Zpravodaj oveček Dobrého Pastýře -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
3. ročník
3. číslo
1
10/2010
Drazí farníci, tak máme za sebou těžký měsíc září – měsíc přeladění z času prázdnin na čas školní, měsíc, kdy se to všechno rozběhlo – knížky, spěch, učení, přednášky, nedostatek času a dostatek povinností☺... Letošní podzimní čas nás všechny nějak překvapil. Příroda se pomalu připravuje na odpočinek. No v naší farnosti to vůbec nevypadá na spánek. V sobotu 9. října se v naší farnosti konalo biřmování. 12 našich mladých farníků přijalo Ducha Svatého a jeho dary. Duch Svatý je duch lásky a když prosíme o Ducha Svatého, prosíme o lásku do našich srdcí. Tak moc ji potřebujeme do našich rodin, do našich vztahů, do našich problémů. Je dobré, když se všichni spojíme a budeme se i nadále za naše již biřmované mladé modlit. Farnost je jedna velká rodina a je to krásné, když všechno, co se v ní děje, prožíváme společně. Mši svatou 9. 10. 2010 celebroval otec arcibiskup Mons. Jan Graubner. Bylo to požehnání pro farnost, když do ní přijel arcibiskup a my jsme mohli společně strávit chvilky v jeho přítomnosti, povzbuzeni jeho slovem, jeho úsměvem... Věřím a doufám, že naši biřmovanci prožili hezký, hluboký a nezapomenutelný dotek s Duchem Svatým, který si najde pevné místo v jejich životě. A my – my všichni se z toho budeme těšit. Přeji Nám všem, abychom se naučili radovat z úspěchu druhých, abychom byli rádi, když se někomu něco podaří. V tyto dny na to máme dobrou příležitost. otec Jan
Uctění svátku sv. Anny v Kunovicích Tak jako v loňském roce, jsme i letos uctili svátek sv. Anny u malé kapličky na okraji obce v Kunovicích. Tato kaplička byla postavena v roce 1882 na křižovatce silnic do Valašského Meziříčí, Bystřice pod Hostýnem a do Kelče. Jelikož byla tenkrát postavena v těsné blízkosti křižovatky a v dnešní době se stoupajícím silničním provozem a v souvislosti se špatným výhledem do křižovatky, aby nedocházelo ke kolizním situacím, se zastupitelstvo obce v roce 2000 rozhodlo kapličku přemístit do středu obecní parcely, a tak ji vzdálit od středu křižovatky a tu zpřehlednit. Akci se podařila během jednoho roku uskutečnit. Kaplička byla vysvěcena 20. 5. 2001. V loňském roce se několik aktivistů domluvilo a podařilo se obnovit malou pouť ke sv. Anně, které je tato kaplička zasvěcena. Akce se velmi vydařila, a tak jsme se rozhodli v této tradici každoročně pokračovat. Děkovná pobožnost se letos uskutečnila 31. července. Při přípravách se zapojily naše ženy, mládež ze sboru, Obecní úřad v Kunovicích a další. Pobožnost začala v podvečer 2
malým průvodem od Jednoty za účasti věřících, sboru, hasičů v krojích a našeho duchovního otce Pavla. Celou bohoslužbu doprovázel zpěv našeho sboru. Načerpali jsme sil z krásného kázání. Po skončení bylo připraveno pro přítomné malé občerstvení. V příštím roce tomu bude 10 let, kdy byla kaplička znovu vysvěcena, tak bychom si chtěli tuto pouť připomenout slavnostněji. Zda se nám to podaří, to záleží na každém z nás. Za letošní přípravu a uskutečnění patří upřímné díky všem, kteří se na zajištění všeho potřebného podíleli. Poděkování patří hasičům za účast v krojích a zajištění transportu farníků z Loučky – je jen škoda, že tato možnost byla jen tak málo využita, a Obecnímu úřadu v Kunovicích. Nechci dále jmenovitě každého uvádět, ať na někoho nezapomenu. Všem upřímné Pán Bůh zaplať! Věříme, že tato malá slavnost zanechala hezký duchovní zážitek u všech přítomných. Již dnes se těšíme na další akce v našem farním společenství. Jana Žídková
120 let od založení hasičského sboru v Kunovicích Možná si leckterý čtenář řekne, že to tu snad ani nepatří. Ale nedá mi to nevzpomenout na oslavy hasičského sboru, které se konaly v Kunovicích 21. – 22. 8. 2010. Jistě si každý vzpomene na hezký zážitek, který jsme mohli zažít v sobotu při fontáně a pak v neděli celý den na výletišti. Program byl vynikající, pro celou obec a okolí to bylo velký zážitek. Ale co v mnohých z nás zanechalo ještě větší zážitek, byla slavnostní mše svatá, která byla obětována v naší kapli za živé a zemřelé hasiče z Kunovic a okolí. Kdo měl štěstí a mohl být „při tom v kapli“, která byla zaplněna jak věřícími tak i hasiči, jistě mi dá zapravdu, že to bylo pohlazení na duši, jak naši hasiči dostáli heslu, které mají na praporu „Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci.“ To se hned tak nevidí, s jakou důstojností byla tato mše svatá připravena. Jaká radost byla vidět i mladé chlapce a děvčata, kteří se zhostili svých organizačních úkolů. Pevně věříme, že to vše nedělali jen z povinnosti, ale že tam někde uvnitř doutná alespoň malý plamínek víry, aby zapálil ten velký oheň, který ale není třeba hasit, nýbrž je nutno jej stále rozdmýchávat. Díky všem! Jana Žídková
3
Cyklovýlet 23. – 25. 8. 2010 Když si tak prohlížím fotky z této akce, musím říct, že se i přes počáteční peripetie a nečekané zvraty docela povedla. Užili jsme legraci, dobrodružství, milé lidi i přírodu… Všechno to začalo už dávno před prázdninami, kdy jsme se rozhodly (já, Vlaďka Kuchaříková a Zdenča Černochová ml.) zopakovat loňskou dvoudenní cykloakci a zahájit tak tradici každoročních cyklovýletů mládeže naší farnosti. Jednoho krásného večera jsme se sešly, naplánovaly trasu i záložní variantu pro případ špatného počasí, a pak už se jen v průběhu prázdnin upřesňovalo co a jak, domlouvalo přespání, počet účastníků apod. Finální verze trasy byla z Kunovic přes Hranice na Moravě po nové cyklostezce až do Přerova, měli jsme navštívit otce Piotra ve Vlkoši, a pak pokračovat dále přes Kroměříž do Zlobic, kde na nás na místní faře čekali Maruška, Martin, Vojtíšek a Prokůpek Gajdůškovi. Druhý den měl být ryze výletní – trochu té kultůůůry, nějaký hrad či jiná pamětihodnost ☺ Třetí den nás pak čekala cesta domů směrem na Hulín, Holešov a Bystřici pod Hostýnem. Mělo nás jet sedm - Anička Sehnalová a Peťa Foltýn, Mira a Zdenča Černochovi, Vlaďka Kuchaříková, moje maličkost a otec Janko. Plán to byl parádní. A realita? Začal se hroutit již večer před odjezdem, kdy jsme se všichni sešli na poslední společnou domluvu. Otec Janko nám pověděl, že nemůže jet. Hodně nás to mrzelo. Přesto jsme se rozhodli výlet nerušit. Druhý den ráno (23. 8.) měl být sraz v půl 9. To se úplně nepovedlo. Zdržely nás technické komplikace s nosičem na kolo a s několika málo zapomenutými věcmi. Také se nečekaně objevil nový „účastník zájezdu“ – Zbyňa Bambušek. Série překvapení tím ale nekončila: otec Piotr se nám omluvil, že nakonec nebude doma, takže návštěva u něj taky neklapne. Popravdě jsem měla sto chutí vzdát to po tom všem a nikam nejet. Ale… Půl desáté. Vyrazili jsme. Konečně. Cestou přes Rouské poprvé bloudíme. Tak brzy? Ano a jak se později ukázalo, ne naposledy… V Teplicích jsme překročili další bludný kámen. Teplý lázeňský oplatek ale zahnal všechny chmury a dodal energii na další kilometry. V Hranicích jsme si v informačním centru raději vyptali ty nějaké mapy s důvěrou, že díky nim už nezabloudíme. Napojili jsme se na cyklostezku Bečva a opravdu to tak nějakou dobu vypadalo. Tuto cyklostezku můžu jen doporučit – žádné auta, příroda, sem tam nějaké občerstvení, informační tabule o místních zajímavostech a historii. Okolo Lipníku nad Bečvou se začalo stále hlasitěji ozývat kručení v břiše. Restaurace sousedící s malým rybníkem nás zlákala natolik, 4
že jsme si zde dali nejen oběd, ale i poobědovou siestu a někteří dokonce zvládli i pár temp ve slušivých plaveckých úborech. Další metou byl Přerov, kde mapa opět selhala. Byla málo podrobná. Místní nám však ochotně poradili a o pár kilometrů dále jsme se již kochali krásou Bochořského kostela, kterým nás provedla zdejší kostelnice. Překvapil nás nejen svou netradiční pestrobarevnou výmalbou a rovným dřevěným stropem, ale také zasvěcením svatému Floriánu, což v našich končinách není právě obvyklé. Večer se pomalu blížil a nás čekalo ještě asi 20 km cesty. Bylo třeba dojet do Kroměříže, nakoupit nějakou tu večeři a snídani. Naštěstí jsme si prozíravě vzali světla. Při cestě do Zlobic se mapa opět neosvědčila. Značení cyklostezek má stále nedostatky. Domorodci nás ale nezklamali a my – sice už za tmy – jsme konečně dorazili do cíle! Večeře, sprcha a povídání s Martinem a Maruškou byly již jen sladkou tečkou za naší asi 70kilometrovou trasou. Druhý den nezačal nejlépe. Pršelo. Nutno říci, že my netrénovaní jsme to uvítali jako příležitost k odpočinku. Klubovna zlobické fary nabízí nepřeberné množství aktivit - hrály se hry, fotbálek, stolní tenis, vytáhli jsme kytaru… Jak často máme v našich nabitých a uspěchaných dnech na něco takového čas? Po obědě jsme se přeci jen rozhodli nezahálet a šlápnout do pedálů, byť i jen na krátký výlet. Chropyňský zámek byl necelých 10 km. To bychom ovšem nesměli zabloudit, že ano ☺ Tentokrát to bylo ještě dobrodružnější. Uprostřed polí mnoho lidí nepotkáte. Jet vpravo? Vlevo? Rovně? Do kopce? To raději neee! Dopadlo to tak, že jsme se brodili trávou podél řeky, křovím, polem i rozbahněnou cestou. Nezapomenutelné. Ale našli jsme to! Je 16:15. Na informační tabuli zámku čteme: „Poslední prohlídka zámku v 16:00.“ Grrrr Jdeme zajíst žal do cukrárny. Anebo raděj zapít vychlazeným zlatavým mokem? Pro jistotu jsme to zvládli obojí. Nastudovali jsme mapu a vydali se zpět do Zlobic. Nevím, kdo to nastudoval špatně, ale ZASE jsme zabloudili! Při pokusu o napojení se na plánovanou cyklotrasu jsme ani tentokrát neopomenuli zcela zblízka prozkoumat okolní polnosti a poskytnout neodolatelné sousto komářímu společenstvu této nedávno zaplavené oblasti Ve Zlobicích na nás čekal ohýnek a špekáčky, oprášili jsme kytaru a staré šlágry z Hosany a Koinonie a zážitky tohoto dne se staly už jen úsměvnou vzpomínkou… Ve středu ráno jsme po snídani vše sbalili, uklidili a Maruška nás vzala na prohlídku kostela. V modlitbě jsme poděkovali za celý náš výlet, naše přátelství a šťastnou cestu domů a za chvíli už jsme seděli v sedlech našich dvoukolých ořů. Chyběla ale Vlaďka, která musela odjet do Brna. V Kroměříži jsme se zastavili v Květné zahradě. Mnozí v ní byli vůbec poprvé. V informačním centru na náměstí jsme naposledy 5
zkusili štěstí a vyptali si mapu. Dali nám mapu podrobnou, přehlednou a přesně té oblasti, ve které jsme se celé tři dny pohybovali. Mít ji o dva dny dříve… Cesta k domovu ubíhala rychle. Z Kroměříže vede další parádní cyklostezka. Zastavili jsme se v Holešově. Zajímala nás jeho židovská historie, a tak jsme navštívili židovský hřbitov a synagogu. Pak naše kroky (teda vlastně kola) mířily do zámecké zahrady. Máme ji jen pár kilometrů, a přesto ji nikdo z nás nikdy pořádně neprošel. Na náměstí proběhlo velké přerozdělení, neb jsme měli tak trochu rozdílné představy o závěru naší cesty. Taky se k nám na své zpáteční cestě z Brna znova přidala Vlaďka. V loňském složení jsme vyrazily na cestu (ostatní ještě chvíli zůstali). V Osíčku jsme tradičně zakončili naše cykloputování pizzou a Vláďa nás opět opustila. ☺ Se zbytkem skupiny jsme se již nesetkali. Ne, že by se jim cestou něco stalo, ale jeli jinudy. Závěr naší cesty byl tedy takový trochu zvláštní. Každý si z něj odnesl to své, doufám, že hlavně to dobré. Nevím, čeho to byla zkouška víc – jestli flexibility, víry, přátelství, tolerance nebo vzájemné komunikace. Vím jen, že tohle všechno bylo potřeba. Naučila jsem se několik věcí: 1. Neočekávat od plánu, že se na 100% dodrží, ale čekat nečekané ☺ 2. Kolem nás je tolik zajímavých a krásných míst, třeba jen pár kilometrů. Přesto většina lidí raději jezdí na dovolenou do ciziny, k moři… 3. Mapy jsou fajn, ale domorodci jsou domorodci. Tak si říkám, jestli není někdy lepší neplánovat, vyrazit a nechat všechno to plánování na Pána, neb to stejně zařídí podle sebe ☺ Jitka Martínková
Moji milí spolufarníci…. Necelé tři měsíce utekly jak voda a já se ve zdraví s pomocí Boží vrátila zpět. Zpět z Afriky, z Ugandy, která mi hluboce přirostla k srdci. Toužím se tam jednou opět vrátit, či zavítat do jiné africké země. Je to tolik, tolik odlišný kontinent nejen v barvě kůže obyvatel, ale i v životním stylu a v prioritách. V Africe je čas, není kam spěchat. Samotní Afričané často říkávají: „Evropané mají hodinky, my máme čas…“ Jak jsem již psala v minulém čísle, bylo mé působení v Ugandě různorodé. Hodně mi to dalo, nejen v profesní sféře a té dobrovolnické, ale také v přerovnání žebříčku životních hodnot. Teď si často zpětně uvědomuji, že spousta věcí, které děláme, za kterými si třeba stojíme, které chceme, jsou zcela zbytečné a nepotřebné. A naopak věcí, které bereme jako automatické, bychom si měli mnohem více vážit. Nedokážete si představit, co to pro mě bylo po příjezdu jít na záchod, spláchnout po sobě, a dokonce si ruce umýt teplou vodou! A vana? To už jsem si pořádně ani nepamatovala, jaké to je v ní ležet. Ale to jsou takové ty materiální 6
věci, na které si člověk časem zvykne, že je má nebo jednoduše nemá. Nestrádala jsem však. Možná proto, že jsem odkojená tábory v přírodě, bydlím na vesnici… Ty duchovní zážitky se člověku zaryjí hluboce do srdce a zůstanou tam. Třeba jen pohled na děti táhnoucí kanystry vody, či mladou již 14tiletou rodící ženu. Na rodiče, kterým před očima umírá už několikáté dítě na malárii nebo novorozeneckou infekci, pohled na vyhublého muže, táhnoucího na kole „ukrajina“ 4 trsy banánů, někdy i několik desítek kilometrů, aby je poté mohl prodat a uživil tak svou rodinu. Pro představu, jeden trs banánů váží okolo 30 kg a stojí v Ugandě v přepočtu kolem 20 Kč. Život tam byl krásný a upřímně Vám mohu říct, že se mi těžko vracelo do Evropy, do uspěchaného světa plného napětí, kde se lidé stále za něčím honí, žijí v blahobytu a chudobu znají jen z obrázků a dokumentárních filmů. Příroda je v Ugandě neskutečné krásná, s minimálním zásahem civilizace. Lidé jsou vstřícní, ochotní a usměvaví. S muzungu (bělochem) se snaží navázat rozhovor, pokřikují na něj nebo se jen dívají a touží po očním kontaktu. Pro ně jsme my, běloši, nejen moc bílí, exotičtí, bohatí lidé žijící v přepychových domech, ale i možný zdroj financí. A proto, často se setkáváte na ulici s větou: „Give me money!“ („Dej mi peníze!“) Tyto situace byly pro mě vždy velkou zkouškou. Vždyť sama jsem byla dobrovolník a peněz neměla dosti a i kdyby, všechny podarovat by nebylo možné. Často člověk zápasil sám se sebou, jak se zachovat, co říct, jak to africkým lidem vysvětlit. Nebylo to snadné, ale myslím si, že si za to částečně můžeme i my sami běloši. Mnohdy jsme dávali a dáváme černým vše zadarmo bez zásluhy, snahy. Samozřejmě, že je zde jinou kapitolou chudoba, ale je třeba nezapomínat, že mnozí Afričané jsou velmi šikovní a snaživí a spousta z nich má i dar moudrosti. Pokud jim podáme pomocnou ruku, ukážeme směr, snaží se a mohou dosáhnout velmi dobrých životních výsledků a třeba jednou být sami tou pravou motivací mezi svými lidmi. Velmi důležitým je proto v Africe vzdělání, to je v prvé řadě třeba podporovat. Přesto, že jsem si zde našla spoustu dobrých přátel, kteří mi byli v daleké zemi matkou, rodinou, stále jsem v srdci nosila své blízké, naši farnost, vesnici, zemi a Vás, mí spolufarníci. Pořád jsem měla co dělat, ale přece jen jsem si čas od času našla chvilku a vyběhla na blízký kopec, na kterém je postaven velký kříž tyčící se nad Ibandou jako ochranná ruka. Bylo to ideální místo na přemýšlení a modlitbu za vše nejen v Africe a Ugandě, ale i u nás ve farnosti. Vždyť tolikrát se nechováme k sobě jako pravá rodina, tolikrát se přehlížíme, hledíme jen sami na sebe a ostatní nás nezajímají či je ignorujeme. 7
Když jste v daleké zemi, pryč od rodiny, přátel a míst, které navštěvujete každý týden, víc si potom všeho vážíme a často vzpomínáte. Přemýšlíte nad tím, jaké to je, jaké to bylo a jaké to snad bude, až se vrátíme. Každý máme své představy. Realita však není vždy ideální dle našich vizí, ale je třeba se snažit, abychom náš život, který je tak pomíjivý a krátký, nepromarnili zbytečnostmi. Tolik bych Vám přála zažít tak velkou životní zkušenost, k níž jste mi dopomohli i Vy a jsem Vám za to stále velmi vděčna a zavázána, být na misiích v Africe. Ale věřte, že pro každého není správnou volbou jet na misie do daleké země. Vždyť podat ruku, pomoct a mít otevřené oči a srdce pro druhé můžeme mít i zde. Není třeba jet daleko. Je pro mě často obtížné zareagovat na otázku známých: „Jak ses měla? Jaké to tam je?“ Zmůžu se většinou na: „Moc dobře. Je tam krásně.“ Člověk neví, co hned říct, o čem se zmínit. Proto bych Vám ráda nejen občas napsala své zážitky a myšlenky do našeho farního zpravodaje, ale také Vás pozvala na takové posezení, u kterého bychom si mohli o Ugandě povykládat více. Proběhne 24. 10. 2010 v odpoledních hodinách v prostorách Obecního úřadu v Loučce. Jsem zpět. Žiji podobným životem jako před odjezdem. Už ale nikdy nebude stejný jako dřív. Afrika Vás změní, snad i napořád. Velmi si vážím dárku, který mi nedávno darovala jedna paní z naší farnosti. Je to kniha Máma Masajů – Divoká světice ve stepi. Pojednává o působení německé dobrovolnice v africké zemi Tanzanii u kmene Masajů. Přečetla jsem ji jedním dechem a měla možnost se na čas vrátit do Afriky. Za to i za překrásný dopis bych chtěla moc poděkovala. Dodala mi tolik sil dál. Vřele Vám ji všem doporučuji. Přeji Vám krásný podzimní čas. V Ugandě zanedlouho opět začne období sucha a mnozí lidé budou nesmyslně vypalovat buš. Časem bude voda ubývat a lidé si jí začnou mnohem více vážit. Karolína Kundrátová
Pouť naší farnosti do Štípy u Zlína v roce 2010 Milí poutníci. Chtěla bych poděkovat touto cestou všem poutníkům, kteří jeli s námi autobusem,, i těm kteří šli pěšky, ale i těm, kteří jeli svými auty. Prostě všem, kteří se zúčastnili pouti ve Štípě, která je pro naši farnost již tradicí. Šli jsme k Panně Marii se svými prosbami, starostmi, aby nám vyprosila u svého syna sílu, ochranu a poděkovat za dar zdraví. Byl to krásný duchovní zážitek. Jestli se dočkáme ve zdraví příštího roku, pojedeme k Panně Marii načerpat sílu znovu. Za poutníky z autobusu Anna Krutilová
8
Krásným a neopakovatelným zážitkem bylo pro nás ve Štípě i setkání s otcem Leošem Ryškou, ředitelem televize Noe. Jeho promluva a vykládání o TV Noe nám přiblížilo dění a samotné fungování této televize. Letošní štípské pouti se účastnilo celkem okolo tisíce poutníků. Byly slouženy čtyři mše svaté a raritou bylo letos lešení kolem celého kostela. Opravuje se zde elektroinstalace, statika, okna i fasáda. Ve 213. čísle Valašském deníku ze dne 13. září 2010 by uveden článek s názvem Do Štípy zavítali poutníci. Pojednává o pěší pouti z Loučky, avšak ne u Valašského Meziříčí, nýbrž u Valašských Klobouk. Naše farnice se však nedaly a chybu redakci ihned oznámily. Na základě několika desítek let staré tradice byla založena tento rok kronika – Štípský poutníček, do kterého bychom rádi každým rokem zaznamenávali průběh pouti do Štípy. Letos bylo do kroniky zapsáno: „Dne 11. září 2010 se z farnosti Loučka a okolních dědin vydalo procesí na poutní místo Štípa u Zlína. O půl osmé ráno po požehnání otce Jana jsme se spolu s ním vydali na asi 35ti km pouť. Z farního kostela v Loučce vyrazili: z Podolí: Josef Kundrát starší, Jožinek Kundrát, Honza Kundrát, Tomáš Kundrát, Irena Kundrátová a při cestě do Rajnochovic se přidali Oto Kundrát se synem Vojtou, z Loučky: Zbyňa Bambůšek, Josef Kundrát starší, Marie Kundrátová, Josef Kundrát mladší, Karolína Kundrátová, Libor Kutálek, Jindřiška Foltýnová, Pavel Šimčík z Bystřice pod Hostýnem, z Kunovic: Jitka Martínková, Zdenča a Mirek Černochovi. V Rajnochovicích, když jsme zdolali náš první kopec se přidali u kulturního domu manželé Kopeční ze Všechovic s dcerami Martinkou a Eliškou a Rudolfem Kundrátem mladším, u zastávky U Dvora manželé Kuchaříkovi z Kunovic. Druhým našim kopcem byl Troják. S modlitbami a písničkami jsme to všichni zvládli levou zadní☺. Na kopci posilněni řízky se s námi dál vydali: paní Černochová se synem Staňou, manželé Kundrátovi z Podhradní Lhoty, paní Žídková se 3 syny. Po vzpomínce na věrné poutníky u památného obrázku pod Trojákem jsme pokračovali dál. Déšť nás provázel, ale o to byla naše pouť náročnější a krásnější. V Kašavě se k nám přidali poslední poutníci Gajdůškovi – Marie, Martin syni Vojtěch s nejmladším poutníkem (který se však nesl) Prokopem (10 měsíců). Během cesty nás provázel zpěv nejen duchovních ale i lidových písní. 9
Do Štípy jsme došli kolem 17. hodiny a první chvíle po náročné cestě strávili při mši svaté. Celkem nás tedy do Štípy šlo 37 poutníků. Je kolem 21. hodiny… jsme odpočatí… některé z nás čeká zítřejší cesta domů, a proto je třeba načerpat nových sil a odevzdat vše Pánu… ten se postará… od stolu plných přátel a úžasných lidí z naší farnosti se loučí Karolína Kundrátová.“ 14. září 2010 Ohlédnutí za poutí do Štípy Při sobotní mši svaté ve Štípě u Zlína (11. září 2010) se místní pan farář František Sedláček v promluvě pozastavoval nad situací v naší společnosti, kterou porovnával čísly přibližně před dvaceti lety, kdy mezi dvaceti bohoslovci byli tenkrát asi tři z rozvrácených či neúplných rodin. V dnešní době je situace taková, porovnáváno taky mezi studenty bohosloví, že z osmdesáti je z neúplné či rozvrácené rodiny dvacet osm studentů. Tenkrát to byla přibližně šestina a dnes je to dobrá třetina. Kdo to jsou ty neúplné či rozvrácené rodiny? Já si myslím, že není třeba strkat hlavu do písku. Jsme to my, naši sourozenci, naše dospělé děti, přátelé, sousedé. A nepřipadá vám to jako mor, který není k zastavení a šíří se i do rodin, kde by si to kdysi naši předci ani na mysl nepřipustili? Není to situace dobrá, ale není třeba zoufat. Vždyť před staletími nás mor již zasáhl. Zasáhl naši vesnici i dědiny okolní, lidé umírali, a ani lékaři si nevěděli rady. Ale naděje tu byla, i když v každé rodině byl někdo zasažený touto smrtelnou nemocí, přesto ti, kteří byli živí a chůze schopní se vydali v zoufalství ale s nadějí na prosebnou pěší pouť k Panně Marii do Štípy. A zázraky se děly a prosba byla vyslyšena, tak že již nikdo další po návratu neonemocněl a nezemřel. A proto tito naši šťastní předci dali slib, že rok co rok budou putovat k Panně Marii do Štípy na poděkování za uzdravení a vyslyšení. Tento slib se snažíme plnit. A nebyl porušen ani totalitami. Za války z moji rodiny se obětovala prastařenka Petronila Valentová, po válce zase můj otec, který taky vedl procesí více než dvacetkrát. Ale byla i období, kdy jsem z dědiny pěšky chodíval sám. A věřte, když křížky přibývají, tak mohu říct, že to není jen turistická vycházka, ale pořádná oběť. Jedna cesta a to ještě z Trojáka je pro zdravé a schopné pouze poloviční pouť a částečná oběť. Ale z domu do Štípy a zpátky, to dá člověku pěkně do těla, nebudete věřit, je to skoro sedmdesát kilometrů. Zde nejde o turistiku, je to děkovná pouť za naše předky a prosebná pro nás, naše rodiny, například na odvrácení moru 10
z našich rodin. Protože toho člověk v dnešní přeautomobilované společnosti moc nenachodí a není zvyklý, tak i mne přepadají s blížící se poutí chmury nějak si to usnadnit. Ale jen do té doby, než člověk do toho vklouzne. Jak se po cestě postupně sejdeme a začne se zpívat a modlit, těch písniček a modliteb je stejně tam a nemálo zpátky, tak jdou chmury stranou. A až doma zjistíme, kde je jaký pliskýř a co bolí. A to je ta oběť. Rád vzpomínám na pana Kunu, Klimka z Kunovic, pana Šimčíka z Polomska, Zdeňka Blablu, Zdeňka Bambucha či Mirka Kundráta a jiné, kteří navzdory útrap obětovali obě cesty. Tak se v rozpacích podivuji nad tím, že se nás do Štípy většinou sejde víc než třicet, ale zpátky je nás hrstka, zpíváme však a modlíme se stejně a nebo i více. Naši předci to byli kabrňáci, ti dokázali něco obětovat. Tak jak pan Pavel Šimčík z Bystřici pod Hostýnem, který se obětuje a nás již roky vodí do Štípy a to obě cesty. A tak se zkusme zamyslet nad tím morem v naší společnosti, jestli dokážeme přinášet oběti a prosit. Sám nevím, jak dlouho ještě budu zvládat obě cesty ale není problém až potom to zkombinovat s jízdním kolem, či dovézt se kousek autem nebo „pionýrem“, jak to dělal pokud mohl Franta Vrajů. Vždyť ten kdo se necítí a obětuje i část cesty, tak je to jeho velká oběť. Ale jak říkal můj kamarád, taky už není mezi námi: „Pokud možeš, tak se snaž a nebuď zdechlý.“ Byla by velká škoda, kdyby v naší svobodné době po překonání útrap totalit, tato krásná památka a slib upadl v zapomnění a s ní i ty krásné písničky, které oslavují Pána Boha a Pannu Marii. Josef Kundrát starší z Loučky
Cesta světla 13. 9. 2010 byla na Svatém Hostýně posvěcena nová pěší stezka nazvaná Cesta světla. Posvětil jí Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký. Tato stezka začíná u bronzové sochy Pána Ježíše a končí u obrazové křížové cesty. Má čtrnáct obrazových zastavení, které jsou namalovány ve stylu připomínající ikony. Každý obraz je na krásném opracovaném podstavci z kamene našich Českých a Moravských kamenolomů a dřevěné podložce se stříškou. Všechen materiál jak kámen, tak i dřevo věnovali dobrovolní dárci, za což jim patří dík. Při realizaci a stavebních prácích pomáhali i naši mladí farníci Mirek a Staňa Černochovi. Stezka je ve velmi pěkném prostředí, uzpůsobena tak, aby ji mohl projít každý z nás, mladý či starší člověk, i se zdravotním omezením. Ještě se bude v příštím roce upravovat zeleň kolem stezky, aby to byla 11
oáza klidu, kde každý podle svého uvážení může rozjímat, odpočívat a čerpat sílu z motlitby. Cestu světla navrhl náš Otec arcibiskup Jan Graubner. Význam nám vyjadřují malované obrazy, na kterých je namalováno velikonoční období od slavného Vzkříšení Pána Ježíše až po seslání Ducha svatého. Je to taková velikonoční pobožnost. Měli jsme možnost se zúčastnit žehnání a slavnostního otevření a mohu za sebe říct, že to byl nádherný duchovní zážitek, který byl umocněný krásným slunečním počasím. Atmosféra na Svatém Hostýně byla úžasná, sešlo se zde mnoho lidí neboť zároveň byla pouť Matice Svatohostýnské. Kdo zde byl, odcházel s úsměvem naplněn spoustou milostí od Panny Marie Svatohostýnské. Pokud vám vyjde čas a budete na Svatém Hostýně, projděte si tu to stezku, stojí to za to. Iva Skýpalová
------------------------------------------------------------------------------------------
POZVÁNÍ na slavnostní mši svatou spojenou s obřadem
PODĚKOVÁNÍ ZA LETOŠNÍ ÚRODU Dne 17. října 2010 ve farním kostele Dobrého Pastýře v Loučce. Začátek mše svaté je v 7:45. V kostele je připravená výzdoba z darů úrody a přírody. Srdečně všechny zveme. Farní rada ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
12
Adopce Jordana Keneth Tumwesigye V neděli 3. 10. 2010 jste měli možnost na konci mše svaté zhlédnout krátký dokument o ugandském chlapci Jordanovi Keneth Tumwesigye, který je sirotek. Aby mohl i nadále chodit do školy, potřebuje sponzory. Z hlasování, ve kterém jste se mohli vyjádřit, zda s adopcí v naší farnosti souhlasíte a jste ochotni pravidelně finančně přispívat, vyplynulo, že se Jordan stal naším novým farníkem!!☺ Z celkem 43 hlasovacích lístků, ve kterých jste se vyjádřili, 42 farníků s adopcí souhlasilo, 1 hlasovací lístek vyjádřil nesouhlas. Ze 42 pozitivních odpovědí se zavázalo určitou částkou 29 dárců, zbylých 13 anonymních uvedlo částku, kterou jsou ochotni Jordanovi na studium a život přispívat. Pro oficiální i anonymní dárce je u bočního vchodu nachystána kasička s nápisem UGANDA, do které dané finanční obnosy, jež jste uvedli, prosím vkládejte. Školní rok je v Ugandě rozdělen na 3 období: 1. od února do května 2. od června do srpna 3. od září do prosince Částka, kterou je třeba Jordánovi za jedno období poslat, činí
3000 Kč – 130 Euro.
Aby mohl Jordan chodit do školy už od září, zaplatila jsem mu toto období (září – prosinec) z peněz, které mi byly na misie určeny. Uzávěrka dalšího období je do konce tohoto roku. Prosím, do té doby vložte do kasičky kdykoliv částku, kterou jste se zavázali pro Jordana vyhradit. Děkuji mnohokrát. O množství peněz, které vždy na konci období z kasičky vyjmu, budete informováni!!! DVD o Jordanovi jsem Vám ochotna kdykoliv zapůjčit. Jsem ráda, že máme nového farníka, který nás může jako farní rodinu stmelit! S pozdravem a přáním krásného podzimu Karolína Kundrátová 13
☺ INFO ☺ INFO ☺ INFO ☺ INFO ☺ INFO ☺ INFO ☺ INFO ☺ INFO ☺
Poutní slavnosti za Svatém Hostýně ☺Dušičková pouť – v sobotu 9. a v neděli 10. října 2010 ☺12. Svatohubertská pouť se koná v sobotu 16. října 2010 ☺V zimním období – od 18. 10. 2010 do 24. 4. 2011 jsou slouženy mše svaté na Svatém Hostýně: ve všední dny: 7:00, 9:15 v sobotu a v neděli: 7:15, 9:15, 11:00 V neděli ve 13.00 je svátostné požehnání.
☺ 24. 10. 2010 se slaví Misijní neděle. V naší farnosti se budou u bočního vchodu za dobrovolný příspěvek prodávat Misijní kalendáře na rok 2011 z Papežského misijního díla s názvem Surinam – Bijící srdce Amazonie. Kalendář nabízí aktuální informace, které byly získány během nedávné misijní cesty z tropické země Surimanu. Najdete zde zajímavosti ze života misionářů i domorodců, podrobnosti o práci PMD, o projektech, které v Surimanu z ČR podporujeme, a jako vždy 13 unikátních pohlednic a kompletní kalendária. Cena je dobrovolná. Pro informaci jak je uvedeno na kalendáři: darem100Kč můžete skrze Misijní díla zachránit život dítěte na misiích z největší bídy na půl roku. Dar 200Kč vystačí na 1 rok. Za podporu, ochotu, i finanční dary srdečně děkujeme.
14
☺ Zájezd na Mariánské poutní místo Frýdek – Místek
k Panně Marii Frýdecké k říjnové růžencové pobožnosti a ke cti Matky Boží pro farníky i poutníky ze všech 3 farností se uskuteční dne 23. října. V odpoledních hodinách bychom navštívili televizi Noe v Ostravě a prohlédli si natáčecí studia. Kdo má zájem a chuť cestovat na pouť může se přihlásit co nejdříve v Kunovicích u paní Zdenky Černochové nebo Jany Žídkové, v Loučce u paní Krutilové. Předběžná cena 200Kč na osobu. Přihlaste se prosím nejpozději do 17. října 2010. Předběžný odjezd na pouť Kunovice 8:00, Loučka 8:10, Police 8:15, Branky 8: 20, Choryně 8:35. Srdečně Vás na pouť zvou naši duchovní otcové, kaplan Jan Rimbala, který přislíbil účast na poutním zájezdu.
☺ Koncem září uplyne rok od historicky významné události pro Českou republiku, kdy ji ve dnech 26. – 28. 9. 2009 poprvé navštívil papež Benedikt XVI. Jak je v církvi tradicí, jako projev vděčnosti vyhlašují biskupové Čech, Moravy a Slezska
Národní pouť do Říma ve dnech 9. – 11. 11. 2010
15
Uganda očima jedné z nás…. Přiblížení africké země, povídání zážitků, zkušeností, spolu s fotoprojekcí a zamyšlením nad životem Evropana a Afričana se uskuteční v neděli 24. října 2010 v 17. hodin v prostorách Obecního úřadu v Loučce. Srdečně zve Karolína Kundrátová
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Veškeré připomínky, články či náměty můžete vložit do krabičky v kostele k tomu určené. Elektronicky jej můžete poslat na email:
[email protected] Těší se tým autorů ☺
16
