zpravodajských služeb, jednou z pøedních osobností z této oblasti se stala Božena

Svìt køídel

Ženy v tøetím odboji

Libuše NEŽERNÁ Významnou formu tøetího odboje pøedstavovala spolupráce s kurýry západních zpravodajských služeb, jednou z pøedních osobností z této oblasti se stala Božena Majerová, jíž je vìnována jedna z pøedchozích kapitol. Nebyla však zdaleka jedinou, podobné služby poskytovala zahraniènímu protikomunistickému odboji napøíklad úøednice z Prahy Libuše Nežerná. Narodila se 8. èervna 1914 v Novém Strašecí do rodiny øeditele Okresní hospodáøské záložny. Po pìti tøídách obecné a ètyøech m욝anské školy absolvovala tøíletou školu pro ženská povolání a roèní studium francouzštiny. Roku 1937 nastoupila úøednické místo u textilní firmy Kostka v Praze. Pøestoupila pak k firmì Ascher podobného zamìøení, roku 1942 zaèala pracovat u parfumerie Lada. Po osvobození pùsobila u repatriaèní komise, od roku 1946 pracovala u rùzných firem, zabývajících se výrobou a instalací hromosvodù. Libuše Nežerná patøila k ústøedním postavám politického procesu s Janem Trávníèkem, který zaèal na Èeskobudìjovicku budovat okruh spoluobèanù, nesouhlasících s vývojem po únoru 1948. Sama Nežerná se v únoru 1950 bavila se svým známým, stavitelem Janem Baèou, který se jí svìøil, že plánuje odchod do exilu. S Baèou se znala od roku 1948, kdy se potkali pøi projektování a montáži hromosvodù. Zanedlouho se mu skuteènì podaøilo potají pøekroèit hranici se Spolkovou republikou Nìmecko. Nežernou vyslýchali na stanici SNB, zda o jeho úmyslu nevìdìla, ta to ovšem rezolutnì popøela.123) Jan Baèa se u ní neèekanì znovu objevil v øíjnu toho samého roku, kdy Nežernou vyhledal v pražském bytì její matky. Mìl štìstí, protože Libuše tehdy pracovala v Èeských Budìjovicích a v Praze u matky byla jen úplnou náhodou. Dojíždìla vìtšinou jen jednou mìsíènì. Pozvala ho dovnitø a Baèa bìhem rozhovoru pøiznal, že pùsobí jako kurýr západní zpravodajské služby. Souèasnì jí požádal o pomoc, potøeboval zjistit adresu na stavitele Antonína Rozsývaèe z Nového Strašecí. Nežerná ji skuteènì opatøila a zatelefonovala na smluvené èíslo do jednoho pražského bytu. Potom o Baèovi dlouho neslyšela, až jí v bøeznu 1951 matka telegrafovala do Èeských Budìjovic, kde tehdy pracovala, že má okamžitì pøijet do Prahy v obchodní záležitosti. Když matce zatelefonovala, dozvìdìla se, že jí hledal nìjaký stavitel a tvrdil, že pro ní má husu. Pochopila, že se jedná o Baèu a nasedla na vlak do Prahy. Když se veèer u matky sešla s Baèou, požádal jí, zda by nemohla v Èeských Budìjovicích, pøedat zmínìnému Janu Trávníèkovi, penzionovanému øídícímu uèiteli, dopis od jeho syna Dalibora, který se rovnìž zdržoval v západonìmeckém exilu. Vysvìtlil jí, jak 123)

ABS, f. Vyšetøovací spisy, V–820 ÈB, Výslechy Libuše Nežerné.

111

Ženy v tøetím odboji

Ivo PEJÈOCH

Marie Nežerná (ABS) Trávníèka, jehož do té doby neznala, najde a vzhledem k pozdní hodinì u Nežerných pøenocoval. Následujícího dne se Libuše Nežerná vrátila do Èeských Budìjovic, kde vyhledala bývalého inspektora státních drah Josefa Hyhlíka, jenž se s Trávníèkem znal. Hyhlík jí Trávníèkovi pøedstavil, Nežerná mu pøedala dopis a vysvìtlila, jakou cestou se k ní dostala. Pøesvìdèila ho, aby druhý den ráno s ní odjel do Prahy a s kurýrem Baèou se osobnì sešel. V bytì Libušiny matky skuteènì došlo k setkání a vzájemnému pøedstavení obou mužù, kurýr Baèa se vzápìtí omluvil, že má ještì jednu neodkladnou schùzku a požádal Trávníèka, zda by se mohli u Nežerné opìt sejít odpoledne. Uèitel v dùchodu využil pøíležitosti k ná-vštìvì pøíbuzných a odpoledne se skuteènì na pùl hodiny s Baèou sešel u rodiny Nežerných. Domluvili se, že Trávníèek mu bude poskytovat pomoc formou vybudování mrtvých schránek v Èeských Budìjovicích a jejich obsluhou, do této èinnosti se slíbila zapojit rovnìž Libuše Nežerná.124) Po návratu do Èeských Budìjovice se Nežerná o dva dny pozdìji opìt sešla s Trávníèkem a ten jí odvedl na høbitov Svaté Otýlie, kde jí pøedstavil zdejšího správce, svého bratrance Leopolda Šemberu. Domluvili se, že mrtvou schránku udìlají ze zásuvky èerného stolu, stojícího v prostoru kolumbária.125) Následujícího dne odjela Libuše Nežerná do Prahy, kde si s Baèou domluvila schùzku u pošty ve Slezské ulici (dnes je poštovní úøad pøesunut do nové budovy a na jeho místì vznikla italská restaurace). Kurýr pøišel v doprovodu dalších dvou osob, muže a ženy a øekl, že by nebylo dobré, aby se jako èlenové jeho zpravodajské sítì znali pravými jmény. Nežernou jim tedy pøedstavil jako LÍDU, muže jako FRANTIŠKA a druhou ženu coby LADY. U pošty ve Slezské se mìly LADY a Nežerná-LÍDA, scházet každý první den v mìsíci v 18.00. S Nežernou se sešel téhož veèera v 20.00 u její matky a doporuèil jí svou dobrou známou, která by jí mohla ve špionážní èinnosti pomáhat. Nejdøíve se zdráhal prozradit její jméno, pozdìji se svìøil, že se jedná o Andìlu Laiblovou z nedaleké Mánesovy ulice. 124) 125)

112

ABS, f. H, H–376, Akce Nežerná, Zpráva o pøípadu. ABS, f. Vyšetøovací spisy, V–820 ÈB, Výslechy Jana Trávníèka a Leopolda Šembery.

Svìt køídel

Ženy v tøetím odboji

Olga Øeháková (ABS) Po ètvrt hodinì rozhovoru zazvonil u Nežerných zvonek a pøišla Libušina kamarádka Olga Øeháková, zamìstnankynì ministerstva vnitra. Baèa požádal Libuši Nežernou, zda by nemohla zajít pro dvì láhve vína a dal jí peníze. Spoleènì pak víno vypili, rozlouèili se a Øeháková i Baèa byt opustili. Libuše Nežerná pak podle svých slov již kurýra nikdy nespatøila. Øeháková se však s Baèou, který pøed ní ovšem vystupoval pod jménem Nìmeèek, scházela i následující dny a rychle se mezi nimi rozvinul milostný pomìr. Rande mìli každý den, jako hnízdeèka lásky používali byt Baèovy známé Andìly Laiblové. Když se Baèa po týdnu vracel do Nìmecka, domluvili se, že si budou psát a dopisy si pøedávat prostøednictvím Libuše Nežerné. Øeháková se mìla podepisovat krycím jménem OTTA a do osobních dopisù pøikládat rovnìž informace o vývoji na jejím pracovišti a zajímavé údaje o dìní v Èeskoslovensku vùbec. Jan Trávníèek (ABS)

113

Ženy v tøetím odboji

Ivo PEJÈOCH

Anna Lencová (ABS) Pøi další návštìvì Prahy 1. kvìtna se Libuše Nežerná s LADY nepotkala, sešla se ale s Øehákovou, kterou Baèa rovnìž zapojil do odboje (dostala od nìj krycí jméno OTTA) a pøedala zprávu. Nežerná se po návratu do Èeských Budìjovic stavila za Šemberou a umístila depeši do mrtvé schránky v kolumbáriu.126) Znovu pøijela do Prahy 1. èervna, ani nyní však schùzka s LADY u pošty ve Slezské ulici neprobìhla, neznámá žena se nedostavila. Navštívila jí ale Øeháková a pøedala další zprávu, kterou Nežerná opìt odvezla na høbitov Svaté Otýlie a umístila do mrtvé schránky. Pøevzala z ní vzkaz od Baèi, v nìmž pozdravoval jí i další spolupracovníky a dotazoval se, proè nefunguje spojení s LADY. Ve schránce byla i zpráva pro Øehákovou, pøedala jí prostøednictvím Hyhlíka a své matky. Èeskobudìjovická skupina se v létì 1951 dohodla, že na høbitovì Svaté Otýlie vybudují ještì jednu mrtvou schránku, ovšem falešnou. Pokud by Leopold Šembera (ABS)

126)

114

ABS, f. H, H–376, Akce Nežerná, Výpovìï Libuše Nežerné.

Svìt køídel

Ženy v tøetím odboji

Andìla Laiblová (ABS) byl nìkdo z odbojáøù zatèen, mìl navést pozornost vyšetøovatelù na falešnou schránku, vytvoøenou v hrobce s náhrobním nápisem Familie Hlava. Skuteèná skrýš v kolumbáriu by zùstala utajena.127) Prostøednictvím spoleèné známé Anny Lencové se na Libuši Nežernou obrátil armádní kapitán Rudolf Chlupáè, jenž jí požádal, zda by mu nezprostøedkovala pøevedení pøes hranice. Nežerná napsala žádost Baèovi, zda by pøi jedné ze svých cest nemohl Chlupáèe pøevést a vložila ji do schránky v kolumbáriu. S kapitánem se nìkolikrát sešla, seznámila s ním i svého snoubence Knitla, Chlupáè jim popisoval, že píše výhružné dopisy èlenùm KSÈ a varuje je pøed zakládáním JZD. Nabídl, že by mohl pro potøeby zahranièní rozvìdky získat i speciální vojenské mapy. Libuše Nežerná nadále fungovala pøedevším jako spojka mezi Olgou Øehákovou a BaLibuše Nerežná ve vìzení. (ABS)

127)

ABS, f. Vyšetøovací spisy, V–820 ÈB, Výslechy Libuše Nežerné.

115

Ženy v tøetím odboji

Ivo PEJÈOCH

Údajná výzbroj Trávníèkovy skupiny (ABS) èou, zajistila jim pøedávání vzájemné korespondence a obsluhovala schránku v kolumbáriu. Další svùj úkol, pravidelný kontakt s LADY na urèeném místì v daný èas ale splnit nemohla, obì ženy se po vzájemném pøedstavení prostøednictvím Baèi již nikdy nepotkaly. Protikomunistická skupina kolem Jana Trávníèka se však dostala do zorného pole Státní bezpeènosti, nezkušení odbojáøi pravdìpodobnì nekladli dostateèný dùraz na konspiraci a do své vìci zasvìtili pøíliš širokou množinu lidí. Zatýkací vlna odstartovala 22. prosince 1951, kdy byla do vazby vsazena Libuše Nežerná i další hlavní osoby celého pøípadu, další odbojáøi byli zajištìni v následujících dnech. Podle zatýkacích protokolù se StB také podaøilo agenturní cestou dostat k jedné ze zpráv, které sepisovala pro Baèu pracovnice ministerstva vnitra Olga Øeháková. Text mìl sloužit jako podklad pro rozhlasové vysílání stanice Svobodná Evropa.128) Státní soud v Praze zasedl nad pøípadem, který oznaèil jako Trávníèek a spol. ve dnech 22. až 24. èervna 1952. Celkem tøináct obžalovaných bylo obvinìno, že se pokusili rozvrátit státní zøízení a oèekávali ozbrojenou intervenci ze zahranièní, zejména prostøednictvím armády Spojených státù amerických. Trávníèek a Brož se navíc mìli dopustit nedovoleného ozbrojování. Vìtšina byla prohlášena vinnými velezradou a vyzvìdaèstvím, další nápomocí k vyzvìdaèství a dva ještì nedovoleným ozbrojováním. Potom pøedseda senátu pøeèetl rozsudek a výši trestù, která byla skuteènì mimoøádná. Jan Trávníèek a Rudolf Chlupáè byli odsouzeni k doživotnímu trestu, Libuše Nežerná a Ladislav Svoboda k 25 letùm, Leopold Šembera 128)

116

ABS, f. H, H–376, Akce Nežerná, Zpráva o zatèení

Svìt køídel

Ženy v tøetím odboji

k 20 letùm, Jaroslav Kùs k 18 letùm, Josef Rom k 16 letùm, Josef Holický a Petr Brož k 15 letùm, Šimon Tancer k 7 letùm, Josef Hyhlík a Josef Rùžièka k 4 letùm a František Koflák k 3 letùm odnìtí svobody. Mezi nejužší jádro patøili také hrobník z høbitova svaté Otýlie Leopold Šembera, èást schùzek „ilegalistù“ se konala v jeho kanceláøi.129) Vìtšina z odsouzených se dostala na svobodu až v rámci velké prezidentské amnestie v kvìtnu 1960, mezi nimi také Libuše Nežerná. Na tento hlavní proces navázal soud s obèany, kteøí Baèovi dodávali informace, poskytli mu ubytování nebo jen o jeho pùsobení v Èeskoslovensku vìdìli a neudali ho. Pøed senátem Státního soudu v Praze pod pøedsednictvím JUDr. Jaroslava Nováka stanulo ve dnech 29. a 30. èervence 1952 celkem sedm obžalovaných. Tato skupina byla oznaèována jako Olga Øeháková a spol. Všichni byli prohlášeni vinnými, Olga Øeháková a Andìla Laiblová vyzvìdaèstvím, Marie Nežerná nápomocí k velezradì, ostatní neoznámením trestného èinu a Anna Lencová spolèením k trestnému èinu nedovoleného opuštìní republiky. Marie Nežerná byla odsouzena k odnìtí svobody v trvání 14 let, Olga Øeháková k 11 letùm kriminálu, Andìla Laiblová k 6 letùm, Karel Kuèera ke 4 letùm, Ladislav Knitl k 3 letùm, Anna Lencová k 2,5 roku, Marie Kuèerová ke 2 letùm. Zvláštì absurdní byla výše trestu Marie Nežerné, která agentu Báèovi pouze umožnila ve svém bytì schùzky se svou dcerou a její pøítelkyní, pøenesla pár osobních vzkazù a snad poskytla kurýrovi obèerstvení.130) Libuše Nežerná a další èlenové skupiny kolem Jana Trávníèka se úèastnili protirežimních aktivit s pøesvìdèením, že by se mìli zapojit do snah o zmìnu stávajících pomìrù a zaplatili za to mnoha lety za møížemi. Pøestože rozsah jejich èinnosti nedosáhl zdaleka takového rozsahu jako v pøípadì zmínìného pøípadu Božena Majerová a spol., v každém pøípadì èlenové skupiny projevili odvahu a odhodlání.

129) 130)

ABS, f. Vyšetøovací spisy, V–820 ÈB, Rozsudek Státního soudu z 24. 6. 1952. ABS, f. Vyšetøovací spisy, V–825 ÈB, Rozsudek Státního soudu z 30. 7. 1952.

117