hodině zumby dnes svou sestavu předváděly Eliška, Zuzka a Verča. Pán jim řekl, že byly opravdu dobré. A když se holky dozvěděly, kdo se to na ně díval, nemohly tomu uvěřit …..
9
Přípravy
Další den měl celý tábor strašně moc práce….. „To polož támhle.“ „Přines támhleto.“….. volali jeden přes druhého. Zítra je totiž poslední den tábora a to se vždy koná obrovská párty. Nejprve se, ale vše musí připravit, ozdobit tělocvična, nachystat jídlo. Prostě vše, co na žádné pořádné párty nesmí chybět. A navíc, když je to zumba párty. Letos je pojata v havajském stylu. A každý si musí připravit havajský kostým. „Co si zítra vezmeme na sebe?“ zeptala se Markéta holek, zrovna když věšely balónky na strop v tělocvičně. „Já nevím….., co kdybychom si vyrobily sukně z támhletoho krepového papíru.“ navrhla Lucka a přitom ukázala prstem na třásně, kterými byl ověšen stůl, na kterém zítra bude spoustu jídla a pití. „Super nápad.“ souhlasily s ní holky a došly se zeptat Romana jestli si mohou nějaké krepáky vzít. Přišly akorát, když Monika padala ze stolu. Vše dobře dopadlo, Roman ji stačil chytit. Po dokončení své práce v tělocvičně šly ještě pomoct do kuchyně Markétině mámě s občerstvením na zítřek. „Jaké budete chtít koktejly?“ zeptala se jich. „Mami, já nevěděla, že umíš míchat koktejly.“ divila se Markéta. Její máma jim vysvětlila, že ona je míchat nebude, ale jeden pán a mají si objednat, které budou chtít. Holky tedy nějaké vybraly a potom šly na pokoj vyrábět kostýmy. Vyrobily si různě barevné sukně a věnce z květin. Potom měly jít na hodinu zumby, ale jelikož tělocvična už je připravená na zítřek, šli všichni tancovat ven. Dnes předváděly své sestavy poslední skupiny, které ještě nepředváděly. A mezi nimi byly i Markéta s Luckou. Tancování venku se jim hrozně líbilo. Po hodině zumby ohodnotili všichni už naposledy dnešní sestavy. A potom jim Roman řekl, že zítra bude vyhlášení těch nejlepších a vítězové se prý mohou těšit na super ceny. Holky už se zítřka nemohly dočkat. Nejen kvůli tomu, že jsou zvědavé, jestli vyhrají. Ale také se hrozně těší na párty, na havajskou párty. Zároveň jsou,ale docela smutné, protože zítra to bude už poslední den, kdy si tu zatancují zumbu. Poslední den tábora.
10
A je to tady!
Ráno po snídani si mohli všichni až do párty dodělávat kostýmy, nebo pomoct ještě s nějakými maličkostmi na párty. Holky přemýšlely co by ještě mohly dělat, ale v tělocvičně už bylo vše hotovo a všichni byli venku. A tak šly holky za nimi ven. V tom si Lucka všimla dvou holek, jak si hrají se psem. Holkám přišel nějak povědomý. „Není to ten pes toho pána, jak se mu před tím ztratil?“zeptaly se těch holek. Holky jim řekly, že je to on. „Ten pán se tu stavil, aby něco vyřídil s Romanem a požádal nás, abychom mu Maxíka pohlídaly, a tak si sním hrajeme.“ Holky odešly do kuchyně pomoct Markétině mámě s přípravou jídla na párty. Když došly ke kuchyni, chtěly otevřít dveře a najednou z kuchyně uslyšely nějaké hlasy. Poznaly, že je to Roman a asi ten pán. „Dobře, takže v osm hodin, jsme domluveni.“ zaslechly holky. Potom se otevřely dveře. „To jsou ty holky, co jsem viděl tancovat jejich sestavu.“ promluvil ten pán na Zuzku, Verču a Elišku. Ty se jen usmály. Sedly si v kuchyni a čekaly, až přijde Markétina máma. Přemýšlely, proč tu byl ten pán. Když přišla Markéty máma, řekla jim s čím jí mají pomoci. Po práci se šly holky na pokoj připravit na dnešní velký večer. Oblékly si své ručně vyrobené havajské sukně a k tomu svítivě barevná tílka. Potom si upravily vlasy. Natočily si je, aby je potom měly vlnité a daly si do nich kytky. Nakonec si nasadily věnce, které si včera také vyrobily. Vypadaly opravdu krásně, jako pravé havajské tanečnice. Byly brzy hotové,a tak si na pokoji chvíli povídaly. Po chvilce za nimi přišla Monika. „Vám to sluší!“ řekla jim. Monika už byla také oblečena. Měla na sobě květovanou sukni, tílko a také věnce z kytek. Holky jí pochválily kostým. Monika se ještě stavila na pokoj pro kamarádku a všichni společně vyrazily. Když otevřely dveře tělocvičny, oslnila je barevná světla, hudba už také hrála. Tělocvična se postupně začalo zaplňovat. Holky si šly sednout k jednomu ze stolů. Všechny stoly byly nádherně prostřeny. Po chvilce k nim dorazila Markéty máma, která se také přišla podívat na párty. „Mami jak to, že taky nemáš nějaký kostým?“ divila se Markéta a donesla jí věnec. Holky zatím popíjely koktejly, které si sami objednaly a také ochutnaly jídlo, co připravila Markéty máma. V tom utichla hudba a na podium přišel Roman a všechny přivítal těmito slovy: „Srdečně vás vítám na dnešní zumba párty, doufám že se všem celý pobyt líbil, a že budete mít krásné vzpomínky. Tak a teď se všichni zvedněte a jdeme tančit!“ Hudba znovu začala hrát. Teď už to, ale byla hudba, kterou všichni moc dobře znali. Holky si to opravdu užívaly, byla sranda a všichni se skvěle bavili. V osm hodin na všechny čekalo jedno velké překvapení. Přišel pán se svými tanečními kolegy. Holkám se konečně odhalilo tajemství, co že se to mělo dít v osm hodin. Tanečnice přišly v nádherných šatech a spolu s tanečníky tancovali latinskoamerické tance. Všem se to moc líbilo. Když vystoupení skončilo. Všichny tanečnice a tanečníky odměnili bouřlivým potleskem. 11
V deset hodin následovalo další překvapení a to vyhlášení vítězů o nejlepší zumba sestavu. Všichni napnutě seděli u stolů a poslouchali, zda-li uslyší právě to svoje jméno. „Po sečtení všech hlasů, se na třetím místě umístily Zuzka, Verča a Markéta. „Ccccože?“ nemohly tomu holky uvěřit. Následovalo vyhlášení druhého místa, na kterém se umístila skupina kluků. Kluci tomu také nemohli uvěřit. A na konec přišlo vyhlášení prvního místa …Chvíle napětí… „Na prvním místě s největším počtem hlasů, se umístily Monika a Kristýna.“ Následoval bouřlivý potlesk a všichni si vzájemně gratulovali. Párty trvala až do noci.
12
Loučení Druhý den většina vstávala až na oběd, protože šli spát pozdě v noci. Ti co si včera nezabalili věci, měli, co dělat, protože po obědě byl odjezd domů. Oběd byl slavnostní. Markétina maminka napekla řízky a udělala bramborový salát. Po obědě měl závěrečnou řeč Roman. Všem srdečně poděkoval a slíbil, že příští rok tuto akci mohou zopakovat, protože podle ohlasu se všem zumba tábor moc líbil. Venku už čekal autobus, a tak si všichni došli pro kufry a nasedli do autobusu. Zuzka, Verča, Lucka, Markéta a Eliška se neubránily dojetí, když z autobusu naposledy viděly penzion, kde zažily tolik krásných zážitků. Celou cestu holky skoro vůbec nepromluvily, protože každá vzpomínala na nezapomenutelné dny, které společně prožily na tomto zumba táboře. Když se vrátili, rodiče už na ně čekali před sport centrem. Po přivítání nepustily holky rodiče ke slovu, protože měly co vyprávět. Večer si ještě holky zavolaly a už věděly, že příští rok na tábor určitě zase pojedou.
13
Obsah
Úvod ………………………………………………………………………………………... 3 Kdo pojede a kdo ne? …………………………………………………………………… 4 Příjezd ……………………………………………………………………………………… 6 Nacvičování sestav ……………………………………………………………………… 7 Výlet ……………………………………………………………………………………….. 8 Nečekaná návštěva ……………………………………………………………………... 9 Přípravy …………………………………………………………………………………… 10 A je to tady! ……………………………………………………………………………… 11 Loučení …………………………………………………………………………………... 13
Pavlína Mikšovská
Zumba tábor snů Fotografie Google Ilustrace a grafická úprava Pavlína Mikšovská Vydalo jako svou 1. publikaci Pami nakladatelství s.r.o., Martinov 2012 1. vydání
