015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 15
Magdaléna Jacková
Zrcadlo ctnosti, zázrak v˘mluvnosti, vû‰tírna moudrosti (Jezuitské hry o sv. Katefiinû Alexandrijské) Katefiina Alexandrijská byla podle legendy dcera zesnulého kyperského krále Costa, proslulá krásou a uãeností. KdyÏ o její ruku poÏádal syn fiímského císafie, Katefiina ho odmítla s tím, Ïe si vezme jen muÏe, kter˘ se jí vyrovná vzne‰eností, krásou a bohatstvím. Od jistého poustevníka se dozvûdûla, Ïe takov˘m Ïenichem by mohl b˘t JeÏí‰ Kristus. Katefiina pak ve snu spatfiila Pannu Marii s Jezulátkem, k nûmuÏ ihned vzplála láskou. Kristus na ni v‰ak odmítl pohlédnout, dokud setrvává ve své bezboÏnosti. Podstoupila proto kfiest a stala se Kristovou snoubenkou. Jako kfiesÈanka musela Katefiina ãelit císafii Maxentiovi (v nûkter˘ch verzích se jmenuje Maximinus), s nímÏ se nejprve dostala do sporu kvÛli uctívaní pohansk˘ch bohÛ. Maxentius povolal padesát filozofÛ, ktefií mûli Katefiinu pfiesvûdãit o jejím omylu, av‰ak místo toho získala pro svou víru ona je. Císafi dal filozofy upálit a zkou‰el Katefiinu oblomit nejprve lichotkami a sliby. KdyÏ nepofiídil, nechal ji vsadit do vûzení, kde ji chtûl mofiit hladem. Císafiovna, dojatá osudem mladé dívky, se s velitelem vojska Porphyriem vypravila do vûzení. Místo strádající ne‰Èastnice v‰ak spatfiili Katefiinu ve spoleãnosti andûlÛ. Vlivem tohoto zázraku se z obou stali kfiesÈané a novou víru vzápûtí potvrdili muãednickou smrtí. Rozzufien˘ Maxentius vymyslel pro Katefiinu stra‰nou smrt, její tûlo mûlo b˘t roztrháno zvlá‰tními koly se zabudovan˘mi noÏi. Blesk, seslan˘ na dívãinu prosbu z nebe, v‰ak kolo zniãil. KdyÏ byla nakonec Katefiinû sÈata hlava, z rány vytrysklo místo krve mléko. Její tûlo pfienesl andûl do mramorové hrobky na hofie Sinaj. Po dlouhá staletí pak Katefiina Alexandrijská patfiila k nejoblíbenûj‰ím svûticím a stala se patronkou mnoha profesí. Pro její moudrost, uãenost a v˘mluvnost ji jako svou ochránkyni ctili mj. uãenci, uãitelé a studenti. Na jezuitsk˘ch gymnáziích spadala pod její “pravomoc” nejvy‰‰í tfiída, zvaná rétorika, která také pravidelnû uvádûla hry o své patronce. Oproti oãekávání se ale vût‰ina takov˘ch pfiedstavení, jejichÏ
datum známe, nekonala kolem 25. 11., na nûjÏ pfiipadá svátek Katefiiny Alexandrijské, ale aÏ mezi 10. a 17. 12. Pfiedstavení bylo navíc ãasto spojeno s tzv. “distributio praemiorum”, udílením cen nejlep‰ím studentÛm, coÏ znamená dal‰í záhadu. Toto odmûÀování ÏákÛ totiÏ podle dostupn˘ch pramenÛ a literatury mûlo probíhat na závûr ‰kolního roku, tedy v záfií, event. pfied Velikonocemi, kdy konãil zimní semestr. Co si ale poãít s prosincov˘m datem? Snad v této dobû probíhalo nûjaké “men‰í” udílení cen, t˘kající se zfiejmû pouze rétoriky, která v rámci oslavy nastudovala divadelní hru. Îe autor pfii volbû námûtu ãasto sáhl právû po legendû o patronce tfiídy, jejíÏ svátek se navíc slavil nedlouho pfied tím, je nasnadû.1 MoÏná byla naopak prvotním impulsem oslava svûtice a pfii této pfiíleÏitosti probíhalo rozdûlování cen – pak pfied námi ov‰em vyvstává otázka, proã se slavilo témûfi tfii t˘dny po dni sv. Katefiiny. Tento problém zatím zÛstává nevyjasnûn˘, jisté v‰ak je, Ïe o Katefiinû se hrálo, a to ãasto. V soupisech Ferdinanda Menãíka a Jana Porta2 najdeme celkem 24 her o této svûtici. Do tohoto poãtu jsou ov‰em zahrnuty i pfiípady, kdy se zfiejmû nejednalo o samostatné hry, ale o v˘stupy nebo Ïivé obrazy, nejãastûji provozované v rámci procesí na svátek BoÏího tûla. Napfi. r. 1675 v Opavû pfii této pfiíleÏitosti pfiedvádûli studenti rétoriky v˘jev o sv. Katefiinû a studenti ostatních tfiíd o jin˘ch svûtcích. Nûkteré údaje jsou nejisté, doplnûné otazníkem (26. 11. 1661, Brno, Katefiina?) nebo formulované vûtami typu “Rhetorové hráli nejspí‰e o sv. Katefiinû” (Brno, 1673). Vylouãíme-li tyto sporné pfiípady, zbudou nám údaje o 14 pfiedstaveních 13 her (jak pozdûji uvidíme, jedna hra byla nastudovaná dvakrát pod rÛzn˘mi tituly), z nichÏ se dochovalo osm perioch3 a jeden text. Pro jezuitské divadlo obecnû platí, Ïe hry, o nichÏ dnes víme, pfiedstavují jen zlomek mnohem rozsáhlej‰í produkce. Stejnû tak zfiejmû z pera jezuitsk˘ch dramatikÛ vze‰la fiada dal‰ích katefiinsk˘ch her, které upadly v zapomnûní. Proto je tro15
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 16
chu riskantní snaÏit se na základû dochovan˘ch materiálÛ vypozorovat nûjaké obecné tendence, napfi. o oblibû urãité tematiky. Hry o sv. Katefiinû v‰ak v této otázce jist˘ v˘voj pfiece jen naznaãují. První nám známá jezuitská hra o sv. Katefiinû na území ãeské provincie se hrála roku 1603 v Jindfiichovû Hradci, pfii svatbû zakladatelky tamní koleje. Poté následuje témûfi pÛl století pauza, údaj o dal‰í hfie je aÏ z roku 1652. V padesát˘ch letech 17. století pak nastává boom katefiinské tematiky, kter˘ trvá aÏ do konce let sedmdesát˘ch. Do tohoto období spadají témûfi v‰echny hry v soupisech, s v˘jimkou jiÏ zmínûné první a poslední, sehrané roku 1698 v âeském Krumlovû, o níÏ se ov‰em F. Menãík vyjadfiuje znaãnû opatrnû: “Hrálo se, tu‰ím, nûco o sv. Katefiinû.”4 Z 18. století zatím o Ïádné hfie s námûtem ze Ïivota sv. Katefiiny nevíme. To sice neznamená, Ïe se po roce 1700 Ïádné takové drama nehrálo (stejnû jako je moÏné, Ïe hry o Katefiinû psali jezuité v ãesk˘ch zemích uÏ pfied rokem 1603), pokles zájmu o dané téma je v‰ak zfiejm˘. Je‰tû vût‰ím úskalím je nedostatek pramenÛ pfii srovnávání jednotliv˘ch katefiinsk˘ch her. V následujících odstavcích proto musíme mít na pamûti, Ïe mluvíme pouze o osmi hrách z rozsáhlej‰í skupiny, které navíc známe jen podle synopsí, takÏe závûry je tfieba brát s rezervou. Kristova snoubenka s nebesk˘m doktorátem V‰echny dochované hry vykazují jeden spoleãn˘ rys – Ïádná není “prostou” dramatizací celé legendy. Z té si jejich autofii vybrali vÏdy jen nûkteré události nebo témata a ta pak zpracovali s ohledem na pfiíleÏitost, pro kterou byla hra nastudována, ãasto spí‰ alegorick˘m zpÛsobem. Alegorické a mytologické postavy ve hrách (nebo alespoÀ v synopsích) vÛbec pfievládají, zejména Cupido, latinská varianta Éróta, pronikl skoro do v‰ech her. Z postav vystupujících v legendû se zato kromû Katefiiny a Maximina/Maxentia objevuje pouze vojevÛdce Porphyrius, a to je‰tû jen jednou, v fieãnickém cviãení staromûstsk˘ch rétorÛ z roku 1652 Virgo fortis, Catharina, virtutis miraculum, eloquentiae prodigium, sapientiae oraculum,5 které mûlo formu divadelní hry, jejíÏ ãtyfii v˘stupy (inductiones) se stfiídaly s fieãnick˘mi proslovy. O poustevníkovi, císafiovû manÏelce i o jeho synovi v‰echny synopse mlãí a zfiejmû ani skupina filozofÛ, které Katefiina “pfiehádá”, nemûla v tûchto hrách své místo jisté. Jednu z v˘jimek pfiedstavuje v tomto smûru hra Actus Academicus, in quo...D. Catharina...pro triplici laureola Virgini16
tatis, Doctoratis, Martyrii disputans reproducitur...,6 nastudovaná klementinskou rétorikou. Co se t˘ãe údajÛ o pfiedstavení, je synopse tohoto dramatu na jedné stranû nezvykle podrobná, takÏe víme, kde se pfiesnû hrálo (v Teologické aule), v kter˘ den (10. 12.) a dokonce i v kolik hodin (od jedné odpoledne), na druhé stranû v ní chybí rok provedení. J. Port hru sice zafiadil do roku 1660, otázkou v‰ak zÛstává, na základû jakého pramene tak soudí. Hra zaãíná v˘stupem, v nûmÏ Nebesk˘ génius lásky – Kristus svou snoubenku “napájí” svat˘mi knihami o zachování panenství a pfiipravuje ji “jako v arénû” na budoucí nebezpeãí. To pfiedstavuje Cupido, kter˘ se Katefiinu snaÏí pfiesvûdãit, aby se stala Ïenou císafie Maxentia. Katefiina se v‰ak nedá zlákat lichotkami, dary ani pfiíslibem moci a s Kristovou pomocí zvítûzí i ve sporu s filozofy, které navíc obrátí na víru. Pohansk˘m bohÛm se potupeného Cupida zÏelí a na jejich pokyn se Láska zmûní v Nejprud‰í hnûv, kter˘ také projeví Maxentius vÛãi Katefiinû: pfiikáÏe ji podrobit muãení a pak popravit. V epilogu Katefiina dostává od Nebeského génia lásky vavfiínov˘ vûnec a “propou‰tí diváka ovûnãeného rÛÏemi trpûlivosti”. Hru s velmi podobn˘m názvem, Actus Academicus in quo Laureae Coelestis Candidata Partheno-Martyr Catharina in Alexandrina Universitate rigide examinata, a Coelesti Athenaeo approbata, ad aeternarum evecta est Doctoratum,7 pfiedvedli také studenti rétoriky z praÏské novomûstské koleje, a to v roce 1660 (podle chronogramu v názvu hry) nebo 1661 (toto datum kdosi pfiipsal na synopsi tuÏkou), v mûsíci, kdy “mezi trny otce Adama kvetlo lilium”. Kter˘ mûsíc mûl autor tímto poetick˘m obratem na mysli, je dnes obtíÏné uhodnout. K lilii b˘vala ãasto pfiirovnávána Panna Maria, jejíÏ narození se slaví 8. 9. Mohlo by se ov‰em jednat také o listopad, pokud lilium oznaãuje pfiímo Katefiinu nebo snad prosinec, jestliÏe symbolizuje Krista. Urãité motivy a postavy v prologu kaÏdopádnû naznaãují spojení hry s “distributio praemiorum” a poukazují spí‰e k podzimnímu datu. Apollo, symbol vzdûlanosti a jedna z obvykl˘ch postav prologÛ her, provozovan˘ch pfii podobn˘ch pfiíleÏitostech, dostane za úkol nachystat vavfiín. Nav‰tíví tedy Pomonu, bohyni sadÛ a zahrad, av‰ak zjistí, Ïe vavfiín usychá. Povûfií proto Najády, aby ho zalévaly. Tento úkol si ale pro sebe vyÏádá rétorika, která chce vavfiín zalévat mlékem panenské muãednice, tedy své patronky.
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 17
Také vlastní dûj tohoto “akademického aktu” se soustfiedí zejména na Katefiinu coby symbol moudrosti a uãenosti, zatímco pfiedchozí hra vycházela pfiedev‰ím z protikladu mystického svazku Katefiiny s Kristem a svûtské lásky. BoÏská Moudrost (Sapientia Divina) chce pfiilákat smrtelníky k svatûj‰í “uãenosti” (stoa) a slíbí jim proto slovy z Danielovy knihy, Ïe budou “záfiit jako záfie oblohy”. Pohan‰tí uãenci, touÏící po této poctû, jsou ov‰em ze soutûÏe rovnou vyfiazeni. O slíbenou odmûnu usiluje také Katefiina, po jejímÏ boku stojí Panenství (Virginitas) a Víra (Religio). Ti ji pouãují, ãeho se má vystfiíhat, chce-li dosáhnout svého cíle, a spolu s BoÏskou Láskou (Amor Divinus) ji brání pfied ModlosluÏebnictvím (Idololatria) a Cupidem. V druhé ãásti hry Katefiinu ãeká nûkolik zkou‰ek: nejprve musí obstát pfied BoÏskou Moudrostí (tento v˘stup moÏná byl alegorickou verzí debaty s filozofy), pak potvrdí svou víru “mezi meãi a muãidly” a nakonec získává “nebesk˘ doktorát”. Nová Dafné i Diana Ve vût‰inû her o sv. Katefiinû se objevuje vavfiín, aÈ uÏ coby opravdov˘ strom, vavfiínov˘ vûnec nebo v pfieneseném slova smyslu jako odmûna za vítûzství. Dva texty ov‰em svûtici srovnávají pfiímo s tou, díky níÏ se vavfiín zrodil. S nymfou Dafné, prchající pfied zamilovan˘m Apollónem a na útûku promûnûné právû ve vavfiínov˘ strom První z tûchto dramat, Laurus nuptialis sive Catharina, Daphne Christiana,8 hráli studenti malostranského gymnázia 21. 11. 1658 pfii pfiíleÏitosti svatby Bernarda Ignáce Martinice a Zuzany Polyxeny z Ditrich‰tejna. K volbû námûtu zfiejmû pfiispûlo jak datum, tak téma ãisté, duchovní lásky a vûrnosti, kterou Katefiina ztûlesÀuje. Îe se jedná o svatební hru, prozrazuje pfiedev‰ím prolog a epilog. V prologu bÛh sÀatku Hymén spojuje manÏelsk˘m svazkem Génie rodu MartinicÛ a Ditrich‰tejnÛ, svatební boÏstva slibují novomanÏelÛm pfiízeÀ a Malostranská Pallas jim vûnuje následující hru. Stejná postava, obklopená Génii studentÛ, pak v epilogu manÏelskému páru pfiedává vavfiínové vûnce, upletené Charitkami, jako symbol neposkvrnûnosti a BoÏské ochrany. Ve vlastní hfie v‰ak motiv svatby pfiíli‰ silnû nezaznívá, alespoÀ ne zpoãátku. V prvním v˘stupu si Alexandrie a ModlosluÏebnictví vzájemnû stûÏují na vzmáhající se kfiesÈanskou víru, k níÏ se pfiidala i Katefiina. K odvrácení Katefiiny od kfiesÈan-
ství zvolí ve srovnání s vût‰inou ostatních textÛ opaãn˘ postup: obvykle se protivníci nejprve snaÏí získat Katefiinu po dobrém a teprve pak sáhnou po hrozbách a násilí, jen v obou textech srovnávajících Katefiinu s Dafné následují lichotky aÏ po v˘hruÏkách. Je to logick˘ krok, vzhledem k tomu, Ïe poslední v˘stupy obou her pfiedvádûjí Katefiinu utíkající pfied Cupidem, jako Dafné pfied Apollónem. ModlosluÏebnictví tedy nejprve vyvolá z podsvûtí Plutona. Ten vy‰le na zem démona Astarotha, jehoÏ úkolem je vzbudit v Maximinovi zufiivost proti kfiesÈanÛm a donutit ho k tomu, aby Katefiinu zastra‰ováním a v˘hruÏkami odvrátil od Krista. AÏ kdyÏ Maximinus s hrozbami neuspûje, zkusí to ModlosluÏebnictví prostfiednictvím Cupida, kter˘ zmûní císafiÛv hnûv v lásku, av‰ak Katefiina odolá i lichotkám. ZtotoÏnûní Katefiiny a Dafné dosahuje vrcholu v závûreãné scénû, kdy Katefiina prchá pfied Cupidem a promûnûnou ve vavfiín ji Orfeus a Dryády zvou do nebeského chrámu. Takov˘ závûr dramatu o panenské muãednici je velmi pfiekvapiv˘, naznaãuje totiÏ, Ïe autor vypustil snad nejzásadnûj‰í moment legendy, totiÏ Katefiininu muãednickou smrt. Druhá hra, v níÏ je Katefiina srovnávána s Dafné, má název Dia Catharina, nova urbis Alexandrinae Daphne...9 a sehrála ji malostranská rétorika v prosinci 1677 v rámci distributio praemiorum, o ãemÏ svûdãí epilog, kter˘ “rozdûluje ceny tûm, kdo se dobfie zaslouÏili o svobodná umûní”. Motiv vavfiínu se v tomto dramatu objevuje jiÏ v pfiedehfie. Dryády vychvalují jednotlivé stromy a chtûjí novû vznikl˘ vavfiín vûnovat Apollónovi za jeho vítûzství nad hadem Pythonem. BoÏská Prozfietelnost (Divina Providentia) v‰ak rozhodne jinak a daruje vavfiín svaté Katefiinû. Dia Catharina se v mnohém podobá pfiedchozímu textu, vãetnû nekrvavého závûru. Pfiíbûh Katefiiny je tu v‰ak zasazen do ‰ir‰ího kontextu boje pohanství s kfiesÈanstvím, ztûlesnûn˘ch ModlosluÏebnictvím a KfiesÈanskou Vírou (Religio Christiana). Situace se zpoãátku pro kfiesÈany nevyvíjí pfiíznivû – ModlosluÏebnictví troubí do útoku a pohan‰tí knûÏí pofiádají vefiejné obûti bohÛm za vyhlazení kfiesÈanství. KfiesÈanská Víra si zoufá do chvíle, neÏ ji BoÏská Prozfietelnost oznámí, Ïe nad ModlosluÏebnictvím zvítûzí Katefiina, svûfienkynû âistoty (Puritas) a Vûdy (Scientia). KfiesÈanská Víra, povzbuzená touto zprávou, dodá sílu sv˘m stoupencÛm, ktefií zaãnou niãit modly pohansk˘ch bohÛ. ModlosluÏebnictví na oplátku pfiimûje Maximina, aby chránil víru sv˘ch pfiedkÛ a kfiesÈany po17
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 18
tlaãil. KfiesÈané si vzájemnû dodávají odvahy a Katefiina jde je‰tû dál – sama pfiedstoupí pfied Maximina a vefiejnû vyzná svou víru, které se nezfiekne ani na muãidlech. Dal‰í dûj se odvíjí podle témûfi stejného scénáfie jako v pfiedchozí hfie: ModlosluÏebnictví vy‰le Cupida, kter˘ má Katefiinu pohnout k sÀatku s Maximinem, ale Katefiina se pfied ním dá na útûk a jako nová Dafné se zmûní ve vavfiín. Velmi neobvyklé zpracování katefiinské legendy pfiedstavuje hra Montium Custos nemorumque Virgo seu S. Catharina Virgo et Martyr,10 pfiedvedená 15. 12. 1667 v Olomouci, v níÏ Katefiina vystupuje jako soupefika bohynû Diany. Té patfií první dûjství, nazvané “Prothesis Dianae”: Diana, py‰nící se vládou nad lesy, chce uspofiádat lov. Rolníci, kter˘m její psi pÛsobí ‰kodu, pfiiná‰ejí bohyni obûti na usmífienou, ale slovy periochy “jsou vyru‰eni” a lov se uskuteãní. Autor do hry zakomponoval i báji o Aktéonovi, kter˘ odpoãívající Dianu omylem vyru‰il a byl za trest promûnûn v jelena. V závûreãném v˘stupu prvního dûjství Aktéonovi sluhové hledají po lese svého pána, pfiiãemÏ se nechají o‰álit ozvûnou. Na zaãátku druhého dûjství, “Antithesis Catharinae”, BoÏská Láska vypráví, Ïe po horách bloudí jednoroÏec, kterého mÛÏe chytit pouze ãistá panna. Katefiina se o to pokusí a skuteãnû jednoroÏce uloví. Tím proti sobû popudí Hnûv (Furor), kter˘ se jí snaÏí pomstít s pomocí sv˘ch spojencÛ Cupida, Pallady a Krutosti (Crudelitas). Jejich pÛsobením se pak odehrají obvyklé ãásti legendy: Maxentiova láska ke Katefiinû, spor s filozofy (k tomu v‰ak moÏná pfiímo na scénû vÛbec nedo‰lo, pouze vystoupila Pallas, litující poráÏky filozofÛ a jejich konverze) a muãení budoucí svûtice. Katefiina v‰echny nástrahy pfiemÛÏe a hyne muãednickou smrtí. Tfietí dûjství nese podtitul “Apothesis Dianae, Anathesis Catharinae” a jeho pfiedmûtem je soudní spor o to, kdo má právo vládnout horám a lesÛm, zda Diana nebo Katefiina. Novou “stráÏkyní hor a pannou lesÛ” je nakonec jmenována Katefiina. Co vedlo autora k tomu, Ïe proti Katefiinû postavil zrovna Dianu a proã se svûtice stává právû ochránkyní lesÛ a hor, o tom se mÛÏeme jen dohadovat. Snad v tom urãitou roli sehrálo lokální pfiízvisko olomoucké koleje “Iulio-montana”, tedy stojící na jakési “Juliánské hofie”. Hra se dvûma tituly Hra nazvaná Drama in quo Anteros seu Cupido in Anulo, Fortuna adversa in Rota, Mars sive Maximinus in Gladio tri18
umphati a diva Jesu desponsa Catharina,11 kterou podle periochy pfiedvedli studenti malostranské rétoriky roku 1655, se od ostatních dramat na pohled nijak neli‰í. Pfiesto je pro nás v˘jimeãná – na rozdíl od jin˘ch katefiinsk˘ch her se totiÏ dochoval cel˘ její text. Ten se ov‰em skr˘vá pod názvem Costis sive Catharis Partheno-Martyr Alexandrina v knihovnû Strahovského klá‰tera, ve svazku rukopisÛ her, jejichÏ autorem je jezuita Arnold Engel.12 Engel hru zafiadil do své knihy jako pátou a vûnoval ji svému jmenovci, Serváci Engelovi, svobodnému baronovi z Engelsflussu13 a jeho “nejvybranûj‰í” manÏelce Katefiinû. Z rukopisu se dále dozvídáme, Ïe tragédie byla pfiedvedena r. 1656 v Praze na “vefiejném divadle” a úãinkovali v ní studenti v‰ech univerzitních fakult. Hra se pr˘ setkala s velk˘m úspûchem, publikum, sloÏené z pfiedních muÏÛ království, si dokonce vyÏádalo reprízu. Srovnáním synopsí obou dramat a textu jednoho z nich zjistíme, Ïe se jedná v podstatû o krat‰í a del‰í variantu téÏe hry. Drama in quo Anteros... má prolog, devût v˘stupÛ (inductiones) a epilog. Rozsáhlej‰í Costis sive Catharis se skládá z prologu, pûti dûjství, z nichÏ po kaÏdém (vãetnû pátého) následuje chorus, a epilogu, resp. “závûreãného aplausu”. Hra z roku 1655 sice podle synopse Ïádné chory neobsahuje, pfiesto v‰ak nûkteré chory z Costis sive Catharis její souãástí byly – první chorus (alespoÀ obsahovû) odpovídal tfietímu v˘stupu, pát˘ epilogu. Star‰í verzi tak chybí pouze v˘stup I,3, kter˘ v‰ak sám autor oznaãil jako nepovinn˘, dále druh˘, tfietí a ãtvrt˘ chorus (pfiiãemÏ druh˘ chorus moÏná ve hfie byl, jak uvidíme pozdûji) a závûreãn˘ aplaus filozofÛ. Pfiesné srovnání obou her pfiiná‰í následující schéma: 1655 1656 Prolog Prolog (podle synopsí se prology zfiejmû mírnû li‰ily) Inductio I = I,1 Inductio II = I,2 I, 3 (nepovinn˘ v˘stup) Inductio III = 1. chorus Inductio IV = II,1 Inductio V = II,2 Inductio VI = II,3 2. chorus (r. 1655 moÏná souãást 6. v˘stupu) Inductio VII = III,1 3. chorus
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 19
Inductio VIII = Inductio IX Epilogus
= =
IV,1 – 4 4. chorus V, 1 – 2 5. chorus Applausus epilogicus 50 Philosophorum
Pokud by snad ani tato shoda (ani napfi. to, Ïe do rukopisu Costis sive Catharis je vlepená jedna strana periochy druhé hry) nedokázala zcela rozpt˘lit pfiípadné pochyby o totoÏnosti obou her, je tu je‰tû dal‰í dÛkaz: druh˘ svazek rukopisÛ Engelov˘ch tragédií, uloÏen˘ v oddûlení rukopisÛ a star˘ch tiskÛ Národní knihovny.14 Autor knihu opatfiil úvodem, urãen˘m cenzorÛm, z nûhoÏ vypl˘vá, Ïe hry zfiejmû pfiipravoval k tisku – poznámka “non ut imprimatur” na první stranû je v tomto smyslu trochu nejasná, ale snad se vztahuje právû jen k zmínûnému úvodu. Ten je ov‰em velmi pozoruhodn˘ a zaslouÏil by si podrobnûj‰í rozbor, kter˘ ov‰em pfiesahuje moÏnosti tohoto ãlánku. Engel se tu rozepisuje o metrické stránce sv˘ch dramat, vyjadfiuje se k jejich Ïánrovému zafiazení, srovnává je se sv˘m vzorem – Senekov˘mi tragédiemi aj. Cenné jsou také konkrétní informace o hrách: Engel totiÏ vyjmenovává nejen hry zapsané v pfiítomném svazku, ale i ty, které plánoval vydat v druhém díle, a vût‰inou pfiitom uvádí i rok a místo provedení. Díky tûmto údajÛm, a také proto, Ïe v˘slovnû pí‰e o “sv˘ch” hrách, tak máme jistotu, Ïe Engel nezaznamenával cizí kusy, ale je skuteãnû autorem pfiíslu‰n˘ch dramat. Klementinsk˘ svazek obsahuje aÏ na jednu v˘jimku stejné hry jako strahovsk˘ exempláfi, vãetnû tragédie o sv. Katefiinû, jejíÏ záznam je zde jakousi kompilací obou variant. Nejprve ãtenáfi narazí na latinsko-nûmeckou periochu hry, která má stejn˘ název jako v synopsi z roku 1655 (“Anteros sive Cupido...”), je ov‰em vûnovaná Serváci Engelovi (ale uÏ ne jeho Ïenû) a obsahem v˘stupÛ i stavbou se shoduje se hrou z roku 1656, chybí jí jen “applausus epilogicus”. Za touto synopsí následuje pod “strahovsk˘m” titulem Costis sive Catharina Partheno-Martyr Alexandrina rukopis hry. Od druhého exempláfie se li‰í pouze v detailech, jako je napfi. chybûjící ãi jinak formulovaná scénická poznámka nebo odli‰né rozdûlení do v˘stupÛ ve 4. dûjství. V poznámkách na okraji textu Engel potvrzuje a doplÀuje nûkteré informace, které známe jiÏ ze strahovského svazku. Doãteme se, Ïe ‰lechtici
a praÏsk˘ purkrabí si hru pfiáli druh˘ den opakovat, Ïe v ní spolu s “jeho” rétory úãinkovali posluchaãi filozofické a právnické fakulty a Ïe z vyti‰tûn˘ch synopsí uÏ Ïádná nezb˘vá. Na základû uveden˘ch údajÛ tedy mÛÏeme témûfi s jistotou tvrdit, Ïe periocha z Klementina a oba rukopisy zachycují jednu a tu samou hru, pfiedvedenou poprvé roku 1655 a o rok pozdûji zopakovanou pod jin˘m názvem a v roz‰ífiené verzi pfii nûjaké slavnostnûj‰í pfiíleÏitosti. O jakou konkrétní událost ‰lo, nevíme. Hlavním tématem dramatu je Katefiinina svatba, coÏ by mohlo vést k domnûnce, Ïe ho studenti hráli v rámci oslav sÀatku nûjaké v˘znamné osobnosti, nejspí‰e Serváce Engela. Tato stopa se v‰ak ukazuje jako fale‰ná: v roce 1656 byl Servác Engel jiÏ dávno Ïenat˘ a druhou svatbu slavil aÏ roku 1662, dva roky po smrti své první Ïeny. Sladké, leã pfiíli‰ ãisté jméno Katefiina Stejnû jako v ostatních zmínûn˘ch hrách ani v Costis sive Catharis toho z pÛvodní legendy moc nezbylo. Z “legendárních” postav tu vystupuje pouze Katefiina a císafi Maximinus, kter˘ má jen minimální úlohu a do dûje osobnû vstupuje aÏ v posledním v˘stupu hry. Katefiina je na tom sice lépe, i ona v‰ak má ve srovnání s ostatními hrami znaãnû omezen˘ prostor. Autor ji pfiedstavuje zejména jako neohroÏenou kfiesÈanku a vûrnou snoubenku Krista. O jejích dal‰ích pfiednostech, uãenosti a v˘mluvnosti se sice hodnû mluví, ona sama ale nemá témûfi Ïádnou moÏnost je skuteãnû pfiedvést. V prologu je pfiitom kladen dÛraz právû na Katefiininy fieãnické schopnosti. ¤eãníci a filozofové pfiicházejí uctít svou “Minervu”, patronku fieãnictví. Pohan‰tí fieãníci (napfi. Cicero, Hortensius, Cato aj). jsou ov‰em zmateni, protoÏe tam, kde mají podle starého fiímského zvyku stát oddûlené chrámy Ctnosti (Virtus) a Cti (Honor), nacházejí chrám jedin˘. Dvûma fieãníkÛm, oznaãen˘m prostû jako ¤eãník 1 a 2, naopak pfiipadá pfiirozené, Ïe obû bohynû mají b˘t uctívány dohromady, coÏ tvrdí i bÛh Hermes. Tûmto fieãníkÛm a V˘mluvnosti (Suada) pak Hermes ukazuje podobiznu svaté Katefiiny. V závûru prologu Stoa, symbolizující nejspí‰ pohanskou vzdûlanost, na v˘zvu Academie, tedy kfiesÈanského gymnázia, vzdá Katefiinû ãest. Prolog hry z roku 1655 se zfiejmû trochu li‰il, i kdyÏ základní téma bylo asi stejné. Podle synopse v nûm vystupoval jen jeden ¤eãník, kter˘ pfii‰el otevfiít brány Paláce V˘mluvnosti a nalezl obraz Rétoriky v podobû sv. Katefiiny. Katefiina je pak divákÛm ukázána prostfiednictvím prstenu, ohnivého kola a meãe. 19
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 20
Na základû prologu bychom se tedy mohli domnívat, Ïe hra ukáÏe Katefiinu pfiedev‰ím coby dívku zdatnou v fieãnickém umûní, jakousi kfiesÈanskou Minervu. Jak uÏ bylo fieãeno, ústfiedním motivem vlastní hry je v‰ak Katefiinina svatba a tûmi, kdo uvádûjí dûj do pohybu, jsou Hymén a Cupido, kter˘ tentokrát nejedná z pfiíkazu Ïádné jiné mocnosti, napfi. ModlosluÏebnictví, ale vystupuje sám za sebe. První v˘stup se odehrává pfiímo v Hyménovû paláci, kde stojí svatební loÏe a na trámu visí kvûtinami ozdoben˘ ko‰ík ãili síto, které pozdûji sehraje v˘znamnou roli – poslouÏí jako osudí pfii losování ÏenichÛ. Ke svatbû odkazují i první Cupidova slova, jimiÏ oslovuje Hyména a která jsou variací na zvolání ze svatebních písní: Cupido: Hymen! Hymenaee! Hymen! Hymen! Hymenaee, o Hymen! A svatba je také pfiedmûtem rozhovoru obou bohÛ. Cupido si totiÏ pfiichází postûÏovat, Ïe se vyskytla dívka, která vzdoruje jeho ‰ípÛm a odmítá muÏe. Hymén se nejprve domnívá, Ïe se jedná o nûjakou bohyni, a posílá Cupida, aÈ si jde nafiíkat k matce – on Ïe nad bohynûmi Ïádné právo nemá a k sÀatkÛm je nutit nemÛÏe. Cupido ho vyvede z omylu, vzpurná dívka tentokrát není Ïádná bohynû, ale Costova dcera Katefiina. Hymén Cupida ujistí, Ïe v tom pfiípadû se nemá ãeho obávat. Îenská mysl je vrtkavá a Katefiina urãitû své rozhodnutí zmûní, o to on uÏ se postará. Doporuãí mu, aby se nejdfiív se sv˘mi ‰ípy zamûfiil na Katefiininy nápadníky a aby vybral takové, ktefií se Katefiinû vyrovnají. Cupido usoudí, Ïe Katefiina pochází z královského rodu, mohl by ji tedy získat nûjak˘ vladafi nebo váleãník. Jako vládce vyberou císafie Maximina a za druhého nápadníka urãí boha Marta. V druhém v˘stupu pfiibíhá alexandrijsk˘ chlapec jménem Mecipsa vzbudit své druhy Mumula, Mandragoru, Marmyra, Hyppocrata a Hyemsala a oznámit jim, Ïe se chystá slavná svatba krásné Costidovy dcery. Scénická poznámka nás informuje o zajímav˘ch podrobnostech: cel˘ v˘stup probíhá ve tmû, za svitu lampy a chlapci jsou obleãení v ãern˘ch pfiiléhav˘ch oblecích, snad proto, Ïe se v‰e odehrává v noci, pfied svítáním. Podle autorova pfiání mají chlapci také mít zvuãné, pronikavé hlasy. Z hlediska obsahu hry je tento v˘stup v podstatû zbyteãn˘, pfiiná‰í v‰ak odlehãení a pÛvabnou komiku: “snûìouãcí chlapeãci” a “bÛÏkové” (nigelluli puelluli, deunculi), jak je nazval Mecipsa, se chystají na svatbu, za vzájemného ‰piãkování se strojí, ãe‰ou, líãí a nakonec v jednom ‰iku vyráÏí. 20
V choru mezi prvním a druh˘m dûjstvím se odehraje mystická svatba Katefiiny s Kristem, coÏ plány Hyména a Cupida zhatí. Kromû Cupida, kter˘ se svatby zúãastní a pfiijde na ní o luk i ‰ípy, to v‰ak zatím nikdo neví a ve v˘stupu II,1 se ukáÏe, Ïe o nápadníky Katefiina nemá nouzi. O její ruku usilují zástupci nejrÛznûj‰ích profesí: filozofové (Zeno Stoicus, peripatetick˘ filozof), etik, astrolog Anaxagoras, geometfii Archimédes a Euklides, Pythagoras za aritmetiky, Hortensius za latinské fieãníky a Tyrtamus za fiecké, básník – ti v‰ichni ji ctí jako svou bohyni, touÏí po ní a doufají, Ïe právû jejich Ïenou se Katefiina stane (II,1). V následujícím v˘stupu ov‰em za zvuku polnice na scénu vstoupí dal‰í ctitel, sám Mars s vytasen˘m meãem: Mars: Quis lurco toties nomen adamtum invocat? Catharina nostra est! Cedite, aut ferro cadet, Praeripere quisquis Costidem attentat mihi. (Kter˘ hejsek to stále vz˘vá milované jméno? Katefiina je na‰e! Ustupte, nebo m˘m meãem padne kaÏd˘, kdo se pokusí vyrvat mi Costovu dceru.) Uãenci se pfied jeho hroziv˘mi slovy rozuteãou, vzápûtí se ale vrátí a rozpoutá se spor o to, kdo má na Katefiinu vût‰í právo. Hádka vrcholí hfiíãkou s úslovím “aÈ zbranû ustoupí tóze” Orator: Cedant arma togae. Vates: Concedat laurea linguae. Sophi: Cedat uterque sophis. Mars: Vos omnes cedite Marti, Aut omnibus in hoc ense confringam caput. (¤eãník: AÈ zbranû ustoupí toze. Básník: AÈ ustoupí vavfiín jazyku. Uãenci: AÈ oba ustoupí uãen˘m. Mars: Vy v‰ichni ustupte Martovi, nebo tímto meãem v‰em rozseknu hlavu.) Na‰tûstí ke krveprolití nedojde a zúãastnûní se dohodnou, Ïe Ïenicha vybere Hymén, a to po obvyklém zpÛsobu, totiÏ losováním. KaÏd˘ vloÏí svÛj prsten do osudí – síta a Katefiinu získá ten, ãí prsten v osudí zÛstane. Losování je‰tû zdrÏí pfiíchod “jakéhosi Thersita”, kter˘ se chce také zúãastnit. Podává Hyménovi svÛj obrovsk˘ prsten a vychloubá se svou krásou a nadáním. Ostatním je v‰ak jen pro smích a Hymén navíc nemá chuÈ spojit tak bezectné jméno (v povûstech o trojské válce je Thersites zpupn˘ a drz˘ voják) s královsk˘m loÏem, takÏe Thersites odchází s nepofiízenou. Vlastní losování probíhá v jediném v˘stupu tfietího dûjství. Z osudí postupnû vypadávají v‰echny prsteny, aÏ na MartÛv, Mars se uÏ raduje z vítûzství, vzápûtí ale vypadne i jeho prsten. Mezi zklamané nápadníky pfiichází odzbrojen˘ Cupido s ruka-
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 21
ma spoutan˘ma za zády a oznámí, Ïe jim Katefiinu vyrval jak˘si cizí bÛh. Rozzloben˘ Hymén se rozhodne Katefiinu potrestat, k ãemuÏ chce vyuÏít jednak ·tûstûnu, jednak Maximina. Kdo nás odlouãí od lásky Kristovy? Úsilí ·tûsteny, Hyména a Cupida pokofiit a zlomit Katefiinu je pfiedmûtem ãtvrtého dûjství, kdy se dosud spí‰e komická hra mûní v tragédii, ãi pfiesnûji v muãednické drama. ·tûstûna se snaÏí roztoãit kolo nepfiíznivého osudu, na nûmÏ stojí napsáno Hanba, Hlad, Chudoba, Vûzení, Meã, Smrt. Kolo se v‰ak zadrhává a láme. Hanbu má Katefiinû pfiinést spor s padesáti filozofy, jak vypl˘vá z repliky Hyména “Convicta verbis cedat argutis sophum” (AÈ ustoupí, pfiemoÏená lstiv˘mi slovy uãencÛ). Tento spor se odehrává mimo scénu, ihned po uvedené Hyménovû replice oznámí filozofové a fieãníci jeho v˘sledek: Sophi: Catharina, victi porrigunt herbam sophi. Oratores: Laurumque nectit Veritas, sertum Polus. (Mudrci: Katefiino, poraÏení mudrci ti pfiiznávají vítûzství. ¤eãníci: Pravda ti splétá vavfiín a nebe vûnec.) Katefiina tak mÛÏe zakonãit v˘stup vítûzn˘m zpûvem, zaloÏen˘m na citátech z Písma, kter˘ se s mírn˘mi obmûnami opakuje v závûru následujících v˘stupÛ: Confitebor Tibi, Domine mi rex et collaudabo Te Deum sponsum meum, quoniam liberasti corpus meum A perditione et a laqueo linguae iniquae et a labiis operantium mendacium... Quis nos separabit a charitate Christi? An scientiarum altitudo, an profundum? Non movebor In aeternum. (V Tebe budu vûfiit, Pane, mÛj králi a budu chválit Tebe, svého Ïenicha, protoÏe jsi osvobodil mé tûlo od záhuby a smyãky niãemného jazyka a od rtÛ tûch, kdo proná‰ejí leÏ. Kdo nás odlouãí od lásky Kristovy? V˘‰e ãi hlubina vûd? Nebudu od nûj vzdálena na vûky.) Na stejném principu jsou vystavûny i dal‰í v˘stupy ãtvrtého dûjství. ·tûstûna, povzbuzovaná Cupidem a Hyménem, roztáãí vzdorující kolo. Poté se vÏdy “otevfie nová scéna” a objeví se Katefiina, stiÏená nûjak˘m ne‰tûstím. Nejprve pfiijde o královsk˘ plá‰È a korunu (IV,2), potom ji vidíme strádat hladem ve vûzení, kde ji povzbuzuje Kristus (IV,3). V posledním v˘stupu ãtvrtého dûjství se ·tûstûna rozhodne poslat své kolo k Vulkánovi, aby ho opatfiil ostr˘mi noÏi, a tak ho zmûnil v muãicí nástroj (bûhem její fieãi divák vi-
dûl, jak se ve Vulkánovû dílnû kovají meãe). Z nebe v‰ak sjede blesk, kter˘ zasáhne kolo i katy. Objeví se rozlámané kolo, vedle nûjÏ kleãí a modlí se Katefiina. Hymén se zfiejmû nejprve domnívá, Ïe blesk seslal Jupiter, a chápe ho jako dal‰í varování pro Katefiinu: Hymenaeus: Catharina, necdum fulmine excusso sapis? (Katefiino, ani tento z nebe seslan˘ blesk tû je‰tû nepfiivedl k rozumu?) Katefiina v‰ak v‰e uvede na pravou míru: Catharina: Meus hic triumphus, fulmen id sponsi mei, Mei est Tonantis, sic suas nuptas solet Numen tueri...! (Toto je mÛj triumf, blesk mého Ïenicha, mého Hromovládného. Tak BÛh chrání své nevûsty...!) Po tûchto slovech v‰ichni uprchnou. Na scénû zÛstává jen Katefiina, vzdávající uprostfied plamenÛ a mrtv˘ch tûl chválu Bohu. ...quoniam liberasti corpus meum A pressura flamma, qua circumdedit me Et in medio ignis non sum aestuata. Quis me separabit a charitate Christi? An ignis? An flamma? Non movebor in aeternum. (...protoÏe jsi osvobodil mé tûlo od tísnivého plamene, kter˘ mû obklopil a vprostfied ohnû jsem nebyla seÏehnuta. Kdo mû odlouãí od lásky Kristovy? OheÀ? âi plamen? Nebudu od ní vzdálena na vûky.) Hymén se v‰ak nehodlá vzdát. Obrátí se na Marta, kter˘ pfiísahá, Ïe buì Katefiinû “hebrejského Ïenicha” vyrve ze srdce, nebo ji zabije. Podle scénické poznámky pak posílá svÛj meã Maximinovi (V,1). Druh˘ (a poslední) v˘stup pátého dûjství tvofií rozhovor Katefiiny s Maximinem, kter˘ se ji nejprve snaÏí pfiesvûdãit, aby se vzdala Krista. Na její otázku, co je ‰patného na tom vzít si boha, doslova “hromovládného” (tonans), odpoví, Ïe ten, koho zrádn˘ Îid pfiibil na kfiíÏ, není hromovládn˘. Katefiina oponuje poukazem na blesk, kter˘ zniãil muãicí kolo a svatbu s Maximinem rozhodnû odmítá. V Maximinovi narÛstá hnûv, vyhroÏuje Katefiinû, Ïe rozváÏe její sÀatek s Kristem meãem, ale Katefiina namítá, Ïe tím dosáhne pravého opaku: Catharina: Si posse solvi vincla per mortem putas, Castumque foedus, falleris: perstat calor. Conubia per haec casta firmantur magis. (JestliÏe se domnívá‰, Ïe pouta a ãist˘ svazek mohou b˘t rozvázána smrtí, m˘lí‰ se. Láska pfietrvá a ãist˘ sÀatek se tím je‰tû více upevní.) 21
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 22
Maximinus v‰ak dál nechce poslouchat tu, kterou nazve “loquax virago” (volnû pfieloÏeno “upovídaná dívãina”) a poruãí pfiinést meã. Ani toho se Katefiina nezalekne, naopak touÏí dodat to jediné, co na její svatbû chybûlo – víno, tedy svou krev. Nakonec vysnûného cíle dosáhne a na smrt kráãí se zpûvem na rtech: Catharina: ...Quis nos separabit a Charitate Christi? An gladius? An mors? Non movebor in aeternum. (Kdo nás odlouãí od lásky Kristovy? Meã? âi smrt? Nebudu od ní vzdálena na vûky.) Ó svatební veselí, ó radostn˘ den! V Engelov˘ch hrách urãen˘ch pro slavnost na závûr ‰kolního roku se chory od ostatních v˘stupÛ li‰í snad jen tím, Ïe se v nich zpívalo. Dûj v nich vût‰inou pokraãoval dál nebo mohl chorus slouÏit jako komentáfi, ilustrující nûjaké chování, vlastnost apod. na pfiíkladech rÛzn˘ch postav, obvykle biblick˘ch. V Costis sive Catharis najdeme z hlediska obsahu oba typy. V prvním choru (v Drama in quo Anteros... ve 3. v˘stupu) se odehrává jeden z klíãov˘ch momentÛ celého pfiíbûhu, mystická svatba Katefiiny s Kristem. Jak autor uvádí v poznámce, v˘stup je koncipován jako dithyramb, píseÀ urãená k oslavû nûjaké radostné události. Zahajuje ho skupina GéniÛ, ktefií zvou na svatbu nejprve hosty, totiÏ tfii sbory (sbor panen s liliemi a lampami, panen muãednic se zlat˘mi korunami a moudr˘ch panen s vavfiínem),15 poté se objeví i Panna Maria s Jezulátkem na klínû. Zatímco si Katefiina s Kristem – Jezulátkem slibují vûãnou lásku, andûlé rozdm˘chají oheÀ pod kovadlinou a zhotoví zásnubní prsten, kter˘ Kristus nasadí kleãící Katefiinû na prst. Géniové oslavují sÀatek zpûvem a tancem, v‰ichni jásají nad posvátn˘m svazkem. Svatební obfiad vrcholí pokofiením a zapuzením toho, kdo je pÛvodcem tûlesné lásky: Géniové spoutají Cupida, zlomí mu luk a ‰ípy a spálí je, ãímÏ ho zbaví moci: Genius 1: Hinc ergo totus Lydius cedat Puer! Genius 2: Dissonet arcus Genius 3 et 4: Arcus amoris, Arma furoris. Genius 5: Rumpite nervum! Genius 6: Frangite tela! ... Genius 9: Ignibus ignes Stinguite sacris. 22
(AÈ odtud úplnû zmizí ten lydsk˘ chlapec! AÈ jeho luk zazní fale‰nû! Luk lásky, zbraÀ hnûvu! Pfietrhnûte tûtivu! Pfielomte ‰ípy! Uhaste jeho oheÀ v posvátném ohni!) Potom ho zbiãují liliemi a vyÏenou z jevi‰tû. Zatímco první chorus by mohl obstát i samostatnû, druh˘, nejkrat‰í, tûsnû souvisí s dûjem a bezprostfiednû navazuje na pfiedcházející v˘stup. Nápadníci a Hymén vyslovují pfiání, aby právû jejich prsten v urnû zÛstal, resp. aby z nûj vypadl prsten tûch, ktefií neopl˘vají stejn˘mi schopnostmi jako dotyãn˘ (Hymén si pfieje, aby to byl prsten toho, kdo není takové nevûsty hodn˘): Vates: Excidat urna, quisquis non est Daphnide cinctus, quisquis nescit Carmina Phoebi. Oratores: Excidat urna, quisquis non est Cura Minervae. (Básník: AÈ vypadne z osudí kaÏd˘, kdo není ovûnãen vavfiínem, kdo nezná Foibovy písnû. ¤eãníci: AÈ vypadne z osudí kaÏd˘, kdo není pod ochranou Minervy.) Synopse z roku 1655 tento chorus neuvádí, je v‰ak moÏné, Ïe byl souãástí 6. nebo 7. v˘stupu a do periochy se nedostal proto, Ïe z hlediska dûje nepfiiná‰í nic nového. Také poslední chorus je úzce spjat s dûjem. Postavy i námût ho navíc spojují s prvním chorem – opût zde najdeme skupinu GéniÛ i panenské sbory a jde v nûm v podstatû o dovr‰ení sÀatku Katefiiny a Krista, kter˘ Katefiina svou muãednickou smrtí potvrdila. Po v˘stupu V,2 se zmûní scéna a objeví se Katefiinino bezhlavé tûlo. Géniové zachytí do pohárÛ krev a mléko, pr˘‰tící z její rány. Katefiina, u jejíchÏ nohou leÏí poraÏení Mars, Cupido a Fortuna, je pak korunována tfiemi korunami, liliovou, vavfiínovou a zlatou. V závûru se dûj pfiesune na horu Sinaj. Na ní spoãívá tûlo svûtice, vydávající olej, jímÏ si studenti rétoriky zapálili lampy. K tomuto choru byl podle scénické poznámky je‰tû pfiipojen “závûreãn˘ aplaus padesáti filozofÛ” (applausus epilogicus 50 philosophorum), kter˘ uÏ k dûji nepfiidává nic nového, jde pouze o oslavnou fieã na Katefiinu. V‰em kozlÛm dejte ko‰em! Zatímco dosud zmínûné chory mají ve hfie své pevné místo, zbylé dva, které následují po tfietím a ãtvrtém dûjství (a v synopsi z roku 1655 se o nich vÛbec nemluví), se podobají na dûji zcela nezávisl˘m intermediím. Na rozdíl od ostat-
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 23
ních chorÛ dokonce v rukopisech nejsou ãíslované, coÏ je‰tû posiluje pochyby o tom, jestli se na jevi‰ti vÛbec odehrály, nebo je Engel pfiidal jen pro ãtení. Námûtem na první pohled odpovídají chorÛm – komentáfiÛm. Nevystupuje v nich v‰ak fiada postav, reprezentujících stejné téma jako v jin˘ch Engelov˘ch hrách, ale pfiedvádûjí buì jeden konkrétní pfiíbûh, nebo je tvofií jedna báseÀ. Spoleãn˘m námûtem obou chorÛ je varování pfied nástrahami tûlesné ãili hfií‰né lásky. Popis prvního z nich uvádí, Ïe v nûm budou chud˘m, ale ctnostn˘m pannám nabídnuta tfii zlatá jablka svatého Mikulá‰e, coÏ má symbolizovat “fií‰ské jablko” nebeského království, které získají ti, kdo dosáhnou Ïivota vûãného. V˘stup má formu rozsáhlé promluvy ãi spí‰e básnû. V textu není uvedena Ïádná konkrétní postava a také v nûm chybí jakákoli scénická poznámka. Na druhou stranu báseÀ se skládá ze tfií slok, takÏe na recitaci se teoreticky mohlo podílet víc osob. Námûtem básnû je v˘zva pannám, aby se varovaly lákadel Venu‰e a uchovaly si svou poãestnost pro jediného snoubence – Krista. âtvrt˘ chorus je dramatizací báje o Hippomenovi a Atalantû. Hippomenés se chystá na závod s Atalantou, kter˘ má rozhodnout o tom, jestli ji získá za Ïenu, nebo zemfie. Cypris (ãili Venu‰e) a Cupido mu poradí, jak Atalantu porazit. “Piscatur hamis aureis fallax Amor,” (Zrádná láska se chytá na zlaté háãky) praví Cupido a toto ponauãení zazní v rÛzn˘ch obmûnách je‰tû nûkolikrát. Hippomenés od nich dostane zlatá jablka, která má bûhem závodu postupnû odhazovat. Pfiichází Atalanta, chystají se k závodu. Oba vz˘vají na pomoc bohy: Atalanta Jova a panenské bohynû – Minervu, Dianu, Vestu a Múzy, Hippomenés Venu‰i s Cupidem. Lest s jablky se zdafií, Hippomenés závod vyhrává a Atalanta hofice lituje své marnivosti, která ji pfiipravila o panenství a pfiinutila ji pfiijmout manÏelské jho. (Mezi)hra o lásce a smrti Podobnû volnû jako tfietí a ãtvrt˘ chorus se k textu vztahuje v˘stup I,3, ve strahovském exempláfii pfiímo nazvan˘ “interludium”. Z poznámky na okraji textu u konce v˘stupu I, 2 “mÛÏe následovat toto interludium” vypl˘vá, Ïe ‰lo o v˘stup nepovinn˘. I on zÛstal neoãíslovan˘ a jeho místo v textu je nejisté: v synopsi z roku 1655 se nenachází, v rukopisné perio‰e v klementinském svazku jde o v˘stup I,2 a v textu tamtéÏ je zapsán hned po prologu, ale oznaãen jako I,3.
Cupido se setkává se Smrtí, pfiicházející “z hradu Lachesis a z domu Moir”16, aby nabrousila svÛj srp. Zamífií do hostince, kter˘ patfií Spánku (Somnus), bratru Smrti. Majitele zastihnou ve stavu odpovídajícímu jeho jménu – leÏí a “z hloubi hrudi vydává chrápání”. Probudí ho tedy, Spánek hosty pfiivítá a Smrt se rozhodne, Ïe aãkoli obvykle pracuje i v noci, tentokrát udûlá v˘jimku a dopfieje si mal˘ oddech. Aby rozpt˘lila Cupidovy obavy, jestli jí v tomto smûru mÛÏe vûfiit, sundá si svou masku. Následuje hostina s neobvykl˘m, ale pro pfiítomné strávníky vhodn˘m menu: Smrt si pochutnává napfi. na kostech, cypfii‰i, routû, Ïluãi nebo pelyÀku, Cupido dostane plod myrty a Spánek snad mandragoru. Ta by sice jako afrodisiakum pfiíslu‰ela spí‰e Cupidovi, z textu se v‰ak zdá, Ïe ji Smrt nabízí Spánku. Bûhem veãefie se Smrt s Cupidem nejprve vzájemnû chlubí sv˘mi úlovky a pak se pustí do sporu o to, zda je hor‰í smrt, hubící tûlo, nebo láska, která zabíjí du‰i. Smrt nakonec rozhovor pfieru‰í, protoÏe se musí znovu dát do díla. Vymûní si v‰ak s Cupidem omylem ‰ípy, takÏe starci, které zasáhla Smrt, kfiepãí a chtûjí se Ïenit, zatímco mladíci, které trefil sv˘m ‰ípem Cupido, umírají. Kromû postavy Cupida spojuje toto interludium s obsahem hry jen nûkolik naráÏek. Cupido na jednom místû navrhuje dohodu – koho v Alexandrii Smrt zasáhne, toho on sv˘mi ‰ípy oÏiví. To Smrt odmítne, pozdûji v‰ak Cupidovi slíbí, Ïe u‰etfií alespoÀ Katefiinu a uãence, které Hymén vede v triumfálním prÛvodu. Tûchto nûkolik replik tedy situuje v˘stup do blízkosti Alexandrie a zároveÀ ho spojuje s pfiedchozím i následujícím dûním: Cupido a Smrt se snad setkali stejné noci, v níÏ se Mecipsa se sv˘mi kamarády chystá na svatbu (a v níÏ moÏná probûhne i mystick˘ sÀatek Katefiiny s Kristem) a která pfiedchází dni, kdy si má podle Cupidov˘ch a Hyménov˘ch plánÛ Katefiina vybrat Ïenicha z onoho zástupu mudrcÛ, o nichÏ Cupido mluví. Pokud diváci toto interludium nevidûli, je to moÏná ‰koda. V˘stup sice pÛsobí znaãnû staticky, zejména bûhem dlouhého sporu Cupida se Smrtí (aãkoliv ze scénick˘ch poznámek se dá soudit, Ïe byl “oÏivován” emblémy nebo Ïiv˘mi obrazy), zároveÀ v‰ak obsahuje fiadu nejen textovû zajímav˘ch míst a jeho základní téma, totiÏ srovnání tûlesné lásky a smrti, zaznívá i na jin˘ch místech hry: Katefiina se ubránila Cupidov˘m ‰ípÛm, ãímÏ de facto sebe sama odsoudila k smrti, kterou v‰ak zároveÀ naplnila svÛj svazek s Kristem. 23
015-024_Jackova 20.11.2008 18:00 Stránka 24
Nejkrat‰í hra Arnolda Engela je v mnoha smûrech pozoruhodná: na jedné stranû alespoÀ z dne‰ního hlediska pfiíli‰ “nedrÏí pohromadû”, ztrácí se v ní dramatick˘ dûj, nûkteré v˘stupy jsou v podstatû zbyteãné, jiné moÏná zaujmou coby poezie, ale jinak se v nich nic nedûje (napfi. II,1, kdy v‰emoÏní uãenci opûvují Katefiinu). Na druhé stranû najdeme v Costis sive Catharis mnoho Ïiv˘ch míst, kde si Engel hraje s jazykem, postavami i situacemi, stejnû jako pÛsobivé momenty. A i kdyÏ hra mÛÏe na první pohled pÛsobit jako sled místy nesouvisl˘ch scén, celou ji prostupuje a spojuje dohromady téma svatby
a duchovní, neposkvrnûné lásky. Pro ní Engelova Katefiina podstupuje muka, pro ní umírá, ona je v˘razem její víry a právû ji symbolizuje Katefiina pfiedev‰ím. Magdaléna Jacková (1976) vystudovala divadelní vûdu, francouz‰tinu a latinu na Filozofické fakultû UK. V souãasné dobû pokraãuje v doktorandském studiu na Katedfie divadelní vûdy a od roku 2003 pracuje v Kabinetu pro studium ãeského divadla Institutu umûní – Divadelního ústavu. Zab˘vá se pfiedev‰ím v˘zkumem jezuitského divadla.
Poznámky 1) Sv. Katefiinu mohli studenti uctít i dramatem na jiné téma, neÏ je Ïivot této svûtice. 16. 12. 1677 pfiedvedli studenti klementinské rétoriky hru Aemilius Paulus Papinianus (NK, 52 B 44, ã. 35). Tento pfiíbûh o muÏi, kter˘ se sliby ani hrozbami nedal odvrátit od toho, aby vefiejnû oznámil, Ïe císafi Bassianus zavraÏdil vlastního bratra a za toto svûdectví zaplatil Ïivotem, nemá se svatou Katefiinou nic spoleãného. Pfiesto se na synopsi doãteme, Ïe pfiedstavení se odehrálo k poctû “svaté Katefiiny, patronky svobodn˘ch umûní”. 2) Menãík, F.: Pfiíspûvky k dûjinám ãeského divadla, Praha 1895; Port, J.: Divadelní akce ‰kol a bratrstev, rukopis v Kabinetu pro studium ãeského divadla IU-DÚ. 3) Periochy neboli synopse plnily ve své dobû funkci divadelních programÛ. Kromû konkrétních údajÛ o pfiedstavení (titul hry, ‰kolu, kde se hrálo, úãinkující tfiídu, datum apod.) pfiiná‰ejí také struãn˘ obsah jednotliv˘ch v˘stupÛ. 4) Menãík, F.: Pfiíspûvky k dûjinám ãeského divadla, c.d., s. 135. 5) Národní knihovna (dále jen NK), sig. 52 C 21, ã. 43. 6) NK, sig. 52 C 21, ã. 67. 7) NK, sig. 52 C 21, ã. 81. 8) NK, sig. 52 C 21, ã. 68. 9) NK, sig. 52 C 21, ã. 77.
24
10) NK, sig. 52 C 21, ã. 93. 11) NK, sig. 52 C 21, ã. 79. 12) Sig. DE IV 13. O autorovi a jeho hrách viz heslo Arnold Engel, in Star‰í divadlo v ãesk˘ch zemích, Praha 2007, Jacková, M.: Arnold Engel a jeho tfii tragédie pro zakonãení ‰kolního roku na jezuitsk˘ch gymnáziích, in Divadelní revue 2006, ã. 2, s. 14-20. 13) Servác Engel ml. (1605-1676) byl synem nizozemského koÏeluha, kter˘ se r. 1630 pfiestûhoval s celou rodinou do Prahy, kde díky v˘robû tvrd˘ch usní zbohatl. Za své zásluhy pfii obranû Prahy proti ‰védsk˘m vojskÛm (1648) byl r. 1651 pov˘‰en do ‰lechtického stavu. Také Servác Engel ml. se vûnoval koÏeluÏství a byl v podnikání natolik úspû‰n˘, Ïe mohl koupit mj. panství Mní‰ek pod Brdy, kde nechal postavit zámek. 14) NK, sig. XI E 8. 15) Ve hfie z r. 1655 moÏná úãinkovalo ménû postav neÏ v Costis sive Catharis. Periocha nemluví o tfiech panensk˘ch sborech, ale jen o sboru moudr˘ch panen. Vzhledem k tomu, Ïe Drama in quo Anteros... hráli pouze studenti jedné tfiídy, by to byl logick˘ krok...kdyby ov‰em v epilogu podle synopse nevystupoval “trojit˘” sbor i r. 1655. 16) Lachesis byla jedna z Moir, mytologick˘ch “sudiãek”, které pfiedly nit lidského osudu.
