Ztvárnění biblických námětů v hrách J. T. Mošovského a P. Kyrmezera Portray of biblical themes in dramas by J. T. Mošovský and P

U N I V E R ZI T A P A L A C K É H O V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra bohemistiky

Bakalářská diplomová práce

Ztvárnění biblických námětů v hrách J. T. Mošovského a P. Kyrmezera Portray of biblical themes in dramas by J. T. Mošovský and P. Kyrmezer

Olomouc 2012 Nikol Jarošová Vedoucí práce: Mgr. Jana Kolářová, Ph.D. česká filologie

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně čerpajíc přitom z uvedených zdrojů. V Olomouci dne 1. 3. 2012

...................................

Děkuji Mgr. Karle Strnadové, Ph.D. za pomoc v začátcích a především Mgr. Janě Kolářové, Ph.D. za konzultace, podněty a odborné vedení, které tuto práci obohatily.

Obsah OBSAH ............................................................................................................................................... 4 1.

BIBLICKÉ DRAMA................................................................................................................ 5

2.

JURAJ TESÁK MOŠOVSKÝ – KOMEDIE… RUTH......................................................... 6

2.1.

AUTOR – JURAJ TESÁK MOŠOVSKÝ.......................................................................... 6

2.2.

KOMEDIE… RUTH ........................................................................................................... 8

2.2.1.

STRUČNÝ NÁSTIN DĚJE................................................................................................. 9

2.2.2.

SROVNÁNÍ S BIBLICKOU PŘEDLOHOU .................................................................. 10

2.2.2.1.

DOBA DĚJE.................................................................................................................. 10

2.2.2.2.

POSTAVY ..................................................................................................................... 11

2.2.2.3.

ALUZE NA JINÁ MÍSTA V BIBLI............................................................................ 17

2.2.3. 3.

SHRNUTÍ ........................................................................................................................... 17 PAVEL KYRMEZER A JEHO DRAMATICKÁ TVORBA ............................................. 19

3.1.

PAVEL KYRMEZER A PROBLÉMY DOBY............................................................... 19

3.1.1.

KOMEDIE O BOHATCI A LAZAROVI ....................................................................... 22

3.1.1.1.

NÁSTIN DĚJE HRY .................................................................................................... 23

3.1.1.2.

SROVNÁNÍ S BIBLICKOU PŘEDLOHOU ............................................................. 24

3.1.1.2.1.

DOBA A PROSTŘEDÍ ............................................................................................ 25

3.1.1.2.2.

POSTAVY................................................................................................................. 26

3.1.1.2.3.

AUTORŮV ZÁMĚR................................................................................................ 32

3.1.2.

KOMEDIE NOVÁ O VDOVĚ ......................................................................................... 32

3.1.2.1.

NASTÍNĚNÍ DĚJE ....................................................................................................... 33

3.1.2.2.

SROVNÁNÍ S BIBLICKOU PŘEDLOHOU ............................................................. 34

3.1.2.2.1.

DOBA DĚJE A JEHO ČASOVÉ ROZLOŽENÍ................................................... 35

3.1.2.2.2.

POSTAVY................................................................................................................. 36

3.1.2.2.3.

AUTORŮV ZÁMĚR................................................................................................ 41

4.

SROVNÁNÍ DRAMATICKÉ TVORBY MOŠOVSKÉHO A KYRMEZERA ................ 42

4.1.

VOLBA NÁMĚTU A JEHO ZPRACOVÁNÍ................................................................. 42

4.2.

VYUŽITÍ JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ .................................................................. 43

4.3.

POJETÍ POSTAV.............................................................................................................. 44

4.4.

ÚČEL DÍLA ....................................................................................................................... 45

1. Biblické drama Tímto označením Milan Kopecký definuje drama z „období reformace [čerpající] především z první části bible – ze Starého zákona,“ které ale „na bibli navazuje jinak než ve středověku.“1 Jak však zjistíme dále, v našem prostředí dochází i ke zpracování námětů z Nového zákona.2 K velkému rozmachu v této oblasti došlo především v německé literatuře, která zpracovala mnoho biblických témat – Kain a Ábel, Abraham a Izák, Jákob a jeho synové, Judith3 aj. Tyto hry pak často sloužily jako inspirace pro autory na našem území.4 Nešlo v nich však pouze o popularizaci biblické látky. V mnoha dílech se setkáme s aktualizací námětu a vyjadřováním názorů autora na společenskou situaci. Neobvyklé nebylo ani zobrazování národních, lidových či sociálních motivů v biblickém dramatu.5 Velký význam pro dějiny slovenské i české literatury má Kyrmezerova a Mošovského dramatická tvorba – jednak pro jejich osobité zpracování námětu, a také snaze přiblížit se svým adresátům. V období 15. a 16. století nabývaly liturgické hry největšího významu.6 Zároveň s tímto typem her se vyvíjela literatura navazující na prvky řecké a římské. Do popředí se pak dostávali autoři jako Terentius, Plautus a Seneca. Ačkoli se v mnoha zemích psaly hry se světskými náměty,7 v husitských Čechách se divadelní hry striktně omezovaly náboženskou tematikou a didakticko-mravokárnou tendencí, z klasických dramat autoři převzali pouze formu – rozdělení děje do aktů a scén.8 Protože se v luteránských zemích stala znalost Bible všeobecnou, do popředí se dostalo zpracování biblických látek. Samotný zakladatel německé reformace Martin Luther v předmluvách ke svým biblickým překladům natolik vyzdvihoval jejich dramatické a umělecké kvality,

1

Kopecký, M.: Starší české drama. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. 1981. S. 53. Kopecký, M.: Živá díla minulosti: České humanistické drama. 1. vyd. Sv. 104. Praha: Odeon, 1986. S. 11. 3 Hra Judith od Mikuláše Konáče z Hodiškova je pak úplně prvním českým biblickým dramatem čerpajícím ze Starého zákona. Viz Kopecký, op. cit., s. 8. 4 Například Mikuláš Konáč z Hodiškova se ve své hře Judith téměř zcela držel Greffovy předlohy. Viz Kopecký, M.: Starší české drama. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. 1981. S. 55. 5 Kopecký, op. cit., s. 59. 6 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 34. 7 Například ve Francii byly oblíbené frašky s náměty ze skutečného života či tragické hry Etienna Jodella. V Anglii se v této době objevuje William Shakespeare, ve Španělsku se hrají hry Lope de Vegy nebo Tirsa de Moliny. 8 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 35. 2

-5-

že de facto vybízel k jejich zpracování.9 Na našem území byly také dobře známé překlady her německých protestantských autorů.10 Jak uvádí Milena Cesnaková-Michalcová, „biblické námety vyhovovali najmä školskej dráme“,11 která se u nás více objevovala v první polovině 16. století. Od roku 1530 pak pražští studenti hráli divadlo pravidelně, i když ze začátku hlavně hry cizích autorů – později však uvedli i hry od Jana Kampana Vodňanského či Jana Aquily z Plavče.12 Na přelomu humanismu a baroka se pak biblické náměty objevují v tzv. jezuitském divadle, které látku pro své hry čerpalo ze Starého i Nového zákona.13 Pro protestantské hry bylo typické, že začínaly prologem, který seznámil diváky s obsahem hry, a končily epilogem, který v sobě shrnoval mravní poselství odehraného děje. Zároveň se před jednotlivými akty objevovala tzv. „argumenta“,14 jež opět seznamovala diváky s nadcházejícím dějem, nebo krátké žertovné či zpěvné vložky.15 Dobovému humanistickému ideálu – „zpracovat biblické téma samostatně národním jazykem v klasické dramatické formě“16 – se však nejvíce přiblížil Pavel Kyrmezer i přes občasné zesvětšťující prvky.17

2. Juraj Tesák Mošovský – Komedie… Ruth

2.1. Autor – Juraj Tesák Mošovský Autor Komedie z kníhy zákona Božího, jenž slove Ruth, sebraná Juraj Tesák Mošovský pocházel ze Slovenska, pravděpodobně z jedné ze dvou stejnojmenných vesnic Mošovce, kde se roku 1547 narodil. Avšak až do roku 1579, kdy se oženil a začal zaznamenávat některé události do svého výtisku Kalendáře historického,18 9

Kopecký, M.: Starší české drama. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. 1981. S.53. Například hry Henno od Jána Reuchlina z roku 1497 nebo Pammachius od Tomáše Naogeorga. 11 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 35. 12 Cesnaková-Michalcová,op. cit., s. 36. 13 Polehla, P.: Jezuitské divadlo ve službě zbožnosti a vzdělanosti. Červený Kostelec: Peval Mervart, 2011. S. 76, 77. 14 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 38. 15 Všemi těmito znaky se vyznačuje Mošovského Komedie… Ruth včetně předělů vyplněných komickými či zpěváckými čísly. Některé tyto prvky najdeme i v Kyrmezerových komediích. 16 Kopecký, M.: České myšlení: Český humanismus. 1. vyd. Sv. 14. Praha: Melantrich, 1988. S. 155. 17 Kopecký, op. cit., s. 155. 18 Jedná se o dílo Daniela Adama z Veleslavína, které poprvé vyšlo v 1578. V otcově tradici později pokračoval i jeho syn Adam. Samotný kalendář se pak dochoval až do naší doby v Oblastním muzeu 10

-6-

o něm nenacházíme žádné spolehlivě podložené informace. Pravděpodobně však studoval na školách v Košicích a Jihlavě, kde se později stal i učitelem. Nic z toho nebylo nijak neobvyklé, protože v 16. století bylo běžně zvykem, že se Slováci za vzděláním stěhovali do Čech a často zde i zůstávali a vykonávali své povolání.19 V Čechách Mošovský působil nejdříve jako učitel a později i jako kněz. Pravděpodobně už v roce 1577 působil jako farář v Lstiboři, do které se později vrátil. Jistý je však až jeho pobyt v Říčanech, kde se mu narodil syn Adam a kde také poprvé vydal svou tvorbu tiskem – jednalo se o svatební báseň složenou při příležitosti svatby Matěje Sobka Šembery.20 Roku 1594 byl Mošovský povolán ze Štolmíře do Českého Brodu, kde zastával funkci děkana. O pár let později roku 160121 pak přesídlil do Slaného. Zde začal zpracovávat a vydávat svá kázání v českém jazyce, v čemž pokračoval až do své smrti. Jako první vydal roku 1601 své kázání Heptalogus Christi: Kázání na sedm slov Kristových, které se však nedochovalo a o jeho existenci víme pouze ze sekundární literatury. Od října 1604 vykonával Mošovský funkci arciděkana v Hradci Králové. Byl zde svými farníky zřejmě velmi oblíben, protože po jeho odvolání pražským konzistoriem se nechtěli smířit s volbou nového arciděkana.22 Po nuceném odchodu z Hradce se Mošovský usídlil v Kouřimi. Tady pak sepsal pohřební kázání Funeris Exequiae: to jest O smrti a slavném pohřbu vysoce urozeného pána, pana Zygmunda Smiřického z Smiřic… (1608). Je možné, že ho k tomu podnítila i smrt jeho vnučky Anny.23 O rok později byl zvolen do pražského konzistoria a pražským farářem zůstal až do své smrti roku 1617.24 Za svůj život sepsal mnoho nábožensky orientovaných textů. Téměř každý rok vyšlo nějaké jeho dílo tiskem. Mnoho z nich však bylo spáleno na hranicích kvůli cenzuře jezuity Koniáše.25 Kromě výše zmíněného doplněného vydání Kalendáře můžeme ještě zmínit Knížku o pravém a upřímném přátelství (1590),

města Písku. 19 Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 14. 20 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 17, 18. 21 Totoho roku také sepsal vzpomínkový spis Mnimosynon… Písnička na památku složená, ve které najdeme kromě chvály českobrodských občanů také popis útrap, které Mošovského v tomto kraji za dvacet let postihly. 22 Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S 29, 30. 23 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 32. 24 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 34, 36. 25 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 39.

-7-

jejíž přesný název neznáme, protože se nedochovala titulní strana, či spis O lakomství (1590). V tomto díle hojně čerpá z díla Práva doktora Grobiána26 a zmiňuje se zde i okrajově o svém dětství.27 Samotnou hru Komedie Ruth napsal roku 1603 ve Slaném a před svým odchodem do Hradce Králové ji poslal svému synovi Adamovi, který ji pak roku 1604 nechal vydat.28 Zdá se, že Komedie Ruth byla jedinou divadelní hrou, kterou Mošovský napsal a ani nebyla přímo určena ke hraní. Je pravděpodobné, že sepsáním této hry chtěl Mošovský obrátit pozornost adresátů od antických a pohanských autorů, jako byli například Terentius či Plautus k biblickému tématu, které mělo pomoci tehdejší společnosti zlepšit život. Jak již bylo zmíněno dříve, hra zřejmě nikdy nebyla realizována na divadelních prknech. Patrně k tomu přispěla i tehdejší situace. Roku 1604 totiž vyvstal spor o vhodnost hry Jana Campana Vodňanského Břetislav, nová komedie. Incident vznikl mezi pražskou univerzitou a nejvyšším kancléřem. Sám syn Mošovského Adam Tesák Brodský měl v oné hře vystupovat, a ačkoli měl jako učitel později mnoho příležitostí a hlavně žáků, kteří by mohli otcovu hru nastudovat, nerozhodl se pro její nastudování zřejmě právě proto, že byl znechucen výsledným řešením onoho incidentu.

2.2. Komedie… Ruth Komedie Ruth je klasické humanistické drama o šesti dějstvích a v podstatě dvou úrovních příběhu. V rámci první linie můžeme za hlavní postavu považovat Noemi vypořádávající se se smrtí rodiny v cizí zemi, v druhé linii pak sledujeme osud Moabky Ruth snažící se zapadnout či najít své místo v jiné zemi. Ačkoli by se mohlo zdát, že samotné téma nabízí ke zpracování hned několik konfliktů (například dilema odchodu z vlasti, konflikt mezi děvečkami a Ruth, nebo možnost dvou ženichů pro jednu ženu), Mošovský žádný z nich více nerozpracovává, věrně se drží předlohy, Písma. Jeho dílo tedy vlastně neobsahuje žádný konflikt či zápletku, spíš pokojně a didakticky v rámci střídání dialogů či dlouhých monologů čtenáři zprostředkovává osudy Noemi a Ruth, a tak poskytuje adresátovi náležité poučení z děje vyplývající, což bylo pro Mošovského zjevně nejdůležitějším cílem. 26

Z citací, které použil z tohoto spisu ve svém díle, je patrné, že se jím později inspiroval pro popis čeledi v Komedii Ruth. Čeleď je zde popisována jako líná a zlodějská. 27 Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 16. 28 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 23.

-8-

Pro Mošovského klidnou a mírnou povahu je typické, že si pro svou hru zvolil právě tento idylický námět bez dramatického konfliktu.29 Uvedené téma bylo poprvé sepsáno právě jím – v Čechách tato předloha nebyla nikdy předtím dramaticky zpracována a není znám ani žádný jiný vzor z ciziny.30 Zajímavý je i fakt, že se jedná o nejdelší česky psanou veršovanou Mošovského skladbu. Své básně totiž Mošovský skládal téměř výhradně jen v latině.31

2.2.1. Stručný nástin děje Hra Komedie Ruth, založená na stejnojmenné biblické starozákonní knize,32 v několika dějstvích rozpracovává příběh vdovy Noemi a její snachy Ruth (v ekumenickém překladu Rút).33 Noemi s manželem a svými dvěma syny opouští kvůli hladomoru Bohem zaslíbenou zemi a vydávají se do vzdálené moabské země, ve které by měl být dostatek obživy. V této zemi podle Bible pobývali spíše delší dobu,34 během které Noemin manžel zemřel, její synové se oženili a později také zemřeli. Toto časové rozmezí je však samozřejmě pro jeviště z pochopitelných důvodů zkráceno jen do několika scén. A právě sňatkem syna Mahalona se mezi přítomné dostává ústřední postava hry Ruth. Záhy se z ní stává vdova, podobně jako z její švagrové Orfy, a starou Noemi už tedy v této cizí zemi nic nedrží. Rozhodne se vrátit domů. Zpočátku se chtějí obě její snachy vrátit s ní, ale po dlouhém přemlouvání ze strany Noemi Orfa přece jen nakonec zůstává doma. Možná si uvědomila, že jako vdova to v cizí zemi nebude mít jednoduché. Ruth se však oblomit nenechá a věrně Noemi doprovází. Po příchodu do nové země se Ruth dobrovolně ujímá péče o hmotné zabezpečení, zároveň však naslouchá i radám Noemi. Ta Ruth nabádá, aby se držela na polích Boasových, který je podle židovského zákona jejich výkupce. Jeho povinností je se o ně postarat, případně vzít si Ruth za manželku, aby tak nezaniklo 29

„Podobne ako stredoveké hry sú aj humanistické hry skôr dialogizovanými príbehmi,“ uvádí Milena Cesnaková Michalcová ve svém díle Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Bratislava 1973, s. 25. Tímto se tedy Mošovský jinak neliší od ostatních autorů dané doby. 30 Kopecký, M.: Starší české drama. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. 1981. S. 59. 31 Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 26. 32 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 205-207. 33 Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 50-133. 34 Bible nemluví o žádné konkrétní době. Vše se podle ní stalo (smrt manžela, svatby synů, jejich smrt) postupně a „časem“. V Mošovského hře se vše odehraje během prvního aktu.

-9-

jméno mrtvého příbuzného. Ke svatbě nakonec dochází, ačkoli je jasné, že k tomu dopomohlo i Ruthino chování. Sama Ruth Boasovi připomíná jeho povinnost výkupce, když si jednou během noci lehne k jeho nohám. Už z jejího předešlého chování je zřejmé, že je velmi pracovitá a oddaná rodině, takže ani sám Boas nemá námitky proti svatbě. Aby však bylo učiněno zadost formalitám, a protože Boas není prvním výkupcem v řadě, musí se ještě dohodnout s Propinquusem, aby mu zanechal své právo. Nakonec vše dobře dopadne a hra končí svatbou a dosti poučujícím epilogem.

2.2.2. Srovnání s biblickou předlohou Dějové rozvrstvení Mošovského hry poměrně věrně odpovídá událostem popsaným v biblické knize Ruth. Autor sleduje posloupnost událostí – ačkoli v prologu použije prolepsi, pečlivě je za sebe řadí, využívá dostupné dialogy a některé z nich i celé cituje. Užívá také všech postav zmíněných v Bibli, ačkoli pro lepší plynulost děje přidává i jiné. A podobně jako v biblické předloze i on svou hru zaměřuje na postavu Ruth. Dalším rozdílem je pak i aktualizace atmosféry do pozdější doby.

2.2.2.1. Doba děje Třebaže samotný název této komedie jasně udává, že se jedná o dílo inspirované jednou z biblických knih, je prostředí, ve kterém se odehrává, autorem aktualizované na dobu 16. a 17. století. Kromě proprií a některých židovských zvyků nic dalšího nenaznačuje, že bychom se ve hře měli ocitnout na Dálném východě ve starověku, v životech lidí obklopených židovskou kulturou. Mezi postavami se objevují pacholci a děvečky oplývající typickými vlastnostmi evropských sloužících, hledajících každou skulinu pro „ulévání se“ z práce. Sám Mošovský pak v prologu i epilogu apeluje na mladé městské slečny a paní, aby napodobovaly Ruthin příkladný postoj a chování, na něž se pak po celou hru soustředí. Jasným příkladem dokládajícím aktualizaci na období 17. století je pak výrok Noemi, která se na adresáty obrací se slovy: „Ach, ach co jest věc přetěžká, věř mi každá dobrá měšťka,35 když žena stratí manžela“,36 aby tak ještě více posílila 35

Výraz měšťka se podle Malého staročeského slovníku vztahuje na osobu měšťanky, tedy příslušnice střední vrstvy. Viz Vokabulář webový, výraz měšťka [online, cit. 16. 2. 2012]. Dostupné z WWW: .

- 10 -

důvěryhodnost svých slov, více se přiblížila posluchačům a zřetelně tak potvrdila, komu je poučení vyplývající z této hry určeno. Z toho tedy můžeme vyvodit, že Mošovský si jako modelového čtenáře, resp. diváka vybral měšťanskou vrstvu, především pak její ženské příslušnice.

2.2.2.2. Postavy Pro oživení děje autor samozřejmě přidává a vymýšlí si další postavy, ať už žence, děvečky či osoby starších představujících zastupitele města. Naprosto vybočujícími figurami jsou pak postavy čertů a baby svodnice. V starozákonní knize Ruth se slovo čert neobjevuje, ani zde není naznačen jakýkoli rozpor či pokušení, kterému by mohla některá z postav čelit. Postavy čertů zde Mošovský zřejmě použil proto, aby jednak ozvláštnil děj, jednak možná proto, aby se jeho posluchači s dějem mohli více ztotožnit. Představují tedy určitou temnou stránku života, pokušení, kterému však podle autora mohou věřící úspěšně čelit, spoléhají-li se ve všem na Boha. Přidání těchto postav poněkud odporuje tvrzení, uvedenému hned na začátku hry. „ …Vím čtenáři milý, vejborně i já to, že k Svatým písmům nic nenáleží přidávati ani ujímati...“,37 ale jak je později vysvětleno, mělo svůj účel. „... nestalo se nic na ujmu a zléhčení Svatého písma, než více pro vysvětlení jeho, prohlídaje k časům těmto.“38 Tyto postavy čertů spolu s Cantharou, babou svodnicí svým způsobem i poněkud přispívají ke gradaci dramatičnosti v díle, protože zařazení jejich několika persvazí mohlo v adresátovi vyvolat napětí a obavy o to, jak příběh nakonec dopadne. Ruth totiž nepřemlouvají a nadcházející sňatek jí nevymlouvají pouze jednou. Ještě v samotném závěru, jen několik okamžiků před svatbou, se na scéně opět objevuje čert Kornyfel, aby Ruth připomněl, jak nemoudře jedná. Podle čertů si k sobě vybrala špatného manžela. Dle Canthary totiž „sobě dobře neposloužíš, mrzáka mít budeš, to zvíš!“39 Jelikož ve hře není nijak zmíněno, že by Boas byl nějakým způsobem tělesně postižený, ale naopak je prostřednictvím Canthary neustále připomínán jeho věk – je prý o dost starší než Ruth, zdá se, že je to právě onen věk, který ho v očích baby svodnice a čertů dělá mrzákem. Větší 36

Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 64. 37 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 54. 38 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 54 39 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit , s. 110.

- 11 -

věkový rozdíl naznačuje i sám Boas, který Ruth oslovuje „požehnejžť Bůh, ó dcerko má,“40 a i v biblické předloze ji chválí za to, že „[nejde] za mládenci, ať nuznými, ani bohatými.“41 Stejně jako na jiných místech této hry i v tomto případě je patrné určité ponaučení. Opět je zde totiž vyzvedávána pravá křesťanská mysl, která nehledí na věk, majetek ani krásu, ale právě naopak hledá správné vlastnosti, jako jsou například zodpovědnost a přívětivost, kterými Boas možná i kvůli svému věku oplýval. Mošovský se tedy tímto způsobem snažil městským slečnám připomenout, na čem ve vztahu doopravdy záleží a podle čeho by si tedy měly vybírat své partnery. A kdyby se dostaly do podobné situace jako Ruth, neměly by takovou radu „baby svodnice“ ani poslouchat a raději odejít. Tyto postavy však také dodávají hře na živosti. Ačkoli je ve hře naznačen jejich starší věk, čert Kornyfel s babou Cantharou v jedné scéně vesele tančí a padají v doprovodu malých čerťat42, což zřejmě autor zamýšlel jako prvek komický, oživující jeho poselství. Ve své hře se Mošovský ubírá především nábožensky didaktizujícím směrem. Postava Ruth je pilířem této hry, na kterém autor staví své poselství. Ruth je obdařena podobně jako v předloze mnoha chvályhodnými křesťanskými vlastnostmi, které svým jednáním dává najevo. Nikdy neodmlouvá, z jejího chování k Noemi je patrná úcta, je pracovitá a svědomitá, představuje typ manželky, kterou tehdy muži požadovali. Kromě těchto vlastností je navíc náležitě zbožná. Přihlédneme-li k jejímu původu, je Ruth jako Moabka43 sice jiného vyznání, avšak její příběh je tradičně interpretován jako doklad věrnosti bez ohledu na původ, a to především pro vyznání, s nímž se připojila k Noemi: Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem (Rút 1:16). Zatímco Orfa se vrací ke „svým bohům“, tedy pohanským modlám, Ruth přijímá Boha Izraele. Je možné se zamyslet i nad tím, jaké pohnutky vedly Ruth k tomu, aby doprovázela Noemi do cizí země. Co přimělo mladou ženu k odchodu z vlasti44, opuštění vlastní rodiny a v podstatě k žebrání o jídlo na cizím

40

Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 107. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 206. 42 Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 112. 43 Milan Balabán ve svém díle naznačuje, jaké problémy a předsudky mohly Ruth potkat kvůli jejímu původu a také proč. Viz Balabán, M.: Jímavé portréty biblických žen: Milovnice, trpitelky, bojovnice i kněžky noci. Praha: Kalich, 2009. S. 165, 166. 44 Tato vlast, jak soudí Milan Balabán, pro Ruth představovala matku, kterouž opustit jistě nebylo snadné. Viz Balabán, op. cit., s. 168, 169. 41

- 12 -

poli? Odpověď nalezneme v základní hodnotě křesťanství vůbec, a to v obětavé lásce. Ruth s Noemi odešla, protože ji milovala jako svou vlastní rodinu a snad si myslela, že se o tuto starou ženu po smrti její rodiny nebude mít kdo postarat. V Ruthině jednání je patrná určitá nesobeckost, s níž stavěla Noeminy zájmy před své vlastní. Dále pak silná pokora a úcta, když naslouchala jejím doporučením. Je zjevné, že těchto vlastností se nedostávalo ani v době Mošovského, který tak cítil potřebu toto hledisko akcentovat. V souvislosti s tím si připomeňme i postavu Orfy, která jakoby v protikladu k Ruth naopak Noemi opustila a zůstala se svou rodinou. Z jejího jednání je sice patrná určitá náklonnost k tchýni, ale přece jen v ní chybí ona nesobecká oddanost, s jakou jedná Ruth. Tato postava tak v sobě spojuje všechny chvályhodné vlastnosti, které autor jako kněz chtějící oslovit a poučit druhé u správné křesťanky hledal. Vyzdvihována je zde ovšem i Ruthina víra a plnění z toho vyplývajících povinností, ačkoli v biblickém pretextu se samozřejmě stala Židovkou, nikoli křesťankou. Sám Boas kromě její poslušnosti například chválí i její víru v Boha: „On buď mzda tvá dokonalá, poněvadž’s se již oddala pod mocnou ochranu jeho“.45 Zdá se, že i tento aspekt potřeboval Mošovský vyzvednout, přestože v jeho době nebylo problémem to, co dnes označujeme jako ateismus, ale spíše vlažnost, malé zaujetí pro věroučné věci apod. Snad tak chtěl připomenout, že nestačí jen pravidelně chodit do kostela, sedět v lavici a poslouchat mši, ale je zapotřebí se i k Bohu obracet a spoléhat na něj, jako to dělala Ruth. Důraz je kladen i na její pověst ve městě. Ruth sama se tím jako dobrá křesťanka nechlubí, ale z Boasovy řeči je jasně patrné, jak o ní smýšlejí občané Betléma: „Však pak všickni ve všem městě o tom vědí vskutku jistě, kterak ona jest pobožná, ke všem uctivá a vážná, neráda rozhněvá koho, umí snést v řeči každého, švegruši své přeje mnoho.“46 Ruth je i v tomto ohledu pro mladé městské slečny a paní příkladem, který by se měly snažit napodobit. Mošovský tedy její výborné vlastnosti nevyzvedává pouze jejím jednáním, ale také ji v tomto smyslu nechává chválit druhými. Zajímavou osobou je i Noemi, která ač prošla mnoha životními tragédiemi, si uchovala pozitivní přístup k životu a pevnou víru v Boha. Ačkoli v cizí zemi

45

Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 92, 93. 46 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 114.

- 13 -

v podstatě přišla o celou svou rodinu, na Boha nezanevřela, ale právě naopak se rozhodla vydat zpátky do svého rodného města Betléma, aby tak byla opět mezi pravými ctiteli Boha. Moabité v té době totiž byli považováni za pohany. I když je velmi stará, silně touží vrátit se „do té mé známé krajiny, mezi mé milé krajany“47 a je ochotna vydat na to všechny své síly, i kdyby tu dlouhou cestu měla podniknout zcela sama. Navíc je možné, že se lidé či prostředí, které znala, během její nepřítomnosti změnili – lidé zestárli, v Betlémě byl opět dostatek potravy.48 Kromě narážky na Boasa, jejich výkupce a příbuzného ze strany Himelechovy, zde nenajdeme žádnou další zmínku o rodině, ke které by se Noemi s Ruth mohly uchýlit. Je tedy možné, že v Betlémě žádní Noemini příbuzní nebyli a ona tak vlastně zůstala zcela odkázána na Ruth a její ochotu postarat se o ni. Zdá se však, že v ni nikdy neztratila důvěru a jejich přátelství zůstalo velmi silné, neboť ji na několika místech oslovuje něžnými výrazy jako „miluško má“49 či „mé roztomilé srdéčko“50 a zároveň i Ruth jí opětuje svou lásku svými slovy. Jejich vztah byl zřejmě ještě více upevněn všemi tragédiemi, jimiž spolu prošly, a zároveň i vírou v Boha, kterou Ruth od Noemi převzala. Sílu jejich vztahu doložme slovy Ruth: „... má rozmilá matičko... jáť nemíním vás opustit… kam půjdete, s vámi půjdu, kde sednete, taky sednu. S vámi na každičké místo, byť pak tam bylo i pusto, chci jíti, bychom bydlely spolu, kdybyšte jen chtěly. Cokoliv vám bude mílo, to i mně se slíbí dílo. Bohu, jemuž vy sloužíte, sloužit budu, to vy zvíte. Při vás chci již i umříti, kdekoliv pohřbena býti. Toť sem sobě uložila a u sebe tak zavřela, že mne s vámi nerozloučí krom smrt a Bůh všemohoucí.“51 Jejich vztah zůstal silný i v budoucnosti, neboť podle biblické předlohy se Noemi stala chůvou Ruthina syna Obeda, jehož Mošovský ve své hře nazývá Fabiánem a který se později, jak se dozvídáme z evangelií, stal jedním z předků Ježíše Krista.52 Ve vztahu Noemi a Ruth můžeme také najít určitou paralelu mezi rodičem a dítětem. Ačkoli je Ruth dospělá, dokonce je už i vdovou a má tedy za sebou nějaké životní zkušenosti, naslouchá radám Noemi a všemi se řídí. Například na 47

Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 72. To můžeme doložit například z Boazova příkazu své čeledi: „nýbrž naschvál upouštějte některý klas, nechávejte,“ aby Ruth s Noemi měly dostatek jídla. Viz Komedie… Ruth in CesnakováMichalcová, op. cit., s. 94. 49 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 97. 50 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 97. 51 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 75. 52 Viz rodokmen Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 825. 48

- 14 -

Noeminu radu, aby se držela Boasovy čeledě, reaguje Ruth těmito slovy: „Takť se, matko, já zachovám, na pole nepůjdu jinam“.53 Mošovský tak nejen poukazuje na příležitost čerpat rady od starších a zkušených přátel, ale hlavně na poslušnost, kterou by děti měly projevovat svým rodičům, ať už jsou jakkoli staré. V rámci této otázky se však můžeme také zaměřit i na samotné promluvy Noemi s jejími syny. Ačkoli Helion a Mahalon nezůstávají na scéně dlouho, i z jejich krátké rozpravy je vidět, že Noemi uznávají jako autoritu, projevují jí úctu a i v dospělosti se neostýchají řídit se její radou. Tuto synovskou poslušnost pak dokládá například jeden Helionův výrok: „Mně se též za dobré vidí, abychom tak učinili a své matky uposlechli.“54 Vedlejší a asi jedinou výraznou mužskou postavou je Boas. I on je Mošovským stylizován především jako nositel správných křesťanských vlastností. Je vyzdvihován jeho zodpovědný přístup k životu a úcta k pracující manželce. Boas je také velmi zbožný muž. Jeho zbožnost a poslušnost Bohu byla možná tím prvním důvodem, proč se rozhodl vzít si Ruth. Ruth si však také nakonec zamiloval pro její krásné vlastnosti, ale je pravděpodobné, že ke vzniku jejich vztahu vlastně přispěl jejich silný vztah k Bohu, jehož vůlí se oba dva chtěli za všech okolností řídit. Komedie Ruth tedy svým způsobem měla své adresáty upozornit na vlastnosti, které jsou v manželství žádoucí, jednak na straně manželky, ale také na straně manžela. Tyto vlastnosti pak v podstatě napomáhají k jeho budování. Velmi zajímavými a ve srovnání s biblickou předlohou přidanými postavami jsou postavy děveček Elzy a Dury, pomocí nichž chtěl zřejmě Mošovský ještě více vyzdvihnout Ruthin charakter. Jak již bylo zmíněno dříve, Ruth je velmi pilná a pokorná, práce se nebojí a k druhým přistupuje s úctou. Tedy je naprostým opakem obou děveček, které jsou líné, neustále si na něco stěžují a nebojí se použít ani pejorativního výraziva vůči šafářovi, pro něhož pracují. Jednají ve všem vychytrale, protože vědí, že šafář je slaboch, který na ně nic pánovi neřekne. Dá se říct, že tímto svým chováním reprezentují českou čeleď, která v Mošovského době byla zřejmě především líná, ale ne zlá.55 Ačkoli si však děvečky práce příliš nehleděly, dokázaly s Ruth jednat slušně a soucitně. 53

Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. s. 99. 54 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 64. 55 Při líčení vlastností čeledi se mohl inspirovat např. v díle Práva doktora Grobiána, satirickém spisu, ve kterém je čeleď označena jako lakomá a lenivá.

- 15 -

Porovnat také můžeme dvě další postavy, a to Boasa a Propinquuse. Druhý zmíněný je v biblické předloze bezejmenný „zastánce“, jemuž Mošovský dal mluvící jméno, které v latině znamená „blízký“ nebo „příbuzný“. Pouze oni dva jsou jedinými možnými výkupci dědictví po zemřelém synovi Noemi a manželovi Ruth. Oba dva k nastalé situaci přistupují jinak. Boas jedná zodpovědně a poctivě se všemi zúčastněnými, ale Propinquus je ochoten se zapojit, tedy být oním výkupcem, pouze do té doby, dokud si myslí, že by mu z ní mohl kynout nějaký zisk. Když však zjistí, že by mohl být ohrožen jeho samotný majetek, rád pak právo výkupce přenechá Boasovi. Projeví tak svůj nízký charakter, když před povinnost staví svou chamtivost. Jeho nízkost či špatný charakter může značit i to, že v Bibli ani není nazýván žádným jménem. Mluví se o něm jako o pouhém výkupci, dokonce sám Boas ho pak oslovuje „člověče“.56 V Mošovského hře je povýšen na člověka se jménem, ale v souladu s autorovým ohledem na věrnost a přesnost vůči předloze, je vylíčen jako hamižný člověk, který se s radostí zbaví své nevítané odpovědnosti tím, že předá své právo výkupce Boasovi. Akt předání je doprovázen i jedním zvláštním židovským zvykem – sundáním obuvi. Sundáním obuvi, či jak je v Bibli uvedeno přesněji, zutím opánku57 či střevíce,58 Propinquus doslova Boasovi předá právo vzít si Ruth za manželku spolu s určitým majetkem, kterého mohly s Noemi nabýt. Tento zvyk vycházel z práva ovdovělých žen žádat tzv. levirát, neboli žádat výkupce – příbuzného manžela, aby se o ně postaral.59 Pokud však onen výkupce tuto ženu odmítl, měla i tak právo vzít mu sandál a tak veřejně upozornit na jeho nečestnost a neúctu k židovskému zákonu.60 Boasovu zodpovědnost dokládá i fakt, že k projednání věci s Propinquusem požadoval svědky. Toto jeho počíná zřejmě vycházelo z židovského zvyku uzavírání obchodu. Pro uzavření obchodu bylo dokonce nutné, aby byli přítomní svědci, kteří by později mohli potvrdit jeho platnost. Požadavkem svědků, jak sám Boas říká „… bez všeliké pochyby. Bez svědkův tu být nemůže“,61 si zajistil 56

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 207. 57 Jeruzalémská bible: Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Praha: Krystal OP, 2009. S. 388. 58 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 207. 59 Balabán, M.: Jímavé portréty biblických žen: Milovnice, trpitelky, bojovnice i kněžky noci. Praha: Kalich, 2009. S. 15, 171. 60 Damohorská, P., Nosek, B.: Židovské tradice a zvyky. Praha: Karolinum, 2010. S. 97, 98. 61 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 115.

- 16 -

„právní“ nenapadnutelnost své dohody s Propinquusem. Z toho se dá usoudit, že mu velmi záleželo na tom, aby vše dobře dopadlo a jemu a Ruth tak nic nestálo v cestě. Projevil tak opět zodpovědnost a prozíravost. Mošovského dílo se neomezuje pouze na vztahy mezi manželi, ale v závěru knězova dlouhého proslovu je věnována pozornost i vztahům mezi nevěstami a tchýněmi. Opět je zde vyzdvižena vzájemná úcta, která by ovšem také měla být doprovázena patřičnými vlastnostmi, které v této komedii představuje postava Ruth. Všechny Mošovského postavy jsou však pouhým doplňkem Ruth, na niž je soustředěna celá hra a adresát nemusí být ani příliš kompetentní v biblické oblasti, aby si uvědomil předkládané poselství.

2.2.2.3. Aluze na jiná místa v Bibli Ve hře se objevují ještě další aluze na biblické postavy, a to konkrétně na Leu a Ráchel, manželky Jákoba, později nazývaného Izrael. Připomenutím tohoto známého a mezi Židy jistě tradovaného příběhu chtějí starší obce požehnat sňatku mezi Boasem a Ruth a popřát jim mnoho dětí a majetku, neboť právě Jákob se svými dvanácti syny je považován za prapředka či zakladatele Izraelitů. Další narážkou na biblickou postavu, opět v souvislosti s požehnáním pro Boasa s Ruth, je jméno Pharés, kterým Mošovský zřejmě mínil jméno Perec, syna Tamar a Judy, kteří dle židovské tradice patřili také mezi významné zakladatele národa. Perecovi potomci totiž zaujímali podstatnou část kmene Juda, z nějž později pocházel i Mesiáš.

2.2.3. Shrnutí Komedie Ruth se v mnoha aspektech pevně drží své biblické předlohy a plně tedy naplňuje požadavky svého žánru – biblického dramatu. Autor z Bible přebírá celé dialogy, postavy odpovídají svým biblickým předlohám, místo děje je v podstatě nezměněno, ačkoli je i pomocí přidaných postav aktualizováno na dobu 16.- 17. století. Charaktery postav zůstávají beze změny, autor nepřidává žádný další konflikt, kterým by mohl oživit scénu. Jak již bylo naznačeno, výraznějším odklonem od předlohy je pouze přidání postav typických pro pozdější dobu a problematiku s ní spojenou. Ale ani dialogy těchto postav, občas pejorativní, nijak zvlášť neovlivňují děj. Jsou zde pouze pro podtrhnutí a zvýraznění kladů osobnosti

- 17 -

Ruth.62 Dalším oživením je několik meziher, které Mošovský vložil na konec prologu a některých aktů. Tento kontrast mezi veselými mezihrami a vážným dějem měl patrně ještě více umocnit závažnost poselství této hry a čtenářům také zpestřit její průběh. Autor se zcela jednoznačně a plně zaměřil na poselství spojené s křesťanskými hodnotami. Svým dílem nijak nerevoltuje,63 naopak slovy „vrchností svou nezhrdejme, ji vše v známost uvest hleďme“, 64 zaznamenanými v epilogu vybízí k úplné poddanosti šlechtě a především církvi a Bohu. Jeho dílo je didaktické a svým adresátům, zejména mladým ženám, se snaží zprostředkovat křesťanské názory, kterým pevně věří a u kterých si je jistý, že vedou k lepšímu životu. Zároveň si však uvědomuje i lidskou přirozenost. Mošovský si byl patrně vědom, že jen mravokárné kázání z kazatelny by jeho posluchače tolik neoslovilo jako jeho dramatizace. Přitom však do svého díla přidal i prvky blízké lidské nátuře. Ať už použitím postav zlomyslných čertů nebo hudebních meziher, kladl důraz i na divákovo pobavení. Autorovým záměrem však bylo především rozebrat a zpřístupnit myšlenky obsažené v Bibli. Neváhá proto plně využít všech pěti epilogů a jednoho prologu k vyzdvižení hlavních myšlenek příběhu. Neomezuje se však pouze na manželství či vlastnosti partnerů, které ve hře zastupují Boas s Ruth a částečně i Noemi a Himelech, ale rozepisuje se i tom, jak by se k sobě měli lidé chovat navzájem, a to především, když jsou přátelé. Návod na to nalezneme i v jedné části třetího epilogu: „Kdež jest oznámeno vám, jak bychom se chovat měli v řečech, v skutcích každou chvíli. Když se někde s neznámými shledáme, lidmi dobrými, s mužmi nebo i s ženami, třebas i s těmi vdovami, prvé dost zarmoucenými v tomto světě mnohdy velmi, přívětivě se vždy mějme, upřímně se k ním chovejme, k zármutku jím nebývejme...“.65 Hra tedy vskutku pouze nezprostředkovává svým čtenářům jeden biblický příběh, ale zároveň z něj vyzdvihuje to nejlepší poučení pro každodenní život. Pomocí epilogů pak Mošovský méně chápavému adresátovi přímo vysvětluje, co by si z této komedie měl zapamatovat, a apeluje na něj, aby to ve svém životě i uplatnil. Kromě toho, 62

Viz například dialog děveček s šafářem, Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s.7679. 63 V tom je velkým protikladem dalšího autora biblických dramat Pavla Kyrmezera, který je naopak využívá i k projevení svých postojů a názorů především k vyššímu stavu. 64 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 133. 65 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 95.

- 18 -

že zaktualizoval starší látku a přiblížil ji tak adresátům, poukázal i na její didaktickou funkci. Dal tím najevo, že ani text v jeho době starý skoro dva a půl tisíce let nepožaduje vzdělané či kontext chápající čtenáře. Svým dílem tedy přispěl k obohacení českého dramatu zpracováním dosud nezpracovaného námětu a samozřejmě i přiblížením křesťanského ponaučení laickým divákům.

3. Pavel Kyrmezer a jeho dramatická tvorba

3.1. Pavel Kyrmezer a problémy doby Doba, kterou Pavel Kyrmezer strávil na Slovensku, rozhodně nepatřila k těm klidným ve slovenských dějinách. Slovensko bylo rozděleno bojem o moc mezi Jánem Zápoľským a Ferdinandem Habsburským. Této pře využili i Turci, kteří podnikali nájezdy i na území Slovenska. Na Slovensku také proběhla reformace, která kromě protestantství do této země přinesla i češtinu jako spisovný jazyk.66 Ačkoli vlivem reformace zeslábl vliv katolické církve, netrvalo dlouho a záhy byla, slovy J. Vlčka, jedna papeženská autorita nahrazena sty dalších autorit.67 Tato situace pak podle

Mileny Cesnakové-Michalcové vedla k tomu, že „v

protestantskom tábore panovala anarchia, nejednotnosť a neznášanlivosť.“68 Takovéto neklidné prostředí zformovalo i Kyrmezerův naturel.69 Tehdejší nejednotnost a rozporuplnost v protestantských církvích vedla Pavla Kyrmezera k celoživotnímu úsilí o jejich sjednocení.70 Ačkoli jeho snaha nezaznamenala téměř žádný výsledek, svými postoji si Kyrmezer zajistil mnoho nepřátel, jejichž prostřednictvím se pak paradoxně dovídáme o Kyrmezerově životě.71 Záznamů o životě Pavla Kyrmezera se však mnoho nedochovalo. Přestože nemůžeme určit ani přibližný rok jeho narození, je pravděpodobné, že se narodil 66

Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 11. 67 Jak uvádí Jaroslav Vlček ve svých Dějinách české literatury I., na místo papeže se snažili dosadit různí filozofové či profesoři, jejichž množství komentuje Vlček těmito slovy: „S nevelkou nadsázkou lze říci, že kolik univerzit, ba kolik profesorů bohosloví v druhé polovici XVI. věku… tolik zároveň“ bylo „stran a theologických soustav,“ jež autoritu katolické církve „nahradili sty samozvaných autorit nových.“ Vlček, J.: Dějiny české literatury I. Praha, 1960. S. 322-323. Milena Cesnaková-Michalcová v úvodu k Divadelním hrám Pavla Kyrmezera uvádí, že i na našem území, konkrétně na Moravě v tom čase bylo okolo 32 rozličných náboženských sekt. 68 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 12. 69 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 11. 70 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 14. 71 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 14.

- 19 -

v Banské Štiavnici. Více zpráv o jeho činnosti pak nacházíme až od roku 1560, kdy Kyrmezer působil ve Strážnici na Moravě. Vzhledem k tomu, že se našla listina označující Kyrmezera jako německého občana, je možné v této souvislosti uvažovat i o jeho studiu v zahraničí nebo aspoň o jeho delším pobytu v německých zemích.72 Podle městského archivu v Banskej Štiavnici pocházel Kyrmezer z katolické rodiny, jeho bratr Krištof byl dokonce katolickým farářem v Brně.73 V rodném městě se pak Kyrmezer živil jako městský kurýr. Po přesídlení do českých zemí si Kyrmezer vydělával na živobytí nejprve jako učitel, později jako rektor školy a nakonec jako městský písař. Ve Strážnici se i dobře oženil, ale poté, co utratil všechen majetek, se vydal do Krakova, kde byl vysvěcen za kněze. Po smrti své ženy odešel do Těšína, kde se stal farářem. Od roku 1571 pak sídlil na faře v Bořitově a pro tamního pána Albrechta z Boskovic dohlížel na luteránské kněze. Po Albrechtově smrti se jeho patronem stal Jetřich z Kunovic, který byl známý jako horlivý zastánce náboženské svobody, což mu na druhé straně dosti pomohlo při upevňování jeho moci nad uherskobrodskými měšťany.74 Sám Kyrmezer pak ve svých náboženských názorech stál na rozhraní luteránství a kalvinismu. Jeho touha po sjednocení provázela veškerou jeho činnost na uherskobrodském panství. V roce 1576 dokonce sepsal církevní pořádek pro tamější evangelické duchovní. Protože ve svém okolí Kyrmezer dosáhl relativní náboženské svobody, rozhodl se se svými nápady v oblasti organizace a sjednocení oslovit Jednotu bratrskou. Jednota však Kyrmezera a jeho myšlenky odmítla, dokonce do úřadu správce dosadila Jana Vodičku, zvaného Aquinus, který se stal trvalým odpůrcem Kyrmezerových myšlenek o sjednocení.75 Roku 1578 Kyrmezer vydal tiskem dokonce jednu z jejich zaznamenaných rozmluv Spongia,76 ve které ostře napadal kněžský celibát. Součástí tohoto spisu pak byly i Kyrmezerovy poznámky a glosy k práci Matěje Červenky, který v roce 1558 vydal na obhajobu Jednoty bratrské dílo Osvědčení a očištění se Jednoty bratrské zákona Kristova.77 Tento spis vyvolal v členech Jednoty velké 72

Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 15. Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 16. 74 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 18. 75 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 19. 76 Úplný titul: Spongia Pauli Kyrmezeri, mollis et leviuscula, ad detergendas, aspergines, quas in ista assetione illuverunt sacro conjugio ministrorum Valdensici socii. 77 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 22. 73

- 20 -

rozhořčení hlavně proto, že v něm bylo zaznamenáno mnoho nemravných klevet, jejichž účastníci byly častokrát jmenováni. Avšak díky této rozsáhlé, i když neúspěšné korespondenci mezi Jednotou a Kyrmezerem se dochovaly v Aktech Jednoty bratrské mnohé Kyrmezerovy myšlenky a názory, které také hodně vypovídají o jeho zanícenosti a vytrvalosti v otázkách náboženských. Během náboženských sporů stačil Kyrmezer napsat Malou bibli, to jest Vyučování mládeže i lidí sprostých pobožnosti křesťanské, která svůj vzor našla v Lutherově Malém katechizmu a kromě hlavní linie – protestantského učení, obsahuje také některé české duchovní písně. Toto Kyrmezerovo dílo bylo velmi oblíbené a roku 1604 se dočkalo druhého vydání.78 V duchu sjednocení protestantských církví se nese další Kyrmezerovo dílo Acta concordiae79, ve kterém obviňuje Jednotu z vystavení zdi mezi věřícími a vyvyšováním sebe sama nad ostatní.80 V tomto svém díle použil i dříve vydanou Spongii obohacenou nyní o své poznámky k dílu Jana Blahoslava Zpráva upřímná a sprostá, ve které Jan Blahoslav v některých ohledech kritizoval Jednotu. Tato Kyrmezerova Acta vyvolala v řadách Jednoty bratrské opět mnoho rozhořčení a odporu. Kyrmezera dokonce obvinili ze lži a falšování a vystoupili proti němu i prostřednictvím několika spisů. Jedním ze zapálených Kyrmezerových odpůrců byl kněz Jan Adelf, o kterém Kyrmezer často prohlašoval, že porušil celibát. Tento bratrský kněz na jeho obvinění reagoval vydáním spisu Ohlášení se Jana Adelfa proti psaní, jenž slove Acta concordiae etc. kněze Pavla Kyrmezera, děkana Uherského Brodu. Ačkoli v něm svou vinu nepopírá, uvádí, že tento Kyrmezerův útok na jeho osobu je v rozporu se zákonem.81 Přestože pak Kyrmezer musel svá Acta publikovat mimo Moravu, Adelf se s tím nespokojil a kriticky a s posměchem zaútočil i na Kyrmezerovu dramatickou tvorbu. Tento spor mezi Kyrmezerem a Jednotou vyústil v soudní jednání a příkaz zničit vydaný náklad knihy. Kyrmezer také ztratil ochránce v pánovi Jetřichovi z Kunovic, který ho z Uherského Brodu

78

Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 24 Celý titul knížky: Acta concordiae inter Paulum Kyrmezerum, pastorem et decanum Hunnobrodensem, nomine totius contubernii ecclesiastici Hunnobrodensis ministrorum, et inter seniores eorum, dui sibi olim nomine fratrum legis Christi placuerunt, nunc autem titulo seniorum et Ministrorum ecclesiae teatrum, puram doctrinam Evangelii per Bohemiam, Moraviam et Poloniam docentkám, gaudent. Vulgo Valdenses appellantur. Anno 1580. 80 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 25. 81 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 28. 79

- 21 -

přeložil na faru v Nové vsi.82 Kyrmezer se pak ještě pokusil získat ztracenou přízeň panstva věnováním své hry Komedie o Tobiášovi mladému pánu Arklebovi z Kunovic, ale Jetřich z Kunovic svůj příkaz neodvolal.83 K profesionální tragédii se později přidala i tragédie osobní, když Kyrmezer přišel o svůj osobní majetek. Později změnil svůj postoj k Jednotě a dokonce z kazatelny chválil její členy. I když byl tedy takto donucen ke kapitulaci, pokusil se aspoň svůj postoj ospravedlnit. Svůj spis Apologie sice nevydal, ale jasně v něm vyjadřuje svou bolest a dobře myšlené úsilí o sjednocení.84 Za vlády Rudolfa II. opět došlo k vyostření náboženské situace. Protože byl Pavel Kyrmezer považován za kalvinistu, jeho tehdejšímu pánovi Arklebovi z Kunovic poslal 28. ledna 1583 Rudolf II. dopis, ve kterém ho vyzýval, aby vydal Kyrmezera spolu s ještě jedním knězem biskupovi. Přestože panu Arklebovi na Kyrmezerovi příliš nezáleželo, ohradil se proti příslušným obviněním, neboť Kyrmezerovo vydání by znamenalo porušení zemských svobod.85 Celý tento konflikt pak vyústil v Kyrmezerův odchod na Slovensko do města Holíč, ve kterém i nadále bránil svou víru a kritizoval novokřtěnce a sociniány například v díle Confessio fidei et doctrinae de vera aeterna deitate Jesu Christi…86 Po uklidnění situace v Čechách se Kyrmezer vrátil na Moravu, ale protože mu Arkleb z Kunovic neposkytl faru, založil v Uherském Brodě soukromou školu pro dívky. Dne 19. března 1589 pak Kyrmezer zemřel.

3.1.1. Komedie o Bohatci a Lazarovi Své první drama Kyrmezer napsal během svého pobytu ve Strážnici na Moravě. V té době na Moravě nebyla ještě žádná divadelní tradice, ani obecenstvo, které by bylo schopno porozumět latinsky psaným hrám. Jako první námět tedy Kyrmezer zpracoval biblický příběh o boháči a Lazarovi, který pojmenoval Komedia česká o bohatci a Lazarovi, kratíčce sebraná z evangelium svatého Lukáše v XVI. kap. skrze Pavla Kyrmezerského z Šťabnice, písaře radního a obyvatele města Strážnice. A nyní nově vytištěna léta MDLXVI. Tato hra vyšla pravděpodobně až později po svém sepsání a není ani jisté, zda byla někdy skutečně předvedena. 82

Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 29. Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 29. 84 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 30. 85 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 32. 86 Vydáno v Hlohovci 1585. 83

- 22 -

Podobného námětu se chopili i dramatici Lope de Vega a Tirso de Molina.87 Je pravděpodobné, že Kyrmezer znal i různá německá zpracování – v 16. století byl tento námět v německých zemích velmi oblíbený, například roku 1514 vyšlo drama Lazarus mendicus od Georga Macropedia. Podle Mileny Cesnakové-Michalcové však v porovnání s ostatními zpracováními tohoto tématu Kyrmezer „postupoval vo svojej práci celkom samostatne a pridŕžal sa len biblického textu. Porovnanie Kyrmezerovej hry s uvedenými hrami ukazuje, že niet mezi nimi podobnosti ve spracovaní, pretože každý autor pristupoval k látke z iného hľadiska… “88 Protože byla tato Kyrmezerova hra určena obyčejným obyvatelům Strážnice, nenajdeme v ní žádné narážky vyžadující vzdělané posluchače. Jak dále uvádí Milena Cesnaková-Michalcová, je tato hra „jednou z prvých ukážok typu meštianskéj drámy, ktorá sa u nás v 16. stor. čoraz via uplatňovala.“89 Nemůžeme ji tedy řadit ke školnímu dramatu, které bylo zdlouhavé a sloužilo především k procvičení latiny žáků, a nemůžeme ji ani plně ztotožnit s náboženským dramatem, protože Kyrmezer v ní zobrazuje skutečnost a současné sociální poměry a zároveň i své reformní názory na společnost.90

3.1.1.1. Nástin děje hry Ústředními postavami v této hře jsou Lazar a Boháč, kterého Kyrmezer označuje jménem Cresus91. Cresus se rozhodne užívat si svého bohatství, a protože je „člověk náramně šťastný, mnohým statkem a zbožím obdařený… [má] plné všecky kouty, truhlice, komory, stodoly, sklepy, pivnice“92 uspořádá pro své přátele a hlavně pro své vlastní potěšení hostinu. Během jejích příprav se na scéně objeví Lazar a prosí Cresa o malý peníz. Ten ho nechá svým sluhou vyhodit a Lazar se pak ležící na hnoji před domem obrací k Bohu o pomoc. Nakonec se však s prosbou obrátí na sluhu Parmena, který ho předtím vyhodil. Boháč se však nedá oblomit ani tímto prosebníkem a vesele si i nadále užívá hostiny s přáteli a zbožnou manželkou Annou. 87 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 40. 88 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 41. 89 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 42. 90 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 42. 91 Tímto jménem Kyrmezer pravděpodobně odkazoval k osobnosti starověkého lýdského krále, proslulého svým bohatstvím. 92 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 75.

- 23 -

Ve třetím aktu se však situace náhle změní, když k Boháčovi přistoupí Smrt, aby ho potrestala za jeho hříchy. Boháč na ní sice usmlouvá ještě nějaký čas na zemi, ale ten trvá jen po tu dobu, než Smrt osvobodí Lazara z jeho trápení. Mezitím však pohotoví sluhové posílají pro kněze, aby Lazara před smrtí vyzpovídal. Po jeho smrti je pak jeho duše nesena dvěma anděly k Abrahamovi, který ji přijímá do svého království. Boháč se zatím bezstarostně baví, snad i zásluhou čerta Kvasničky, který mu našeptává, aby se ničeho nebál, že se určitě ještě mnoha let dožije. Nechce totiž, aby Boháče náhodou před smrtí napadlo se kát. V pátém aktu se opět shledáváme s Boháčem, který si myslí, že Smrti unikl díky svému bohatství a moci. Dokonce se z radosti dá do tance se svými přáteli. Právě v tomto okamžiku je však zasažen šípem, který vyslala Smrt, a ačkoli se snaží ji uplatit, Smrt je neúplatná a on nakonec umírá. Po jeho smrti dochází k rychlému rozebrání a schovávání jeho bývalého majetku a dva čerti jej pak odnášejí do pekla, kde se setkává s Abrahamem. Ale ani v pekle se Boháč nechová jinak a přeje si, aby mu Lazar sloužil. Avšak poté, co mu Abraham vše náležitě vysvětlí a vyčiní mu za jeho chyby, Boháč poznává, jak špatně se v životě zachoval, a dokonce chce před takovýmto chováním varovat své bratry. Ti však podle Abrahama na to mohou přijít sami, zvláště zaobírají-li se Písmem svatým.

3.1.1.2. Srovnání s biblickou předlohou Předlohou této hře bylo 13 veršů z Lukášova evangelia.93 Dramatické zpracování si samozřejmě vyžádalo rozšíření dialogů, přidání postav a rozvinutí děje, ale hlavní kostra příběhu zůstává stejná a podobně se i dialogy postav, mají-li vzor v Bibli, nesou v podobném duchu nebo jsou téměř totožné.94 Oproti biblické zprávě však Kyrmezer více rozpracovává pozadí příběhu odehrávajícího se během hostiny. Evangelista Lukáš stručně uvádí, že Boháč byl „bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval“95 Na rozdíl od něj Kyrmezer nechá svou postavu Boháče Cresa vychvalovat svůj majetek a požehnání hned 30

93

Konkrétně 16. kapitola, verše 19-31 v Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 840. 94 Viz promluva Boháče k Abrahamovi s. 107 v Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956, v Bibli jde pak o 24. verš. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 840. 95 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 840.

- 24 -

verši96 a také více rozvíjí okolnosti přípravy hostiny. Na scénu se tak dostávají nově vymyšlené postavy, které zrealističťují a obohacují příběh – Cresova manželka Anna, služebníci Parmeno, Syrus, Boháčovi přátelé a další. Pomocí některých těchto postav je i více rozvinut konec příběhu nesoucí v sobě problematiku majetkového vyrovnání a celkově tak dotváří autorovu myšlenku kritiky společnosti, především vyšších vrstev.

3.1.1.2.1. Doba a prostředí Na rozdíl od své další hry v Komedii o Bohatci a Lazarovi Kyrmezer neuvádí přesnou dobu konání. Je pravděpodobné, že v tomto díle pro něj nebyla tolik důležitá, jako samo vyprávění. Zato pak více rozpracovává různá prostředí, ve kterých se příběh odehrává. Děj se v podstatě odehrává ve dvou, respektive ve třech naprosto odlišných prostředích. Nastolení problému a seznámení se s postavami se odehraje ještě jakoby na neutrálním území – na zemi. Od hlavního problému se pak odvíjejí dvě další linie. Jedna je zakončena v nebi, tedy odměnou a vysvobozením jedné z postav, a druhá pak pokračuje do pekla či očistce, kde je druhá postava řádně potrestána a napravena. Už v použití těchto tří prostředí se Kyrmezer výrazně odchyluje od své biblické předlohy. Zatímco v Bibli jsou epizodě na zemi věnovány pouze čtyři verše a zbylých devět se pak zabývá především trestem pro hříšného Boháče nebo odměnou pro Lazara,97 Kyrmezer se téměř až do konce čtvrtého aktu věnuje událostem na zemi. Je zcela pochopitelné, že chtěl tímto způsobem svým divákům více přiblížit a nastínit problematiku chudoby a bohatství, kterou pak následně komentoval. Problematice potrestání hříchu a odměny pro chudého Lazara věnuje necelý akt. V pátém aktu se totiž znovu vrací na zem k Boháčově ženě a popisuje její konání. Je tedy zřejmé, že více místa v této hře Kyrmezer vyčlenil pro rozvedení a vzbuzení zájmu posluchačů o otázky chudoby a bohatství, než náboženskému poslání. Tato problematika, zdá se, byla pro autora mnohem zásadnější.

96

Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 75. 97 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 840.

- 25 -

3.1.1.2.2. Postavy Postava Cresa v Kyrmezerově hře plní stejnou úlohu, jaká mu byla přidělena v Lukášově evangeliu. Ačkoli je zpočátku náramně pyšný na svůj majetek a svou moc a své bohatství dává pocítit všem kolem sebe, na konci je ze své hamižnosti a sobectví dokonale vyléčen. Na začátku mu však nic nechybí. Má dostatek majetku, věrnou manželku a zbožné děti, a je tedy jakýmsi „ideálom spokojného života“.98 Jeho nepřímou charakteristiku můžeme vyvodit z rozhovorů s jeho služebníky. Často tak odkryje své nejhorší vlastnosti. Své domácnosti vládne pevnou rukou, jinak následuje „lání a bití“.99 Nižšími a především chudými vrstvami opovrhuje a necítí s nimi žádný soucit. Možná se jich a chorob, které mohli chudí přenášet, bojí více, než aby jimi pouze opovrhoval – „já zhola o takové nestojím, neb se jich zdaleka velmi bojím, abych se od nich také nenakazil“.100 Dokud se mu dobře daří, ani si však na ně nevzpomene. Jeho vychytralost a dobrá znalost dění kolem něho však vychází najevo, když se na scéně objeví Smrt.101 Vlivem potrestání, které zažívá v pekle, jak tuto scénu nazývá Kyrmezer, se zcela obrátí a více než o bohatství se zajímá o blaho svých bratrů.102 V souvislosti s touto jeho nově probuzenou touhou o blaho svých bližních je zajímavé, že se nijak nestaral o blaho své manželky, ke které zajisté choval náklonnost.103 Vysvětlením nám snad může být Kyrmezerova touha držet se co nejpřesněji předlohy. Jelikož se v Písmu postava manželky nevyskytuje, je jasné, že na ni ani Boháč nemusel pamatovat ve svých prosebných slovech, pokud ji tedy vůbec měl v předloze mít. Jiným vysvětlením by pak mohl být fakt, že Cresova manželka je už od začátku představována jako pravá křesťanka. V tom případě by si pak Cresus o ni nemusel dělat starosti, neboť věděl, že na rozdíl od jeho bratrů jí její chování nepřinese boží hněv. Postava Boháče tedy v sobě ztvárňuje a přináší na jeviště vše vhodné pro poučení, co by si mohl kněz, zvláště Kyrmezerova smýšlení, přát pro své 98

Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 44. 99 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 79. 100 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 80. 101 Boháč se ji snaží přemluvit, aby ho nechala na pokoji se slovy „an teď před mým domem žebráka najdeš, pročež radší nad nim se neslituješ.“ Viz Komedie o bohatci a Lazarovi in CesnakováMichalcová, op. cit., s. 90. 102 Dříve pyšný Cresus dokonce Abrahama prosí, aby jeho bratry poučil. Viz Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 108. 103 V prvním aktu Cresus svou manželku oslovuje „ty mé přemilé potěšení, Anna, srdce mého obveselení.“ Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 76.

- 26 -

posluchače. Ačkoli si Cresus zprvu není vědom svých nedostatků a neobrací se k Bohu o vedení, nakonec je napraven a ani nehořekuje na svůj úděl, protože si je vědom, čeho všeho se dopustil. Je se vším smířený a nijak se nevzpírá Abrahamově vůli. Protože je už ze začátku vykreslen jako hamižný a sobecký člověk, následný trest se divákům jistě zdá adekvátní a odpovídající prohřešku. Z Boháčova chování je také patrná určitá přetvářka či pokrytectví. K Lazarovi nebo ke svým sluhům se chová s opovržením, někdy nemá ani daleko k užití násilí, ale ke svým přátelům se chová vstřícně. Výstižně to demonstruje jedna scéna ze druhého aktu. Boháč zde během několika vteřin přechází z nadávajícího, rozlíceného pána používajícího výrazy jako „táhni k čertu, ničemný služebníče“ nebo „všetečný potvorníče“104 v milého a přívětivého hostitele přejícího „zdraví a všeho dobrého“.105 Sice nevíme, kdo jsou jeho přátelé, ale dalším možným vysvětlením jeho změny chování by mohla být snaha udělat na ně dojem, zavděčit se jim či jim dokonce podlézat, aby si v budoucnu zajistil jejich podporu především v oblasti obchodu v souvislosti s touhou po větším vlivu a bohatství. Velmi zvláštní postavou v tomto díle je postava Anny, Boháčovy manželky. Ačkoli se jeví jako věrná spolupracovnice svého manžela, hned na začátku vytváří dojem naprostého protikladu ke svému muži. Z jejího chování je patrné, že je velmi zbožná a také na majetek nepohlíží stejným způsobem jako její manžel. Sama připouští, že jejich obrovský majetek by se měl použít „ke cti, k chvále jemu“ Bohu „samému, také k užitku bližnímu našemu.“106 Avšak po smrti jejího manžela, i přes její opravdové truchlení, je Anna schopna realisticky přemýšlet a na popud Parmena si jde do sklepa vybrat to nejlepší z nastřádaného majetku, aby to schovala před dědici, neboť „v případě úmrtí manžela se žena vrací ke své rodině“,107 což někdy způsobovalo tíživou finanční situaci.108 Kyrmezer jako teologicky vzdělaný člověk byl patrně s těmito židovskými zvyky obeznámen, neboť tato příhoda doplňující realističnost hry nemá v Lukášově evangeliu žádnou oporu, stejně jako existence manželky. Anna je tedy podle všeho stylizována jako žena, jež si velmi dobře uvědomovala svou situaci a podnikla i praktické kroky k jejímu zlepšení.

104

Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 85. Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 85. 106 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 76. 107 Damohorská, P., Nosek, B.: Židovské tradice a zvyky. Praha: Karolinum, 2010. S. 89. 108 Damohorská, P., Nosek, B., op. cit., s. 114. 105

- 27 -

Pomocí Anny snad chtěl autor nastínit vhodné chování bohatých lidí vůči svým poddaným. Je dokonce ochotna sluhu Parmena „dobrým odměniti“109 za radu, kterou jí dal. Ačkoli Anna v sobě snoubí ty správné vlastnosti, ve srovnání s Cresem působí více uměle. Za všech okolností je nositelkou idejí, mravně-poučným prvkem v této hře. Z jejího monologu se také dozvídáme, že Cresus nemusel být vždy takový, jaký je vylíčen ve hře. Říká o něm, že „…nikdy nebýval tak zlostný. Tak se nyní náramně všecek změnil, hned jako by již sám při sobě nebyl.“110 Je pravděpodobné, že tím naznačuje sílu bohatství, které postupně měnilo jeho charakter k horšímu. Ačkoli si Cresus vždy vážil svého bohatství, je možné, že v době, kdy se sním setkáváme, jím začal být posedlý a s ještě větší vehemencí se snažil toto své postavení dávat najevo. Reálnost situace také dokresluje jednání Boháčových služebníků. Nejen že se po jeho smrti také snaží obohatit, ale svým chováním vyjadřují i určitou bezohlednost k mrtvému. Nebojí se jej dokonce obrat o šperky, které má na sobě – například Syrus říká „jáť mu také prsteny s prstu strhnu.“111 Postavě Parmena však nemůžeme upřít ani dobré vlastnosti. Dokud jeho pán žil, věrně mu sloužil a vykonával jeho přání, i když s nimi úplně nesouhlasil. Také soucítil s Lazarem. Nechal se jím obměkčit a ačkoli riskoval pánův hněv, rozhodl se za něj u pána přimluvit. Později dokonce nechal poslat pro kněze, aby Lazara vyzpovídal a postaral se tak o jeho posmrtnou existenci. Svým způsobem můžeme Parmena ztotožnit se samotným autorem. Rozhodně myšlenky, které předkládá, a jeho soucit s méně šťastnými zrcadlí postoj autora k sociální otázce.112 Projevuje se také jako velmi praktický člověk a zdá se, že ke Cresově manželce přece jen cítí jakousi loajalitu. Ve své radě myslí na její budoucnost, která ovšem do jisté míry mohla souviset i s jeho vlastní. Zásadní postavou pro tento příběh je postava Abrahama, která s sebou přináší nejen mravní ponaučení, rozsudek, ale i varování pro ostatní nedbající na Písmo svaté. Lazar se ocitá v pekle, odkud Abrahama oslovuje. Zda je tím myšleno peklo, jak jej chápe katolické učení, nelze v tomto případě zcela jasně říci. 109

Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 104. 110 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 78. 111 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 105. 112 Parmeno o Lazarovi prohlásil, že „Bylo mi ho vpravdě líto samému, dívajíc se trápení tak těžkému… Jistě bych mu sam radějí peníz dal,“ Komedie o bohatci a Lazarovi in CesnakováMichalcová, op. cit., s. 80.

- 28 -

I v novozákonních textech je tento pojem použit spíše výjimečně. Vyhledáme-li toto slovo v Malém staročeském slovníku, jeho dalším významem, kromě místa plného utrpení, je hrob. Pokud bychom se podívali do biblické předlohy, pak ani tady mezi různými překlady nepanuje jasno. Například Jeruzalémská bible na tomto místě ve dvacátém třetím verši pracuje se slovy „v hádu…“,113 tedy podsvětím či společným hrobem lidstva, vycházejícím z antického pojmenování místa muk. Ekumenický překlad pak na tomto místě preferuje slovo peklo.114 Každopádně Abraham zde zosobňuje bytost mající nezměrnou moc a rozhodující o tom, co je dobré a co ne. Pro Kyrmezera tedy v této hře reprezentuje samotného Boha. Není to až tolik překvapivé, neboť Abrahamova osobnost měla pro Židy velký význam a byla vnímána jako jedna z největších autorit. Mluví-li Ježíš v podobenství o boháči a Lazarovi k Židům, nelze se divit, že právě Abraham je zde tím, kdo v nebi tvoří prostředníka mezi nebem a peklem. Bůh to nemůže být také proto, že jeho osobu nebylo možné zobrazit či jakkoli jinak ztvárnit, konkretizovat. Abrahamova promluva pak hojně čerpá z biblické předlohy, ale vedle ní zde nacházíme ještě další aluzi na jiný biblický verš. Kyrmezer zde prodlužuje Abrahamovu promluvu o verš z Ježíšova kázání na hoře u Matouše 5:18 a volně ho parafrázuje slovy: „Spíše všecko mé stvoření zahyne, nežli mé najmenší slovo pomine.“115 Ještě více tak umocňuje Abrahamův majestát a sílu. Zvrat ve hře způsobí postava Smrti, která se na scéně objevuje hned dvakrát. Tato postava má nepochybně za úkol zvýšit napětí a svým příchodem vlastně už předvídá konec celé hry. K Boháčovi přichází s natáhnutým lukem, čímž zvyšuje reálnost nebezpečí a zkázy, které s sebou přináší, když říká: „za hříchy odplata hrozná, jsem silná náramně, ukrutná, mocná.“116 Jejím prostřednictvím je jasně nastíněná pravdivost slov, že ve smrti jsou si všichni rovni. Jak sama připomíná, je jí „poddáno stvoření všeliké… papež, císař, král, potentáti mocní, kardinálové a patriarchové,… knížata i páni,… měšťané, sedláci, kupci s kramáři.“117 Zde se objevuje tradiční topos, jenž ve starších literárních dílech zpravidla doprovází charakteristiku smrti, totiž topos „omnibus est moriendum“ neboli všichni musí 113

Jeruzalémská bible: Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Praha: Krystal OP, 2009. S. 1815. 114 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 840. 115 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 98. 116 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 87. 117 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 88.

- 29 -

zemřít. Žádné bohatství ani postavení či původ neuchrání člověka před smrtí. Autor zde mohl také odkazovat na své reformní myšlenky a jeho nespokojenost s vyšším stavem. Smrt je svým způsobem jediným pozemským trestem pro Boháče, protože ho velmi vyděsí, ale sotva se ztratí, její účinek pomine. Boháčovi se jejím odchodem natolik uleví, že se dá dokonce do tance. Smrt se však pro něj vrátí a zasáhne ho střelou z luku. Když pak Boháč umírá, snaží se ji uplatit, ale tu se potvrzuje pravda, že ve smrti nebo po smrti je bohatství k ničemu. Postava Smrti byla v autorově době velmi oblíbená jak v umělých tak i v lidových hrách. V promluvě Smrti nacházíme další aluzi na verš z evangelia. Smrt Boháčovi připomíná, že je mnohem lepší shromažďovat své poklady v nebi „na výsosti“,118 než, jak dodává Ježíš v Matoušově evangeliu, „na zemi, kde je ničí mol a rez.“119 Podobně jako ve svých pozdějších hrách, Kyrmezer i v tomto dramatu využívá přidaných postav čertů. Jsou jimi Rarašek a Kvasnička, kteří svými poznámkami provázejí děj, nebo provádějí různé nepravosti, případně k nim pokoušejí, či svým chřestěním řetězů navozují pekelnou atmosféru. Koneckonců jsou to oni dva, kteří odnesou Boháče do pekla. Ve hře plnili prvek lidový a komický. Jak vysvětluje Milena Cesnaková-Michalcová „nahrádzali šašov, ktorí mali medzi aktami, v tzv. interlúdiách pobaviť obecenstvo.“120 A Milan Kopecký k tomu dodává: „Obecenstvo se při pohledu na upachtěné čerty zbavovalo tíže náboženských představ a povzbuzovalo se do dalšího bědného života triumfem dobra a chudoby“.121 Zajímavým faktem pak je, že Kyrmezer nebyl prvním, kdo tento prvek ve hře o Boháči a Lazarovi použil. Postavy čertů vystupují i ve verzi Lonemannově, Rollenhagenově i v jedné polské verzi této hry.122 Je však zvláštní, že v biblické předloze vystupují pouze andělé, ale zmínku o čertech tady nenajdeme, ačkoli by se děj podle některých překladů měl odehrávat v pekle. Stejně jako u Mošovského i v této hře vystupuje postava kněze. Kyrmezer mu dává jméno Petr, čímž může odkazovat na apoštola Petra a podle katolického učení pak i následně na papeže, nebo jen pokládal toto křesťanské jméno za vhodné. Pro náš rozbor je ale důležitější fakt, že tato postava nemá svou předlohu 118

Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 86. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 784. 120 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 46. 121 Kopecký, M.: Starší české drama. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. 1981. S. 58 122 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 46. 119

- 30 -

v Lukášově evangeliu. Existenci této postavy můžeme spíše vysvětlit na základě významu svátosti smíření a posledního pomazání, neboť Lazara je třeba, jak říká Parmeno „slova božího naučiti, kterak by mohl věčné smrti ujíti.“123 Samotný výstup kněze pak slouží k připomenutí lidské nedokonalosti a hříšnosti a zdůraznění oběti přinesené Ježíšem Kristem. Je zajímavé, že kněz Petr takto obsloužil pouze Lazara, kterého později odnesou andělé, ale k umírajícímu Boháčovi se ani nepřiblížil. Snad by to pak totiž bylo v rozporu s naukou, že po zpovědi hříšník může dojít věčného spasení. Na druhé straně je však pravděpodobnější, že si umírající Boháč na duchovního ani nevzpomněl. Postava kněze tedy vystupuje pouze v souvislosti s umírajícím Lazarem a možná v sobě nese symboliku pozemského Boha či později objevivšího se Abrahama, který ve své lásce svým dětem, činí-li pokání, odpouští. Postava Lazara zcela odpovídá své biblické předloze. Je chudý, nemocný a bezpochyby kvůli nedostatku sil se ani příliš Boháči nevnucuje. Ačkoli v Písmu není zachycena ani jedna jeho rozmluva s Boháčem, Kyrmezer mu ve své hře věnuje hned tři dialogy. Kromě Boháče Lazar rozmlouvá i s jeho sluhou Parmenem a knězem Petrem. Další rozpor mezi předlohou a hrou je zcela pochopitelný. V Písmu se o Lazarovi říká, že „lehával… a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče“.124 Kyrmezer však tuto několikrát opakovanou situaci zhušťuje z dramatických důvodů v jednu. Autor ve své hře Lazarovu chudobu náležitě zdůrazňuje a zároveň vyzdvihuje jeho křesťanské vlastnosti, jako jsou pokora a zbožnost. Postava Lazara je ve hře důležitá i pro zdůraznění Boháčovy nadřazenosti a bohatství. Tento jejich rozkol mezi bohatstvím a chudobou je „dramaticky účinne vyostrený, aj keď jeho riešenie kladie autor podľa súčasných náboženských predstáv do posmrtného života.“125 Z Lazarova případu tedy mohou ti nejztrápenější čerpat útěchu, že jim jejich trápení Bůh později vynahradí. Samotný Lazar také připomíná katolické dogma o Trojici, když ji nazývá „blahoslavená Trojice důstojná.“126 Ačkoli trojiční dogma není přímo v Novém zákoně explicitně vyloženo, nalezneme zde např. křestní formuli „křtěte je ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého…“ (Matouš 28, 19-20). Idea trojice, objevující se 123

Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 95. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 840. 125 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 46. 126 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 79. 124

- 31 -

poprvé u Tertulliana počátkem 3. století, se definovala postupně ve sporech s heretickými hnutími (doketismus, ariánství) již v samotných počátcích církve. Posléze se stala jedním z pilířů křesťanstva.

3.1.1.2.3. Autorův záměr Ačkoli se může zdát, že je tato hra kvůli svému biblickému námětu velmi nábožensky orientovaná – hlavně v problematice posmrtného života, Kyrmezer se v ní velmi konkrétně zabýval i otázkou majetkovou, a to v několika směrech. Nejen, že se zde lehce dotkl problematiky manželského vyrovnání po smrti partnera, ale také zde ukázal, jak zhoubný a neprospěšný může být zájem o získání co největšího majetku. Přestože je tato Kyrmezerova hra tematicky zaměřena na skutky následně ovlivňující posmrtný život, současně reálně zprostředkovává každodenní problémy, se kterými se můžeme setkat i dnes. Jak píše Milena Cesnaková-Michalcová „Kyrmezer nezahaľuje skutočnosť náboženskou tematikou, ale využíva biblickú látku práve na to, aby upozornil na spoločenské rozpory, na nespravodlivosť, ktorej sú vystavení chudobní a na neodôvodnenú nadradenosť bohatých vrstiev.“127 V této hře tedy zprostředkovává poučení bohatým i chudým a říká jim, jak by se měli zachovat ve svém údělu daném Bohem. Obě tyto skupiny lidí by měly projevovat pokoru a pochopení a snažit se navzájem si pomáhat. Poněkud tedy přesahuje biblickou předlohu, která se zabývá pouze potrestáním špatných skutků a odměněním těch dobrých. Je patrné, že autor tento námět využil pro sdělení svých vlastních názorů. V této hře sice Kyrmezer poodhalil své reformační myšlenky v oblasti sociální, ale mnohem více je dává najevo ve své další hře, Komedii nové o vdově.

3.1.2. Komedie nová o vdově Tato hra byla vydána v Litomyšli roku 1573 pod názvem Komedia nová o vdově, kteruž Pán Buoh přepodivným spuosobem skrze Elizea proroka od věřitele jejího vysvobodil, vzatá z čtvrté kapitoly čtvrtých kníh Královských. Ku potěšení v těchto těžkých časích všechněm chudým vdovám i sirotkům: skrze kněze Pavla Kyrmezerského. Tato hra je rozdělena do pěti aktů a scén. Vznikala v době, kdy se 127

Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 49.

- 32 -

ještě více vyhrotily společenské a sociální rozpory v důsledku přesunutí hospodářské hodnoty ze šlechty na měšťanstvo.128 Chudý lid se bouřil na venkově i ve městech a dožadoval se svých práv. K uklidnění situace nepřispívaly ani neustálé střety s Turky a hrozba jejich vpádu do země. Velký vliv na tehdejší lid měli kněží, kteří se vesměs snažili hlásat pokoru a chudobu. S tímto však Kyrmezer příliš nesouhlasil. Chtěl, aby chudí nebyli okrádáni bohatými a naopak, aby boháči nebyli chamtivými. K uměleckému ztvárnění těchto myšlenek si vybral námět ze Druhé knihy Královské. Podle Mileny Cesnakové-Michalcové tak „chcel prispieť podľa svojich schopností k zlepšeniu spoločenských pomerov. Uvedený obraz sa mu zdal vhodným na to, aby niektorým chamtivcom ukázal cestu k náprave a mnohých chudobných zas potešil.“129 Už v prologu Kyrmezer svým divákům jasně nastiňuje účel své hry. Chce, aby se lidé vyhýbali „obžerství… ožralství“130 věcem „Bohu… odporn[ý]m“131 a naopak obrací pozornost k Bohu a jeho schopnosti zázračně pomoci druhým. Jan Máchal prokázal, že tato Kyrmezerova hra vznikla jako volné přepracování hry německého teologa Leonharda Culmanna, který v Norimberku roku 1544 vydal drama Ein schön Teutsch Geistlich Spiel von der Widtfraw (Pěkná německá duchovní hra o vdově), je však podle něj logičtější a dramaticky účinnější.132

3.1.2.1. Nastínění děje Hra začíná monologem kočujícího tovaryše Sedocha, který shrnuje situaci ve světě slovy: „Každý se kochá v nešlechetném žraní, ožralství za hanbu nepočítají,… neostychají.“

smilstvo, 133

cizoložství

jest

chvalitebné,…

Svět je prostě „převrácený“

134

Pána

Boha

se…

a o nespravedlnosti, která v něm

panuje, je i tato hra. Komedie nová o vdově pojednává o životě vdovy Ráchel, kterou manžel po své smrti zanechal v dluzích. Jako správná křesťanka však 128

Podobný námět zpracoval i Tobiáš Mouřenín z Litomyšle ve svém díle Historia kratochvilná o jednom selském pacholku, vydaném společně s hrou Vejstupný syn a bludnyj syn. Zaobírá se zde konfliktem venkovské chudiny s představiteli vládnoucí společnosti, přičemž kritizuje zaujaté městské právo. Viz Kopecký, M.: Památky staré literatury české: Tobiáš Mouřenín z Litomyšle: Veršovaná tvorba. 1. vyd. Sv. 37. Praha: Academia, 1995. S. 19. 129 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 51. 130 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 117. 131 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 177. 132 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 54. 133 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 123. 134 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 123.

- 33 -

neztratila důvěru v Boha a i přes strach, který v ní jistě vyvolala představa trestu pro dlužníky, v něj i nadále věřila a spoléhala se, že danou situaci vyřeší. Když ji pak nechává její věřitel Ismaél předvolat, zajde k němu i se svým švagrem Salomonem a společně jej chtějí přemluvit, aby ještě nějaký čas počkal. Ten se však nenechá uprosit a místo toho chce vdovu nechat předvolat před rychtáře a její dva mladé syny dát zaměstnat, aby mu tak odpracovali vdovin dluh. Nakonec před jejich prosbami uteče za rychtářem, který pak pro vdovu pošle biřice. U rychtáře nato domluví dva týdny na splacení padesáti zlatých. Pokud však těch padesát zlatých nesežene, půjde do vězení a její synové tento dluh budou muset odsloužit. Po příchodu domů pak Ráchel vidí přicházet proroka Elizea. Rychle se za ním tedy vydává a postěžuje si mu. Elizeus jí nařídí, aby z džbánu naplněného olejem nalévala do ostatních nádob, které má v domě, nebo které si vypůjčí od sousedů. Ráchel neváhá ani vteřinu a hned posílá své syny k sousedům, aby donesli další nádoby. Za zavřenými dveřmi pak do všech nádob nalévá olej. Potom co tak učiní, vyhlíží proroka Elizea, aby jí poradil, co si má s těmi nádobami počít. Elizeus jí nařídí, aby nejprve chválila Boha a potom druhý den olej prodávala. Ráchel pak spolu se syny proroku děkuje za jeho pomoc a chválí Boha. V další scéně pak vdovu nacházíme, jak prodává olej. Její olej je mezi obchodníky velmi chválen a oblíben a Ráchel za něj získá peníze. Protože je však i nadále vedena mezi dlužníky Ismaéla, objeví se jeho služebník, aby ji opět upomínal a připomenul jí dluh. Ačkoli ještě neuplynuly dva týdny, které měla pro splacení vyměřené, Ráchel je ochotná dluh v plné výši ihned zaplatit. Ještě před zazněním epilogu vdova dlouze chválí Boha a děkuje mu za všechno dobrodiní, které jí dal.

3.1.2.2. Srovnání s biblickou předlohou Podle názvu je jasně patrné, že tato hra je založena na příběhu popsaném v starozákonní knize Královské. Kyrmezer jako zdroj sice uvádí čtvrtou knihu, ale v Ekumenickém překladu nalezneme knihy Královské pouze dvě. Tento zdánlivý rozpor se však dá vysvětlit, porovnáme-li tyto dnešní překlady bible s latinskou Vulgátou. Ta totiž ke dvěma knihám Královským přidala ještě dvě knihy Samuelovy, které nazvala 1. a 2. kniha Královská.135 Tímto způsobem se tedy

135

Viz Klementinská vulgáta [online, cit. 16. 2. 2012]. Dostupné z WWW: .

- 34 -

Kyrmezer mohl dostat k názvu 4. Královská. Předlohu pro jeho hru tedy v dnešních překladech nalezneme ve 2. Královské, čtvrté kapitole a prvních sedmi verších.136 Kyrmezer zde více nastiňuje problematiku otroctví. Jak uvádějí některé biblické texty, svůj dluh mohl dlužník splatit prodejem sebe nebo svých dětí do otroctví.137 A toho se vdova Ráchel bála, nechtěla přijít o své syny, i když to byl způsob, jak by se vyhnula vězení. Soudobou realitu Kyremezer přiblížil svým divákům i přidáním postav, které nejsou zmíněny ani v předloze a které ani vlastně nemohly existovat ve starověkém Izraeli. Těmito postavami myslíme rychtáře Bálacha či biřice Sybulika. Pomocí těchto aktérů přesouvá Kyrmezer časovou linii do 16. století a příběh aktualizuje. Silně na diváka působí svým líčením zoufalého stavu vdovy či bezcitného jednání věřitele. V té době však situace vypadala naprosto neřešitelně. Nutný byl tedy zásah shůry v podobě proroka Elizea, který tak připomíná prvek antického divadla „deus ex machina.“138

3.1.2.2.1. Doba děje a jeho časové rozložení Ačkoli v biblické předloze nenajdeme konkrétní časové či místní vymezení, Kyrmezer svou hru zasazuje do doby krále Jorama a proroka Elizea, jinak zvaného Eliša,139 který prorokoval v období 896-840 př. n. l.140 Tomuto králi pak nepřímo připisuje i vdovinu chudobu, neboť její manžel byl božím mužem a „proroci“ za krále Jorama „byli velmi soužování… divně trápeni i vyhnani s dítkami, s čeládkou, také s ženami, v veliké ouzkosti… pro ukrutný hlad“.141 Ve 2. Královské je vylíčeno v sedmi verších trápení chudé bezejmenné vdovy, která se se svým strádáním obrací k Elizeovi. Popsán je zde pouze její problém, Elizeovo řešení a boží zázrak. Kyrmezer hned na začátku rozšiřuje tento příběh o postavu věřitele Ismaéla, tovaryše Sedocha či měšťana Boase. Kyrmezer se opět nezaměřil jen na pouhé předání příběhu, ale ještě více ho dokresluje a přibližuje realitě pro své diváky. Zajímavé na Kyrmezerově hře je i její dějové rozložení. 136

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 278. 137 Viz například Leviticus 25:39, 47 in Jeruzalémská bible: Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Praha: Krystal OP, s. 197, nebo 2 kniha králů 4:1 in Jeruzalémská bible, op. cit., s. 512. 138 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 59. 139 Ekumenický překlad používáí jméno Elíša, Jeruzalémské bible zůstává u jména Elizeus. 140 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 287. 141 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 119.

- 35 -

Přestože je hra založena na biblickém příběhu, k němu samotnému se dostáváme až v posledním, tedy pátém aktu. Kyrmezer tak biblickou zprávu „naředil“ dalšími čtyřmi akty. Tímto způsobem se mu podařilo rozvést námět chudé vdovy do více rovin, seznámit diváky s aktéry a umožnit jim lépe pochopit složitost situace, ve které se vdova ocitla. Biblická zpráva se totiž zabývá pouze dialogy mezi vdovou a prorokem, nijak se nezmiňuje o problémech, které vdova musela řešit s věřiteli, nebo o pocitech jejích synů, či jejích poměrech doma; jak řekl Hybrystes „má dvoje děti, psa a kočku…“142

3.1.2.2.2. Postavy Protagonistkou této komedie je vdova Ráchel, která je vylíčená jako zbožná, pracovitá, ale chudá žena. I když jí hrozí velký trest a strádání,143 nenechá se přemoci strachem a stále spoléhá na Boha, který jí z této situace poskytne východisko. Ke stejnému postoji pak vede i své dva syny, v nichž vypěstuje stejnou důvěru v Boha, jakou má sama. V celé hře na ni nenajdeme jedinou stížnost – kromě dluhu, který jí zanechal manžel – a i její charakter je bezvadný. Kyrmezer z ní vytvořil určitý ideál zbožné a příkladné ženy, která je, zdá se, bez chyby, podobně jako tomu bylo u postavy Lazara v předcházející hře. Ani když zbohatne zázrakem získaným olejem, nezpychne, nevyvyšuje se a všechno dobré, co ji v životě potkalo, připisuje Bohu. Kyrmezer chudou vdovu sice vykreslil pouze jedním směrem jako příkladnou křesťanku, ale ani z biblické předlohy se o jejich vlastnostech příliš nedovídáme. Chybí zde dlouhé monology chválící Boha, kterými doplnil její osobnost autor. Vdova sice jedná poslušně, ale nijak svoje konání nekomentuje, prostě jde a beze slova splní všechny instrukce. Kyrmezer také plně využil zapsanou biblickou pasáž. Ráchel se dopředu neptá na instrukce, ale stejně jako vdova v 2. Královské přijde za Elizeem dvakrát, aby jí řekl, co má dělat. Kyrmezer sice svou hru obohacuje o delší pasáže chválící Boha, ale na druhou stranu se snaží držet toho, co je zapsáno v předloze.144

142

Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 149. Postava Lámecha Ráchel líčí, jak to dopadlo s jiným nešťastníkem slovy: „Chudinka mohl by tam zimou umříti, k tomu nemá co jísti nebo píti, slibuji, že se může vypostiti.“ Viz Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 135. 144 Například o vdově je v 2. Královské 4:1 řečeno, že „křičela k Elišovi“ a Kyrmezer toto její volání podtrhuje slovy proroka Eliši „Kdo tak za mnou volá nezbedně?“ Viz Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 178. 143

- 36 -

Pravým opakem zbožné vdovy je postava věřitele Ismaéla. Ten je také vylíčen jen jednosměrně, a sice jako hamižný, nesoucitný člověk bránící svůj majetek. Půjčil zřejmě více lidem a teď má strach, aby sám neskončil jako chudák.145 Tato obava ho možná nejvíce podnítila k tomu, aby bezohledně tlačil na druhé, aby mu splatili dluh. Počíná si přitom i dost prohnaně, své konání komentuje slovy: „Z svého domu teď sem musil vyjíti, mohl-li bych někde dlužníka spatřiti, ale musím někde na straně státi a na ně zdaleka pilně číhati, nebo jak by mne některý uhlídal, rychle by na stranu někde vyhýbal.“146 Nenechá se ani nijak obměkčit vdovinými prosbami, aby počkal „do další chvíle“,147 ani neprojeví soucit s jejími mladými syny, kteří by si u něj měli odpracovat matčin dluh. Naopak varuje před ženskými slzami svého pomocníka Hybrysta. Připomíná mu případ Samsona,148 který na to, že věřil ženám, hrozně doplatil.149 Během jejich rozmluvy pak padnou i další biblická jména a osobnosti. Jednou z nich je i Mojžíš,150 který byl znám především pro svou mírnou povahu. Byl však také vychován faraónovou dcerou, zastával tedy v Egyptě významné postavení,151 ale ani kdyby se on sám za vdovu přimluvil, Ismaél by na jeho prosby stejně nedbal a zřejmě by se nebál ani božího trestu, který by ho postihl za neuposlechnutí božího proroka. Mezi vdovou Ráchel a věřitelem Ismaélem stojí postava Hybrysta, který je Ismaélovým služebníkem. Jeho úkolem je vybrat od vdovy dlužné peníze. Ačkoli by žádosti vdovy o odklad chtěl vyhovět a „rád… to učinil,… pán [mu] velmi přísně poručil, [aby jí] prostě pověděl od něho, že… již nedá prodlení žádného,“152 má od svého pána jasné instrukce, které musí dodržet. Je tedy soucitným člověkem, který by rád pomohl druhým, ale zároveň ví přesně, co je jeho povinností, a poslouchat pána je pro něj přednější. Avšak potom, co se vrátí od vdovy, vede se svým pánem ne příliš uctivý rozhovor. Zcela na rovinu mu říká: „Lakomci nikdy 145

To je například vidět z jeho slov k Boasovi: „Těžko mi na jakou radost mysliti, an ve dne i v noci nemohu spáti, tak se ustavičně musím starati. Bojím se, že v nouzi musím přijíti, aneb snad hladem pojednou umříti. Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 126. 146 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 126. 147 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 138. 148 Samson byl ve spánku zrazen svou ženou Delilou, která mu nechala ostříhat vlasy, čímž ho zbavila jeho síly a nechala ho zajmout Filištíny. Slovník biblické kultury. Praha: Ewa edition, 1992. S. 201. 149 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 147. 150 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 150. 151 Slovník biblické kultury. Praha: Ewa edition, 1992. S.144. 152 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 139.

- 37 -

mohou dosti míti, neb více-li statku a zboží mají, avšak vždycky mnohem více žádají, rovně jako propast, kteráž dna nemá, ta nikdy nemuož býti naplněná,“153 a později jej před božím trestem varuje. Je tedy zastáncem správných morálních hodnot a uvědomuje si chyby a křivdy, které se kolem něj dějí. Svým způsobem může představovat i Ismaélovo chybějící svědomí, které ho nabádá k soucitu s druhými. Také se zabývá problematikou vzniku dluhů. Ve svém rozhovoru s vdovou jasně poukazuje na lehkovážnost, která půjčování provází. Vdovy podle Hybrysta si chtějí užívat, i když na to nemají dost peněz. Jejich chování komentuje slovy: „Žádného posvícení nezmeškáte, na svadbách a hodech předni býváte. Tak se potom stává, když tak činíte, že v chudobu a dluhy přicházíte.“154 Právě během této jejich rozmluvy se objevuje i zmínka o královně Jezábel, která za svého života horlivě pronásledovala boží proroky155 a vlastně tak nepřímo přispěla k vdovině chudobě. Za doby vlády jejího syna Jorama se pak podle Kyrmezera odehrává děj této komedie. Další postavou je rychtář Bálach, o jehož předchůdci kolují divné řeči156 a dokonce i náznaky o jeho podplácení „koláčem.“157 Popsáním těchto dvou představitelů vyšší vrstvy svou hru Kyrmezer ještě více aktualizoval do své doby a také tím vyjádřil svou kritiku vrchnosti. Zároveň tím i naznačil, jaké jednání odsuzuje a které naopak schvaluje. Druhý rychtář se totiž zachová spravedlivě, když vdově daruje dva další týdny na splacení dluhu. V jeho promluvě také nacházíme odhalení hlavní příčiny všech problémů lidstva. Podle Bálacha je to totiž ďábel, který „obchází jako lev řvoucí“158 a podněcuje lidi ke špatným činům. Svou moc však, jak je vysvětleno dále, může uplatnit jen nad lidmi, kteří nepěstují správné křesťanské vlastnosti a místo toho jsou „lakomí, zahálčiví a ožralí.“159 Jejich další negativní vlastnosti můžeme vyvodit z narážky na Sodomu, biblické město, které bylo známé svou prostopášností a nemravností, kvůli které bylo nakonec i Bohem

153

Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 148. Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 140. 155 Slovník biblické kultury. Praha: Ewa edition, 1992. S. 95. 156 Například Lámech o něm prohlásil, že „se na chudinky hrozně sápal, bezmála, že jich do šatlavy nedal.“ Viz Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 135. 157 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 134. 158 1. Petra 5:8 in Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. 159 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 163. 154

- 38 -

zničeno.160 Jako rychtář si však Bálach uvědomuje svou povinnost soudit spravedlivě. Obrací se proto na Boha s prosbou, aby mu dal stejnou moudrost, jakou kdysi dal Šalomounovi. Postava soukeníka Lámecha ještě více dokresluje dobu a častý výskyt korupce dokládá i jedním příkladem. Při rozhovoru s vdovou jí nepřináší mnoho naděje, protože je chudá a nemá, čím by rychtáře podplatila. Shrnuje to slovy: „Kdo maže, ten jede, staří říkali, však za to jistě blázni nebývali.“161 Právě tuto postavu spolu s postavou Sedocha, tovaryše, Kyrmezer používá k vyjádření svých vlastních myšlenek o sociální nerovnosti a kritice práva, které je poplatné všem, co mají dostatek peněz. Tento postoj byl sice v 16. století ojedinělý, je však možné, že byl Kyrmezer ovlivněn spisy Erasma Rotterdamského Enchiridion militis christiani (Rukověť křesťanského rytíře, 1499) či roku 1520 Oldřichem Velenským přeloženým spisem Lukiánovým Listy a žaloby chudých a bohatých před Saturnem.162 Mohl také čerpat z vlastních zkušeností. Jako písař ve Strážnici se setkával s bídou chudých, ale už ve svém rodném městě se mohl setkat se spory mezi lichváři a dlužníky. Báňská města se vlivem kritické hospodářské situace stala městy s nejvíce chudými, což mělo za následek silné vyhrocení sociálních rozdílů.163 Odtud tedy můžeme odvodit i Kyrmezerovu potřebu volit si biblické náměty, které mu umožnily hlásat jeho sociálně-reformní názory. Lámech tlumočí jeho touhu odsoudit zkažený právní systém, jenž slouží pouze bohatým, které vzájemně podporuje: „Ale bylo-li kdy o tom slýchati, aby jeden pes druhého měl žráti? Musil by na nich velký hlad býti, a všecko v světě naopak se díti.“164 Jedinou útěchu nachází Lámech v jistotě, že po smrti mu všechno jeho trápení bude vynahrazeno. Kyrmezerovy reformní názory zastává i postava tovaryše Sedocha. Jak již bylo zmíněno výše, Sedochovi se svět jeví velmi nespravedlivý, zvláště k chudým.165 Prostřednictvím Sedocha Kyrmezer poukazuje na chyby společnosti, která si více váží peněz než dobrých bohabojných vlastností a zneužívá boží dary. 160

Slovník biblické kultury. Praha: Ewa edition, 1992. S. 211. Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 133. 162 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 54. 163 Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 55. 164 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 135. 165 Svůj názor vystihuje slovy: „ale kdo bývá v nouzi a v chudobě, chovej se ten jakžkoli chce poctivě, však nebude-li míti peněz dosti, přichází všechněm lidem k ošklivosti.“ Viz Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 121. 161

- 39 -

Sedoch se objevuje pouze v první scéně prvního aktu a podobně jako Lámech není pro vývoj děje zásadní. Je de facto Kyrmezerovým prostředníkem k divákům, jimž takto sděluje své názory. A Sedochovy názory nejsou zanedbatelné. Právě se vrací z cest, takže moc dobře ví, jak to kde na světě chodí. Váhu jeho názorům tedy dodávají mnohé zkušenosti získané na cestách. I Ráchelin švagr Salomon zastává Kyrmezerovu myšlenku nespravedlivé nerovnosti mezi bohatými a chudými. Svými slovy: „Syté svině lačným nerozumějí, bohatí chudým věřiti nechtějí,“166 zdůrazňuje myšlenku nezájmu bohatých lidí. Mají vše, co potřebují, takže se nemusí o druhé zajímat, je jim jedno, co se s druhými stane, nebo podobně jako „syté svině lačným nerozumějí“ nemohou bohatí pochopit, že ne všichni se mají tak dobře jako oni. Zajímavý je i výběr pojmenování Ráchelina švagra. Salomon totiž může odkazovat ke jménu významného izraelského krále Šalomouna, který byl pověstný nejen svým bohatstvím, ale především moudrostí. V 1. Královské o něm najdeme toto prohlášení: „Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou.“167 Je považován za autora knihy Přísloví, která je prosycena mnoha verši poukazujícími na chyby, ale i dobré vlastnosti lidí.168 Jeho moudrost byla moudrostí od Boha169 a jeho názory tedy byly nezpochybnitelné. Možná tedy Kyrmezer chtěl tímto způsobem ještě více podepřít správnost svých názorů předkládaných ústy Salomona. Pomocí měšťana Boasa přidává Kyrmezer ke své hře další prvek dobové atmosféry. Jeho prostřednictvím se zmiňuje o lenivosti a nedbalosti služebnictva. Boas si Ismaélovi stěžuje: „Když myši kocoura doma nečijí, ve vší svobodě sobě povolují. Takž čeládka, když panův doma není, jiného nehledí než zahálení a na hromadě spolu budou státi, rozprávěti neb spolu pohrávati.“170 Stížnostem na služebnictvo je věnováno hned třicet dva veršů. Podobný problém ve své hře nastiňuje i Juraj Tesák Mošovský, který takové líné služebnictvo nechá vystoupit i na scéně. Boas je také člověk praktický, myslí na důsledky svého chování i těch

166

Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 159. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 257. 168 Slovník biblické kultury. Praha: Ewa edition, 1992. S. 194. 169 V 1. Královské 3:4-14 je zaznamenán Šalomounův sen, ve kterém prosí Boha o moudrost a kterou mu dá. 170 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 131. 167

- 40 -

druhých. Dává radu i Ismaélovi, aby se vyhnul zbytečným klepům a pro jistotu „mladým paním dukátův dar[oval].”171 Další rysy zlotřilosti a nepoctivosti nacházíme v postavě kupce Barabáše. Ten, aby ještě více vydělal, hodlá do dobrého oleje, který koupí od vdovy, přimíchat starý. Své počínání komentuje slovy: „Umímť já dělati nové z starého. Kterak bych sice mohl kramářem býti, když bych neuměl lidí ošiditi?“172 Tímto i mimoděk upřímně přiznává, že jeho chování je naprosto běžné a že na něm nevidí nic špatného. Ovšem zločinec je už skrytý v jeho jméně. Barabáš z 1. století byl totiž zločinec uvězněný za loupež, povstání a pravděpodobně i vraždu, kterého Pilát na popud davu propustil na svobodu místo Ježíše.173 Zda Kyrmezer zvolil i toto jméno záměrně, nezjistíme, můžeme v něm však spatřovat určitou symboliku. Ani jeden z Barabášů v konečném důsledku nebyl potrestán, ale naopak získali výhody, vyplývající z nefungujícího právního systému174. Velmi dobře, ačkoli jen jednosměrně, Kyrmezer vylíčil hlavní postavy. Ismaélova osoba by se mohla stát synonymem pro lakomost či nenasytnost a podobně i vdova Ráchel ztělesňuje pobožnost a křesťanskou pokoru. Můžeme v nich tedy nalézt symboly pro některé vlastnosti, zároveň jsou však i nositeli autorových myšlenek a postojů.

3.1.2.2.3. Autorův záměr Svou hrou chtěl autor pravděpodobně zapůsobit na vyšší společnost a podnítit ji k většímu soucitu s chudými. Velmi silně je zde prezentován jeho osobní názor na vykořisťování chudých bohatými, a protože zde použil a do hry zapojil široké spektrum myšlenek své doby, je tato hra povedenější a živější175 než jeho další hry – Komedie česká o bohatci a Lazarovi a Komedie o Tobiášovi. Není pro něj ani tolik důležitá osoba adresáta. Jde mu především o rozšíření svých názorů mezi druhé. Zároveň se však k lidovému publiku přibližuje i používáním lidových přísloví a pořekadel.176

171

Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 129. Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 191. 173 Slovník biblické kultury. Praha: Ewa edition, 1992. S. 34. 174 Židé měli zvyk jednou ročně během Pesachu propouštět jednoho vězně. Ale místo nevinného Ježíše si dav zvolil usvědčeného vraha. Viz Slovník biblické kultury, op. cit., s. 34. 175 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 60. 176 Používá rčení jako „vlkem roli zorati“ viz Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 131, kterým je 172

- 41 -

Na důležitost své hry poukázal i ve vysvětlujícím epilogu. Přímo se odvolává na slova apoštola Pavla, že „cokoliv v Písmě svatém jest napsáno a v mnohých příkladech ukazováno,… jest psáno k výstraze i naučení.“177 Proto tedy i hra inspirovaná biblickým příběhem je prospěšná a hodna zapamatování. Posluchači by se tedy měli poučit a z toho, co slyšeli, co nejvíce uplatnit.

4. Srovnání dramatické tvorby Mošovského a Kyrmezera Srovnávat dramatickou tvorbu Juraje Tesáka Mošovského s tvorbou Pavla Kyrmezera se nemusí zdát přímo adekvátní, ačkoli jde ve všech případech o stejnou formu mimetického dramatického vyprávění. Sám Mošovský totiž, jak je vidět z předchozího rozboru, napsal pouze jedinou divadelní hru, která navíc ani pravděpodobně nebyla nikdy zrealizována. Oproti Komedii Ruth tedy stojí dvě divadelní hry Pavla Kyrmezera, a to Komedie česká o bohatci a Lazarovi a Komedie nová o vdově178. I přesto, že nevíme, jak by se dál vyvíjela Mošovského dramatická tvorba, můžeme i na základě jeho jediného dramatického díla najít v tvorbě těchto dvou autorů jisté rozdíly.

4.1. Volba námětu a jeho zpracování Prvním rozdílem může být samotná volba námětu hry. Mošovský si pro svou hru vybral biblickou postavu Ruth, které je v Bibli věnována celá jedna kniha o čtyřech kapitolách.179 V podstatě tedy pro svou hru měl mnoho materiálu, z něhož mohl čerpat téměř celé dialogy nebo různé detaily potřebné k dokreslení atmosféry hry.180 Naproti tomu Pavel Kyrmezer si pro svá díla většinou vybral jen určitý úsek z Písma, na kterém pak založil své několika aktové hry. Protože tedy často svůj námět zakládal na pár verších – například pro Komedii novou o vdově čerpal námět myšlena zbytečná práce, nebo že „zlé jest v cizí naději hrách vařiti“ viz Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 141 neboli, že není dobré spoléhat se na sliby druhých. Není však jediným, kdo takto obohacuje svou tvorbu. Do svého díla česká pořekadla často zařazoval i Tobiáš Mouřenín z Litomyšle .Viz Kopecký, M.: Památky staré literatury české: Tobiáš Mouřenín z Litomyšle: Veršovaná tvorba. 1. vyd. Sv. 37. Praha: Academia, 1995. S. 27. 177 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 197. 178 Komedií o Tobiášovi se v tomto rozboru nebudeme zabývat, neboť vznikla za jiných životních okolností autora a tudíž se v mnoha ohledech liší od jeho ostatních děl. 179 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 205-207. 180 Například na straně 75 v dialogu Noemi a Ruth je v podstatě celá Ruthina promluva totožná se slovy zaznamenanými v Bibli: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. S. 205.

- 42 -

z pouhých sedmi biblických veršů, je pochopitelné, že mnoho věcí a postav si musel domyslet a vypracovat sám. Tím se dostáváme i k dalšímu podstatnému rozdílu mezi těmito autory, a to ke zpracování konkrétního námětu. Autoři svůj způsob zpracování samozřejmě museli přizpůsobit námětu své hry. Ve hře Komedie Ruth nás proto nemůže překvapit její jistá nedějovost. Biblický námět totiž neposkytl autorovi dramatickou zápletku a hra je tedy v podstatě dialogizovaným vyprávěním mezi postavami.181 Mošovský také dopředu avizuje,182 že jeho hra se má co nejvíce podobat své biblické předloze, a proto se někdy až pedantsky zaměřuje na přesnost reprodukce biblického poselství, často spojenou i s jeho doslovnými citacemi. Na rozdíl od Mošovského se Kyrmezer tímto požadavkem přesnosti vlastně ani řídit nemusel, protože rozsah jeho tématu zabral vesměs kolem deseti veršů.183 Aby tedy z těchto námětů vytvořil hru o několika aktech, bylo nezbytné ji nějakým způsobem rozšířit. To také Kyrmezer učinil a své hry oproti předlohám rozšířil nejen o několik postav a scén, ale také o více aluzí na jiné biblické pasáže či přísloví oblíbené v jeho době. K námětům tedy přistupoval s určitou volností, což také souvisí s využitím jazykové roviny děl.

4.2. Využití jazykových prostředků Jak již bylo zmíněno výše, Mošovský byl silně vázán biblickou předlohou, kterou na rozdíl od Kyrmezera nijak nerozšířil o další aluze na jiné části písma.184 Kromě pár pejorativů, které se objevují v promluvách děveček185, jež tak dodávají hře na reálnosti a expresivitě, se Mošovský drží zpátky a svou hru zakládá na plynulosti jednotlivých dialogů neodbočujících od námětu. V tomto bodě tedy poněkud zaostává za Kyrmezerem, který své texty obohacuje o několikero aluzí a pořekadel.186 Nevyhýbá se však ani slovním hříčkám. V Komedii nové o vdově 181

Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 25. 182 Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 54. 183 Děj Komedie nové o vdově je založen na sedmi verších, Komedie o bohatci a Lazarovi pak na třinácti. 184 Výjimkou je zpěv 128. žalmu na konci hry před závěrečným epilogem a několik jmen pomocí nichž druzí vyslovují požehnání novému páru. 185 „Já bych ho, lotra, zesrala,“ Viz Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 79. 186 V Komedii české o bohatci a Lazarovi používá například úsloví Stul kvík!, které mimo jiné použil i třeba Jan Amos Komenský. V Komedii nové o vdově pak můžeme například v Bálachově promluvě, ve které mluví o ďáblovi a přirovnává ho k řvoucímu lvovi najít aluzi na verš z 1. Petra 5:8.

- 43 -

Kyrmezer použil slovo „kazitel“,187 které v kontextu může odkazovat hned ke dvěma významům – kazitele jako škůdce, ale také kazatele ve smyslu mravokárce. Ze všech jeho her je pak Komedie nové o vdově v tomto směru jazykově nejbohatší.188 Můžeme říci, že toto rozmanité použití jazykových prostředků dodává Kyrmezerovým hrám na plastičnosti a zároveň se právě kvůli použití těchto lidových forem ve svých dílech autor mohl přiblížit i divákům nižších vrstev. Stejnou funkci pak mohly v Mošovského hře plnit vulgarismy a komické mezihry zařazené mezi akty.

4.3. Pojetí postav Srovnáme-li hlavní představitele her Kyrmezerových s představiteli Komedie Ruth, najdeme jisté odlišnosti. Postavy Juraje Tesáka Mošovského vystupují svým způsobem jako postavy dokonalé, postrádající jakékoli chyby. Jsou to postavy do jisté míry ploché, soustředěné na projevování křesťanské lásky nebo na odpor k ní. Ruth můžeme považovat za ztělesnění dobrých křesťanských vlastností a podobně i Boas představuje ideál zodpovědnosti. Tyto postavy se v průběhu děje v podstatě nemění. Zůstávají až do konce poslušnými křesťany, nebo v případě Propinquuse a čertů postavami zkaženými. Naproti tomu Kyrmezer mohl, i vzhledem k výběru námětu, ve své hře nastínit určitý vývoj postav. V Komedii české o bohatci a Lazarovi jsme svědky Cresovy proměny, lépe řečeno napravení, ke kterému dojde na konci hry, kdy Cresus lituje své chamtivosti a dokonce před ní chce varovat své bratry.189 Tento zvrat byl sice podmíněný biblickou předlohou, ale proměna Anny, Cresovy manželky, už v Bibli popsána není. Anna od začátku vystupuje jako nesobecká křesťanka, ale po smrti svého manžela chce co nejvíce jeho majetku uchránit před jeho bratry a získat jej tak pro sebe.190 Můžeme tedy říct, že Mošovského postavy jsou oproti těm Kyrmezerovým statické. Zloduch zůstane zloduchem a dobrák i přes těžkosti, jež jej postihují,

187

Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 150. 188 Jen rozmanitých přísloví zde nalezneme osm – viz Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 124, 131, 141, 145, 189, 191. 189 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 108. 190 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 104.

- 44 -

dobrákem. Těžkosti, které dopadají na bedra Ruth a Noemi, se nám nemusí zdát tak těžké, jako těžkosti, kterým musela čelit postava Ráchel v Komedii nové o vdově. Mošovského postavy totiž svůj úděl přijímají s jakýmsi smířením, a i když naříkají, svému osudu se nevzpírají.191 Postavy u Kyrmezera pak v tomto směru projevují více energičnosti a vášně. Boháč se pokouší Smrt, která si pro něj přišla, uplatit,192 vdova Ráchel se několikrát doprošuje milosti.193 Shrneme-li rozdíl mezi postavami těchto dvou autorů, zjistíme, že Kyrmezer ve svých hrách dbal více o projevení emocionální stránky postav, a tedy i jejich přiblížení k adresátům. Oproti tomu Mošovského postavy se vyznačují spíše vyrovnaností a i výskyt záporných postav má spíše podpořit a vyzdvihnout charakter kladných postav než dodat hře prvek emocionální. Jeho důkladnost v pojetí postav ještě více podtrhuje existence scénických poznámek doprovázejících chování postav. Mošovský si své postavy dokonale promyslel a nechtěl nic v jejich jednání nechat náhodě. Kromě slov tedy Mošovský své aktéry instruoval i v tom, jak se mají chovat a jaké emoce mají cítit.194

4.4. Účel díla Svým způsobem se dá říct, že pojetí i účel těchto her odráželo životní styl autorů a jejich zkušenosti. Mošovský byl zřejmě klidným, vyrovnaným člověkem, který byl ve své práci spokojený, zvláště když se mu dařily i kariérní postupy. Oproti němu byl Kyrmezer vášnivější a nespokojenější nátury a za svými názory a postoji stál za každou cenu.195 Část onoho neklidu se přenesla i do jeho děl.196 Jeho hry jsou nepochybně vášnivější a emocionálnější než ty Mošovského. Své hrdiny rozhodně nezobrazuje jako dokonalé křesťany, ba právě naopak, ukazuje jejich chyby a celkově pak kritizuje nešvary společnosti. Na rozdíl od jeho her 191

Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 68. 192 Komedie o bohatci a Lazarovi in Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 102. 193 Komedie nová o vdově in Cesnaková-Michalcová, op. cit., s. 157. 194 Například Ruth ubírající se v noci k Boazovi opatřil Mošovský těmito poznámkami: „Ryth vychází znenáhla kráčeje, k stohu se tiše béře a tam příjda, u noh Boozových lehne a jeho se pláštěm přikryje.“ Komedie… Ruth in Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 106. 195 Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. S. 25, 26. 196 Výjimkou je Komedie o Tobiášovi, kterou sepsal na konci svého života a nese se tedy v mírnějším duchu.

- 45 -

v Mošovského hře převládá atmosféra idylična. Milena Cesnaková-Michalcová k tomu dodává: „Chybajú v nej… sociálnokritické myšlienky a ohlasy súvekých spoločenských problémov, ktoré su typické napr. pre… Pavla Kyrmezera“.197 Vše plyne jakoby hladce, Ruth se v podstatě nemusí vypořádávat s žádným problémem, nebo aspoň k jejich řešení nepřistupuje tak emocionálně jako vdova Ráchel. Ačkoli Kyrmezer ve svých hrách zpracovává biblické náměty, nezdráhá se jejich prostřednictvím vyjádřit i své názory a postoje. Zejména v Komedii nové o vdově je silně patrný jeho kritický postoj ke společnosti a sociální zabarvení.198 Jeho hry jsou tedy společensky aktuálnější než hra Mošovského. Oba dva se sice ve svých hrách obracejí ke společnosti, ale je patrné, že Kyrmezer je v tomto směru radikálnější. Ve hře vystupují postavy uvedené v biblické zprávě, ale jejich dialogy či promluvy jsou často stylizovány podle Kyrmezerova uvážení, a ačkoli nám nemůže uniknout obsahová podobnost s biblickým námětem, zároveň si musíme všimnout, že se do popředí mnohem výrazněji než u Mošovského dostávají Kyrmezerovy myšlenky a postoje. Například v jeho Komedii nové o vdově je jasně patrný jeho kritický postoj k panským vrstvám. S tímto rysem pak souvisí i záměr, s nímž tito autoři přistoupili k napsání svých her. U Mošovského nemůže být nejmenších pochyb, že svou hru chtěl použít pouze pro účely vzdělávání a poučení měšťanů, přičemž jako základ pro své rady používal odkazy k Písmu. Svou hrou chtěl u diváků, případně čtenářů probudit křesťanské vlastnosti, a to hlavně poddajnost a pracovitost u žen a zodpovědnost u mužů. Jeho dílo tedy plní funkci didaktickou či apelační. Kyrmezer však ve svých hrách vyjadřuje své společenskokritické názory, a ačkoli se občas snaží udělit nějakou radu, jeho hry jsou celkově spíše zrcadlem jeho postoje ke společnosti, či moralitami na téma úpadku tehdejší společnosti. I vzhledem k tomu si Kyrmezer mohl dovolit použít více osob, než jich nalezl v předloze. Používal je jako hlasatele zkažené morálky ve společnosti. Mošovský do své hry sice také zařadil některé postavy navíc, ale ty vesměs sloužily k tomu, aby tak dokreslil a ještě více podpořil dokonalé vlastnosti, jejichž

197

Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. S. 25. 198 Máchal, J.: Sbírka souvislé četby školní: Dějiny českého dramata. 2. vyd. Sv. 37. Praha: F. Topič, 1929. S. 43.

- 46 -

nositelkou byla v jeho hře Ruth. Jeho postavy tedy nejsou nositeli výrazných názorů, ale charakterových vlastností. Oba autoři svými díly přispěli k rozvoji dramatu u nás. Mimoto se podíleli také na procesu výměny kulturních hodnot mezi dvěma národy. V jejich hrách se snoubí prvky lidové s vážnou polohou biblických předloh. Nechybí didaktická a moralizující rovina, jak bylo v té době v biblickém dramatu obvyklé. Zároveň oba autoři vypovídají mnohé o době, v níž žili a tvořili, o jejích problémech a rozporech. Zařazují se tak do silného proudu předbělohorské literatury, která poukazovala na morální úpadek společnosti a volala po nápravě. V kontextu humanistického dramatu, které je obvykle velmi statické a zřídka disponuje výraznějším příběhem, představují díla obou autorů výrazné umělecké počiny.

- 47 -

Anotace Jarošová Nikol Filozofická fakulta, katedra bohemistiky Ztvárnění biblických námětů v dílech Mošovského a Kyrmezera Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jana Kolářová, PhD. Počet znaků: 111 513 Počet příloh: 0 Počet titulů použité literatury: 25 Klíčová slova: Mošovský, Kyrmezer, Bible, drama, humanismus, Komedie Ruth, Komedie o boháči a Lazarovi, Komedie nová o vdově Key words: Mošovský, Kyrmezer, Bible, drama, humanism, Comedy Ruth, Comedy about a rich man and Lazarus, Comedy the new about widow

Anotace diplomové práce:

V této práci jsme se zaměřili na dva autory z období humanismu – Juraje Tesáka Mošovského a Pavla Kyrmezera. Postupně jsme rozebrali Komedii Ruth, Komedii o boháči a Lazarovi a Komedii novou o vdově. Všimli jsme si jakým způsobem autoři ve svých dílech spojují biblickou tematiku s tematikou světskou – problémy doby 16./17. století. Analýzou a následnou interpretací postav jsme dospěli k záměrům a cílům autorů a zároveň jsme vyzvedli jejich přínos české literatuře.

Resumé: In this bachelor thesis we have focused only on two writers of the age of humanism – Juraj Tesák Mošovský and Pavel Kyrmezer, especially on their dramas. The first mentioned author, Juraj Tesák Mošovský, focused in his drama on one whole book of the Old Testament – the book of Ruth. He was very conscientious, almost pedantic in his creation of Comedy Ruth. His drama is based on the book of Ruth. A lot of dialogues he just copied and in every aspect he maintained the spiritual meaning of this biblical book. He was trying to help young women in his period to understand biblical message. He chose the character of Ruth to show how young women should treat their husbands and mothers in law. Of

- 48 -

course we can find here some advice on how to treat friends or neighbours, but the main stress is put on Ruth’s Christian qualities, such as dedication, kindness or industriousness. Other character important in this drama is Noemi. She is highlighted for her wisdom and kindness, which she uses in dealing with Ruth. She represents a maternal principle. In this drama we can find only one important male character – Boas, who later becomes Ruth’s husband. According to Mošovský he represents and embodies all good qualities, that a husband should have. He is able to appreciate good qualities of his future wife and he is also responsible and kind. Mošovský above all highlighted some specific characteristics, therefore he chose to develop this theme without dramatic conflict. From this point of view his drama fulfils his requirements perfectly. On the other hand, Pavel Kyrmezer, contrary to Mošovský, chose smaller part of biblical theme. At his first drama Comedy about a rich man and Lazarus he adapted a few verses of the New Testament. He used a Jesus’ parable about poor Lazarus and a rich man written in the gospel of Luke. Similarly to Mošovský he copied the dialogues, but he enriched his Comedy with his own message and beliefs. It is similar in his second drama Comedy the new about widow. In both these pieces of work he expressed his opinion on social question. He criticized rich people treat the poor. He was trying to make others show mercy and sympathy to poor people. And for this purpose he used some of his characters; even though some of them speak directly. In both his dramas we can find people with property or influence, who behave as good Christians. In Comedy about a rich man and Lazarus we can mention the rich man’s wife Anna. She is rich but unlike her husband she understands that the funds acquired in this world should be used to help others. In his second drama Comedy the new about widow we can find a character Bálach the reeve who, although he is powerful, acts impartially Both these authors wrote these dramas with some mission. For Mošovský the most important thing was to show people, which qualities they should cultivate. Kyrmezer wanted to change their way of thinking, their view of the world. Although each of them approached the topic in a different way, it is certain that their literary work highly enriched Czech literature, biblical dramas in particular.

- 49 -

Seznam použité literatury a zdrojů: Balabán, M.: Jímavé portréty biblických žen: Milovnice, trpitelky, bojovnice i kněžky noci. Praha: Kalich, 2009. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: ekumenický překlad. 2. vyd. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR, 1984. Cesnaková-Michalcová, M: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Divadelné hry Pavla Kyrmezera. Sv. 5. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1956. Cesnaková-Michalcová, M.: Pamiatky staršej literatúry slovenskej: Juraj Tesák Mošovský, Komedie… Ruth. Sv. 11. Bratislava: Slovenská akademie věd, 1973. Damohorská, P., Nosek, B.: Židovské tradice a zvyky. Praha: Karolinum, 2010. Jakubcová, A.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. Jakubec, J.: Dějiny literatury české I., od nejstarších dob do probuzení politického. Praha: Jan Laichter, 1929. Jeruzalémská bible: Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Praha: Krystal OP, 2009. Jireček, J.: Dějiny české literatury: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku ve spůsobě životopisného a knihoslovného. A-L 1. sv. Praha: B. Tempský, 1875. Kopecký, M.: Česká literatura od 70. let 15. století do 20. let 17. století. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. Kopecký, M.: České myšlení: Český humanismus. 1. vyd. Sv. 14. Praha: Melantrich, 1988. Kopecký, M.: Humanismus, renesance a reformace v českých zemích. Studia comeniana et historica, 20, 1990, č. 41. Kopecký, M.: Památky staré literatury české: Tobiáš Mouřenín z Litomyšle: Veršovaná tvorba. 1. vyd. Sv. 37. Praha: Academia, 1995. Kopecký, M.: Starší české drama. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. 1981. Kopecký, M: Vejstupný syn a bludnyj syn. In Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Brno 1984 Kopecký, M.: Živá díla minulosti: České humanistické drama. 1. vyd. Sv. 104. Praha: Odeon, 1986.

- 50 -

Máchal, J.: Sbírka souvislé četby školní: Dějiny českého dramata. 2. vyd. Sv. 37. Praha: F. Topič, 1929. Novák, A., Novák, J. V. : Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 4. vyd. Brno: Atlantis, 1995. Polehla, P.: Jezuitské divadlo ve službě zbožnosti a vzdělanosti. Červený Kostelec: Peval Mervart, 2011. Slovník biblické kultury. Praha: Ewa edition, 1992. Tichá, Z.: Cesta starší české literatury. 1. vyd. Praha: Panorama, 1984. Vlček, J.: Dějiny literatur: Dějiny české literatury I. 5. vyd. Sv. 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960.

Klementinská vulgáta [online, cit. 16. 2. 2012]. Dostupné z WWW: .

Vokabulář webový, výraz měšťka [online, cit. 16. 2. 2012]. Dostupné z WWW: .

- 51 -