Způsoby realizace výkonu zástavního práva

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Způsoby realizace výkonu zástavního práva

Bakalářská práce

Autor:

Lenka Malá Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ondřej Kuchař Advokátní kancelář Šafář & Konečná

Duben, 2010

Prohlášení:

Čestně prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Čelákovicích dne 20. 4. 2010

Lenka Malá

Anotace V této bakalářské práci je zpracována tématika vzniku a způsobu realizace zástavního práva z pohledu Občanského zákoníku, Obchodního zákoníku, Zákona o cenných papírech, Zákona o dluhopisech, Občanského soudního řádu a Zákona o veřejných draţbách. Autorka se zaměřila zejména na historický vývoj zástavního práva a způsoby realizace výkonu zástavního práva. Srovnala jednotlivé způsoby realizace výkonu zástavního práva, kde vychází ze stávající právní úpravy, stejně tak postihuje historii vývoje zástavního práva od římského práva aţ po současnost. V závěru analyzuje historický vývoj zástavního práva a jednotlivé způsoby realizace výkonu zástavního práva. Při své práci vycházela ze studia odborné literatury a platné právní úpravy.

This thesis is elaborated themes of creation and the implementation modalities of a lien from the perspective of the Civil Code, Commercial Code, Securities Act, the Bond Act, Civil Procedure and the Law on Public Auctions. The author focused on the historical development of the lien enforcement and realization of a lien. Compared the different methods of implementation as part of the lien, which is based on existing legislation, as well as affects the history of the pledge from Roman law to the present. In conclusion, analyzing the historical development of the lien and methods of implementation as part of the lien. When their work was based on the study of literature and legislation in force.

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Ondřeji Kuchařovi za jeho odborné vedení a cenné rady, které mi poskytl při zpracování této práce. Také bych chtěla poděkovat mému manţelovi a rodině za jejich podporu.

Obsah: I. Úvod ................................................................................................................................... 6 II. Zástavní právo................................................................................................................... 8 1. Obecný pojem zástavního práva .................................................................................... 8 2. Povaha a funkce zástavního práva ................................................................................. 9 3. Předmět zástavy ........................................................................................................... 10 4. Subjekty zástavního práva ........................................................................................... 13 5. Vznik zástavního práva ............................................................................................... 14 6. Zánik zástavního práva ................................................................................................ 16 III. Legislativní vývoj .......................................................................................................... 17 1. Obecná úprava ............................................................................................................. 17 2. Římské právo ............................................................................................................... 18 3. ABGB - Obecný zákoník občanský č. 946/1811 Sb. .................................................. 19 4. Střední zákoník občanský č. 141/1950 Sb. .................................................................. 20 5. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. ............................................................................... 22 6. Novely občanského zákoníku č. 367/2000 Sb. a 317/2001 Sb.................................... 23 IV. Platná právní úprava zástavního práva a výkonu rozhodnutí ........................................ 27 1. Úprava podle Občanského zákoníku ........................................................................... 27 2. Úprava podle Obchodního zákoníku ........................................................................... 29 3. Finanční zajištění ......................................................................................................... 31 4. Úprava podle Občanského soudního řádu ................................................................... 35 5. Úprava podle Zákona o cenných papírech .................................................................. 36 6. Úprava podle Zákona o dluhopisech ........................................................................... 41 7. Úprava podle Zákona o veřejných draţbách ............................................................... 44 V. Realizace výkonu zástavního práva ................................................................................ 45 1. Obecně ......................................................................................................................... 45 2. Ţaloba na plnění závazku ............................................................................................ 46 3. Ţaloba proti prodeji zástavy ........................................................................................ 50 4. Soudní prodej zástavy.................................................................................................. 52 5. Veřejné draţby............................................................................................................. 56 VI. Závěr.............................................................................................................................. 64 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 66 Seznam tabulek .................................................................................................................... 67 Seznam příloh ...................................................................................................................... 68

I. Úvod Naše společnost v minulých letech prošla značným vývojem. V současné době, vlivem hospodářské krize, dalším vývojem prochází. Vzhledem k těmto změnám, dochází i k určitým změnám společenských vztahů, a to v rovině obchodněprávní, ale i v rovině občanskoprávní. Chování lidí, v oblasti plnění závazků a povinností, lze povaţovat za odporující zásadám slušnosti. Z těchto důvodů je nutné vynucování pravidel chování státní mocí, za pomoci daných právních norem. Takováto právní norma existuje v naší společnosti jiţ od roku 1963. Je to zákon 99/1963 Sb. Občanský soudní řád. Změny ve společnosti vedly k určitým procesům, jakým byl proces restituční a privatizační, v jejichţ spojitosti došlo k prudkému nárůstu kriminality a tím i značným průtahům soudních sporů. Tento stav řešily novely občanského soudního řádu, týkající se mimo jiné moţnosti přímého vedení výkonu rozhodnutí, rozšíření rozsahu věcí podléhající výkonu rozhodnutí, jakoţ i moţnost vést výkon rozhodnutí prodejem podniku. Další z oblastí práva, které se tento vývoj dotýká, je oblast zástavního práva. Zástavní právo prošlo od dob římského práva mnoha změnami, zejména týkajícími se vzniku, zániku a předmětu zástavního práva. Zástavní právo je upraveno např. zákonem č. 40/1964 Sb, Občanský zákoník, zákonem 513/1991 Sb. Obchodní zákoník, zákonem č. 591/1992 Sb Zákon o cenných papírech. Bakalářská práce pojednává nejen o zástavním právu jako takovém, ale zmiňuje i platnou právní úpravu zástavního práva, dle zákonů v současné době. Hlavním bodem této práce je způsob realizace zástavního práva. V této oblasti došlo k významnému posunu novelou občanského zákoníku č. 367/200 Sb. Touto novelou byl zaveden nový způsob realizace zástavního práva, a to soudní prodej zástavy. Dalším průlomovým bodem ve způsobu realizace zástavního práva byl zákon č. 26/2000 Sb, o veřejných draţbách. Zákon umoţňuje uspokojení věřitele bez součinnosti soudu. Uspokojení věřitelů v soudních draţbách je časově náročné a dost sloţité. Tento zákon upravuje moţnost dosáhnout stejného výsledku veřejnou draţbou mimo soudní exekuci.

6

Výše uvedené způsoby realizace zástavního práva však nejsou jedinými. Existují další způsoby, jak můţe věřitel dosáhnout uspokojení ze zástavy. Cílem této práce je srovnat legislativní vývoj realizací výkonu zástavního práva a dále porovnat různé způsoby realizace výkonu zástavního práva v současné právní úpravě.

7

II. Zástavní právo 1. Obecný pojem zástavního práva Zástavní právo patří do kategorie tzv. věcných práv. Věcná práva tvoří v systematice občanského práva jednu z pěti jeho základních částí. Zpravidla jsou chápána jako párová kategorie s právem závazkovým1. Věcná práva se rozlišují na dvě podskupiny: 1) Vlastnické právo - je právo vlastníka ovládat věc, tj. zejména ji drţet, uţívat, poţívat, tj. brát z ní plody a jiné uţitky, nakládat s ní, zejména věc převést na jiného nebo pronajmout, můţe věc neuţívat nebo zničit. Má téţ práva věc opustit a to i nemovitost2. Věcná práva k věci cizí – těmi jsou: a) práva odpovídající věcným břemenům - věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného ta, ţe je povinen něco trpět, něčeho se zdrţet nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti nebo patří určité osobě. Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím na nabyvatele3. b) právo zadrţovací – kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, můţu ji zadrţet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíţ by jinak byl povinen věc vydat. Zadrţovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky, pokud byl proti dluţníku podán návrh na konkurs4. c) právo zástavní, resp. podzástavní – zástavní právo slouţí k zajištění pohledávky pro případ, ţe dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, ţe v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěţku zpeněţení zástavy. Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky zajištění zástavním právem, jestliţe je zástavou věc. Jestliţe je zastavená pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovité věci nebo k bytu

1 2 3 4

Knappová M., Švestka J., Dvořák J. a kol.: Občanské právo hmotné, 309 s. Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 481 s. Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 619 s. Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 690 s

8

nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, vzniká podzástavní právo vkladem do katastru nemovitostí5. Zástavní právo slouţí k zajištění práv na plnění a povinností splnit závazek vyplývající ze závazkového právního vztahu. Věřitel má právo na plnění své pohledávky a dluţník má povinnost svůj závazek řádně a včas splnit. V případě neplnění závazku dluţníkem, můţe věřitel vyuţít zákonných moţností na vynucení uspokojení své pohledávky. Existuje několik způsobů realizace výkonu zástavního práva. Z nich si věřitel zvolí, podle povahy konkrétního případu ten, který povede co nejrychleji a s nejmenšími překáţkami k cíli, tj. ke zpeněţení některých věci z dluţníkova majetku nebo k dosaţení plnění z dluţníkových pohledávek vůči jeho dluţníkům6. Zástavní právo má ve srovnání s ostatními druhy zajištění několik výhod. Zástavní právo představuje pro věřitele mnohem větší jistotu neţ ostatní druhy zajištění práv a povinností. Pouţívá se především tam, kde slouţí k zajištění dlouhodobé pohledávky, tj. pohledávky s dlouhoudobou splatností.

2. Povaha a funkce zástavního práva Z věcné povahy zástavního práva plyne, ţe se jedná o právo absolutní, které zabezpečuje zástavnímu věřiteli ochranu, proti kaţdému, kdo by jej ve výkonu tohoto právo neoprávněně ohroţoval nebo zkracoval. Zástavní právo patří mezi taxativně vymezené typy věcných práv. Bez opory v zákoně nelze jejich okruh rozšiřovat. Při zástavním právu jde o zajištění pohledávky zbavující věřitele rizika pro případ, ţe by dluţník selhal ve věci včasného plnění své povinnosti. Zástavnímu věřiteli se tak zástavním právem naskýtá moţnost dosáhnout zpeněţení zástavy bez souhlasu, či dokonce proti vůli jejího vlastníka, popř. nositele jiného oprávnění nejde-li o zástavní právo k věci7. Zástavní právo není samo o sobě převoditelné, sleduje právní osud pohledávky, kterou zajišťuje. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna s ní spojená práva. Dále také sleduje právní osud věci, na které lpí, jako její právní 5 Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 689 s. 6 Knappová M., Švestka J., Dvořák J. a kol.: Občanské právo hmotné, 439 s. 7 Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 647s., 648 s.

9

vada. Zástavní právo působí vůči kaţdému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví, nestanoví-li zákon jinak8. Funkcí zástavního práva je zajistit pohledávku a její příslušenství tím, ţe v případě prodlení dluţníka s plněním jeho závazku se můţe zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy. Zástavní právo můţe slouţit i k zajištění budoucí pohledávky, která vznikne aţ na základě plnění ze strany věřitele, k němuţ se zavázal ve smlouvě o úvěru. Pro právní úpravu zástavního práva je příznačný princip akcesority. Tzn., ţe vznik i trvání zástavního práva nerozlučně souvisí se zajišťovanou pohledávkou. Zástavní právo přistupuje k pohledávce jako prostředek jejího zajištění a posílení. Pohledávka a zástavní právo, které ji zajišťuje, jsou spolu natolik navzájem spjaté, ţe se ţádným členem této dvojice nelze samostatně nakládat. Zástavní právo má dvě funkce: 1) Zajišťovací – pobízející dluţníka aby splněním svého závazku zbavil zástavu právní závady v podobě zástavního práva. Má představovat trvalou hrozbu, která by měla dluţníka stimulovat k ţádnému a včasnému plnění zajištěného závazku. Platí to tehdy, kdyţ dluţníku, který je zároveň zástavcem, hrozí v případě prodlení postih majetku, na němţ je věřitelova pohledávka zajištěna. 2) Uhrazovací – zjednává zástavnímu věřiteli moţnost dosáhnout uspokojení zajištění jiţ splatné pohledávky jinak, neţ se v době vzniku pohledávky předpokládalo, a to zpeněţením zástavy a náhradním plněním z výtěţku prodeje.

(Občanské právo hmotné)

Zástavní věřitel si v případě dluţníkova prodlení

nemůţe jednoduše zástavu přisvojit, ale k jeho uspokojení je určen finanční zdroj dosaţený prodejem zástavy9.

3. Předmět zástavy Zástavou můţe být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná hromadná věc, soubor věcí, pohledávky nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prosto ve vlastnictví, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a 8 9

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 648 s. Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 648 s.

10

neoddělené plody zástavy. Pohledávka můţe být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách. Na prvním místě ve výčtu zástav se uvádí movitá věc. Pokud se ptáme na přesné vymezení tohoto pojmu, je třeba si uvědomit, ţe občanský zákoník rezignoval na přesnou definici věci. Pokud má movitá věc slouţit jako zástava, musí jít o jednotlivou samostatnou věc, neboť jen taková je způsobilá být předmětem občanskoprávních vztahů. Má-li poslouţit účelu sledovanému zástavním právem, musí být tato věci volně zcizitelná, ale také cenitelná, vedle případné uţitné hodnoty musí mít také hodnotu hospodářskou, penězi měřitelnou. Zatíţení podniku a hromadné věci vůbec má povahu tzv. generální hypotéky. S podnikem jako celkem se zachází nejen při jeho zatíţení zástavním právem, ale i při jeho prodeji. U jiných hromadných věcí, jakými jsou např. sklady zboţí, nemá právní řád obdobnou právní úpravu o tom, jak si počínat při jejich převodech. Jako celek mohou být zatíţeny zástavním právem10. Nemovitosti bývaly povaţovány za nejspolehlivější prostředek zajištění pohledávky zástavním právem. Nezpochybnitelnou povahu nemovitostí má výlučně pozemek. Je jím část povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí drţby, hranicí druhů pozemků. Jednotlivý pozemek je jednoznačně určen parcelním číslem spolu s údajem o katastrálním území, v němţ je situován. Tyto údaje jsou uváděny jako závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru. Druhou kategorií nemovitostí představují stavby spojené se zemí pevným základem. Mají přes své neoddělitelné spojení s pozemkem povahu samostatných věcí, takţe nesdílejí vlastnický reţim k zastavěnému pozemku, není-li vlastníkem pozemku a uvedené stavby jedna a táţ osoba. I toto však platí jen s výhradou, nerozhodne-li se vlastník s jedním o obou uvedených předmětech naloţit po právní stránce samostatně11. Pohledávky byla v klasickém pojetí zástavního práva jako právě věcného k věcem cizím v podstatě cizorodým prvkem, který uhájil své postavení. Dominantní 10 11

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 651 s. Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 652 s.

11

postavení mezi pohledávkami slouţícími v podobě zástavy k zajištění pohledávek mají nepochybně pohledávky na peněţitá plnění. Základním předpokladem, aby s pohledávkou mohlo být nakládáno jako se zástavou, je moţnost jejího převodu na jiný věřitelský subjekt, její způsobilost být předmětem postoupení pohledávky. Obchodní podíl představuje účast společníka na společnosti a z této účasti plynoucí práva a povinnosti. Jeho výše se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak, Obchodní podíl můţe být předmětem zástavního práva. K zastavení obchodního podílu se vyţaduje souhlas valné hromady. Po dobu trvání zástavního práva vykonává společník i nadále práva spojená s účastí ve společnosti12. U předmětů průmyslového vlastnictví jde o práva k nehmotným statkům, tato jejich povaha nebrání v tom, aby mohly slouţit jako zástava k zajištění pohledávky věřitele vůči nositeli těchto práv. Např. právo patentní, právo k ochranné známce nebo průmyslového vzoru13. Pohledávka zajišťovaná zástavní právem můţe být peněţitá i nepeněţitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Nepeněţitá pohledávky je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva. Zástavním právem můţe být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíţ vznik je závislý na splnění podmínky. Zástavní právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dluţníkovi budou vznikat v určité době. Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného. Zástavní právo je nerozlučně spjato s pohledávkou, kterou zajišťuje. Neexistence pohledávky, která má být zajištěna zástavním právem, má za následek, ţe zástavní právo vůbec nevznikne. Předpokladem zajištění zástavním právem je platnosti zajišťované pohledávky, ale také její určitost, zejména co se týká subjektů a právního důvodu závazkově-právního vztahu. Vedle peněţité pohledávky můţe být zástavním právem

12 13

Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kol.: Obchodní zákoník – komentář 11. vydání, C.H.Beck, 2006, 408 s. Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 653 s.

12

zajištěna i pohledávka nepeněţitá, ta jen za předpokladu, ţe plnění, které je jejím obsahem, lze podle jeho povahy přeměnit na náhradní, a to v peněţní podobě. Spolu se zajišťovanou pohledávkou je přímo ze zákona zajišťováno i její příslušenství. Jsou jím jednak úroky, jednak úroky z prodlení, popřípadě poplatek z prodlení, náklady spojené s jejím uplatněním14.

4. Subjekty zástavního práva V zástavní smlouvě musí být nezaměnitelným způsobem uveden předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, která se zjišťuje, tj. den a právní důvod vzniku pohledávky, její předmět a v penězích vyjádřená výše, splatnost, výše úroků a výše úroků z prodlení. Jejími účastníky jsou zástavní věřitel a zástavce, tj. vlastník zastavené věci popř. věřitel pohledávky Zástavcem bude zpravidla dluţník, vůči němuţ se v plné míře uplatňuje zajišťovací a uhrazovací funkce zástavního práva. Je však moţné, aby se za plnění dluhu, k němuţ je dluţník povinen, zavázal cenou své věci někdo jiný neţ dluţník. V takovém případě vystupují tři subjekty: zástavní věřitel, dluţník, zástavce (sám dluţníkem vůči věřiteli není). Na odpovědnosti dluţníka splnit dluh se nic nemění. V případě prodlení dluţníka s plněním dluhu postihne realizace zástavního práva zástavce, protoţe odpovídá zástavnímu věřiteli cenou zástavy dosaţenou při jejím zpeněţení. K odlišení osoby dluţníka od osoby zástavce můţe dojít i následně po zaloţení zástavního práva. Stane se tak tehdy, převede-li dluţník vlastnictví věci zatíţené zástavním právem na další osobu, která se stane zástavcem. K tomu, aby se nabyvatel věci stal namísto převodce zároveň dluţníkem, a stal se tak dluţníkem i zástavcem zároveň, by muselo dojít k převzetí dluhu nabyvatelem. K tomu by bylo třeba souhlasu věřitele. Na zástavce jako na osobu odlišnou od dluţníka nelze pohlíţet jako na ručitele, který by měl namísto dluţníka uspokojit pohledávku věřitele v celém rozsahu. Zástavce není ani spoludluţníkem, který by za splnění zajištěné pohledávky odpovídal spolu s dluţníkem rukou společnou a nerozdílnou. Právní vztah dluţníka a zástavce, který za dluţníka zastavil svou věc, se řídí právní úpravou o bezdůvodném obohacení. Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějţ bylo plněno, co po 14

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 655 s.

13

právu měl plnit sám. Ten, kdo plnil za jiného, má právo poţadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení od toho, za koho plnil15.

5. Vznik zástavního práva Vznik zástavního práva předpokládá spojení tří prvků: 1) zajišťovanou pohledávku existentní, popř. budoucí 2) způsobilý předmět zástavního práva (zástavu) 3) některou z právních skutečností poţadovanou zákonem ke vzniku zástavního práva16 Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem můţe zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo můţe také vzniknout ze zákona. Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje. Zástavní smlouvou samou však zástavní právo ještě nevzniká, je-li zástavou movitá věc nebo nemovitost. Zástavní smlouvou vznikne zástavci pouze závazková povinnost k úkonům, které jsou nutné k dosaţení vzniku zástavního práva jako práva věcného. Jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci ke kterým má zástavní právo vzniknout, aniţ by byly odevzdány zástavnímu věřitele nebo třetí osobě, musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu17. Předmětem zástavního práva můţe být i spoluvlastnický podíl k věci, neboť s ním lze nakládat. Zatíţením spoluvlastnického podílu zástavním právem nejsou ve svých právech k věci nijak dotčení ostatní spoluvlastníci. Ke vzniku zástavního práva k spoluvlastnickému podílu není třeba souhlasu spoluvlastníků. Zástavce, který je vlastníkem věci jako celku, můţe zástavním právem zatíţit vţdy pouze celou nemovitost, a to i kdyby pohledávka svou výší nedosahovala například ani čtvrtiny obvyklé ceny této věci. Zástavce nemůţe totiţ atomizovat své vlastnictví do více spoluvlastnických podílů a učinit zástavou pouze jednotlivý podíl postačující svou hodnotou k zajištění pohledávky18.

15 16 17 18

Knappová M., Švestka J., Dvořák J. a kol.: Občanské právo hmotné, 445, 446 s. Knappová M., Švestka J., Dvořák J. a kol.: Občanské právo hmotné, 443 s. Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 657 s., 658 s. Knappová M., Švestka J., Dvořák J. a kol.: Občanské právo hmotné, 443 s.

14

U movitých věcí se ke vzniku zástavního práva vyţaduje odevzdání zástavy zástavnímu věřiteli (tzv. ruční zástava). Pokud nedojde k odevzdání zástavy zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě vznikne zástavní právo pouze na základě zástavní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu spojenou s vyznačením této skutečnosti do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR. Zápis zástavního práva do Rejstříku zástav provede notář, který sepsal zástavní smlouvu, bezodkladně po uzavření zástavní smlouvy. Tento postup je také nezbytný v případě vzniku zástavního práva k nemovitostem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, dále k podniku nebo jiné hromadné věci či souboru věcí. U nemovitostí, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitosti, se vzniku práva dosáhne aţ vkladem této závady zatěţující zastavenou věc do katastru nemovitostí. Předpokladem pro vklad zástavního práva je návrh podaný u katastrálního úřadu místně příslušného podle polohy nemovitosti, které se týká. K povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí dochází v zájmu dluţníka bez ohledu na to, kdo z účastníků zástavní smlouvy o vklad poţádal19. Dalším důvodem vzniku zástavního práva můţe být soudem schválená dohoda o vypořádání dědictví. V dané souvislosti musí dojít k zjištění, ţe zůstavitel zanechal objekt způsobilý být zástavou a ţe jako nabyvatelé dědictví přicházejí v úvahu nejméně dva, popřípadě i více dědiců. V rámci řízení musí být vůle dědiců uzavřít dohodu o vypořádání dědictví a předejít tak případným kolizím mezi nimi, které by mohly vzejít ze spoluvlastnického vztahu k jednotlivým věcem z dědictví. Sama dohoda by však nemohla mít právní účinky zástavní smlouvy. Tyto účinky jsou podmíněny rozhodnutím soudu, u něhoţ se vede řízení o dědictví, kterým se dohoda schvaluje, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům. Jiným případem soudního rozhodnutí, na němţ je závislý vznik zástavního práva, je zřízení soudcovského zástavního práva. Můţe být uplatněno jen v řízení o výkon rozhodnutí ukládající zaplacení peněţité částky, ale jen za předpokladu, ţe oprávněný, tj. vymáhající věřitel, tento způsob výkonu rozhodnutí navrhne. 19

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 664 s., 665 s.

15

Zřízením tohoto zástavního práva se zástavnímu věřiteli zajišťuje pořadí pro případ, kdyby se zpeněţení zástavy doţadovali další věřitelé, jako i moţnost kdykoli se domoci vlastního výkonu prodejem nemovité zástavy. Tento druh zástavního práva bývá označován jako soudcovské zástavní právo20.

6. Zánik zástavního práva Zástavní právo zaniká: a) zánikem zajištěné pohledávky – zástavní právo zanikne zásadně se zánikem pohledávky, především jejím splněním. Vedle zániku zajištěné pohledávky jejím splněním mohou přicházet v úvahu i jiné důvody zániku, např. splynutí (jestliţe splyne jakýmkoli způsobem právo s povinnosti v jedné osobě, zanikne právo i povinnost), vzdáním se práva nebo prominutím dluhu (věřitel se můţe s dluţníkem dohodnout, ţe se vzdává svého práva nebo, ţe dluh promíjí, tato dohoda musí být uzavřena písemně), započtením (mají-li věřitel a dluţník vzájemné pohledávky, jejichţ plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí21. b) zánikem zástavy – zástavní právo jako právě věcné zanikne současně i se zánikem či úplným znehodnocením zástavy. Pokud zástavní pohledávky nadále trvá, má zástavní dluţník povinnost zajištění bez zbytečného odkladu doplnit. (Poskytnou adekvátní nové zajištění). Pokud se tak nestane, stává se zástavní pohledávka v nezajištění části splatnou22. c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem – není přitom rozdíl zda-li se tak stane jednostranným projevem vůle nebo smlouvou sjednanou se zástavcem. K jednostrannému vzdání se zástavního práva se nevyţaduje, aby se tak stalo formou notářského zápisu23. d) uplynutím doby, na níţ bylo zřízeno – dobu existence zástavního práva lze v zástavní smlouvě omezit. Uplynutím této doby zaniká zástavní 20 21 22

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 659 s. Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 685 s. Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J. Dietschová L.: Zajištění závazků v ČR, 2. vyd, Praha, C.H. Beck, 2003,

54, 55 s.

23

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 685 s.

16

právo bez ohledu na to, zda zástavní pohledávka nadále trvá. Z tohoto důvodu je třeba omezení doby platnosti zástavního práva v zástavních smlouvách sjednávat s velkou opatrností a s určitou časovou rezervou v porovnání se zamýšlenou splatností zástavní pohledávky. e) sloţí-li zástavní dluţník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy – sloţením obvyklé ceny zástavy se dostává zástavnímu věřiteli rovnocenné jistoty pro případ dluţníkova prodlení. Týká se to všech druhů zástav bez rozdílu, jde-li o věci movité nebo nemovité, popř. jiný druh majetkových hodnot. f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem nebo zástavcem24 Promlčením zástavní právo nezaniká. K zániku není třeba dalšího úkonu, např. vkladu výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí. Výmaz se provádí na základě potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavního práva splněním zajišťované pohledávky25. Výmaz zaniklého zástavního práva z Rejstříku zástav provede na poţádání kterýkoli notář pomocí elektronického přenosu dat, a to i v takových případech, kdy k záznamu vzniku zástavních práv na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu je povolána Notářská komora České republiky26.

III. Legislativní vývoj 1. Obecná úprava Institut zástavního práva je nejtypičtějším příkladem věcného práva pouţívaného jiţ po staletí k zajištění závazků. Proces znovuzavedení zástavního práva do českého právního řádu a obnovení jeho původního významu prošel v průběhu devadesátých let velice bouřlivých vývojem27. Jak se ukazuje, zástavní právo se od roku 1990 stalo velmi oblíbeným a často vyuţívaným právním prostředkem zajištění pohledávek a způsobem jejich uspokojování. Výhoda tohoto institutu, spatřovaná především v tom, ţe „vázne na věci“ a ţe pohledávku lze uspokojit prodejem či

24

Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J. Dietschová L.: Zajištění závazků v ČR,2. vyd, Praha, C.H. Beck, 2003,

56 s.

25

Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J. Dietschová L.: Zajištění závazků v ČR, 2. vyd, Praha, C.H. Beck, 2003,

53 s.

26 27

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 687 s. Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J. Dietschová L.: Zajištění závazků v ČR, 2. vyd, Praha, C.H. Beck, 2003,

3 s.

17

jiným zpeněţením zástavy bez ohledu na případnou insolvenci dluţníka a bez ohledu na případné změny v osobě vlastníka zástavy, vede často k tomu, ţe pohledávky jsou zajišťovány zástavním právem i v takových případech, v nichţ se zástavní právo (s ohledem na svoji povahu) k zajištění pohledávky nehodí28. Novely občanského zákoníku č. 367/2000 Sb. a 317/2001 Sb. podstatně upřesnily postupy při zřizování a realizaci zástavního práva, významným způsobem rozšířily jeho uţití o nové předměty právních vztahů a odstranily podstatné mezery v právu, které dříve způsobovaly značné komplikace při vyuţívání zajišťovací a uhrazovací funkce tohoto věcného práva. Posílení zástavního práva a jeho skutečné vyuţitelnosti vůči konkrétním zastaveným hodnotám umoţňuje, aby věřitelé upustili od dosud časté praxe hledání mimoprávních cest uspokojování svých pohledávek tam, kde dluţník z jakýchkoli důvodů selhal29.

2. Římské právo Římské právo bylo historicky první světový právní systém, který platil ve společnosti, jejíţ ekonomika byla zaloţena na výrobě zboţí, peněţních vztazích a na trţním hospodářství. Význam římského práva nelze spatřovat pouze v tom, ţe římské právo zakotvilo právní vztahy soukromých vlastníků, právní vztahy vznikající při výrobě a směně, ale zejména proto, ţe je zakotvilo takovým zobecňujícím způsobem, ţe toto právo buď bylo pouţitelné pro kaţdou další historickou společnost zaleţenou na trţním principu, nebo bylo pro ni zdrojem poučení, inspirace, hledání, či východisek. Římské právo vytvořilo první vědecké právní pojmy a odborné výrazy, vyniká přesností definic a vynikající právnickou technikou30. Ochrana věcných práv, mezi která patří také zástavní právo, se v římském právu uskutečňovala pomocí zvláštních ţalob, které v prvé řadě prosazovaly právní panství nad věcí a teprve ve druhé řadě se obracely proti určité osobě (proti rušiteli věcného práva)31.

28 29

Bureš J., Drápal L.: Zástavní právo v soudní praxi, 2. vyd.,Praha, C.H.Beck, 1997,2 s. Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J. Dietschová L.: Zajištění závazků v ČR, 2. vyd, Praha, C.H. Beck,

2003,3 s.

30

Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E.: Vývoj českého soukromého práva, Praha, Eurolex Bohemia s.r.o., 2004,11, 12 s. 31 Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E.: Vývoj českého soukromého práva, Praha, Eurolex Bohemia s.r.o., 15 s.

18

V raných dobách se pouţívala forma vzdání či sázkového procesu. Postupovalo se tak v případech rušení drţby či polního pychu, kdy obě strany shodně tvrdily, ţe předmět sporu je jejich vlastnictvím. Obě strany při úředním ohledání místa činu dávaly určité částky na způsob sázky třikrát aţ čtyřikrát zvyšované do rukou komorníků, kteří je předali soudcům. Ten, kdo vyhrál při, dostal svou částku zpět, zbytek připadl soudcům. Dalším způsobem byl tzv. zvod (jistá forma exekuce). Majetek, který byl předmětem sporu, středověké české právo chránilo. V nejstarších dobách byla sporná věc předána soudcům do drţby. Později podání a doručení půhonu způsobovalo nemoţnost ţalovat o týţ předmět. V půhonu uvedené nemovitosti nemohly být zcizeny a všechny dispozice s nimi ve prospěch třetích osob byly vůči původovi neplatné. Nešlo zde však o zástavní právo v pravém slova smyslu, nýbrţ o právo zástavnímu velmi příbuzné32.

3. ABGB - Obecný zákoník občanský č. 946/1811 Sb. Rakouský ABGB věnuje dvě třetiny svého obsahu právům k věcem, která rozlišuje na práva věcná (k těm řadí i právo dědické) a práva osobní k věcem, jimiţ se rozumí obligace. Necelou třetinu svého obsahu věnuje právům osobním (včetně práva rodinného). Na samém konci jsou společná ustanovení o právech osobních a věcných33. Na svou dobu obsahoval velmi podrobnou úpravu zástavního práva. Zmíněná úprava podstatným způsobem ovlivnila všechny úpravy následující, včetně té současné. Podle této klasické úpravy bylo zástavní právo jako právo věcné věřiteli propůjčeno, aby ze zastavené věci (ze zástavy) dosáhl uspokojení, nebude-li závazek v určený čas splněn. Za zástavu mohla slouţit kaţdá věc, která byla v obchodě. Pokud šlo o věc movitou, nazývala se zástavou ruční, jestliţe se jednalo o věc nemovitou, jednalo se o hypotéku čili zástavu pozemkovou. Zákoník stanovil, ţe zákonné zástavní právo můţe být propůjčeno pouze na základě ustanovení samotného Obecného zákoníku občanského, dále v řízení konkurzním, anebo soudem podle tehdejšího soudního řádu. U movitých zástav bylo ke vzniku zástavního práva nezbytné, aby věřitel vzal zastavenou věc do úschovy.

32 33

Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E.: Vývoj českého soukromého práva, 66, 67 s. Knapp. V.: Velké právní systémy, Úvod do srovnávací vědy, Praha, C.H.Beck, 1996, 126 s.

19

Zákon připouštěl také tzv. symbolické odevzdání zástavy, a to u těch movitých věcí, které nepřipouštěly hmotného odevzdání věci z ruky do ruky. V takovém případě bylo nezbytné vyznačit zástavní právo na zástavě s pouţitím „takových znamení, ze kterých se můţe kaţdý o zastavení lehce dověděti“. Výběr způsobu zastavení movitých věcí zřejmě nebyl zcela libovolný a závisel na povaze té které movité věci. U nemovitých zástav muselo být zástavní právo zapsáno v pozemkových knihách, a pokud se jednalo o nemovitosti nezapsané v pozemkových knihách anebo o stavby, které jsou na cizím pozemku vystavěny s úmyslem, aby na něm nezůstaly trvale, pokud nejsou příslušenstvím stavebního práva, nabývalo se zástavní právo soudním uloţením ověřené listiny o zřízení zástavu. Realizaci zástavního práva v případě neuspokojení věřitelovi pohledávky v řádném termínu bylo moţné provést pouze soudní draţbou zástavy podle předpisu soudního řádu. Zástavní právo zanikalo zejména splněním dluhu. Pro zánik hypotéky však samo zaplacení dluhu nestačilo a zástava trvala, dokud se dluh nevymazal z veřejných knih. Takovou zástavu bylo moţno převést na novou pohledávku, která však nesměla převyšovat částku zástavní pohledávky zapsané. Obecný zákoník občanský byl vystřídán úpravou zástavního práva podle zákona č. 141/1950 Sb., tzv. „středního občanského zákoníku“34.

4. Střední zákoník občanský č. 141/1950 Sb. Národní a demokratická revoluce v Československu znamenala počátek hlubokých kvalitativních přeměn v ekonomickém základě republiky i v oblasti státní moci. Tyto změny nemohly zůstat bez vlivu ani na československý právní řád. V době národní a demokratické revoluce platní na území ČSR stále ještě rakouský občanský zákoník z roku 1811. Tento stav však neodpovídal nově vzniklým ekonomických a vůbec společenským podmínkám. Novou koncepci občanského práva vyjádřil tento „střední zákoník občanský“, který poprvé v dějinách republiky sjednotil (kodifikoval) občanské právo na celém území státu. Nová koncepce tohoto zákoníku se projevovala nejen v jeho obsahu, ale také v jeho rozsahu. Z obsahu zákoníku bylo vyděleno rodinné právo, pracovní právo, ale také zemědělskodruţstevní právo35.

34 35

Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J. Dietschová L.: Zajištění závazků v ČR, Praha, C.H.Beck, 2003, 7, 8 s. Švestka J. a kol.: Československé občanské právo, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 17 s.

20

Vedle řady shodných prvků s těmi dnešními vykazoval zákoník některé zvláštnosti. Jednalo se například o způsob zastavení věcí nemovitých, nezapsaných v pozemkové nebo ţelezniční knize. V takovém případě se zástavní smlouva ukládala u soudu. Jestliţe smluvní stranou byla socialistická právnická osoba, působilo jiţ samo zastavení také proti jiným socialistickým právnickým osobám (i bez zápisu do knih či uloţení zástavní smlouvy u soudu). U movitých věcí vznikalo zástavní právo odevzdáním věci zástavnímu věřiteli, popř. jiné osobě do úschovy, nebo jejím označením, aby bylo zástavní právo všem patrné, anebo téţ vyznačením zástavního práva do listiny, bez které by nebylo moţno věci uţívat. Zastavení cenných papírů se řídilo ustanovení o zastavení věcí movitých. Značné rozdíly bylo moţno spatřovat zejména u realizace zástavního práva. Vedle obdobného způsobu realizace zástavního práva prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí s exekučním titulem zaopatřeným v tzv. nalézacím řízení proti dluţníkovi bylo moţné poţádat soud o prodej movité zástavy i bez ţaloby dluţníka, jestliţe tato zástava zajišťovala pohledávku věřitele z hospodářského styku, který byl zapsán v podnikovém rejstříku. Dále byla zákoníkem upravena ujednání zástavních smluv, která byla ze zákona neplatná. Jednalo se zejména o ustanovení zástavní smlouvy, ţe dluţník nesmí zástavu vyplatit, ţe zástava propadne věřiteli, jestliţe se zajištěná pohledávka stane splatnou, anebo ji věřitel můţe zpeněţit libovolným způsobem. Tento zákoník podstatným způsobem ovlivnil úpravu zástavního práva platnou v průběhu devadesátých let minulého století. Na úpravu tohoto zákoníku navázal současný platný zákoník č. 40/1964 Sb36. Zástavní právo slouţí k zajištění pohledávky a jejího příslušenství; vztahuje se na zástavu, její přírůstky a příslušenství. Uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy můţe věřitel poţadovat po splatnosti pohledávky. Jde-li o zástavní právo váznoucí společně a nerozdílně na několika zástavách, je věřitel oprávněn poţadovat uspokojení celé pohledávky nebo její části z kterékoli z nich. Zástavní právo zanikne: a) zánikem pohledávky b) zánikem zástavy

36

Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J. Dietschová L.: Zajištění závazků v ČR, Praha, C.H.Beck, 2003, 8, 9 s.

21

c) výkonem zástavního práva

5. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. V roce

1960

s přijetím

Ústavy

se

začalo

uvaţovat

o

vydání

nového

občanskoprávního kodexu. Ze dne 8. prosince 1960 pochází usnesení ÚV KSČ o vypracování nového občanského zákoníku. Měl se omezit na regulování majetkoprávních vztahů mezi občany, rovněţ mezi občany a organizacemi při uspokojování majetkových potřeb občanů. Občanské právo se tedy dále zúţilo. Vydělily se z něho vztahy, které byly dříve upraveny Obchodník zákoníkem. Tento Občanský zákoník omezil předmět úpravy na společenské majetkové a osobní vztahy, které vznikaly v oblasti uspokojování osobních potřeb a jejichţ subjekty byly tehdejší organizace a občané, ale také občané mezi sebou navzájem. Vedle občanského zákoníku byly legislativně uceleně upravovány zejména společenské vztahy v oblasti výroby (hospodářská oblast), společenské vztahy v manţelství a rodině (rodinněprávní oblast) a dále společenské vztahy v oblasti práce (pracovněprávní oblast). Místo občanského zákoníku z roku 1950 byly v roce 1963 a 1964 byly vydány tři kodexy. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., hospodářský zákoník č. 109/194 Sb. a zákoník mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb.Tento občanský zákoník začal upravovat pouze základní občanskoprávní vztahy. Občanský zákoník byl v původní verzi uveden preambulí a jeho vlastní text byl rozdělen na úvodní Zásady občanskoprávních vztahů a na osm částí. Zásady občanskoprávních vztahů měly za úkol vyjadřovat společenské základy československého občanského práva a stanovit základní práva a povinnosti jeho subjektů. Zásady zároveň měly slouţit jako vykládací pravidla a směrnice pro aplikace všech ustanovení občanského zákoníku. Je moţné konstatovat, ţe právě do této části kodexu byla vtělena politická vůle zákonodárce37. Občanský zákoník v této podobě neobsahuje přesnou definici zástavního práva. Zástavní právo můţe vznikat jen ze zákona. Zástavní právo se nabývá po splnění zákonem stanovených podmínek pro vznik zástavního práva. Zástavní právo slouţí k zajištění pohledávky a jejího příslušenství; vztahuje se na zástavu, její přírůstky a příslušenství. Uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy můţe věřitel poţadovat po splatnosti pohledávky. Jde-li o zástavní právo váznoucí společně a nerozdílně na

37

Knapp. V.: Velké právní systémy, Úvod do srovnávací vědy, Praha, C.H.Beck, 199694, 95 s.

22

několika zástavách, je věřitel oprávněn poţadovat uspokojení celé pohledávky nebo její části z kterékoli z nich. Zástavní právo zanikne: a) zánikem pohledávky b) zánikem zástavy c) výkonem zástavního práva

6. Novely občanského zákoníku č. 367/2000 Sb. a 317/2001 Sb. Tyto novely občanského zákoníku podstatně upřesnily postupy při zřizování a realizaci zástavního práva, významným způsobem rozšířily jeho uţití o nové předměty právních vztahů. (např. obchodní podíl, podnik). Posílení zástavního práva a jeho skutečné vyuţitelnosti vůči konkrétním zastaveným hodnotám umoţňuje, aby věřitelé upustili od dosud časté praxe hledání mimoprávních cest uspokojování svých pohledávek tam, kde dluţník z jakýchkoli důvodů selhal. Posledně uváděná novela týkající se zástavního práva navíc provedla velmi ţádoucí zpřesnění způsobů vzniku zástavních práv k movitým věcem, k věcem hromadným, k souboru věci a také k nemovitostem, které nejsou předmětem evidence katastru, zřizovací smlouvu. Výše uvedené novely nicméně také zachovaly značnou rozmanitost a nesourodost reţimů zástavních práv, pokud jde o způsoby jejich vzniku, pravidla pro určení pořadí při uspokojování jimi zajištěných pohledávek, a roztříštěnost úpravy zástavního práva do mnoho různých právních předpisů. Došlo také ke značnému oslabení uhrazovací funkce zástavních práv. Účastníci právních vztahů spojených se zástavními právy zpravidla nevystačí se znalostmi obecné úpravy zástavního práva podle občanského zákoníku, ale musí také zkoumat pouţitelnost ostatních právních předpisů. Od zavedené nové právní úpravy si věřitelé slibují posílení tolik potřebné jistoty při pouţívání zástav k zajištění svých obchodních aktivit a investic. Hlavní předností zástavního práva v porovnání s jinými zajišťovacími instrumenty je, ţe vázne na konkrétně určené věci, pohledávce či právu, a to bez ohledu na jakékoli případné změny subjektů vlastnického práva k zástavě38.

38

Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J. Dietschová L.: Zajištění závazků v ČR, Praha, C.H.Beck, 2003, 12, 13

s.

23

Po výše uvedené novele došlo ke změně moţností při realizaci zástavního práva. Podle dosavadní úpravy bylo moţné, domoci se projede zástavy dvěma způsoby. Jedním z nich byl výkon rozhodnutí na základě exekučního titulu a druhým byla veřejná draţba. Novela občanského zákoníku umoţňuje zástavnímu věřiteli i bez exekučního titulu navrhnout soudu, aby zpeněţil zástavu. Jedná se o řízení o soudním prodeji zástavy. Navrhnout zpeněţení zástavy můţe věřitel. Jehoţ pohledávka zajištěná zástavním právem nebyla včas splněna, nebo byla splněna jen částečně resp. bez příslušenství. Po vykonatelnosti usnesení o povolení prodeje zástavy soud provede její prodej podle ustanovení o výkonu rozhodnutí, tedy jiţ bez dalšího návrhu39.

Tabulka 1: Vymezení předmětu zástavy Právní předpis

Předmět zástavy

ABGB (946/1811 Sb.)

jakákoliv věc, která je v obchodě

Střední občanský zákoník (141/1950 Sb.)

věc movitá, nemovitá, pohledávka

Občanský zákoník (40/1964 Sb.)

možný předmět není výslovně vymezen

Občanský zákoník (40/1964 Sb.) - Novela č. 367/2000 Sb.

věc movitá, nemovitá, pohledávka, podnik, věc hromadná, byt nebo nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír, předmět průmyslového vlastnictví, jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští

Tabulka 2: Definice zástavního práva Právní předpis

ABGB (946/1811 Sb.)

Definice zástavy zástavní právo je věcné právo, které je věřiteli propůjčeno, aby z věci, nebude-li závazek v určený čas splněn, dosáhl uspokojení

Střední občanský zákoník (141/1950 Sb.)

neobsahuje přímou definici zástavního práva

Občanský zákoník (40/1964 Sb.)

neobsahuje přímou definici zástavního práva

Občanský zákoník (40/1964 Sb.) - Novela č. 367/2000 Sb.

neobsahuje přímou definici zástavního práva

39

Svoboda L.: Realizace zástavního práva po novele občanského zákoníku, na www.ipravnik.cz

24

Tabulka 3: Vznik zástavního práva Právní předpis

Právní důvody

ABGB (946/1811 Sb.)

zákon, smlouva, soudcovský výrok

Střední občanský zákoník (141/1950 Sb.)

zákon, písemná smlouva

Občanský zákoník (40/1964 Sb.)

zákon písemná smlouva, rozhodnutí soudu, správního úřadu, zákonné ustanovení, schválení dohody o vypořádání dědictví rozhodnutím soudu

Občanský zákoník (40/1964 Sb.) - Novela č. 367/2000 Sb.

poslední

vůle,

Tabulka 4: Vznik zástavního práva - způsob nabytí Právní předpis ABGB (946/1811 Sb.)

Střední občanský zákoník (141/1950 Sb.) Občanský zákoník (40/1964 Sb.)

Občanský zákoník (40/1964 Sb.) - Novela č. 367/2000 Sb.

Movitá věc Nemovitá věc Pohledávka hmotné odevzdání, vklad, záznam, symbolické odevzdání, soudní uložení listin uložení zástavní smlouvy u soudu (nemovitosti nezapsané v pozemkových či odevzdání věci třetí osobě železničních do úschovy, odevzdání knihách), zápis do věci zástavnímu věřiteli, pozemkové nebo označení zástavy železniční knihy způsobem aby bylo všem (nemovitost), bez patrné, vyznačení do dalšího (je-li smluvní listiny, bez které by stranou socialistická oznámení nebylo možno věc užívat právnická osoba) poddlužníkovi splnění zákonem stanovených podmínek pro vznik zástavního práva uzavření vklad do katastru smlouvy předání zástavy do nemovitostí, zápis do (účinnost vůči úschovy nebo ke rejstříku zástav poddlužníkovi skladování u třetí osoby, (nemovitosti, které nastává odevzdání zástavnímu nejsou předmětem oznámením věřiteli, zápis do Rejstříku evidence v katastru poddlužníkovi zástav nemovitostí) )

25

Tabulka 5: Zánik zástavního práva Právní předpis

ABGB (946/1811 Sb.) Střední občanský zákoník (141/1950 Sb.) Občanský zákoník (40/1964 Sb.)

Občanský zákoník (40/1964 Sb.) Novela č. 367/2000 Sb.

Právní důvody splnění pohledávky, vzdání se věřitele výhradního práva k zastavené věci, zničení zastavené věci, vrácení zastavené věci bez výhrady dlužníkovi, uplynutí času, na který bylo zástavní právo zřízeno nestanovuje jednotlivé důvody pro zánik zástavního práva zánik pohledávky, výkon zástavního práva, zánik zástavy zánik zajištěné pohledávky, vzdání se zástavního práva zástavním věřitelem, zánik zástavy, uplynutí doby na níž bylo zástavní právo zřízeno, písemná smlouva uzavřená mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem, složením obvyklé ceny zástavy zástavním dlužníkem nebo zástavcem

26

IV. Platná právní úprava zástavního práva a výkonu rozhodnutí 1. Úprava podle Občanského zákoníku Účelem zástavního práva je zajištění pohledávky pro případ, ţe dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, ţe v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěţku zpeněţení zástavy. Aplikace právních předpisů upravujících zástavní právo vyţaduje vyjasnit si základní pojmy, s nimiţ zákon pracuje. Jde o osobu zástavního věřitele. Je jím ten, kdo při vzniku zástavního práva byl nositelem zajišťované pohledávky, můţe jím však být i ten, na koho zajišťovaná pohledávka přešla, např. děděním, postoupením. Pokud jde o pojem zástava, slouţí k označení věci nebo práva zatíţeného zástavním právem, vyskytuje se však v této souvislosti označení „předmět zástavy“. Souvisí to s tím, ţe označením „zástava“ se někdy rozumí sám právní vztah vyplývající ze zástavního práva. Pro správné pochopení institutu zástavního práva je nezbytností mít na zřeteli, ţe patří do kategorie věcných práv neboli práv k věcem. Na této jeho povaze nemůţe měnit nic skutečnost, ţe se tohoto institutu vyuţívá i tam, kde zástavou není věc, ale např. pohledávka a od 1. 1. 2001 nově i podnik, obchodní podíl nebo předmět průmyslového vlastnictví. Vzhledem k novým ekonomickým potřebám se tak vyuţívají přednosti tradičního zajišťovacího prostředku, jakým bylo a je zástavní právo. Zástavou můţe být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy40. Zástavní právo představuje podpůrný zdroj pro uspokojení pohledávky zástavního věřitele. Věřitel zajištěné pohledávky nemůţe dosáhnout uspokojení ze zástavy tím, ţe si zástavu ponechá za určitou cenu, nebo ţe mu propadne bez dalšího. Pro uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy je přitom v zásadě nezbytný prodej 40

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 646s. 649 s.

27

zástavy. Konečného uspokojení můţe být dosaţeno aţ z výtěţku prodeje zástavy, zpeněţením se rozumí prodej zástavy. Poslední novela rozšířila výčet zástav o podnik. Z pohledu praktické vyuţitelnosti šlo nesporně o rozšíření přínosnější neţ v případě bytů. Podnik je výslovně zákonem označen jako věc hromadná. Úpravou v občanském zákoníku je k zastavení podniku vyřešen vznik zástavního práva a moţnost zastavení cizího podniku. Jde-li o vznik v případě smluvního zástavního práva, zástavní právo k podniku vzniká vţdy zápisem do Rejstříků zástav. Cizí hromadnou věc (tj. podnik) lze dát do zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k ní má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem. Podnik lze podle stávající právní úpravy zastavit a pro zástavní právo k podniku umoţňuje tato úprava dovodit základní nezbytná pravidla. Předmětem zástavního práva je právě tento celek jako takový, nikoliv jeho jednotlivé sloţky. Takto je nutno k zástavnímu právu, jehoţ předmětem podnik je, i přistupovat. Zástavní právo vázne na podniku, nikoliv přímo na konkrétní budově, která jako nemovitá věc k podniku patří. Při realizaci zástavního práva k podniku můţe zástavní věřitel svou zajištěnou pohledávku uspokojit pouze z výtěţku prodeje podniku. Nemůţe se z titulu zástavního práva k podniku domáhat prodeje pouze určitých, např. věcných sloţek podniku. Z titulu zástavního práva k podniku nemá věřitel moţnost ani domáhat se uspokojení z výtěţku např. exekuce nařízené prodejem jednotlivých nemovitostí patřících k zastavenému podniku. Přijetí podniku jako zástavy k zajištění pohledávky je proto bezesporu určitým rizikem (kromě jiţ naznačené moţnosti faktického rozprodeje jednotlivých majetkových sloţek podniku nutno brát současně v úvahu i to, ţe podnik je souborem nejen aktiv, ale i pasiv, a v konečném důsledku můţe mít nulovou, příp. i zápornou hodnotu). Způsob vzniku zástavního práva k podniku jako věci hromadné, jak jiţ bylo uvedeno, vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky. Zástavní právo k movité věci vzniká nadále jiţ tradičním způsobem a z pohledu případné nutnosti realizace zástavního pro zástavního věřitele i relativně nejjistějším způsobem – odevzdáním věci zástavnímu věřiteli. Na místo odevzdání zástavnímu věřiteli můţe pak dojít k předání věci (zástavy) do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo pro zástavního dluţníka u třetí osoby.

28

Dohoda o předání věci do úschovy nebo ke skladování musí být obsaţena přímo v zástavní smlouvě41.

2. Úprava podle Obchodního zákoníku Z hlediska svého vzniku lze zástavní právo rozlišit na smluvní zástavní právo (důvodem jeho vzniku je smlouva nebo dohoda účastníků), na zákonné zástavní právo (zástavní právo tu vzniká ze zákona) a na zástavní právo zřizované rozhodnutím příslušného orgánu (soudu). Zákonné zástavní právo nevzniká přímo ze zákona, ale tehdy, splní-li se předpoklady, které zákon stanoví jako důvod vzniku zástavního práva. U zákonného zástavního práva právní úprava rozlišuje mezi případy, kdy předpokladem vzniku zástavního práva je podle zákona rozhodnutí vydané příslušným orgánem a případy, v nichţ zástavní práva vzniká ze zákona bez toho, ţe by o tom muselo být rozhodnuto. Rozhodnutí je potřebné ke vzniku zákonného zástavního práva např. podle celního zákona. Podle zákona o správě daní a poplatků vzniká zákonné zástavní právo k věcem, popřípadě pohledávkám nebo majetkovým právům daňového dluţníka nebo ručitele zástavní právo k zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství. O tom, na které věci, popřípadě pohledávky daňového dluţníka nebo ručitele se zástavní právo uplatňuje, vydá správce daně rozhodnutí. Bez vydání zvláštního rozhodnutí vzniká na základě zákona zástavní právo zejména v těchto případech42. a)

Skladovatel má k zajištění svých nároků ze smlouvy o skladování zákonné zástavní práv na skladovaných věcech, dokud se u něho nacházejí. Toto zákonné zástavní právo má přednost před jinými zástavními právy.

b)

K zajištění svých nároků vůči příkazci má zasílatel zástavní právo k zásilce, dokud je zásilka u zasílatele nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, anebo dokud má zasílatel listiny, které jej opravňují, aby se zásilkou nakládal.

c)

Dopravce má k zajištění svých nároků vyplývajících ze smlouvy zástavní právo k zásilce, dokud s ní můţe nakládat. Vázne-li na

41 42

Kulková R.: K zástavnímu právu po novelách občanského zákoníku, Právní rozhledy č. 7/2002, 318, 319 s. Bureš J., Drápal L.: Zástavní právo v soudní praxi, Praha, C.H.Beck, 1996, 2,3 s.

29

zásilce několik zástavních práv, má zástavní právo dopravce přednost před zástavními právy dříve vzniklými a zástavní právo dopravce má přednost před zástavním právem zasílatele. d)

Banka má k zajištění svých práv ze smlouvy o uloţení jiných hodnot zástavní právo k předmětu uloţení, dokud se u ní nachází43.

Výše uvedená zákonná zástavní práva trvají pouze omezenou dobu (dokud má věřitel zástavu ve své dispozici). Důvodem k tomu, proč pro zajištění a posléze uspokojení pohledávek ze smlouvy o skladování, ze zasilatelské smlouvy, ze smlouvy o přepravě věci, ze smlouvy o bankovním uloţení věci bylo zákonem stanoveno zástavní právo, zřejmě je pro věřitele snazší moţnost uspokojení. Věřitel totiţ s realizací věcí není odkázán na soudní řízení, ale můţe postupovat svémocně – zástavu zpeněţit ve veřejné draţbě44. Realizací neboli výkonem zástavního práva se uplatňuje uhrazovací funkce zástavního práva, která spočívá v oprávnění zástavního věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky zajištěné zástavní právem přímo ze zástavy za předpokladu, ţe tato pohledávky nebyla řádně a včas uspokojena. Dříve byla v Obchodním zákoníku speciální úprava realizace zástavního práva mimosoudní cestou v obchodních závazkových vztazích, a to prodejem zástavy ve veřejné draţbě nebo, stanovila-li to smlouva, prodejem zástavy jiným vhodným způsobem. Zákonné zástavní právo je v obchodním zákoníku upraveno v souvislosti s některými smluvními typy. Zástavou jsou vţdy věci movité. Vznik zákonného zástavního práva ve všech případech předpokládá kumulativní splnění dvou předpokladů, kterými jsou existence platné pohledávky z příslušné smlouvy a detence zástavy zástavním věřitelem, popř. třetí osobou, která ji má u sebe jeho jménem45. Předmětem zástavního práva můţe být téţ obchodní podíl. Obchodní podíl představuje účast společníka na společnosti a z této účasti plynoucí práva a povinnosti46.

43 44 45 46

Úplné znění Obchodní zákoník se změnami k 1.7.2008, Sagit, Ostrava, § 535, §608, §628, §707 Bureš J., Drápal L.: Zástavní právo v soudní praxi, Praha, C.H.Beck, 1996, 3 s. Slováková Z.: Zástavní právo v obchodní vztazích po 1.lednu 2001, Právo a podnikání č. 10/2001,24, 25 s. Štenglová I., Plíva S. Tomsa M. a kol: Obchodní zákoník komentář – 11. vyd., Praha C.H.Beck, 2006, 391 s.

30

Moţnost zřídit zástavní právo k obchodnímu podílu je upravena aţ do 1.1.2001. Můţe vzniknout na základě smlouvy, soudem schválené dohody o vypořádání dědictví nebo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Smlouva o zřízení zástavního práva k obchodnímu podílu musí mít nejen písemnou formu a obecně stanovené obsahové náleţitosti, ale také na této smlouvě musí být úředně ověřené podpisy.47 Zástavní

právo

k obchodnímu

podílu

vzniká

zápisem

zástavního

práva

k obchodnímu podílu do obchodního rejstříku. Návrh na zápis zástavního práva k obchodnímu podílu do obchodního rejstříku a jeho výmaz je oprávněn podat zástavní věřitel nebo zástavce. Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem k obchodnímu podílu řádně a včas splněna, je zástavní věřitel oprávněn svým jménem obchodní podíl zástavce i bez souhlasu valné hromady na náklady dluţníka prodat, a to buď v obchodní veřejné soutěţi, nebo ve veřejné draţbě. Jestliţe se nepodaří zastavený obchodní podíl prodat výše uvedeným způsobem, je zástavní věřitel oprávněn vykonávat práva spojená se zastaveným obchodním podílem. Zástavní věřitel můţe vykonávat práva spojená s obchodním podílem od okamţiku neúspěšného pokusu o prodej. Zástavní věřitel se můţe se zástavcem dohodnout, ţe přijme jeho obchodní podíl na úhradu dluhu smlouvu o převodu obchodního podílu. K převodu obchodního podílu na úhradu dluhu se nevyţaduje souhlas valné hromady. Převodem obchodního podílu na zástavního věřitele zástavní právo zaniká. Pro účely převodu, však musí být hodnota podílu stanovena znalcem jmenovaným soudem na základě návrhu zástavního věřitele48

3. Finanční zajištění Zejména pro oblast obchodování na finančních trzích nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku, které do českého práva promítla a transponovala podrobnou právní úpravu finančního zajištění. V některých ohledech ji lze povaţovat za revoluční zásah do platných principů dosavadní podoby zajišťovacího práva, zejména pak práva zástavního.

47 48

Plíva S.: Zástavní právo k obchodnímu podílu, www.infoportal.cz Štenglová I., Plíva S. Tomsa M. a kol: Obchodní zákoník komentář – 11. vyd., Praha C.H.Beck, 2006, 408 s.

31

K přijetí tohoto institutu došlo v důsledku implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/47/ES. V souvislosti se zapracováním směrnice do českého právního řádu byla zhodnocena stávající úprava ve smyslu přesnější transpozice směrnice o finančním zajištění a odstranění jejích legislativně technických, terminologických a systematických nedostatků. Rovněţ se lépe řeší vztah finančního zajištění k sektorovým předpisům upravujícím insolvenční, vykonávací a exekuční řízení, vstup do likvidace a nucenou správu49. Primárním cílem směrnice Evropského Společenství bylo odstranění hlavních překáţek příhraničního vyuţívání finančního zajištění ve věch členských státech Evropské unie a vytvoření jednotného právního rámce, který by pomohl sníţit úvěrové riziko při finančních transakcích poskytnutím finančních prostředků jako zajištění. Finanční zajištění představuje nový typ zajišťovacích prostředků, na jehoţ základě dluţník poskytuje věřiteli (příjemci finančního zajištění) tzv. finanční kolaterál, tedy určité majetkové hodnoty, jako jsou například cenné papíry či peněţní prostředky, za účelem zajištění závazků vyplývajících z určité transakce. Předmětem finančního zajištění mohou tedy být buď, peněţní prostředky nebo finanční nástroje. Jiný způsob zajištění pohledávek směrnice nepřipouští.50 Pro účely finančního zajištění se rozumí: a) pohledávkami finančního charakteru pohledávky z obchodů, jejichţ předmětem jsou výlučně peněţní prostředky nebo finanční nástroje; tyto pohledávky mohou být zcela nebo zčásti sloţeny ze

současných

nebo

budoucích,

podmíněných

nebo

nepodmíněných

pohledávek, včetně pohledávek vyplývajících z rámcové či obdobné smlouvy, z pohledávek určité třídy nebo druhu, vznikajících příleţitostně, nebo z pohledávek vůči jiné osobě, neţ je poskytovatel finančního zajištění, b) finančním kolaterálem peněţní prostředky nebo finanční nástroje, které jsou poskytovatelem finančního zajištění poskytnuty jako předmět finančního zajištění; poskytnutím finančního zajištění se rozumí odevzdání finančního kolaterálu, připsání finančního kolaterálu na určený účet, zápis v evidenci investičních nástrojů, rubopis nebo jiný úkon, kterým je umoţněno příjemci finančního zajištění nebo osobě 49 50

Ministerstvo financí – Odbor 35 – Legislativa finančního trhu, www.mfcr.cz Sedláček T., Siráková A.: Fianční zajištění, Advokátní kancelář Brzobohatý, Broţ & Honsa, www.bbh.cz

32

jednající na jeho účet vlastnit finanční kolaterál či jej drţet nebo nakládat s ním anebo vykonávat práva k němu, c) finančním nástrojem investiční nástroj a pohledávky a práva související s investičním nástrojem, d) peněţními prostředky peníze připsané na účet v jakékoliv měně, pohledávka na výplatu těchto peněz nebo obdobná pohledávka na vrácení peněz, zejména pohledávka z obchodu na finančním trhu, e) repo obchodem prodej finančních nástrojů se současně sjednanou zpětnou koupí a koupě finančních nástrojů se současně sjednaným zpětným prodejem, f) rozhodnou skutečností prodlení s plněním zajištěné pohledávky finančního charakteru nebo jiná skutečnost, ze které na základě zákona nebo ujednání o finančním zajištění vzniká právo příjemce finančního zajištění na uspokojení své zajištěné pohledávky z poskytnutého finančního kolaterálu nebo na základě které dojde k závěrečnému vyrovnání podle zvláštního právního předpisu, g) rovnocenným finančním kolaterálem v případě peněţních prostředků stejná částka ve stejné měně, v případě finančních nástrojů finanční nástroje stejného druhu vydané stejnou osobou ve stejné měně, ve stejné emisi nebo třídě, ve stejné formě a stejné podobě, ze kterých vznikají stejná práva a mají stejnou jmenovitou hodnotu, mají-li jmenovitou hodnotu, nebo jiná aktiva, pokud při sjednání finančního zajištění poskytovatel a příjemce finančního zajištění stanovili, ţe tato aktiva budou poskytnuta, pokud nastane skutečnost vymezená v ujednání o finančním zajištění vztahující se k finančním nástrojům poskytnutým jako finanční kolaterál nebo takové finanční nástroje ovlivňující51. Finančním zajištěním lze v souladu se směrnicí zajistit pouze finanční závazky, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání určitých finančních nástrojů přičemţ tyto finanční závazky mohou být jak současné, tak i budoucí, podmíněné i nepodmíněné, splatné i s odloţenou splatností, a to včetně závazků vyplývajících z rámcové dohody nebo z jakéhokoliv obdobného ujednání. Finančním zajištěním lze dále zajistit i závazky jiné osoby neţ poskytovatele finančního zajištění vůči příjemci finančního zajištění, jakoţ i závazky určité třídy nebo druhu, které vznikají pouze příleţitostně. 51

Štenglová I., Plíva S. Tomsa M. a kol: Obchodní zákoník komentář – 11. vyd., Praha C.H.Beck, 2006,

1059,1060 s.

33

Obchodní zákoník po vzoru směrnice připouští dvě formy finančního zajištění, a to zástavní právo a zajišťovací převod, přičemţ předmětem zajištění (finančním kolaterálem) mohou být buď peněţní prostředky, nebo finanční nástroje, jakoţ i pohledávky a práva s těmito finančními nástroji související. Dohody o finančním zajištění mohou tedy být uzavřeny ve formě: - zástavního práva k finančnímu nástroji, - zástavního práva k pohledávce z vkladů, - zajišťovacího převodu finančního nástroje, nebo - zajišťovacího převodu peněţních prostředků Nová úprava finančního zajištění představuje zásadní průlom do současné právní úpravy zástavního práva, kdyţ poprvé zavádí do českého práva moţnost přivlastnění si finančního nástroje a započtení pohledávky na vyplacení hodnoty přivlastňovaného finančního nástroje proti zajištěné pohledávce v případě, ţe dojde k rozhodné skutečnosti, tzv. propadná zástava. Česká republika přijala koncept propadné zástavy i přesto, ţe Směrnice nevyţadovala, aby tento institut přijaly členské státy, které jej doposud neznaly a neuplatňovaly52. Finanční zajištění můţe být sjednáno jako zástavní právo k finančnímu nástroji. Je-li zastaveným finančním nástrojem investiční nástroj, pouţije se na finanční zajištění zástavním právem k finančnímu nástroji ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího cenné papíry, pokud tento zákon nestanoví jinak. Bylo-li to sjednáno, je příjemce finančního zajištění oprávněn podle sjednaných podmínek vykonávat práva se zastaveným finančním nástrojem spojená a nakládat s ním, včetně práva převést finanční nástroj na třetí osobu nebo zastavit zastavený finanční nástroj. Je-li příjemce finančního zajištění oprávněn nakládat se zastaveným finančním nástrojem, není oprávněn nakládat s tímto finančním nástrojem poskytovatel finančního zajištění. Jestliţe příjemce finančního zajištění nakládá se zastaveným finančním nástrojem, zástavní právo příjemce finančního zajištění zaniká53.

52

Sedláček T., Siráková A.: Finanční zajištění, Advokátní kancelář Brzobohatý, Broţ & Honsa,

www.bbh.cz

53

Štenglová I., Plíva S. Tomsa M. a kol: Obchodní zákoník komentář – 11. vyd., Praha C.H.Beck, 2006,

1062,1063 s.

34

4. Úprava podle Občanského soudního řádu Předpokladem výkonu rozhodnutí je nesplnění povinného co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí. V tomto případě můţe oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Návrh na soudní výkon lze spojit i s jinými vykonatelnými

rozhodnutími. Výkon rozhodnutí není moţné provést bez tzv. exekučního titulu, tj. listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit. Podkladem výkonu rozhodnutí můţe být jen to, co je jako způsobilý exekuční titul zákonem výslovně uznáno. Exekučním titulem jsou především rozhodnutí soudů vydaná v občanskoprávním řízení nebo v trestním adhezním řízení či ve správním soudnictví, jakoţ i rozhodnutí jiných, zejména správních, orgánů, případně i rozhodnutí dalších zákonem určených subjektů (rozhodců resp. Stálých rozhodčích soudů či cizozemských soudů, orgánů Evropských společenství). Dále jako exekuční titul slouţí i listiny, jeţ povahu rozhodnutí nemají, jestliţe tak stanový zákon. K jiným titulům neţ vydaným v občanském soudním řízení patří: a) vykonatelné rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo přiznávají majetek b) vykonatelné rozhodnutí soudů ve správním soudnictví c) vykonatelné rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených d) vykonatelné rozhodnutí státních notářství a dohod jimi sepsaných e) notářské a exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti f) vykonatelné rozhodnutí orgánů veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakoţ i vykonatelný smír g) vykonatelné rozhodnutí a výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení h) rozhodnutí orgánů Evropských společenství i) jiné vykonatelné rozhodnutí, schválený smír a listin jejichţ výkon rozhodnutí připouští zákon Podmínka vykonatelnosti titulu je chápána jako vykonatelnost formální a materiální. Titul je formálně vykonatelný, kdyţ v právních vztazích, jeţ upravuje, nastávají jeho účinky, tj. kdy subjekt, jemuţ je jím ukládána povinnost, je povinen ji splnit. Není-li stanoveno jinak, je k nařízení a provedené výkonu rozhodnutí, k 35

činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného. Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehoţ obvodu má povinný majetek. Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný. Oprávněný je ten, kdo podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. kdo se v něm jako takový označil, a povinný je ten, koho oprávněný uvedl jako toho, v jehoţ poměrech má být vymoţena titulem uloţená povinnost. Jestliţe v době zahájení exekučního řízení způsobilý účastník v jeho průběhu tuto způsobilost pozbyl, přichází v úvahu, ţe v řízení bude pokračováno s jeho procesními nástupci. Byl-li však výkon rozhodnutí pravomocně nařízen, a teprve poté vyšlo najevo, ţe subjekt, vystupující v něm dosud jako účastník, způsobilost jím být ke dni zahájení neměl, nemůţe jiţ být zastaveno řízení o výkon rozhodnutí, nýbrţ soud zastaví samotný výkon rozhodnutí54.

5. Úprava podle Zákona o cenných papírech Cenné papíry jsou povaţovány za specifický druh majetku (majetkové hodnoty) a jako takové jsou objektem právních vztahů. Konkrétní druhy cenných papírů vznikly za účelem urychlení oběhuschopnosti subjektivních práva a zvýšení právní jistoty a bezpečnosti účastníků soukromoprávních vtahů. Pojem cenného papíru vznikl jako výsledek určitých zobecnění konkrétních určitých právem aprobovaných majetkových hodnot. Cenný papír jako institut soukromého práva je charakterizován spojením absolutních a závazkových práv v jedné majetkové hodnotě jako samostatný předmět právních vztahů. Cenné papíry jako specifický předmět právních vztahů jsou v právní nauce charakterizovány tím, ţe jsou spojením dvou jinak samostatných majetkových hodnot: a)

subjektivního práva – zpravidla závazkové právo, ale můţe jít i o právo věcné, toto subjektivní právo pak náleţí tomu, kdo je majitelem (vlastníkem) nosiče, s nímţ je subjektivní právo spojeno.

54

Škárová M. a kol.: Občanský soudní řád – 4. vyd., Praha, C.H.Beck, 2009, 904 s., 905 s., 1007 s.

36

b)

Nosiče – je tradičně povaţován za věc v právním slova smyslu, nosičem je zpravidla listina, ale můţe jím být i něco jiného (např. elektronický záznam), vlastnictví nosiče je legitimací k výkonu subjektivního práva, které je s nosičem spojeno.

Podle českého právního řádu je za cenný papír povaţována listina nebo ji nahrazující záznam, pokud je listina prohlášena za cenný papír zákonem. Zákony České republiky prohlašují za cenné papíry tyto listiny: akcie, zatímní listy, podílové listy, dluhopisy, investiční kupony, kupony, směny, šeky, cestovní šeky, podílové listy, náloţní listy včetně konosamentů, skladištní listy, vkladové listy a opční listy. Vznik (vydání) cenných papírů lze rozdělit do čtyř základních teorií: a) kreační teorie – k vydání cenného papíru postačí podpis výstavce (emitenta). Podle této teorie je vydání cenného papíru jednostranným právním úkonem emitenta. Nedostatek této teorie spočívá v tom, ţe cenný papír je vydán, i kdyţ se jej někdo zmocní bez ohledu na vůli emitenta b) smluvní teorie – pro vznik cenného papíru je rozhodující smlouva mezi emitentem a prvním nabyvatelem. Nedostatkem této teorie je, ţe neřeší otázku vydání cenného papíru v případě, ţe smlouva je neplatná nebo je smlouva platná, ale nabyvatel není v dobré víře. c) teorie vlastnického nabytí, tzv. Randova teorie – ke vzniku cenného papíru je třeba jednak skripturního aktu a jednak nabytí cenného papíru. Podle této teorie lze cenný papír nabýt nejen smlouvu, ale také např. vydrţením. Cenný papír nenabývá ten, kdo podle této teorie nebyl v dobré víře. d) teorie domnělého práva – spočívá na právní domněnce odpovědnosti výstavce za vystavení listiny jako cenného papíru a na ochraně právní jistoty nabyvatele listiny. Pokud má cenný papír všechny potřebné náleţitosti a jeli smlouva, na jejímţ základě dochází k vydání cenného papíru, neplatná nebo neexistuje, je chráněn ten, do se domníval, ţe je cenný papír řádně vydán. Věcněprávní cenné papíry Věcněprávní cenné papíry jsou takové cenné papíry, v nichţ je inkorporováno věcné právo, zejména vlastnické, popř. i zástavní právo ke zboţí. Patří sem zejména určité druhy skladních listů. Skladištní list se zpravidla skládá z listu majetkového, 37

které ztělesňuje vlastnické právo ke zboţí ve skladu, a z listu zástavního, který ztělesňuje zástavní právo ke zboţí, na něţ byl vydán majetkový list. Věcněprávní cenné papíry nemohou být v České republice vydávány. Obligační cenné papíry Obligační cenné papíry ztělesňují subjektivní právo závazkové (pohledávku). Těchto cenných papírů je většina. Cenné papírky obligační můţeme rozdělit do několika skupin: a) cenné papíry na peněţité plnění – ztělesňují peněţitou pohledávku (např. směnky, šeky, dluhopisy) b) cenné papíry na zboţí – ztělesňují nepeněţitou pohledávku na vydání zboţí c) cenné papíry na jiné plnění – ztělesňují nárok na výměnu za jiný cenný papír nebo ne jiné plnění (např. vyměnitelné dluhopisy, investiční kupony, opční listy)55 Cenné papíry jsou rovnocennou zástavou jako věci movité i nemovité. Pomocí zástavního práva k cenným papírům lze zajistit závazky vyplývající ze smluv i z jiných

právních

skutečností,

a

pohledávky

peněţité

i

nepeněţité.

V obchodněprávních vztazích mohou cenné papíry slouţit jako zástava zejména u bankovních úvěrů, tyto úvěry jsou pak označovány jako lombardní. Zastaveny mohou být cenné papíry listinné i zaknihované, k zajištění jedné pohledávky můţe být zřízeno zástavní právo k několika cenným papírům, zástavní právo nemůţe být zřízeno k jiţ zastaveným cenným papírům. Moţnost sjednání podzástavního práva je u cenných papírů vyloučen56. Zástavní právo k cenným papírům se zřizuje na základě smlouvy. Vzniká v případě listinného cenného papírů předáním tohoto cenného papíru zástavnímu věřiteli. Ke vzniku smluvního zástavního práva k listinnému cennému papíru, který je převoditelný rubopisem, je třeba i písemné prohlášení vlastníka cenného papíru učiněné na tomto cenném papíru. Zástavní rubopis musí obsahovat doloţku „k zastavení“ nebo slova stejného významu a označení osoby zástavního věřitele. Zástavní věřitel nesmí cenný papír opatřený zástavním rubopisem dále převádět. Pokud pohledávka zanikla, musí 55

Dědič J. a kol.: Právo cenných papírů a kapitálového trhu, Praha, Prospektrum spol. s r.o., 2000, 29,33,

40, 41 s.

56

Kotásek J., Pokorná J., Raban P. a kol.: Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 4. vyd., Praha, C.H.Beck, 2005, 687 s.

38

věřitel vyznačit zánik zástavního práva škrtnutím zástavního rubopisu na tomto cenném papíru.

Dalším způsobem vzniku zástavního práva můţe být i jeho předání třetí osobě do úschovy nebo do úschovy a správy, pokud je současně předán i prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy. Toto zástavní právo vzniká oznámením o zřízení zástavního práva schovateli nebo opatrovateli. Oznámení můţe učinit zástavní věřitel, dluţník nebo zástavce. Zastavení listinného cenného papíru musí být vţdy vyznačeno v účetní evidenci schovatele nebo opatrovatele. Z této evidence musí být zřejmé, kdo je zástavním věřitelem. Zastavený listinný cenný papír, který je v samostatné úschově, musí být uloţen odděleně od ostatních cenných papírů uschovatele. Totéţ platí o zastavených listinných cenných papírech uloţených na základě smlouvy o uloţení cenných papírů. Zastavený listinný papír nesmí být vrácen bez souhlasu zástavního věřitele. Smluvní zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru vzniká zápisem tohoto zástavního práva na účet vlastníka v evidenci investičních nástrojů. Příkaz k zápisu smluvního zástavního práva můţe dát zástavní věřitel, dluţník nebo zástavce. K tomuto příkazu je třeba předloţit prvopis nebo úředně ověřenou kopii zástavní smlouvy. Smluvní zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru zaniká zápisem zániku tohoto zástavního práva. Příkaz k zápisu zániku smluvního zástavního práva podává zástavní věřitel, dluţník nebo zástavce. K příkazu je třeba doloţit doklad prokazující, ţe pohledávka zanikla nebo prokazující jiný důvod zániku zástavního práva. Zástavní právo se vztahuje i na výnosy ze zastaveného cenného papíru. Vznikne-li z tohoto papíru právo na plnění, je emitent povinen plnit zástavnímu věřiteli. Takové plnění započte zástavní věřitel proti pohledávce zajištěné zástavním právem. Zástavní věřitel není oprávněn vykonávat práva spojená se zastaveným cenným papírem, pokud tak nestanoví zákon, nebo zvláštní právní předpis či smlouva. Se zastaveným cenným papírem můţe jeho vlastník dále disponovat, zejména jej můţe převádět, zástavní právo však působí, obdobně jako v případě zastavené věci, vůči nabyvateli. V souladu s tím, ţe zástavní právo působí

39

i vůči nabyvateli vzniká zástavní právo k novému cennému papíru výměnou prováděnou emitentem za cenný papír, na kterém jiţ zástavní právo vázlo57. Při nakládání se zastaveným cenným papírem působí zástavní právo i vůči nabyvateli. Pokud je zastavený listinný cenný papír uloţen v úschově, nesmí být vydán uschovateli bez souhlasu zástavního věřitele. Po dobu trvání zástavního práva k cennému papíru se zástavní právo vztahuje i na výnosy ze zastaveného cenného papíru. Pokud má dojít k vyměnění cenného papíru za jiný, vzniká zástavní právo ve stejném rozsahu k cennému papíru, za nějţ je cenný papír vyměněn. Vyţaduje-li se ke vzniku zástavního práva zástavní rubopis, podepíše zástavní rubopis na vyměněném cenném papíru za vlastníka emitent. Zástavní věřitel není oprávněn vykonávat práva spojená se zastaveným cenným papírem, pokud zákon nebo smlouva nestanoví jinak. Vznikne-li ze zastaveného cenného papíru právo na plnění, je emitent povinen plnit zástavnímu věřitel. Zástavní věřitel započte obdrţené plnění proti pohledávce zajištěné zástavním právem. Není-li pohledávky zajištěná zástavním právem včas a řádně splnění, je zástavní věřitel oprávněn zastavený cenný papír prodat prostřednictvím obchodníka s cennými papíry. O zamýšleném prodeji je zástavní věřitel povinen předem informovat zástavce. Obchodník s cennými papíry prodává zastavený cenný papír svým jménem na účet zástavce na regulovaném trhu, jedná-li se o kótovaný cenný papír, nebo zástavní věřitel ve veřejné draţbě, pokud jde o cenný papír, který není registrovaný. Výnos z prodeje cenného papíru sníţený o náklady spojené s jeho prodejem a obvyklou odměnu vydá obchodník s cennými papíry zástavnímu věřiteli58. Zástavní právo jako zajišťovací institut zaniká se zákonem pohledávky v hlavním závazkovém vztahu. Zástavní věřitel má povinnost vyznačit na cenném papíru zánik zástavního práva, pokud byl zastaven cenný papír převoditelný rubopisem škrtnutím zástavního rubopisu. Vedle uvedeného základního způsobu zániku můţe zástavní právo zaniknout i následujícími způsoby: a) zastavený cenný papír zanikne

57

Kotásek J., Pokorná J., Raban P. a kol.: Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 4. vyd., Praha, C.H.Beck, 2005, 689,670 s. 58 Zákon o cenných papírech, Praha, C.H. Beck, 2009, 275, 277 s.

40

b) zástavce sloţí zástavnímu věřiteli cenu zastaveného cenného papíru c) zástavní věřitel se zástavního práva vzdá nebo dohodou mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem zástavní právo zanikne d) uplyne doba, na niţ bylo trvání zástavního práva omezeno e) zanikne zajištěná pohledávka f) osoba zástavního věřitele a dluţníka splynou Zánik smluvního zástavního práva k zaknihovaným cenným papírům se uskutečňuje zápisem. Příkaz k zápisu jeho zániku mohou dát zástavní věřitel, zástavní dluţník nebo obligační dluţník a k příkazu musí přiloţit doklad prokazující, ţe zástavní právo zaniklo s výjimkou případu, kdy takový příkaz dává zástavní věřitel59

6. Úprava podle Zákona o dluhopisech Dluhopis je zastupitelný cenný papír, s nímţ je spojeno právo na splacení dluţné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit.

Dluhopis můţe být vydán

v listinné nebo zaknihované podobě. Dluhopisem vydávaným v České republice se rozumí dluhopis, který byl v listinné podobě předán nebo v zaknihované podobě zapsán v evidenci. Emitent vede seznam vlastníků jím vydaných listinných dluhopisů znějících na jméno. Seznam vlastníků zaknihovaných dluhopisů znějících na jméno je seznam vedený osobou, která je oprávněna k vedení evidence zaknihovaných cenných papírů. Práva spojená s dluhopisy znějící na jméno je oprávněna ve vztahu k emitentovi vykonávat osoba uvedená v těchto seznamech. Listinný dluhopis na jméno je převoditelný rubopisem a předáním. V rubopisu se uvede obchodní firma nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, na niţ se dluhopis převádí, a den převodu dluhopisu60. Vydání dluhopisů zabezpečuje emitent nebo jím pověřená osoba, která je k této činnosti oprávněna a která obstará vydání emise nebo se smluvně zaváţe stát se prvním nabyvatelem emise nebo její části. Nedojde-li k vydání dluhopisů, je emitent povinen do 30 dnů po dni skončení emisní lhůty vrátit upisovateli jím upsanou a splacenou částku, včetně úroku ve výši průměrné diskontní sazby České národní banky za období od data splacení.

59

Kotásek J., Pokorná J., Raban P. a kol.: Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 4. vyd., Praha, C.H.Beck, 2005, 690, 691 s. 60 Zákon o dluhopisech, Praha, C.H.Beck, 2009, 329, 330 s.

41

V případě zaknihovaných dluhopisů můţe emitent rozhodnout, ţe právo na výkon má osoba oprávněná vykonávat práva spojená s dluhopisem k jinému dni, neţ je den splatnosti výnosu dluhopisu, který však nesmí přecházet dni splatnosti výnosu o více neţ 1 měsíc a nesmí následovat po dni splatnosti výnosu dluhopisu. Pokud to emisní podmínky nevylučují, můţe být právo na výnos dluhopisu od dluhopisu odděleno a spojeno s kupónem jako samostatným cenným papírem vydaným k uplatnění tohoto práva. Kupónový arch k listinnému dluhopisu musí být vydán současně s vydáním dluhopisu, a to se samostatným kupónem pro kaţdý jednotlivý výnos. Splatnost dluhopisu se určuje jednorázově k určitému datu, nebo splátkami, jejichţ výše se stanoví v emisních podmínkách61. Vydávání státní dluhopisů. Státní dluhopisy jsou vydávány na základě zvláštního zákona o státním dluhopisovém programu nebo na základě zvláštního zákona, který pověřuje ministerstvo vydat státní dluhopisy nebo mu vydání státní dluhopisů umoţňuje. Komunální dluhopisy jsou dluhopisy vydávané územním samosprávným celkem. Součástí názvu tohoto druhu dluhopisu je označení komunální. Jiné dluhopisy nesmí toto označení obsahovat. K vydání komunálních dluhopisů je nutný předchozí souhlas ministerstva. Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy, jejichţ jmenovitá hodnota a poměrný výnos jsou plně kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů nebo částí těchto pohledávek a popřípadě téţ náhradním způsobem podle zákona. Součástí názvu je označení hypoteční zástavní list. Jiné cenné papíry nesmí toto označení obsahovat. Hypoteční zástavní listy můţe vydávat pouze banka. Hypoteční úvěr je úvěr, jehoţ splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné, kdyţ pohledávka z úvěru nepřevyšuje dvojnásobek zástavní hodnoty zastavené nemovitosti. Zástavní hodnotu zastavených nemovitostí stanoví emitent hypotečních zástavních listů. Na zastavené nemovitosti nesmí váznout zástavní právo třetí osoby, které by bylo ve stejném nebo přednostním pořadí před zástavním právem zajišťujícím pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část, zahrnutou do

61

Zákon o dluhopisech, Praha, C.H.Beck, 2009, 334, 335 s.

42

krytí závazků z hypotečních zástavních listů v oběhu, s výjimkou zástavního práva, kterým je zajištěn úvěr poskytnutý stavební spořitelnou, jakoţ i úvěr poskytnutý Státním fondem rozvoje bydlení na výstavbu druţstevních bytů, a dále úvěr poskytnutý na výstavbu bytů postavených s finanční, úvěrovou a jinou pomocí. Nemovitost se nepovaţuje za zatíţenou dříve vzniklým zástavním právem nebo omezením převodu nemovitosti, jestliţe takto zajištěná pohledávka třetí osoby zanikne v důsledku pouţití hypotečního úvěru k jejímu splacení. Vyměnitelný dluhopis je dluhopis, s nímţ je spojeno práva na jeho výměnu za jiný dluhopis nebo jiné dluhopisy anebo právo na jeho výměnu za akcii nebo akcie emitenta, které jejich emitent vydá. Toto právo můţe být uplatněno namísto práva splacení dluhopisu. Prioritní dluhopis je dluhopis, s nímţ je spojeno právo na jeho splacení a vyplacení výnosu z dluhopisu a také právo na přednostní upisování akcií, které jeho emitent vydává. Podřízené dluhopisy jsou dluhopisy, kde v případě vstupu emitenta do likvidace, vydání rozhodnutí o úpadku emitenta nebo je-li emitentem zahraniční osoba, budou uspokojeny pohledávky s nimi spojené aţ po uspokojení všech ostatních pohledávek, s výjimkou pohledávek, které jsou vázány stejnou nebo obdobnou podmínkou podřízenosti. Podřízený dluhopis vydávaný v listinné podobě můţe znít pouze na jméno. Sběrný dluhopis je listinný dluhopis, který představuje souhrn jednotlivých dluhopisů dané emise, které jsou v rámci emisní lhůty upsány v upisovací listině. Kaţdý sběrný dluhopis je samostatnou emisí. Počet upsaných dluhopisů kaţdého vlastníka představuje jeho podíl na sběrném dluhopisu. Sběrný dluhopis je společným vlastnictvím vlastníků podílů na sběrném dluhopisu. Na právní vztahy mezi vlastníky podílů na tomto dluhopisu se nepouţijí ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví. Vlastník podílů na sběrném dluhopisu má veškerá práva, která jsou spojena s vlastnictvím dluhopisu.

Sběrný dluhopis musí být

uloţen a evidován u osoby oprávněné k vedení samostatné evidence. Vlastník podílu na sběrném dluhopisu můţe v souladu s emisními podmínkami převést dluhopisy odpovídající tomuto podílu nebo jeho části na jinou osobu. Právní účinky nastávají zápisem do evidence.

43

Dohled nad uplatňováním práv a dodrţováním povinností stanovených tímto zákonem a podmínek stanovených v rozhodnutí vydaném podle tohoto zákona vykonává Česká národní banka62.

7. Úprava podle Zákona o veřejných draţbách Zákon o veřejných draţbách v sobě spojuje dvě systémově odlišné právní úpravy. Původně byl text zákona shodný pro oba procesy, tj. pro takzvanou draţbu dobrovolnou a draţbu nedobrovolnou. V legislativním procesu došlo k rozdělení obou úprav do samostatných částí. Zákon upravuje veškeré veřejné draţby a to jak draţby prováděné na návrh věřitele (draţby nedobrovolné), tak draţby prováděné na návrh vlastníka věci (draţby dobrovolné). Zákon o veřejných draţbách je v evropském měřítku naprostým unikátem a experimentem. Mezi základní důvody vzniku zákona o veřejných draţbách lze zařadit: a) potíţe

při

procesní

realizaci

zástavních

práv,

zejména

k nemovitostem, soudní cestou b) praktickou nevymahatelnost pohledávek vzdor jejich zajištění zástavním

právem

(k

nemovitostem),

nelikviditu

zástavou

zajištěných pohledávek c) neutěšenou situaci v oblasti bankovního hypotečního financování a na trhu s nemovitostmi obecně d) obecně chybějící funkční systém provádění exekucí e) snahu finančních ústavů o odpis nedobytných pohledávek Do účinnosti novelizací v roce 2000 spojených s přijetím zákona o veřejných draţbách mohl zástavní věřitel realizovat zástavu pouze jejím prodejem v rámci soudního výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Zde vznikly problémy zejména v souvislosti s obtíţemi při realizaci zástav (nemovitostí) ve vlastnictví osoby (zástavce – zástavního dluţníka) odlišné od dluţníka obligačního (závazkového). Podstata byla v tom, ţe podmínkou pro výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí podle občanského soudního řádu byla totoţnost povinného podle

62

Zákon o dluhopisech, Praha, C.H.Beck, 2009, 338, 340 s.

44

exekučního titulu (obligačního dluţníka) a vlastníka nemovitosti (zástavy – zástavního dluţníka). Zákon upravuje veřejné draţby a vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím souvisejících. Draţbou v širším smyslu se nazývá kaţdý prodej určité věci, při němţ se nabízí tato věc neurčitému počtu osob a prodá se té z nich, jeţ nabídne nejvíce a zaváţe se zároveň splnit všechny podmínky, jeţ byly pro tuto draţbu stanoveny63.

V. Realizace výkonu zástavního práva 1. Obecně Právo předpokládá, ţe kaţdý dluh má být splněn řádně a včas. Jestliţe k tomu nedojde, nastávají negativní důsledky. Pakliţe je pohledávka zajištěna zástavním právem a dluh není řádně a včas splněn, zástavní věřitel můţe pohledávku uspokojit ze zástavy. Jedná se o věřitelovo oprávnění, nikoli povinnost uspokojit svůj dluh zpeněţením zástavy. Zákon dává zástavnímu věřiteli několik moţností k realizaci tzv. uhrazovací funkce zástavy. Je nutné rozlišovat případy, kdy je zástavcem přímo dluţník a případy, kdy je zástavcem osoba od dluţníka odlišná (například kdy osoba zastaví svůj automobil za účelem zajištění pohledávky příbuzného). Jestliţe je zástavcem osoba od dluţníka odlišná, můţe zástavní věřitel uspokojit svou pohledávku: - veřejnou draţbou, nebo - soudním prodejem zástavy. Veřejná draţba se provádí podle zákona o veřejných draţbách. Jedná se o draţbu nedobrovolnou, pro jejíţ uskutečnění je třeba mít platný titul, kterým je zejména vykonatelné soudní rozhodnutí. Dále platí, ţe ten, kdo tvrdí, ţe prodej zástavy ve veřejné draţbě není přípustný, musí své právo uplatnit ţalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a draţebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Jestliţe je ţaloba podána, draţba se neuskuteční dříve, neţ je o ţalobě rozhodnuto. Pokud však byla ţaloba podána bezdůvodně a z tohoto důvodu dojde ke vzniku

63

Veselý J., Rakovský A., Mikšovský Petr, Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách, Praha, C.H.Beck, 2001,V-

VI s.

45

škody, ţalobce můţe být na návrh ţalovaného vystaven povinnosti nahradit vzniklou škodu. Řízení o soudním prodeji zástavy se zahajuje na návrh ţalobou, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy. Pro úspěch ve věci je třeba, aby zástavní věřitel doloţil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě (tj. například písemnou smlouvu o zřízení zástavního práva na movité věci), a kdo je zástavním dluţníkem (tj. zástavcem). Jestliţe je zástavní věřitel úspěšný, lze na jeho návrh dále nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Jestliţe je zástavcem zároveň dluţník nesplacené pohledávky, můţe zástavní věřitel rovněţ uspokojit svou pohledávku veřejnou draţbou a soudním prodejem zástavy. Zástavní věřitel můţe navíc podat ţalobu na splnění závazku proti dluţníkovi a dále navrhnout výkon rozhodnutí zpeněţením zastavené věci na základě titulu, jímţ je vykonatelný rozsudek soudu v předchozím řízení vydaný. Zákon výslovně povaţuje určitá ujednání o zpeněţení zástavy za neplatná. Neplatnými jsou ujednání, která stanoví, ţe: - zástavní dluţník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit - zástavní věřitel můţe uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, neţ je stanoveno zákonem - zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy - při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo ţe si ji zástavní věřitel můţe ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak64.

2. Ţaloba na plnění závazku Závazkové vztahy vznikají mezi dvěma či více subjekty, mezi nimiţ vznikají konkrétně vymezená práva a povinnosti zavazující zásadně pouze účastníky tohoto vztahu. Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění a dluţníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Závazkové právní vztahy jsou tvořeny třemi prvky. Prvním prvkem jsou strany (subjekty) závazkového právního vztahu, mezi nimiţ závazek vzniká a trvá. Jedná se

64

Sprinz P., Upokojení ze zástavy, www.pravnik.cz

46

oprávněnou stranu (věřitel) a stranu zavázanou (dluţník). Druhým prvkem je předmět závazkového vztahu. Tím se rozumí vymezení, jak je dluţník povinen se chovat nebo vymezení předmětu plnění. Třetím prvkem jsou práva a povinnosti účastníků tohoto právního vztahu. Ze závazků jako takových jiţ vyplývá jejich právní závaznost. Mnohdy je však třeba jejich závaznost posílit. Věřitel je vţdy v určité nejistotě zda dluţník splní vůči němu svůj dluh. Zajištění závazků se uskutečňuje prostřednictvím vedlejšího, tj. zajišťujícího právního vztahu, který je svým vznikem, obsahem a i trváním závislý na existenci hlavního, tj. zajišťovaného vztahu. Z vedlejšího vztahu vyplývají věřiteli další práva, která v hlavním vztahu s dluţníkem neměl. Platnost vedlejšího závazku je závislá na platnosti závazku hlavního. Většinou platí, ţe při zániku hlavního závazku zaniká i závazek vedlejší, i pokud nebyl splněn. Naproti tomu zánik vedlejšího závazku nemá za následek zánik závazku hlavního. Existuje celá řada nástrojů k zajištění pohledávky. Takovými nástroji jsou zajišťovací právní prostředky (bliţší informace viz.níţe): a) ručení b) dohoda o sráţce ze mzdy c) zajištění závazků převodem práva d) zajištění závazků postoupením pohledávky e) smluvní pokuta f) uznání dluhu g) jistota h) zástavní právo i) zadrţovací právo Smluvní pokutu si sjednávají strany pro případ porušení smluvní povinnosti a platí, ţe ji lze sjednat i vedle úroků z prodlení. Smluvní pokuta má funkci vyčíslené náhrady škody, z čehoţ vyplývá, ţe pokud účastník poruší svou povinnost, je zavázán pokutu zaplatit, i kdyţ oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutou lze částečně předcházet sporů o náhrady škody, které by jinak mohly vzniknout.

Pokutu lze dohodnout jak pro případ, ţe nebudou splněny

všechny smluvní povinnosti, tak pro případ nesplnění jednotlivé smluvní povinnosti. Věřitel v tomto případě nemusí prokazovat vznik škody ani její výši.

47

Ručení vzniká písemným prohlášením, v němţ se ručitel zavazuje, ţe uspokojí pohledávku, pokud jí neuspokojí dluţník. S tímto prohlášením musí věřitel projevit souhlas, a to jakýmkoliv způsobem. Ručením lze zajistit kaţdou pohledávku s peněţitým plněním. Ručitelský závazek se můţe vztahovat na plnění ve stejném rozsahu, v jakém je vázán dluţník, můţe však být i v rozsahu menším. Ručení je zásadně časově neomezené. Je moţné jej ovšem omezit na dobu určitou, pokud to ručitel uvede ve svém prohlášení. Za jednu pohledávku můţe ručit i několik osob, a to kaţdá buď za celý dluh, nebo jen za jeho část. K uplatnění plnění musí věřitel nejprve písemně vyzvat dluţníka a aţ po marné výzvě, kdy dluţník tuto povinnost nesplní, je povinen splnit dluh ručitel. Ručitelský závazek zaniká nejpozději zánikem pohledávky, která je zajištěna. Smrtí dluţníka ručitelský závazek ovšem nezaniká, protoţe závazek je vázán k pohledávce věřitele nikoliv k osobě dluţníka. Dohodou o sráţkách ze mzdy a jiných příjmů můţe být zajištění pouze peněţitá pohledávka a to buď splatná, nebo pohledávka na opětující se plnění splatné teprve v budoucnu. Uspokojení pohledávky např. výţivného lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitele a dluţníkem o sráţkách ze mzdy. Institut dohody o sráţkách ze mzdy slouţí především k zajištění závazku, ale také k postupnému uspokojení pohledávky. Jde o dohodu pouze mezi věřitelem a dluţníkem, a proto nemůţe nikdo jiný kromě dluţníka toto zajištění poskytnout. Dluţníkem můţe být pouze fyzická osoba. Výše sráţek se stanoví po odečtení odpočtů (daň z příjmu, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na zdravotní pojištění). Plátce je povinen vykonávat sráţky podle dohody a vyplácet je věřitele aţ do úplného uspokojení pohledávky. Musí přitom dbát, aby sráţky nečinily víc, neţ stanoví zákon. Dohoda o sráţkách ze mzdy zaniká, jakmile je pohledávka věřitele splněna nebo kdyţ dluţník přestal pobírat mzdu. Zajištění závazku převodem práva dluţníka ve prospěch věřitele. Dluţník postupuje věřiteli své právo, které má proti jinému dluţníku. Předmětem můţe tedy být jen právo dluţníka, nikoliv třetí osoby, a to právo, které v době převodu existuje. Zpravidla se jedná o postoupení pohledávka, kterou má dluţník proti třetí osobě, ale můţe jít o právo věcné, včetně vlastnického. Tuto smlouvu s věřitelem uzavírá dluţník. Nemůţe ji uzavírat třetí osoba. Z vedlejší povahy zajištění vyplývá, ţe zde 48

musí existovat platný hlavní závazek, z něhoţ je dluţník povinen plnit. Hlavní roli zde hraje obsah smlouvy uzavřené mezi dluţníkem a věřitelem. Smlouva musí obsahovat jednoznačně určený závazek, který je zajišťován, právo dluţníka, které se převádí a dále také předmět. Smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Zajištění postoupením pohledávky. Jedná se o postoupení pohledávky za účelem zajištění jiné pohledávky, nikoli za účelem trvalé změny věřitele. Postoupit nelze pohledávku, která zaniká smrtí věřitele, nebo jejíţ obsah by se změnou věřitele změnil. V písemné smlouvě je nutno sjednat závazek věřitele ke zpětnému postoupení pohledávky, pokud bude splněn zajištěný závazek. Zde můţe být pouţita nejen pohledávky dluţníka, ale i pohledávka třetí osoby, která je ochotna závazek zajistit. Pokud dluţník nesplní závazek, který je zajištěn postoupením pohledávky, můţe věřitel dluţníkovu převedenou pohledávku pouţít proti třetí osobě. Na druhou stranu pokud věřitel nesplní závazek převést pohledávku zpět na dluţníka po splnění závazku, můţe se toho na něm převodce domáhat, případně vyţadovat vydání plnění, které jiţ bylo v mezidobí přijato. Dluţníkovou hlavní povinností je splnit svůj dluh řádně a včas. Pokud tak není splněn, vystavuje se dluţník mnoho výše uvedeným sankcím popřípadě ţaloby za plnění či zaplacení dluhu. Ţaloba na plnění představuje nejtypičtější druh civilní ţaloby. Směřuje k získání exekučního titulu pro případ, ţe by uloţené plnění nebylo poskytnuto dobrovolně. Rozsudek má deklaratorní povahu a ukládá ţalovanému povinnost k určitému plnění, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva. Ţaloba na zaplacení dluhu je další druh civilní ţaloby. Slouţí pro případy, kdy dluh není včas a řádně splacen. Věřitel má v takovém případě moţnost domoci se svého práva soudní cestou. Ţaloba musí obsahovat přesné označení osoby dluţníka, výši dluhu a na jakém základě je ţaloba podávána a vše je třeba doloţit důkazy. Pokud bude oprávněný v řízení úspěšný, soud vydá rozhodnutí v jeho prospěch, kde uloţí dluţníkovi povinnost zaplatit dluh, a to do určité lhůty. Většinou po nabytí právní moci rozhodnutí. Právní moci rozhodnutí nabude dnem, kdy proti němu jiţ není moţné podat odvolání. Vykonatelné se stává většinou v okamţik uplynutí stanovené lhůty pro splnění závazku dluţníkem. Pokud se tak stane, můţe se věřitel (oprávněný) znovu obrátit na soud s návrhem na výkon rozhodnutí, tedy exekuci. Výkon rozhodnutí lze provést pouze způsoby uvedenými v zákoně. Pokud jde o peněţité plnění, patří k nim: 49

a) sráţky ze mzdy b) přikázání pohledávky c) prodej movitých věcí d) prodej nemovitých věcí e) zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitosti Pokud jde o nepeněţité plnění, výkon rozhodnutí se provede: a) vyklizením b) odebráním věci c) rozdělením společné věci d) provedením prací a výkonů Oprávněný si můţe zvolit kterýkoliv ze způsobů, soud však jeho návrhu nemusí vyhovět, je-li zřejmé, ţe k uspokojení pohledávky bude stačit pouze některý z navrţených způsobů. Oprávněný se můţe u soudu písemným návrhem domáhat výkonu rozhodnutí, které je vykonatelné nebo výkonu jiného exekučního titulu, kterým je například notářský zápis nebo exekutorský zápis s doloţkou vykonatelnosti. Při sepisování návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce je nutno dbát, aby návrh splňoval všechny zákonné náleţitosti. Kromě těchto náleţitostí je v návrhu na výkon rozhodnutí třeba označit rozhodnutí, které se navrhuje vykonat. V případě kdy má věřitel vykonatelné rozhodnutí, nemusí nutně jít soudní cestou. Můţe vyuţít sluţeb soukromého exekutora. Exekuce je řízení, které lze uplatnit v případě, ţe má věřitel za dluţníkem nesplněnou pohledávku na peněţité nebo nepeněţité plnění. V tomto případě pak musí k soudu podat návrh na provedení exekuce, ve kterém označí exekutora, který má být provedením exekuce pověřen. Exekutor následně zjistí informace o majetku dluţníka a sám v exekučním příkazu rozhodne o způsobu provedení exekuce65.

3. Ţaloba proti prodeji zástavy Ten, kdo tvrdí, ţe prodej zástavy ve veřejné draţbě není přípustný, musí své právo uplatnit ţalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Ţalobu lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné draţbě zákonem určeným osobám, nejpozději však přede dnem zahájení veřejné

65

Dörfl L.:K vymáhání pohledávek výkonem rozhodnutí, exekucí nebo v insolvenčním přízení, Právní rádce č. 3/2009, 16,17 s.

50

draţby. Ten, kdo podal bezdůvodně ţalobu, je povinen nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálení prodeje zástavy za dobu od podání ţaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliţe zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu škody v průběhu řízení o ţalobě před soudem prvního stupně. Na návrh věřitele můţe soud jiţ v průběhu řízení rozhodnout o tom, ţe je povinen sloţit do úschovy u soudu zálohu aţ do výše moţné náhrady škody. Novelou občanského zákoníku byla změněna formulace v tom, ţe ţaloba na nepřípustnosti prodeje zástavy nepřichází v úvahu jiţ v případě soudního prodeje zástavy a zůstává omezena jen na prodej zástavy veřejnou draţbou. Překáţkou neodkladné realizace zástavního práva se můţe stát soudní spor, v němţ dotčený subjekt prosazuje soudní výrok o tom, ţe prodej zástavy veřejnou draţbou je nepřípustný. Na rozdíl od nalézacího soudního řízení v jiných věcech spočívá zde důkazní břemeno na dluţníku, patří-li mu zástava, nebo na subjektu, který sice není osobně zavázán vůči věřiteli závazek splnit, ale patří mu zastavená hodnota, která má být zpeněţena. Tato právní úprava umoţňuje postihnout ţalobce sankcí v podobě náhrady škody, která by mohla zástavnímu věřiteli vzniknout oddálením zpeněţení zástavy. Záletí však na tom, ukáţe-li se neopodstatněnost ţaloby. Nárok na náhradu škody můţe zástavní věřitel uplatnit u okresního soudu, u kterého se ţaloba projednává. Majetkovou újmu zástavního věřitele lze uvedeným způsobem odškodnit za období ode dne podání ţaloby do dne vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Nemohl by však být odškodněn za období do právní moci rozhodnutí v této věci. V případě uspokojení zástavního věřitele, jehoţ pohledávky je zajištěna zástavním právem k pohledávce vůči dluţníku, je třeba rozlišovat jednak dobu splatnosti pohledávky věřitele vůči dluţníku, jednat dobu splatnosti pohledávky zástavního věřitele vůči uvedenému věřiteli. Předáním věci, jejíţ vydání je předmětem plnění z pohledávky zajištěné v tom, ţe předání věci, jejíţ vydání je předmětem plnění z pohledávky zajištění zástavním právem, vlastně u zástavního věřitele dochází k zástavnímu právo k předané věci namísto dřívějšího zástavního práva k pohledávce na vydání věci. Zpeněţení věci v případě prodlení zástavce s plněním zajištění pohledávky by se pak mohlo

51

uskutečnit ve veřejné draţbě, na návrh zástavního věřitele, nebo soudním prodejem zástavy66. R 46/1998: Právu zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy, nebude-li zástavním právem zajištěná pohledávka včas a řádně splněna, neodpovídá povinnost zástavního dluţníka „strpět“ prodej zástavy. Toto právo můţe být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky s tím, ţe uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel můţe domáhat jen z výtěţku prodeje zástavy. NS ČR sp. zn. 21 Cdo 886/2000: Představuje-li pohledávka z účtu u peněţního ústavu, která byla postiţena nařízeným výkonem rozhodnutí, zástavu ve prospěch jiného věřitele neţ oprávněného, pohledávka se při provedení výkonu rozhodnutí uspokojí, i kdyţ nebyla zástavnímu věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem pro výkon rozhodnutí, podle získaného pořadí před ostatními pohledávkami.

4. Soudní prodej zástavy O ţalobu na soudní prodej zástavy jde tehdy, jestliţe se jí zástavní věřitel domáhá nařízení prodeje zástavy soudem a jestliţe zákon umoţňuje, aby byla zástava byla soudem prodána. V údaji o tom, čeho se zástavní věřitel domáhá, musí být kromě poţadavku na nařízení soudního prodeje zástavy, také přesné označení zástavy, údaje o výši zajištěné pohledávky včetně jejího příslušenství. K ţalobě musí zástavní věřitel doloţit listinné důkazy, jichţ se dovolává. Subjekty zástavního práva jsou kromě zástavního věřitele a zástavního dluţníka také dluţník. Dluţníkem je osoba, která je povinna splnit pohledávku, ke které bylo zástavní právo zřízeno smlouvu. Dále je subjektem zástavního práva také zástavce. Zástavcem je osoba, která podle smlouvy nebo z jiného titulu poskytla zástavnímu věřiteli zástavu. Zástavce, dluţník a zástavní dluţník mohou být případně jednou osobou. Například jestliţe dluţník pohledávky za účelem jejího zajištění, uzavřel s věřitelem zástavní smlouvu, podle které poskytl jako zástavu věc ve svém vlastnictví. 66

Švestka J., Jehlička O. a kol.: Občanský zákoník – komentář 10. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, 680 s., 681 s.

52

Mohou ovšem nastat případy, kdy půjde o osoby zcela odlišné. Například jestliţe k zajištění pohledávky věřitele vůči jeho dluţníku uzavřela s věřitelem zástavní smlouvu osoba, která poskytla jako zástavu cizí věc a zástavní právo k ní vzniklo. Dluţník a zástavce nejsou účastníky řízení. Jde o jeden ze způsobů zpeněţení zástavy, který vede k uspokojení ze zástavy. Řízení o soudním prodeji zástavy je upraveno občanským soudním řádem. Návrh na jeho zahájení podává zástavní věřitel, místně příslušný je obecný soud zástavního dluţníka. Jestliţe je zástavou nebo její součástí nemovitost, je příslušný soud, v jehoţ obvodu se nemovitost nachází; jestliţe je zástavou více nemovitostí, lze návrh podat u kteréhokoliv z příslušných soudů. Účastníky řízení jsou zástavní věřitel a zástavní dluţník. Soud nařídí prodej zástavy, pokud zástavní věřitel doloţí zajištěnou pohledávku, existenci zástavního práva k zástavě a určení zástavního dluţníka. Výjimečně můţe být rozhodnuto bez nařízení jednání, jestliţe lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předloţených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, nebo doloţí-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dluţníkem listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Soud rozhoduje usnesením, které je vykonatelné dnem, kdy nabylo právní moci. Podle vykonatelného usnesení lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lez pro zajištěnou pohledávku povést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů věcí a bytů nebo nebytových prostorů, přikázáním zatavené peněţité pohledávky a postiţením zastavených jiných majetkových práv. Proti vymáhané pohledávce zajištěné zástavním právem lze po nařízení výkonu rozhodnutí namítat vše, co nebylo moţné uplatňovat v řízení o soudním prodeji zástavy. Bude-li po nařízení výkonu rozhodnutí zjištění, ţe zástavní právo zajišťující vymáhanou pohledávku zaniklo, soud výkon rozhodnutí zastaví. Namítne-li povinný důvodně námitku promlčení zástavní práva, soud výkon rozhodnutí zastaví. Kaţdý, kdo se domnívá, ţe má k zástavě právo, které nepřipouští, aby se z výtěţku zpeněţení zástavy uspokojil

53

vymáhající zástavní věřitel, se můţe po nařízení výkonu rozhodnutí domáhat, aby zástava byla z výkonu rozhodnutí vyloučena67. Jestliţe je závazek zajištěn zástavním právem, v němţ je zástavním dluţníkem osoba odlišná od dluţníka hlavního závazku, musí si věřitel pro realizaci zástavního práva výkonem rozhodnutí nejprve zajistit vykonatelné rozhodnutí proti tomu, kdo je zástavním dluţníkem. Ten pak bude povinným v řízení o soudní výkon rozhodnutí, ohledně něhoţ bude splněna podmínka pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, spočívající v tom, ţe o něm musí být prokázáno, ţe je vlastníkem nemovitosti, jejíţ prodej se navrhuje. Je-li pohledávka zajištěna více zástavami, můţe zástavní věřitel navrhnout zpeněţení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení pohledávky, můţe navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav. Navrhne-li zástavní věřitel, aby nabyvatel zástavního práva vstoupil do řízení o soudním prodeji zástavy na jeho místo, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnost zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níţ právní předpisy obecně vzato spojují přechod zástavního práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod zástavního práva. K návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval, jako soud prvního stupně. Výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichţ splnění byl výkon rozhodnutí navrţen, a určení lhůty ke splnění povinnosti68. Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti můţe být nařízen, jen kdyţ oprávněný přesně označí nemovitost, k níţ má být zástavní právo zřízeno, a jestliţe listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem doloţené, ţe nemovitost je ve vlastnictví povinného. O tom, ţe byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad. Nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva se vztahuje na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím.

67 68

Fojtík L.: Jak vykonat zástavní právo, www.elaw.cz Škárová M. a kol.: Občanský soudní řád – 4. vydání, Praha, Linde, 2009, 957 s.

54

Soudcovské zástavní právo na nemovitosti nevede k uspokojení věřitelů, ale dává věřiteli jistotu, ţe jeho právo v případě prodeje bude uspokojeno v pořadí tohoto zástavního práva a ţe jeho pohledávka nebude ohroţena ani, kdyţ povinný nemovitost prodá. Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, kdy soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. Dojde-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. Bylo-li však pro vymáhanou pohledávku jiţ dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní práva, řídí se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva69. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí není totéţ, co výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí. Pokud je veden výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, exekučním titulem musí být rozhodnutí ukládající povinnost k plnění a věřitel, který navrhl výkon rozhodnutí, nemusí mít svou pohledávku zajištěnou nemovitostí postiţenou výkonem rozhodnutí. Výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí, oprávněným v tomto řízení můţe být pouze věřitel, který disponuje vykonatelným usnesením o nařízení prodeje zástavy a jehoţ pohledávka je tedy zajištěna zástavním právem k nemovitostem postiţeným výkonem rozhodnutí. Věřitelé vykonatelných pohledávek nemají moţnost se do tohoto řízení přihlásit a participovat na uspokojení v rámci rozvrhu výtěţku zpeněţení nemovitosti. Přihlásit se do tohoto řízení mohou pouze věřitelé, kteří mají pohledávky zajištěnou prodávanou zástavou. Takoví zástavní věřitelé se mohou přihlásit i v případě, ţe nemají exekuční titul, ale také i v případě, kdy zajišťovaná pohledávky není ještě splatná. Smyslem výkonu rozhodnutí prodejem zástavy je uspokojení zástavního věřitele, případně dalších zástavních věřitelů, tedy osob, kterým svědčí věcné právo k realizované zástavě, tj. skutečná realizace nemovitosti jako zástavy. Vykonávací fází soudního prodeje zástavy je exekuce prováděná soudními exekutory. Pokud je na zastavenou nemovitost vedena exekuce nebo výkon rozhodnutí na návrh třetí osoby odlišné od zástavního věřitele, a taková exekuce dospěje do stadia draţby, má zástavní věřitel právo přihlásit svou pohledávku do tohoto řízení a vyčíslit ji pro účely uspokojení v rozvrhu. Ustanovení, která umoţňují zástavnímu věřiteli uspokojení ze zástavy i v řízení, které není vedeno na

69

Škárová M. a kol.: Občanský soudní řád – 4. vydání, Praha, Linde, 2009,1114 s.

55

jeho návrh, jsou logickým odrazem skutečnosti, ţe právní mocí rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti70.

5. Veřejné draţby Jedná se o zcela nový právní institut zavedený zákonem o veřejných draţbách, který prostřednictvím veřejných draţeb umoţňuje prodej majetku, zejména pak majetku z konkurzních podstat a majetku podniku v likvidaci. Kromě prodejů prováděných na návrh vlastníků – draţby dobrovolné, zavádí zákon prostřednictvím draţeb nedobrovolných prodej majetku zatíţeného zástavními či obdobnými právy, a to bez souhlasu vlastníka a bez soudního rozhodnutí. Veřejné draţby jsou moţností jak rychle dosáhnout vyrovnání s dluţníky s maximálním výnosem při zpeněţování majetku dluţníků. Vţdy se jedná o draţby anglického typu, kdy se draţí od nejniţšího podání směrem nahoru. Draţbou je veřejné jednání, jehoţ účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu draţby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němţ se licitátor obrací na předem neurčení okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němţ na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu draţby, nebo totéţ veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, ţe nebylo učiněno ani nejniţší podání71. Celá koncepce, tak jak byla zákonem přijata, znamená vlastně zakotvení specifické koupě na zkoušku do našeho právního řádu. Vydraţitel „kupuje“ v draţbě věc, s výhradou, ţe „přeţije“ zkoušku, tedy tři měsíce, resp. jeden rok, kdy je moţné podat ţalobu na neplatnost draţby. Podle zákona o veřejných draţbách tedy jde o přechod vlastnického práva a je vyloučeno:

-

stanovit platební podmínky podle vůle vlastníka, protoţe je nařízeno, ţe kupní cena musí být zaplacena dle zákona, cenu dosaţenou vydraţením nelţe dodatečně sníţit

-

stanovit jakékoli další podmínky, ať uţ odkládací či rozvazovací

70 71

Vymazal L.: Rizika uspokojení zástavního věřitele v exekuci prodejem nemovitosti, www.ihned.cz Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 6 s.

56

-

stanovit jakékoliv vedlejší ujednání ve smlouvě (např. věcné břemeno, doţivotní uţívání)

-

nárokovat přiměřenou slevu, jestliţe věc má odstranitelnou vadu

-

ţádat opravu vady vydraţené věci

-

nárok na doplnění toho, co vydraţené věci chybí

-

nárok

na

zrušení

smlouvy,

jestliţe

má

vydraţená

věc

neodstranitelnou vadu

-

nárok na zrušení smlouvy, nelze-li vydraţenou věci uţívat řádným způsobem

-

nárok z odpovědnosti za právní vady vydraţené věci72

Účastníkem draţby je osoba přítomná při draţebním jednání, která se dostavila za účelem činit podání. Osobou je v tomto případě myšlena fyzická osoba, právnická osoba, ale i stát. Účastnit draţby se nesmí: a)

osoba, na jejíţ majetek byl prohlášek konkurz a to po dobu tří let od prohlášení konkurzu

b)

osoba, vůči níţ byl návrh na konkurz zamítnut pro nedostatek majetku, také po dobu tří let od zamítnutí

c)

osoba, ohledně jejíhoţ majetku bylo opětovně potvrzeno nucené vyrovnání, a to ve lhůtě tří let od opětovného potvrzení

d)

osoba, která nemůţe nabývat právo k předmětu draţby

e)

osoba, u níţ by v důsledku nabytí předmětu draţby mohlo dojít k vyloučení, omezení či narušení hospodářské soutěţe

f)

osoby, které nesloţily draţební jistotu, je-li vyţadování

g)

u opakované draţby je vyloučen i vydraţitel, který způsobil zmaření předchozí draţby téhoţ předmětu u téhoţ draţebníka

Draţební jistota je částka slouţící k zajištění budoucích závazků účastníků draţby. Draţebník je oprávněn po účastníkovi draţby poţadovat sloţení draţební jistoty. Účastník je povinen tuto draţební jistotu sloţit a to buď v penězích, nebo ve formě bankovní záruky73. Draţebník můţe být osoba zapsaná v obchodním rejstříku, obchodní společnost nebo druţstvo, která splňuje stanovené podmínky a bylo jí 72

Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 8 s. 73 Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 11, 13 s.

57

uděleno příslušné oprávnění k provozování ţivnosti. Draţebníkem provádějícím draţby na území české republiky můţe být i osoba, která prokáţe, ţe je usazena v jiném členském státě Evropské unie a ţe je oprávněna vykonávat činnost obdobnou činnosti draţebníka. Licitátorem můţe být pouze fyzická osoba způsobilá k právním úkonům. Zahajuje draţbu, vyzývá účastník, aby činili podání, uděluje příklep a prování téţ losování ohledně udělení příklepu74. Místo, datum a čas zahájení draţby musí být určeny tak, aby nebyla omezena moţnost účasti při draţbě. Dále je třeba stanovit způsob úhrady ceny, podmínky předání předmětu draţby vydraţiteli a minimální příhoz. Informace týkající se draţeb nemovitostí se zveřejňují na úřední desce obecního úřadu, úřadu městské části nebo městského obvodu, v jejichţ obvodu se nemovitost nachází. Podmínkou je i zajištění odhadu ceny předmětu draţby v místě a čase obvyklé, který nesmí být v den konání draţby starší šesti měsíců. Jde-li o nemovitost, podnik, jeho organizační sluţku, nebo o věc prohlášenou za kulturní památku, musí být cena předmětu draţby zjištěna posudkem znalce. Osoba disponující předmětem draţby musí po předchozí výzvě a v určené době umoţnit provedení odhadu, jakoţ i prohlídku předmětu draţby. Draţba dobrovolná Draţba dobrovolná je prováděná na návrh vlastníka. Co se týká movitých věcí, lez dobrovolné draţby provádět na základě vydaného ţivnostenského oprávnění. Zvláštní podmínky k provozování činnosti draţebníka se na provádění dobrovolných draţeb movitých věcí nevztahují. Předmětem draţby můţe být věc, podnik, jeho část nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví a převoditelné majetkové právo. Vlastníkem je i osoba oprávněna s předmětem draţby hospodařit, která je vlastníkem zmocněna předmět zcizit, ale i likvidátor a správce konkursní podstaty. Věci, na nichţ vázne zákonné předkupní právo státu, předkupní právo spoluvlastníků, a byty a nebytové prostory, kde je nakládání s nimi omezeno právem nájemců na přednostní nabytí vlastnictví nebo zákonným předkupním právem nájemců, lze draţit, pouze vysloví-li kaţdá z oprávněných osob s provedením draţby svůj souhlas, a to formou písemného prohlášení spolu s úředně ověřeným podpisem. Tento souhlas však můţe být podmíněn tím, ţe nejniţší podání 74

Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 14 s.

58

nebude niţší neţ cena v souhlasu uvedená. I bez tohoto souhlasu je draţba přípustná, koná-li se na návrh správce konkursní podstaty. Výjimku tvoří byty v budovách ve vlastnictví, případně spoluvlastnictví druţstev, při jejichţ výstavbě byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc pokud vznikla druţstvu povinnost uzavřít smlouvu o převodu bytu s fyzickou osobou členem druţstva; tyto byty nelze draţit. Draţit v draţbě dobrovolné nelze: -

nemovitosti, jejichţ vlastnictví je omezeno předkupním právem zapsaným v

katastru nemovitostí -

a věci movité, jejichţ vlastnictví je omezeno předkupním právem zapsaným v

listinách osvědčujících vlastnictví a nezbytných k nakládání s věcí -

věci, vůči nimţ bylo uplatněno zadrţovací právo

Kaţdá z oprávněných osob však můţe vyslovit s provedením draţby svůj souhlas formou písemného prohlášení opatřeného úředně ověřeným podpisem. I bez tohoto souhlasu je draţba přípustná, koná-li se na návrh správce konkursní podstaty. I zde se v kterémkoli souhlase můţe objevit podmínka nestanovit nejniţší podání pod cenu v souhlase uvedenou75. Draţbu lze provést pouze na základě písemné smlouvy o provedení draţby, kterou uzavře navrhovatel s draţebníkem; to neplatí, jde-li o majetek státu. Smlouva musí obsahovat: -

označení, ţe jde o draţbu dobrovolnou

-

označení navrhovatele, draţebníka a předmětu draţby

-

nejniţší podání

-

lhůtu pro uhrazení ceny dosaţené vydraţením přesahující 500 000 Kč

-

výši odměny nebo způsob jejího určení

Draţebník vyhlásí konání draţby draţební vyhláškou, v níţ uvede: -

ţe jde o draţbu dobrovolnou

-

označení draţebníka

-

místo, datum a čas zahájení draţby

-

označení a popis předmětu draţby, práv a závazků na předmětu draţby váznoucích, popis stavu, v němţ se předmět draţby nachází, jeho odhadnutou

75

Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 76, 80 s.

59

nebo zjištěnou cenu -

nejniţší podání a stanovený minimální příhoz, který můţe účastník draţby učinit

-

poţaduje-li sloţení draţební jistoty, způsob a lhůtu pro její sloţení, číslo účtu a adresu

-

místa, výši draţební jistoty a způsob jejího vrácení

-

datum a čas konání prohlídky předmětu draţby

-

výši odměny vybírané od vydraţitele nebo způsob jejího určení

Draţební vyhlášku uveřejní draţebník nejméně 15 dnů před zahájením draţby. Je-li předmětem draţby nemovitost, podnik nebo jeho organizační sloţka, nebo pokud nejniţší podání přesáhne 100 000 Kč, uveřejní draţebník draţební vyhlášku nejméně 30 dnů před zahájením draţby76. Přístup do prostor, v nichţ bude probíhat draţba, musí být účastníkům draţby, zaměstnancům příslušného ţivnostenského úřadu a zaměstnancům ministerstva pověřeným kontrolou provádění draţby umoţněn alespoň 30 minut před zahájením draţby. Veřejnosti musí být umoţněn přístup do prostor, v nichţ bude probíhat draţba, alespoň 10 minut před zahájením draţby. Licitátor je povinen učinit prohlášení, ţe zahajuje draţbu a bezprostředně poté je povinen učinit vyvolání a prohlášení o předmětu draţby. Draţí se, pokud účastníci draţby činí vyšší podání. Udělením příklepu je draţba skončena. Nebylo-li při draţbě učiněno ani nejniţší podání nebo nebylo-li učiněno nejniţší podání ani po jeho sníţení, licitátor draţbu ukončí77. Náklady draţby se hradí z výtěţku draţby. Nebude-li předmět draţby vydraţen nebo nestačí-li výtěţek draţby dostatečně velký, uhradí náklady navrhovatel. Uhradil-li vydraţitel cenu dosaţenou vydraţením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu draţby k okamţiku udělení příklepu. Jde-li o podnik, přecházejí na vydraţitele všechna práva a závazky s podnikem související. K tomu dostane písemné potvrzení o nabytí vlastnictví78.

76

Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 91,92 s. 77 Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 108 s. 78 Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 187 s.

60

Draţba nedobrovolná Draţba nedobrovolná je draţba prováděná na návrh draţebního věřitele, jehoţ pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodnutím jiného orgánu. Předmětem draţby můţe být vše, co můţe být zástavou s výjimkou předmětu kulturní hodnoty z oboru archeologie. Účastníky draţby nesmějí být: 1) Dluţník a jeho manţel, dále pak osoby, které nesmějí nabývat vlastnictví k věcem, jejichţ vlastníkem je dluţník, ani nikdo nesmí draţit za ně. 2) Je-li dluţník právnickou osobou, nesmí být účastníky draţby statutární orgány a členové statutárního nebo kontrolního orgánu dluţníka, ani nikdo nesmí draţit za ně. Draţebním věřitelem můţe být: a) zástavní věřitel b) věřitel s pohledávkou zajištěnou omezením převodu nemovitostí c) věřitel s pohledávkou zajištěnou zadrţovacím právem d) správce daně e) správa sociálního zabezpečení nebo zdravotní pojišťovny, jejichţ pohledávky jsou přiznány vykonatelným rozsudkem, rozhodčím nálezem nebo notářským zápisem79 Bylo-li zástavní právo k nemovitosti vloţeno či zapsáno do katastru nemovitostí před nabytím účinnosti zákona o veřejných draţbách, a učinil-li zástavní věřitel čestné prohlášení ve formě notářského zápisu o tom, ţe má vůči dluţníkovi splatnou pohledávku, z níţ není plněno, a která je zajištěna tímto zástavním právem, lze na základě těchto skutečnosti provést draţbu nedobrovolnou. I v tomto případě je třeba uzavřít písemnou smlouvu o provedení draţby mající obdobné náleţitosti jako smlouva u draţby dobrovolné (viz výše), kterou uzavře navrhovatel s draţebníkem. Draţebník zašle ve lhůtě sjednané ve smlouvě o provedení draţby písemné oznámení o konání draţby zástavnímu dluţníkovi, zástavci, dluţníkovi a draţebním věřitelům. Draţební věřitelé mohou u draţebníka 79

Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 229 s.

61

do 15 dnů před zahájením draţby přihlásit své pohledávky včetně příslušenství, které doloţí listinami prokazujícími jejich vznik a zajištění právem k předmětu draţby. Draţebník je při přípravě draţby oprávnění nahlíţet do spisů a dalších dokladů orgánů státní správy a do spisů soudu nebo rozhodce týkajících se předmětu draţby ve stejném rozsahu jako vlastník. Dále mohou nahlíţet do listin týkajících se předmětu draţby v drţení vlastníka a vlastník je povinen poskytnout draţebníkovi k tomuto účelu nezbytnou součinnost, to vše za podmínky, ţe se draţebník prokáţe uzavřenou smlouvu o provedení draţby s úředně ověřenými podpisy. Věřitelé jsou povinni na ţádost draţebníka poskytnout potřebnou součinnost ke zjištění pravosti a výše pohledávek80. Vlastní průběh nedobrovolné draţby je obdobný průběhu draţby dobrovolné. Pokud však nejniţší podání u nedobrovolné draţby přesahuje 1 mil. Kč, je třeba osvědčit průběh draţby notářským zápisem. Náklady draţby se hradí z výtěţku draţby, a pokud předmět draţby není vydraţen, hradí náklady navrhovatel. V případě, ţe bylo uzavřeno několik smluv o provedení nedobrovolných draţeb téhoţ předmětu draţby, provede se draţba na základě nejdříve účinné smlouvy. Jsou-li uzavřeny smlouvy o provedení draţby nedobrovolné i draţby dobrovolné téhoţ předmětu draţby, bude provedena draţba nedobrovolná81. Lze-li z výtěţku draţby po vypořádání nákladů draţby plně uspokojit všechny přihlášené pohledávky draţebních věřitelů, draţebník předá částky odpovídající výši uspokojovaných pohledávek draţebním věřitelům ve lhůtě 10 dnů od uhrazení ceny dosaţené vydraţením. Není-li moţné uvedené částky předat draţebním věřitelům nebo vlastníkovi, uloţí draţebník uvedené částky na účet zřízený k tomuto účelu, číslo účtu draţebník uveřejní na centrální adrese. Po vypořádání nákladů draţby se z výtěţku uspokojí přihlášení pohledávky v tomto pořadí:

80

Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 332 s. 81 Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách – 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, 410 s.

62

a) pohledávky první třídy – pohledávky zajištěné zástavním právem, jsou-li přednostně uspokojovány bez ohledu na pořadí a pohledávky zajištěné zadrţovacím právem b) pohledávky druhé třídy – přihlášená pohledávka z hypotečního úvěru c) pohledávky třetí třídy – přihlášení pohledávky zajištění zástavním právem nebo omezením převodu nemovitosti, vázlo-li na předmětu draţby více těchto práv, uspokojí se podle pořadí svého vzniku d) pohledávky čtvrté třídy – daně, poplatky, pojistní na všeobecné zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvky na státní politiku nezaměstnanosti, jestliţe se staly splatnými v posledních třech letech před provedením draţby a byly k tomu oprávněnými draţebními věřiteli přihlášeny. Přihlásí-li se více těchto draţebních věřitelů, uspokojí se jejich pohledávky poměrně.

63

VI. Závěr V bakalářské práci byla srovnána a popsána právní úprava zástavního práva, a to nejen v rámci občanskoprávních předpisů platných na našem území od vzniku samostatného Československa. Nyní se ocitáme v období, kdy se zpracovává nové znění občanského zákoníku. Poznatky z nové právní úpravy lze shrnou tak, ţe navrhovaná právní úprava zástavního práva reflektuje na nedostatky předchozích úprav, je velmi liberální, komplexní a úplná. Její skutečnou pouţitelnost můţe ovšem prověřit teprve praxe. Právní úprava zástavního práva se v průběhu 20. století značně měnila, a to v souvislosti s ekonomickou, společenskou a politickou situací v zemi. Ve vývoji právní úpravy zástavního práva lze v zásadě spatřovat tendenci od právní úpravy velmi nedostatečné aţ po relativně vyspělou a úplnou. Po listopadu roku 1989, tzn. po přechodu k demokracii, soukromému vlastnictví a trţnímu hospodářství, platila ještě po dobu dvou let platná právní úprava. Novela občanského zákoníku č. 509/1991 nabyla účinnosti ke dni 1.1.1992. Z období po tzv. sametové revoluci pochází největší mnoţství literatury i judikatury, kdy bylo třeba neustále řešit praxí zjištěné nedostatky právní úpravy. Nejdůleţitějším problémem v tomto období byla úprava samotné realizace zástavního práva, kdy procesní a hmotné předpisy nebyly zcela provázané a nebylo tak moţné zástavní právo realizovat v souladu s obsaţenou úpravou v občanském zákoníku. Občanský soudní řád v této době výslovně nepočítal s řízením, které by realizaci zástavního práva zajistilo. Naopak obdobím, kdy docházelo k minimálnímu vyuţití institutu zástavního práva, je období totality. V tomto období docházelo k potlačování soukromého vlastnictví. Avšak ani v tomto období jeho právní úprava v právním řádu nechyběla, neboť zástavní právo je tradičním a praktickým zajišťovacím instrumentem. Při zpracování práce se potvrdilo, ţe v současné právní úpravě je, oproti dřívějším úpravám, řešeno zástavní právo relativně komplexně a současně jsou zde řešeny nedostatky předchozích úprav. Nelze však zcela potvrdit, ţe současná právní úprava vychází především z Obecného zákoníku občanského. Časové rozmezí platnosti Obecného

64

zákoníku občanského a současné právní úpravy je natolik dlouhé, ţe v průběhu těchto let došlo k obrovským změnám ve společnosti a původní právní úprava zcela nereaguje na současnou situaci. Proto lze říci, ţe současná právní úprava je výsledkem reakcí na funkčnost zástavního práva v praxi. Lze tedy shrnout, ţe současná právní úprava je částečně inspirována ABGB, ale spíše reaguje na potřeby a problémy zjištěné v současnosti, které jsou spojeny s úpravou zástavního práva. Dále jsou v této práci popsány moţné způsoby realizace zástavního práva. Jsou jimi například ţaloba na plnění, ţaloba na soudní prodej zástavy a veřejná draţba. Při porovnání jednotlivých způsobů realizace zástavního práva lze, dle mého názoru říci, ţe nejrychlejším a nejjednodušším způsobem realizace zástavního práva je veřejná draţba. Jedná se o zcela nový právní institut zavedený zákonem o veřejných draţbách, který prostřednictvím veřejných draţeb umoţňuje prodej majetku, zejména pak majetku z konkurzních podstat a majetku podniku v likvidaci. Zákon rozlišuje jak prodej prováděný na návrh vlastníků – draţba dobrovolná, tak prodej majetku zatíţeného zástavními či podobnými právy, a to bez souhlasu vlastníka a bez soudního rozhodnutí.

65

Seznam pouţité literatury 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

Švestka J., Jehlička O., Škárová M., Spáčil J. a kol.: Občanský zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, C.H. Beck, 2006, ISBN: 80-7179-486-4 Úplné znění Obchodní zákoník se změnami k 1.7.2008, Sagit, Ostrava, ISBN: 97880-7208-684-9 Knappová M., Švestka J., Dvořák J. a kol.: Občanské právo hmotné – 1 díl., 4. vydání., Praha, ASPI, ISBN: 80-7357-127-7 Šteflová I., Plíva S., Tomsa M. a kol.: Obchodní zákoník – komentář, 11. vydání, Praha, 2006, C.H. Beck, ISBN: 80-7179-487-2 Škárová M. a kol.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, 4. vydání, Praha, 2009, Linde Praha, ISBN: 978-80-7201-769-0 Kotásek J., Pokorná J., Raban P. a kol.: Kurz obchodního práva – Právo cenných papírů, 4. vydání, Praha, 2005, C.H.Beck, ISBN: 80-7179-855-X Dědič J. a kol.: Právo cenných papírů a kapitálového trhu, 1. vydání, Praha, 2000 Prospektum,ISBN: 80-7175-084-0 Veselý J., Rakovský A., Mikšovský P., Šimková R.: Zákon o veřejných draţbách, 1. vydání, Praha, 2001, C.H. Beck, ISBN: 80-7179-348-5 Giese E., Dušek P., Payne-Koubová J., Dietschová L.: Zajištění závazků v České republice, 2. přepracované vydání, Praha, 2003, C.H.Beck, ISBN: 80-7179-658-1 Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E.: Vývoj českého soukromého práva, edice právní dějiny, 1. vydání, Praha, 2004, Eurolex Bohemia Knapp V.: Velké právní systémy- Úvod do srovnávací právní vědy, 1. vydání, Praha, 1996, C.H.Beck, ISBN: 80-7179-089-3 Švestka J. a autorský kolektiv kateder občanského práva v Praze a Bratislavě: Československé občanské právo, 1. vydání, Praha, 1979, Státní pedagogické nakladatelství, ISBN: 17-363-79 Texty zákonů: Zákon o podnikání na kapitálovém trhu, Zákon o cenných papírech, Zákon o kolektivním investování, Praha, 2009, C.H. Beck, ISBN: 978-80-7400208-3 Kulková R.: K zástavnímu prová po novelách občanského zákoníku, Právní rozhledy, č. 7/2002 Slováková Z.: Zástavní právo v obchodních vztazích po 1. lednu 2001, Právo a podnikání, č. 10/2001 Dörfl L.: K vymáhání pohledávek výkonem rozhodnutí, exekucí nebo v insolvenčním řízení, Právní rádce, č. 3/2009 Svoboda L.: Realizace zástavního práva po novele občanského zákoníku č. 367/2000 Sb., www.ipravnik.cz Plíva S.: Zástavní právo k obchodnímu podílu, www.infoportal.cz Ministerstvo financí, Legislativa finančního trhu, www.mfcr.cz Siráková A., Sedláček T.: Finanční zajištění, www.bbh.cz Sprinz P.: Uspokojení ze zástavy, www.pravnik.cz Fojtík L.: Jak vykonat zástavní právo, www.elaw.cz Vymazal L.: Rizika uspokojení zástavního věřitele v exekuci prodejem nemovitostí, www.ihned.cz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 886/2000 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. R 46/1998

66

Seznam tabulek Tabulka 1: Vymezení předmětu zástavy.................................................................. 24 Tabulka 2: Definice zástavního práva ..................................................................... 24 Tabulka 3: Vznik zástavního práva ......................................................................... 25 Tabulka 4: Vznik zástavního práva - způsob nabytí ................................................ 25 Tabulka 5: Zánik zástavního práva .......................................................................... 26

67

Seznam příloh Příloha č. 1 – Ţaloba na zaplacení částky s příslušenstvím Příloha č. 2 – Návrh na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí Příloha č. 3 – Smlouva o provedení dobrovolné draţby Příloha č. 4 – Draţební vyhláška draţby dobrovolné Příloha č. 5 – Statistika přehledu draţeb podle jejich počtu + graf Příloha č. 6 - Statistika přehledu draţeb podle objemu v Kč + graf