Zprávy - Psychologický ústav AV ČR

Zprávy - Psychologický ústav AV ČR Marek Blatný Ivo Čermák Martin Jelínek Terezie Osecká Dalibor Vobořil Tomáš Urbánek Manuál Brněnského výzkumu celoživotního vývoje člověka

Roč. 10, 2004, č. 4

ISSN: 1211-8818

AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY PSYCHOLOGICKÝ ÚSTAV VEVEŘÍ 97, 602 00 BRNO tel.: 532290259 e-mail: [email protected]

Zprávy

Manuál Brněnského výzkumu celoživotního vývoje člověka Marek Blatný Ivo Čermák Martin Jelínek Terezie Osecká Dalibor Vobořil Tomáš Urbánek

Roč. 10, 2004, č. 4

ISSN: 1211-8818

OBSAH 1.

Cíle projektu a okolnosti jeho průběhu ........................................................................................ 4

2.

Co obsahuje tento dokument ........................................................................................................ 5

3.

Longitudinální výzkum dětí „Psychický vývoj dětí školního věku z různých sociálních prostředí“........................................................................................................................................ 6

4.

První šetření nového longitudinálního výzkumu dospělých – projekt „Stabilita, variabilita a predikce psychických charakteristik v dospělosti: navázání na longitudinální výzkum dětí“........................................................................................................... 7 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.5. 4.6.

Cíle projektu .............................................................................................................................................. 7 Finanční podpora ...................................................................................................................................... 7 Okolnosti aktivace souboru, výsledná velikost souboru a s ní spojené úpravy projektu............................ 7 Soubor....................................................................................................................................................... 8 Kvantitativní část ....................................................................................................................................... 8 Kvalitativní část ......................................................................................................................................... 8

5.

Návrh tematického zaměření další fáze výzkumu........................................................................ 9

6.

Literatura....................................................................................................................................... 11 Přílohy ........................................................................................................................................... 12 Seznam metod použitých ve výzkumu psychického vývoje dětí ..................................................................................... 13 Seznam metod použitých v rámci prvního šetření v dospělosti....................................................................................... 16 Základní dokumenty grantového projektu „Stabilita, variabilita a predikce psychických charakteristik v dospělosti: navázání na longitudinální výzkum dětí“ ......................................................................................................................... 17 1. Text návrhu projektu.................................................................................................................................................... 17 2. Text závěrečné zprávy ................................................................................................................................................ 20

Studie byla vypracována v rámci výzkumného záměru PsÚ AV ČR (reg. č. AV0Z7025918) a byla podpořena grantem číslo A8025004 GA AV ČR „Stabilita, variabilita a predikce psychických charakteristik v dospělosti: navázání na longitudinální výzkum dětí“, jehož řešitelem je první autor.

3

1.

CÍLE PROJEKTU A OKOLNOSTI JEHO PRŮBĚHU

Psychologie osobnosti patřila vždy k profilovým tématům Psychologického ústavu AV ČR v Brně. Tradičně studovanými oblastmi byly zejména osobnostní dispozice (temperament), struktura osobnosti a sebepojetí a identita. V devadesátých letech byl výzkum osobnosti obohacen o nové teoretické přístupy. Ve výzkumu struktury osobnosti byl aplikován pětifaktorový model osobnosti (tzv. Big Five) a studium sebepojetí bylo rozšířeno vedle sociálně-kognitivního přístupu o přístup narativní. Do výzkumu byla též zařazena témata na pomezí psychologie osobnosti a sociální psychologie (pro-demokratické postoje, demokratická osobnost, občanský étos). Mimo nové přístupy k tradičním tématům psychologie osobnosti byla v průběhu posledního dvacetiletí artikulována i témata zcela nová, či se alespoň pozornost obrátila k tématům dosud málo studovaným. Jedním z takových témat je i osobnostní vývoj v dospělosti. Vývojová psychologie dospělých se konstituovala jako samostatná psychologická disciplína a pro výzkum vývoje člověka byly formulovány širší teoreticko-metodologické rámce (často na mezioborovém základě), k nimž patří zejména teorie životní dráhy (theory of life course, Elder, Kirpatrick Johnson, Crosnoe, 2003) nebo psychologie celoživotního vývoje (lifespan psychology, Baltes 1997/2003). V roce 2000 bylo téma celoživotního vývoje člověka zařazeno do výzkumného programu Psychologického ústavu. Bylo rozhodnuto, že ke studiu vývoje dospělých bude využit potenciál longitudinálního výzkumu dětí, který probíhal v ústavu v šedesátých a sedmdesátých letech. Cílem bylo aktivovat soubor osob, které se účastnily výzkumu psychického vývoje dětí, a pokračovat s nimi v novém dlouhodobém sledování v dospělosti. Myšlenkou obnovení longitudinálního výzkumu dětí se vedoucí projektu, doc. Marek Blatný, zabýval již v roce 1990. V té době však v reakci na společenské změny v r. 1989 probíhala rozsáhlá transformace Akademie věd s cílem zefektivnit její fungování. V rámci této transformace byl mimo jiné redukován počet pracovníků Akademie věd – Akademii opustila zhruba polovina zaměstnanců. Tyto změny se přirozeně dotkly i Psychologického ústavu: v roce 1990 zůstalo v brněnské části ústavu pouze 6 vědeckých a odborných pracovníků. Protože Psychologický ústav musel zabezpečit i v této redukované podobě svou výzkumnou činnost, nebylo možné začít s takto rozsáhlým projektem. Pokud by měl Psychologický ústav již na počátku devadesátých let stejné personální a finanční možnosti, jak je tomu v současnosti, je více než pravděpodobné, že by měl při vyhledávání respondentů z longitudinálního výzkumu dětí daleko větší úspěšnost – pro nový výzkum v dospělosti se podařilo získat 22% osob z osloveného vzorku. Dokladem může být obdobný výzkum prováděný ve Státním zdravotním ústavu a vedený PhDr. Miluší Havlínovou. Ta soubor z dětského longitudinálního výzkumu aktivovala již počátkem devadesátých let, necelých patnáct let od ukončení longitudinálního sledování v období dětství a dospívání, a podařilo se jí z původního základního souboru (278 osob) získat pro další sledování 117 osob (tj. více než 40% úspěšnost). I tak je Brněnský longitudinální výzkum osobnosti unikátní, a to i ve světovém měřítku – není mnoho projektů, kde by byli účastníci sledováni od 6 měsíců svého věku po dobu čtyřiceti let.

4

2.

CO OBSAHUJE TENTO DOKUMENT

Smyslem tohoto dokumentu je poskytnout základní přehled o teoretické a metodologické koncepci projektu – neobsahuje tedy výsledky výzkumu. Stručné shrnutí dosažených výsledků z první fáze výzkumu v dospělosti je uvedeno v Závěrečné zprávě v části Přílohy. Závěrečná zpráva též obsahuje kompletní seznam časopiseckých a knižních publikací z nové fáze výzkumu a vybrané konferenční příspěvky. Ve třetí kapitole je stručně popsán původní longitudinální výzkum psychického vývoje dětí. Ve čtvrté kapitole se podrobně věnujeme prvnímu šetření v dospělosti. Jsou uvedeny cíle projektu, metodologie výzkumu, údaje o souboru, použité metody a účel jejich použití. Metody vytvořené pro potřeby výzkumu (semi-strukturovaný rozhor) jsou detailně popsány. Část Přílohy obsahuje kompletní seznam metod použitých v průběhu celého výzkumu a základní dokumenty grantového projektu, v jehož rámci byla uskutečněna výzkumná fáze v dospělosti.

5

3.

LONGITUDINÁLNÍ VÝZKUM DĚTÍ „PSYCHICKÝ VÝVOJ DĚTÍ ŠKOLNÍHO VĚKU Z RŮZNÝCH SOCIÁLNÍCH PROSTŘEDÍ“

Longitudinální výzkum „Psychický vývoj dětí školního věku z různých sociálních prostředí“ byl jako státní úkol (č. VII-3-8/1) řešen Psychologickým ústavem AV ČR* v letech 1961 – 1980. Původní metodika longitudinální studie vycházela z doporučení světové organizace Centre International de l’Enfance, sídlící od roku 1952 v Paříži, jejímž cílem bylo dlouhodobé sledování somatického a psychického vývoje dětí. Touto metodikou se řídila i další vznikající centra – např. Londýn, Curych, Ženeva, Stockholm, Oslo, Brusel. V naší republice byla do výzkumu zapojena Praha (1956-86) a Brno (1961-80). Pomocí jednotlivých metod se sledovala hlediska pediatrická, antropologická, psychologická a sociální. Část sociologickou a lékařskou zajišťovala v Brně Katedra sociálního lékařství LF UJEP a Výzkumný ústav pediatrický v Brně. V Praze probíhal výzkum v rámci jednoho pracoviště – v Institutu hygieny a epidemiologie (nyní Státní zdravotní ústav). Do longitudinálního výzkumu bylo zařazeno přes 550 dětí narozených v Brně mezi roky 1961 a 1964. Chlapci i dívky byli v původním souboru rovnoměrně zastoupeni. Psychologické vyšetřování probíhalo do 18 let věku, sledovány byly různé individuální charakteristiky včetně osobnostních vlastností, inteligence, kognitivních procesů atd. Kompletní seznam metod uvádíme v příloze. Při analýze vzorce chybějících hodnot byla zjištěna předpokládaná pravidelnost - údaje o osobách jsou většinou kompletní do doby, než z různých důvodů výzkum opustily. Pokud tedy chybí údaj o jedinci na určitém věkovém stupni, existuje velká pravděpodobnost, že dále už se u tohoto jedince žádné údaje nevyskytují. Z původního počtu přibližně 550 osob bylo v 16 letech vyšetřeno necelých 350, v 18 letech potom už jen přibližně 150 osob. Úbytek osob mezi 16 a 18 lety byl způsoben zastavením původního projektu; dříve narozené osoby se ještě vyšetření v 18 letech zúčastnily, zatímco později narození nikoli.

V době trvání longitudinálního výzkumu vystupovala brněnská část PsÚ AV ČR s různou mírou samostatnosti pod těmito názvy: Oddělení pedagogické psychologie Pedagogického ústavu Jana Amose Komenského ČSAV v Praze (1960-1963), Oddělení vývojové psychologie Pedagogického ústavu JAK ČSAV v Praze s pobočným pracovištěm v Brně (1963-1967), Psychologický ústav ČSAV v Praze s pracovištěm v Brně (1967-1969) a Psychologická laboratoř ČSAV (1970-1983).

*

6

4.

PRVNÍ ŠETŘENÍ NOVÉHO LONGITUDINÁLNÍHO VÝZKUMU DOSPĚLÝCH – PROJEKT „STABILITA, VARIABILITA A PREDIKCE PSYCHICKÝCH CHARAKTERISTIK V DOSPĚLOSTI: NAVÁZÁNÍ NA LONGITUDINÁLNÍ VÝZKUM DĚTÍ“ 4.1. Cíle projektu

Cílem výzkumu bylo aktivovat soubor osob, které se v letech 1961 – 1980 účastnily longitudinálního výzkumu psychického vývoje dětí, a pokračovat s nimi v novém dlouhodobém sledování v dospělosti. Grantový projekt byl naplánován jako první vlna takto nově založeného výzkumu celoživotního vývoje osobnosti. Ve vědecké rovině byl výzkum zaměřen na: 1) stabilitu a změny v osobnosti v dlouhodobé perspektivě, 2) subjektivní percepci změn vlastní osobnosti ve srovnání s objektivními daty, 3) prediktivní hodnotu osobnostních a behaviorálních charakteristik z dětství a adolescence pro předpovídání psychologických charakteristik v dospělosti. V průběhu řešení projektu byla výzkumná část rozšířena o reanalýzy původních dat. K tomuto kroku nás vedly dvě skutečnosti. Zaprvé, v době longitudinálního výzkumu dětí neexistující statistické metody nám umožnily analýzy, které vedly ke svým způsobem původním, originálním výsledkům. Zadruhé, poslední etapy výzkumu (zhruba od šestnácti let věku účastníků) nebyly ve své době vůbec zpracovány: i když byla data publikována s odstupem 25 let, šlo o skutečně původní studie s originálními výsledky. Mimo vědecké cíle bylo účelem zabezpečit uchování původních dat jejich převodem do elektronické podoby. 4.2. Finanční podpora Projekt finančně podpořila Grantová agentura Akademie věd grantem č. A8025004 s názvem „Stabilita, variabilita a predikce psychických charakteristik v dospělosti: navázání na longitudinální výzkum dětí“. Výzkum byl součástí výzkumného záměru PsÚ AV ČR pro roky 2000 – 2004 (reg. č. AV0Z7025918) a je i součástí nového výzkumného záměru na roky 2005 – 2010 (reg. č. AV0Z70250504). 4.3. Okolnosti aktivace souboru, výsledná velikost souboru a s ní spojené úpravy projektu S žádostí o vyhledání aktuálních adres účastníků longitudinálního výzkumu dětí jsme se v květnu 2000 obrátili na Policii ČR, Oddělení služby správních činností Správy Jihomoravského kraje. V průběhu provádění zakázky však proběhla změna zákonů, správní evidence přešly z PČR na Magistrát města Brna, a podle nového zákona (č. 133/2000 Sb.) bylo možné od 1. 6. 2000 poskytovat data z informačního systému pouze oprávněným subjektům, v jejichž seznamu nebyl Psychologický ústav AV ČR uveden. Z celkového počtu 559 účastníků pro nás proto Oddělení služby správních činností Správy Jihomoravského kraje k uvedenému datu vyhledalo pouze 245 adres. S žádostí o vyhledání adres zbývajících osob jsme se obrátili na Odbor vnitřních věcí, odd. správních činností, magistrátu města Brna, který ji postoupil k posouzení svému nadřízenému orgánu – ministerstvu vnitra; to však naší žádosti nevyhovělo. Všech 245 osob jsme obeslali s žádostí o spolupráci na navazujícím výzkumu. Obdrželi jsme 107 odpovědí: 103 bylo kladných a 4 záporné. Zrealizovat schůzku na našem pracovišti se podařilo s 56 osobami (podrobnosti o souboru uvádíme v kapitole 4.4. – viz níže).

7

S přihlédnutím k uvedeným okolnostem a dále k tomu, že kontaktování proběhlo více než dvacet let po ukončení původního výzkumu, lze 22% úspěšnost v získání souhlasu k další spolupráci považovat za relativně vysokou. Soubor však nebyl dostatečně velký na to, aby u něj mohly být aplikovány pokročilé statistické metody, jejichž užití jsme plánovali – především postupy strukturálního modelování. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro vyšší míru užití kvalitativní metodologie, která by tuto skutečnost kompenzovala. Využili jsme postupů narativní psychologie, konkrétně rozhovoru nad čarou života. 4.4. Soubor V rámci současného projektu bylo z původního souboru obesláno 245 osob (136 mužů a 109 žen) s žádostí o spolupráci na navazujícím výzkumu. Od osob, které se podařilo kontaktovat, jsme obdrželi 107 odpovědí; 103 kladných (39 mužů a 64 žen), 3 ženy a 1 muž spolupráci explicitně odmítli. S osobami, které reagovaly na naši žádost kladně, jsme se telefonicky spojili. Zrealizovat schůzku na našem pracovišti se podařilo s 56 osobami (34 ženami a 22 muži). Z těchto 56 osob mělo v době zkoumání 25 VŠ vzdělání, 23 SŠ a 8 SOU. 41 osob žilo v prvním manželství, 5 osob bylo svobodných, 6 osob rozvedených, 3 osoby se po rozvodu znovu oženily/vdaly, 1 osoba se znovu vdala po ovdovění. 6 osob bylo bezdětných, 13 mělo 1 dítě, 27 dvě děti, 9 tři děti a 1 respondent měl 5 dětí (průměr 1,77). Na základě analýzy rozdílů mezi osobami souhlasícími se spoluprácí a ostatními obeslanými osobami se přikláníme k tvrzení, že mezi osobami souhlasícími a ostatními nejsou v rozličných psychologických charakteristikách výraznější rozdíly. Jediný rozdíl byl nalezen v delší době strávené participací na původním longitudinálním výzkumu u osob souhlasících. Tento fakt mohl mít za následek vyšší motivaci k pokračování v dospělosti. Výraznější rozdíly však byly nalezeny mezi osobami, které se skutečně výzkumu zúčastnily a osobami, které se svou účastí „pouze“ souhlasily. Zdá se, že na způsob reakce týkající se výzvy ke spolupráci měla vliv doba účasti na původním výzkumu, zatímco psychologické charakteristiky (zejména v dětství a adolescenci zjištěná mírně vyšší úroveň inteligence) mohly hrát roli v tom, zda budou či nebudou osoby na výzkumu skutečně participovat. 4.5. Kvantitativní část V kvantitativní části projektu jsme řešili otázky dlouhodobé stability a změn v osobnosti a prediktivní hodnoty charakteristik z dětství a adolescence pro předpovídání psychologických charakteristik v dospělosti. Pro účely sledování stability a změn osobnosti byly replikovány dotazníky a sebeposuzovací škály, resp. jejich varianty pro dospělé: Eysenckův osobnostní dotazník EOD (Vonkomer, Miglierini, 1979), Wechslerův test inteligence WAIS-III (Wechsler, 1999), Rokeachův test hodnot (Rokeach, 1973) a 15 sebeposuzovacích škál ze Sémantického diferenciálu různých pojmů (vedle pojmu Já např. matka, traktor). V predikci psychologických charakteristik v dospělosti jsme se zaměřili na širší soubor osobnostních rysů v rámci pětifaktorového modelu osobnosti, na proměnné sebepojetí (sebehodnocení, jasnost sebepojetí, self-efficacy, 53 sebeposuzovacích škál mimo patnáct replikovaných) a na životní spokojenost. Použili jsme následující dotazníky a škály: dotazník NEO-FFI (Hřebíčková, Urbánek, 2001), Rosenbergovu škálu sebehodnocení (Rosenberg, 1965), Škálu jasnosti sebepojetí (Campbell a kol., 1996), Škálu vlastní účinnosti (Křivohlavý, Schwarzer, Jerusalem, 1993) a Škálu spokojenosti se životem (Pavot, Diener, 1993). 4.6. Kvalitativní část Kvalitativní část výzkumu byla věnována zejména zpracování a organizaci životní zkušenosti, hodnocení vlastního života, porovnání dětských a adolescentních představ o životě s reálným současným stavem a subjektivní percepci změny vlastní osoby. Jako metodu jsme zvolili rozhovor nad čarou života. 8

Náš přístup je inspirován metodou čáry života Jiřího Tyla (Tyl, 1986, také Říčan, Ženatý, 1988). Tylova administrace metody je poněkud odlišná od naší, což je způsobeno účelem použití: Tylovi slouží primárně jako projektivní diagnostická technika, v našem výzkumu především jako prostředek strukturace vyprávění o životě či vytvoření základního rámce pro tematizaci narativního rozhovoru. V dílčí interpretaci jsme však využili i projektivního prvku čáry života – jejího tvaru (Čermák, 2004). Postup při vedení semistrukturovaného narativního rozhovoru byl následující: 1. Respondent dostal následující instrukci: „Nakreslete čáru, která zobrazuje, zachycuje Váš vlastní život. Čára může mít jakýkoliv tvar, délku, polohu apod., záleží jen na Vás, jak ji pojmete, na vašem osobním pocitu.“ [čára vlastního života] Po dokreslení byl respondent postupně požádán o další úkoly a byly mu kladeny následující otázky: 2. „Vyznačte na této čáře bod, kde se nyní ve svém životě nacházíte“ (respondent mohl být požádán, aby k tomuto místu připsal svůj věk). [bod přítomnosti] 3. „Nyní vyznačte na čáře události, které považujete ve svém životě za nevýznamnější“ a napište na dolní okraj stručně o jaké události šlo (rovněž se z.o. může vyzvat, aby u nich uvedla věk). [významné události] 4. Poté byl respondent vyzván, aby o jednotlivých událostech volně vyprávěl. Výzkumník mohl do vyprávění vstupovat doplňujícími otázkami, kdykoliv měl pocit, že něčemu nerozumí, nebo pokud se domníval, že události popisované respondenty vyžadují důkladnější artikulaci. [narativní rozhovor] 5. Výzkumník požádal respondenta, aby se zamyslel nad tím, kdo z lidí ho v jeho životě nejvíc ovlivnil, koho považuje z hlediska života za významnou osobu. [významné osoby] 6. Samostatně a důkladněji se explorovalo téma vztahu k rodičům a sourozencům, pokud respondent toto téma vynechal v rozhovoru nad čárou života. [primární rodina] 7. Pokud respondent spontánně v rozhovoru nad čárou života nemluvil o svých plánech a projektech do budoucna, byl na ně dotázán a mohl je dodatečně zaznačit do čáry života a opět o nich pohovořit. [plány do budoucna] 8. Výzkumník položil respondentovi otázku, zda si pamatuje, jaké měl v dětství zájmy a koníčky, záměry, apod., a zda se je podařilo v následujícím životě realizovat. [porovnání dětských a adolescentních představ o životě s reálných současným stavem] 9. Respondent byl požádán, aby se zamyslel nad tím, zda se změnil v průběhu života a v jakém ohledu. [pociťovaná změna osobnosti] 10. Na závěr byl respondent vyzván, aby na stejný papír nakreslil ideální čáru svého života. Instrukce byla následující: „Nyní nakreslete čáru Vašeho ideálního života, tj. jak byste si přál/a, aby se Váš život odvíjel, jak by to vypadalo, kdyby ve Vašem životě věci šly tak, jak byste si přál/a. [čára vlastního ideálního života]

5.

NÁVRH TEMATICKÉHO ZAMĚŘENÍ DALŠÍ FÁZE VÝZKUMU

Jedním z dílčích cílů projektu „Stabilita, variabilita a predikce psychických charakteristik v dospělosti“ bylo i zpracování projektu pro další fázi longitudinálního sledování souboru. Navrhovaným tématem je osobní integrita a její zdroje: cílem projektu je přispět k poznání, jakým způsobem lidé integrují svou životní zkušenost. Pozornost navrhujeme zaměřit jak na vědomé strategie, tak na implicitní procesy a mechanismy udržování osobní koherence. Současně budeme pokračovat ve výzkumu longitudinální stability osobnosti a predikční hodnoty antecedentních údajů o osobnosti.

9

Vedle věcného obsahu je významným cílem druhé fáze spojení souborů z brněnského a pražského longitudinálního výzkumu a sjednocení metodiky pro další sledování. Jak jsme již uvedli v kapitole 2, longitudinální výzkum psychického vývoje dětí byl součástí mezinárodní studie „Longitudinální sledování růstu a duševního vývoje normálního dítěte“, kterou koordinovalo Centre International d’Enfance v Paříži. Podle metodiky CIE se v bývalém Československu řídily další tři longitudinální výzkumy dětí – v Praze (SZÚ), Bratislavě a Košicích. Pražský longitudinální výzkum nesl shodný název s názvem mezinárodní studie – „Longitudinální sledování růstu a duševního vývoje normálního dítěte na vzorku subjektů z hl. m. Prahy od jejich narození“. Psychologickou část projektu vedly postupně J. Kotásková (1956-1966), E. Kollárová (1966-1970) a M. Havlínová (1971-1986). M. Havlínová aktivovala pražský soubor v roce 1994 pro potřeby výzkumu zdravotních rizik a zdravotního chování v dospělosti. Vzhledem k tomu, že pražský výzkumný soubor byl aktivován po necelých patnácti letech od ukončení longitudinálního sledování v období dětství a dospívání, podařilo se z původního základního souboru (278 osob) získat pro další sledování 117 osob (tj. téměř 50% úspěšnost). Od sloučení souborů proto očekáváme především posílení kvantitativní části výzkumu, která je zaměřena na predikčního hodnotu antecedentních údajů o osobnosti a na longitudinální stabilitu a změny osobnosti v průběhu životní dráhy. Současně bude rozvíjena kvalitativní část výzkumu zaměřená na způsoby integrování životní zkušenosti respondentů v dospělosti.

10

6.

LITERATURA

Baltes, P.B. (1997/2003). On the incomplete architecture of human ontogeny: Selection, optimization, and compensation as foundation of developmental theory. In Staudinger, U.M., Lindenberger, U. (Eds.), Understanding human development: Dialogues with life span psychology (17-43). Boston, Kluwer Academic Publishers. Campbell, J.D., Trapnell, P.D., Heine, S.J., Katz, I.M., Lavalle, L.F. & Lehman, D.R. (1996). Selfconcept clarity: Measurement, personality correlates, and cultural boundaries. Journal of Personality and Social Psychology, 70, 141-156. Čermák, I. (2004). “Genres” of life-stories. In D. Robinson, C. Horrocks, N. Kelly, B. Roberts (Eds.), Narrative, Memory, and Identity (pp. 211-222). Huddersfield, University of Huddersfield Press. Elder, G.H.Jr., Kirpatrick Johnson, M., Crosnoe, R. (2003). The emergence and development of life course theory. In Mortimer, J.T., Shanahan, M.J. (Eds.), Handbook of the life course (pp. 3-19). New York, Kluwer Academic/Plenum Publishers. Hřebíčková, M., Urbánek, T. (2001). NEO pětifaktorový osobnostní inventář (podle NEO Five-Factor Inventory P.T. Costy a R.R. McCraee). Praha, Testcentrum. Křivohlavý J., Schwarzer R., Jerusalem M. (1993): Škály vlastní účinnosti. http://www.yorku.ca/faculty/academic/schwarze/czec.htm (24.4. 2002) Pavot, W., Diener, E. (1993). Review of the SatisfactionWith Life Scale. Psychological Assessment, 5, 164-172. Rosenberg, M.(1965). Society and the Adolescent Self-Image. Princeton, Princeton University Press. Říčan, P., Ženatý, J. (1988). K teorii a praxi projektivních technik. Bratislava, Psychodiagnostické a didaktické testy. Tyl, J. (1985). Časové horizonty. Příspěvek k problematice pojmu životního času a metodám jeho zkoumání, nepublikovaná diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta Karlovy univerzity. Vonkomer, J., Miglierini, B. (1979). Eysenckov osobnostný dotazník - EOD. Bratislava, Psychodiagnostické a didaktické testy. Wechsler, D. (1999). WAIS III – experimentální verze. Brno, Psychodiagnostika.

11

Přílohy

12

SEZNAM METOD POUŽITÝCH VE VÝZKUMU PSYCHICKÉHO VÝVOJE DĚTÍ Seznam metod použitých ve výzkumu uvádí také Švancara (1978), avšak jen do 15 let věku účastníků. Švancarův seznam se od našeho dále liší v tom, že obsahuje všechny metody ve své době použité. Přes značnou snahu se nám nepodařilo některé metody v archivu dohledat a tak uvádíme pouze metody, které jsou skutečně k dispozici. Metody nepopisujeme, ani neuvádíme odkazy k originálním zdrojům – jde vesměs o v psychologii známé a často používané metody, popsané např. v monografii Svobody, Krejčířové a Vágnerové (2001). Metody vytvořené pro potřeby výzkumu (např. posuzovací škály) jsou vytištěny kurzívou a jsou k dispozici u autorů. 3 měsíce až 36 měsíců Posuzovací stupnice (3, 6, 9, 12, 18, 24, 30, 36) – zaměřeno na chování dítěte, metodika CIE Psychomotorický test Brunet - Lézine (3, 6, 9, 12, 18, 24, 30) 3 roky Terman - Merrillová (TM), 2. stanfordská revize Binetova - Simonova testu, forma L 4 roky Posuzovací stupnice (4 až 10 let po roce) – stejné škály jako ve věku 3 až 36 měsíců Doll Play – projektivní metoda, pozorování dítěte při hře Kresba lidské postavy, Goodenoughová - Harris (GH) 5 let TM Kresba rodiny 6 let Volní brzdění Kresba lidské postavy (GH) Test školní zralosti Test rodinných vztahů Bene - Anthony 7 let TM Ravenovy Barevné progresivní matrice CPM Elithornův bludišťový test 8 let WISC Kresba lidské postavy (GH) Doplňování vět (ego vývoj) Test zlatého věku 9 let Slovník – princip jako u Wechslera CPM Komplexní figura – test paměti, vizuální, krátkodobá Rosenzweig Picture Frustration Study

13

10 let TM Test apercepce slov – vyhledávání slov v řadách písmen Elithornův bludišťový test Inventář výkonové aspirace (co už dokážu, nedokážu, co bych rád dokázal) Kresba lidské postavy a stromu Dotazník matce Naše dítě v 10 letech – rodinné prostředí, zájmy, plány,... 11 let Posuzovací stupnice (11-14 let po roce) – zaměřeno na chování při vyšetření Tečkování – psychomotorický vývoj Diskriminace tvarů (verze Bourdonova pozornostního testu) Sémantický diferenciál různých pojmů – pes, voják, auto, já (jaký jsem), traktorista, matka, jednička, sestra (ošetřovatelka), otec, nemluvně, výprask, domov, já (ideální), babička, kamarád 12 let WISC Kresba lidské postavy a stromu Sociální percepce (hodnocení situací) Pamětní zkouška – bezprostřední paměť 13 let Zkouška laterální preference Zájmový inventář Kolaříkové (ZIKO) 14 let AIT, forma 1 Coopersmithův inventář sebehodnocení (CSEI) Kresba stromu 15 let IST, forma A Interview – široké spektrum otázek (např. zájmy, psychopatologie, zralost včetně somatické) 16 let ZIKO Maudsley personality Inventory (MPI) – jedna z prvních verzí Eysenckových dotazníků Sociální blízkost Hodnoty (15 hodnot cílových a 15 instrumentálních) – úkolem je tyto hodnoty seřadit (vychází z Rokeache + dobové hodnoty jako „socialistická společnost“ atd.) 17 let Cattel 16 PF 18 let Postoje (řízený rozhovor + volné odpovědi) Volba hodnot – volné volby hodnot a jejich následné hodnocení z hlediska důležitosti MPI ZIKO

14

Literatura Svoboda, M., Krejčířová, D., Vágnerová, M. (2001). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha, Portál. Švancara, J. (1978). Teoretické a metodologické problémy dlouhodobého sledování psychického vývoje. In Kolaříková, O., Konečný, R., Švancara, J., Viewegh, J. (Eds.) Problémy psychického vývoje (s. 10-29). Praha, Academia.

15

SEZNAM METOD POUŽITÝCH V RÁMCI PRVNÍHO ŠETŘENÍ V DOSPĚLOSTI* Anamnestický dotazník EOD (Vonkomer, Miglierini, 1979) Škála spokojenosti se životem (Pavot, Diener, 1993) Rosenbergova škála sebehodnocení (Rosenberg, 1965) Škála jasnosti sebepojetí (Campbell a kol., 1996) Škála vlastní účinnosti (Křivohlavý, Schwarzer, Jerusalem, 1993) Jaký jsem I – sebeposuzovací škály Jaký jsem II – obsahuje 15 škál ze Sémantického diferenciálu různých pojmů z 11 let NEO (Hřebíčková, Urbánek, 2001) Test hodnot (Rokeach, 1973) WAIS III – subtesty Slovník, Kostky, Porozumění (Wechsler, 1999) Metoda Čáry života (Tyl, 1985) Literatura Campbell, J.D., Trapnell, P.D., Heine, S.J., Katz, I.M., Lavalle, L.F. & Lehman, D.R. (1996). Selfconcept clarity: Measurement, personality correlates, and cultural boundaries. Journal of Personality and Social Psychology, 70, 141-156. Hřebíčková, M., Urbánek, T. (2001). NEO pětifaktorový osobnostní inventář (podle NEO Five-Factor Inventory P.T. Costy a R.R. McCraee). Praha, Testcentrum. Křivohlavý J., Schwarzer R., Jerusalem M. (1993): Škály vlastní účinnosti. http://www.yorku.ca/faculty/academic/schwarze/czec.htm (24.4. 2002) Pavot, W., Diener, E. (1993). Review of the SatisfactionWith Life Scale. Psychological Assessment, 5, 164-172. Rosenberg, M.(1965). Society and the Adolescent Self-Image. Princeton, Princeton University Press. Tyl, J. (1985). Časové horizonty. Příspěvek k problematice pojmu životního času a metodám jeho zkoumání, nepublikovaná diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta Karlovy univerzity. Vonkomer, J., Miglierini, B. (1979). Eysenckov osobnostný dotazník - EOD. Bratislava, Psychodiagnostické a didaktické testy. Wechsler, D. (1999). WAIS III – experimentální verze. Brno, Psychodiagnostika.

*

Metody vytvořené pro potřeby výzkumu jsou vytištěny kurzívou a jsou k dispozici u autorů. 16

ZÁKLADNÍ DOKUMENTY GRANTOVÉHO PROJEKTU „STABILITA, VARIABILITA A PREDIKCE PSYCHICKÝCH CHARAKTERISTIK V DOSPĚLOSTI: NAVÁZÁNÍ NA LONGITUDINÁLNÍ VÝZKUM DĚTÍ“

1. Text návrhu projektu Otázky spojené se stabilitou osobnostních charakteristik patří k tradičním problémovým oblastem psychologie osobnosti a byla jim věnována celá řada výzkumů (např. Baumeister, 1991, Block, 1981, McCrae, 1993, Chapman, Chapman a Kwapil, 1994, Viken Rose, Kaprio a Koskenvuo, 1994). Závěry těchto výzkumů jsou velmi podobné a ukazují na značnou stabilitu osobnostních vlastností v čase. Koeficient stability se pohybuje kolem 0.7, a to jak v případě dotazníkových šetření, tak i v případě, je-li osobnost hodnocena posuzovatelem během dvou pozorování (McCrae, 1993, McCrae a Costa, 1990). Časové intervaly mezi jednotlivými sledováními jsou různé, nejčastěji tři roky, setkáváme se však i s intervaly kratšími nebo delšími – McCrae (1993) ve svém přehledu uvádí i třicetiletý odstup mezi prvním a druhým sledováním. Retestové korelace se ve všech případech pohybují opět kolem 0.7. V případě třicetiletého intervalu můžeme tuto hodnotu považovat za závažný důkaz stability osobnosti. Padesát procent rozptylu v testových skórech při druhém měření můžeme tedy predikovat z testových skórů z prvního měření. Pokud jde o vysvětlení zbývajících padesáti procent rozptylu, názory výzkumníků se liší. Jedni se domnívají, že jde pouze o chybu měření (např. Costa a McCrae, 1988), druhá skupina zastává názor, že dochází ke skutečným změnám v osobnosti (např. Asendorpf, 1992). Předpokládá se, že tyto změny jsou podmíněny environmentálními faktory (změna zaměstnání, bydliště, atd.), zdravotními procesy, ale i některými osobnostními charakteristikami, označovanými jako moderátory stability. Patří k nim např. otevřenost ke zkušenosti (McCrae a Costa, 1985), sebemonitorování (Snyder, 1974) a soukromé a veřejné sebeuvědomění (Carver a Scheier, 1981). Např. podle McCraeho a Costy (1985) mohou být osoby otevřené zkušenosti více náchylné k vlivům způsobujícím změny v osobnosti než osoby uzavřené zkušenosti. Uvedené poznatky se týkají stability osobnosti u dospělých: dolní věková hranice v těchto výzkumech se pohybuje okolo osmnácti let. Druhou oblast longitudinálních výzkumů představují vývojové studie, které sledují vývoj psychických funkcí a orientují se na děti a dospívající. Více méně chybějí studie, které by sledovaly stabilitu a změny osobnosti během celého životního cyklu. V našem výzkumu bychom se chtěli zaměřit právě na sledování kontinuity osobnosti od dětství do dospělosti. K tomuto účelu chceme navázat na longitudinální výzkum dětí, který probíhal v letech 1961 až 1982 na Psychologickém ústavu AV ČR. Naším cílem je vyhledat respondenty, kteří na tomto projektu participovali, a požádat je o účast při dalším sledování, které by bylo opět longitudínální. Celkem bylo sledováno 560 osob, z nichž výzkum dokončilo cca tři sta respondentů. Současný věk účastníků se pohybuje od 34 do 38 let.

17

Data získaná během longitudinálního výzkumu lze rozdělit do následujících oblastí: -

anamnestické údaje (socioekonomické podmínky, průběh porodu apod.) a záznamy z pozorování experimentátorů během jednotlivých vyšetření

-

intelekt, kognitivní schopnosti (např. kresba lidské postavy – Goodenoughová, AIT, WISC, Raven)

-

hodnoty, zájmy, postoje, aspirace (záznamy z interview, posuzovací stupnice, ZIKO)

-

sociální percepce, sociální vztahy (např. Škála sociální blízkosti)

-

vztah k sobě, sebepojetí (záznamy z interview, sémantický diferenciál, Coopersmith)

-

struktura osobnosti (16PF, MPI)

Rozsah výzkumných dat nám umožňuje sledovat stabilitu a změny nejen bazálních rysů osobnosti, ale dalších složek osobnosti, především hodnotových orientacích a sebepojetí. Cíl výzkumu Cílem výzkumu je navázat na longitudinální výzkum novým dlouhodobým sledováním dospělých. Budeme sledovat jednak stabilitu psychických charakteristik, jednak možnosti předpovídání současných charakteristik na základě údajů z dětství a adolescence. Konkrétně: Primárním cílem projektu je sledování stability a změn v osobnosti. Naším záměrem je vytvořit modely vztahů mezi jednotlivými složkami osobnosti (temperament, intelekt, sociálně ukotvené složky osobnosti – hodnotové orientace, sebepojetí), environmentálními faktory a moderujícími charakteristikami osobnosti (místo kontroly, sebemonitorování, otevřenost zkušenosti). Vyšší míru stability očekáváme u dispozičních (temperamentových) vlastností osobnosti. Percepce změn ve vlastní osobnosti ve srovnání s objektivně zjištěnými změnami ve sledovaných charakteristikách osobnosti (testové, dotazníkové a posuzovací metody). Sledování prediktivní hodnoty osobnostních a behaviorálních charakterstik v dětstí a v adolesecenci pro předpovídání osobnostních i dalších charakteristik v dospělosti – například spokojenosti, strategií zvládání obtížných životních situací, výkonová motivace, životní události a životní dráha, zdraví psychické i fyzické. Sekundárním cílem projektu je zabezpečit uchování těchto dat jejich převodem do elektronické podoby a jejich zpřístupnění pro další zájemce pomocí internetu. Data budou postupně doplňována o nově zjištěné údaje. Časový plán Projekt je rozvržen do 5 let: 1. rok: vytvoření modelů mezi jednotlivými složkami osobnosti, environmentálními faktory a moderujícími charakteristikami osobnosti, převedení vybrané části dat z longitudinálního výzkumu do elektronické podoby, kontaktování respondentů a první fáze sběru dat, 2. – 3. rok: druhá fáze sběru dat respondentů, průběžné doplňování databáze, matematicko-statistické zpracování dílčích výsledků, průběžná publikace výsledků, 4. rok: závěrečné fáze sběru dat, matematicko-statistické zpracování výsledků, postupné ověřování modelů mezi jednotlivými složkami osobnosti, environmentálními faktory a moderujícími charakteristikami osobnosti, průběžná publikace výsledků, 5. rok: zpracování závěrečné zprávy z výzkumu formou monografie, prezentace stěžejních výsledků. Zpracování projektu pro další longitudinální sledování vzorku. 18

Prezentace výsledků, výstupy Dílčí výsledky budou průběžně publikovány v našem i zahraničním odborném tisku a na konferencích – především na konferencích pořádaných Evropskou asociací pro psychologii osobnosti (EAPP) a Evropskou asociací pro měření osobnosti (EAPA). Závěrečné výsledky budou zpracovány formou výzkumné zprávy (monografie). Podmínky pro řešení projektu •

vybavení pracoviště: pracoviště disponuje s materiály z longitudinálního výzkumu a je dostatečně technicky a softwarově vybavené,

•

personální podmínky: navrhovatel úspěšně řešil grantový projekt "Zdroje sebehodnocení a životní spokojenosti u temperamentových typů " (Grantová agentura ČR), v současné době je řešitelem projektu "Osobnost a sebepojetí jako determinanty sbehodnocení a životní spokojenosti " (Grantová agentura ČR). Pracoviště disponuje dostatečnými kapacitami technických pracovníků, plánujeme zapojení doktorandů a externích spolupracovníků,

•

dostupnost informací: na pracovišti je k dispozici rozsáhlý archiv separátů k dané problematice – zahraniční cesty budou využity pro průběžné rozšiřování tohoto archivu.

Literatura: Asendorpf, J.B.: Beyond stability: Predicting inter-individual differences in intra-individual change. Europen Journal of Personality, 6, 1992, 103-117. Baumeister, R.F.: On the stability of variability: Retest reliability of metatraits. Personality and Social Psycholgy Bulletin, 17, 1991, 633-639. Block, J.: Some enduring and consequential structures of personality. In: A.I. Rabin, J. Aronoff, A.M. Barclay and R.A. Zucker (Eds.): Further explorations in personality. New York, Wiley 1981, 27-43. Carver, C.S., Scheier, M.F.: Attention and Self-Regulation: A Control Theory Approach to Human Behavior. New York, Springer-Verlag 1981. Costa, P.T.Jr., McCrae, R.R.: Personality in adulthood: A six-year longitudinal study of self-reports and spouse ratings on the NEO Personality Inventory. Journal of Personality and Social Psychology, 54, 1988, 853-863. Chapman, J.P., Chapman, L.J., Kwapil, T.R.: Does the Eysenck psychoticism scale predict psychosis? A ten year longitudinal study. Personality and Individual Differences, 17, 1994, 369-375. McCrae, R.R.: Moderated analysis of longitudinal personality stability. Journal of Personality and Social Psychology, 65, 1993, 377-585. McCrae, R.R., Costa P.T.Jr.: Openess to experience. In: R. Hogan and W.H. Jones (Eds.): Perspectives in personality, vol.1. Greenwich, JAI Press 1985, 145-172. McCrae, R.R., Costa P.T.Jr.: Personality in adulthood. New York, Guilford Press 1990. Snyder, M.: Self-monitoring of expressive behavior. Journal of Personality and Social Psychology, 30, 1974, 526-537. Viken, R.J., Rose, R.J., Kaprio, J., Koskenvuo, M.: A developmental genetic analysis of adult personality: Extraversion and neuroticismus from 18 to 59 years of age. Journal of Personality and Social Psychology, 66, 1994, 722-730

19

2. Text závěrečné zprávy Cílem výzkumu bylo aktivovat soubor osob, které se v letech 1961 – 1980 účastnily longitudinálního výzkumu psychického vývoje dětí, a pokračovat s nimi v novém dlouhodobém sledování v dospělosti. Grantový projekt byl naplánován jako první vlna takto nově založeného výzkumu celoživotního vývoje osobnosti. Ve vědecké rovině byl výzkum zaměřen na 1) stabilitu a změny v osobnosti v dlouhodobé perspektivě, 2) subjektivní percepci změn vlastní osobnosti ve srovnání s objektivními daty a na 3) prediktivní hodnotu osobnostních a behaviorálních charakteristik z dětství a adolescence pro předpovídání psychologických charakteristik v dospělosti. V průběhu řešení projektu byla výzkumná část rozšířena o reanalýzy původních dat. K tomuto kroku nás vedly dvě skutečnosti: zaprvé, v době longitudinálního výzkumu dětí neexistující statistické metody nám umožnily analýzy, které vedly ke svým způsobem původním, originálním výsledkům, zadruhé, poslední etapy výzkumu (zhruba od šestnácti let věku účastníků) nebyly ve své době vůbec zpracovány: i když byla data publikována s odstupem 25 let, šlo o skutečně původní studie s originálními výsledky. Sekundárním, avšak neméně významným cílem projektu bylo zabezpečit uchování původních dat jejich převodem do elektronické podoby. Domníváme se, že všechny uvedené cíle se nám podařilo úspěšně naplnit. Okolnosti aktivace souboru, výsledná velikost souboru a s ní spojené úpravy projektu S žádostí o vyhledání aktuálních adres účastníků longitudinálního výzkumu dětí jsme se v květnu 2000 obrátili na Policii ČR, Oddělení služby správních činností Správy Jihomoravského kraje. V průběhu provádění zakázky však proběhla změna zákonů, správní evidence přešly z PČR na Magistrát města Brna, a podle nového zákona (č. 133/2000 Sb.) bylo možné od 1. 6. 2000 poskytovat data z informačního systému pouze oprávněným subjektům, v jejichž seznamu nebyl Psychologický ústav AV ČR uveden. Z celkového počtu 559 účastníků pro nás proto Oddělení služby správních činností Správy Jihomoravského kraje k uvedenému datu vyhledalo pouze 245 adres. S žádostí o vyhledání adres zbývajících osob jsme se obrátili na Odbor vnitřních věcí, odd. správních činností, magistrátu města Brna, který ji postoupil k posouzení svému nadřízenému orgánu – ministerstvu vnitra; to však naší žádosti nevyhovělo. Všech 245 osob (136 mužů a 109 žen) jsme obeslali s žádostí o spolupráci na navazujícím výzkumu. Obdrželi jsme 107 odpovědí: 103 bylo kladných (39 mužů a 64 žen), 3 ženy a 1 muž spolupráci explicitně odmítli. S osobami, které reagovaly na naši žádost kladně, jsme se telefonicky spojili. Zrealizovat schůzku na našem pracovišti se podařilo s 56 osobami (34 ženami a 22 muži). S přihlédnutím k uvedeným okolnostem a dále k tomu, že kontaktování proběhlo více než dvacet let po ukončení původního výzkumu, lze 22% úspěšnost v získání souhlasu k další spolupráci za relativně vysokou. Soubor však není dostatečně rozsáhlý na to, aby u něj mohly být aplikovány pokročilé statistické metody, jejichž užití jsme plánovali – především postupy strukturálního modelování. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro vyšší míru užití kvalitativní metodologie, která by tuto skutečnost kompenzovala. Využili jsme postupů narativní psychologie, konkrétně rozhovoru nad čarou života.

20

Hlavní výsledky* 1) Stabilita osobnosti a prediktivní hodnota údajů z dětství a adolescence. Podle předpokladů si nejvyšší míru stability v osobnostní struktuře zachovávají biologicky determinované (temperamentové) rysy extraverze a neuroticismu, a to i v období adolescence [3, 4, 6]. Nalezené korelace svou velikostí odpovídají výsledkům podobných zahraničních studií. V oblasti metodologie výzkumu stability a změn v osobnosti jsme se dále zabývali možnostmi typologického přístupu k longitudinálním datům. Ačkoliv se typologický přístup v poslední době jeví jako vhodné doplnění tradičního korelačního přístupu, jeho užívání není dosud zcela běžné, a to nejen u nás, ale i ve světovém kontextu. Výhodou typologického přístupu je především to, že umožňuje sledovat nejen stabilitu z hlediska příslušnosti k typům, ale i přesuny mezi jednotlivými typy, tedy směr probíhajících změn; je proto vhodný při studiu vývojových trendů. Typologický přístup jsme využili ve dvou studiích, které se zabývají stabilitou osobnosti v adolescenci [6] a vývojovými trendy inteligence u dětí a dospívajících [12]. Vznikla též přehledová studie o metodách analýzy dat v longitudinálních výzkumech [13]. V oblasti prediktivní hodnoty údajů z dětství a dospívání [2] se nám nepotvrdilo, že by si v průběhu vývoje udržovala vyšší stabilitu negativní emocionalita ve srovnání s emocionalitou pozitivní, jak je někdy v literatuře uváděno. Ve shodě s dalšími studiemi jsme naopak zjistili, že dětská pozitivní afektivita se v průběhu vývoje diferencuje do extraverze a přívětivosti. Za zajímavé zjištění dále považujeme to, že na základě ranné dětské pozitivní afektivity můžeme predikovat i self-efficacy, a to dokonce s větší pravděpodobností, než osobnostní rysy. Naše výsledky ukazují na značný význam pozitivní afektivity v hodnocení vlastní úspěšnosti a kompetencích při zvládání životních výzev a těžkostí. Při výzkumu obecné struktury chování v adolescenci jsme identifikovali faktory interpretovatelné z hlediska pěti-faktorového modelu osobnosti (tzv. Big Five) a prokázali jsme jejich souvislost s rysy pěti-faktorového modelu v dospělosti [3]. Opět jsme zjistili, že extraverze a přívětivost mají tendenci spolu korelovat, extraverze a přívětivost v adolescenci navíc souvisí s otevřeností novým zkušenostem v dospělosti. 2) Subjektivní percepce stability a změn osobnosti Tato část výzkumu [5] byla zpracována na základě narativních rozhovorů nad čarou života. I když byla otázka na subjektivní pocit změny vlastní osoby položena explicitně, výpověď byla interpretována v kontextu celého životního příběhu. U převážné většiny respondentů byla změna jejich osoby chápána jako změna normativní, tzn. změna typická pro dané vývojové období – dospělost – a s ním spojené závazky, povinnosti, role a očekávání ze strany druhých (např. autonomie, zodpovědnost, zklidnění, změna hodnot či tělesné změny). Pokud byly výroky o změně netypické, objevily se u osob v jejichž životě nastaly neočekávané události (smrt dítěte, rozvoj duševní poruchy u matky respondenta spojený s fyzickými útoky). Subjektivní percepce změny odpovídá objektivním datům o vývojových změnách osobnosti v rámci životního cyklu, ať už jsou poznatkově zakotveny v teoretickém rámci life-span psychology či pětifaktorového modelu osobnosti.

*

Odkazy ke konkrétním studiím, jejichž seznam je přiložen, jsou uvedeny v závorkách. 21

3) Narativní identita a její reprezentace v životní příběhu. Analýza historických souvislostí a teoretických zdrojů narativní psychologie a porovnání narativního a paradigmatického modu myšlení nás inspirovalo k psychologické artikulaci příběhu jako výsledku i prostředku narativní konstrukce reality [7]. Ukazuje se, že život je participanty reflektován jako smysluplný příběh jedinečných událostí rozvíjejících se v čase a komunikovatelný s jinými lidmi. Formálně holistickou analýzou jsme identifikovali několik možných životních trajektorií, které odpovídají předpokladu, že životní příběh je založen na určité žánrové konvenci, ale že je zároveň interpretačně víceznačný a tím že se rozvíjí v různých kontextech, je rovněž náchylný ke změně žánru a současně v reflexi „drží“ pohromadě jako koherentní celek [8, 9]. Životní příběh se tudíž jeví také jako reprezentace narativní identity [11]. Rovněž jsme explorovali interpretační potenciál narativně vedených autobiografických rozhovorů. Zjistili jsme, že uvedený přístup dovoluje identifikovat různé typy narativní rekonstrukce významu z hlediska obsahového [10] i formálního [8]. Životní trajektorie jsme rovněž analyzovali z hlediska zvládání životních zátěží a kombinací formálního a obsahového hlediska se nám podařilo předběžně formulovat několik typů celkového životního copingového stylu [8, 9]. Výsledkem empirických studií je též pokus o tentativní konceptualizaci žánru životního příběhu jako plausibilní kategorie porozumění individuálnímu pojetí života a rozvinutí konceptu narativní identity [9]. Publikační činnost Průběžné výsledky byly prezentovány na dvanácti domácích (a slovenských) konferencích a na desíti mezinárodních konferencích a kongresech. Vzniklo celkem jedenáct studií, které byly publikovány převážně v recenzovaných časopisech. Tři z těchto studií byly přijaty jako kapitoly knižních monografií, a to zahraničních. Kromě původních výzkumných studií vzniklo i několik teoretických a přehledových statí – některé výzkumné oblasti nebyly dosud v českém písemnictví systematicky představeny (zejména oblast narativního přístupu). Zpracován byl též Manuál longitudinálního výzkumu osobnosti, který shrnuje nejdůležitější informace o projektu od dob vzniku (1961) a jehož součástí je seznam použitých metod v alfabetickém i chronologickém pořádku.

22

Seznam nejvýznamnějších publikací 1. Blatný, M., Čermák, I., Jelínek, M., Osecká, T., Vobořil, D., Urbánek, T. (2004). Manuál Brněnského longitudinálního výzkumu celoživotního vývoje osobnosti. Zprávy – Psychologický ústav Brno, roč. 10, č. 4. 2. Blatný, M., Jelínek, M. (2004). Child behavior and its relation to personality in adulthood. In B. de Raad, D. Barelds, K. Van Oudenhoven-Van der Zee (Eds.), Conference abstracts:12th European Conference on Personality (pp. 64-65). Groningen, University of Groningen. 3. Blatný, M., Jelínek, M., Urbánek, T. (2003). Child behavior in the situation of testing and its relation to personality traits in adulthood. In E. Münker-Kramer, G. Mehta, S. Edlinger, G. Kral, C. Lex, D. Seitschek, M. Voracek (Eds.), Abstract Book: 8th Congress of Psychology (p. 224). Wien, Facultas Buchhandels- und Verlags AG. 4. Blatný, M., Jelínek, M., Osecká, T. (2004). Stabilita osobnosti mezi adolescencí a střední dospělostí: rysy osobnosti a sebepojetí. In Sociálne procesy a osobnosť 2004 (v tisku). Bratislava, Ústav experimentálnej psychológie SAV. 5. Blatný, M., Osecká, T. (2005). Subjective perception of personal change. In Narrative, Memory, and Everyday Life (in press). Huddersfield, University of Huddersfield Press. 6. Blatný, M., Urbánek, T. (2004). Stabilita a změny osobnosti v adolescenci: analýza na úrovni osobnostních typů. Československá psychologie, 48, 4, 289-297. 7. Čermák, I. (2003). Psychologie v narativní tónině se vynořila v souvislostech . Československá psychologie, 47, 6, 513-532 . 8. Čermák, I. (2004). “Genres” of life-stories. In D. Robinson, C. Horrocks, N. Kelly, B. Roberts (Eds.), Narrative, Memory, and Identity (pp. 211-222). Huddersfield, University of Huddersfield Press. 9. Čermák, I., Chrz, V. (2005). What is Life Story Genre? In Narrative, Memory, and Everyday Life (in press). Huddersfield, University of Huddersfield Press. 10. Chrz, V. (2003a). Možnosti narativního přístupu k autobiografickému rozhovoru. Bulletin PsÚ, 9, 1, 21-57. 11. Chrz, V. (2003b). Narativní strukturace zkušenosti. In Svoboda, M., Humpolíček, P., Humpolíčková, J. (Eds.), Sociální procesy a osobnost 2003 (s.122-126). Brno: Psychologicky ustav FF MU. 12. Jelínek, M., Klimusová, H., Blatný, M. (2003). Stabilita a trendy vývoje inteligence u dětí ve věku 3-15 let. Československá psychologie, 47, 5, 392-404. 13. Urbánek, T. (2000). Metody analýzy dat v longitudinálních výzkumech. In M. Blatný, M. Svoboda, I. Ruisel, J. Výrost (Ed.), Sociální procesy a osobnost 2000: Sborník příspěvků (s.218-223). Brno, Masarykova universita.

23