ZPRAVODAJ. ZŠ Brno, Horácké nám. II. 2014

ZPRAVODAJ II. 2014

ZŠ Brno, Horácké nám.

Nic neběží tak rychle (z pohledu učitele) jako školní rok. Všechno příjemné je vždy rychle za námi. Z toho by plynulo, že druhé pololetí školního roku 2013-14 uteklo v pohodě jako voda. Snad vás nový Zpravodaj o tom přesvědčí. Naše školní zahrady Obě budovy naší školy se pyšní školními zahradami. Zahrada u školy skýtá mnohé možnosti využití. A protože jsou naše zahrady dobře udržované díky pánům školníkům i díky aktivitě učitelů a žáků, stávají se prostorem využívaným pro výuku i volný čas. Školní zahrada na Uprkove slouží dětem k  trávení přestávek, při výuce zde žáci pozorují a určují druhy ptáků, hmyzu, poznávají nejznámější listnaté, jehličnaté a ovocné stromy a květenu. V horkých dnech slouží stín stromů jako úkryt při výuce čtení, prvouky a dalších předmětů. Školní zahrada na Horáckém prošla v  letošním školním roce revitalizací, financovanou dotací z  GRANTU  Revolvingového fondu na podporu udržitelného rozvoje Ministerstva životního prostředí. Zahrada je tak nejen krásnější, ale především užitečnější.

Všechny nás lákají nové aktivity, které zde lze zažít. Můžete se přijít podívat nebo se zeptat našich žáků, jak se svými učiteli zahradu využívají. Již tradičně lze za pěkného počasí strávit vyučovací hodinu na vzduchu, letos bez rizika i přes poledne díky novému zastínění. Vyučující jistě uvítali velkou tabuli, na kterou je skvěle vidět ze všech míst přírodní učebny. Zahrada žije nejen při vyučování. Během dopoledne sem mohou přijít žáci na bylinky, především mátu, jejichž lístky si přidají do svých láhví s pitím, procházejí se, dívají se, jak se koupou ptáci v  jezírku nebo se vyptávají na jednotlivé rostliny. Velký zájem také budí králík školního zvířetníku, který se přes léto venčí a  pomáhá panu školníkovi s údržbou trávníku. Posezení v  prostorách přírodní učebny se využívá pro akce žákovského par lamentu, třeba dýňodlabání či letní limonádové přestávky. Další možnosti čekají na realizaci, např. využívání pro zahradní slavnosti či dětmi ze školní družiny.

[1]

ORBIS PICTUS

Největší radost z  oživení zahrady a rostlin, zde pěstovaných, mají učitelé přírodopisu a  pěstitelských prací, neboť učení o přírodě v  přírodě má opravdu smysl. Tak třeba každé jaro se žáci mohou ve školním jezírku podívat na ropuchy a její vajíčka, následně na vývoj pulců, v  botanice se o rostlinách našeho okolí neučí podle obrázků, ale prostě jen vyjdou z  učebny přírodopisu a pozorují zeleň kolem. Využívání zahrady při výuce přesahuje do dalšíc h přírodovědných předmětů, fyziky, chemie, zeměpisu, environmentalistiky.

v  z á v i s l o s t i n a ž i v o t n í c h podmínkách. Odměnou může být třeba čaj z  bylinek, marmeláda, kterou si žáci uvaří ze školního rybízu, nebo bylinkové mýdlo vyrobené jako dárek.

děje v  pracovních činnostech. V tomto předmětu se žákům podaří sledovat celý životní cyklus rostliny od zasazení semínka či cibulky, p ř e s s l e d ová n í v ý vo j e r ů s t u

Irena Procházková

Novým prvkem zahrady se letos stala také kamenná mandala, jež byla na jaře slavnostně oživená za účasti žáků a vyučujících naší školy. A možná že nejen její krása dělá zahradu stále zářivější.

Zájem o to, co na naší zahradě vzniká, projevili již opakovaně žáci d e v á ť á c i , k t e ř í v  r á m c i závěrečných projektů vytvořili informační tabule, kde si můžeme Žáci se učí i dalšími praktickými přečíst zajímavosti o tom všem, co aktivitami. Nově zasázené rostliny zahrada nabízí. jsou v péči především žáků, kteří se učí na zahradu udržovat pěknou, A nezbývá než znovu zopakovat: ale také zpracovávat, co se podaří „Přijďte se podívat, jak je ta naše vypěstovat. Tak se tomu nejvíce zahrada krásná a užitečná.“

zenové jezírko na Horáckém

[2]

Daltonská konference N a p o d z i m 2 013 v z n i k l o Občanské sdružení Czech Dalton jako nástupnic ká organizace Asociace českých daltonských škol. U zrodu sdružení stály čtyři školy, mezi nimi i ta naše. Cílem sdružení je spojovat školy, které používají ve v ý u c e d a l t o n s ké p r v k y, podporují nové formy a postupy výuky, zapojují do výuky nové technologie, spolupracují s jinými českými i zahraničními školami, pořádají odborná školení pro pedagogické pracovníky, studenty a další zájemce. Czech Dalton uspořádal 6.května 2014 na ZŠ a MŠ Husova svoji 1. ko n f e re n c i . Z á š t i t u n a d n í převzala náměstkyně primátora města Brna Ing.  Jana Bohuňovská, která ji také zahájila. Dále jsme vyslechli vypravování o školách ze Severního Irska a Jihoafrické republiky. Po dopoledním programu následovaly workshopy. Naše

škola vedla dva. S dílnou Jak vytvářet a  udržovat zdravé klima třídy vystoupil psycholog naší školy Mgr.  Martin Hofman. Mgr.  Irena K o š u t o v á a M g r.  M i c h a e l a Albrechtová byly lektorkami dílny s názvem Daltonské vyučování a  individualizace na 1.stupni. Posluc hače jsme seznámil y s průběhem a hodnocením daltonské výuky, se začleňováním integrovanýc h dětí do výuky a s nezbytnou pomocí třídního asistenta nejen pro tyto děti. Další pedagogové naší školy se zúčastnili workshopů, ze kterých si „odnesli“ zajímavé poznatky. Z témat vybírám např. školský parlament, používání interaktivních technologií, průběh daltonské výuky na 2.stupni, spolupráce se školním poradenským centrem. Czech Dalton svoji úspěšnou první jarní konferencí navázal na 17 předešlých mezinárodních konf erencí, které uspořádala asociace českých daltonských škol. Michaela Albrechtová

[3]

Den se ŠPP

Projekt Elixír do škol

Práce učitele na základní škole má dvě složky – vzdělávací a výchovnou. Pokud mu základy pro pr vně jmenovanou dalo studium, s tou druhou, výchovnou, se může potýkat po celou kariéru. V této oblasti je třeba se stále učit. Rychle se rozvíjející společnost je často staví do nových situací, s  nimiž se musí vyrovnávat. Proto existují na školách, které mají k dispozici psyc hology nebo s p e c i á l n í p e d a g o g y, š k o l n í poradenská pracoviště, jež sdružují výchovné poradce a metodiky prevence. Na Horáckém náměstí funguje ŠPP od roku 2005.

Rok s Elixírem utekl jako voda a blíží se začátek prázdnin. Děti jsou už myšlenkami u moře, na horách nebo koupalištích, ale my se jim ještě na těch posledních pár dní snažíme přinést sv ěž est do h odin projekt Elixír fyziky a lidsky jim do škol v praxi ukázat, jak funguje svět okolo nás. Stále s paní učitelkou 18. místo není žádná přední Matulíkovou vymýšlíme nové nápady, jak jim danou látku příčka, ale to, co dokázaly děti ukázat, aby si z toho odnesly co s a m i v y n a l e z n o u t , s e s t a v i t a vybádat, to jim už nikdo nikde nejvíce. nevezme. Zda je fyzika s asistentkou bavila, to se musíte zeptat jich, ale sama Koncem června jedeme s paní za sebe mohu říci, že to rozhodně učitelkou Matulíkovou na letní nebyl zbytečně promarněný čas. institut, kde se setkají všichni ti D ě t i z l o b í , j s o u n e p o s e d n e učitelé a asistenti, kteří po celý rok a roztěkané, ale také umí být těmi zkoušeli něco nového – spolupráci nejlepšími posluchači na světě. dvou lidí pro lepší hodiny fyziky. Ptají se proč? A jak? A díky Mnoho z nás, a my samozřejmě projektu Elixír do škol mám skvělou také, v tom budeme pokračovat p ř í l e ž i t o s t b ý t p r á v ě o n í m i další školní rok. A možná, že člověkem, který jim ty záhady jednou přijde čas, kdy se z toho stane běžná věc a děti už nebudou vysvětlí. fyziku považovat za něco A když nezbude na všechny děsivého. pokusy čas v hodině, můžou se asistentka Jana Mázlová přijít podívat do kroužku pro zvídavé děti, kde si pokusy samy vyzkouší a dozvědí se i něco nad rámec š ko l n í c h o s n ov. S dětmi z prvního stupně jsme se do fyziky až tak zapálili, že jsme se na začátku školního roku přihlásili do soutěže Pohár vědy a skončili jsme na krásném 18. místě z 40. míst. Možná si říkáte, že

Druhého května, kdy měli žáci ředitelské volno, se celý učitelský sbor, včetně asistentů pedagoga, zúčastnil třech dílen, vedených členy poradenského pracoviště. Námětem byly postupy při řešení výc hovnýc h problémů, šikany a vedení záznamů, tzv.  deníků, nejen třídních učitelů. Součástí bylo i vzájemné sdílení zkušeností, které bývá př i t akovýc h se tkáníc h většinou nejzajímavější. Pozitivní ohlas nás vybídl k  pokračování, a tak na výjezdu sborovny v  přípravném týdne v srpnu budeme navazovat. Alena Khazalová

[4]

CELOŠKOLNÍ PROJEKT

Celoškolní projekt: Místo, kam chodím do školy budovy z různých druhů krabiček, které si na projekt Mnozí by si mohli myslet, že to bude den jako každý jiný. Ráno vstát, ve škole napsat nějaký ten diktát, vyřešit pár slovních úloh, napsat písemku z „dějáku“, trochu si protáhnou tělo při rozcvičce…Nás však první květnovou středu čekal jiný program. Tento předsváteční den jsme si zpestřili a zúčastnili jsme se celoškolního projektu s  názvem „Místo, kam chodím do školy“. Jak je patrno z  názvu, výuka byla toho dne zaměřena regionálně. Cílem bylo bližší poznání okolí naší školy – žáci se tak mohli seznámit s historií, geografií i přírodou městské části Řečkovice – Mokrá Hora a jejího přilehlého okolí. Nejmladší žáci, tedy ti, kteří letos chodí do školy prvním rokem, se vydali poznávat významná místa Řečkovic. Mohli si tak prohlédnout například místní školy, zdravotní středisko, radnici, ale i památky jako zámek či kostel a další. A aby si připomněli, co všechno ten den viděli, zvěčnili tyto památky na chodník u školy. Ale pouze do prvního deště, neboť kreslili křídami. Pro starší žáky z prvního stupně byl také přichystán pestrý program. Někteří se v rámci dílniček seznamovali s historií Řečkovic. Mohli porovnat, jak tato městská část vypadala přibližně před sto lety, jak vznikaly názvy zdejších ulic, jaké jsou zde významné budovy, někteří dokonce zkusili vymodelovat tyto

přinesli. Mnozí rovněž prožili dopoledne poznáváním místa, kam chodí do školy formou naučné vycházky po Řečkovicích nebo blízkém okolí. Žáci druhého stupně strávili dopoledne v terénu. Poté, co žáci devátých ročníků připravili a odpřednášeli mladším spolužákům prezentaci týkající se historie městské části, se průzkumníci vydali ověřovat předané informace „na vlastní kůži“. Prohlédli si například budovu radnice, zámek, památník obětem padlým za 2. světové války, kostel nebo místní kasárny. A aby nešlo pouze o „koukání“, byly zde pro žáky připraveny praktické úkoly. Za účelem procvičení a rozšíření zeměpisných a přírodopisných znalostí žáků byla součástí projektu trasa v  přírodním parku Baba. S  využitím zdejších informačních tabulí byly pro žáky přichystány úkoly se zaměřením na poznávání místních rostlin, živočichů a krajinného rázu. Přímo na stanovišti se žáci dozvěděli, jak v úkolu obstáli. Ptáte se, jak jsme to všechno zvládli? No přece za pomoci našich šikovných „mazáků – deváťáků“. Podle reakcí žáků věřím, že se nám projektový den vydařil. Ostatně, výuka mimo „čtyři stěny“ bývá přece jenom zábavnější.

[5]

Michaela Rinková

Projekt EDISON Mladý Demosthenes

V druhé polovině měsíce března přivítala naše škola v rámci projektu EDISON šest zahraničních stážistů z různých částí světa – z Brazílie, Gruzie, Filipín, Indonézie a Číny. Tito studenti ve věku od 20 do 25 let zde po dobu jednoho týdne postupně navštěvovali všechny třídy II. stupně a vybrané vyšší ročníky I. stupně a v anglickém jazyce představili kulturu, přírodní památky a jiné zajímavosti své země. Lucas a Marianna k nám zavítali až z exotické Brazílie a pokoušeli se naše někdy trochu pohodlné žáky rozhýbat ve stylu braziských tanců. Všechny instrukce byly prováděny pouze v angličtině. Kromě tance jsme si mohli vyslechnout povídání o karnevalech v Brazílii a navnadit se na léto zhlédnutím prezentace s filmy z brazilských pláží a pralesa. Shelly přiletěla z Číny a dělala nám chutě prezentací o čínské kuchyni. Mnozí byli překvapeni, když se dozvěděli bližší informace o regulaci populace v Číně. Zejména druhorozené děti si uvědomily, že je možná dobře, že se narodily ve své rodině a že za ně rodiče nemuseli po jejich příchodu na svět zaplatit tak vysokou pokutu, která po přepočtu dosahuje hodnoty tři čtvrtě milionu Kč. Shelly nám dále vysvětlovala principy čínského písma a děti si mohly složit z papíru znak jara. Kdo nedával pozor nebo p o d c e n i l p ř e d á va n é i n s t r u k c e k výrobku, mohl se ve výsledku radovat místo čínského znaku z „obyčejné“ české sněhové vločky.

Projekt Pohyb a výživa Naše škola se zapojila do edukačního programu pro žáky 1. stupně pod názvem Pohyb a výživa, který začne od příštího školního roku. Je to programu zaměřený na změny v pohybovém a  výživovém režimu žáků ZŠ. Cesta ke zdravému životnímu stylu by měla být jednoduchá a přirozená, a proto program Pohyb a  výživa chce zlepšit nejen pohybový a výživový režim žáků, ale také jejich pohybovou a  výživovou gramotnost. Následně i pohybové a výživové chování. V oblasti pohybu i výživy přitom zdůrazňuje 6 P: pravidelnost, pestrost, přiměřenost, přípravu, pravdivost a pitný režim, odpovídající aktuálním potřebám dětí. Uplatnění šesti P v režimu dětí je přitom v reálných možnostech školy i rodiny. Jde o nabídku pohybových aktivit místo vysedávání u počítačů či jiné elektroniky. Pro žáky budou také připraveny pracovní listy a pro jejich rodiče zvláštní informační letáčky. Také vedoucí školních jídelen obdrží písemné informace v rámci tohoto programu. Jde o osvětu zdravého životního stylu, od kterého se současné děti vzdalují. Magda Burdová

Kromě soutěží ve fyzické zdatnosti a obratnosti, logice či znalostech různého dr uhu se naše škola pravidelně účastní i jedné v nezvyklém (přesto velmi důležitém) oboru. V oboru, který se vždy a všude každému hodí, totiž v oboru řečnickém. Tato soutěž je otevřená žákům 2. stupně základních škol a studentům škol středních. Je zapotřebí zvolit si zajímavé téma, zpracovat krátký text, zvládnout vlastní trému a projev dokonale a poutavě publiku přednést. Jak jste se mohli dočíst v  minulém čísle našeho Zpravodaje, toto všechno se za pomoci paní učitelky Ilony Nesňalové podařilo žáku 7.C, Janu Pokornému. Jan se v řečnické soutěži Mladý Demosthenes probojoval přes školní a regionální kolo do kola krajského, které proběhlo korespondenční formou v březnu. Videonahrávka s Honzovým projevem na aktuální téma Facebook v široké konkurenci uspěla a zajistila Honzovi účast v celostátním kole. Na začátku května Honza s ostatními finalisty pilovali v předstihu před závěrečnou soutěží na víkendovém soustředění své řečnické dovednosti pod vedením zkušených lektorů v čele s paní Janou Adámkovou. Celostátní kolo proběhlo v krásných prostorách Emauzského kláštera v Praze 15. května. Nutno zmínit, že kvalita většiny projevů přednesených na mikrofon a před početným publikem byla vysoká. K t é m ě ř p r o f e s i o n á l n í ú r ov n i programu přispěl také moderátor Alexandr Hemala. Každý účastník si tak ze soutěže domů odnášel nejen vzpomínky na nové kamarády, ale především zajímavou zkušenost s prací se svými komunikačními schopnostmi. Honzovi děkujeme za výbor nou reprezentaci školy a přejeme mnoho dalších úspěchů nejen na poli řečnickém. Jitka Tomanová

Martina Dračková

[6]

AKCE ŽÁKOVSKÉHO PARLAMENTU projekt čajové přestávky

vodní bitva

valentýnská pošta

adopce surikat

Žákovský parlament se již tradičně schází každé pondělí o velké přestávce, a nebylo tomu jinak i tento školní rok. Parlament je možnost setkávání se zástupci všech tříd a s učiteli. Vše, co si řekneme na parlamentu, musí tito žáci povědět svým spolužákům v hodinách Pelíšků a pak na další schůzce parlamentu dát zpětnou vazbu učitelům a spolužákům. Parlament je také jednou z  možností, jak v naší škole něco zlepšit, a možností navrhovat a spolurozhodovat o věcech, které se týkají naší školy. Například nedávno naši spolužáci dostali nápad, aby se ve školním bufetu začalo prodávat zdravější jídlo – místo příšerných různobarevných gumových živočichů a pendreků, lízátek a čokolád už máme možnost si v bufetu zakoupit i různé cereální tyčinky a sušené plody a  ovoce. Díky vánočnímu jarmarku, který na naší škole proběhl v prosinci tohoto školního roku, jsme si mohli za utržené peníze adoptovat v brněnské zoo zvířátko surikatu a stát se na rok jejími „adoptivními rodiči“. A jak se má naše surikata k světu? Tak na to se půjde parlament do zoo podívat ještě během čer vna jako odměnu za celoroční práci. Už se na to moc těšíme :-)

A ještě do jedné akce žákovského parlamentu s dobročinným účelem jsme se zapojili, byla to celonárodní finanční sbírka organizovaná Českým svazem ochránců přírody. Jedná se o program Místo pro přírodu, jehož součástí je záchrana přirozených lesů Bílých Karpat. Ve sbírce jsme vybrali 1 040 Kč a stali se tak symbolickými vlastníky 52 m² bělokarpatského lesa Ščúrnica. Z dalších akcí, které se uskutečnily v tomto pololetí, byly např. valentýnská pošta, kdy si parlament zahrál na pošťáky, 1. dubna aprílový den – freeze day, vytvoření a slavnostní oživení mandaly na školní zahradě a sběr víček pro postižené a znevýhodněné děti. Doufáme, že tradice školního parlamentu bude nadále pokračovat a že se spousta věcí změní k lepšímu.

pomoc Spolku pro ochranu zvířat Brno

[7]

Gabriela Jelínková a Jana Zápařková, 9.A

sběr víček pro handicapované

sbírka na záchranu lesa

a mnoho dalšího...

Beseda s Tomášem Graumannem – jedním ze zachráněných „Wintonových dětí“ Představte si, že vás vytáhnou z domu a zavedou na nádraží, kde vás posadí s pouhými dvěma zavazadly a řeknou vám, že jedete pouze na výlet do Velké Británie. Matka brečí, babička je vyděšená. Ve Velké Británii jste však dlouho a poté se dozvíte, že ve vašem rodném městě vypukla 2. světová válka a všichni vaši příbuzní umírají. P ř e s n ě t o t o s e s t a l o To m á š i Graumannovi, který zavítal na naši školu v pátek 9.května. Prostřednictvím tlumočníka jsme vyslechli životní příběh tohoto mile vypadajícího dědečka. Sice se o 2. světové válce učíme, ale většinou probíráme pouze život židovských vězňů v koncentračních táborech. A tento pán nám nastínil situace zachráněných dětí, které odcestovaly mimo české země do zemí, kde bylo židovství uznáváno. To m á š j e l p o s l e d n í m v l a k e m , poněvadž další vlak už nebyl vyslán. Ve vlaku, který kvůli vypuknutí 2. světové války neodjel, byl i jeho b r a t r. Ta k b y l To m á š j e d n í m z posledních 669 československých dětí, zachráněných Nicholasem Wintonem. Sám nic netuše přijel do skotského města Selkirk, kde si jej vyzvedla slečna Corsonová, která byla učitelkou a rozhodla se přijmout n a z ko u š k u j e h o a To m á š e Schlesingera. Slečna Corsonová mluvila angliky, pan Graumann nikoli, a tak se musel učit nový jazyk. Co ho pak podle něj úplně změnilo, bylo přestoupení na křesťanství. Při čtení se uvědomil, co se s jeho příbuznými doopravdy stalo. Po ukončení školy začal pracovat mezi domorodci na Filipínách, kde poznal i svou manželku Caroline. Měli spolu čtyři děti a dnes mají deset vnoučat. A jak jsme to vnímali my? Starý pán dokázal za krátký čas popsat celý svůj život. Skupina žáků byla ticho, tudíž bychom řekly, že vyprávění na ně zapůsobilo. Je opravdu jiné slyšet příběh od někoho, kdo si jej zažil,

než učit se o něm z knih ve škole. Příběh působil opravdově a šlo mu uvěřit natolik, že se žáci i zamysleli sami nad sebou a též nad chováním Němců za 2. světové války. Samy věřící nejsme, ovšem když nám pan Graumann nabídl výtisky Nových zákonů se svým podpisem, neodmítly jsme, stejně jako většina ostatních žáků. Skutečně si myslíme, snad jsme dokonce přesvědčeny, že toto setkání bylo nejen zajímavé, ale i přínosné. Lucie Kropáčková a Markéta Zavoralová, 8.B

Otevřené školy 2013 – 2014 – co bylo letos nového?

Naše škola obsadila 3. místo v turnaji škol v T-ballu V pátek 30.května se žáci 3. ročníků naší školy zúčastnili utkání brněnských škol o putovní pohár v  T-ballu. Celá akce se odehrávala na hřištích při ZŠ Pastviny v Komíně. Z naší školy se zúčastnilo celkem 13 žáků z 3.B,C a D. Kromě jedné dívky se účastnili samí chlapci. Před samotným utkáním jsme se s dětmi den co den připravovali a v každé volné chvilce vybíhali na hřiště se stativem, pálkou a míčkem. Pilovali jsme odpaly, starty na mety a vůbec p r a v i d l a h r y, k t e r á j e s v ý m charakterem v podstatě zjednodušený baseball. Musím zmínit pomoc pana Chadima – tatínka Toma, Adélky a Markétky – ž á k ů n a š í š ko l y, a z á r ove ň zkušeného trenéra baseballu, který mi na samotném počátku pomohl vytipovat hráče a zorientovat se v pravidlech hry.

Pod vedením paní učitelky Burdové vznikl lukostřelecký kroužek. Letošní rok byl především rozkoukávací – zjišťovalo se, jaké luky, šípy a terče budou nejvhodnější a také kde bude nejlepší se ve střelbě cvičit. Věříme, že lukostřelci budou pokračovat i po V den zápasu jsme se s dětmi prázdninách. přesunuli do Komína a nastoupili Herní doupě pod vedením pana jsme proti týmům ZŠ Pastviny, ZŠ učitele Michala expandovalo mimo R o z m a r ý n o v á , Z Š J . B a b á k a školu – kromě petanque jsme pořídili a dalším.... Turnaje se zúčastnilo i sadu na kroket, a tak teď někdy celkem 6 týmů z brněnských škol. tráví pondělní odpoledne venku, vyzbrojeni dřevěnými palicemi prohánějí dřevěné koule mezi brankami. Naši sportovci byli úspěšní na sportovních soutěžích Otevřených škol. Plavci z 1. - 3. tříd vyplavali celkové první místo a jejich starší kamarádi ze 4. a 5. skončili jen o stupínek níž. Florbalisté sice medaile nepřivezli, ale probojovali se ze základních skupin do čtvrtfinále. Oba týmy se poprvé sešly až na samotném turnaji. Divadelníci se letos chystají vyjít na jeviště s hrou Václava Štec ha „Deskový statek“. Je to hra o  předvolební kampani na jednom pražském předměstí. Napsána v roce 1908, ale do současnosti pasuje jako čerstvě vytvořená. Některé věci se holt nemění. Miloslav Tvrz

[8]

Hráči naší školy předvedli vše, co se v tréninku naučili. Dobře mířené odpaly, rychlé nohy a  promyšlenou hru. Ukázali, že se umí vzájemně dobře namotivovat i povzbudit. Získali jsme krásný diplom, který bude ozdobou vestibulu naší školy. Příští rok dořešíme snad jen společné dresy a  budeme se těšit na další výzvy. Renata Jarošová

Akce 1.stupně

Akce 2. stupně

Ani jsme se nenadáli a už je tu konec školního roku. Prvňáčkům možná až tak rychle neutekl, museli se toho mnoho nového naučit. A tak není divu, že už jsou z toho řádně utahaní. Ovšem podobně jsou na tom i všichni ostatní, včetně učitelů. Vždyť se toho tolik událo!

Ve 2. pololetí školního roku 2013/14 jsme připravili pro naše žáky pestrou škálu nejrůznějších akcí. Pravděpodobně největším zážitkem byl pro všechny projekt Edison. Na jeden celý březnový týden jsme na naší škole přivítali skupinu mladých lidí z různých koutů světa a všichni jsme se dozvěděli mnoho zajímavého Brzy z jara se na škole konala například o Brazílii, Indonésii, Číně, recitační soutěž, ve které se pak Gruzii a Filipínách. pokračovalo i na městské úrovni. Třídy navštívily brněnské planetárium, V rámci výuky cizích jazyků jsme se pokračovaly vzděláváním v dopravní t a k é v y p r a v i l i d o d i v a d l a n a výchově a absolvovaly mnohé výukové představení odehrané v angličtině a programy a tvoření k tématu jara němčináři měli možnost vyrazit na a Velikonoc. konci května na třídenní výlet do Německa. V dubnu jsme oslavili Den Země (např. třeťáci na Červeném kopci), věnovali V květnu proběhl již tradiční celoškolní se lesní pedagogice a ani kultura nešla projekt, tentokrát s názvem "Místo, stranou – některé třídy navštívily vilu kde chodím do školy". Říká se, že Tugendhat a představení NDB či změna je život, a proto jsme opustili školní lavice a vydali jsme se s žáky divadla Polárka. do terénu. Počasí nám naštěstí přálo, Květen byl ve znamení besídek pro úkoly byly zábavné a zajímavé, takže rodiče a oblíbené akce – přespávání po celý den panovala všeobecně v e š k o l e . Ta k é p r o b ě h l d r u h ý dobrá nálada. celoškolní projektový den s tématem „Místo, kde žiji“. Pojetí se různilo Kromě lektorů z projektu Edison vzhledem k věku dětí – např. prvňáčci navštívil v květnu naši školu další poznávali své nejbližší okolí. Pomocí významný host. Někteří žáci 8.  a 9. fotografií hledali významná místa a tříd měli možnost zúčastnit se besedy stavby Řečkovic. Druháčci ve škole s panem Graumannem, jenž se za tvořili trojrozměrný model Řečkovic druhé světové války jako dítě dostal i se stavbami, které podle nich v jejich do jednoho ze záchranných vlaků, čtvrti chybí. A páté třídy zase putovaly k t e r é d o z a h r a n i č í v y p r a vova l po stopách Karla Högera v Králově Nicholas Winton. Poli. V květnu se také vybraný tým H u d e b n ě k u l t u r n í z á ž i t e k j s m e účastnil Běhu brněnské mládeže připravili pro milovníky divadla a vybojoval krásné 3. místo! a vydali jsme se na operu Prodaná A je tu Den dětí a 2. třídy se v rámci nevěsta do Janáčkova divadla. s p o l e č n é h o p r o j e k t u o d d á v a j í Také naše školní zahrada se stala lízátkovo-dortovému tvoření. dějištěm nevšední akce. V dubnu zde K závěru školního roku neodmyslitelně byla odhalena mandala, kruhovitý patří výlety a školy v přírodě. Tam děti útvar sestavený z kamínků a písku. i učitelé zažijí chvíle, které spolu jinde Jedná se o další zkrášlující prvek do zažít nemohou a posunují je ve naší neustále se rozvíjející zahrady. vzájemných vztazích zas o krůček dál. Den dětí jsme letos oslavili ve Ať jsou to noční bojovky, stezky sportovním duchu a uspořádali jsme odvahy, závěrečná tancovačka či jen historicky první Horácké hry. Žáci tiché procházky lesem. soutěžili v různýc h disciplínác h

Z AKCÍ

2.  pololetí neslo v duchu velkých úspěchů na různých soutěžích. Nejúspěšnější byl jistě Honza Pokorný ze 7.  A, který v řečnické soutěži Mladý Démost henes postoupil postupně přes školní, městské a krajské kolo až do celostátního klání! S  úspěchem jsme se zúčastnili také Běhů brněnské mládeže, kde jsme jako škola obsadili 1. místo.

a příjemnou atmosféru nám nezkazilo I v příštím školním roce se můžou ani nepříznivé počasí. žáci těšit na další zajímavé akce Kromě speciálních dnů a událostí se a soutěže, které jim zpříjemní 2.  pololetí neslo v duchu velkých a obohatí čas strávený ve škole. úspěc hů na různýc h soutěžíc h. Alena Dostálová Jana Skřičková Nejúspěšnější byl jistě Honza Pokorný

A to zdaleka není vše, vždyť červen je již předzvěst prázdnin a nedá se tomu odolat. A tak jedna akce stíhá druhou. Všichni doufáme, že příští rok bude stejně povedený, jako byl tento.

[9]

Horácké hry Poslední pátek před Mezinárodním dnem dětí jsme připravili soutěže pod názvem Horácké hry. Realizační tým dlouho tápal ve výběru her, neboť bývá zvykem, že každý ročník nabídne něco jiného. Nakonec byly vybrány čtyři disciplíny, ze kterých si mohli vybrat sportovci i nesportovci podle svého gusta. Petanque se hrál v podstatě bez úprav pravidel, jen jsme snížili počet bodů nutných k vítězství. Dvojboj koš-lano se skládal z přetahování lanem a pak následovaly hody na koš ve vymezeném čase. Trefit koš po několika tuhých soubojích s lanem chce opravdu silnou náturu a  pevnou ruku.Ve třetí disciplíně nás inspirovala nová hra s házecím talířem – Kanjam, kde kromě frisbee talíře figuruje ještě koš, do kterého se talířem buď přímo trefuje, nebo je do něj talíř spoluhráčem srážen v letu. Původní variantu pro čtyři hráče jsme upravili pro dvě družstva o pěti a  více hráčích. Nové bylo také pravidlo, podle kterého mělo každé družstvo „košaře“, který mohl v rámci brankoviště posouval libovolně soupeřovým košem a srážet nebo chytat do něj talíř. Poslední disciplínou byl víceboj v deskových hrách. Tuto disciplínu si vybrali většinou ti, co dávají přednost taktickým bojům na herním plánu před sportovními bitvami na hřišti s  nebezpečným náčiním svištícím nad hlavou. Soudě podle atmosféry celého dopoledne, vybral si každý disciplínu, která mu vyhovovala, a všichni se snažili seč mohli urvat pro svoji třídu nějaký ten bodík do celkového součtu. Snad jen počasí s námi nemuselo tak nemístně žertovat a zahnat nás hustou přeháňkou uprostřed rozehraných turnajů

venkovních disciplín pod střechu. Ale ani to nikoho nerozhodilo a co šlo, to se dohrálo v  tělocvičně. Jen v  koš-lanu nakonec rozhodla o vítězích jen síla svalů – na hody se nedostalo. Součty bodů z jednotlivých soutěží nám nakonec určilo vítěze, ale zdálo se, že těm, kteří nevyhráli, to nijak zvlášť nevadilo. Nakonec to přece byly jenom hry. Miloš Tvrz

Běh brněnské mládeže 2014 Dne 20. května proběhlo poslední 4. kolo Běhu brněnské mládeže. V letošním školním roce jsme měli opravdu výborné běžce, a tak jsme každým kolem zvyšovali svůj náskok před soupeři, především z Gymnázia Kapitána Jaroše. Po vydařeném posledním rozběhu, kdy jsme získali rekordní počet 140 bodů, tedy nejvíce za všechna kola, byli žáci naší školy zaslouženě vyhlášeni nejlepšími běžci brněnské mládeže pro školní rok 2013/2014. Všem reprezentujícím žákům naší školy děkujeme a gratulujeme především těm nejlepším – Valerii Pragačové ze 7.C, Anně Albrechtové z 9.A, Heleně Štrůblové z 8.B, Dominiku Kezniklovi z 8.B a Gabriele Jonášové ze 7.A. Sportovci 1. stupně pak získali krásné 3. místo. Rovněž gratulujeme nejúspěšnějším – Ondřeji Čechovi z 1.B, Adamu Havlíkovi ze 3.B, Lucii Trnkové ze 3.B, Michaele Vrašťákové ze 3.B, Timothymu Manuelovi, Sabině Drápelové a Petře Kopecké, všichni ze 4.A.

[10]

Pavel Kučera

Sportovní soutěže ve 2.pololetí 2013/2014 Turnaj o pohár ředitelky školy v zápase a obratnosti ZŠ Horácké náměstí – 30.1.2014 1. místo – 7.C 2. místo – 8.C 3. místo – 6.C MT Velká cena Plzně Plzeň 15.2.2014 – 185 startujících ze 28 oddílů ČR, Slovenska a Německa

4. místo: Mladší žákyně: 1. místo: Adéla Vrtalová, Tereza Dvořáková 2. místo: Marika Surová, Jana Krejčiříková, Barbora Kovářová, Šárka Vyhlídová,

Veronika Korčáková 3. místo: Kateřina Štrofová

Běh brněnské mládeže 3.kolo Brno-Lesná 15.4.2014

1. místo: Valerie Pragačová, Gabriela Satková 2. místo: Gabriela Jonášová, 3. místo: Martin Helán Dominik Keznikl, Anna Albrechtová Radim Zeman, David Otevřené mistrovství JMO mládeže v 3. místo: Albrecht, Helena Štrůblová zápase řeckořímském 5. místo: Adam Odcházel, Prostějov 22.3.2014 – 103 Sára Mahrová startujících ze 12 klubů Polska, 6. místo: Luboš Růžička, Slovenska a ČR Zuzana Mulíčková, Petra Vlachová, Tereza Dědková Mladší žáci: 7. místo: Nikol Rotnáglová 1. místo : Filip Dolák 8. místo: Hynek Škrabal, Jan 2. místo: Vojtěch Jančík Kadleček, Iva Vašáková 3. místo: Mykyta Horya 9. místo: Jakub Klimeš, 4. místo: Šimon Žalud Vanessa Ertlbauerová 5. místo: Oldřich Groch 10. místo: Michaela Štrůblová Žáci: Po 3. kole byla naše škola v 1. místo: Martin Bouzek celkovém pořadí na prvním místě ze 2. místo: Lukáč Černý, 17. startujících ZŠ a gymnázií. Giovanni Fatrdla 4. místo: David Albrecht Turnaj ve futsale Brno 16.4.2014 Mladší žákyně: 1. místo: Kateřina Štrofová, Naše družstvo obsadilo 13. místo. Valerie Pragačová, Tereza Dvořáková Mistrovství ČR žáků, žákyň v zápase 2. místo: Marie Olšáková 3. místo: Nela Kubíková, Jana volným stylem Ostrava 17.5.2014 – 158 startujících Zápařková z 28 klubů ČR 4. místo: Iva Vašáková MČR mladších žáků a žákyň v zápase volným stylem Hradec Králové 5.4.2014 – 149 startujících z 28 klubů ČR

Žáci: 4. místo: Hynek Škrabal, Tomáš Špaček 5. místo: Martin Bouzek

Mladší žáci: 2. místo: 3. místo: 4. místo: 5. místo: Bedřich

Žákyně: 1. místo: Valerie Pragačová 2. místo: Nela Kubíková, Adéla Nekudová, Veronika Korčáková 3. místo: Šárka Vyhlídová

Mykyta Horya Filip Dolák Michal Urválek Tomáš Špaček, Pavel

[11]

Marie Olšáková

Běh brněnské mládeže 4.kolo Brno-Lužánky 20.5.2014 1. místo: Zuzana Mulíčková 2. místo: Jiří Derka, Valerie Pragačová, Helena Štrůblová, Tereza Dědková 3. místo: Eliška Dědková, Dominik Keznikl, Anna Albrechtová 4. místo: Matěj Kačírek, Nikol Rotnáglová, Aleš Heinrich 5. místo: Sára Mahrová, Luboš Růžička, Petra Vlachová 6. místo: Adam Odcházel, Martin Helán, Michaela Štrůblová 8. místo: Jakub Klimeš, Hynek Škrabal, Iva Vašáková 9. místo: Adéla Chadimová, Jakub Jahoda 10. místo: Adam Zezula Po 4. kole skončila naše škola v celkovém pořadí na prvním místě ze 17. startujících ZŠ a gymnázií.

MT Lidice – Sokolský pohár Kladno 23.-25.5.2014 – 382 startujících ze 41 oddílů ČR, Slovenska, Německa, Polska,Chorvatska, Švýcarska, Dánska, Ruska, Norska, Švédska, Itálie a Belgie 1. místo: Valerie Pragačová 3. místo: Nela Kubíková, Adéla Vrtalová Pavel Kučera

SLOHOVÉ PRÁCE, JEJICHŽ AUTORY JSOU NAŠI ŽÁCI Pohled z okna Po dlouhém stoupání po kamenných schodech jsem se konečně dostal před dveře oné kouzelné místnosti, kam mé tělo tak zoufale chtělo u t é c t .  N á s l e d o v a l h l u b o k ý nádech a výdech, což mé plíce po té nekonečné cestě potřebovaly, a natáhl jsem ruku ke stříbrné klice, zářící i v té tmě, která přede dveřmi panovala, v jemném pohlazení, doteky vyleštěných míst, a...stiskl jsem. Ozvalo se tiché zavrzání jako cvrčkova vteřinová píseň, ale i tak se mohutné tmavě hnědé dveře podvolily a mně se naskytl pohled na něco, co bych mohl považovat za svůj druhý domov. Ale prozatím jsem si nedopřál koc hání se svým okolím. Neochotně jsem sklopil hlavu i s pohledem k zemi, pokryté hustým kobercem bronzové barvy. Koberec jsem však vnímal spíše jako měkký mech, kam se nohy, obuté do bílých tenisek, bořily. Nechtěl jsem porušit tu nadýc hanost, kt erá koberci nechyběla ani po několika letech mého navštěvování, ale dál jsem musel. Chlad vanoucí odněkud zezdola mě jakoby postrkoval vpřed. K tomu napomáhaly i dětské výkřiky z patra pode mnou. S dalším krokem do místnosti ze mě odpadly všechny nesnáze a starosti všedního života. Rázem jsem zapomněl na všechny útrapy, špatné známky, hádky,... tlak na hrudníku povolil, oči mne přestaly pálit. Ani jsem si neuvědomil, že mi pravá ruka po paměti nahmátla dveře za mnou. Poznal jsem to, až když veškeré venkovní zvuky umlčelo tiché klapnutí. To jak se dveře dovřely

a já zůstal v místnosti sám s mým nejlepším přítelem. Tichem.  Pozvedl jsem hlavu a pohled dvou tmavě hnědých očí jsem upřel na obraz naproti mně. Velký obraz zobrazující malé děti, dospělé i starce procházejících se po kopcích, pokrytých bílým práškem, do kterého se jim bořily nohy, podobně jako mně do koberce, když jsem se k obrazu nevědomky přiblížil. Cosi mi zavadilo o nohy. To cosi byl malý míček, který tu nejspíše někdo zapomněl, jak jsem při pohledu ke svým nohám zjistil. Jemně jsem míček odkopnul k větší knihovně po pravé straně místnosti. Vzhlédl jsem a kulatý strop, dle mého očekávání, nezmizel. Místo toho, abych prozkoumával dřevěné trámy či všemožné svršky zachycené na nich, oči jsem přesměroval znovu na obraz. Pravá ruka mi cukla, jak jsem chtěl pomoci té malé holčičce, jež se mračila na vysokého sněhuláka před sebou. V malinké ručičce držela mrkev. Mohl bych na ten obraz zírat hodiny, aniž bych si vyvodil konečný názor, proč holčičce nikdo nepomůže, avšak ticho narušilo zapraskání v krbu, jak další plamen pronikl do polínka. A tak jsem zamžoural ke krbu, honosného a přesto obyčejného krbu, kde si plamínky ohně hrály s kousky dřeva a nějakým zázrakem přírody vydávaly teplo. Dech se mi konečně zklidnil a já udělal pár kroků k jednomu z tmavě rudých křesel, do kterého jsem se slepě usadil. Při mém dosednutí křeslo zaprotestovalo, ale já věděl, že tmavě hnědé nohy ze dřeva vydrží. Polštářky prstů jsem přejel po povrchu ruční opěrky, kam jsem následně bolavé a unavené

[12]

ruce položil. Očima jsem našel obrazy a fotografie vyvěšené na tmavě červené, téměř hnědé zdi. N a j e d n é f o t o g r a fi i s t á l a plavovlasá žena, na dr uhé č e r n ov l a s ý m u ž a n a t ře t í skupinka deseti lidí. Už jsem je ani nemusel počítat, dokonce jsem už ani nemusel podrobně studovat pohled pána k ženě v e d l e s e b e . Ve d l e t ě c h t o f o t o g r a fi í n ě k d o v y v ě s i l namalovaného slona, jak protahuje svůj c hobot mezi kameny. Obraz nakreslen snad pouhým dítětem však k této místnosti patřil. Stejně jako malý bílý zvoneček vedle tohoto obrazu.  Zády jsem se pokusil opřít, ale zabránil mi   tom polštářek. Ani jsem se nedivil, poněvadž polštářků tu bylo požehnaně. Mnohokrát jsem se pokoušel spočítat všec hny polštářky všech barev a tvarů. Nikdy se mi to nepovedlo, jelikož počítání polštářků by se dalo přirovnat k  počítání oveček před spaním. Levou r ukou jsem posunul polštář za záda výše a opřel jsem si o něj hlavu. Ruku jsem vrátil na područku, zrak jsem zaparkoval na nejbližší hromadu polštářků. Začal jsem je počítat, jedna, dva, tři, čtyři... a potemnělá místnost zhasla úplně. Lucie Kropáčková

Moje oblíbené místo Vždy, když máte špatnou náladu, je dobré si najít své nejoblíbenější místo, kde zapomenete na svět. Mě k  tomuto místu dovedla moje kamarádka. Je to čajovna v Brně. Vcházíte po točitých schodech do podzemí. Už tam vnímáte vůni čaje, která vás neustále přitahuje. Místnost je osvětlena svíčkami a vyzdobena indickými obrázky. Tohle místo je neuvěř itelně uklidňující.Myšlenky odplouvají z  v a š í h l a v y, a n i s i t o h o nevšímáte. Zapomenete na stres p a n u j í c í v  u l i c í c h . V a š e podmíněné negativní ,,musím‘‘ se mění v pozitivní ,,můžu‘‘. Tady se čas počítá na dobu, jež uplynula od dopadnutí první kapky čaje do poslední kapky vypití. Oslní vás příjemná vůně čaje, která vám vleze do nosu. Svítí svíčky a jejich plamen, tančící do relaxační hudby, vás přiláká zaměřit se na hořící svíčku a neustále se do ní dívat. Oddec hnete si od vašic h problémů, zapomenete na povinnosti, práci a vůbec na celý svět. Při výdechu cítíte, jak z  vás vychází  vše zlé- nenávist, závist a veškerá vaše bolest. Př i nádec hu, jakoby se ve vás najednou probudilo všechno dobré – ohromná síla, láska a mír. Hudbu vnímáte hluboko v duši a zvuk šumějícího moře se vám dostává pod kůži. Připadáte si, jako kdybyste byli zhypnotizovaní. Při pití čaje vnímáte chuť na jazyku, zdá se vám, že čaj chutná jako naděje. Naděje v  něco věřit, v  cokoliv. Přemýšlíte a povídáte si o zajímavých časech, které jste prožili. Máte hřejivý pocit u srdce a svět se vám zdá hned lepší. Jste natolik uklidněni, že nabíráte více a více pozitivní energie. Když už dopíjíte poslední šálek čaje, tak si

přejete, aby to ještě nekončilo, vyvolá to ve vás pocit zajít sem ještě jednou. Můžete vzít s sebou své přátele, rodinu nebo blízké. Mně se pocit uvolnění a klidu natolik líbí, že se sem neustále vracím. Tereza Mantlová

Mé oblíbené místo Žiji ve vesnici jménem Česká, kde se od nepaměti rozléhají smíšené lesy a pole. Jeden takový les sídlí na kopci (hoře) Baba, pod nímž mají c hataři své obvyklé víkendové útočiště. Následkem toho zřejmě mohu vděčit za vznik mého milovaného místa. Tajemná zahrada s ovocným sadem, od níž mě dělí sotva půl kilometru dlouhá polní cesta, po chvíli vedoucí mezi švestkami a ploty patřícím chatám, či menším domkům a nad kterými se tyčí kopec s  vysokými jehličnany, vonícími po pryskyřici. Do těchto končin zavítám nejraději na jaře, většinou při vycházce se psem. Sad totiž zakončuje pomyslnou lesní ulici, kterou tvoří chaty a keře. Kouzelná opuštěná zahrada, aspoň pro mne, stojí z kopce dolů, pod šumícím lesíkem, vyzařujícím temnotou, dobrodružstvím, ba dokonce m o ž n á i d i vo k ý m i p ra s a t y. Prostor je neúplně ohraničen plotem, dovnitř se tedy dostanu dírou v pletivu. Na jaře se to tu bělá kvítky sasanek, jakoby se zima stále neodporoučela a držela zeleň pod studeným sněhem. To zdá se na prvý pohled, avšak při bystřejším zraku zjistíme, že čas mrazu už nás dávno opustil a že nadešla doba vonících květin, třeba sněženek a petrklíčů. Středem zahrady nebo spíše sadu, jak se

[13]

má slova již zmiňovala, je prastarý strom, jakoby tiše přemýšlející vedle děravého plechového kýble. Nepátrám po původu nepřírodního předmětu. Pokaždé si pouze vzpomenu na malíře, který by tohoto detailu jistě zužitkoval na jedno ze svých pestrýc h umělec kýc h děl. U čarovného kmene se, když mi počasí přeje, napřímeně postavím, oči upřu k malebné, hřejivě modré obloze, přes níž tvoří větve zátaras, uši nastražené a věnující pozornost tónům, preludující vítr o dřevo a listy a zpívající ptačí sbor mnohohlasem. Sluneční paprsky, procházející mezi korunami jako zlaté stuhy hedvábných šatů snad samotné matičky přírody, opírají teplo do doposud nezdravě bledých tváří. Nyní červené líce, připomínající proměnu z vody na víno, se radují z jara. JARO! Toť znovuzrození luk, lesů, mláďat a rostlin. Zde tělo relaxuje a prožívá opravdově sladký odpočinek, až je z proměny celé blažené. Neregistruje čas, mé nitro-srdce se jako víla ve vlastním světě světla, vůně, klidu a štěstí zvonivě směje. Jen na onom magicky působícím osamoceném místě si dokážu představit, jaká by to byla na zemi krása bez lidského trápení. Aspoň na pár setin minuty se mojí společností stávají ptáci, květiny, jabloně a švestky, motýli a zkrátka řečeno vše kromě lidské rasy. I samota umí být hlučná a jednou za čas je pro zdravý rozum a nervy potřebným lékem. Tohle je to, čemu by se mělo říkat NORMÁLNÍ svět, bohužel ne každý si to uvědomuje. Barbora Baumannová

Ukázky ze slohových prací žáků 5.A na téma „Proč to ti lidé dělají?“

Proč lidé berou úplatky Dokument o slonech

Proč jsme na světě Zajímalo by mě, proč jsme na světě, proč existujeme, proč tu jsme, jaký to má smysl. Klidně by nic nemuselo být, nic by se nestalo, nikdo by si nic nemyslel, protože by nikdo neexistoval. Já

Když se dívám na televizi a vidím třeba dokument o slonech a zrovna tam povídají o  pytlácích, jak slony a jiná zvířata loví, položím si otázku: „Proč to dělají, to si myslí, že zvířata nemají city a rodina je nebude postrádat?“ Některým zvířatům to třeba nevadí, ale sloni můžou i brečet nad ztrátou

si myslím, že jsme tu z  nějakého důvodu, který se časem lidstvo dozví. Ne třeba dnes, ne zítra, svého vůdce nebo člena rodiny. ne brzy, ale někdy se to určitě dozvíme. Zatím můžeme jen Překvapuje mě, kvůli jakým pokračovat v tom, co děláme. věcem zvířata loví. Jen kvůli kožichu na kabát nebo kvůli klům zabijí slona, aby z něj byl lék pro lidi, ale jaký to má smysl, když Když si kůň zlomí nohu kvůli tomu zabijí jiného živočicha. Nechápu, že když si nějaký Ale proč jsou takoví? Dělají to jen závodní kůň zlomí nohu, tak ho kvůli penězům? Jsou to sobci, dají na jatka…. Nechápu, vždyť kteří myslí jen na sebe a vraždí k o n ě j s o u t a k n á d h e r n á zvířata kvůli svému potěšení? zvířata…. Když jezdím na koni, Abych řekla pravdu, nevím, proč říkám si, jak se kůň bude cítit, to dělají. když mu umře třeba sestra. Mám koně ráda a nechápu, jak je lidé Ale vím, co udělám. Teď toho mohou zabíjet. Snažím se na to moc nemůžu, ale až budu velká, nemyslet a užívat si toho, že kůň, udělám co nejvíc proto, abych jim na kterém jezdím, takhle pomohla. Pojedu do Afr iky neskončí, leda přes mou mrtvolu. a pomůžu zvířatům, hlavně Koně by měli mít svoji svobodu mláďatům, která přišla o matku a práva, třeba právo na slušný kvůli těm zlým lidem jménem život.

pytláci. Myslí, že tomu nejde úplně zamezit, a to je to smutné. Pytláci by za vraždu zvířat měli dostat stejný trest, jako za vraždu č l ov ě ka . Zv í ř a t a j s o u t a k y důležitá. A kvůli pytlákům je mnoho ohrožených druhů.

[14]

Udivuje mě, proč lidé berou nebo dávají úplatky. … Někdo se třeba nechce ani zamyslet a  vydat ze sebe nějaké úsilí, nechce to ani zkusit. Raději někoho podplatí, aby to za něho udělal. … někteří lidé ten úplatek dají, protože se třeba bojí, že kvůli tomu třeba přijdou o  práci nebo něco nebo někoho ztratí. Myslím, že by ty věci šly vyřešit třeba domluvou a nebo nějak jinak. … Já si myslím, že lidé mají úplně různé nápady a každý má úplně jiný názor na svět.

Proč lidé chtějí válku? Já, kdybych byl šéfem celé Zeměkoule, tak bych rozhodně války zrušil, protože se ve válce brutálně zabíjí.

POSLEDNÍ CESTA ŠKOLOU

ROZLOUČENÍ S DEVÁŤÁKY 2014

[15]

ZPRAVODAJ 2014

II.2014

vodní bitva na Horáckém

FACEBOOK: HORACKE JE OTEVRENA SKOLA WEB: WWW.ZSHORACKE.ORG [16]