Zpravodaj oveček Dobrého Pastýře -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
3. ročník
2. číslo
-1-
8/2010
Pouť bez cíle se stává utrpením Je období dovolené a také období poutí. Mnoho lidí rádo cestuje, především kvůli zážitkům, méně však kvůli samotnému cestování, které bývá někdy moc obtížné. Pro nás, kteří putujeme však jiným způsobem k cíli, kterým je věčné setkání s Otcem, by mělo být jasné, že bez přijetí obtížné cesty, není možné dojít cíle. Právě cíl je motivací a sílou, která nám pomáhá překonávat obtížné chvíle života, a proto není proč se bát těžkostí. Spíš si máme dávat pozor na to, abychom neztratili z dohledu cíl. Mnoho lidí padá, ztrácí chuť žít a bojovat jenom proto, že už nevědí, proč se namáhat. V tomto nám mohou být poutě vhodnou příležitostí jak si připomenout tu nejdůležitější pouť - vlastní život. Vím, kam chci dojít, co je mou hlavní motivací do života…? Přeji nám, abychom vždy našli orientační body, které nám pomůžou zorientovat se ve světě a najít tu správnou cestu k cíli o. Pavel
Milí farníci, obdržel jsem váš dopis a přání k mým 100. narozeninám. Patří vám všem podepsaným upřímné poděkování. Těší mne vaše věrnost k víře, důvěra k Pánu Bohu a katolické víře. Rád ve svém životě vzpomínám na věřící v Loučce a Kunovicích. Prožíval jsem u vás ve farnosti radostné chvíle. Modlím se za vás a prosím Pána Boha, abyste vytrvali v dobrém a v katolické víře až do konce života. Žehnám a přeji vám všechno dobré pro další život. Váš vděčný páter Rudolf Zdražil
-2-
Duchovní obnova biřmovanců z farnosti Loučka a Branky Ve dnech 19. - 21. 3. 2010 se uskutečnila v Podhradní Lhotě Duchovní obnova biřmovanců spolu s o. Janem, která se uskutečnila v hojném počtu. Program našeho soustředění byl pestrý, zahrnoval přednášky, diskuze, video, mše svaté, hry a další zábavu. Měli jsme možnost načerpat nové poznatky k budoucímu přijetí Ducha Svatého a podělit se mezi sebou o názory na biřmování, křesťanství, církev aj. Dále také, abychom se lépe navzájem poznali. Sobotní večer byl netradiční, neboť jsme jeli na Mládežnickou mši do Valašského Meziříčí. Poté se konala na tamní faře přednáška o prenatálním období dítěte a názoru církve na potraty. Přednáška byla zajímavá a velice poučná. Na tomto víkendu jsme poznali mnoho nových lidí a celou akci jsme si užili. Mája Hrušková
Nedělní výšlap na Prženské paseky. Na neděli 2. 5. 2010 se členové pěveckého sboru domluvili i se svými rodinnými příslušníky vytvořit malé společenství, a to při výšlapu na Prženské paseky. Sraz byl na Lázech, kam jsme se dle možnosti dopravili auty. Z Kunovic nás ochotně dovezli hasičským autem hasiči z Loučky. Počasí bylo proměnlivé, ale to nám vůbec nevadilo a naši dobrou náladu nepokazilo. Z Lázů jsme vyšli do jarní přírody a pozorovali krásný Valašský kraj. Z těch našich krásných kopečků je vidět rozlehlé Vsetínsko, upravené Baťovy lesy, část Meziříčska. Cílem naší cesty byla Krčma na prženském vrchu, kde nás čekal nedělní oběd - samé grilované speciality. Po vydatném obědě nesmělo chybět dobré pivečko. Chvíli jsme si zde odpočinuli, povykládali si své zážitky a dojmy. Nechyběli mezi námi ani někteří oslavenci, kterým jsme zazpívali a popřáli hodně zdraví a Boží požehnání. Zpáteční cesta byla rovněž příjemná. Doplňovali jsme vypocené tekutiny i dobrou valašskou slivovičkou… Nedělní výšlap byl moc pěkný, sešlo se nás 28. Vytvořili jsme příjemné společenství farníků, kteří měli chuť udělat něco pro své zdraví a duševní pohodu. Je škoda, že takových akci není víc a naši duchovní správci mají málo času účastnit se těchto příjemných chvil. Určitě bychom si byli všichni bližší. Děkujeme všem, kteří se akce zúčastnili, za krásné prožité chvíle, a těm, kdo vše zorganizovali. Iva, Zdenka
-3-
Noc kostelů – pouť do Křtin Se uskutečnila 28. 5 2010. Zvláštní bylo to, že na pouť jsme odjížděli před večerem, a domů jsme se vraceli v noci. Celý večer jsme prožili na poutním místě v Moravském Krasu - Křtiny. Původně plánovaný záměr jet na pouť dvěma auty se nakonec rozšířil na celý autobus. Přibrali jsme mladé poutníky z Vidče, Valašského Meziříčí i z Branek. Cesta tam s modlitbou růžence a mariánskými písněmi uběhla rychle. Po příjezdu jsme přišli na mši svatou, kterou sloužil Otec Jan Peňáz, jež byla zaměřena na přípravu dětí k 1. svatému přijímání. Při ní pan farář podrobně a velmi srozumitelně vysvětloval části mše svaté s prožíváním okamžiků při mši. Zajímavostí je, že se Panna Maria zjevila na stromě kaštanu v nedaleké obci Bukovinka v roce 1210. Proto jsou kolem chrámu ve Křtinách vysázeny samé kaštany, které symbolizují toto poutní místo a v době naší návštěvy krásně kvetly. Večerní program Noci kostelů začínal v 19:15 vyzváněním křtinských zvonů s mariánskými písněmi, s vánoční i liturgickou tématikou. Od 19:30 začínala přednáška pana faráře Tomáše Prnky „O původu a vzniku Mariánského poutního místa až po současnost.“ Dále následovala přednáška „O zázračných uzdraveních Panny Marie“ a mezi jednotlivými přednáškami zpívali bratři premonstráti večerní chvály. Kdo chtěl, mohl si přivézt vodu ze studánky u lesa, která je vysvěcena a poskytuje osvěžení poutníkům a cestujícím u cesty před vesnicí Křtiny. Během celého večera jsme se mohli pohybovat ve všech prostorách chrámu. Kdo zvládal, mohl vystoupit na kůr, do presbytářů, bočních kaplí nebo vstoupit do přilehlých zahrad a ochozů. Vše bylo obdivuhodné, krásné s hloubkou a smyslem duchovního života i odkazu našich předků. Člověk žasne nad důmyslností a věrností práce lidských rukou při stavbě celého chrámu, malbách i smyslu života. V zimní kapli za oltářem se podávalo i malé občerstvení s možností zakoupit si věcné památky ze Křtin např. v podobě lahodného balíčkovaného čaje nebo oplatků i medailek. Závěr celého večera byl spojen s přednáškou „O stavbě a výzdobě chrámu“ a popisu nástěnných maleb, které úžasně zapadají do biblických příběhů života lidí. Byl to večer náročný, ale nádherný, plný dojmů a obětí. Obdivovala jsem naše poutníky, kteří celou pouť i večer statečně vydrželi a odjížděli jsme s rozloučením a písní na rtech „Sbohem má radosti“… Děkuji všem poutníkům, kteří absolvovali noční pouť ve Křtinách. Věřím, že si domů přivezli netradiční a krásné zážitky, na které rádi vzpomínají a uchovávají si je hluboko v srdci. Vždyť noční návštěva kostela se hned tak neprožije. -4-
Pouť v Kunovicích – Misie – Afrika Den 13. 6. 2010 byl pro naši vesnici Kunovice a farnost Loučka tak trošku mimořádný. V Kunovicích probíhala v místní kapli pouťová mše svatá ke cti Božského Srdce Páně. Počasí bylo krásné, před kaplí vyhrávala dechová hudba a při mši svaté zpíval farní sbor. Jak jistě mnozí víte z minulého čísla Zpravodaje oveček, našla se ve farnosti obětavá ovečka, která se rozhodla a byla vnitřně oslovena Pánem, vydat se a sloužit dobrovolně na misii. Ovečka se jmenuje Karolína Kundrátová, studentka z Loučky. Farní rada i celá farnost se v tento den po mši svaté s naší milou Karolínou loučila a přála ji šťastnou cestu, hodně sil i modliteb při pomoci a službě ve Střední Africe – Ugandě – v Hitch Hospital v Mbarara. Vrstevnice Karolíny ji zazpívaly jako překvapení hymnu Papežského Misijního díla s názvem: „Pošli mě, půjdu já, pošli mě, půjdu já……….“ Určitě vše bylo pro každého dojemné, ale i obdivuhodné, že se v dnešní době najdou obětaví lidé, kteří chtějí sloužit bližním v blízku i dáli. Karolína odletěla a dnes již pilně pomáhá v Africe. O svém životě a činnosti Vám zasílá zprávu a pár řádků ze současné Afriky. Zdenka Černochová starší
„Agandi“ moji milí farníci! Zdravím Vás z Ugandy, z „perly Afriky“, ve které může člověk vidět nejen spoustu přírodních krás – zeleň, hory, jezera, ale také velké rozdíly mezi obyvateli, chudobu, bohatství. Už jsem zde něco přes měsíc, díky Bohu jsem doposud zdravá a s aklimatizováním jsem neměla problémy. Mé působení zde není jednoduché. Představy, které má člověk na počátku, bývají mnohdy odlišné, než jaká je skutečnost. Když se někdo vydá na misie do Afriky, čeká, že bude těžce pracovat, nezastaví se. Zde je život zcela jiný. Žádný stres, vše v poklidu, všechno má svůj čas. Nedochvilnost je tu běžná. Všichni si vás na ulici a kdekoliv všimnou a hlavně děti pokřikují: „Muzungu! Muzungu!“ („Běloch! Běloch!“) Většinou nás zde lidé berou jako návštěvníky. S tím jsem měla velký problém se vypořádat…, ale Boží cesty jsou nevyzpytatelné. Veškeré mé působení tady se snažím každý den svěřit zcela do rukou Pána. Je to překrásné, když se jím necháváte oddaně vést a později poznáváte plody jeho práce a směr, kterým se máte vydat. Momentálně působím v nemocnici a na zdravotnické škole v městě Ibandě. Předchozí měsíc strávený v Mbaraře jsme dělali -5-
projekt podporující a zkvalitňující výživu dětí a péči o ně. Provedli jsme vyšetření ve škole, kde jsme u dvou dětí diagnostikovali malárii, dopravili je do nemocnice, jednomu z nich zaplatili léky. V projektu zaměřeném na moskytiéry (ochranné sítě proti moskytům – komárům, kteří přenášejí malárii) jsme navštěvovali odlehlé vesnice a zjišťovali, zda lidé tyto sítě mají a ví, jak je správně používat. Pomalu končí období sucha. Vše okolo je vyprahlé, voda málokdy teče, a proto je třeba s ní šetřit. Pít je možno jen vodu balenou a převařenou, většinou s nádechem kouře od vaření na ohni. Elektrika je zde zavedená, ale i ta často vypadává - „zálesácké“ podmínky, ale pro holku z dědiny to přece nemůže být překážkou! :-) Uganda je krásná. Člověk se tu hodně přiučí, pozná a pochopí, jaká vůbec ve skutečnosti Afrika je, co zdejší lidé nejvíce potřebují. Troufám si říct, že to není ani zkušenost bílých lidí, ani jejich vědomosti a čas, ale především peníze na podporu vzdělání a materiálního zajištění těch nejchudších…. Všem z celého srdce děkuji. Díky Vám mám možnost tuto zemi hlouběji poznávat každý den. Ráda se s Vámi o zážitky a zkušenosti po příjezdu podělím a snad i společně budeme pokračovat v misijní činnosti zde v Africe. Za všechny modlitby a vzpomínky děkuje a z Ugandy zdraví Vaše Karolína
ProsPěšPouť
Se konala v letošním roce 15. 6. 2010 už po desáté. Myšlenka pouti spočívá dle názvu zkratek prosit, jít pěšky alespoň jednu cestu tam nebo zpět. Původně se na pouť chodilo pěšky – jít s úmyslem v srdci, prosit, děkovat nebo obětovat své zkoušky, těžkosti, radosti i starosti všedních dnů ve svém životě nebo životě bližních. Je to pouť náročná na chůzi, ale krásná. V letošním roce se nás sešlo 28 a z toho 4 kněží. Pouť bývá většinou volena ve všední den v úterý, kdy i kněží mají den osobního volna, který mohou dle úvahy a potřeby prožívat v tichosti nebo ve společenství dle vlastního promyšlení. Ráno jsme vyrazili po příjezdu vlaků a autobusu z Podhradní Lhoty po 7 hodině ranní. Procházíme lesnatou i polní cestou, která je schůdná i s invalidním vozíčkem, jízdním kolem i kočárkem až na Svatý Hostýn. Cestou se modlíme růženec. S kněžími je možnost probrat svátost smíření nebo si s nimi popovídat o tom, co máme na srdci nebo co nás trápí. U lesní studánky se občerstvíme, omyjeme a pokračujeme dále. Větší a delší zastávka je ve vesničce Chvalčov v místním Stacionáři pro dospělé. Tam už nás vždy nadšeně čekají obyvatelé stacionáře, se kterými pak společně prožijeme krásné chvíle, zazpíváme jim písničky a pomodlíme se s nimi. Naše návštěva je -6-
pro ně povzbuzením a denní vzpruhou, je to pro ně něco nového, návštěva která je potěší, vypije s nimi kávu nebo čaj, usměje se na ně a povídá si s nimi. Obyvatelé se na nás vždy těší a rádi na setkání vzpomínají. Při rozloučení nesmí chybět společná fotografie a zápis do knihy návštěv. Je těch zápisů tam opravdu už 10 a každý rok je jiný. Po opuštění stacionáře vyrážíme ke zdolání posledního úseku cesty na Svatý Hostýn. Jdeme převážně lesem, ale i po cestě asfaltové. Na Chvalčově se k nám přidají i maminky s kočárky, které rovněž stoupají výš a výš k Panně Marii Svatohostýnské. Po výstupu na Svatý Hostýn máme chvíli pauzu a ve 14 hodin máme společnou mši svatou, kterou slouží kněží kteří putují s námi. Je to překrásný prožitek z cesty, kterou jsme zdolali, účast na mši svaté a oběti, které neseme sebou na oltář. Po mši svaté každý účastník obdrží malý dárek na památku, chlebánek, dalamánek s křížkem a požehnání. Následně posvačíme z vlastních zásob a vyrážíme na křížovou cestu. Po křížové cestě se rozloučíme v kostele s Pannou Marií. Někteří poutníci nás opouštějí a cestují domů. Zůstávají stateční poutníci, kteří se vydají na zpáteční cestu. Zpáteční cesta je téměř bez zastávek a než ji zdoláme je 19 hodin. Nám to však nevadí. Vracíme se z pouti sice unavení, ale nesmírně šťastní, že jsme udělali něco pro své zdraví tělesné i duševní. „Pane Bože, děkujeme že jsi a můžeme ti sloužit tělem i duší pod ochranou Panny Marie Hostýnské.“ Maruška a poutníci
3. Farní den v Loučce "Cokoliv děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu." Tento úryvek evangelia byl mottem letošního koncertu Scholy Dobrého Pastýře, který se uskutečnil v neděli 20. 6. 2010 ve farním kostele. Všichni účinkující se snažili dát ze sebe vše. Písně doprovázely nástroje jako třeba kytara, zobcová a altová flétna, klávesy a pár novinek - ukulele, bicí, příčná flétna. Veškeré písně byly ozvučeny a dovršilo to tak vysoké úrovně koncertu. Posluchači hodnotili písničky, které se jim nejvíce líbily. Po koncertu jsme se přemístili na faru, protože počasí bylo nevlídné. Tam se uskutečnilo společné posezení a hry pro děti i dospělé. Byly připraveny kvízy, soutěže a také bohaté občerstvení. Děti byly odměněny drobnými sladkostmi. Velké poděkování chci vyjádřit Zuzce Kundrátové za přípravu a organizaci celého Farního dne. Farní den se velmi vydařil a těšíme se na další. Anna Hrušková -7-
Dodatečně k Farnímu dni Díky ozvučení a technice máme z koncertu naší scholy udělán záznam v podobě CD. Můžete si jej objednat nejen na poslech či jako památku, ale je také pro ty z vás, kteří jste se nemohli tohoto koncertu zúčastnit. Cena tohoto CD z koncertu je 100,- Kč. K dispozici je také DVD z loňského Farního dne. Cena je také 100,- Kč. Zakoupením tohoto DVD a CD podpoříte naši scholu a umožníte nám zakoupit další prostředky na zkvalitnění naší hudební činnosti. Čím více máme radost z každé akce, tím více otvíráme naše srdce Pánu, kterému tato hudba patří. Neboť: „Kdo zpívá, dvakrát se modlí.“ Žádat můžete u kohokoliv ze scholy nebo přímo u Zuzky Kundrátové. Část peněz z dobrovolného vstupného byla použita na zaplacení výdajů a zbylá část na opravu kostela. Děkujeme anonymnímu dárci za přispěnou vysokou částku! Chtěli bychom také poděkovat Luďkovi za trpělivost a za pomoc na faře! Zde je celkové umístění písní z koncertu: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Zář tváře Tvé Barokní andělíčku Hledám tvoji tvář Pane, som tak veľmi rád Tobě Králi chválu vzdávám Láskou svou Ipharadisi Hledám Vás Abrahám O naději Řeka radosti Pane Bože náš Dva andělé Při svítání Vaše Schola
-8-
Pouť do Komárna Nevím, kolik let se v Komárně slavil svátek Cyrila a Metoděje mší svatou v jejich kapli. Až v loňském roce, jistě i zásluhou paní starostky obce, byla mše sloužena venku, v prostoru před kaplí. Poprvé přišlo i malé procesí z Rajnochovic. Snad všichni přítomní prožili krásnou slavnostní mši. I z naší farnosti se nás tam dost sešlo a odjížděli jsme nadšeni s tím, že příští rok přijdeme zase. A opravdu, padla myšlenka, že bychom se letos mohli dát dohromady a jít polní cestou jako procesí pěšky i z naší farnosti. Sešlo se nás jedenáct, mladí i starší. Počasí bylo ideální, cesta mezi poli pěkná a s dobrou náladou jsme za hodinu byli na místě. V Komárně jsme se připojili ke krojovanému průvodu, který odcházel na mši svatou ze středu obce ke kapli, a tak společně slavili svátek věrozvěstů. Mše byla podtržena i oslavou 90 let založení místního hasičského sboru, doprovázena dechovou hudbou a svěcením hasičského praporu. Po mši svaté následovalo malé občerstvení, hudba i tanec. Všichni byli spokojeni a šťastni a my jsme pak společně zpáteční cestou putovali k domovu. Možná jsme zahájili další tradici poutí. Při psaní tohoto příspěvku jsem náhodou otevřela noviny a čtu v nich tučný nadpis k článku „Svátky se neobešly bez napadení, roztržek ani krádeží.“ To my můžeme říct, že jsme prožili krásný svátek ve společenství s Pánem obklopeni dobrými lidmi. Žijeme snad ve dvou světech? Marie Hrušková
Dny lidí dobré vůle na Velehradě Každoročně se zmiňuji ve Zpravodaji oveček o těchto dnech. Jistě už všichni víte, o co se jedná. Jen pro připomenutí, letos se konaly po 11. a záštitu opět převzala manželka prezidenta České republiky Livie Klausová, která byla osobně přítomna. Dále tuto akci zaštítili Mons. Jan Graubner, olomoucký arcibiskup, a MVDr. Stanislav Mišák, hejtman Zlínského kraje. Koncertu se zúčastnili letos tito hosté: Jiří Pavlica s Hradišťanem, Hana a Petr Ulrychovi a Kateřina Štruncová, Petr Bende, Markéta Konvičková, Oktoich (Polsko), Kantiléna – dětský sbor. Moderátoři se také pozměnili. Letošní ročník uváděli Pavel Kříž a Barbora Černošková. V minulých letech koncerty uváděli P.Prokop Siostrzonek a Lucie Výborná. Opět jsem se tohoto koncertu zúčastnila a byla to balada pro duši i uši ☺. Dopoledne probíhaly tradiční aktivity. Soutěž -9-
ve fotbalových dovednostech pod záštitou Antonína Panenky, finále turnaje v ping-pongu, aktivity pro životní prostředí, fotografický workshop, ruční přepisování Bible ve spolupráci s Českým katolickým biblickým dílem, Velehrad dětem: „Bylo jednou jedno království“, chce to čin - přijď být IN!, mezinárodní setkání vozíčkářů a mnoho dalších. V neděli jsem se slavnostní mše svaté nezúčastnila, ale z doslechu vím, že ji celebroval kardinál Miloslav Vlk, emeritní arcibiskup pražský, a kazatelem byl Mons. ThLic. Dominik Duka OP, arcibiskup pražský, metropolita a primas český. Věřím, že i neděle se zdařila. Na Velehradě jsem potkala známé skauty z Choryňké farnosti, a ti pluli na člunech letos opět s otcem Petrem Utíkalem. Počasí se zdařilo a již dnes se těším na příští rok. Zdenka Černochová mladší
Orel jednota Kunovice Májové tancování Svátek matek se slaví na celém světě. Dává možnost vyjádřit lásku, úctu a poděkování ženám a hlavně maminkám. Svátek se slaví druhou květnovou neděli, v nejkrásnějším měsíci, který je zasvěcen také Matce všech matek, Panně Marii, Královně máje. Oslava Svátku matek se uskutečnila v neděli 8. 5. 2010. Ve 14:00 se začínalo v kunovické kapli májovou pobožností s otcem Janem. Od 15:00 se konalo v hostinci Na Rozcestí Májové tancování s oslavou pro maminky. Děvčata ze Scholy pod vedením Zuzky Kundrátové zazpívala a zarecitovala básničky. Děti z kroužku lidových tanců pod vedením paní učitelky Jiřiny Švecové všem ukázaly, co všechno si v krátké době nacvičily. Bylo to pásmo lidových tanečků a říkadel. Poté zatančily děti ze souboru Ovečky pod vedením paní Lenky Dorazynové. K poslechu i k tanci zahrála Cimbálovka od Mezříča vedená primášem Tomášem Dřímalem. Pro všechny bylo připravené malé pohoštění. A na závěr všem maminkám a babičkám předala děvčata kytičky konvalinek. Myslím si, že se akce parádně vyvedla. Těším se na další akce, které nám zpestřují všední dny nevšedními zážitky. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se zúčastnili Májového tancování, a také všem, kteří se na přípravě této akce podíleli: radě Orla, otci Janovi za duchovní podporu a modlitby, ochotným kuchařinkám, které připravily vynikající cukroví a koláčky, učitelkám
- 10 -
školy za zapůjčení materiálu na výzdobu. Dále děkuji zastupitelstvu obce a šlechetnému sponzorovi za finanční příspěvek. Mája Hrušková Stezka profesora Rudolfa Haši v Kunovicích „Významné rodáky je třeba si často připomínat,“ zdůraznil pan farář při jarní vzpomínkové mši svaté. Pan profesor Rudolf Haša byl významný český lesnický odborník a pedagog, profesor lesnické ekonomiky a rektor Vysoké lesnické školy v Brně. Patřil mezi spoluzakladatele vysoké školy a školního statku ve Křtinách. Byl to hluboce věřící člověk. Turistickou vycházku a besedu jsme dlouho plánovali. Díky vstřícnosti a podpoře pana Ing. Pavla Mauera a pana Ing. Jiřího Truhláře, znalce historie, se tato akce uskutečnila v sobotu 19. 6 2010. Oba tito jmenovaní pánové přijeli z Brna, aby se zúčastnili společně naplánované vycházky a po ní následující besedy o životě a odkazu prof. R. Haši. Stezka začínala u školy, ve které se 1. 4. 1881 pan profesor narodil. Dále vedla k jeho domu Na Luhu, kolem potoka jsme pokračovali k nově vysazené lipové aleji a pak na hřbitov. Zde, u jeho hrobu, jsme modlitbou Otčenáš a položením kytice květů uctili jeho památku. Vycházka pokračovala na Stráž. Je to nejvyšší bod Kelečské pahorkatiny, který měří 433 metrů. Odtud byl krásný pohled do okolí na Hostýnské vrchy, Oderské vrchy i Beskydy. Hosté se velmi zajímali o okolní krajinu. Při zpáteční cestě jsme se zastavili u památníku padlých partyzánů. Jeden z nich byl lesník a má také památník v Lesnickém slavíně ve Křtinách. Beseda se konala v Hasičském domě. Zúčastnili se jí pan starosta, pan farář Jan, občané a mládež. Pan Ing. Truhlář hovořil o životě a díle pana prof. R. Haši, o historii vysoké školy. Pak jsme zhlédli přírodopisný film o křtinské přírodě. Celá akce proběhla ke spokojenosti všech jejich účastníků. Tímto chci vyjádřit velké poděkování paní Janě Žídkové, Marii Hruškové, Zdence Černochové, Marii Suchánkové, Ireně Marečkové, Ivaně Kuchaříkové za přípravu občerstvení pro všechny zúčastněné a hosty, Peťovi Foltýnovi a Staňovi Černochovi za zajištění techniky pro promítání, radě Orla za přípravu akce a všem zúčastněným. Srdečné díky Vám všem. Anna Hrušková
- 11 -
Pouť do Lurd (Lourdes) Dne 12. 7. 2010 jsme se vydali do poutního místa Lurdy ležícího na jihu Francie. Cesta trvala 2 dny. Měli jsme zastávku na poutním místě Rosa Mystika v Itálii a v Cannes. V 8 hodin ráno jsme dorazili na místo našeho cíle – do Lurd. Byli jsme velmi překvapeni milým přijetím obyvatel městečka, kde se člověk cítí jako doma. Všichni se usmívají, z tváří poutníků vyzařuje klid a pokoj. První den našeho příjezdu Francouzi slavili Pád Bastily, takže proběhl jakýsi seznamovací večírek, při kterém se každý zájezd poutníků mohl nějak prezentovat. My, poutníci z Moravy, jsme zazpívali pár lidových písní. Otec Marián pro nás každý den sloužil mši svatou. Třetí den po našem příjezdu jsme měli mši přímo v jeskyni zjevení, což byl zážitek, ze kterého budeme dlouho čerpat. Poté jsme navštívili lázně, kde jsme se mohli ponořit do vody, která tryská ze zázračného pramene. Prošli jsme si i stezku sv. Bernardety, viděli jsme místa, kde Bernardeta žila. Dalším hezkým zážitkem byla křížová cesta, která je utvořena ze soch lidské velikosti. Otec Marian doprovázel křížovou cestu svými promluvami. Každý večer jsme se mohli zúčastnit průvodu, kde se modlí růženec v mnoha jazycích. Každý nese při průvodu svíci, která se při zvolání AVE Maria pozvedá. Chceme poděkovat o. Marianovi, který se o nás celou pouť staral a každý den nám předával krásné myšlenky v jeho promluvách. A každému doporučujeme, aby se do Lurd alespoň jednou za život podíval – jsou to totiž zážitky, které dlouho ponesete v sobě a ze kterých můžete čerpat. Zázračné Lurdy Kdo kdy neslyšel o Lurdech? Člověk občas zaslechl „V Lurdech se stal zázrak“, nebo „chromí začali chodit“ a podobně. Přestože jsme křesťané, přece jen nás může napadnout, jak je to možné? Je to vůbec pravda? Pro tyto případy je nejlepší se do Lurd vydat. Cesta do Lurd je sice únavná, dlouhá a člověk si často říká, že mu to snad ani nestojí za to. Ale když tam přijedete a uvidíte ty ohromné zástupy lidí na vozíčcích, nemohoucí nebo ležáky, uvědomíte si, že tito lidé přece museli prožít mnohem větší útrapy při cestě do Lurd, než vy – zdraví lidé. Lurdy leží v krásném místě mezi horami, na úpatí Pyrenejí. Odevšad dýchá harmonie a klid. Během pobytu tam vás ani jednou nenapadne, že byste se chtěli dívat na televizi, poslouchat rádio nebo zapnout internet. Osvobozujete se od toho, co vás svazuje. Večer můžete jít - 12 -
na průvod se svící, při kterém se scházejí tisíce lidí, modlí se růženec v mnoha jazycích a zpívají, což je jeden z magických momentů, který v Lurdech zažijete. A i tam vidíte zástupy nemocných a nemohoucích se svícemi, kteří věří v to, že je jejich víra uzdraví. Lurdy jsou skutečně specifické poutní místo. Kde jinde se můžete přímo vykoupat v zázračné vodě z pramene, který vytryskl z místa, kde se zjevila Panna Maria? Hlavním místem v Lurdech je jeskyně, kde se Maria zjevila. Když si vystojíte dlouhou řadu poutníků a dostanete se dovnitř, projdete jeskyní a rukou se dotýkáte skály, která je od milionů poutníků, kteří tudy již prošli, ohlazená. V takovém okamžiku se snad i ateista zamyslí nad Boží mocí. A to vzbuzuje největší údiv. Svaté Bernardetě totiž nikdo nevěřil, že se jí Marie zjevuje, rodiče jí zakazovali k jeskyni chodit, lidé ji měli za blázna a ani v klášteře, kde poté působila, jí nevěřili. Jak je tedy možné, že obyčejná vesnická dívka dokázala přesvědčit miliony lidí, že Lurdy jsou posvátné místo? Nejspíš si neodpovíme na otázku, jestli se tam dějí zázraky nebo ne. Stačí se podívat na stěny lurdské baziliky, které jsou přeplněny děkovnými deskami uzdravených věřících. Zbytek si domyslete sami… Co dodat? Věř a víra tvá tě uzdraví… Ivana a Vladimíra Kuchaříkovy
Týden prázdnin prožitý v Taizé Ráda bych se s Vámi podělila o kus svého štěstí z prázdnin. Byl to pouhý týden, ale zato nezapomenutelný. V období červen a polovině července probíhá na vysokých školách zkouškové období. Toto období je pro všechny vysokoškoláky velice náročné. Zápasila jsem se zkouškami i já. Když jsem stále neměla uzavřeny všechny zkoušky, nic jsem neplánovala, nikam mě to nelákalo, v hlavě byly pouze zkoušky. Nabídku na zájezd do Taizé mi poslala kamarádka již někdy v dubnu. To jsem si řekla, nikam nejedu, nechce se mi, neláká mě to, času dost. Znovu však napsala upoutávku na tuto akci další kamarádka někdy začátkem června. Stále jsem si říkala, je to daleko a navíc škola…avšak touha po tom poznat to místo začala být opravdu velká. Rozhodující impuls bylo poslední oslovení mé kamarádky, která psala, že mají ještě volná místa. To byla doba, kdy jsem si řekla, zkouškové končí 10.7., pak už máš prázdniny a do Taizé se odjíždělo též v tento den. Přihlásila jsem se, vyřídila všechno potřebné k odjezdu. Začala jsem se těšit, ale byly zde i obavy. S kým pojedu, bude se mi tam líbit, seznámím se, nebude jazyková bariéra problém? Poslední zkouška - 13 -
mne čekala 9.7. a byla hodně důležitá. Dopoledne jsem ji udělala, pak jsem s radostí poděkovala Bohu, že to tak zařídil, a na cestu jsem se začala těšit, opadly všechny obavy. Byl to zájezd, který organizovaly mé kamarádky z Olomouce. Taizé je vesnička ve Francii, kde je vytvořena ekumenická komunita bratrů – někdy též bratrstvo z Taizé. Dějiny tohoto místa sahají až do roku 1940, kdy do této vesničky přišel 25 letý mladík, zakladatel hnutí, bratr Roger (Roger Schütz), švýcarský protestant. Vybral si toto místo, protože odtud pocházela jeho maminka. V roce 1949 založil s dalšími příznivci ekumenický mužský řád (bratrstvo), který dnes čítá přes 100 bratrů, z jedné třetiny katolíci (z toho jeden Čech - bratr Josef), ze dvou třetin příslušníci různých církví reformačního typu. Bratři z Taizé tvoří však i menší komunity asi tak do 10 lidí různě po světě. Od 60. let, zejména však během 70. let 20. století, se Taizé stalo centrem mezinárodních setkání evangelické i katolické mládeže, která zde žije ve stanových táborech a věnuje se meditacím, rozhovorům, zpěvu, jednoduchým pracím, atd. Zakladatel tohoto hnutí, bratr Roger, byl 16. srpna 2005 během bohoslužby napaden a usmrcen psychicky nemocnou návštěvnicí. Následníkem bratra Rogera se stal bratr Alois (Alois Löser), katolík pocházející z Německa (Bavorska), který k řádu přistoupil již roku 1974. A sám bratr Roger mu při vstupu do řádu řekl, že bude po jeho smrti následníkem komunity, on mu oponoval, že je moc mladý a takový úkol nemůže přijmout. Potom to bratr Roger nezmiňoval, ve stáří mu to však zopakoval a na to bratr Alois odpověděl, že už je na tuto službu starý. Ale i přesto se podle přání bratra Rogera stal bratr Alois vedoucím komunity. Odjížděla jsem v sobotu 10. 7. 2010 z Olomouce mikrobusem pro 24 osob. Na počátku cesty jsem téměř nikoho neznala, pouze organizátorky ☺. V průběhu jsme se společně seznamovali. Cesta trvala 20 hodin. Mnoho lidí z našeho mikrobusu jelo do Taizé poprvé a nikdo přesně nevěděl, co ho čeká. Lidé byli převážně mladí, mí vrstevníci, ale cestovala s námi i jedna mladá rodinka se dvěma malými dětmi – chlapci - Michálkem (6 let) a Karlíkem (2 roky). Obdivovala jsem jejich výdrž, i když někdy byli trošinku neposední, ale vše perfektně zvládli. Dále se mnou též cestovali snoubenci, kteří na tohle místo jeli na svou předmanželskou cestu, a jak řekli později: „Jeli jsme právě sem, abychom si upevnili naše rozhodnutí, které brzy zpečetíme na celý život.“ Po příjezdu do Taizé nastalo 1. překvapení. Nečekala jsem tolik lidí. Sjelo se tam kolem 3000 poutníků z celého světa, jezdí sem však i více 5000, někdy 6000. Komunita je přístupná pro lidi během celého roku. Od jara do podzimu zde bývá mnoho lidí, v zimě méně. Nejprve jsem šla navštívit kostel. 2. překvapení mne čekalo při vstupu - chrám laděn do oranžovo - žluté barvy, stavěn - 14 -
do moderního stylu. Zdál se být malý pro tak velké množství lidí, avšak je tak skvěle architektonicky řešen, že během chvíle z jeho přístavby udělají obrovský prostor, do kterého se vejde asi těch 5000 lidí. Pak následovalo uvítání a byl nám sdělen řád. Všichni se chovali moc mile a byli ochotní. Ten, kdo zde jede na týden, zaměřuje se na vnitřní život a společenství s Bohem skrze modlitbu, na ujímání se zodpovědnosti za lidskou rodinu s touhou stát se v ní kvasem pokoje a důvěry. Každý by měl dodržovat řád, aby to mohlo fungovat, což tak opravdu je. Typický den v Taizé: Od pondělí do pátku 8:15 ranní modlitba, snídaně 10:00 denní úvod s bratrem komunity, po kterém následuje tiché rozjímání nebo sdílení ve skupinkách 12:20 polední modlitba, oběd 14:00 nácvik zpěvu během odpoledne setkání v mezinárodních skupinkách nebo praktická pomoc 17:15 svačina 17:45 tematické semináře (od úterý) 19:00 večeře 20:30 večerní modlitba, poté vigilie se zpěvy v kostele a následně noční klid Pátek po večerní modlitbě následuje modlitba okolo kříže Sobota 15:15 tematické semináře 20:30 večerní modlitba se svíčkami na oslavu velikonočního tajemství Neděle 8:45 snídaně 10:00 eucharistie 13:00 oběd 19:00 večeře 20:30 večerní modlitba Každý se může rozhodnout sám, jak zde pobyt stráví. Lze být i v tichu a s nikým nemluvit, pouze s bratrem na biblických hodinách a rozjímat v tichosti s Bohem. Je zde i možnost přihlásit se na práci a dopoledne třeba pomáhat v kuchyni, umývat nádobí, vynášet odpadky, balíčkovat piknik na odjezd domů, prodávat občerstvení - 15 -
v kavárně, atd. O biblickou hodinu však nikdo nepřijde a v mezinárodních skupinkách se můžete shledat s ostatními i odpoledne. Obdivovala jsem, jak to mají bratři všechno zařízené a perfektně to klape. Jídlo se vydává ve frontách a i pro tak velký počet lidí ho připravují velmi dobré a chutné. Z jazykové bariéry, které jsem se obávala, nakonec problém nebyl, angličtina mi vystačila. Poznala jsem zde spoustu lidí z celého světa a s mnohými jsem uzavřela hezká přátelství. Náš mikrobus se též hodně sblížil a vytvořili jsme skupinku, ze které se nikomu nechtělo vracet domů do reality všedních dnů. Vždyť v Taizé je tak krásně, čas ubíhá rychle a přitom se zde člověk zastaví a může přemýšlet nad otázkami života, v tichosti rozjímat a být ve spojení s Bohem. Když se mě po návratu spoustu blízkých lidí zeptalo, jak jsem se měla, odpověděla jsem jim: „To nelze snad ani popsat, to se musí zažít.“ To, co jsem zažila já, asi nikdo úplně nepochopí, ale pokud byste se někdy rozhodovali, zda Taizé navštívit nebo ne, určitě neváhejte, stojí to za to ☺!!! A už při návratu domů jsem věděla, že se tam chci opět někdy vrátit! Zdenka Černochová mladší ☺
Myšlenky pro každý den na měsíc srpen 1.
Je to Bůh, který hledá nás. On nám jde naproti.
2.
Od věčnosti nás měl Bůh ve své mysli a miloval nás jako jedinečné a neopakovatelné bytosti. On nás volá a Jeho volání se uskutečňuje skrze osobu Ježíše Krista.
3.
Skrze Krista, který za nás dal svůj život, skrze jeho lid zakoušíme lásku, kterou má Bůh k nám.
4.
Tak jako Ježíš povolal sv. Jakuba a ostatní apoštoly, volá také každého z nás. Každý z nás musí pochopit a uvěřit: „Bůh mě volá, Bůh mě posílá.“
5.
My nemáme ani sílu, ani vytrvalost, ani čistotu srdce nezbytné k tomu, abychom mohli následovat Boha celým svým srdcem a celým svým životem. Prosme o ně Marii.
6.
Ježíš nás chce doprovázet, tak jako provázel učedníky na cestě do Emauz. On nám ukazuje směr cesty, kterou máme kráčet. On nám dává sílu. - 16 -
7.
Hledejme pravdu o Kristu a jeho církvi. Musíme však být důslední: milujme pravdu, žijme v pravdě, hlásejme pravdu!
8.
Lež se nám velice často prezentuje pod závojem pravdy. Je proto nezbytné zbystřit pozornost, abychom rozpoznali pravdu.
9.
Kristus je středem křesťanské víry, kterou církev hlásá všem mužům a ženám.
10.
Pravda je nejhlubší potřebou lidského ducha. Máte mít především hlad po pravdě o Bohu, o člověku, o životě a světě.
11.
Křesťanská víra klade hluboké pouto mezi lásku a život. Láska Boží nás vede k životu.
12.
Kristus je jediným kompetentním společníkem pro rozhovor, kterému můžete klást otázky po ceně a smyslu života, nejen života ve zdraví a štěstí, ale také života zatíženého utrpením.
13.
Smysl života je v lásce. Jedině ten, kdo umí milovat tak, že zapomíná sám na sebe, aby se dal bratru, plně realizuje vlastní život.
14.
Povolání od Krista se neobrací jen k řeholnicím, řeholníkům a kněžím. On volá všechny, také ty, kteří osloveni láskou směřují k manželství.
15.
Ke každému z vás se Kristus obrací s výzvou: „Následuj mě!“ Někdy tato slova znamenají: „Volám tě k naprosté lásce ke mně (k zasvěcenému životu), ale velmi často chce Ježíš říci: „Následuj mě, který jsem ženich církve a nauč se ode mě milovat svou ženu tak, jak jsem miloval já církev.
16.
Nechte Krista promlouvat ke svým srdcím. Neutíkejte od Něj. Chce vám říci něco zásadního pro budoucnost vaší lásky, aby tato láska měla v sobě nezbytnou sílu překonávat životní zkoušky.
17.
Kristus vás nevolá jen k tomu, abyste s ním kráčeli životní poutí, on vás zve také k tomu, abyste byli jeho svědky ve světě, před jinými, protože dnes na celém světě mnozí hledají cestu, pravdu a život, ale neví, kam se obrátit.
18.
Máte za úkol stát se uprostřed dnešního světa svědky pravdy o lásce. Je to náročná pravda, která je často v kontrastu s obecným míněním a s běžnými slogany.
- 17 -
19.
Kristus je Cesta, Pravda a Život a všechny vás zve, abyste jej s láskou následovali. Je to všeobecné povolání, které nezávisí na barvě kůže, sociálních poměrech nebo věku.
20.
Náš přítel Kristus je uprostřed vás, aby se vás osobně zeptal, chcete-li Ho odhodlaně následovat po cestě, kterou vám ukáže, jste-li ochotni přijmout jeho pravdu a poselství spásy a chcete-li naplno žít křesťanský ideál.
21.
Bůh vám pomůže, dá vám světlo a svou sílu, abyste dokázali odpovědět na Jeho povolání s velkodušností. Je to povolání k naprosto křesťanskému životu.
22.
Co znamená být svědkem Kristovým? Znamená to žít podle evangelia: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí... Miluj svého bližního jako sám sebe.“
23.
Kristovo povolání nás vede cestou, která není snadná, protože nás může dovést ke kříži. Ale neexistuje jiná cesta, která přivádí k pravdě a dává život.
24.
Maria se svým „fiat“ otevřela lidstvu novou cestu. Ona skrze naprosté oddání se poslání svého Syna a Jeho přijetí je prototypem každého křesťanského povolání. Ona půjde s námi.
25.
Nemějte strach být svatí! Taková je svoboda, ke které nás osvobodil Kristus.
26.
Sloužit znamená být člověkem pro druhé.
27.
Je zapotřebí dobře vědět, které dary ti udělil Bůh v Kristu. Je zapotřebí dobře poznat přijatý dar ve zkušenosti rodinného a farního života, abychom jej mohli dát druhým.
28.
Pouze Kristus je Cesta, Pravda a Život. Nechte se Jím uchvátit!
29.
Vy jste se rozhodli následovat Ježíše Krista. Kolikrát nás k němu láskyplně dovedla jeho Matka. K Ježíši skrze Marii.
30.
I v těch nejodlehlejších částech světa je stále více zapotřebí svědků evangelia, kteří by neměli strach z nepříznivých situací a okolností, kteří by uměli žít v souladu s vírou, s pohledem upřeným k osobní svatosti a k bratrské službě lásky.
31.
Milujte Marii jako Matku, kterou je pro Vás. Ať je vždy naší hvězdou a ochránkyní. Matka Kristova i Matka naše.
- 18 -
--AKCE---AKCE---AKCE---AKCE---AKCE-V neděli 22. 8. 2010 se koná Orelská pouť na Svatém Hostýně. Mši svatou v 10.00 hodin bude celebrovat arcibiskup Jan Graubner Pozvání pro děti i dospělé na Rozloučení s létem a posezení u táboráku, které plánujeme na poslední srpnový nedělní podvečer.
pro mládež naší farnosti
23. – 25. 8. 2010 Vyrazíme po cyklostezce směr Haná, Kroměřížsko a okolí. Spát budeme pod širákem nebo někde na faře. Předběžná cena 200 Kč na osobu. Podmínkou je kolo v dobrém stavu a cyklistická helma. Trasa a další nezbytnosti bud ou sděleny po přihlášení. Na všechny se těší o. Jan Hlásit se můžete na tel. čísle 777 671 896 (Jitka Martínková) nejpozději do 15. 8. 2010
V neděli 29. 8. 2010 při mši svaté posvětí pan farář dětem, které půjdou od 1. září do 1. třídy, školní aktovky. Aktovky si, děti, přineste do kostela s sebou. Budeme dětem vyprošovat hodně sil a Boží požehnání na nové školní cestě. Zároveň se budeme přimlouvat za rodiče těchto dětí, učitele i vychovatele, aby byli dětem dobrými rádci i vychovateli při jejich školních radostech i starostech po celý nový školní rok 2010/2011.
- 19 -
Rok se nám opět přehoupl a blíží se pouť ve Štípě. V letošním roce proběhne 12. 9. 2010. Pěší pouť k Panně Marii Štípské začíná v Loučce, odkud se vychází v sobotu 11. 9. 2010 v 7:30. Dále se pokračuje směr Rajnochovice – rozcestí u hotelu Polom, Troják, Kašava, Štípa. Na Trojáku se můžete přidat k pěším poutníkům, kteří zde mají krátkou zastávku a v 11:00 pokračují v pěší pouti do Štípy. Příchod do Štípy je přibližně v 16:30. Kdo má chuť a zájem se k pěším poutníkům připojit bude srdečně vítán. S sebou přibalte dobrou náladu a chuť obětovat své radosti i starosti všedních dnů a položit je společně na oltář při mši svaté za poutníky z farnosti Loučka, která je sloužena v sobotu 11. 9. 2010 v 17:00.
Biřmování Proběhne ve farnosti Loučka 25. 9. 2010. Čas mše svaté, při které přijmou naši biřmovanci svátost, bude upřesněn. Zveme všechny farníky i hosty k významné slavnosti a již dnes jim vyprošujeme hojnost darů Ducha svatého a Boží požehnání.
Veškeré připomínky, články či náměty můžete vložit do krabičky v kostele k tomu určené. Elektronicky jej můžete poslat na email:
[email protected] Těší se tým autorů ☺
- 20 -
