Jan Spěváček TŘEBA JEDNOU VYKVETOU Z OTAZNÍKŮ KVĚTY
Jan Spěváček
TŘEBA JEDNOU VYKVETOU Z OTAZNÍKŮ KVĚTY
Jan Spěváček dospěl k dobře prožívanému poznání, že vše na tomto světě má své místo a svůj čas, a troufám si říct, že toto poznání vyvěrá ze zřídel pokory a úcty k všemu stvořenému a je neseno touhou po harmonizaci vlastní existence s pohybem kosmu. Jeho poezie je nesena věděním, že za Stvořením stojí Stvořitel, lépe řečeno, že Stvořitel a Stvoření jedno jsou. Tato úcta je tak pokorným hnutím srdce, že přechází v jímavý cit, jímž jediným je odhalitelná krása Stvoření a bolest z prožitku vyjevené krásy. I proto, a právě proto, že se koří tajemnému prapočátku všeho viditelného, užívá ve své poezii při vyslovení nevyslovitelného a označení neoznačitelného zkratku znamenající TABU. Dlouho jsem se s takovým vyjádřením nesetkal. Igor Fic
H _ALUZE
literárně kulturní časopis
Jan Spěváček třeba jednou vykvetou z otazníků květy
Občanské sdružení H_aluze, 2012 Text © Jan Spěváček, 2012 Ilustrace © Radka Spěváček, 2012 ISBN 978-80-87593-01-1
2
Každou modlitbu je třeba se modlit ve správný čas. /somálské přísloví/
4
5
důsledky
1. vrabčí kroky
j j j a s a a m z k k e y t k o e s e p r a m a a m t k i z r m n h h a ě l o t u l e d č í n á n i ě t s a s e n k t a m a k k ě v r l ř í á á m č d p e e a r t t o v s z m s t d e i u c k š h r b n e a á é m j z i n v n ě ě o ž u e s a v é babylonské zámky duše
6
7
půlka března
březová voda
stále delší slunečné ruce laskají zlatý déšť a nejrůznější havěť dovnitř vstupuje bez pozvání
poprvé z vody svého nitra
lidská srdce po oblevě přetékají ve svých polích třeba zasít třeba nechat být
naříznutá nevinnost rozpuštěné vlasy rozvoní hladí vítr větve žen a vlasy bříz chtějí také trochu té krve ze svého nitra
8
9
B*hu izraele
bon bón
kdysi pokud jsi To byl Ty kapičku ses spletl i Ty
v motýlích křídlech kostka cukru na kostce cukru kapka vína v kapce viny andělská křídla
jinak by byla z moravy palestina amen haleluja
10
dokola pořád život ústy dobrý celofánová pomíjivost třpytek v letu my já a kornout pro velké děti
11
trnová
bandaska
zářijový matný lesk . šípků po dešti . brousí růže a uspává trny . korunám
z bandasky nevypitých snů pomalu čaje ubývá směrem od nebes
a vlastní ostny? probouzejí ježíšky v náručí matek pichlavou vůní života
směrem k nebesům pomalu snů přibývá do bandasky vypitého čaje
12
13
vlasatice
hapax legomenon*
stříhám ti dvěma malíčky lokýnku dlouhou jak tvá nedělitelná láska B*že
marně hledané celý den celou věčnost jazykem převracené po lesních cestičkách pryskyřice
jen co se snese z okna promáčené zemi vykvete jaro . ten vlásek s poupátkem
třebas obrostlé mechem tak tiché až až až nevyslovitelné *slovo jen jednou řečené
a jen co mezi večery zhasne soumrak vzpomenu si . říkávali kometě vlasatice
14
15
miniatura
paběrky přítomnosti
dnes třeba je velikých žízní ne hasit ale doušek po doušku skládat hlavu na huňatou podušku
má vůle roztroušená (děj se tvá) mnou zkoušená
ivě mikulové
a ve světě vezdejším zatím vděčen království nebeskému za paběrky metafor
16
17
kočičí tajemství
malinká možnost
nad řekou mrtvých + + - + - + - + každou vteřinu duší naboso míjet bílou kočku s černým ocasem
jestli zůstanou po nás jen poušť a skaliska začne pravý masopust
vrní holomrazy mňoukají kolovraty zatímco předivo je předeno
možná však možná zůstane jedna malá oáza s ženou mužem a hladem
a zamáčknuté oči mrouskají (žďár n/sáz., 26. 12. 2008, 23.36)
18
19
I. mezidobí
20
21
2. podčárníky po ča putovali POtulní ČAjovníci s čajovnou na trakaři v duši zelený mír skrze pole podél řek a lesy jakbysmet je čas chlupatých na smrt krásných panen bydlí s větvemi plnými života i bez vody dokonalý čaj a přece: samy padají do kotle plného vroucnosti z pramene trpělivým se srdcem přetékajícím oblevou (a sundají-li chlapci boty: osamělé břízy jim do úst obnaží svoji kůru a cudně sepnou vlasy)
22
23
oslí můstek §
miroslavu hankemu
kde se stará moudrost po svých nepřebrodí nutno stříhat vzduch a hýkat íá dokud ji íáá buridan pro nás nepřevede ach íá za uzdu po mostku nás časem zhlouplé
§ oslí můstek – Souvislost je uváděna * s filosofem Janem Buridanem, který (údajně) aby učinil některé Aristotelovy myšlenky snadno zapamatovatelné a pochopitelné, vymýšlel různé pomůcky. Těm se říkalo oslí můstky proto, že se oslům musely cestou přes příkopy zřizovat můstky. * * * KUCHAŘ, J., UTĚŠENÝ, S. Čeština všední i nevšední: čtvrtý výběr jazykových koutků Čs. rozhlasu z dialektologie a onomastiky. Praha: Academia, 1972, s. 339. ISBN neuvedeno. * * Jak ovšem reaguje v osobní korespondenci výsostný český buridanolog Mgr. Miroslav Hanke: „Oslí můstek se ovšem, alespoň pokud vím, k Buridanovi nijak nevztahuje a celá poznámka (rozumějme : p. pod čarou) je spíše nesprávná. Oslí můstek byla grafická pomůcka, která pomáhala zjistit platnost a neplatnost sylogismů. (…) Nicméně i ve středověku byl osel považován – jak alespoň uvádí Buridan ve svých poznámkách k sémantice ironie a metafory – za symbol hlouposti resp. neučenosti. (…) Mám ale dojem, že zde došlo k záměně, resp. konfúzi s tzv. Buridanovým oslem, argumentem, který má jistou, ovšem spíše volnou, souvislost s diskuzí o teorii rozhodování: postavíme-li před osla dvě stejné kupky sena, rozhodne se pro jednu z nich, nebo pojde hlady právě proto, že jsou stejné?“
24
25
půlnoční kdovízda
yaně heinové
olomoucké zvony kdákají kdovízda naslouchá jezuita jan kořínek snad nejblíže stojí si sonáta slavičí číslo pět: „Kvoror, tyu, kskva, pipik.“ § startujícímu trabantu do výfuku kuřátko strká hlavičku vstříc paralelnímu životu kdovízda potkalo šoa a vyslyšelo modlitbu všech horowitzů v nebi za pečené kuřátko
§ „(…) ojedinělý pokus tohoto českého jezuity, nadaného jemným filosofickým smyslem, o písmennou transkripci slavičího tlukotu, v němž rozlišuje dvacet různých sonat-strof. Je to plod jeho pozorování, konaných po čtyřiadvacet let. (Josef Vašica) (…) Znám se, že netak na papíře zní, jak on sám je svým křtánkem a pysečkem hovoří. Ale kdo by chtěl vlastně do té muziky trefiti, musel by se v slavíka proměniti. (Jan Kořínek)“ * * VAŠICA, J. České literární baroko: Příspěvky k jeho studiu. Praha: Atlantis, 1995, s. 23–24. ISBN 80-7108-123-X.
nové jitro celé bezruké k bylinkám vybídne kdovízda na prsty hvízdá i tam kde vychází Slunce
26
27
hoši o itadaku §
všem bdícím vlasům v noci
dá to práci jít spát obzvláště sněží-li do vlasů pod střechou komínem a přece jsi usnula tímtéž komínem coby kominík bezhlavě napřed
§ Japanolog A. V. Líman v jednom ze svých esejů * pojednává o Zeyerových motivech z Žaponska a domnívá se, že Zeyer musel pracovat s japonským slovníkem; Zeyer totiž přeložil obtížný idiom hoši o itadaku neboli nosit na hlavě hvězdy, což značí pracovat pozdě do noci – jak ostatně činil i nebohý Gompači v románu Julia Zeyera z japonského prostředí Gompači a Komurasaki. * LÍMAN, A. V. Kouzlo šerosvitu: Úvahy o japonské kultuře. Praha: DharmaGaia, 2008, s. 244. ISBN 978-80-86685-80-9.
a zatímco tvé rty políbily můj hořící knoflík umazal jsem ti hvězdy na hlavě
28
29
ples bílých negrů §
donu myškinovi a lvu quijotovi k nevědomému tanci sebou . sami dohnáni nutností . trvá naše údělnost a povely nepřichází ani zevnitř . zapomenout nelze . jinak než na chvíli a pak se ptát mraků na vždy jasné hvězdné obloze
§ Rozanov o Dostojevského návštěvě Londýna v r. 1863: „V Římě chtěl vidět papeže, v Londýně však katedrále sv. Pavla nevěnoval ani jediný pohled. Zato však navštívil ‚ples bílých negrů‘, jak říká noci ze soboty na neděli v dělnických čtvrtích města: ‚ Každou sobotu večer se půl milionu dělníků a dělnic se svými dětmi rozlévá jako moře po městě. Celou noc až do pěti hodin oslavují, to znamená jedí a pijí jako dobytčata, za celý týden. Všichni přinášejí svou celotýdenní mzdu, všechno, co vydělali dřinou a s proklínáním. V řeznictvích a lahůdkářstvích hoří plyn mocnými plameny a jasně osvětluje ulice. Jako by se tu pořádal ples pro ty bílé negry. (…) Všichni jsou opilí, ale bez veselosti, podivně, těžce a jaksi podivně zamlkle. Jen občas přeruší hádky a krvavé rvačky tu podezřelou zamlklost která na vás tak smutně působí. Všichni pospíchají, aby se co nejrychleji zpili do bezvědomí. Ženy nezůstávají pozadu za muži, pijí s manžely a mezi nimi pobíhají a batolí se děti.‘ “ * * ROZANOV, V. V. Legenda o Velkém inkvizitorovi F. M. Dostojevského. In Legenda o Velkém inkvizitorovi F. M. Dostojevského. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2000, s. 97–98. ISBN 80-86045-29-3.
30
31
etymologie §
svatby
Hospodinův svět tleská nadšeně polibku manželů schovaných baldachýnovou stříškou tečka
Pán hostů tomu co vidí zvukomalebně plesá vane nad dechem libě dotknutých se rtů ženy a muže opatrovaných látkou z bagdádu přikryti tklivě
(etymologie svatby) REJZEK, J. Český etymologický slovník.
§
32
(pravdivé slovo svých) Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3.
33
II. mezidobí
34
35
3. intimita kaštanobití ze studánky na průhledné obloze sypou se míjející lásky na olomouckou dlažbu tytéž kaštany (coby hopíky) vrací se nebi zpět a až spočinou u nás vykvetou z nich květiny otazníky však zůstávají usměvavé pomyšlením na neuskutečněné polibky víc nic a potom jít spát
36
37
pomyšlení
pokora
z hloubky duše vzkvetla do vlasů kopretina
nevěstinec na zdi ruměnec
pružný stonek protahuje své ženské tělo a nastavuje Slunci tvář něžným ruměncem
nevěsta na krku růženec
a v noci což teprve v noci
38
modlitba omluvná *** nelze mi jinak nebeský manželi
39
zátiší na letné
vrkoče
zapomenuté jméno ohně dalo uzrát zlatému jablku
lenivě rozpustila vrkoče peřeje vln rozlily záňadří
s mizejícím Sluncem líbáme intimitu minulého života
peřeje vln zakryly rozkvetlé sasanky zakryly nevinné veřeje očí
pomeranč zmodral portugalem a metronom zastavil neděli
její tělo vonělo šeříkem v překrásném příšeří
40
41
počítání pih
dřevokúra
jedna k druhé na nekonečně večerů pomalu
miluju pedikůru chození po kůži stromu
až na věčnosti začneme nanovo nepospíchat vše ostatní ať je divoké
miluju manikůru hrátky s větví konci prstů miluju čárku v kroužku ta těla kůrou spojená
jen korálky pih navlékat noc po noci děvčátko pihaté sklízet námi zaseté
42
43
líčidla
příprava vášně
jinovatka maluje tenkou rtěnkou tvé rty polomáčené vášní
rtěnkou polaskat oči líbat pohledem
řasenka též škrábe (prý dveře v pantech nemazané) ((až sousedé stěžují si))
řasenkou pohladit rty mrkat polibkem
a pudřenkou říkají červánky že jsme zapomněli jít spát ženo krásně nenalíčená
44
pudřenkou schovat stud a jen pihu ponechat napospas
45
III. mezidobí spolu
novomanželům kdekoli pod stříškou kam srdcím nezatéká buďte rádi doma láska mění vodu v čaj den za dnem žasnout kterak mládnete k smrti dar bytí s p o l u
46
47
4. aluzion zvon co se skrývá v cimbuří když ne tajemství jsem starý rezivý zvon a mé srdce dosud nepuklo miluji celé své město včera zvoník přivedl hluchého šermovali rukama . po modlitbě pokorně byli . se mnou stáli . a cinkali a pak jsem nahlédl do cimbuří v tu chvíli než zvoník připomněl čas pohladil hluchý pohladil moje srdce
48
49
ortel ticha
kam se schovaly hvězdy?
oslovil svoji ozvěnu než se vyjádřil
je pravá půlnoc dne obloha s jedním mráčkem kam se schovaly hvězdy?
král na trůn svržený mikuláškovou berlí zatímco skácel s boženkou bezdětně mládli ortel smuténky v milosti ticha
50
kdo jim tak zcuchal stříbrné vlasy? snad sova jménem antonín je pravé poledne noci obloha beze mráčku kam se schovaly hvězdy? kdo mi tak zcuchal tmavé pejzy? ano . sova jménem antonín
51
jebavý mix
zádrhel
stavitelé . dálky na západě . větry chrámů . svítání tajemné . ruce od pólů . březina
co je pak sůl je-li krev sklenicí červeného vína snad holanovým sukem roubíkem v ústech dřeva dost bylo instrumentálů přechodných významů sůl je touha po chuti uzemnit pivem víno povznést vínem pivo sůl je čirá voda
52
53
ze tří klas(ik)ů a šproch
smysl podzimní procházky
slza . halasova voda co je sama . skácelova slza je slza . v mých dlaních kde šílí . mikuláškovy hromy na tvé hrudi . jeho slzy z mraků . stékají po duši
jít . slídit i na patníku slídu přepadávat jenom do chodníku pablesky a netřesky
54
míjet načančané paravány ivana blatného karavany třesky a cecky plesky
55
potkal jsem v zrcadle pána
konečně
lidé jsou rostliny dýně ve vzduchu nezesílí nevydoluješ ze země jablko
zábranův samosoud nově namísto lynče
tulí se pán (jmenuje se narcis) k sobě sám jen škoda že bondy zrušil metaforu ten karafiát v klopě ega
56
halasův plot s nápisem spěváček je vůl kdybyste se mi zasmáli těším se celý život
57
IV. mezidobí
58
59
5. skok beznohých trojice maloval ze tří barev ultramarínem bělobou magentou a chybělo mu jen Slunce které nešlo poprosit aby obtisklo se sem kdepak žluť (jakkoli krásná) nejhezčí světlo je z okna do světa jenž není na dosah kam jednou přejdeme všichni cestou z magenty po mostu z běloby nad tekoucím ultramarínem
60
61
diskurz II
šípy svatého šebestiána
tichým retkem vydýchat obloze mráček a přidat ho k hejnu hus
čtyři amorovy ostny zlatem kříže stromu zatrnuté do kamene v dobříši na náměstí
hlomozivě vyhulit všechny pavučiny z plic a jeden verš tak vynechat
62
druhý zavolal třetí odpouštěl čtvrtý povolal a jenom první zabolel
63
ibišková radunce
jeník rimbaud duší šeptá toluen? demižon? toyen! exotická sedmikráska prokletých erotických revuí
64
dezert na dlaňovém tácku rozkrojíš stéblem pocukrovanou pylem makadamovou kostku zbude v zubech: pyl makadamu cukr kostka a holá holá dlaň
65
resuscitace
jaro v lednu
pro hrnek teplé pravdy stojí za to zmrznout
sníh v srpnu . pád listí v květnu . říje bez možnosti otočit kalendář v lednu
myšánkovi orságovi
na sahaře zabloudil yetti . považoval pyramidu za ostré iglú
66
67
co je láska?
gumovost plechu
těžká otázka krásná odpověď
v plecháčku . gumoví medvídci . nevinní chudáčci . vínem zalévaní
jiřině břicháčkové
více si odpovídat nežli se ptát
terezce macháčkové
plecháček nevinný dovnitř sebe nevidí topí se? nebo plavou? modří rulandou splývají šedí v portugalu tonou na vině barevnost bytí
68
69
pelichání
užij dne
z pleše pelichají vlasy z pih kokonky veliké lásky a z paruky knih pomněnky je libo safián? či šagrén?
nač krátit času ofinku nač skákat z mrakodrapu s koulí na noze
70
evě krhutové
když lze včelařit v oleandrovém háji
71
procházka
skrze noc
pytlačit pokoru v koruně stromu . líčit petlici na kabát . zachycovat slzy bohatého shůry . vyzbojničit chudému . sobě samému trochu ducha . z pytle ven
zavřené oči kutají cestičky světlu
72
staré hvězdy odhalují tmu jitrocele
73
V. věčný začátek
74
75
svatební slib stojím tu před Tebou v celé nahotě své duše chci se Ti tímto slibem se vší pokorou odevzdat do Tvé náruče slibuji Ti že Naše manželství bude vždy plné lásky tak jako nyní kdy jí Naše srdce přetékají budeme si věrní budeme se podpírat kdykoli bychom klesali budeme se vzájemně těšit po všechny Naše dny jakož i po nich k tomu Nám dopomáhej B*h
76
77
Z otazníků květy aneb nebe na zemi Tak mi bylo po létech dopřáno potkat se s Honzou Spěváčkem. Sice zatím jen prostřednictvím jeho básní, ale o to podstatněji. Jan Spěváček dospěl k dobře prožívanému poznání, že vše na tomto světě má své místo a svůj čas, a troufám si říct, že toto poznání vyvěrá ze zřídel pokory a úcty k všemu stvořenému a je neseno touhou po harmonizaci vlastní existence s pohybem kosmu. Jeho poezie je nesena věděním, že za Stvořením stojí Stvořitel, lépe řečeno, že Stvořitel a Stvoření jedno jsou. Tato úcta je tak pokorným hnutím srdce, že přechází v jímavý cit, jímž jediným je odhalitelná krása Stvoření a bolest z prožitku vyjevené krásy. I proto, a právě proto, že se koří tajemnému prapočátku všeho viditelného, užívá ve své poezii při vyslovení nevyslovitelného a označení neoznačitelného zkratku znamenající TABU. Dlouho jsem se s takovým vyjádřením nesetkal. V poezii Jana Spěváčka je krása stále přítomna, všude přítomná. Nikde však není jen lákavým mámením, okouzlením, odevzdáním se kráse a tíhnutím ke kráse pro její osvobozující, neřkuli katarzní účinek. Krása touto poezií přinášená, označovaná a obhlížená, je vnímána i jako odhalení a přijetí viny v kráse obsažené. Poznání viny nutně vede k pokání a pokání k modlitbě, jež je nesena „andělskými křídly“ vzhůru právě jakožto krása, aby shůry byla seslána milost. Krása nese bolest, a naopak, bolest nese krásu, avšak zakoušíme ji v kvalitativně jiné podobě, jako krásu oběti a krásu jejího odevzdání, sebeobětování. Taková krása je stejně jako láska nedělitelná. Toto už musí být Janu Spěváčkovi vlastní až do smrti. Nezbývá mu nic jiného, než se s neustálým údivem pokorně sdílet a být sdílen. Sem míří jeho HAPAX LEGOMENON! Není to slovo, které se nikde jinde neopakuje, opakuje se totiž v mnoha podobách stále a znovu; je to slovo, které bylo vyřčeno jen jednou a provždy. A přijmout
cesta k pokojné, bdělé a ovšem i zřivé sounáležitosti, cesta, na kterou znovu a každý den musíme vykročit, abychom znovu a znovu nahlíželi zapomenutou modrost, ztracenou stabilitu vědění, a abychom prožívali i stesk po původním zasvěcení, které se vytratilo, a my se snažili dospět v soustředěném rozpomínání na to, co nám bylo od počátku dáno. Taková cesta, je-li upřímná, je strohá, proto jsou Spěváčkovy básně prosty ornamentálního afektu. Poezie, jak ji zde přijímáme, nás vede k lepšímu a důslednějšímu uchopení smyslu toho, co je, i kdyby to na sebe v našem každodenním žití bralo podobu zmateného a tíživě trpěného přebývání v údělu. Poezie v takovéto podobě je přímluvnou modlitbou. Takové modlitbě vždy předchází vlastní vyznání. Očista srdce upadajícího do objetí lásky. Láska je dar zcela nezasloužený a my nemůžeme vynechat jediný krok a nelze nám minout jediný bolestný okamžik, který nás čeká na cestě k věčnosti. I my jsme jen metaforou, ale jsme vedeni zcela nezištně intimním a až něžně rozechvělým okamžikem probuzení lásky přecházejícím ve vášeň spojení, a tudíž v bezeslovnou plnost bytí. Nechme se, Honzíku, vést. Igor Fic
je znamená být přijat. Slovo, jak Jan Spěváček poznal, je jen jedno. Vše ostatní je metafora, jíž je nám zprostředkováno nebe na zemi. Teprve metaforou docházíme plnosti, spojení a sjednocení, jen metaforou jsme celiství. Metafora je
78
79
obsah:
důsledky �������������������������������������������������������������������������7
II. mezidobí kaštanobití ��������������������������������������������������������������������36
1. vrabčí kroky půlka března �������������������������������������������������������������������8 březová voda ������������������������������������������������������������������9 B*hu izraele�������������������������������������������������������������������10 bon bón�������������������������������������������������������������������������11 trnová ��������������������������������������������������������������������������12 bandaska ����������������������������������������������������������������������13 vlasatice �����������������������������������������������������������������������14 hapax legomenon ����������������������������������������������������������15 miniatura ����������������������������������������������������������������������16 paběrky přítomnosti �������������������������������������������������������17 kočičí tajemství��������������������������������������������������������������18 malinká možnost �����������������������������������������������������������19
3. intimita pomyšlení����������������������������������������������������������������������38 pokora ��������������������������������������������������������������������������39 zátiší na letné����������������������������������������������������������������40 vrkoče ��������������������������������������������������������������������������41 počítání pih �������������������������������������������������������������������42 dřevokúra����������������������������������������������������������������������43 líčidla����������������������������������������������������������������������������44 příprava vášně ��������������������������������������������������������������45 spolu ����������������������������������������������������������������������������46
I. mezidobí po ča����������������������������������������������������������������������������22
4. aluzion ortel ticha����������������������������������������������������������������������50 kam se schovaly hvězdy? �����������������������������������������������51 jebavý mix ��������������������������������������������������������������������52 zádrhel �������������������������������������������������������������������������53 ze tří klas(ik)ů a šproch ��������������������������������������������������54 smysl podzimní procházky ����������������������������������������������55 potkal jsem v zrcadle pána����������������������������������������������56 konečně�������������������������������������������������������������������������57
2. podčárníky oslí můstek �������������������������������������������������������������������24 půlnoční kdovízda ����������������������������������������������������������26 hoši o itadaku����������������������������������������������������������������28 ples bílých negrů �����������������������������������������������������������30 etymologie svatby����������������������������������������������������������32
80
III. mezidobí zvon �����������������������������������������������������������������������������48
81
IV. mezidobí trojice����������������������������������������������������������������������������60 5. skok beznohých diskurz ii �����������������������������������������������������������������������62 šípy svatého šebestiána �������������������������������������������������63 ibišková�������������������������������������������������������������������������64 dezert ��������������������������������������������������������������������������65 resuscitace �������������������������������������������������������������������66 jaro v lednu�������������������������������������������������������������������67 co je láska? �������������������������������������������������������������������68 gumovost plechu �����������������������������������������������������������69 pelichání�����������������������������������������������������������������������70 užij dne�������������������������������������������������������������������������71 procházka����������������������������������������������������������������������72 skrze noc ����������������������������������������������������������������������73
edice H_aluze řídí Alice Prajzentová www.h-aluze.cz
[email protected]
Jan Spěváček třeba jednou vykvetou z otazníků květy Ilustrace Radka Spěváček Obálka a sazba Miloš Makovský Odpovědný redaktor Tomáš Čada Jazyková redakce Tomáš Čada Tisk a knihařské zpracování PRINTIA, s. r. o. Počet stran 84
Samostatně neprodejná příloha Literárně-kulturního časopisu H_aluze dvojčísla 18–19
V. věčný začátek svatební slib�������������������������������������������������������������������76
Tato edice je spolufinancována státním rozpočtem České republiky.
Z otazníků květy aneb nebe na zemi����������������������������78
Tato edice je součástí projektu Vzděláním k multikulturalitě www.vzdelanimkmultikulturalite.cz Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Vydání první Občanské sdružení H_aluze, 2012
82
foto: Michal Orság
Jan Spěváček (* 1982, Nové Město na Moravě) Jan Spěváček vyrostl ve Žďáře nad Sázavou. Byl narozen ve znamení Raka, s obtížemi plave a chodí pozpátku; dosud nezesnul. Je šťastně ženatý. Má rád kočky, psy nikoli. Někde publikoval, jinde zase ne. Nyní nejraději tandemově vyhlíží čápa anebo vránu. Pokud nevydělává básněmi, učí a čte za peníze. V české literatuře věří mezi jinými Skácelovu tichu, Kunderovým esejům, Zábranovým deníkům, Ficovým kritikám, pokoře Viktora Fischla a etymologickému slovníku.
H _ALUZE
literárně kulturní časopis