ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku
Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci. červenec 2010
Další úsek hradeb se vrací do původní podoby Uničov – Na opravě další dochované části městských hradeb v Uničově, pracují v těchto dnech zaměstnanci specializované stavební firmy. Zhruba pětasedmdesát metrů dlouhá zeď, která je za areálem společnosti Bytpol, se vrátí do podoby, v níž kdysi chránila město před dobyvateli. „Celý úsek se přespáruje, doplní se chybějící zdivo a koruna se pokryje jílem s travními drny. To by mělo hradby ochránit před povětrnostními vlivy a prostupem vlhkosti,“ řekl Boris Zelinka z odboru investic uničovské radnice. Do současnosti se v některých místech však dochoval pouze zlomek z původní mocnosti opevnění, které bývalo široké asi dva metry. Stavaři tak museli jednu zeď dostavět. „Poté, co hradby přestaly plnit svou funkci a město se rozšiřovalo, použili naši předkové část materiálu na výstavbu hospodářských budov. Proto jsme se po poradě s odborníky rozhodli dostavět ještě jednu zeď a prostor mezi původní a novou stěnou zaplnit navážkou. Hradby tak získají vzhled, jaký měly před staletími,“ upřesnil Zelinka. Oprava bude hotova nejpozději v polovině srpna a přijde na více než 1,3 milionu korun. „Část nákladů pokryje více než šestisettisícová dotace, kterou Uničovu přislíbilo ministerstvo kultury z Programu obnovy městských památkových rezervací a zón,“ informoval mluvčí radnice Marek Juráň. Plány na opravu hradebního zdiva se začaly připravovat už před čtrnácti lety. „Tehdy se udělal monitoring a vytipovaly se úseky vhodné k rekonstrukci. Následně projekční kancelář připravila potřebnou dokumentaci,“ uvedl místostarosta Uničova Dalibor Horák. „Vzhledem k finanční náročnosti bylo třeba tento projekt rozdělit do dílčích etap a jednotlivé dochované části opravovat v závislosti na dotacích,“ doplnil. Jako první v roce 2001 prošla restaurátorskou kúrou hradební zeď navazující na Medelskou bránu a součástí zakázky tehdy bylo i vybudování odpočinkové zóny. Loni byl kompletně obnoven přibližně stopadesátimetrový úsek mezi ulicemi Olomouckou a Příční. „Nyní rekonstruovaná část obranného systému není běžně přístupná. Rozhodně však při této opravě nejde o zbytečné utrácení veřejných prostředků. Hradby jsou totiž jednou z nejvýznamnějších a nejstarších památek v Uničově, ale zároveň se na jejich stavu podepsal zub času. Proto je třeba zdivo obnovovat, abychom jej uchovali pro další generace. A není vyloučeno, že k aktuálně nepřístupným úsekům v budoucnu nepovede nějaký chodník,“ řekl místostarosta Dalibor Horák. HISTORIE Opevnění bylo budováno od založení Uničova a první písemná zmínka o hradbách je z roku 1327. V publikaci Památky města Uničova je opevnění popsáno následovně: „Hradební systém tvořila vnitřní a vnější zeď, mezi nimiž byl suchý příkop. Vnitřní, asi šest metrů vysoká a bezmála dva a půl metru široká zeď byla opatřena čtyřiatřiceti půlkruhovými baštami. Její délka činila 1420 metrů a na výstavbu byl použit kvalitní lomový kámen z Medlova. Vnější zhruba dvoumetrová zeď zvaná také parkán byla vytvořena z méně hodnotného kamene ze Šibeníku a měla pouze čtyři podkovovité bašty. Před vnější stěnou byl pak dosti vysoký a mohutný obranný val, který například u Medelské brány sahal do prostoru ulice Hrdinů, dříve ulice Na Valech. Vytvořen byl z kamenů, suti a hlíny. Po husitských válkách byl opatřen třetí, asi metr a půl vysokou hradební zdí. Před valem byl vyhlouben vodní příkop.“ Zbytky opevnění se dochovaly po celém obvodu historického centra Uničova. (Petra Opletalová) OD 15. 7. 2010
1
Uničov má muzeum pro své barokní skvosty Unikátní Muzeum baroka otevřeli včera v Uničově. Prohlédnout si vzácné oltářní sochy a obrazy mohou zájemci až do září UNIČOV - Nové lákadlo pro turisty otevřeli včera v Uničově. V Muzeu baroka, ve které se v průběhu roku proměnil dům u římskokatolické fary v Uničově, si mohou zájemci prohlédnout vzácné uničovské památky jako oltářní sochy a obrazy. Historické skvosty do muzea doputovaly z depozitářů ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, olomouckého arcibiskupství a Šternberka, kde čekaly, dokud Uničov nezíská důstojné prostory. To se nyní povedlo. „Většina památek, které jsou v Muzeu baroka vystaveny, pochází z kostela Povýšení svatého Kříže kláštera minoritů v Uničově. Po zrušení kláštera se památky převezly pryč, ve Šternberku například vytvořily základ Handkeho galerie. Když se myšlenka baroka v Uničově ujala, přišli jsme s nápadem i tyto památky převézt zpět,“ přiblížila myšlenku vzniku Muzea baroka Emilie Zatloukalová, předsedkyně sdružení Zacheus. Prvních tři sta lidí uvítali v novém uničovském muzeu již minulou sobotu při slavnostním ceremoniálu. „Další mohou dojít denně mimo pondělí, otevřeno bude vždy od devíti hodin do dvanácti a poté od 13 do 16 hodin, a to až do září,“ dodala Zatloukalová. A co je v Muzea baroka k vidění? Kamenné artefakty, části náhrobků, architektonické prvky a další uměleckořemeslná díla dochovaná v uničovském kostele a na faře jsou rozmístěny ve dvou výstavních místnostech v přízemí a ve sklepním lapidáriu, kde se zájemci mohou seznámit také s proměnou uničovského kostela Nanebevzetí Panny Marie. „Pokud si lidé budou chtít kostel prohlédnout, můžeme je do objektu, který se nachází přímo naproti muzeu, zavést. Na důkladnější prohlídky s výkladem se ale zájemci musí objednat,“ upřesnila Zatloukalová. Za jádrem sbírek budou muset návštěvníci vystoupat do opraveného podkroví. „Své místo tu najde i svatý Jan Sarkander, který v Uničově působil jako farář v letech 1609 až 1611 a po mučednické smrti v březnu roku 1620 byl ve městě dlouhá desetiletí uctíván,“ zdůraznil mluvčí uničovské radnice Marek Juráň. V muzeu tohoto mučedníka, který zemřel při útrpném výslechu v Olomouci, připomenou kopie dobových dokumentů a další obrazový materiál. Vstupné do Muzea baroka je 20 korun, děti a vozíčkáři zaplatí 10 korun. „Plánujeme také společnou vstupenku pro všechna uničovská muzea - Muzeum vězeňství, U Vodní branky, radnici a Vesnické muzeum ve Střelicích si budou moci návštěvníci projít za padesát korun,“ dodala Zatloukalová. Výstavba Muzea baroka vyšla na šest milionů korun, přes 4,8 milionu pokryla dotace z Evropské unie. (L. Strnadová) MFD 2. 7. 2010
Symbol Hané, Cholinská madona, získá dvojnici Restaurátor vytvoří kopii slavné sochy - Cholinské madony. Tu před čtrnácti lety ukradli zloději z kostela v Cholině a odvezli do Rakouska. Do Česka se po dlouhých peripetiích vrátila teprve loni. OLOMOUC, CHOLINA Stejně jako mají slavné osobnosti dubléry, kteří je zaskakují při nebezpečných situacích či některých společenských akcích, bude mít socha Cholinské madony svou dvojnici. Arcibiskupství už ví, kdo udělá k nerozeznání stejnou kopii díla. To bylo kdysi pro věřící symbolem Hané a loni se po dlouhých peripetiích vrátilo z Vídně zpět do České republiky. Autor repliky z lipového dřeva, na jejíž zhotovení nyní Olomoucký kraj vyčlenil peníze, má ovšem do jejího dokončení zůstat v anonymitě. Kvůli bezpečnosti. „Jméno restaurátora nemohu říct. Bude mít kvůli pořízení kopie k dispozici i originál, tak jsou bezpečnostní opatření logická. Socha má být hotová nejpozději do konce příštího roku,“ vysvětlila památkářka Kateřina Chalupová z olomouckého arcibiskupství. Tvůrce se může pustit do díla i díky tomu, že hejtmanství přispěje na zhotovení sto tisíci korunami. Stejnou sumu před časem poskytlo na opravu poničeného originálu. Ten ještě zhruba měsíc budou mít v rukou restaurátoři. Sošku, kterou zloději z cholinského chrámu odnesli v roce 1996, překupník v Innsbrucku máčel v louhu, dokud z ní téměř zcela neodstranil barevný nátěr. Odborníci proto zkusili zachránit alespoň torzo původní polychromie. Protože ale nenašli žádnou dokumentaci o podobě a složení dřívějších barokních či gotických nátěrů, nechají po zrestaurování madonu „nebarevnou“. Restaurátoři nyní také zpevňují dřevo, z něhož je socha zhotovená. „Materiál je narušený od červotočů. Je možné, že svůj vliv na jeho stav mělo i máčení v louhu, které prováděl rakouský překupník,“ poznamenala Chalupová. V Cholině se má čerstvě opravená madona objevit na Mariánských slavnostech 15. srpna. Již loni v únoru, kdy se sto dvaceti centimetrová socha objevila na cholinském uvítání v kostele Nanebevzetí Panny Marie, přilákala davy lidí. Podle odborníků lze totiž toto dílo neznámého autora zasadit mezi svého druhu nejvýznamnější sakrální památky v regionu. Představuje důležitou práci druhé fáze vývoje krásného slohu. Na Olomoucku jde o ojedinělý exponát. „V minulosti šlo o věhlasnou sošku.
2
Moje babička vyprávěla, jak do Choliny chodily pěšky desetitisíce lidí odsud i z jiných krajů na srpnovou pouť ke zdejší madonce. Byla slavná široko daleko,“ vzpomíná například cholinský starosta Zbyněk Hubáček. Cholinská madona přitahuje pozornost věřících po několik staletí. „Lidé tady na Hané se k ní chodili poděkovat, protože v půli srpna už bývávalo z velké části po žních. Zdejší pouť patřila v kraji k nejslavnějším,“ uvedl cholinský farář Josef Trtík. Souhlasí s ním i ředitel olomouckého Národního památkového ústavu Pavel Konečný: „Cholinská madona je velmi silným symbolem. Jsem rád, že se, byť velmi necitlivě poškozená, vrátila k původnímu majiteli.“ Cholinský farář Josef Trtík uvádí, že ve vsi měli během josefínských reforem letní sídlo premonstráti, kteří se v regionu snažili o duchovní obnovu. Podle něj je soška, která byla dřív součástí oltáře, historickou památkou i duchovním symbolem stále přitahujícím pozornost místních věřících i nevěřících. Kterou madonu lidé vlastně uvidí? Ovšem je otázkou, kterou z madon příchozí nakonec uvidí. Replika měla podle původních předpokladů v cholinském chrámu nahrazovat originál v době, kdy poputuje na nějakou výstavu. Případně v situacích, kdy by byla ohrožená její bezpečnost. Jenže. Podle Chalupové arcibiskupství ještě definitivně nerozhodlo, která z prací bude nakonec v chrámu. FAKTA Cholinská madona Cholinská madona je 120 centimetrů vysoká soška Panny Marie s Ježíškem. Vydlabal ji z měkkého dřeva dnes již neznámý řezbář mezi lety 1410 a 1420. V období baroka byla madona zasazena na oltář kostela Panny Marie Nanebevzaté v Cholině. Původně měla barevný polychromovaný povrch. Soška představuje významnou práci druhé fáze vývoje krásného slohu. Na Olomoucku jde o ojedinělý exponát. „Originál se každopádně objeví v Cholině během mariánského srpnového svátku,“ poznamenala Chalupová. Vzhledem k tomu, že soška symbolizuje ochránkyni a patronku Hané a cholinský kostel je jedním z nejvýznamnějších poutních míst regionu, farář Trtík by na oltáři rád viděl originál. Vzhlížet ke kopii, která v sobě nenese poselství několika uplynulých staletí, by údajně nebylo pro věřící smysluplné. „Tuto sochu Panny Marie mají věřící ve velké úctě. Je to symbol. Nedokážu si představit, že by se modlili k její kopii,“ mínil Trtík. „Na odcizením zpřetrhané vazby nebude těžké navázat. Ta socha měla velký věhlas. Lidé tady na Hané se k ní chodili poděkovat, protože v půli srpna už bývávalo z velké části po žních. Zdejší pouť patřila v kraji k nejslavnějším.“ Trtík přiznává, že na návrat vzácného předmětu, jehož hodnotu odborníci odhadli na čtyři miliony korun, jsou cholinští náležitě připraveni. „Už jsme nechali vybudovat dobré zabezpečení, které by ji mělo uchránit,“ upřesnil Trtík. S faktem, že Cholinská madona patří k cenným dochovaným historickým odkazům předků, souhlasila ředitelka Litovelského muzea Zdenka Frištenská: „Nejenom, že je z patnáctého století, ale její hodnota je především v místě, kde byla vyrobená, umístěná a hlavně co představovala a představuje pro věřící. A ti ji za svůj symbol považovali a považují i nyní. A jsou na ni náležitě pyšní.“ FAKTA „Putování“ Cholinské madony Význam takzvané Cholinské madony, která má nevyčíslitelnou historickou i duchovní hodnotu i pro nevěřící, ještě umocnil její pohnutý příběh ztráty a opětovného objevení. Jeho začátek spadá do druhé poloviny devadesátých let minulého století. 10. červenec 1996 - Z kostela Nanebevzetí Panny Marie zmizela socha Cholinské madony, kterou se bohužel podařilo propašovat za hranice Česka. Tři muži, kteří měli podle obžaloby sochu zcizit, byli později pro nedostatek důkazů obvinění zproštěni. 2006 - Těsně před vypršením desetileté lhůty, kdy mohlo být takto zcizené umělecké dílo vrácené původnímu majiteli, objevili Cholinskou madonu policisté při razii u vídeňského starožitníka spolu s řadou dalších cenností ukradených v Česku. Starožitník sochu získal od innsbruckého překupníka. A nechal ji zrestaurovat. Tímto zásahem zmizely koruna, svatozář a barokní zlacení. Na nalezené soše byla poničená i původní polychromie. Po objevení socha putovala do depozitáře vídeňského soudu. 2006-2008 - Místo okamžitého návratu ukradené plastiky zpět do Česka začaly více než dva roky trvající soudní tahanice. Starožitník totiž žádal po českém ministerstvu kultury peníze, protože tvrdil, že madonu v dobré víře nákladně zrestauroval. Nakonec se odborníkům podařilo prokázat, že zásah nebyl zrestaurováním, ale naopak sošku nevratně poničil. září 2008 - Zemský soud ve Vídni rozhodl, že ukradená a za hranice propašovaná plastika Cholinské madony se musí vrátit zpět do České republiky, která za to nemusí platit žádné „výkupné“. 26. leden 2009 - Cholinská madona se vrátila do Česka. 1. únor 2009 - stovky věřících se přišly podívat na navrácenou sošku Panny Marie do kostela Římskokatolické farnosti v Cholině. 2010 Restaurátoři pracují na obnově poničeného originálu sochy. Olomoucké arcibiskupství vybírá restaurátora, který vyrobí kopii sochy. Kraj na výrobu přispěje sto tisíci korun. (Jitka Janečková) MFD 9. 7. 2010
3
Čí jsou boží muka? ptá se radnice. Chce je opravit LITOVELSKO - Místo, kam si lidé z Litovle i okolí chodí pro vyvěrající přírodní vodu k takzvané Studánce, bude zanedlouho zdobit opravená socha Panny Marie Immaculaty. Radnici se po půlročním hledání nepřihlásil její vlastník, a tudíž se může sama pustit do oprav. Ty přijdou na zhruba sedmdesát tisíc korun. A nejedná se o jediné pátrání litovelských po možném majiteli. Nyní se město snaží najít případné vlastníky u dalších tří drobných sakrálních staveb. Konkrétně jde o jedna boží muka na Pindě a dvoje v Unčovicích. „Až po uplynutí půlroční lhůty, během které se nepřihlásí vlastník takové stavby, se může majitelem stát město,“ vysvětlil tajemník litovelské radnice Radovan Vašíček. Zákon totiž neumožňuje, aby obce investovaly do obnovy cizího majetku. Takže až po zařazení památky na seznam svého majetku mohou radní vydat peníze na její opravy. Díky tomu bude socha Panny Marie Immaculaty, nacházející se na zastřešeném podstavci u oploceného prameniště potoku Čerlinka nedaleko Litovle za pár týdnů k vidění již zrekonstruovaná. Podle Pavla Konečného z olomouckého Národního památkového ústavu není obdobné hledání vlastníků těchto drobných sakrálních staveb nacházejících se volně v krajině příliš obvyklé. Odhadl, že podobných případů budou na Olomoucku ročně maximálně dvě desítky. „Vzít si na svá bedra památku znamená totiž pro obec také finanční zátěž, proto je krok Litovle opravdu chvályhodný,“ dodal Konečný. Litovelští si navíc již nechali zpracovat soupis obdobných drobných památek ve svém rajonu. „Máme k dispozici i jejich kompletní fotodokumentaci. Materiál nám mimo jiné usnadňuje práci při získávání dotací na záchranu těchto staveb,“ uzavřel Vašíček. (jim) MFD 12. 7. 2010
Kaple sv. Jiří odkryla vzácné poklady. Podívejte se Litovel - Další unikátní nálezy odhalila restaurátorům kaple svatého Jiří v Litovli. Na kůru odborníci odkryly rok, ze kterého stavba pochází, kromě toho objevili například i gotickou malbu Svatého Jiří. „Našli jsme záznam o vybudování kaple a její obnově. Nevědělo se přesně, jestli byla postavená od roku 1444 do roku 1510 nebo 20. Dnes víme, že kaple je z roku 1484, nalezl se totiž pamětní štítek, který mluví o postavení kaple a o jejím znovuobnovení v roce 1580, kdy se dělala poslední větší přestavba.U té příležitosti byl postavený i kůr,“ vysvětlil Josef Rosenberg, litovelský farář, který památku v gotickém slohu spravuje. Odborníci však kromě přesné datace pod několika vrstvami omítek objevili i gotickou malbu Svatého Jiří. „S tím jsme nepočítali. Obraz má zhruba dvakrát dva metry. Podle letopočtu, který je na obrazu, je malba z roku 1485, tedy rok po dostavbě kaple. Malba je na vápenné líčce, což znamená, že je na suchém nátěru nanesená barva. Zvláštní je také to, jak je propracované pozadí, taková malovaná výzdoba byla spíš v knížkách. Na velké ploše je to poměrně propracovaný obraz,“ pokračoval farář. Podotkl, že překvapením jsou i v klenbě zasazené štíty, u který se domnívali, že půjde o erby. „Jsou tam však také podobizny svatých. Všechno je to tak pět set let staré. V přední části se pak dochoval i epitaf. Přizvali jsme však odborníky, kteří by nám s restaurováním pomohli,“ uvedl. Sondy, které restaurátoři dělali, ukazovali náznaky dekorace, že však půjde o celé plochy, nečekali. „Tušili jsme, že tu něco bude, nevěděli jsme přesně, co a letopočet se našel zcela náhodně,“ vysvětlil Rosenberg. Lidi s propíchnutýma očima Podle Marie Dočekalové, kroměřížské restaurátorky, která v kapli pracuje, patří k nejstarším dochovaným malbám i takzvané konsekrační kříže, které se na zdi malovaly po vysvěcení kostela.
4
„Co se obrazu týče je zajímavé i to, že po katolících kostel převzali protestanti a dali si práci, aby figury znehodnotili. Lidem vypíchali oči a zamazali jim obličeje vápennou líčkou, aby byly nečitelné,“ řekla odbornice a doplnila, že na obraze je kromě Svatého Jiří na koni zabíjejícího draka i princezna a zámek. „Je to radost i starost zároveň. Máme radost z toho, že je to unikátní nález a že se něco takového dochovalo. Na druhé straně to nesmí zpozdit rekonstrukci, takže restaurátoři musí pracovat o to intenzivněji. Do konce roku by měly skončit,“ řekl. Už na jaře však tato v okolí Litovle ojedinělá památka, odkryla poklad. „Na kůru jsme našli počiny věřících. Jsou tam jak různé podpisy, letopočty, tak jako kdyby komiksy, kde jsou postavy, zvířátka, podpisy lidí, ale třeba i znak cechu. Je to taková živá kniha, jejíž nejstarší záznam pochází z roku 1571. Našli jsme i kamenickou značku,“ uvedl už v dubnu letošního roku Josef Rosenberg. Kdy se otevře? Kaple svatého Jiří by se měla stát duchovním prostorem, kde by se konaly výstavy, koncerty i bohoslužby. Otevřít by se návštěvníkům měla příští rok na jaře. Rekonstrukce památky je financovaná z takzvaných Norských fondů a za spoluúčasti města Litovel. „Celkové náklady jsou okolo deseti milionů korun a máme teď trochu problémy s kursovým rozdílem. Norské fondy nám daly peníze v eurech, v přepočtu, který se tehdy vyhlašoval, ale tím, že kurz eura jde dolů, jsme ve ztrátě. Náklady však neklesají, ale rostou, takže se potýkáme i s touto otázkou. Doufáme, že nám pomůže Olomoucký kraj,“ uzavřel litovelský kněz Josef Rosenberg. (Petra Opletalová) OD 28. 7. 2010
Sbírka na kostel vynesla čtyři sta tisíc korun ŠTÍTY-HEROLTICE - Statisíce korun vynesla sbírka na opravu kostela svatého Jana Křtitele v osadě Heroltice patřící pod Štíty na Šumpersku. Kostel ze začátku osmnáctého století město začalo opravovat v loňském roce. Na opravy dostalo také dotaci. Sbírku tu pořádali tři roky a dosavadní dvoumilionové náklady na opravu památky uhradila z jedné pětiny. (rš) MFD 23. 7. 2010
Vandal poničil Mariánský sloup ve Šternberku Šternberk – Ulomená svatozář a poškozená římsa mariánského sloupu. To je výsledek řádění neznámého pachatele z poloviny července na Ořechové ulici ve Šternberku. „Byla úmyslně zlomena a odcizena svatozář sochy Panny Marie. Svatozář byla ulomená v místě ukotvení hvězdiček na kovové pozlacené obruči svatozáře. Na místě tak zůstala pouze část svatozáře se dvěmi hvězdičkami,“ informovala mluvčí šternberské radnice Irena Černocká. Pachatel odlomil římsu v zadní části hlavice sloupu a ta se pádem poškodila. „Odlomená část římsy je uschována na odboru školství a kultury Městského úřadu Šternberk,“ podotkla mluvčí. Oznámení o poškození a odcizení části sloupu Panny Marie na Ořechové ulici bylo předáno Městské policii Šternberk k prošetření. „V nejbližší době bude předložena pracovníkům Národního památkového ústavu v Olomouci restaurátorská zpráva k posouzení a následně budou zahájeny restaurátorské práce na obnově nemovité kulturní památky,“ uvedla Černocká. Doplnila, že sloup je datován chronogramem do roku 1693, na soklu je letopočet 1699. Poslední restaurování sloupu se uskutečnilo v roce 1995. (Petra Opletalová) OD 27. 7. 2010
5
Troyerův kočár má zpět ztracený barokní přehoz Olomouc – Bohatě zdobený barokní přehoz pocházející z osmnáctého století se vrátil na kozlík kočáru biskupa Troyera, který je jednou z unikátních památek vystavených v olomouckém arcidiecézním muzeu. Pokrývku z roku 1746 našli pracovníci arcibiskupství na podzim minulého roku, mysleli přitom, že je již nenávratně ztracena. Na své objevení tam čekala ve skříni v místnosti, která sloužila jako skladiště. „Po celá dlouhá léta, co byl Troyerův kočár vystavený na zámku v Náměšti na Hané, panovala domněnka, že se přehoz ztratil. V průběhu restaurování kočáru před otevřením stálé expozice Arcidiecézního muzea byl proto zhotoven přehoz nový, tvarem a velikostí odpovídající dobovým analogiím. Podoba originálu ale předčila naše představy,“ uvedla historička umění Helena Zápalková. Nevhodné skladování ve skříni se na stavu textilní památky sice podepsalo, restaurátorské úpravy jí však vrátily její původní podobu. „Můj zásah byl v tomto případě hlavně konzervační. Bylo potřeba zejména očistit povrchový povlak plísní dále nečistoty a prach. Podšívky byly vyprány a napuštěny konzervačními látkami. Při optimální teplotě a vlhkosti vzduchu, by již nemělo dojít k rozvinutí plísní,“ uvedla restaurátorka textilie Marie Foltýnová. Opravy odborníkům trvaly jeden měsíc. „ Textilie je jedinečná tím, že to je původní součást výbavy celého kočáru. Vyšívání, které vidíme na povrchu kozlíku, je totožné se vzorem interiéru kočáru,“ dodala Foltýnová. K viděné jsou i unikátní livreje Kromě pokrývky z Troyerova kočáru čekaly na pracovníky muzea i další unikáty – přehozy na kozlíky patřící k původní textilní výbavě dalších dvou dochovaných barokních arcibiskupských kočárů, soubor livrejí z konce 19. a počátku 20. století a další historické textilie. Obnova a vystavení nalezeného barokního přehozu je součástí nejdůležitějšího projektu Muzea umění Olomouc v letošním roce, a to výstavy Olomoucké baroko/Výtvarná kultura let 1620 – 1780. Začne na konci listopadu a nabídne bezmála 500 exponátů dokumentujících jedno z nejvýraznějších období kulturního vzepětí Olomouce. Výstava se uskuteční současně v Arcidiecézním muzeu Olomouc, Muzeu moderního umění a ve Vlastivědném muzeu. „Zatímco naše výstavy se zaměří spíše na duchovní rozměr olomouckého baroka, Vlastivědné muzeum přiblíží dobovou měšťanskou kulturu,“ informoval kurátor výstavy Ondřej Jakubec. (Jiří Beneš) OD 26. 7. 2010
Luxusní hotel v Kateřinské? Proměna začne nejdřív za rok Olomouc – Na luxusní hotel s bazénem, pivovarskou hospodou i podzemními garážemi Olomouc se má proměnit areál bývalého kláštera Voršilek v olomoucké Kateřinské ulici. Rekonstrukce má ale oproti plánům zpoždění, opravovat se začne nejdřív ke konci příštího roku. Původní záměr počítal s tím, že proměna zchátralého areálu v hotel začne už na jaře tohoto roku. Plány však nabraly zpoždění. Důvod? Podle spolumajitele objektu, jednatele společnosti Santis Invest Radima Garlíka, je na vině především vleklý soudní spor s Náboženskou maticí, která si činila restituční nároky. Určovací žaloba postupně oběhla několik soudních instancí a definitivní tečku za tahanicemi učinilo až její zamítnutí Ústavním soudem letos v dubnu. „Soudy se táhly celé čtyři roky. Nevěděli jsme, jak vše dopadne a bylo tak velmi nejisté investovat. Jistotu máme až nyní,“ vysvětlil Garlík. Areál kláštera, který zprvu obýval řád dominikánek a později v něm našli útočiště Voršilky, patří k nejzachovalejším středověkým stavbám ve městě. Po roce 1950 až téměř do konce minulého století našla v klášterních zdech své sídlo poštovní škola.
6
Památkáři nyní upozorňují na velmi špatný stav areálu, který se dočkal posledních důkladnějších oprav už v devadesátých letech před povodněmi. Tehdy došlo mimo jiné k rekonstrukci kotelny a některých učeben, novým nátěrům i k odstranění dřevomorky a opravě střech. „Pro časovou tíseň již nedošlo k opravě dívčího internátu v zadním traktu budovy. Ten ovšem před třinácti lety nebyl zdaleka v tak zoufalém stavu jako dnes,“ uvedl Jaromír Dolníček, který byl v devadesátých letech ředitelem školy. Klášter za 30 milionů Od té doby objekt na svou opravu čeká. Nynější majitel jej před čtyřmi lety koupil od města za třicet milionů se záměrem přebudovat bývalý klášter na pětihvězdičkový hotel. Po průtazích se začíná rýsovat nový termín. „Když vše dobře půjde, mohli bychom za rok a čtvrt s rekonstrukcí začít,“ doufá Garlík. Ten řešil před několika dny celou záležitost i na schůzce s primátorem Martinem Novotným. „Pan majitel mě informoval o uplynulých majetkoprávních sporech i o tom, že se v budově snad konečně začne po letech něco dít a chtějí postupně opravovat, což samozřejmě vítám“ řekl primátor. Dokončení přestavby za několik let „Kontroly potvrdily, že dům není v dobrém stavu. Nařídili jsme provedení podle zákona nezbytně nutných prací, aby se zamezilo dalšímu chátrání, především aby byla provizorně zajištěna střecha do objektu nezatékalo. Některé práce již byly provedeny. Nyní pokračuje jednání s majitelem o tom, aby byl zhotoven celý projekt,“ informovala Vlasta Kauerová, vedoucí Odboru památkové péče olomouckého magistrátu. „Čekali jsme na definitivní výsledky stavebně historického průzkumu, podle nich teď musíme projekt upravit,“ vysvětlil majitel. Pokud schvalování stavebním úřadem a další náležitosti projdou bez větších komplikací, mohlo by se podle jeho odhadu s přestavbou na hotel začít přibližně za patnáct měsíců, s úplným dokončením rekonstrukce se musí počítat v řádu několika let. Knihovna i pivovarská hospoda Majitelé se budou snažit sehnat na rekonstrukci další prostředky. „Snažili jsme se dvakrát získat dotace z evropských fondů, ale bohužel bez úspěchu. Přednost dostali jiní. Škoda, že na kulturní památku nezbylo,“ zalitoval Garlík s tím, že k vlastním prostředkům se budou snažit získat peníze z jiných existujících fondů. Pětihvězdičkový hotel by měl podle plánů projekčního týmu co nejvíce respektovat ducha historie budovy, kterou čeká i obnova vzácných fresek. Luxusní hotel má přitom sloužit nejen hostům. „Chceme, aby byl prostor co možná nejvíce autentický. Například počítáme s tím, že v místě bývalé knihovny sester Voršilek bude knihovna i nyní. Areál určitě nebude uzavřený, měl by sloužit i k pořádání konferencí. Lidé pak budou moci zavítat do galerie, nebo třeba do pivovarské hospody se skutečným pivovarem,“ plánuje Garlík. (Karel Páral) OD 20. 7. 2010 (MFD 17.7.)
V Dřevohosticích dláždí náměstí Dřevohostice – Na plné obrátky běží v těchto dnech stavební úpravy dřevohostického náměstí. Městys se po dohodě s památkáři rozhodl přeláždit chodníky do historické podoby. „Náměstí je z památkového hlediska velmi cenné,“ vysvětlil místostarosta Dřevohostic Petr Dostál a dodal, že rekonstrukce tohoto úseku přijde na zhruba milion korun. (Petra Poláková-Uvírová) PřD 15. 7. 2010
7
Opravy zámeckého areálu v Lipníku nekončí Lipník nad Bečvou – Kdo jednou navštíví zámecký areál a přilehlý park v Lipníku nad Bečvou, musí uznat, že se městu jejich rekonstrukce opravdu povedla. Jen málokdo by čerstvě opravené památce hádal čtyři sta let. S rekonstrukcí začalo město v roce 2002. Nejprve prošel opravami samotný zámek, který spolkl kolem třiceti milionů korun a poté nabídl prostory hned několika úřadům a městskému archivu. Pak přišel na řadu park a nakonec bývalá konírna. „Tu jsme museli za tři a půl milionu odkoupit od státu, protože k zámku nepatřila,“ řekl starosta Lipníku nad Bečvou Miloslav Přikryl. V první fázi nechalo město opravit střešní zahradu, které vrátilo její původní ráz a charakter. Je osázená okrasnými kytkami a uprostřed nich tryská fontánka. V její blízkosti stojí dva kovoví pávi, kteří pocházejí z dílny uměleckého kováře Igora Kitzbergera. Kromě galerie zastřešuje tato okrasná zahrada ještě slavnostní síň a kavárnu. „Chtěli jsme, aby to přispělo ke zatraktivnění města Lipníka a myslím, že se to povedlo, protože prohlídky s průvodcem končí právě tady na střeše,“ dodal Přikryl. Zatím poslední rekonstrukce v zámeckém areálu se týkala již zmíněné konírny. Kdysi v ní opravdu byly stáje a kočárovny. „Rekonstrukce začala vloni v březnu,“ upřesnila Blanka Prudilová z odboru kultury lipenské radnice a dodala: „Celý objekt vyšel na dvaadvacet milionů korun. Šestnáct jsme získali z Regionálního operačního programu, šest vyčlenilo město ze svého rozpočtu.“ Tím ovšem Lipník s investicemi do zámeckého areálu neskončil. „Mým posledním přáním je, aby se v příštím roce dokončila rekonstrukce zámeckého parku. Aby zmizel z nádvoří ten škaredý asfalt, obměnil se mobiliář a udělaly se nové chodníky,“ prozradil své plány starosta Přikryl. (Katřina Kapková) HD 26. 7. 2010 (MFD 1. 7., HD 1. 7.)
Část Rudolfovy aleje je po rekonstrukci Investice byla součástí projektu zásadní obnovy cest a mobiliáře v olomouckých parcích V první části Smetanových sadů v Olomouci byla ukončena rekonstrukce cestní sítě, mobiliáře a osvětlení. Investice byla součástí rozsáhlého projektu, který předpokládá, že postupně dojde k podobné obnově nejen ve Smetanových sadech, ale i v dalších městských parcích. Náklady na jeho realizaci činí zhruba 115 miliónů korun, přičemž část z nich by měla pokrýt evropská dotace ve výši bezmála 70 miliónů korun z Regionálního operačního programu Střední Morava, který je společný pro Olomoucký a Zlínský kraj. V první etapě se letos dočkala ve Smetanových sadech obnovy Rudolfova alej, a to v úseku od Wolkerovy ulice po fontánu. „Nyní se lidé mohou projít po novém asfaltovém povrchu či posedět na některé z 32 nových laviček s logem města. Kolem hlavní cesty se také objevilo devět nových odpadkových košů a změny v podobě 46 nových lamp se dočkalo i veřejné osvětlení,“ řekl novinářům náměstek primátora Martin Major (ODS). Postupná obnova cestní sítě a mobiliáře v celých Smetanových sadech by měla přijít na více než padesát miliónů korun. Do konce roku 2012 by se opravy cestní sítě, která je již ve špatném stavu, i nového mobiliáře a osvětlení měly dočkat i Čechovy a Bezručovy sady. Všechny tři parky jsou památkově chráněny. Ve Smetanových sadech radnice již loni na podzim zahájila i zásadní obnovu stromořadí zhruba sto čtyřicet let staré Rudolfovy aleje. Rozdělena je na dvě etapy, což je podle odborníků nezbytné s ohledem na řadu živočichů, kteří svůj život spojili se stromy v aleji, a budou tak mít větší šanci adaptovat se na nové prostředí.
8
V první fázi bylo od fontány po Wolkerovu ulici vykáceno 146 stromů. Letos na podzim má být na jejich místě vysázeno stejné množství nových. Tím bude zakončena rekonstrukce první části aleje. Obnova její druhé části od fontány k Polské ulici měla původně začít nejdříve po pěti letech. „Snažíme se její realizaci co nejvíce urychlit. Původně plánovaná pětiletá lhůta mezi dvěma etapami se zkrátí nejspíš na dva roky. Pokud tomu však nebudou bránit nyní zpracovávané odborné posudky,“ uvedl primátor Martin Novotný (ODS). Ve druhé etapě má být vykáceno 64 stromů a vysazeno 66 nových. „Zhruba deset let po druhé výsadbě bude mít alej znovu kompaktní a pravidelný tvar,“ míní hlavní autor projektu Radek Pavlačka. Obnova aleje je součástí rozsáhlé omlazovací kúry olomouckých historických parků. (Miloslav Hradil) P 21. 7. 2010
Zámek v Čechách: restaurování, projekt a pak hotel Čechy pod Kosířem – V budově zámku v Čechách pod Kosířem nyní pracuje restaurátor David Surma na odhalování původní výzdoby interiérů. Tento průzkum je nutný pro naplánování stavebních prací při chystané rekonstrukci. „Našli jsme tady spoustu věcí barokních, renesančních i starších,“ uvedl restaurátor. Z hlediska historie budovy jsou nejzajímavější nálezy jednoduchých ornamentů provedených černou linkou na gotické omítce. Dokládají totiž rozsah původní středověké tvrze. „Máme je z prvního patra v západním křídle a z jihovýchodního nároží. Některé části stavby jsou však natolik poškozeny pozdějšími rekonstrukcemi, že jejich původní podobu není možné zjistit,“ vysvětlil Surma. Průzkum přinesl i řadu dalších překvapení. Například renesanční výmalbu rostlinnými motivy nebo pozdější iluzivní malbu dřevěného táflování stěn. Sondy odhalily také původní vstup do oranžerie, tedy zámeckého skleníku. Do něj panstvo chodilo přímo z chodby zámku. „Uvažujeme o tom, že bychom oranžerii po její opravě znovu takto zpřístupnili,“ nastínil plány do budoucna kastelán Jaromír Král. Restaurátor objevil i původní vjezd do zámku. u něj je dodnes zazděná původní dubová závora. „Zatím se bez dendrochronologického datování nedá říci, jestli je barokní, renesanční nebo třeba i starší,“ prohlásil David Surma. Kachličkový oříšek Během rekonstrukce se budou restaurátoři muset vypořádat s mnoha nevhodnými zásahy z doby fungování zdejší školy. „Poškození naštěstí není tak markantní, jako na jiných objektech, kde fungovaly podobné instituce. Například se tu neškrábaly omítky, takže zůstala zachována původní výmalba. Jinde jsou však například kachličky z osmdesátých let přilepeny cementem přímo na gotické omítce. Ty se pak odlupují i se středověkými pigmenty. To bude ještě restaurátorský oříšek,“ vysvětlil Surma. Také historické interiéry v přízemí velmi utrpěly v padesátých letech při rekonstrukci pro školu. Budoucnost zámku: expozice i hotel Po opravě, která by teoreticky mohla začít ještě letos by měla být v zámku rozšířen památník Josefa Mánesa, etnografická expozice, i hotel s přednáškovým sálem. Podle původních propozic by celý projekt měl být hotový do roku 2015. Zatím však úředníci shánějí peníze. „Je hotový ideový záměr, včetně rozkreslení prostorových dispozic, tedy toho co kde bude. Žádosti o granty jsme rozdělili na dvě části, zahradu a architekturu,“ uvedl vedoucí odboru kultury a památkové péče olomouckého krajského úřadu Jindřich Garčic. Do zahrady by tak mohly putovat peníze z Regionálního operačního programu, do oprav pak z Norských fondů. „Výzva k podání žádostí o dotace, která by odpovídala našemu záměru však ještě nebyla vyhlášena. Očekáváme ji asi v září nebo v říjnu,“ prohlásil Garčic. Zámek před druhou světovou válkou patřil rodu Sylva – Tarouců, kteří panství koupili v 18. století. Jejich rodu patřil také zámek v Průhonicích u Prahy, kde budovali rozsáhlé arboretum, jež ve dvacátých letech předali československému státu. Podobné arboretum vznikalo i v zámecké zahradě v Čechách, proto se jim také někdy říká moravské Průhonice. Zámek i unikátní park by tedy mohly během několika let ožít a stát se opět vyhledávanou turistickou atrakcí. (pam) PvD 16. 7. 2010
9
Romantický hrad Brníčko se zřejmě dočká záchrany Brníčko - Romantická zřícenina hradu Brníčko se přestane rozpadat, anebo se její rozpad alespoň výrazně zpomalí. Obci se totiž podařilo získat dotaci na statické zajištění zdiva. Práce jsou naplánovány na dva roky a týkají se zejména hradního paláce, který je nejvíce ohrožený. Nádvornímu průčelí hrozí zřícení. Brníčský hrad se dostal na seznam chráněných památek v roce 1963, navzdory tomu se mu ale žádné zásadní ochrany nedostalo. Menší záchranné práce se tu děly v 90. letech, přesto ale devastace pokračovala rychlým tempem dál. Podíl na tom měly jak povětrnostní vlivy, tak návštěvníci, kteří nedbají na cedule se zákazem a s oblibou lezou na drolící se zdi. „Když mi bylo deset let, byla severní hradba nejméně o půldruhého metru vyšší než dnes. Kdyby to tak pokračovalo, nezbude za čas z hradu vůbec nic. Naším cílem je zachovat památku i pro další generace a samozřejmě také zajistit bezpečnost návštěvníků, které ohrožuje padající kamení,“ řekl starosta Brníčka Jiří Bartoš (nez.). K urychlení devastace paradoxně možná přispělo i odlesnění vrcholu kopce před několika lety. Pohledu na hrad to sice prospělo, už se neztrácí mezi stromy, zdaleka je ze všech stran dobře viditelný, ovšem zároveň sem teď míří čím dál víc turistů. Přístupové cesty přitom nejsou nijak upraveny, jsou to vyšlapaná koryta, která se erozí dál prohlubují. Kvůli špatné schůdnosti návštěvníci prošlapávají další trasy. „Hlavní teď bude statické zajištění korun zdiva, které jsou rozvolněny a pomalu se rozpadají. V předstihu už nastoupili archeologové. Mají zjistit, kudy vedl základ hradby při vstupu do paláce,“ uvedl starosta. Hlavní záchranné práce začnou ještě v červenci a skončit mají v září 2011. Vyžádají si jeden milion a sto tisíc korun. Devadesát procent z toho uhradí obci dotace z Programu rozvoje venkova. Starosta upozorňuje, že to je jen začátek. „V dalších letech by měly práce pokračovat, záležet bude ale na dotacích, protože tím nechceme zatěžovat obecní rozpočet,“ uvedl Jiří Bartoš. Obec Brníčko získala památku do svého vlastnictví po roce 1989, kdy musela odkoupit pozemky pod hradem. Romantická zřícenina pro národní slavnosti Počátky hradu jsou vzhledem k nedostatku písemných zpráv nejasné. Původním střediskem panství bylo Dubicko a teprve někdy ve třicátých letech 14. století si potomci Benedy z Dubicka rozdělili rodové statky. Do té doby spadá zřejmě i stavba nového hradního sídla. Stavebníkem byl nejspíš Benedův pravnuk Ctibor Morava. Nejznámější majitelé, rod Tunklů, se na scéně objevili v roce 1434. Protože se přidali k husitskému králi Jiřímu z Poděbrad, hrad se stal terčem nájezdů jeho nepřátel. Války ho velmi poškodily. V roce 1516 je již označen jako zbořený. V 19. století se stal majitelem stát. Hrad byl místem prvního velkého táboru lidu v době státoprávních bojů roku 1869. Setkání se tehdy zúčastnily na čtyři tisíce lidí z celé severní Moravy. I za předmnichovské republiky byla romantická zřícenina využívána k národním slavnostem. (Stanislava Rybičková) ŠaJD 12. 7. 2010
10
Zámek Kolštejn objalo lešení, nový kabát je na cestě Branná - Levé přední křídlo zámku v Branné i vstupní věž už obepnula pavučina lešení. Vlastní práce na opravě fasády začnou teprve v pondělí, a to se zpožděním jednoho a půl měsíce. Tak se protáhl sondážní průzkum fasády, který měl zjistit, co se z původní renesanční omítky zachovalo. Při ploše 2200 metrů čtverečních byl průzkum mimořádně zdlouhavý. „Zbytky sgrafit se zachovaly na celé ploše, ale jsou velmi poškozené, vyduté, při doteku opadávají. Zachovalejší fragmenty se zpevní, přetáhnou gázovinou a přes ně se natáhne nová omítka,“ řekla Kamila Davidová, specialistka pro restaurování z Národního památkového ústavu v Olomouci. Na zeď nanesou dělníci nejprve hrubou a pak jemnou omítku a do té se ještě za vlhka zatlačí vápno. Pak se do něj vyškrabují sgrafitové obdélníky s malými půlobloučky uvnitř. Stejné zdobí i protější budovu fojtství. „Taková fasáda není náročná na materiál, velmi nákladná je ale ruční práce napodobující staré techniky,“ doplnila Davidová. Zároveň stavební firma vymění v celé přední frontě zámku okna, součástí opravy jsou i nové klempířské prvky a vyspravení části střechy. Jakmile bude hotová věž a levé křídlo, lešení se přesune a dělníci budou pokračovat na pravém křídle. Zámku se tak zvnějšku vrátí podoba, jakou měl při dokončení v roce 1614, za majitele Hanuše staršího z Vrbna. Termín současného dokončení prací je při zmíněném zpoždění šibeniční. „Všechno musí být hotové do konce roku, protože jinak hrozí, že bychom museli vracet dotaci z Programu obnovy venkova. Ta pokryje velkou část nákladů ve výši 10 milionů korun,“ uvedl Petr Látal, předseda představenstva společnosti Kolštejn, které zámek patří. Součástí prací je i oprava částí podlah v levém traktu, kde mají být výstavní a společenské prostory. Už v srpnu poskytne majitel bývalou jízdárnu pro výstavu o historii obce při příležitosti pouti. Do budoucna chce přeměnit zámek v luxusní hotel. Kdy to bude, to záleží na úspěchu při získávání dotací. Dnes je zámek i se zbytky gotického hradu přístupný denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Po domluvě s kastelánem na čísle 732/856 704 je možné přijít i na noční prohlídku při svitu loučí. (Stanislava Rybičková) ŠaJD 27. 7. 2010
Do kostela zatékalo, proto mu mění střechu Hranice – Havarijní stav střechy evangelického kostela na Šromotově náměstí v Hranicích dávají v těchto dnech do pořádku tesaři. Nejprve vymění špatné části krovu a pak jej pokryjí novým šindelem. Program bohoslužeb ale narušen nebude. Do kostela už delší dobu zatékalo. Českobratrská církev evangelická (ČCE) si tedy počkala na příležitost a když se naskytl dotační program ministerstva kultury, který nabízel finanční spoluúčast na obnově nemovitých kulturních památek, zaslala do něj svůj projekt. „Dostali jsme přislíben příspěvek ve výši 27 procent celkových nákladů, který činí 425 tisíc korun,“ řekla presbyterka hranického sboru ČCE. Rozpočet na novou střechu je 1,6 milionu korun, ale už teď to vypadá na vícepráce, které investici navýší. „Oslovili jsme větší místní firmy s žádostí o sponzorský dar a byly velmi vstřícné. Pak také pořádáme sbírku u našich farníků a možná, že bude potřeba vzít si i půjčku,“ naznačila Šturovalová další zdroje krytí. Hlavní finanční podíl bude mít ovšem na projektu církev. Letos se kostel dočká nové střechy a do budoucna mu chce ještě ČCE vyměnit okna a omítku. „Necháváme si vypracovat stavebně historický průzkum a podle toho si pak necháme udělat jednotlivé projekty. V opravách budeme pokračovat podle finančních možností,“ uvedla presbyterka. Kostel zůstává v provozu i během rekonstrukce. Bohoslužby se v něm dál konají tak, jak jsou lidé zvyklí, tedy každou neděli. (Kateřina Kapková) HD 17. 7. 2010
11
Okolí dómu a letní kino se promění, budou větší atrakcí Olomouc – Takzvaný Olomoucký hrad by měl už zanedlouho výrazně ožít. Dómské návrší s dominantou katedrály svatého Václava a areál letního kina by se už během necelých tří let mohl stát pro turisty i samotné obyvatele hanácké metropole mnohem lákavějším návštěvním místem a také významným kulturním centrem. Po letech totiž konečně došlo k dohodě olomoucké radnice, památkářů a zástupců Metropolitní kapituly na úpravách, které mají umožnit propojení areálu letního kina s dómem a jeho okolím. Nová letní scéna by mohla přinést například doposud chybějící zázemí pro pořádání Shakespearovských slavností. A celá lokalita by se pro milovníky památek měla stát atraktivní bránou do světa historické Olomouce. Dlouho plánovaný projekt takzvaného Olomouckého hradu teď konečně dostává jasnější obrysy. „Projekt řeší úpravu prostranství před katedrálou svatého Václava a hlavně proměnu areálu letního kina. Jde především o zkulturnění prostředí a jeho propojení s Václavským náměstím a s parky při Dobrovského ulici,“ nastínil hlavní záměry náměstek primátora Olomouce Ladislav Šnevajs. V plánu je i galerie a kavárna Areál letního kina, kterému se také říká Locatteliho bastion, by mohl už během necelých tří let vypadat oproti své nynější podobě o poznání jinak. „Chceme zde vybudovat zázemí pro kulturní a společenské akce, které by se svým významem mohly blížit například Shakespearovským slavnostem. Místo stávajícího letního kina vznikne nový amfiteátr s letní scénou pro divadelní představení, koncerty a promítání pod širým nebem. Počítáme i s galerií, kavárnou a zázemím pro umělce,“ popsal Šnevajs. Pod olomouckým hradem má vzniknout důstojný nástupní prostor pro turisty, kteří plánují návštěvu památek na dómském návrší. Přístupy z více stran Zatím se však lidé z areálu letního kina na dómské návrší nedostanou. A stejně tak není možné dostat se ke katedrále z parků v okolí Dobrovského ulice. Jak se dají tyto lokality propojit? „Plánujeme, že by se do prostoru bastionu dalo přijít ze tří stran. Jednak z ulice Dobrovského. Zde by vzniklo parkovací stání pro šest autobusů a návštěvníci města, kteří takto přijedou do Olomouce, budou moci podél restaurace a galerie Podkova vystoupit do letního kina. Na Mlýnském potoce vznikne malý přístav s výstupním molem. Lidé, kteří sem přijedou po lodičkách, by se mohli k bastionu dostat takzvanou Cigánskou brankou,“ popsal Šnevajs s tím, že třetí přístup mohou využívat návštěvníci, kteří přijedou osobním autem. Do letního kina se dostanou současným vstupem z Pekární ulice. Všechny tři trasy se střetnou v místě, prozatím pracovně nazvaném Na Vyhlídce. Odtud se budou moci návštěvníci pokochat výhledem na dominanty severní strany města, například na Klášterní Hradisko. Z vyhlídky se pak lidé dostanou přímo na Václavské náměstí. Součástí projektu je také vybudování infocentra a sociálního zařízení pro turisty v nárožní budově v ústí Václavského náměstí, kterému se říká Dům zvoníků. Probouraná brána všech svatých Zpřístupnění Olomouckého hradu z prostoru letního kina nebylo dlouhá léta možné. Původní projekt totiž počítal s částečným zbouráním hradeb, což se nezamlouvalo Národnímu památkovému ústavu. „Proto jsme záměr v takové podobě zamítli a doporučili jsme radnici, aby hledala jiné řešení. To se nakonec povedlo. Domluvila se s metropolitní kapitulou na průchodu přes bránu všech svatých, která je nyní zazděná. Probourají ji a znovu uvedou do provozu. Toto řešení nám přišlo mnohem šťastnější, a proto jsme souhlasili,“ vysvětlil postoj památkářů Miloš Solař z Ústředního pracoviště památkového ústavu v Praze. Návštěvníci by se pak přes farní zahradu dostali do Mlčochovy ulice, která ústí přímo na Václavské náměstí. „Průchod zahradou a sklepem fary, byť bude oddělen zdí, je samozřejmě určitým zásahem do soukromí. V zájmu zkulturnění celého areálu to ale podstoupíme,“ řekl probošt kapituly Bohumír Vitásek. „Myslím že katedrála a celé dómské návrší skýtá především zespodu z druhé strany velmi romantický a úchvatný pohled,“ míní kněz. „Tento projekt vítám také proto, že snad díky němu konečně dojde ke zkulturnění prostoru letního kina, které je dosud někdy spíše místem hrůzy, zejména kvůli takzvaně hudebním víkendovým produkcím. Doufám, že agresivní a hlučné projevy, které jsou problémem i pro obyvatele Lazců, díky plánované proměně dómského areálu zmizí,“ poznamenal Vitásek. Sen za 88 milionů Náklady projektu vyčíslila olomoucká radnice na osmaosmdesát milionů korun, sedmdesát milionů ale má samospráva šanci získat z Evropské unie. „Chtěli bychom čerpat z Regionálního operačního programu z prostředků, které jsou určeny na podporu cestovního ruchu. Počítáme s tím, že koncem tohoto roku by mohla být vyhlášena výzva, do které bychom projekt podali,“ upřesnil náměstek.
12
„Pokud s projektem uspějeme, a troufám si tvrdit, že na dotaci dosáhneme, tak už na přelomu let 2012 a 2013 by návštěvníci mohli nových prostor využívat,“ dodal Šnevajs. (Lucie Bukvová, Karel Páral) OD 31. 7. 2010
Hledači našli u Olšan bronzový poklad. Podívejte se Olšany u Prostějova - Unikátní nález se podařil dvěma mladíkům poblíž Olšan u Prostějova. Jaroslav Kaláb a Miroslav Popelka našli na poli poklad z doby bronzové. „Chodíme s detektorem pravidelně, ale tohle byla náhoda. Kamarád našel stříbrnou minci, tak jsme se sem přišli znovu podívat,“ popsal cestu k nálezu student Miroslav Popelka. Z hlíny pak začali vytahovat jednotlivé bronzové předměty roztahané zemědělskou technikou na ploše tří set čtverečních metrů. Rukama mladých amatérů prošla postupně bronzová dláta, šperky, části tepaných nádob, jehlice ke spínání oděvů a spousta zlomků bronzových srpů. Zavolali archeologa To už začali tušit, že nepůjde jen o obyčejný nález. Na místo se vrátili s dokonalejší technikou a přivolali archeologa. „Podařilo se jim najít i místo původního uložení věcí, totiž dno keramické nádoby na němž leželo ještě několik bronzů. Jedná se o takzvaný zlomkový depot, který obsahuje právě části zničených či poškozených věcí. Celkem čítal 88 předmětů o váze 3,5 kilogramu,“ uvedl Pavel Fojtík z prostějovského pracoviště Ústavu archeologické památkové péče. Odborníci se tak dostali k poměrně výjimečné situaci, kdy se podařilo nejen zachytit prakticky kompletní nález depotu, jak archeologové bronzovým pokladům říkají, ale i místo a způsob jeho uložení. „Nádoba i sám depot byly samozřejmě rozorány, proto jsme velice rádi, že se nám jeho původní polohu podařilo zdokumentovat,“ liboval si Fojtík. Podle něj pochází nález z mladší doby bronzové. Předměty uložené u Olšan byly tedy vyrobené asi před třemi tisíci dvěma sty lety. Přestože je podobný nález ojedinělý, nebyl u Olšan zcela neočekávaný. „Jde o třetí depot v tomto katastru. První náležel únětické kultuře a je tedy mnohem starší než současný nález. Druhým byly dvě jehlice, které už spadají přibližně do stejné doby, možná jsou o málo starší,“ vysvětlil archeolog s tím, že nedaleko nálezu je známo sídliště pocházející ze stejného období. Zodpovědní hledači Záchraně nálezu napomohla především zodpovědnost hledačů. „Taková věc patří jednoznačně do muzea. Proto jsme také zavolali archeologa. Myslím, že takhle by měli postupovat všichni. Mnohé předměty končí někde doma nebo se dokonce prodávají do zahraničí. Sami sebe tím ale okrádáme o kulturní bohatství,“ říká Miroslav Popelka. Poklady v půdě Obdobné poklady ukládali lidé do země odjakživa. Kromě bronzu nebo cenných kovů zakopávali pravěcí obyvatelé Evropy například kamenné sekery nebo kolekce keramických nádob. Nejznámější a pro odborníky nejzajímavější jsou však právě depoty bronzové. Lze totiž velmi přesně určit jejich stáří a následně pak datovat další nálezy. Lidé v Pravěku ukládali svůj majetek z mnoha důvodů. Snaha ukrýt své cennosti za různých válek přitom nemusela patřit k nejčastějším. „Jednou z možných variant, která se u podobných nálezů dříve předpokládala, je, že šlo o sklady potulných kovolitců. Tato koncepce se dnes však téměř opustila a jako nejpravděpodobnější se jeví funkce pokladu jako obětiny,“ říká archeolog Milan Salaš z Moravského muzea v Brně, do jehož specializace nálezy bronzových pokladů spadají. Právě rozlámání a zničení předmětů může symbolizovat jejich „umrtvení“ a tedy přechod do světa „na druhé straně“. Poklad mohl být určen nejen božstvu, ale i zemřelému, jemuž měl usnadnit život v zásvětí. (Pavel Moš) PvD 8. 7. 2010
13
Slatinický kostel dostal novou věž, starou by sfoukl vítr Slatinice – Na devět tisíc hřebíků, použili tesaři při stavbě nové věže kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinicích na Olomoucku. Pracovali na ní zhruba čtrnáct dní a minulý týden ji pomocí jeřábu usadili na obecní dominantu. „Mimo jiné použili i hřebíky třiceti centimetrové délky. Bouchali je palicí, aby konstrukci zpevnili,“ řekl slatinický kostelník Jaroslav Bořuta. Řemeslníci si do Slatinic přivezli materiál a hned vedle kostela se do stavby věže pustili. „Tu starou jsme demontovali a změřili ji. Je to už čtvrtá nebo pátá kostelní věž, kterou jsme dělali. Je to dřina, všechno děláte rukama, dřevo je těžké zvláště, když je syrové a trámy to jsou pořádné,“ vysvětlil tesařský mistr Jaroslav Remeš. „Teď se dává těžká lepenka, shodí se lešení a jakmile přijdou peníze, lešení se zase postaví a věž se oplechuje mědí,“ podotkl. Podle starosty obce Františka Žouželky byla oprava nutností. „Věž byla zchátralá a ani staticky neodpovídala. Kdyby se do ní opřel pořádný vítr, hrozilo, že spadne,“ uvedl. Není to ale poprvé, co tesaři z obce Partutovice na Hranicku do Slatinic přijeli. „Jsme tu už počtvrté, nejprve jsme dělali presbytář, pak loď, střechu a teď věž,“ vyjmenoval opravy Remeš. „Kostel prochází celkovou rekonstrukcí. Střecha byla špatná, pršelo na trámy, proto to všechno shnilo. Střecha se zakryla zatím provizorně těžkou lepenkou a teprve na to se bude dávat střešní krytina,“ vysvětlil starosta. Vyrobení a položení nového kostelního vrcholu stálo přibližně mezi milionem šesti set tisíc a milionem osm set tisíc korun. „Celkový rozpočet na opravu kompletního kostela byl dělaný na šest a půl milionu korun. Ale když se s pracemi začalo, zjistilo se, že rozpočet bude daleko vyšší. Odhaduje se až na osm milionů. Rekonstrukce se tak dělá po etapách, podle peněz. Například loni se nedělalo nic, splácel se dluh, protože na etapu předtím se musely peníze vypůjčit,“ vysvětlil kostelník a podotkl, že každou třetí neděli se na opravu kostela peníze vybírají, přislíbené by měly být i některé dotace. „Uvidíme, kolik peněz nám nakonec na ministerstvu kultury dají, jak se to bude řešit a jak se to zaplatí. Možná budeme pořádat nějaké sbírky, aby se to zaplatilo.“ „Důležité je, aby byla střecha v pořádku. Pokud se to podaří, udělal by se interiér, opravily fresky, na kterých se pracovalo naposledy v roce 1946. Je potřeba, aby tato památka byla zachovaná, aby se kulturní dědictví mohlo předat dál,“ řekl. Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinicích se začal stavět v roce 1769. Budovalo se na místě, kde už jeden kostel byl. Dnešní dominanta obce vyrostla za pouhých šest let. „Kostel v roce 1765 nechal postavit ze svých peněz, tedy jedenáct tisíc dvě stě šedesát zlatých otec Hlávka. Zemřel však rok předtím než se kostel začal stavět. Původní kostel se zboural a začal se stavět úplně nový chrám v podobě, tak jak je dnes,“ přiblížil historii kostelník Bořuta. (Petra Opletalová) OD 19. 7. 2010
Olomoučtí archeologové našli kostru ženy a dítěte Kroměřížsko/Olomouc - Dvojici lidských ostatků objevili před pár dny olomoučtí archeologové před vjezdem do Hulína na Kroměřížsku. Provádějí tam totiž záchranný archeologický výzkum v místě staré silnice. „Objevili jsme jedince ve skrčených polohách. Jedním z nich byla žena, k ní zrcadlově na její ruce leželo dítě,“ informoval vedoucí výzkumu Miroslav Daňhel. Nálezy podle něj pocházejí ze starší doby bronzové. Zajímavé jsou především tím, že ostatky byly nalezeny v takzvaných zásobních jámách. „Šlo pravděpodobně o rituální pohřeb. Těla byla uložena na sídlišti, kde tehdejší lidé žili. Pohřbili je v podstatě ve svém středu,“ upozornil Daňhel. Kromě ostatků archeologové v místě odkryli také několik starších nálezů z doby bronzové a desítky pravěkých jam. Kde přesně budou zajímavé pozůstatky vystaveny, zatím ještě není jasné. „Kostry převezeme k laboratornímu zpracování, poté je bude zkoumat antropolog,“ vysvětlil Daňhel. (jk) OD 15. 7. 2010
14
Přestavba Husserla za 16 milionů se rozjede v září Prostějov – Na historické náměstí E. Husserla v Prostějově vjedou za necelé dva měsíce stavební stroje. Ještě do konce roku dělníci plochu přebudují. Centrální ostrůvek zmizí, kolem obchodů na severní straně povede široká pěší zóna s lavičkami a stromy, naproti vyroste parkoviště. „Předpokládáme, že práce na náměstí E. Husserla začnou patnáctého září a potrvají do konce listopadu,“ informovala prostějovská mluvčí Jana Gáborová. Dodala, že město už vyhlásilo výběrové řízení na zhotovitele stavby. Prostějované se nemusí obávat, že je stavbaři po dobu prací na náměstí nepustí. „Chodci tam budou moci vstupovat, ovšem kromě oplocených částí stavby,“ vzkázala mluvčí. Šestnáct milionů a nespokojení anketáři Úprava náměstí přijde městskou pokladnu na zhruba šestnáct milionů korun. Lidem se však nová podoba, kterou Prostějovský deník představil ve vizualizacích již v únoru letošního roku, příliš nelíbí. Ukázaly to alespoň výsledky ankety na webu Deníku. 138 hlasů bylo pro jiné řešení této plochy, pouhým šestadvaceti se navržené úpravy líbily. Lidé například kritizovali navržené osvětlení, měli obavy ze světelného smogu. Navrhovali také, aby se parkoviště přestěhovalo do podzemí. Národním památkářům se změny nelíbí Národní památkáři změny historického náměstí E Husserla odmítli. „K navrženým úpravám vydal náš pracovník nesouhlasné stanovisko. Zdůvodnil ho tím, že náměstí v podobě, jakou má již od třicátých let minulého století, je výjimečné svým půdorysným řešením a charakteristickou dlažbou. Zamýšlené zrušení středového klidového ostrůvku a zánik ještě historičtější cesty na severní straně náměstí tyto skutečnosti nerespektují,“ nechal se slyšet Pavel Konečný, ředitel olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Dlažba zůstane, beton zmizí Daniel Zádrapa, vedoucí oddělení památkové péče Městského úřadu v Prostějově vysvětlil, že vyjádření zaměstnanců Národního památkového ústavu je pouze doporučující. „Právě my vydáváme konečné stanovisko,“ konstatovala vysvětlil, proč jeho odbor úpravy plochy posvětil. „ Projekt přestavby náměstí Edmunda Husserla zpracoval architekt velmi dobře. Plocha bude pohledná a funkční, chodci a řidiči dostanou svůj jasně vymezený prostor,“ konstatoval Zádrapa. Ubezpečil, že historická dlažba z náměstí nezmizí. Na rozdíl od betonových dlaždic, které nyní plochu hyzdí. Vysvětlení architekta Architekt Zdeněk Beran, který úpravy náměstí navrhnul, reagoval na námitky národních památkářů takto: „Severní historická cesta, která vedla z náměstí T.G. Masaryka na Újezd, už ale v dnešní době v podstatě neexistuje. Kvůli středovému klidovému ostrůvku pak dochází ke kolizi pěší a automobilové dopravy.“ Nynější podoba náměstí E. Husserla vznikla ve třicátých letech minulého století. Měla korespondovat s řešením sousedního náměstí T. G. Masaryka. Zelený ostrůvek obklíčený automobily ale k posezení na náměstí Husserla nikoho nelákal. Proto teď zmizí. (Radim Havlík) PvD 21. 7. 2010
15
Mramorová lavice už je památkou K chráněným kulturním památkám se v minulých dnech zařadila secesní kamenná lavice z městského parku v Jeseníku. Rozměrná vyhlídková lavice s antickým motivem Germánů vracejících se z lovu byla vytvořena začátkem minulého století z lipovského mramoru významným sochařem, jesenickým rodákem Engelbertem Kapsem (1888 až 1975). Ten je znám především jako autor řady pomníků obětí I. světové války. (VH) P 2. 7. 2010
SEZNAM SLEDOVANÝCH LISTŮ MFD ŠaJD PVT HT
Mladá fronta dnes Šumperský a Jesenický deník Prostějovský deník Hranický deník
P ŽUP OD PřD
Právo Žurnál UP Olomoucký deník Přerovský deník
ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku ROČNÍK XIX. 2010 Vychází měsíčně pouze jako elektronické noviny Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci Adresa redakce: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, Petrášův palác, Horní náměstí 25, P.O. BOX 97, 771 11 Olomouc 585 204 111, e-mail:
[email protected], www.npu.cz
16
