Střední průmyslová škola strojnická, Plzeň, Klatovská 109 Listopad 2007 Ročník XII., číslo 3
ZPRAVODAJ Uvnitř čísla najdete: Úspěch našeho kolegy 1
Žákovské praxe...
1
Konference pro před- 2 kladatele projektů Cesta do Kurdistánu 2 II. Minulost techniky...
SPŠS, PLZEŇ
ÚSPĚCH NAŠEHO KOLEGY Jednou z pravidelných rubrik tohoto Zpravodaje je i „básnické okénko“ Jana Sojky, které vždy dané číslo uzavírá. Díky tomu můžeme říci, že s „mimoškolní“ prací tohoto kolegy jsme vcelku dobře obeznámeni. Ohlasy na jeho tvorbu bývají převážně kladné, a proto by nás mohlo potěšit, že stejně pozitivní názor na jeho básnické dílo měla i porota, která hodnotila literární díla navržená na prestižní literární Cenu Bohumila Polana. V pátek 16. listopadu 2007 se náš kolega stal jejím nejnovějším nositelem, a to za svou třetí sbírku poezie Směr spánku. Cena Bohumila Polana je každoročně udělována za významná díla, která jsou tematicky spjata s regionem. Kromě našeho kolegy ji v uplynulých letech získal třeba vynikající básník starší generace Josef Hrubý či plzeňská básnířka Karla Erbová. Na Honzově sbírce porota v čele s Viktorem Viktorou letos ocenila „stručnost a údernost verše“. K významnému ocenění ze soutěže Hledáme nové literární talenty z roku 1984 si tak náš mladý kolega může přidat další, rozhodně nezanedbatelné ocenění své práce. Honzo, gratulujeme! Helena Koubková
3
ŽÁKOVSKÉ PRAXE JSOU PODNĚTNÉ PRO ŽÁKY I PRO UČITELE Moudrá slova na listo- 5 pad Pamflet č. 2
5
Autoři tohoto čísla: • Mgr. Helena Koubková. • Ing. Petr Hlávka • Ing. Petr Vlček • Mgr. Jan Sojka • Ing. Josef Gruber • Josef Gruber st.
S větším zpožděním zaviněným shodou různých okolností jsem se až teď dostal k bližšímu seznámení s výstupy loňských praxí žáků tříd 3 SA, 3SA, 2 ME, 3 ME a 3 AD. Stejně jako v minulých letech, v nichž byl náš systém praxe praktikován, jsou zprávy i letos zdrojem zajímavých poznatků. Především se za celá ta léta, kdy systém uplatňujeme, nenašel žák, který by si nebyl schopen praxi sám zajistit. Každý rok se sice objeví filuta, který chvíli tvrdí, že to nejde a „školo, pomoz“, ale po domluvě třídního učitele má praxi zajištěnu téměř obratem... Zprávy o praxi mají rozdílnou úroveň. Když pominu úroveň jazykovou, která je obecně slabá (boj s větrnými mlýny, když i novináři běžně píší své „aby jste, aby jsme...“), najdou se zprávy po odborné stránce vysoce kvalitní, takové mohou obohatit i výuku a inspirovat třeba k práci SOČ, spolupráci s podnikem nebo alespoň k exkurzi, i zprávy formální, bezobsažné, některé nejsou zpracovány ani na počítači. Do úrovně odevzdaných zpráv se promítá částečně i úroveň práce třídního učitele, který je hlavním koordinátorem ve třídě. Pokud není z oboru, měl by mu být hlavním poradcem učitel praxe. Několik žáků zprávu vůbec neodevzdalo, tato skutečnost ovšem měla být podnětem pro odloženou klasifikaci z předmětu praxe, neplnění termínů může být podkladem pro hodnocení chování. Opakovaně žáci volají po větším množství praxe ve výuce. Zaujalo mě to v kontrastu s tím, že většina z nich odchází na vysoké školy, kde potřebuje především matematiku a angličtinu, do praxe odchází minimum žáků - ? Někteří žáci ovšem dokázali tento požadavek upřesnit tak, že upozornili na možnosti různých demonstračních pokusů ilustrujících teoretický výklad. Tady stojí za zvážení, co je příčinou případné absence takové výuky. V některých zprávách žáci uvádějí, že velmi dobře uplatnili své poznatky nabyté ve škole, v jiných čteme o pocitu, že se žák učí něčemu zcela jinému než by v praxi mohl uplatnit. Tady by měly sehrát svou úlohu předmětové komise a
Stránka 2
posoudit, zda příčinou takových připomínek je fakt, že ve škole prostě nemůžeme žáka naučit všemu, nebo zda máme opravdu rezervy. Takové připomínky se týkaly třeba softwaru – žák má pocit, že znalost některého softwaru používaného ve škole v praxi vůbec neuplatní. Zde je nutno se zamyslet, zda učíme opravdu jen obsluhovat software, nebo zda vedeme žáky k poznání, že programy jsou pouze prostředkem řešení úkolu; při dobrém systematickém vedení bude potom žák disponovat takovým způsobem myšlení, který mu umožní rychlou adaptaci na změněné podmínky. Žákům musíme umět objasnit, kdy má výuka charakter pouze informativní a kdy také formativní – tzn. cílem není jen konkrétní úkon, ale také pěstování metod myšlení, umění analogie, umění zobecnění, abstrakce atd. Všech připomínek, zejména věcně kritických, si vážíme, protože svědčí o tom, že žáci k nám mají důvěru a naše koncepce praxe má smysl. Velmi pěkné zprávy odevzdali mimo jiné žáci, kteří praxi vykonali ve firmě Formy Tachov; jsou důkazem, že se firma žákům opravdu věnovala. Za pozornost stojí např. zpráva Tomáše Blažka (3 ME, Formy Tachov s.r.o.), Františka Šimány (3 ME, Vodárna Plzeň a.s.), Pavla Fišera (3 SA, Formy Tachov, s.r.o.), Martina Balty (3 SA, CNC Kovoobrábění Plzeň), ale i některých dalších, kterým tímto trochu křivdím. Velmi mě zaujala práce Pavla Černého ze tř. 3 SA (viz ilustrační foto), který svou zprávu z praxe ve firmě Volvo doplnil CD s bohatou fotodokumentací (je na intranetu) a powerpointovou prezentací. Josef Gruber
KONFERENCE PRO PŘEDKLADATELE PROJEKTŮ Dne 19. 11. 2007 jsem se v Praze zúčastnil valorizační konference pořádané Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy (NAEP) na téma aktivní občanství pro předkladatele projektů. Iva Tatarková, ředitelka Domu zahraničních služeb MŠMT NAEP, a Olga Zubová, poslankyně PR ČR, ocenily účastníky evropských projektů jako aktivní občany. Tomáš Zatloukal, poslanec EP, řekl, že vidí v realizaci projektů posílení komunikace na linii občan – Evropská komise. Pavel Trantina, ředitel odboru pro záležitosti EU MŠMT varoval před změnami priorit u mladých lidí, kde začíná stoupat význam majetku, honba za penězi, klesá význam demokracie, začínají preferovat vládu pevné ruky. Proto je důležitá angažovanost mladých lidí v projektech, která tyto negativní jevy eliminuje. Iva Tatarková na statistických datech o čerpání finančních prostředků doložila neustálý nárůst evropských projektů realizovaných v ČR a nárůst přijíždějících studentů, zejména na VŠ. Zatímco v letech 2000 – 2006 získaly dva hlavní programy Socrates a Leonardo da Vinci 35 mil. Kč, jen letos je pro ně vyhrazeno 15 mil. Kč.
Helena Šebková, ředitelka Centra pro studium vysokého školství, zdůraznila význam Boloňského procesu (strukturované studium - zavedení bakalářského vzdělávání), zmínila další přínosy projektů, m.j. rozvíjející se transnárodní vzdělávání. Miroslava Kopicová, ředitelka Národního vzdělávacího fondu, mluvila o potřebě restrukturalizace výzkumných a vývojových institucí. Po prezentaci projektů a diskusi v pracovních skupinách rozdělených dle typů vzdělávání, proběhlo závěrečné shrnutí, z něhož vyjímám: doporučení vedení škol, aby podporovalo vedoucí projektů finančně, nebo nižším základním úvazkem pořádat semináře škol účastnících se projektů pro výměnu zkušeností. Poznámka pro případné zájemce: mobility studentů lze realizovat i s pomocí plzeňského Koordinačního centra česko-německých výměn mládeže Tandem www.tandem -info.net, které je organizací MŠMT a čerpá finanční prostředky z Fondu budoucnosti a z projektů Leonardo da Vinci. Petr Hlávka
CESTA DO KURDISTÁNU — II. KAČKAR, HAZARDNÍ CHOVÁNÍ V HORÁCH U jezera chvilku odpočíváme. Mužiková cesta se tu poněkud ztrácí a tak Aleš začíná improvizovat. Vyhlíží v kamenitých štítech vysokých přes 3000 mnm sedlo, kudy by se eventuálně dalo projít (nebo prolézt po čtyřech?). Namítám, že cesta tu musí někde být... Jezero obcházíme zleva a travnatým terénem míříme k vyhlídnutému sedlu. Co bude za sedlem nikdo neví. Když jsme vystoupali až ke skalnaté části, všímám si zcela zřetelné cesty, která odbočila ihned u plesa doprava a míří vzhůru do sousedního sedla. Navrhuji návrat na cestu. Aleš však tvrdí, že bychom zbytečně ztratili 2-3 hodiny a vydává se na průzkum vyhlídnutého sedla. Čekám na Karla, který má příznaky slabé vysokohorské nemoci, a tak jde pomalu za námi. Když došel, chvíli sedíme pod skálou, aby si odpočinul. Slyšíme padající kamení, které shazuje Aleš, když
se dere kolmou stěnou nahoru. Zbavuje se batohu, protože necesta je s téměř 30 kg zátěží neschůdná. Vylezl do sedla a volá na nás, že tam pokračuje naše ztracená cesta. Vrací se k nám, batoh nechává ve skalách. Nyní máme 2 varianty: překonat tento náročný, asi 60-100 metrů vysoký skalní hřebínek do sedla, nebo se bezpečně vrátit na cestu. Chvíli se dohadujeme. Nakonec se k Alešovi přidává i Karel, a tak se podrobuji většině. Vydáváme do nebezpečí. Místy visíme nad sebou na skále bez jištění za 3 úchytné body v nerovnostech a volnou rukou podáváme batoh nahoru, neboť lézt s batohem by bylo nemožné. Pod námi je sráz, vysoký sráz. Naštěstí jsme tento hazard se zdravím a životem všichni přežili a zdrávi se dostáváme na cestu. Je otázkou, jestli časově by nebyla lepší a bezpečnější varianta návratu. Pokračujeme po schůdném chodníčku do sedla
Stránka 3
Kavron Gecidy (3270 mnm). Obloha se začíná mračit. Pod sedlem níže je ledovcový (či sněhový) potok a nedaleko něj místo vhodné k táboření. A tak ačkoliv je teprve odpoledne táboříme. Sotva jsme postavili stan, začíná bouřit a posléze pršet. Odpolední deštík trvá asi 3 hodiny, pak se vyjasňuje. Ve stanu mezitím Aleš studuje náčrtek z průvodce a tvrdí, že asi 2 km odtud už by mělo být pleso Deniz, kde se dá tábořit a odtud bychom měli vystoupat na lehko na nejvyšší vrchol Kačkar Dagi. Po dešti se vydáváme se na průzkum okolí. Aleš tvrdí, že mužiková cesta není tou naší, protože trochu klesá a plánuje neschůdnou cestu pod štíty s cílem Deniz Gölü. Nějaké pleso se po chvíli výstupu ukázalo. Je velmi nepřístupné ve skalním terénu a nevede k němu, zdá se, žádná schůdná cesta. Aleš navrhuje, že ráno půjdeme k němu, tam se utáboříme a ten kopec nad ním určitě je Kačkar Dagi. Moje zkušenost mi však říká, že se mýlí. Kačkar Dagi by měl být poměrně frekventovaný lidmi, a jednak níže dolinou pod plesem je základní tábor pro výstupy. Podle průvodce by měj měla cesta na Kačkar Dagi trvat asi 7 hodin (z plesa Deniz 4,5 hodiny), která je středně těžká. To vše na lokalizaci našeho plesa jako Deniz neodpovídá. Proti hraje i tvar a rozlehlost doliny Imete, kterou musíme po vnější straně obejít, což se zdaleka nestalo. Cesta k plesu rozhodně nebude střední túrou (jak píší v průvodci) a žádné tábořiště tam není vidět. Proto navrhuji pokračovat po viditelné schůdné cestě. Počasí se ustálilo, pozorujeme z hřebene západ slunce. Zůstal jsem trochu pod vrcholem, protože vrcholové partie byly nad moje síly. Kluci se vyškrábali až na vrchol. Jdeme spát a já s napětím a očekávám příštího dne. Ráno jsme se rozhodli, že raději půjdeme po mužikách. Z cesty musí být odbočka k domnělému plesu Deniz. Chodníček trochu klesá, obchází výstupek hřebenu a pak stoupá do sedla. Když jsme tam vylezli, naskytl se nám pohled přes dolinku na další sedlo (později se ukázalo, že se jedná o sedlo Nameles 3450 mnm). Mužiky pokračují právě
sem. Žádná cesta však neodbočuje k domnělému Deniz. Okolní terén mimo chodníku je velice těžký. Chvíli sedím v sedle a oba kamarádi zkoumají terén, kudy nahoru. Dle jejich představ mužiky pokračují přes Nameles do základního tábora. Myslím si o tom své a vnímám krásu hor okolo. Po chvíli se objevuje v Nameles skupina lidí, která půjde proti nám. Upozorňuji na ni. Potkáváme se na dně dolinky. Jsou to Izraelci z Jeruzaléma. Po setkání mizí všechny pochybnosti. Na Kačkaru Dagi byli včera, dnes mají namířeno do Kavronu. Cesta na vrchol není náročná, minimálně lezivá, vyznačená mužiky. Nyní vystoupáme do sedla Nameles, za ním je stejnojmenná dolina s plesem a pak ještě výš do sedla Deniz 3545 mnm a po kamenité suti následuje sestup ke stejnojmennému plesu. U Nameles Gölü ve výši 3380 mnm jsme si odpočinuli najedli a vykoupali. Je to krásná dolinka plná rozmanitých květin, které vévodí pleso. K Deniz Gölü přicházíme těsně po poledni. Je trochu divočejší, lemováno vyššími horami se skalnatějším okolím. Konečně vidíme nejvyšší horu a tak končí dohady, který vrchol to vlastně je. Stojí tu několik stanů. Většinou jsou to Turci a Izraelci s Golanských výšin i z Jeruzaléma, ale také jedna dvojice z Austrálie. Na Kačkar Dagi nemá cenu dnes šplhat, protože se začíná dělat opar. Někteří lidé se právě vrací z výstupu. Jednu ze skupin doprovází dva nádherní psi. Výstup by neměl být náročný, protože ho zvládla i 10-ti letá dívka, která se právě vrací. Postavili jsme stan, odpočíváme a pozorujeme nádhernou přírodu okolo. Osvěžili se několika koupelemi v čisté, ale studené vodě. Psi si našli ležení nedaleko našeho stanu a čekají na zbytky jídla. Mapa cesty po Turecku (Plzeň – Praha – Brno – Bratislava – Budapešť - Bělehrad – Sofia – Istanbul) a dál je na obrázku. Premiérově pro Zpravodaj SPŠS Plzeň, © 2007 Petr Vlček (pokračování)
MINULOST TECHNIKY — TECHNIKA MINULOSTI Trubky z Chomutova Západočeské město Chomutov (něm. Komotau) je nejen rodištěm F. J. Gerstnera, o němž bylo pojednáno v minulém dílu rubriky, ale také prvním místem, kde byla na konci 19. stol. aplikována nová výroby bezešvých trub, která se v podstatě používá dosud. Zaklada1 technologie teli tradice, která má dnes své pokračování ve Válcovnách trub Chomutov, byli němečtí bratři Max (1857-1915) a Reinhardt (1856-1922) Mannesmannové. V souvislosti s rozvojem techniky, především parostrojní, bylo ve druhé polovině 19. stol. nutno řešit problém nespolehlivosti trubek. Rostoucí tlak způsoboval, že dosavadní běžně používané svařované trubky (samo svařování bylo také v plenkách) přestávaly vyhovovat. Bratři Mannesmannové vyřešili problém výroby bezešvých trub geniálním způsobem. Jejich technologie byla obdobná jako v patentu, který byl zaregistrován v letech 1885-1887 v Anglii, Americe a Německu (Dr. F. Kögel). Jeho podstata spočívala ve zjištění, že při válcování materiálu mezi kotouči nebo válci, jejichž
Stránka 4
osy nebyly rovnoběžné, ale mimoběžné, může za určitých okolností vzniknout v součásti dutina (obr. 1). Mimoběžné válce se uplatňovaly již dříve při vyrovnávání a F.cosa kulatiny a zde se prý i Mannesmannové setkali se vznikem dutiny v materiálu (pro výrobu pilníků). Výroba 3 účinná, nehospotrub tímto způsobem však byla málo a dárná a produkovala zmetky. Údajně zadal řešení problému oběma bratrům jejich otec Reinhardt st. (podle F.sina prof. F. Reuleuxe, učitele a přítele obou bratrů), méně a pravděpodobnou, leč půvabnou je historka, že Reinhardt junior vynalezl technologii, když při obědě válel mezi prsty kousek chleba proti párátku... První zkoušky byly provedeny v otcově továrně v Remscheidu na stolici pro výrobu pilníků, první pokusné trubky vyrobené kosým válcováním vznikly také v Chomutově, kde akc. spol. Mannesmanngesellschaft A. G. v r. 1887 zakoupila pozemky a budovy bývalé Krušnohorské železářské a ocelářské společnosti, ale i v dalších závodech v Bousu (Sársko) a v Landlore (Wales). Než se dostaneme k dalšímu vývoji, který musel nezbytně následovat, a ke skutečné prioritě Chomutova, podívejme se na princip kosého válcování. Prochází-li polotovar mezi mimoběžnými válci, jak je naznačeno na obr. 2 (pro přehlednost síly 4 pouze pro jeden válec, rovněž úhel je pro lepší přehlednost přehnaný), nejen že se otáčí kolem své osy (silová dvojice F.d.cosα, d je průměr vývalku), ale také se podél této osy posouvá (celková osová síla 2.F.sinα). Je-li obvodová rychlost válce v, je pak obvodová rychlost vývalku v.cosα, axiální (osová) rychlost pak je v.sinα. Jsou-li válce kuželové (obr. 3, princip a skutečná podoba tzv. německých válců, nechť laskavý čtenář zde chápe termín „válec“ ne jako geometrické těleso, ale jako nástroj válcování), postupující rozžhavený vývalek získává postupně ve svých povrchových vrstvách větší rychlost jak obvodovou, tak axiální. V důsledku toho se materiál uvnitř začne trhat a vznikne dutina. Je-li materiál dostatečně 5 tvárný a homogenní, bez bublinek a vad, lze tak vyrobit tlustostěnnou troubu s poněkud potrhaným, ne zcela pravidelným vnitřkem. Ke kalibraci bylo použito trnu, který zajistil svaření trhlin a uhlazení vnitřního povrchu. Mannesmannové ukázali použitelnost mimoběžného válcování na děrovací stolici s využitím trnu pro tlustostěnné trouby. Šli však dál. Jejich hledání technologie, která by umožnila vyrobit trubku menšího průměru a tenčí stěny, vyvrcholilo vynálezem tzv. poutnické stolice (pat. z r. 1890). Princip poutnického válcování spočívá v přerušovaném válcování válci o proměnlivém průměru a proměnlivé šířce kalibru (obr. 4 a 5). Při pohybu ve směru 1 válce tváří trubku svým větším průměrem a užším kalibrem. Pohyb 2 se skládá z návratu o hodnotu při pohybu 1 a dalším posuvu (zajistí podávací ústrojí, které současně trubkou pootáčí). Krok 2 je tedy delší než krok 1 a trubka postupuje. Podle toho, že středověká poutní procesí činila po dvou krocích vpřed jeden krok nazpět, bylo také celé zařízení nazváno poutnickou stolicí. Profesor Reuleaux tento proces válcování prý nazval podle konkrétního pochodu procesí k poutnímu místu v Echternachu v Lucembursku, kam rodina Mannesmannů jezdila. Kombinace mimoběžného a poutnického válcování se nazývá Mannesmannovým procesem a představuje běžný způsob výroby bezešvých t r u b e k (např. Stiefelův způsob využívá také mimoběžného válcování, ale kotouči, nikoli válci, a hodí se 6 pro trubky menšího průměru). Po poutnickém válcování není trubka dostatečně přesná, protože nese stopy přerušovaného tváření. Proto se kalibruje buď v průvlaku pluhací stolice nebo se prohání kalibrovacími válci, případně se vyrovnává. Ale zpět do Chomutova. Zde byla nejdříve postavena děrovací stolice s ohřívací pecí, na níž se prováděly pokusy. Válcovaly se trouby o délce 5-6 m. Pro ztenčení sloužily nejdříve rozšiřovací stolice (válcování na trnu za současného zvětšování průměru), v roce 1890 byla postavena první poutnická stolice a poprvé na světě na ní byla vyválcována bezešvá trubka. Měla průměr 68 mm, tl. stěny 5 mm a délku 4 m. Maximální průměr truF
2
SPŠS, PLZEŇ A d r e s a Klatovská 109, 320 57 Plzeň
:
Telefon: 377 423 378 Fax: 377 422 640 El. adresa:
[email protected]
www.spstr.pilsedu.cz www.spstrplz.cz
bek byl 106 mm, větší průměry bylo nutno válcovat i nadále na rozšiřovacích stolicích. Výroba se rozrůstala, v r. 1903 přibyla tažírna trub na studena, v roce 1912 se v Chomutově vyrobilo 30,5 tis. t trub a v roce 1917 48,5 tis. t. Na obr. 6 je poutnická stolice, která v Chomutově pracovala do r. 1991. Použito: DANIHELKA, A., DEYL, Z. aj. Dějiny hutnictví železa v Československu 2. 1. vyd., Praha : Academia, 1986. TEYSSLER, V., KOTYŠKA, V.Technický slovník naučný. Díl VIII. Praha : Nakl. Borský a Šulc, 1932. Mannesmann A.G. [online]. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na WWW: http:// www.fundinguniverse.com/company-histories/Mannesmann-AG-CompanyHistory.html Josef Gruber, foto Jaroslav Novák Příště: Light Amplification by the Stimulated Emission of Radiation (Pozn.: všechny články s tematikou dějin techniky najdete na http:// www.spstr.pilsedu.cz/osobnistranky/josef_gruber/clanky.htm)
MOUDRÁ SLOVA NA LISTOPAD Zahálku nemůžeme pořádně vychutnat, nemáme-li spoustu práce. Jerome Klapka Jerome (1859-1927, anglický prozaik, humorista a novinář) Čas prý jsou peníze, ale peníze se nerovnají času. Bez peněz se dá ještě vždy mnoho udělat, bez času nic. Jan Neruda (1834-1891, český básník, prozaik, fejetonista a kritik) Práce oslabuje muže, ale posiluje ženy. Africké přísloví Poznat svůj omyl znamená opravit svůj omyl. Čínské přísloví Neštěstí druhých vzrušuje ty, kteří se sami cítí méněcenní a slabí. Alfred Alder (1870-1937, rakouský psycholog a psychiatr) Toto je největší nespravedlnost ve válce: úspěch si přivlastňují všichni, nezdar přičítají jednomu. Publius Cornelius Tacitus (55-116, římský historik a politik)
Pamflet č. 2 Nejsem žádný soubor ctností, svatozář mi vpravdě schází, jsou však věci, jež když vidím, tak z údivu nevycházím.
Jako barvy na semaforu musí být dána pravidla, jinak hrozí chovatelům, že protrhnou se stavidla.
Jak spravedlnost může kvést, když za stejný malér různý trest? Tu třídní důtku, tam dvojku z mravu, komupak ty, školní řáde, komu přiznáš, že je v právu?
Dokud metr různě měří, tak ani žáci neuvěří. Do té doby školní chov, přezdívám já Kocourkov.
Připravuje Jan Sojka
Zpravodaj připravuje Ing. J. Gruber (
[email protected]). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo vyšlo v listopadu 2007.
