přehledné články
Zůstaneme u klasické medicíny nebo se vrátíme k šamanství? Shall we remain with classical medicine or return to shamanism? JAROMÍR BYSTROŇ Oddělení alergologie a klinické imunologie Fakultní nemocnice Olomouc
SOUHRN Autor se zamýšlí nad pojmy klasická a alternativní medicína a poukazuje na mnohé postupy a metody, které jsou obìma proudùm spoleèné. Diskutuje oprávnìnost pojmu alternativní (jiný, nahrazující), protože mnohé léèebné postupy zaøazované pod pojmem alternativní jsou ve skuteènosti plnohodnotnými postupy klasické medicíny a u mnohých (hlavnì závažných stavù a onemocnìní) neexistuje v souèasné dobì odpovídající alternativní øešení, takže alternativní medicína nemùže nabídnout pacientùm jinou, plnì nahrazující péèi v plném rozsahu. Autor hledá odpovìï na otázku, proè stále dosti velká èást pacientù vyhledává léèebné postupy alternativní medicíny a zamýšlí se nad optimálním profilem dobrého moderního lékaøe. Klíèová slova: klasická medicína, alternativní medicína
SUMMARY The author has been meditating on the terms classical and alternative medicine pointing out numerous procedures and methods that both streams have in common. He talks about a usage of the word alternative (other, supplying) because a lot of therapeutical procedures introduced under the terms alternative are, in fact, adequate procedures of classical medicine and at present there is no corresponding alternative solution in many procedures (especially in serious states of health and diseases) so that alternative medicine cannot offer any other fully supplying treatment to the patients to a full extent. The author has been looking for the answer to a question why there are still a large number of patients searching for the therapeutical procedures of alternative medicine meditating on the optima character of a good modern physician. Key words: classical medicine, alternative medicine
Úvod Uvolnìním politických pomìrù došlo v posledních 15 letech k uvolnìní i jiných myšlenkových pochodù – medicíny nevyjímaje, takže na stránkách èasopisù, v rozhlasových i televizních poøadech se zaèaly prezentovat názory na zpùsob života a na léèbu chorob, které se mnohdy velmi odlišují od názorù, kterých se pøidržuje „klasická medicína“. Všechny tyto názory a pøístupy se pak vesmìs oznaèují jako „alternativní medicína“. Jedná se o nepøesnì definovaný pojem pro léèbu využívající pøírodních prostøedkù, resp. tu oblast, kterou nevyužívá klasická (èi oficiální) medicína (5). Pokud se však zamyslíme nad skuteèným významem slova – alternativní = jiný, nìco nahrazující, pak se musíme vážnì zamyslet, zda tyto názory a postupy skuteènì pøedstavují jinou plnohodnotnou cestu øešení zdravotních problémù. Pøi takto vyhranìném pohledu musíme odpovìdìt, že zèásti (a zøejmì z vìtší èásti) urèitì ne, nicménì v nìkterých pøípadech snad ano. Pøi takové diskusi je potøeba si pøedevším uvìdomit, kde jsou hranice mezi „klasickou“ a „alternativní“ medicínou. Velmi èasto se pod pojmem „klasická“ medicína myslí jen podávání definovaných
Alergie 3/2004
medikamentù ve formì tablet, injekcí, èípkù a podobnì a vše ostatní se pøiøazuje k medicínì „alternativní“. Je to však základní omyl, protože „klasická“ medicína je mnohem bohatší v užívání rùzných pøístupù a léèebných postupù, což si vždy plnì neuvìdomujeme. Snažil jsem se proto zamyslet nad nìkterými „alternativními“ pøístupy a hledat v nich, co doporuèují jiného, èím chtìjí nahradit souèasný trend „klasické medicíny“ – medicínu založenou na dùkazech. Ajurvéda Ajurvédská medicína je léèebný pøístup (možná by bylo lépe øíci filozofický pøístup), který má pùvod ve starovìké Indii a vyjadøuje celostní (holistický) pøístup k péèi o zdraví psychické i fyzické. Je to komplexní pøístup vìdìní o životì, který zahrnuje rùzné pøístupy k léèbì. Za základ dìní považuje 3 hlavní nosné síly: pitta (slunce, energie), váta (vítr, pohyb) a kapha (mìsíc, cyklické dìje, tìlesné tekutiny, obnova bunìk). Její nejvìtší pøínos je v tom, že klade dùraz na péèi o stávající fyzické i psychické zdraví a prevenci chorob ještì pøedtím, než vzniknou. Rozdìluje
165
přehledné články choroby na mentální (napø. silné city, emoce, strach, fobie, deprese), tìlesné (vìtšina onemocnìní a poruch vnitøních orgánù), náhodné poruchy (vesmìs vnìjší traumata) a pøirozené obtíže èi pøíznaky (vesmìs spojené s vìkem nebo životními vývojovými fázemi). Klade velký dùraz na spolupráci pacienta s lékaøem. V diagnostice se již používá pulzová diagnostika, v léèbì pak léèiva rostlinného a minerálního pùvodu, vodní a parní koupele, aromaterapie, masáže, jóga, meditace a náboženské obøady. V souèasné „klasické“ medicínì je rovnìž respektován celostní pøístup k péèi o zdraví, je kladen dùraz na preventivní opatøení, na dùslednou spolupráci lékaøe s pacientem a v léèbì jsou hojnì využívány rehabilitaèní postupy s využitím masáží, hydroterapie, tìlesných cvièení vèetnì jógy, takže mùžeme najít mnoho styèných bodù. Čínská medicína Má pùvod ve starovìké Èínì a je založena na životním stylu a cvièeních, která uvolòují a kultivují životní sílu – energii. To zøejmì nejlépe vyjadøuje èchi-kung = meditace v pohybu, s dùrazem na prevenci a posílení imunitního systému. V èínské medicínì jsou základem 2 hlavní principy: jin (chladno, tma, vnitøek) a jang (teplo, svìtlo, vnìjšek), které je potøeba udržovat v rovnovážném stavu. K udržení rovnovážného stavu se používají tìlesná cvièení, léèba bylinami, aromaterapie, masáže, akupunktura, diety a další postupy. Opìt i z pohledu souèasné „klasické“ medicíny musíme souhlasit a doporuèujeme harmonizaci života duševního a tìlesného, odpovídající tìlesná cvièení i léèebné postupy využívající masáží a dietních opatøení. Akupunktura Jedná se o léèebnou metodu, která zøejmì vznikla ve starovìké Èínì. První uèebnice akupunktury pochází z období 400 let pøed n. l. V Evropì je možno zaznamenat vìtší rozvoj používání akupunktury až v 19. století, a to hlavnì v Anglii. Její efekt je hlavnì v ovlivnìní bolesti, pøi anestézii, ale i pøi léèbì alergií a stresu. Jedná se o léèebnou metodu, která se používá do souèasné doby a v mnoha indikacích je velmi úèinná (ovlivnìní bolesti, anestézie). Je velmi sympatické, že skuteèná klasická asijská akupunktura vyžaduje, aby ten, kdo ji provozuje, mìl velmi rozsáhlé vìdomosti. Pøedpokládá se všestranné medicínské vzdìlání, pak minimálnì 3 roky specializace v akupunktuøe pod dohledem zkušeného odborníka – mistra, což je plnì v souladu s pøístupem ke vzdìlání v „klasické“ medicínì. V pracích o akupunktuøe je èasto zmiòován velmi dobrý efekt pøi léèbì alergií a prùduškového astmatu. Z vlastních zkušeností mohu uvézt, že pacienti, které sleduji a léèím pro alergickou rýmou a využili léèby akupunkturou (sezónní úlevové kúry, dlouhodobá pøedsezónní preventivní léèba) popisovali jen pøechodnou, krátkodobou nebo žádnou úlevu. Komplexní „klasická“ léèba jim pøinášela výraznìjší a konstantnìjší úlevu. Úèinnost akupunktury pøi léèbì prùduškového astmatu sledovalo 13 kontrolovaných studií v døívìjším období (2), ale i 7 podrobných studií v posledních letech (3).
166
Vyhodnocení tìchto studií pøináší závìr, že akupunktura signifikantnì nezlepšila prùbìh prùduškového astmatu. Osteopatie, chiropraxe, masáže Jedná se o léèebné pøístupy, které se objevují již ve starovìku (masáže) nebo na konci 19. století – osteopatie (1892 – Still), chiropraxe (1895 – Palmer). Masáže jsou dosud využívány k uvolnìní tkání (kùže, podkoží, svalù), k odstranìní napìtí, únavy, zlepšení prokrvení, pøívodu živin a odstranìní zplodin ze tkání. V 19. století byl obecnì ve vìdì pøijímán mechanistický pøístup, a tak i v medicínì vznikly výše uvedené pøístupy – osteopatie a chiropraxe, které byly založeny na názoru, že když srovnáme správnì všechny klouby a kosti, upravíme postavení obratlù, tak zajistíme správnou funkci jak pohybového aparátu, tak pøenesenì pøes nervový systém i vnitøních orgánù. Jedná se o pøínosnou myšlenku, jejíž praktické využití pøináší mnoha pacientùm úlevu hlavnì pøi léèbì potíží pohybového aparátu, ale i vnitøních orgánù (napø. metody paní Mojžíšové pøi léèení neplodnosti). Nelze je však zevšeobecòovat na léèbu jakýchkoliv onemocnìní (vèetnì angíny, bradavic èi rakoviny). Všech pozitivních zkušeností z tìchto léèebných postupù využívá souèasná „klasická“ lékaøská disciplína – fyzioterapie. Hydroterapie Voda se používala k léèbì již od starovìku, což bylo již uvedeno u indické a èínské medicíny. Velký rozvoj hydroterapie nastal v 19. století, a to díky Sebastianu Kneippovi a u nás pak Vincentu Priessnitzovi. Voda se využívala rùzným zpùsobem – zábaly, napáøky, koupele, støiky, pitné kúry. Využívá se rùzné teploty vody. Teplá voda uvolòuje, zmíròuje bolest, uvolòuje ztuhlost, roztahuje kožní cévy a póry, podporuje pocení, uvolòuje konèetiny a svaly. Chladná voda osvìžuje a vzpružuje, stahuje cévy a póry, a tím podporuje pøesun krve do vnitøních orgánù, tlumí bolest a otoky. Byly odhalovány pøíznivé úèinky rùzného složení minerálních vod. V té dobì byly zakládány mnohé lázeòské domy. Tato èinnost se i nadále rozvíjí a je základem našeho souèasného „klasického“ lázeòství. Muzikoterapie a léčba tancem Jedná se o léèebné metody užiteèné pøedevším pøi ovlivnìní poruch emoèního a psychického rázu, pomáhá pøi relaxaci. Èasto se používá jako doplnìk pøi rùzných fyzických cvièeních – pøi pohybových aktivitách i pøi relaxaci a odpoèinku. Je známo, že hudbou je možno navodit pocity uvolnìní, klidu, radosti, ale i vzrušení nebo navození psychického i fyzického napìtí. Tanec patøí k pohybovým aktivitám (podobnì jako chùze, bìh, jízda na kole apod.), k harmonizaci a posílení pohybového ústrojí, ale i k navození psychické a spoleèenské harmonie. Rovnìž tyto postupy patøí k základním metodám souèasné „klasické“ fyzioterapie, rehabilitace nebo i psychoterapie.
Alergie 3/2004
přehledné články Fytoterapie Léèivé úèinky rostlin, ale i hub, plísní a jiných mikro i makroorganismù jsou používány k léèitelství již odpradávna, mají pùvod v tradièní lidové léèbì. Rozdíl mezi døívìjšími a souèasnými postupy pøi využívání léèivých substancí z tìchto organismù je v tom, že døíve bylo nutno metodou pokusu a omylu zjišśovat, která bylina, která její èást a jak speciálnì zpracovaná je úèinná pøi ovlivnìní konkrétního neduhu. A je nutno pøipomenout, že osoby, které dokázaly úèinnì pomoci prostøednictvím fytoterapie, mìly dlouholeté, mnohdy celoživotní zkušenosti dìdìné z generaci na generaci a doplòované o další nové a nové poznatky. Pøípravky bìžnì dostupné komerèní fytoterapie nemohou podle souèasných vìdeckých zkušeností garantovat èistotu substancí, množství úèinných látek v nich obsažených, jejich koncentraci a nemohou ani vylouèit vedlejší úèinky pøi jejich nesprávném použití, na které vesmìs není upozornìno. Èasto se v souèasné dobì na stránkách populárních novin a èasopisù mùžeme setkat se zavádìjícími názory, že co je z bylinek, to je pøírodní a to je vždy zdravé. Reklama mùže být velmi podbízivá a zneužívá nedostateèných znalostí laické veøejnosti. Reklamní slogany a èlánky hovoøí jen o obecných vlastnostech tìchto pøípravkù (proti únavì, proti alergii, na posílení imunity), které však vùbec nerespektují aktuální potøeby konkrétního pacienta a eventuální možná rizika. Je falešná pøedstava, že co je z bylinek, to nemùže uškodit. Pøipomeòme si jen nìkteré zkøížené pøecitlivìlosti mezi nìkterými bylinami, døevinami, plevely a ovocem, kde alergickou reakci mùže vyvolat i jinak užiteèný pøípravek (napø. med nebo heømánkový extrakt, bøezová voda apod.). Fytoterapie je však základem souèasné moderní „klasické“ farmakologie, která vychází ze zkoumání úèinných látek používaných v lidovém léèitelství, definuje je, zkoumá množství, která jsou úèinná, která neúèinná a která event. i škodlivá, a seznamuje nás s úèinkem tìchto látek v konkrétních indikacích. Takovým zpùsobem – systematickým výzkumem – vzniklo velké množství souèasných moderních lékù. Rostlinného pùvodu jsou v alergologii používané léky jako sympatomimetika, anticholinergika, metylxantiny, kromony, nìkterá mukolytika, antitusika, která byla pùvodnì izolovaná z rostlin. Podobným zpùsobem byla objevována i antibiotika z hub èi plísní (penicilin, erytromycin, makrolidy a další), i nejnovìjší imunosupresiva (cyklosporin A, tacrolimus, pimecrolimus apod). Homeopatie Jedná se o léèebný postup, který založil v 19. století Samuel Hahnemann a dosud patøí k používaným léèebným postupùm (v USA 4 %, ve Velké Británii až 8 % osob vyzkouší za rok nìjaký homeopatický lék). Je nutno pøiznat, že základní teze tohoto léèebného pøístupu jsou platné i pro moderní „klasickou“ medicínu. Nelze nic namítat proti holistickému pøístupu k pacientovi, který se zamìøuje na pacienta jako na celek s jeho aktuálním emoèním a duševním rozpoložením. Nemoc charakterizuje jako známku
Alergie 3/2004
poruchy celého organismu. Podaný lék má nejen pùsobit na pacientovy potíže, ale má respektovat i osobnost pacienta („léèba šitá na míru“). Je však potøeba si uvìdomit, že nìkteré další principy této léèebné filozofie vznikly v dobì, kdy o fyziologii, patologii, mikrobiologii a imunologii byly mizivé nebo žádné poznatky. Molekulární biologie, biochemie èi genetika prakticky neexistovaly, takže se nelze divit tehdejšímu uvažování. Spíše je s podivem, že nìkteré tyto teoretické pøedstavy (nepodložené dùkazy, jen pøedkládané k vìøení) jsou ochotni pøijímat a respektovat i nìkteøí souèasní lékaøi. Které ty tìžko pochopitelné principy to jsou? Je jich nìkolik, napø.: – princip léèby podobným. Dá se øíci, že se nejedná o nic nového, vždyś i naše babièky øíkaly: „èím ses pokazil, tím se taky sprav“, nebo princip souèasné imunoterapie specifickými alergeny. Ten je však založen na poznání pøíèiny – pøíèinného alergenu, který vyvolává u pacienta potíže, kdežto v homeopatii jsou pøedkládány jako pøíèiny onemocnìní èi materie podobné tìmto pøíèinám na základì nedefinovatelných postupù. – princip posilování øedìním (látka se nejdøíve máèí v alkoholu a pak se postupnì øedí, pøièemž platí, že èím vìtší øedìní, tím vìtší efekt). Je to princip, který je podáván jako dogma k vìøení a není nièím objektivním podložen. Je obtížné pøedstavit si úèinnost látky, kterou pøedstavuje l molekula pohybující se v objemu, který odpovídá plaveckému bazénu èi dokonce moøskému zálivu. Je nutno pøestat vìøit vlastním smyslùm, úsudku a exaktním vyhodnocovacím metodám a vìøit fabulaci o souèasnými analytickými pøístroji nemìøitelné otiskové schopnosti molekul v øedícím mediu a pøedávání opìt nedetekovatelné energie. – princip protøepávání hovoøí, že protøepáváním pøi postupujícím øedìní dochází k energizaci èi potenciaci úèinnosti pøipravované substance. Opìt stav souèasnými pøístroji nemìøitelný. V souèasné dobì neexistují kontrolované studie, které by dokazovaly úèinnost homeopatie pøi léèbì alergických onemocnìní a hlavnì prùduškového astmatu. V roce 2000 byly publikovány výsledky 3 studií, které nepotvrdily úèinnost homeopatie v léèbì astmatu (4). Dále byly publikovány výsledky metaanalýzy hodnotící 89 studií s homeopatiky u rùzných chorob. Úèinek homeopatik byl o nìco úèinnìjší než u placeba, ale léèebné efekty byly jen mírné. Autoøi nepovažovali další kontrolované studie s homeopatiky za pøínosné a doporuèili finanèní prostøedky vìnovat na jiné výzkumné úèely (1). Z anamnézy pacientù, kteøí absolvovali léèbu homeopatiky, lze usoudit, že s tímto léèebným postupem mùžeme uspìt hlavnì u lehèích onemocnìní (ta však èasto mohou odeznít i bez skuteèné terapie). Nedoporuèuje se podávat homeopatika u závažných onemocnìní (tìžký prùbìh akutních infekcí, akutní stavy orgánových poruch apod.). Homeopatie má efekt hlavnì u psychosomatických potíží. Na základì tìchto zkušeností a informací mùžeme usuzovat, že homeopatie je založena pøedevším na psychoterapii, sugesci a placebovém efektu (kombinací tìchto postupù mùžeme snadno dosáhnout 50% úspìchu v léèbì každé lehèí choroby). Homeopati se navíc zajišśují tím, že pa-
167
přehledné články cientùm radí nevysazovat úèinné léky klasické medicíny a doporuèují spolupracovat s pøíslušnými odborníky klasické medicíny. Co jim hlavnì vyèítáme, je to, že se brání pøedevším konfrontaci léèebného efektu homeopatie s klasickými léèebnými postupy. Výsledky jimi pøedkládané ukazují na úèinnost jejich komplexního postupu pøi léèbì, nikoliv na úèinnost podané látky. Brání se placebem kontrolovaným dvojitì zaslepeným studiím (i pøesto, že by se daly snadno uskuteènit) s odùvodnìním individuálnosti léèby a léèebného postupu (který však v tomto pøípadì mùže být plnì respektován podáním øedící tekutiny – bez v ní rozøedìné a roztøepané základní materie). V Èeské republice nebyly publikovány žádné kontrolované studie s homeopatiky a zahranièní studie poukazují na neúèinnost homeopatické léèby. Současné šamanství a čarodějnictví Dosud je praktikováno v mnoha oblastech na zemìkouli, kde se ještì nemohly rozvinout metody moderní medicíny (Jižní Amerika, Polynésie, Asie, Afrika, centrální Austrálie). Vesmìs se uplatòuje v uzavøených komunitách, kde šaman èi kouzelník je vìtšinou vybrán touto komunitou pro své výjimeèné schopnosti. Je pro tyto schopnosti vážený a uctívaný a v komunitì je náležitì respektován. Takový šaman je nadán velmi dobrými pozorovacími schopnostmi, vyzná se v tajích lidového léèitelství a musí být vynikajícím psychologem. Jedná se o jedince, kteøí svou komunitu a její jednotlivé èleny velmi dobøe znají, znají souvislosti jejich potíží a dokáží komplexnì (dalo by se opìt øíci – holisticky) øešit potíže jednotlivých èlenù komunity. Léèbu provádìjí s využitím prostøedkù lidového léèitelství (byliny, houby, živoèišné tkánì), využívají aromaterapie, sugesce, mysticismu. Èasto používají halucinogenní pøípravky k navození extatických stavù anebo k zesílení sugestivního pùsobení na pacienta. Ostatní „alternativní“ léčebné postupy Existuje ještì celá øada dalších „léèebných“ postupù. Patøí k nim léèba rùznými druhy mìøitelných èi nemìøitelných energií pomocí rùznì dùmyslných pøístrojù anebo jen pomocí osobní sugesce. Není dávná doba, kdy se statisíce lidí v naší republice upøenì dívaly na tajuplný energetický bod na televizní obrazovce a „pøijímaly energii“, která mìla pomoci pøi zvládání jejich neduhù. Existují postupy používající k léèbì vlastní nebo cizí (vesmìs panenskou) moè (urinoterapie) a další hrùznosti. Naštìstí vìtšina „alternativních“ léèebných postupù je neškodných, ale jen relativnì. Relativita neškodnosti spoèívá v tom, že pacient nemusí být poškozen pøímo tímto „alternativním“ postupem, ale nepøímo tím, že zanedbá øádné léèení své choroby, a to mùže vyvolat následnì vìtší poškození (což platí hlavnì pro závažnìjší onemocnìní). Ti, co provozují „alternativní medicínu“, to dìlají vìtšinou pro peníze a mnohdy bez vìdomostí a znalostí medicínské problematiky a vesmìs s drzým sebevìdomím. Povážlivé je to, že pokud se neprokáže pøímá souvislost léèitele s poškozením pacienta, není možno jej nijak postihnout
168
(nemají právní odpovìdnost za postupy, kterým se pacienti podrobují dobrovolnì). Ve vìtšinì státù je alternativní medicína na okraji medicínské spoleènosti a není akceptována odbornou veøejností. Není radno si jí nevšímat, je nutno proti ní aktivnì bojovat, i když nad lidskou hloupostí se nìkdy tìžko vítìzí. Proč někteří pacienti vyhledávají pomoc „alternativních“ léčebných postupů? Pøestože výsledky a úspìchy „klasické“ medicíny jsou nepopiratelné, neustále se zlepšuje zdravotní péèe, prodlužuje se délka života, dokážeme úspìšnì zvládat èetné choroby, které døíve témìø stoprocentnì zabíjely, stále je dostateènì poèetná skupina pacientù, kteøí vyhledávají „alternativní“ léèebné postupy. Pokud hodnotíme jejich pohnutky, mùžeme dojít k nìkolika pøíèinám: – nejsou spokojeni s výsledky klasické medicíny (zatím klasická medicína nedokáže léèit všechny psychické a somatické poruchy, odchylky, nemoci); – nejsou uspokojeni s pøístupem konkrétního lékaøe, který není schopen èi ochoten jim naslouchat a radìji je jen pouèuje o tom, co mají dìlat, než by se pokusil porozumìt jejich stavu a potøebám, a proto hledají jiný pøístup; – a priori ze své povahy inklinují spíše k postupùm „netradièním“ – alternativním než k „banálním“ – klasickým. Závěr Existuje tedy medicína „klasická“, která pøináší základní garanci péèe o naše zdraví a k ní medicína „alternativní“, která by byla schopna ji nahradit? V souèasné spoleènosti obì tyto kategorie existují, je jen otázkou, do jaké míry skuteènì mùže ta druhá nahradit èi zastoupit tu první a jaké jsou hranice mezi obìma pojmy (klasická medicína má mnoho spoleèného s léèebnými postupy, které jsou zaøazovány do alternativní medicíny – viz pøedchozí text). Z hlediska pacienta je však jedno, jak budeme naše léèebné postupy pojmenovávat a zda budou podloženy jednou èi dvaceti studiemi – byś dvojitì slepými, hlavnì když mu bude pomoženo. A z tohoto hlediska bychom mìli rozlišovat jen MEDICÍNU DOBROU a MEDICÍNU ŠPATNOU. Medicína dobrá by mìla být založena na dùkladných teoretických znalostech lékaøe, na zkušenostech, které získá dlouhodobým studiem a celoživotním sledováním svých pacientù, objektivním vyhodnocováním úspìšnosti svých léèebných zásahù. Mìla by být založena na jednoznaèných dùkazech v dobøe definovaných studiích i z pozorování v každodenní praxi. Mìla by být založena na komplexním (holistickém) pøístupu k pacientovi a na preventivních opatøeních, která zajišśují co nejdelší zdraví èlovìka bez potøeby léèebných zásahù. To pøedpokládá, že budeme dostateènì úspìšní v pøesvìdèování našich pacientù k navození optimálního životního stylu, který bude odpovídající schopnostem konkrétního jednotlivce. A pokud dojde k narušení této harmonie, pak využívat optimálních provìøených léèebných postupù, a to jak základních, tak doplòkových – aditivních.
Alergie 3/2004
přehledné články Jak by měl vypadat profil současného dobrého lékaře? Takový lékaø by mìl v sobì spojovat ty nejlepší vlastnosti jednotlivých etap, jak se medicínské vìdìní vyvíjelo. Mìl by v sobì spojovat vlastnosti : – šamana èi kouzelníka, který dokáže dokonale poznat osobnost svého pacienta, zná pøírodní léèebné postupy a požívá u pacienta pøirozenou autoritu; – vìdce a badatele, který využívá nové poznatky vìdy založené na dùkazech; – partnera s vìtší zkušeností, který umí pacienta vyslechnout, dokáže správnì analyzovat jeho informace a následnì podat správné doporuèení. Takže, když shrneme všechny pøedešlé úvahy a vrátíme se na zaèátek k otázce: zùstaneme u klasické medicíny nebo se vrátíme k šamanství?, mìli bychom si odpovìdìt: Není potøeba se nikam vracet, zùstaòme u klasické medicíny založené na zkušenostech a dùkazech jako u základního
Alergie 3/2004
principu, ale nebojme se pøevzít dobré zkušenosti i z jiných medicínských smìrù èi postupù, pokud se v praxi osvìdèily a mohou být pro naše pacienty pøínosné. Doc. MUDr. Jaromír Bystroò, CSc. Odd. alergologie a klin. imunologie, FN Olomouc I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc e-mail:
[email protected] LITERATURA: 1. BMJ: 2002:324: 489–520. 2. Klijnen J et al. Acupuncture and Asthma:review of controlled trials. Thorax 1991:46: 799–802. 3. Linde K et al.Acupuncture for chronic Asthma. Cochrane Database Syst.Rev. 2000a:2. 4. Linde K et al. Homeopathy for chronic asthma. Cochrane Database Syst.Rev. 2000b:2. 5. Vokurka M, Hugo J et al. Velký lékaøský slovník, Maxdorf, Jessenius,2002, str. 30.
169
