ZPRAVODAJ NÁRODNÍ RADY SFŘ

ZPRAVODAJ NÁRODNÍ RADY SFŘ 2009—2012 ČÍSLO 8

BŘEZEN 2011

Uvnitř naleznete: Z jednání NR, Rok Otce Maxmiliána Kolbeho, Dědictví Aneţky České, kázání p. Víchy, C - M pouť a další...

A opatrujte se… Dr. Ivo Šmoldas vyprávěl onehdá v rozhlase, jak hlídal sousedovi slepice. Neznalý péče o zvířata a ve strachu, ţe by se mu slepice rozprchly, celý den je na dvoře hlídal. Pak uţ znavený a vyčerpaný se v pozdním odpoledni rozhodl, ţe je naţene do kurníku. Běhal po dvoře, mával rukama, volal „ kšá, kšá“, ale slepice jeho výzev nedbaly. Naštěstí pak zapadlo slunce, slepice zničehonic přišly k rozumu, samy vlezly do kurníku a poslušně v něm zaujaly svá místa. Symbolická příhoda na téma chování současného člověka. Lidstvo získalo pocit, ţe má všechno ve svých rukou. Dokonce řeší nejen problémy, které nastaly, ale které by dokonce nastat mohly: například sráţka s asteroidem. Vědci vymýšlejí různé remorkéry a gravitační traktory, které by dokázaly změnit dráhu řítícího se asteroidu a „ odtáhnout“ jej mimo dosah Země. Ale čím víc toho víme, tím je naše situace dramatičtější. V roce 1980 věděli vědci o 86 planetkách a kometách, které se pohybují nebezpečně blízko Země. V roce 2000 jich uţ bylo 921 a v současnosti jich je 5 388. Americká NASA registruje 186 asteroidů, které zařadila do kategorie „riziko střetu“. Vyřešit takovou situaci je samozřejmě svízelné. Kaţdý nestranný pozorovatel mi dá za pravdu: je to zázrak, ţe se Země s ţádným tělesem ještě ne-

„Nebojte se!“

srazila. Slovo zázrak, na něţ je současný svět alergický (kromě spojení technický zázrak), pouţívám ne jako vzletné, básnické vyjádření, či dokonce jako nějaké „církevní ptydepe“, ale jako výraz, který vyjadřuje danou skutečnost docela realisticky. Jedna malá cévka v našem mozku stačí, aby praskla – a my umíráme. Náš ţivot visí doslova na vlásku a prodlouţit si ho vlastní péčí je podobné úsilí jako vymyslet remorkér pro 5 388 planetek. Tím nechci nikoho nabádat, aby kouřil a jedl od rána do večera bůček. Na druhou stranu se mi ale zdá stejně pošetilé přání, které se šíří naší zemí a pouţívá se stále častěji, dokonce místo pozdravu: „Opatrujte se!“ Tato sebepéče by měla asi v první řadě znamenat zdravý způsob ţivota. Nechci podrývat zásluhy lé-

kařů, to vůbec ne. Kaţdý můţeme udat nespočet příkladů, kdy nám lékaři ţivot zachránili a dokonce prodlouţili, stejně jako příklady, kdy člověk zemřel po návratu z preventivní prohlídky, kdy mu řekli, ţe je zdráv. A nemusí ten druhý případ nutně znamenat, ţe lékař pochybil. Nebudu zdrţovat, všichni asi víte, kam mířím. Přejme si, alespoň my, kteří věříme v Boha: „Bůh Tě opatruj!“, tak jako to dělávali naši předci. Ne jako staromilci nebo jako lidé, kteří zaspali svou dobu, ale naopak jako ti, kteří vědí, ţe Zemi ohroţuje 5 388 planetek, a tak bude rozumnější svěřit péči o její budoucnost, stejně jako o budoucnost naši, do povolanějších rukou. Věra Eliášková

ZASEDÁNÍ NÁRODNÍ RADY NBS SFŘ V ČR 2009 – 2012 Zápis z jednání NR dne 19.2.2011

č. zápisu: 7

Přítomni: P. Bonaventura Štivar OFMCap, P. Sebastian Kopec OFMConv, Václav Němec OFS, Karel Ţeníšek OFS, Jiří Šenkýř OFS, Marie Magdalena Janáčková OFS, Markéta Strašíková OFS, Lubomíra Kmentová OFS, František Novák OFS, Marta Ševelová OFS Omluvili se: P. Antonín Klaret Dabrowski OFM Místo a doba jednání: Brno, klášter kapucínů, 9.30 – 14.30 hod. 1. Koordinační tým a) Národní ministr předloţil národní radě rezignaci s. Marty Ševelové na sluţbu člena a sekretáře NR. Rezignaci podala z osobních důvodů a NM i NR ji k dnešnímu dni přijali. NM předloţí na příštím jednání NR návrh na dva kandidáty k volbě do uvolněné sluţby. b) NR jednomyslně schválila výroční zprávu NR SFŘ v ČR za rok 2007 (příloha č. 1) a 2008 (příloha č. 2) předloţené NM. c) Hospodář předloţil zprávu o hospodaření NR v roce 2010, která byla jednomyslně schválena (příloha č. 3). d) Sestra M. M. Janáčková informovala radu o zakoupení letenky na generální kapitulu SFŘ v ceně 25.648,- Kč, které rada jednomyslně schválila, a projektu CIOFS nazvaném Trvalá formace (přehled formačních témat příloha č. 4). e) NM informoval NR o ţádosti ministra MBS SFŘ Brno – minorité o projednání a řešení situace v jejich společenství. P. Sebastián, národní duchovní asistent, domluví setkání společenství s ním, NM a duchovním asistentem, na kterém se situace bude řešit. f) Národní ministr se souhlasem NR ustavil Výbor pomoci přípravě blahořečení Dr. Františka Noska (příloha č. 5) 2. Sekretariát a) NR rozhodla, ţe nová adresa sekretariátu je: KLÁŠTER KAPUCÍNŮ Sekretariát NR SFŘ v ČR Kapucínské náměstí 303/5 60200 BRNO a pošta z adresy: [email protected], bude prozatím automaticky přeposílána na adresu [email protected]. b) M. Ševelová do 6.3.2011 dodá rozpracované materiály a vyúčtuje zálohu sekretariátu k rukám národního ministra, poté se dohodne datum předání agendy sekretariátu do Brna P. Bonaventurovi Štivarovi OFMCap. c) Členové NR (delegáti NM) informovali o uskutečněných VK v MBS Havířov a BPV v MBS Přerov, MBS Nivnice, MBS Benešov, MBS Jilemnice. 3. Formační tým a) Jarní formační seminář má téma: „Od evangelia k ţivotu a od ţivota k evangeliu“. Konat se bude v pátek a sobotu 20.- 21.5.2011 v Petrino v Brně. Program a pozvánka příloha č. 6. b) Na příští jednání NR formátor předloţí návrh programu FNP na Sv. Hostýn ve dnech 16.-17.9.2011 ve spolupráci s MBS SFŘ Přerov. V roce 2012 se FNP uskuteční v termínu 14.-15.9.2012. c) V letošním roce se uskuteční ve dnech 6.-12.11.2011pouť do Říma se zastávkami na františkánských místech, předpokládaná cena 9.500,- Kč, program poutě – příloha č. 7. 4. Konference národních duchovních asistentů P.Sebastian Kopec OFMConv. informoval o vznikajícím novém MBS SFŘ v Krnově.

2

Datum dalšího zasedání NR: výjezdní 6. – 7.5.2011 ve Světlé nad Sázavou Přílohy: 1) Výroční zpráva NR SFŘ v ČR za rok 2007 2) Výroční zpráva NR SFŘ v ČR za rok 2008 3) Zpráva o hospodaření NR NBS SFŘ v ČR za rok 2010 4) Přehled formačních témat CIOFS 5) Výbor pomoci přípravě blahořečení Dr. Františka Noska 6) Program a pozvánka na jarní formační seminář 20.-21.5.2011 7) Program poutě do Říma 6.-12.11.2011 Zapsal: Marta Ševelová

Kontroloval: Václav Němec

Přílohy naleznete na konci v oddíle „Přílohy zápisu ze zasedání Národní rady―

Rok 2011 – Rok O. Maxmilána Kolbeho a 70 let od jeho smrti „Později, kdyţ uţ O. Maximilán Maria Kolbe leţel nahý na betonu v cele hladu s ostatními vězni, jsem jen věděl, ţe Otec ještě ţije, protoţe člověk, který měl celu na starosti, Borgowiec Bronislaw, jenţ z cely vynášel mrtvá těla, říkal, ţe dneska se vězni ještě modlili a zpívali. Ale den ode dne bylo v cele více a více ticho, jak jich ubývalo. Kdyţ uţ všech devět zemřelo, byl O. Maxmilián ještě ţiv. A na vigilii slavnosti Nanebevzetí Panny Marie 14. 8. 1941 vešel do cely jeden esesman a píchl O. Maxmiliánovi injekci fenolu. Borowiec odvezl ostatky do krematoria a tam byly spáleny,“ vzpomínal Franciszek Gajowniczek, vězeň č. 5659 z Osvětimi, otec dvou dětí, kterému O. Maximilán Maria Kolbe zachránil ţivot, kdyţ se nabídl místo něj, při beatifikaci O. Maximilána v Římě 17. 10. 1971. Jak to tehdy vlastně bylo? Dejme ještě jednou slovo F. Gajowniczkovi: „Ráno apel jako obyčejně. Celý tábor stál vyrovnán v řadách, v pěticích či šesticích. Vţdycky ráno vybíralo kápo na práci – 20, 30, 100 lidí – jak bylo potřeba. Byl právě srpen, doba ţní, obyvatelstvo široko daleko kolem tábora evakuováno, tak jsme museli sklízet my. A při té práci se podařilo jednomu z vězňů utéct, byl z našeho bloku, nevím, jak se přesně jmenoval, znali jsme se stejně jen podle čísel. Prostě, kdyţ jsme se večer vrátili z práce, jedno číslo z bloku 14A chybělo. Pak přišel Rapportfuhrer Fritzsch a začal vybírat: ´Zběh se nenašel, deset muţů z vás za něj zemře hladem.´ Stáli jsme v řadě v dost širokých rozestupech, takţe Fritzsch mohl kolem kaţdého klidně projít. Stál jsem ve stejné řadě s O. Kolbem. Fritszch tedy procházel řadami a vybíral, kdo se mu líbí. ´Ten… ten…´- ukazoval, aţ přišel k naší řadě, ukázal na mne a řekl: ´Ten…´ Vyhrkl jsem, ţe je mi líto nechat samotnou ţenu a dvě děti. Řekl jsem to polsky, vězňové kolem mne to všichni slyšeli. Slyšel to i O.Kolbe. Vyvedli mne z řady, byl jsem normální, obyčejný vězeň, nikdo mě nijak zvlášť neznal. A tehdy vystoupil z řady dobrovolně ještě jeden vězeň. Všichni se na něj otočili. Co se děje? Bylo přece zakázáno vystoupit bez rozkazu z řady. Za takový přestupek hrozila okamţitá smrt zastřelením na místě. Ten vězeň se zastavil před Fritzschem, velkým táborovým masovým vrahem, který na něj vykřikl: ´Co chceš, ty polská svině?´ A uţ sahal po revolveru. Ten vězeň však odpověděl naprosto klidně, ţe chce jít za jednoho z vybraných: Socha sv. Maxmiliána Kolbeho v Muszyně ´On má ţenu,´ řekl, ´ţenu, děti, a já jsem sám, jsem katolický kněz.´ Nevím, co způsobilo, ţe ho Fritzsch hned na místě nezastřelil, ţe s výměnou souhlasil. Domnívám se, ţe uţ to bylo velké vítězství O. Maxmiliána nad takovým zločincem. ´Za koho chceš jít?´, zeptal se Fritzsch. O. Kolbe ukázal na mne: ´Za něho. ´ 3

Vytáhli mě z desítky, vracel jsem se kolem O. Maximilána, nic jsme si neřekli, ani jsem mu nestačil poděkovat. Jen jsem viděl v očích O. Maxmiliána velkou spokojenost. Šel jsem dál, teprve později, mnohem později, jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Svědomí mne trápilo - proč zrovna já?“ V letošním roce uplyne 70 let od mučednické smrti O. Kolbeho. K tomuto výročí františkáni minorité z Niepokolanowa u Varšavy, kde O. Kolbe zaloţil klášter, vyhlásili období 15.8.2010 - 15.8.2011 Rokem O. Maxmiliána Marii Kolbeho. K tomuto výročí připravují i řadu dalších aktivit: festival mládeţe Max Festival, symposium na Katolické universitě v Lublinu, vědeckou olympiádu na téma odkazu O. Kolbeho i velkou novénu před 70. výročím mučednické smrti. K této iniciativě se připojil i polský Senát, která na svém 63. zasedání 21. října 2010 vyhlásil rok 2011 Rokem O. Kolbeho. Redakce FZ připojuje k tomuto tématu i úryvek z delší básně na toto téma: Vězeň č. 16670 Ty Boţe ty chválíš bolestí jak bezmocné jsou ruce tvé kdyţ naše zejí prázdnotou jak bezmocné jsou ruce tvé kdyţ naše k oběti se nenabídnou kdyţ naše tvrdošíjnost lpění na marném ( tím chci říct: na sobě) přehlédnou snadno moţnost zříci se deset muţů v jedné cele deset muţů v cele smrti deset muţů v cele hladu deset muţů z bloku 14A rozhlíţejí se po novém apartmá beton je čistý umytý aţ studí nahotou není to zrovna dvakrát zábavný televizní seriál co se ti teď honí hlavou zoufale nepřipravenou na prostý fakt ţe takový budeš jaký odtud vyjdeš takový zůstaneš jaký tady umřeš takový budeš jaký umřeš

Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Mt 25,40 4

Národní rada Sekulárního františkánského řádu ČR spolu s farností Poříčí nad Sázavou -------------------------------------------------------------------

vás srdečně zve na tradiční Pouť k hrobu Dr. Františka Noska do Poříčí nad Sázavou v sobotu 16. dubna 2011 Pouť se koná vţdy kolem výročí smrti Dr. Františka Noska (1886 -1935), františkánského terciáře a významného předválečného katolického politika a národohospodáře. Program pouti: 14.00 hod komentovaná prohlídka kostela sv. Havla; kostel je románského původu a je vzácnou památkou 15.00 hod mše svatá za dr. F. Noska v kostele sv. Havla (u řeky); účast přislíbil Otec arcibiskup Dominik Duka OP, 16.00 hod modlitba u hrobu dr. Noska na hřbitově u kostela 16.15 hod setkání poutníků na faře Spojení vlakem: Praha, hl. n. 8.43 Čerčany Čerčany Poříčí n.S. Benešov (pro pěší pouť) 9.31

12.20 13.13

13.20 14.13 14.16 14.20

17.36 16.43 16.30 16.25

18.36 17.43

19.06 18.13 18.08 18.03

Poznámky: a) Kromě 1. sloupce (vlak do Benešova) jde o zastávkové vlaky. b) Z Čerčan do Poříčí jsou asi 2-3 km. Je moţno putovat i z Benešova, kde je sraz asi v 9.40 hodin u východu z nádraţí ČD ve směru na Konopiště. Z Benešova se putuje asi 12 km. c) Na trati Praha – Benešov bývají někdy výluky. Informace o nich jsou na webové stránce Českých drah www.cd.cz. Nebo je moţno zavolat jejich nepřetrţitou informační sluţbu na tel. 840 112 113. d) Bliţší informace o pouti: [email protected] , tel.272 76 50 83, mobil 732 74 49 53 e) F. Nosek se narodil 26.4.1886 v Chrudimi. V r. 2011 proto uplyne 125 let od jeho narození. f) Nedávno byla znovu vydána první z publikací o dr. Noskovi, která poprvé vyšla jiţ v r.1939. Její název je „Dr.Nosek mladým“ a.dnes jiţ má hodnotu dokumentu. Kníţku nyní vydalo Národní bratrské společenství Sekulárního františkánského řádu (dříve nazývaného III. řád sv. Františka). 5

Jak se putovalo za Noskem

Bratr Dr. František Nosek byl jakoby magnetem, který přitahoval lidi uţ za svého ţivota. Lidé však za ním nepřestali putovat ani po jeho předčasné smrti v dubnu 1935. Od té doby se putuje k jeho hrobu v Poříčí nad Sázavou, při kostele sv. Havla. V roce 2006, při kulatém výročí od jeho narození, byla příleţitost putovat i do Noskova rodného města Chrudimi. Uvedeme zde vzpomínky na tato putování. Jsou převzaty z úvodu ke kníţce „Dr. Nosek mladým“. Vlastní kniha vyšla poprvé v roce 1939 a má tak hodnotu dokumentu. V roce 2010 vydalo znovu tuto kníţku Národní bratrské společenství Sekulárního františkánského řádu. Kniha je k dostání na velkých akcích, pořádaných Národní radou SFŘ. Autorem níţe uvedeného textu je br .Miloslav Müller OFS, který jej napsal v červenci 2010. 1) Pouti do Poříčí n.S. ke hrobu dr.Noska Od Noskovy smrti putovali jeho přátelé a stoupenci kaţdoročně ke hrobu, který je v Poříčí nad Sázavou při kostele sv. Havla (u řeky) a na mši sv. obětovanou za něho v tomto kostele. Měli vazby na různé spirituality v Církvi; nejvíce z nich na františkánskou rodinu. Někteří byli – stejně jako Nosek - členy III. řádu sv. Františka (terciáři; jejich bratrská společenství však později v období vlády komunismu zanikla). Velkou část poutníků tvořili funkcionáři katolických druţstev, které Nosek pomohl zaloţit (přijíţděli i potom, co byla druţstva zlikvidována). Politicky byli orientováni na Československou stranu lidovou, jejímţ funkcionářem Nosek byl. O prvé z těchto poutí, konané dne 17. dubna 1936, v den 1. výročí Noskovy smrti, se referuje v časopise Lidový hospodář, č. 18/1936. Pouti dojednával a svolával po několik desetiletí aţ do své smrti v r. 1983 spolupracovník dr. Noska, prof. Antonín Novák. Mše sv. za dr. Noska byla v té době slouţena v Poříčí v neděli ráno. Nikoli však kolem výročí Noskovy smrti, ale na druhou neděli velikonoční (neděle po velikonocích, zvaná Bílá). (Od poloviny 80. let je mše slouţena opět kolem výročí Noskovy smrti; od r. 1992 v sobotu odpoledne.) Poutníci (muţi) cestovali z území celých Čech; kromě blízké Prahy nejvíce z východních Čech (z Vysočiny). Zpočátku putovali veřejnými dopravními prostředky; ze vzdálených míst proto vyjíţděli hluboko v noci. Putovali nejprve sami. Později - v závislosti na rozvoji automobilismu - přijíţděli auty, resp. je přiváţely jejich děti. Putovali tak i se svými rodinnými příslušníky. V dobách totality byla pro Noskovy pamětníky účast na mši sv. v Poříčí jednou z mála moţností, jak se legálně sejít. V roce 1985 přišla na pouť větší skupina terciářů, t.j. členů Sekulárního františkánského řádu. Terciáři byli ze společenství Praha-jih a přišli se svým duchovním asistentem P. Aloisem Mocem OFM. (Toto společenství zaloţil P. Alois za totality tajně.) Od té doby se terciáři starají o dojednání pouti. To by však bylo málo platné nebýt podpory ze strany duchovních správců a věřících v Poříčí a také podpory poskytované františkánskými řády. Nyní putují do Poříčí někteří z dětí nebo vnuků event. pravnuků původních poutníků, více však terciáři a další zájemci o osobu dr. Noska. Pokud jde o způsob cestování, většina účastníků přijíţdí individuálně. Někdy formou autobusového zájezdu: např. v r. 2002 byly 2 takové výpravy: z Chrudimi a ze Ţďáru n. S. V r. 2010 přijel zvláštní autobus z Havlíčkova Brodu. Počínaje r. 1989 přichází skupina poutníků z Benešova pěšky. V době totality slouţili mši sv. za F. Noska místní duchovní; od roku 1990 mohli přijíţdět celebranti i odjinud. Hlavními celebranty pak byli tito kněţí: P. Miloslav Fiala OPraem. (1994, 2007), P. Petr z Alcantary Houška OFM (1995, 1999), P. Karel Pilík (1996, 1997), P. Josef Smola (2009; viz níţe ad 2) Byl-li přítomen biskup, byl hlavním celebrantem: Antonín Liška (1990, 1991; Otec Liška byl v 70. a 80. létech duchovním správcem v Poříčí n.S.), Jaroslav Škarvada (1992, 2000, 2003), František Lobkowicz (1993), Jiří Paďour OFMCap. (1995, 1996 jako představený české provincie řádu kapucínů, 1998, 2001 jako biskup), Václav Malý (2002), Josef Kajnek (2004), Karel Herbst (2005), kardinál Miloslav Vlk (2008). Je potřeba vyzdvihnout, ţe se dvakrát účastnil jako hlavní celebrant apoštolský nuncius arcibiskup Giovanni Coppa (1993, 2000; později se stal kardinálem). Nelze pominout účast provinciálů františkánských řádů; hlavními celebranty byli: Jan Maria Vianney Dohnal OFM (2006), Jeroným Jurka OFM (2010). Pozn.: Otec Stanislaw Gryń OFMConv., provinciál řádu minoritů, celebroval v Poříčí r. 2004 pro účastníky jiné pouti – Cyrilometodějské, která v tom roce měla trasu přes Poříčí. Pouti do Poříčí se několikrát účastnil František Reichel a to jako národní ministr (představený) SFŘ v ČR. Rovněţ současný národní ministr Václav Němec se účastnil pouti do Poříčí v r. 2007. Pouti se tehdy účastnila celá Národní rada SFŘ, která zde zasedala pod jeho vedením. 6

Z významných osobností české politiky se poutí účastní téměř vţdy Jan Kasal, donedávna místopředseda Poslanecké sněmovny. Někdy téţ dřívější člen Poslanecké sněmovny Vladimír Říha nebo nynější členka PS Helena Langšádlová. Rovněţ dřívější senátor Jiří Šenkýř byl v Poříčí několikrát. Pouti napomohly k zachování památky dr. Noska v omezeném okruhu osob přes nepřízeň doby. V širokých vrstvách však dr. Nosek upadal v zapomenutí tak, jak umírali ti, kteří jej osobně znali. Po obnovení demokracie v r. 1990 jsou pouti nejvýraznějším znamením trvajícího zájmu o Noskovu osobu. 2) Chrudim – Noskovo rodiště O probuzení zájmu věřících v Chrudimi o Noskovu osobu se zaslouţil P. Josef Smola, který byl aţ do léta 2009 arciděkanem v Chrudimi. V posledním desetiletí pravidelně přijíţdí na mši sv. do Poříčí n. S. a vţdy s ním přijedou jeho farníci. V r. 2009 byl hlavním celebrantem. Ve spolupráci s ním uspořádala místní pobočka Křesťanské akademie přednášku o Noskovi a to v Noskově rodišti Chrudimi. Přednáška se konala dne 19.4. 2005, t.j. těsně po výročí 70 let od Noskovy smrti. Hovořil prof. Lubomír Mlčoch z Prahy. V roce 2006 bylo výročí 120 let od Noskova narození. V den výročí, t.j. 26. 4. 2006, byla v arciděkanském kostele v Chrudimi slavena mše svatá. Hlavním celebrantem byl Mons. Dominik Duka OP, tehdejší sídelní biskup královéhradecký (od r. 2010 arcibiskup praţský). Bratři a setry, jiţ delší dobu jsem se začala modlit za Národní radu SFŘ v ČR. A důvod byl, jak jsem se později dověděla. Jsme v polovině 3letého období sluţby členů NR a bylo by dobře, abychom se jiţ nyní modlili a prosili za obsazení další NR. Víme všichni, jak je to náročná a zodpovědná sluţba. Tímto vás vybízím ke společné modlitbě a vzývání Ducha svatého o pomoc při výběru kandidátů do příštích voleb. Pouţijme tu samou modlitbu, kdy jsme volili na vzácném Velehradě 6. - 7. 6. 2009. Jistě ji všichni máte a ne-li, zde je:

Ať se vţdy a všude projevujeme mezi sebou jako bratři a s důvěrou svěřujeme jeden druhému své potřeby. Ať kráčíme společně ne podle těla, ale podle Ducha, v upřímnosti svého ţivota a navzájem se s pokorou a úctou podpíráme a napravujeme. Ať se chráníme rozčilování a hněvu pro hřích či špatnost nějakého bratra, ale ať si duchovně pomáháme, jak nejlépe umíme. Ať nemáme ţádnou moc ani nadřazenost mezi sebou a chováme se tak, jak v evangeliu říkal a konal náš Pán. Ať neříkáme a nečiníme bratrovi zlé, ale naopak ať si pro lásku ducha rádi slouţíme a navzájem se posloucháme. Ať se nevzdalujeme od přikázání Páně a netouláme se mimo poslušnost, ale vytrváme v přikázáních Páně, která máme, abychom následovali svaté evangelium a náš způsob ţivota. Ať umíme slovy i skutky zvěstovat celému světu, ţe nikdo kromě Boha není všemohoucí. Ať dokáţeme evangelizovat tak, abychom se vyhýbali hádkám a sporům, dali se do sluţby všem a vyznávali, ţe jsme křesťany, a kdyţ uvidíme, ţe se to líbí Pánu, ať dokáţeme přímo zvěstovat jeho Slovo.

Modleme se za volební kapituly

MODLITBA ZA VOLEBNÍ KAPITULU NBS SFŘ v ČR. Nejslavnější Boţe, chválíme Tě za vše, co jsi stvořil, Tvou neustálou přítomnost ve světě a za úţasný dar našeho františkánského povolání. Děkujeme Ti za bratry a sestry v našem Sekulárním františkánském řádu a prosíme Tě o osvícení Duchem svatým při přípravě volební kapituly, výběru kandidátů a volbě členů Národní rady. Prosíme Tě, veď nás, posiluj nás a povolávej nás ke sluţbě, ať naplníme to, co od nás očekáváš, a k tomu ať nám pomáhají: Blahoslavená Panna Maria, svatý František, svatá Klára, svatá Alţběta, svatý Ludvík, svatá Aneţka Česká a všichni svatí Františkánské rodiny. Amen. A já doporučuji, abychom se všichni modlili stejnou modlitbu i před volbami do MBS. A také vřele doporučuji přidat modlitbu k svatému Michaelu Archandělu pro pomoc před protivníkem nepřítelem.

Maria Neposkvrněná, obhájkyně chudých a Královno řádu menších bratří, přimlouvej se za nás u svého Nejsvětějšího Syna, našeho Pána a Mistra. Amen.

Dále přidávám z Františkánského usuálu:

MODLITBY ZA BRATRSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Prosíme tě, Pane, za naše bratrské společenství. Ať Maran atha! Přijď, Pane Jeţíši. milujeme své duše a bdíme nad nimi a ať milujeme a bdíme nad dušemi našich bratří. 7

L.Kmentová.

Dědictví Anežky České: láska dobro-přejná a láska sociální i politická (Ke 20.výročí svatořečení) 1. Vyznání vděčnosti Pokoj a dobro! Dovolte mi, abych své malé zamyšlení při této vzácné příleţitosti započal vyjádřením vděčnosti. Před 20 lety mne bratr František Reichel jako nováčka v SFŘ přizval do poutního výboru ke svatořečení Aneţky České a před časem - jako ministr místního společenství u sv.Aneţky na Spořilově a organizátor této jubilejní konference - mne pozval k tomu, abych tady mohl říci pár slov. Uvědomuji si, tehdy jako teď-non sum dignus…“Laťka“, kterou svým ţivotem Aneţka nasadila - nám všem - je vysoká… Pokusím se přesto jakési poučení pro nás vyvodit - po těch osmi stoletích, i po těch dvaceti letech. 2. Caritas-láska dobro-přejná je s církví spojena od samého počátku, řekněme od prvomučedníka sv.Štěpána, ba vyvěrá přímo z radostné zvěsti-evangelia a z příběhů našeho Pána a Mistra. Katolická sociální nauka v tom soudobém smyslu- jako láska „sociální“, „politická“ či „institucionální“ abych pouţil termínů i z poslední encykliky Benedikta XVI. Caritas in Veritate- je historicky pořád ještě „rerum novarum“, necelých 120 let stará, a jako taková pořád ještě jakási „Popelka“ námi křesťany nedoceňovaná a odstrkovaná. Ve východní, pravoslavné církvi, byla jakási „sociální encyklika“ /Základy sociální koncepce Ruské pravoslavné církve/ dokonce vydána teprve při příleţitosti druhého milénia od narození Krista /2000/. 3. Tyto dvě vzájemně se doplňující polohy lásky k bliţním potřebují jedna druhou: caritas od člověka k člověku, od srdce k srdci, není s to v komplexní společnosti našich časů vyřešit sama všechno, co ohroţuje ţivot a důstojnost člověka. Instituce- i nejlépe promyšlené- jsou zase příliš „studené“, a samy to rovněţ „nezachrání“. Je velice důleţité, ţe sv. Otec znovu potvrdil tuto „lásku v pravdě“, protoţe stále přetrvávají dvě krajní interpretace těchto „podob lásky“, k níţ nás vede Bůh-Láska. Setkal jsem se i u nás s argumentem, ţe katolická sociální nauka vznikla teprve pod vlivem marxismu a je prý jím poznamenána…Politiku a ekonomiku bychom my křesťané měli podle toho nechat „císaři“…Marxismus sám ovšem byl hrubým omylem v tom opačném smyslu, ţe člověka redukoval na „společenské vztahy“- mělo stačit revolučně změnit poměry /nechť zhyne starý podlý svět/, a člověk se měl stát dobrým… 4. Náš sv. otec František v jedné ze svých modliteb opakuje po svém a našem Pánu, ţe jedině Bůh je dobrý, ţe je všechno dobro, svrchované dobro… Katechismus katolické církve v části „Ţivot v Kristu“ a „Účast na společenském ţivotě“ vymezuje dobro kaţdého člověka a obecné dobro. Obsahuje tři podstatné prvky: respektování osoby a její důstojnosti, společenské podmínky pro to, abychom mohli vést opravdu lidský ţivot /potravu, oblečení, zdraví, práci, výchovu a kulturu, moţnost zaloţit si rodinu atd/, a konečně stálost a bezpečnost spravedlivého řádu - mír. /Články 1906-1909/. V pozdravení „pokoj a dobro“ toto vše je obsaţeno. 5. Pokud je „císařem“ přímo následovník sv.Františka- jako jím byl francouzský král a patron našeho sekulárního řádu Ludvík IX.- stát a církev jakoby jedno byly: král vládne jako křesťan, dbá na spravedlnost, stará se nejen o svou vlastní početnou rodinu, ale i o chudé, zakládá špitály, zabezpečuje mír pro své poddané. Aneţka Přemyslovna se narodila rovněţ jako královská dcera, a byla vlastně současnicí svatého francouzského krále. Společensky vzato byla v tehdejší Evropě nejvýše postavenou dívkou, která se rozhodla jako první pro vstup do druhého řádu sv. Františka /sestra Klára byla „jen šlechtična“/. Králem byl její bratr Václav – a ač svou sestru nesmírně miloval a ctil- přece jen její role nebyla panovnická. Přesto její ţivotní vzor je poučným příspěvkem v obou dimenzích lásky: Aneţka je učitelkou lásky dobro-přejné, i zdrojem inspirace pro lásku „sociální a politickou“. Její příspěvek společnému dobru národa své doby je ukotven přirozeně duchovně; a těmto všem dimenzím ţivota Aneţčina odpovídají i jednotlivé části a sekce naší jubilejní konference. 6. Dobropřejná láska Aneţčina v zakladatelském díle klášterů, špitálu, jejího vztahu k sestrám i k praţské chudině byla a je s vděčností vzpomínána. Král Václav, její bratr jí byl v mnohém nápomocen. Vladařkou však Aneţka nebyla, nezakládala celou síť špitálů jako svatý král francouzský /podle profesora Jaroslava Polce jich snad zaloţil na dva tisíce!/ V „lásce politické“ se Aneţka mohla uplatnit jen nepřímo: duchovně, svou modlitbou a vlivem na duše. Jako sestra a teta usmiřovala krále otce a syna. Přemysl Otakar II. byl nazýván králem ţelezným a zlatým, ale nikoliv králem svatým. Svatostí nevynikali ani sousední křesťanští panovníci rakouští a braniborští doby Aneţčiny /tak jako ani dob pozdějších/. Po smrti krále Přemysla Otakara se na hrubých prohřešcích proti společnému dobru země podíleli i mnozí šlechtici koruny čes8

ké….Katolická sociální nauka poukazuje na to, ţe zlo má tendenci se „institucionalizovat“, hřích plodí hřích, a rodí struktury zla, struktury hříchu. Současně teologie hovoří i o jakémsi dědičném zlu- nejen prvotního hříchu, ale i rodové zátěţi, negativních osobních dispozicích a vadách charakteru. V širším slova smyslu moţno mluvit i o zátěţi kmenové, vadách a stínech na „duši národa“. Rod Přemyslovců na českém trůnu byl zatíţen bratrovraţdou kníţete Václava v samém kořeni, a vyvraţděním bratrského kmene Slavníkovců, který dal zemi svatého biskupa Vojtěcha. Jaroslav Polc poukazuje na vyvaţující, léčivou roli ţenských představitelek rodu, mezi nimiţ nejčestnější místo náleţí právě Aneţce. Na té leţelo břímě ducha doby, včetně selhávání „politických elit“ její doby, které ztrácely smysl pro společné dobro, zemi trhaly na kusy, drancovali a okrádali, jako bychom byli národem, který si ani neumí vládnout. 7. V době, kdy se po mnoha staletích marného usilování konečně schylovalo ke svatořečení České princezny-dcery sv.Františka, jsem se seznamoval s jiným Františkem, Dr.Noskem, rovněţ příslušným do rodiny sv.Františka. Od toho nás nedělí 8 století, ale jen jedno. Ţil uţ v době vlády parlamentní demokracie a kapitálu. V jeho chápání společného dobra, lásky dobropřejné a lásky sociální a politické však rozdíl sedmi století k Aneţce České mizí zcela. Ostatně sám se jako politik a národohospodář ve svých duchovních, sociálních a charitativních projektech přímo odkazoval k Aneţce i svaté Kláře. Rodové, kmenové i národní zátěţe a vady na duších a charakterech lze léčit jen vlastní obětavou modlitbou a prací, obětováním sebe sama. Aneţka ukazovala cestu Františku Noskovi a ukazuje ji i nám. 8.Concordia znamená svornost, a Concordia, druţstvo katolických věřících zrodivší se na pouti do Lidic víc neţ rok před pádem minulého reţimu, bylo inspirováno Dr.Noskem. P.Jaroslav Ptáček, křiţovník a duchovní sympatizující s myšlenkou Concordie v ní spatřoval tehdy přímo duchovní dědictví po sv.Aneţce. Jisté je to, ţe na podniku se nás podílelo několik ze SFŘ. P.Alois Moc, náš duchovní asistent blahé paměti, nám myšlenku nerozmlouval, ale ani se nikdy nevyslovil jasně pro její podporu. Zpětně mám pocit, ţe do nás viděl lépe neţ my sami. Co přetrvalo, je snad myšlenka smíření: ta vznikla v Lidicích, a tam byla také nejvíc zapotřebí. Smíření mezi námi rozdělenými křesťany, mezi námi Čechy a Němci, a mezi námi občany různých „politických vyznání“, lišícími se cestami k obecnému dobru. Křesťané v politice se začali dělit záhy: uvnitř lidové strany, novým zaloţením mimo ni /Křesťansko-demokratická strana/, individuálním členstvím v jiných stranách. KDU- jako značka měla být unií křesťanů, ale samotný vznik a zaregistrování názvu byl s myšlenkou sjednocení málo slučitelný, a také dodnes o ţádnou unii nejde. A dělení pokračuje i po dvaceti letech. Jak má svět uvěřit- kdyţ nejsme jedno? A tak myšlenka svornosti, „concordie“ je po těch dvaceti letech stále aktuální, moţná to dokonce vidíme jasněji neţ tehdy. Svornost je úzkým profilem, vzácným statkem, nedostatkovým zboţím. Smíření a obnova narušené důvěry je náročnou duchovní a politickou výzvou. U nás víc neţ jinde v Evropě. 9. Před 5 lety jsem k Aneţčinu jubileu napsal na ţádost redakce Perspektiv článek s názvem „Svatá Aneţka proti duchu vzpoury“. V 15 letech dostává mládeţ „občanku“, ve 20 uţ za sebou mívá maturitu, zkoušku dospělosti. Naše obnovená státnost a politika jsou pořád jakoby nedospělé. Sametový převrat před 20 lety měl –jak dnes jasně vidíme- i docela jiné neţ duchovní zdroje, nebyla to jen „Aneţka“, která „to zařídila“. Šlo i o novou, překabátěnou podobu předchozího ducha vzpoury, a o nové, přetransformované struktury zla a hříchu, které jako nemoc „latet et floret“ /skrývá se a bují/. Rodová a „kmenová“ zátěţ, vady charakteru na duši národa dávají stále více najevo svou přítomnost. Návštěva svatého otce ukázala, ţe máme pořád ještě i „struktury dobra“ a protilátky vůči dědičným chorobám. Ale léčení této zátěţe se neobejde bez dobrovolně přijaté a vykonávané obětavé práce, bez naší oběti. Aneţka nám v tom můţe být stále vzorem, stejně jako bratr Nosek, o němţ jeho parlamentní kolega, „socan“ řekl po jeho smrti, ţe prakticky zemřel ve sluţbě společnému dobru národa. 10. Na závěr mi dovolte malou osobní vzpomínku- ale k věci. V neděli svatořečení Aneţky České jsem nebyl v Římě, ale v Praze. V poledne jsem si zašel na Praţský hrad vyslechnout zvony stověţaté Prahy- bylo to úţasně silné. Pak jsem šel do nemocnice pod Petřínem navštívit mého „dědu“ ze Šolínky, z domova důchodců. Sraz jsem tam měl s Karlem Stádníkem, českým sochařem, který do katedrály vytvořil sousoší sestry Aneţky sklánějící se ke klečící a prosící ţeně s dítětem. Díky němu jsem se dostal do kostela sv.Františka v areálu Aneţského kláštera, kde pan biskup Lebeda slouţil první svatou mši k nové české světici. Dělo se tak stále ještě za asistence a „vytěţování“- filmování- nás účastníků se strany STB. …Ale k tomu co je víc „k věci“. K návštěvám v domově důchodců, k té malé sluţbě dobropřejné lásky jsem byl pozván sestrami Urbankami - z Apoštolátu sv.Františka. V Šolínce tehdy slouţily pořád ještě Školské sestry sv. Františka - nic jiného jim nebylo dovoleno. Nedělní docházky do Šolínky mi vydrţely nějakých 18 9

let, mou poslední milou babičkou tam mi byla sestra Pia Anna, kdysi rovněţ Urbanka, která zemřela před 3 lety ve věku 95 let. Během té doby jsem se uţ věnoval i „lásce sociální a politické“, ovšem v akademické rovině, na poli katolické sociální nauky. Ta malá sluţba v „důchoďáku“ měla pro mne nenahraditelnou cenu, mnohem víc jsem sám přijímal neţ dával…Po ty tři roky uţ mi velice chybí. A tak má zkušenost mne vede k tomu doporučení, k bratrské radě: kaţdý, kdo se věnuje lásce sociální a politické, ať na úrovni komunální či celostátní- nebo i akademické- by měl mít i jakousi sluţbičku v lásce dobropřejné, třeba i jen malou. Velkou pomocí rovněţ je vzájemná bratrsko-sesterská duchovní podpora a modlitba mezi „laiky v terénu“ a sestrami v řeholi- taková, o kterou jsem se mohl po léta opírat u Šedých sester sv.Františka v Bartolomějské ulici. Sestrám Apoštolátu, sestrám školským i šedým za mnohé vděčím. Svými modlitbami následují vzor svaté Aneţky. Obojí- vlastní sluţba i modlitby blízkých z rodiny sv.Františka totiţ dávají člověku tu nezbytnou mízu, bez níţ hrozí snahám na poli lásky politické vyprahlost a pocit marnosti. Dovolte, abych tedy zakončil mým poděkováním těmto sestrám. Pokoj a dobro.

Vděčně Váš bratr Lubomír-Irenej.

Desatero pro penzisty Chvalme Boha a buďme mu vděční za všechna dobra, která jsme od něj za celý ţivot obdrţeli- a je jich bezpočet.

Chvalme Boha a děkujme mu za kaţdý další den, do kterého nám bylo dopřáno se probudit - můţe to být náš den poslední. To platí pro kaţdého, ale pro nás penzisty zvlášť. Modlitba a účast na bohosluţbě jsou přípravou pro ţivot věčný: připravujme se dobře, a pak máme šanci jít vstříc sestřičce smrti se silou víry den ode dne větší. V církvi se do penze neodchází - „odpočívat budeme v nebi“ – (Sv.Jan Bosko). Naše vnoučata nás potřebují jinak neţ rodiče, ale ne méně. Investujme do nich více času a lásky neţ peněz - bude to ta nejrentabilnější investice: pro ně – i pro nás! V našich dětech a vnoučatech budeme ţít dál - ne na principu převtělování duší, ale v růstu lidství do plnosti Kristovy. Pojistit se tady na zemi nebudeme nikdy moci ani dokonale, ani definitivně: náš trvalý domov je v nebi. „Penzi v nebi“ si naši předci představovali jako „Hanácké nebe“, kde „pocukrovany koblihe se kutálijó máslem“ a stejně jako pečení holubi „litajó aţ do hobe“…Ale nejen to: podobenství o svatební hostině je především společenstvím kolem stolu- spolu s Kristem. Zvěčnělý kardinál Tomáš Špidlík, jehoţ sarkofág je dnes ozdobou Velehradské baziliky, věřil, ţe v nebi bude poznání, jemuţ zasvětil celý ţivot, dál pokračovat /“jinak by to v nebi byla strašná nuda“- to si mohl dovolit říci právě jen on/. V tom poznání bez konce je zahrnuta také věčná beseda s našimi předky, rodiči, stařéčky a stařenkami, a jejich předky, co jich bylo „od Adama“. Americký ekonom Frank Knight přišel s pojmem „morálního hazardu“. Ten zdomácněl nejprve v pojišťovnictví, aby se dnes stal klíčovým pojmem pro vysvětlení krizí a nestability pozdního kapitalismu. Víra v Boha Hospodina nás vede k moudrosti srdce. Moudrost srdce nás učí počítat naše dny- a varovat se morálního hazardu s tím nejcennějším co nám Jeţíš dal a co díky Jemu máme: naději na ţivot věčný. Velehrad, Poutní dům „tatíčka Stojana“, září 2010

Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství neţ nastanou zlé dny a neţ se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení.“ Kaz 12,1 10

Desatero pro lékaře Lékař léčí, Bůh uzdravuje. Je povolání k manţelství, je povolání ke kněţství, je povolání k řeholi. Medicína je povolání k řeholi, a je to poslání. Poslání pochází od toho, který jediný uzdravuje. Lékař-apoštol získává důvěru pacienta; tu nesmí zklamat - ani tehdy, kdyţ v lásce sděluje pravdu, ţe pomoci uţ můţe jen Bůh. Sluţba bliţnímu je podřízena Zlatému pravidlu Jeţíšovu: lékař s pacientem jedná tak, jak by si přál, aby s ním jednali jiní - aţ sám bude pacientem. Odměnou lékaře je úcta, vděčnost a láska pacienta a jeho drahých. Peníze jsou tím, co je mu přidáno, kdyţ dělá, co dělat má. Prvním předpokladem jasnosti uvaţování je – v medicíně tak jako v ekonomii - vědomí jejich omezeného významu v ţivotě člověka. Vzdělání, profesionalita, zkušenost, technické vybavení- to vše je důleţité. Ale lidství lékaře je nad to všechno- a pacient lékařovo lidství pozná a ocení lépe neţ člověk zdravý. Lékařská věda je víc neţ jiné vědy ohroţována pokušením doktora Fausta. Vytváření a podporování iluze nesmrtelnosti zde na zemi je sebeklam a hřích. „Modli se a pracuj“ platí pro kaţdého z nás- ale pro lékaře víc neţ pro jiné. Je to proto, ţe na něm závisí to, co člověk sám dát nemůţe- ţivot druhého. Lékař, z něhoţ září světlo víry, jím můţe nakazit i svého pacienta - někdy doslova aţ na poslední chvíli. A moţná právě pro tuto příleţitost, je lékař tím, kdo je poslán.

Patero kajících zamyšlení a díků pacienta Ţivot, který nám byl dán, je dar tak nesmírný, ţe jeho hodnotu vidíme jasně teprve ve stínu smrti. I lékař je jen člověk: nedokonalý, slabý, hříšný - moţná i chybující - tak jako já. I ty nejlepší známosti, a i ty největší peníze, nám mohou ţivot prodlouţit jen nakrátko. Smrt můţe být důsledkem selhání „lidského činitele“ nebo „systému“. Křesťan ví, ţe sestřička smrt je především údělem člověka po pádu. „Pochválen buď Hospodin…z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo ţijí v temnotě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ (Lékař a evangelista Lukáš v Zachariášově chvalozpěvu). Na Velehradě 4.října 2009, na svátek bratra Františka z Assisi.

Autorem obou desater je br. Lubomír Mlčoch 11

Kázání p. vikáře P. Václava Píchy faráře v Č. Krumlově 27. 2. 2011 u sv. Víta 8. neděle v mezidobí – A 1. čtení: Iz 49, 14-15, 2. čtení: 1 Kor 4, 1-5, Evangelium: Mt 6, 24-34 Bratři a sestry, Pán Ježíš nám dnes říká: “Nemůžete sloužit Bohu a mamonu.” Při těch slovech se nám obvykle na první pohled vybaví: na jedné straně víra člověka, služba Bohu, život podle Božích přikázání, chudoba a skromnost a proti tomu na druhé straně veliké bohatství, těžce konzumní způsob života, vysoké postavení ve společnosti apod. Hned v duchu vidíme všechny ty mafiány, tuneláře, multimilionáře a snoby, kteří si všechno mohou dovolit, protože si všechno mohou zaplatit a koupit. Ale je zajímavé, že Pán Ježíš slova o mamonu použil ve chvíli, kdy byl obklopen především velkými zástupy obyčejných, chudých lidí a svými prostými učedníky. Mluví o mamonu k těm, kteří nebyli obklopeni nějakým velkým bohatstvím a majetkem. Divné! A přesto tuto skutečnost zdůrazňuje právě těmto posluchačům. Nabízí se otázka: proč si nevybral za adresáty své řeči právě zákoníky, saduceje a farizeje – skutečně žili v přepychu. On místo toho mluví o závislosti na mamonu k obyčejným lidem. Asi to mělo hluboký smysl. Tady vidíme, že ta naše představa o mamonu je asi zjednodušená a mylná. U Pána Boha znamená mamon úplně něco jiného, než jak si ho na první pohled představujeme my. Sloužit mamonu, propadnout mamonu, nezávisí na tom, jestli jsem bohatý, vysoce postavený, dobře zabezpečený, anebo chudý, bezvýznamný. Mít majetek ještě není nic špatného a naopak, nemít majetek, ještě neznamená, že nemohu propadnout mamonu. Sloužit mamonu je totiž záležitostí našeho životního stylu, našeho postoje k hodnotám, našeho zaměření k věcem duchovním. A člověk, který slouží mamonu, vlastně neumí správně rozlišovat hodnoty a nevytvořil si správný žebříček hodnot ve vztahu k Bohu a ke své víře. Přesto nezáleží na tom, jestli jsem milionářem nebo člověkem obyčejným. Každý, jak člověk velmi bohatý, tak i člověk chudý, musí s otázkou mamonu bojovat. Je to otázka, čemu ve svém životě dávám přednost. Právě proto, že máme nesprávnou představu o mamonu, velice často, když v neděli slyšíme toto evangelium, ho nebereme vážně. A hned si řekneme: “Tohle se mě netýká, tohle platí pro ty multimilionáře a tuneláře, o kterých slyšíme dnes a denně v médiích.” A hned to pustíme z hlavy. A tak je zde nebezpečí, ţe bychom i dnes, po vyslechnutí Boţího slova, odcházeli do svých domovů uklidněni s tím, ţe nás se to přeci netýká. To by byl ale veliký omyl. Klamali bychom sami sebe. Proto jsme zde, abychom to nenechali projít naší hlavou bez povšimnutí. Co je to služba mamonu? Kdy se nám to stává, že sloužíme mamonu? Jak poznáme, že se začínáme podřizovat mamonu? Poznáme to podle toho, když nemáme chuť si přes den udělat čas aspoň na krátkou modlitbu. Když nejsme důslední a nepokládáme za nutné se denně modlit se svými dětmi – aspoň pět minut. Když v neděli nás to vnitřně na prvním místě netáhne do kostela na mši svatou, když právě v tento den, zasvěcený Bohu, máme úplně jiné zájmy, jak ho prožít. Poznáme to podle toho, když se sice svým dětem snažíme poskytnout všechno nejlepší, co je v našich silách, ale to Boží jim nenabídneme, jenom, až co zbude. V tu chvíli zapomínáme na své prvotní poslání – vychovávat děti především ve víře a lásce k Bohu. Stává se nám to vždycky, kdykoliv je v našem životě Bůh až na tom druhém místě nebo až na tom úplně posledním místě v popředí našich zájmů, až co zbude. Takovým jasným znakem toho, že podléháme mamonu, je, když se nás během roku nedotknou ani Advent, ani Vánoce, ani Postní doba, ani Velikonoce – protože si neuděláme čas pro sebe – jsme přece zaneprázdněni jinou, důležitější činností. Tohle všechno jsou průvodní znaky toho, že se snažíme sloužit dvěma Pánům a právě před tím nás Pán Ježíš důrazně varuje. Dvěma Pánům totiž sloužit nejde, buď se jednoho budeme držet a druhým pohrdneme. Propadnout mamonu, tomuto životnímu trendu, je pro víru velice nebezpečná věc, a když si na to člověk přestane dávat pozor, pak jeho víra vlažní a postupně se ochlazuje, až se jednou může úplně vytratit. A hlavně se to projeví v životě našich dětí, které do dospělosti vstoupí nevybaveny vírou a začnou žít život bez Boha, tak, jak to můžeme všude kolem sebe v naší společnosti vidět. 12

Jak aktuální jsou dnešní slova Pána Ježíše. A jak se to týká každého z nás. A jak nebezpečí propadnutí mamonu platí v každé době a v každém společenském postavení. Toto pokušení útočí na každého z nás denně a je na nás, jestli to zaregistrujeme. Neutěšujme se proto, že v mamonu žijí pouze tuneláři a mafiáni a nás se to netýká. Jak se tomuto tlaku bránit? Pán Ježíš nám samozřejmě dává návod. Jedině tak, že svou víru budeme neustále oživovat. Totiž člověk, který má víru, důvěřuje Bohu a plně se na něj spoléhá. A pak je nezávislý na mamonu. Celé dnešní evangelium je návod, na čem máme stavět. Důvěra v Boha, spolehnutí se na Něj, nezávislost na věcech materiálních. Ale, jak tu důvěru získat? Ta nám nespadne sama do klína. My si ji v sobě musíme vypěstovat. Nejlépe se vztah k Bohu upevňuje zbožností, modlitbou. A největším vrcholem modlitby je mše svatá. A my na ní každou neděli jsme. To je ten největší dar, ta největší naše ochrana a posila. Tedy cesta, jak ubránit se tomuto vlivu, je prohlubovat svou zbožnost. Více se modlit, číst Písmo svaté, přijímat svátosti, plnit si své povinnosti – to je ta cesta upevnění víry a posílení důvěry v Boží moc. Proč jsou dva dary Ducha Svatého, které přijímáme při svátosti biřmování, tak úzce spjaty s modlitbou – dar zbožnosti, dar bázně Boží. Protože tyto dva důležité dary Ducha svatého , tato nadpřirozená síla zvenčí v nás může působit, pokud o ni budeme usilovat. Když se budeme chtít modlit, pravidelně, sami i společně v rodině, Duch Svatý nás posílí. A pak se najednou začne všechno měnit. Najednou má člověk radost ze života, i když se musí potýkat s různými životními problémy. Najednou člověk nemá strach z budoucnosti, protože se plně spoléhá na Boha. Najednou se úplně jinak daří výchova dětí v rodině. Najednou jinak vypadají vztahy mezi manželi a řeší se vzájemné problémy – protože se ve všem spoléháme na Boha a zároveň mu dáváme, co mu náleží. Bratři a sestry, dnešní evangelium je pro nás na jedné straně nastavené zrcadlo, které nás probírá ze spánku spokojenosti se sebou. Na druhé straně nám však zároveň velice srozumitelně ukazuje, na co máme vsadit a na co se máme spolehnout. Berme to vážně, protože otázka mamonu je v našem životě velice aktuální a zároveň otázka naší zbožnosti, bázně Boží a naší modlitby je velikou příležitostí k zamyšlení, jak ji zlepšit. Zde totiž máme veliké rezervy. Když na tom začneme upřímně pracovat, buďme si jisti, že Bůh nás v tom nenechá samotné a všechno se změní k lepšímu, zvláště budeme prožívat větší radost z víry. Amen. V minulém čísle napsala sestra A. M. Suchánková příspěvek, který se zamýšlel nad výchovou a naším současným stavem rodiny a partnery v ní. Článek alarmoval nás věřící, abychom se nad závaţným stavem naší společnosti zamysleli. Vřele jsem s obecnými závěry souhlasila a v nadšení jsem do článku dodala několik vět - konkrétních příkladů, kdy jsem např. citovala, jak se dnešní mladé dívky mezi sebou baví . Paní Suchánkové se zdála citace příliš hrubá, stejně jako citace Jaromíra Jágra, v níţ náš hokejista srovnává přístup k věřícím v Rusku a u nás. Sestře se zdá nemravné citovat pana Jágra, který prohlašuje, ţe je věřící, ale přitom jako věřící neţije. Ano, to je pravda, také jsem citovala pouze jednu jeho větu, která se mi zdála výstiţná, vycházející z jeho konkrétní zkušenosti, a netýkala se jeho osobního nemravného ţivota. Kolik hvězd se chlubí svým nemravným ţivotem a vydává jej za příklad hodný následování! Snahou mých zásahů do textu nebylo nikterak jeho obsah vulgarizovat, ale pokud jde o obecné závěry a alarmující věty, myslím, ţe lékem proti kaţdé obecnosti je konkrétní příklad. Snad je to moje hrůza z jakéhokoliv sebesprávnějšího, přece však obecného tvrzení, které, ač pravdivé, bez konkrétního příkladu visí tak trochu ve vzduchoprázdnu. Udělala jsem chybu: neposlala jsem své korekce sestře k autorizaci, protoţe nemá počítač a poštou by se náš termín ukončení Zpravodaje neúnosně protáhl. Omlouvám se. Příště vše budu posílat k autorizaci, ale zároveň prosím, aby sestra své příspěvky posílala v elektronické podobě a nikoli psané rukou . Věra Eliášková

Omluva

13

Cyrilometodějská pouť A.D. 2011 Jubilejní ročník XXX. Levý Hradec – Velehrad a ostatní směry, odkud se putuje na Velehrad: Nový Jičín - Velehrad Netín, Velké Meziříčí, Vítochov, Vranov nad Dyjí, Znojmo, Vír u Bystřice nad Pernštejnem, Olomouc, Ratíškovice, Slavkov u Brna, Veselí nad Moravou a jiné proudy, vše na Velehrad Pozvánka na etapovou pěší pouť po stopách těch, kdo k nám na Moravu a do Čech přinesli křesťanskou víru a na poděkování za dar víry Pořádá Národní rada Sekulárního františkánského řádu, farnost sv.Mikuláše ve Velkém Meziříčí a farnost Křtiny farnost Nanebevzetí P.Marie ve Vranově n. Dyjí aj. PŘEDBĚŢNÝ leták

(budou moţná dodatečné opravy v etapách)

Cyrilometodějská pouť Levý Hradec Velehrad 2010 (XXX. ročník) spojená s Poutí na Velehrad (XI. ročník) DUCHOVNÍ TÉMA XXX. A XI POUTI: PÍSMO SVATÉ – VEZMI A ČTI

Úvodní vysvětlení: Naše Cyrilometodějská pouť se letos jde po třicáté, takţe je za co děkovat. Tento rok také slavíme 800 leté výročí narození sv.Aneţky České, proto také první etapa směřuje ke kříţovníkům, kde uctíme ostatek sv.Aneţky, a budeme pokračovat do kostela sv.Aneţky na Spořilově. Pokusili jsme se napodobit loňské (poutníky oceňované) rozvrţení etap do pokud moţno dvoudenních, a zároveň také opět navázat na výchozí místo Poutě na Velehrad ve Velkém Meziříčí. Protoţe díky dvoudenním etapám máme více času, povedeme delší trasu na jih přes Pelhřimov. Jednodenní zůstává etapa březnová, a do Velkého Meziříčí dorazíme uţ v červnu, takţe v červenci se ţádné etapy nejdou. Letos se pravidelně chodí ve třetím víkendu měsíce. Budeme vděčni kaţdému, kdo pomůţe během etap s dopravou auty (tzv. bafuňářům) a kdo pomůţe vyhledat a domluvit noclehy (přibliţně v cílových místech sobotních etap), protoţe na tom se teprve pracuje. Naše sesterská - také třicetiletá – větev Cyrilometodějské pouti začíná (po společném zahájení na Levém Hradci 19. února) v neděli 27. února v Novém Jičíně ve 13.00 ze Španělské kaple.

14

Sobota 19. února I. etapa: Levý Hradec – Suchdol – Hradčany – Křiţovnické nám—Spořilov - Háje (nocleh v KCMT a po rodinách) 23 km Doprava na Levý Hradec vlakem z Masarykova nádr. v 8,40 (na zastávku Roztoky-Ţalov) – 8.59 (a pak pěšky do kopce), nebo autobusem č. 340 z Dejvické (u kulaťáku v ul.Jugoslávských partyzánů) v 8,45 – Levý Hradec 9,06.Mše sv. v kostele sv.Klimenta – UBI CHRISTIANITAS INCEPTA EST – v 9,30. Neděle 20. února II. etapa: Spořilov - Mnichovice 25 km Ranní mše sv. v 7,30 u sv.Aneţky na Spořilově Sobota 19. března (jednodenní) III. etapa: Mnichovice - Divišov 25 km Sobota 16. dubna IV. etapa: Divišov - Čechtice 28 km Neděle 17. dubna V. etapa:Čechtice - Pacov 23 km Sobota 14. května VI. etapa: Pacov - Pelhřimov 20 km Neděle 15. května VII. etapa:Pelhřimov – Dolní Cerekev Sobota 18. června VIII. etapa: Dolní Cerekev - Brtnice Neděle 19. června IX. etapa: Brtnice – Velké Meziříčí

23 km 21km 29 km

Všude po cestě se můţete přidávat. Denně jdeme pěšky 20 – 29 km. Budeme se vţdy snaţit, aby jeden nebo lépe dva bratři či sestry měli s sebou vozidla, kterými si převezeme spacáky a batohy do cíle, případně aby někoho popovezli. Srdečně vás všechny zveme, i kdyţ víme, ţe ve stejnou dobu jsou jiné a zajímavé nabídky. Přejeme si, aby i tato pouť byla jako tenkrát v Betlémě „RADOST PRO VŠECHEN LID" (Lk 2,10), pro poutníky i pro ty, kdo se s nimi setkají.

Pondělí 22. srpna 15.15 z Netína do Velkého Meziříčí (cca 8 km), nocleh ve špitálku Úterý 23. srpna 6,30 z Velkého Meziříčí (od špitálku) do Tišnova (cca 33 km) Středa 24. srpna 6,30 z Tišnova do Křtin (cca 33 km) Čtvrtek 25. srpna 6,30 z Křtin do Milonic (cca 33 km) Pátek 26. srpna 6,30 z Milonic – sv. Klimentek – Boršice (cca 33 km) Sobota 27. srpna 8.00 z Boršic – Velehrad (cca 8 km) (12.00 mše sv.) 15

Aktuální informace najdete na Internetu: www.poutnik-jan.cz Kontakty na organizátory "praţské" větve pouti: Libor Gottfried:739 389 158 e-mail: [email protected] František Reichel: 602 614 332 e-mail: [email protected] a letáčky bude pro Vás rozesílat: Uršula Janků:731 604 392 nebo pevná linka: 286 891 447 nebo mail: [email protected] Váţení přátelé pěších etapových poutí! Máme radost, ţe s námi letos opět chcete putovat z Levého Hradce aţ na Velehrad. A také ty z Vás, kteří se pouti nemůţete zúčastnit pěšky, ale chcete se s námi podílet na modlitbě, prosíme, abyste se s námi modlili vţdy v den pouti, a to všechny růţence a je-li to moţné, i ranní nebo večerní chvály. Modlíme se je na tyto úmysly: (první dva růţence se většinou modlí cestou dopoledne) Radostný růţenec - za církev v České republice, na úmysly našich biskupů a za farnosti, jimiţ procházíme, za nová kněţská povolání Růţenec světla - za Evropu a její sjednocení na základě křesťanství, za pokoj a dobro ve světě, a letos opět i za muslimy a za to, aby nalezli cestu pokoje a míru s křesťany jeho tajemství: Ježíš, který byl pokřtěn v řece Jordánu který v Káně zjevil svou božskou moc který vyzýval k pokání a hlásal evangelium který na hoře Proměnění zjevil svou božskou slávu který ustanovil eucharistii (v poledne se modlíme Anděl Páně, se zastávkou u nějakého kříţe i jinde) (následují další dva růţence cestou odpoledne) Bolestný růţenec - za nás poutníky, naše blízké, na naše úmysly Slavný růţenec - za církev ve světě, na úmysly sv.otce Benedikta XVI.

Závěrečná modlitba: "Boţe, tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem. Dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství, řídíme se jím ve svém ţivotě a na jejich přímluvu ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky. Amen." (z denní modlitby církve) 16

Zahájili jsme jubilejní 30. ročník Cyrilometodějské pouti 2011 Jubilejní 30. ročník začal v pátek 18.2. prologem – setkáním veteránů CMP od roku 1982 do konce minulého tisíciletí. Začínalo se mší svatou v kostele v Dolních Počernicích (pro nepraţáky – to je ještě Praha!). Kostel je zasvěcen Nanebevzetí P. Marie a je velmi starobylý, a nedávno se v jeho presbytáři odkryly staré fresky (A jak nám vysvětlil Tomáš J., restaurují se a budou představeny veřejnosti 11.6., kdy praţský arcibiskup Duka bude také světit moderní sochu sv. Jana Nepomuckého u mostu přes Rokytku). V kostele mají krásný vyřezávaný oltář a ambon od sochaře Bradny. Mši svatou slouţil prvotní poutník z roku 1982, P. Jiří Barhoň tč. farář v Touškově a jáhen Jan Pečený, OFS (taky prvotní poutník z roku 1982, tj. jeden z otců zakladatelů). Přítomní byli i další tři „otcové zakladatelé“ : František Reichel a Josef Pavela, sekulární františkáni a Vlasta Čelikovský. A také další staří poutníci, např. manţelé Tomáš a Hana Jirsákovi (místní farníci), Uršula Janků, Eda Juran, Marie a Jana Doleţalovy, Zdena Urbanová, Stanislav a Marie Houškovi, Jana Nováková (Steinertová), Marie a Milan Herianovi, Ludmila Reichelová a řada dalších. Celkem se nás sešlo téměř třicet. Po mši se šlo do společenského sálu Obecního úřadu na občerstvení. Manţelé Jirsákovi opět připravili oblíbenou pochoutku - sádlo se škvarky (jako minulý rok), při nichţ se tak dobře povídá. Prohlíţely se nejstarší kroniky z let 1982 a 1983, nová kronika z roku 2002 a fotografie z pouti 2010 (přes dataprojektor). Vlastní první etapa začala vém Hradci v nejstarším r. 883), zasvěcenému sv. v 9,30. Přijeli i někteří naši Peňázem a mši sv. vedl ret,OFM - františkán i obPřítomen byl i kameraman (vysíláno 22. 2). V kostele bylo při mši sv. vyrazilo pěšky a jeden se „neprochozenou“ cestou Suchdola a dále přes HradKarlovu mostu, kde je koss červenou hvězdou zasvěAssisi. Zde nás u oltáře čeţovníků O.Ptáček, OCr a Levý Hradec, mši sv. celebrují P. Antonín Klaret, OFM a děkan P. J. Peňáz české (zub), který jsme uctidalší cestu.

v sobotu 19.2. na Lekostele v Čechách (asi Klimentovi, mší svatou drazí Moraváci s P. J. otec Antonín Klačasný poutník CMP. z televize NOE 97 poutníků, z toho 72 přidal cestou. Šlo se přes Trojanův Mlýn do čany a Malou Stranu ke tel Řádu kříţovníků cený sv. Františku z kal zástupce řádu křítaké ostatek sv. Aneţky li a dostali poţehnání na

Přes Prahu se část poutníků oddělovala, takţe se od Křiţovníků vyrazilo v počtu 33 a do cíle dorazilo 25 poutníků (8 pak nocovalo v Komunitním centru Matky Terezy). Cílem první etapy byl kostel sv. Aneţky na Spořilově, zajímavá stavba z roku 1936, jeden z dvanácti kostelů, které byly postaveny jako náhrada za strţený mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Nocleţníci v Komunitním centru Matky Terezy na Hájích dostali guláš /děkujeme místním farníkům – J. Černému, M. Doleţalové, E. Kovaříkové a H. Samkové/. První den se ušlo 22 km (plus 5 km z druhé etapy na Háje) Druhá etapa v neděli 20.2. začínala mší svatou u sv.Aneţky v 7,30. Mši slouţil místní dlouholetý farář – františkán P. Vítejte u křiţovníků - P. Ptáček, Ocr Řehoř Mareček, OFM. Po mši nám ve farní místnosti nabídli snídani (čaj, buchty a dokonce sklenku dobrého vína/!/ „rozlitého“ rukou místního Moraváka Pavla). Od kostela jsme vyrazili v počtu asi třiceti lidí metrem/!/ tři 17

stanice na Háje. Bylo to poprvé, co CMP jela metrem, ale bylo to moţné jen proto, ţe osm poutníků včera s archou prošlo pěšky od spořilovského kostela aţ na Háje, takţe tato část trasy byla splněna od včerejška. A o těch několik kilometrů se nám alespoň zkrátila nedělní etapa. U Matky Terezy uţ zvonili na mši, poutníci nahlédli do kaple a vyrazili jsme na pouť v 9,50. Vyrazilo nás 27, ale protoţe byly namrzlé chodníky a klouzalo to, nejstarší naše poutnice, paní Helena Jedličková (81) se odpojila hned na začátku. Také cestou (přes Milíčovský les, Křeslice, Pitkovice (zde se v ulici Čirůvkové přidala i druhá dcera paní Jedličkové), Benice, kolem Lipan po poli do Říčan /zde byla obědová pauza v hospodách a někteří poutníci se zde uţ oddělili/ a pak přes Světice a Všestary do Mnichovic (tam jsme dorazili 16.15 a hned nám jel vlak do Prahy). Jen Jarda Čech, který dělal bafuňáře, nám Pohoštění na Spořilově po outi šel cestou naproti z Mnichovic a zabloudil a minul nás, ale patřil právoplatně mezi nás 21 poutníků, kteří dorazili do cíle druhé etapy. Druhý den se ušlo celkem 22 km. Oba dny jsme měli krásné počasí (ostatně kaţdé počasí je krásné, jak říkal sv. František), trochu mrzlo, takţe nebylo bláto, nebylo nám zbytečně horko, cesta vedla místy poli a přírodou přes hezké předměstí Prahy a krásnou Prahu (kolem nehezkého kráteru tunelu Blanka a kolem Národního archivu!) a přes hezký praţský les a hezký příměstský venkov. Začali chodit někteří noví, dosud nevídaní poutníci. A tak nás na této trase opět přibývá. Bohu díky. Libor G. a František R.

Levý Hradec před vykročením

Moravané s Uršulou v Praze P. Řehoř Mareček, OFM zahajuje pouť mší sv. 18

Občerstvení po zahajovací mši sv.

P. Peňáz s ostatkem sv. Aneţky

V poli u Benic

U říčanského hradu

19

Circ. N. 21/08-14 Prot. n. 2279/11

Řím, 31. ledna 2011 Národním radám SFŘ Členům mezinárodní rady Národním radám YOUFRA

Drazí bratři a sestry: Ať Vám Pán dá svůj pokoj! S radostí Vás informuji o Programu trvalé formace na rok 2011, který je posílán na naše webové stránky od letošního ledna. Program byl připraven Ewaldem Kreuzerem, členem Předsednictva pro německy mluvící oblast, a P. Amandem Trujillo TOR, generálním duchovním assistentem, kteří jsou za tento projekt zodpovědní. Téma určené Předsednictvem pro formaci v roce 2011 se věnuje hlubšímu studiu některých aspektů Apoštolské exhortace papeže Pavla VI., blahé paměti. Ve své Exhortaci nám svatý Otec připomíná, že je naléhavé odpovídat na “potřeby a výzvy mnoţství bratří, a to jak křesťanů, tak nekřesťanů, kteří očekávají od Církve „slova spásy“ (EN n. 81). Článek 6 v naší Řeholi praví: “mají se stát svědky a nástroji jejího (tj. Církve) poslání mezi lidmi tím, že budou hlásat Krista životem i slovy.” Máme tedy za to, že je nezbytné znovu v našem řádu zviditelnit vyjádření základního prvku našeho povolání: “zachovávat Evangelium našeho Pána Ježíše Krista podle příkladu sv. Františka z Assisi” (Ř.4). Zároveň si přejeme, aby členové našeho řádu prožili hlubokou reflexi, která by umožnila každému z nás “aktivně se podílet” na nadcházející Generální kapitule v Brazílii, jejímž ústředním tématem bude “Evangelizovat evangelizované”. Pokud se plnohodnotně připravíme, náš duch, srdce a jednání bude rovněž připraveno k přijetí semene Závěrů generální kapituly, abychom je realizovali aktivním a přesvědčivým způsobem. Majíc toto na mysli, druhá část projektu trvalé formace nabízí duchovní reflexi založenou na liturgickém slavení v příslušném měsíci. Tak má Program dojít ke sladění a k uvedení do tématu ze Sociální nauky Církve. Tato kombinace má ukázat hloubku vztahu mezi křesťanskou spiritualitou a sociálními závazky SFŘ. Programu, který Vám posíláme, se již věnuje mnoho MBS na celém světě a žádáme Vás, abyste mu při Vašich iniciativách přikládali nejvyšší důležitost. Tento projekt je přirozeně směrován těm Národním, ustaveným a vznikajícím Fraternitám, které nemají možnost sami si připravit odpovídající formační program. Nicméně, je to pozvání pro všechna MBS a všechny bratry a sestry k účasti na “společném společenském a bratrském” životě našeho řádu. Doufám, že tento dopis náležitě a dobře přijmete a program trvalé formace hojně rozšíříte. Posílám Vám své co nejbratrštější objetí, Encarnación del Pozo SFO Minister General Přeloţila: Marie Magdalena Janáčková 20

PŘEDSEDNICTVO MEZINÁRODNÍ RADY SFŘ PROJEKT TRVALÉ FORMACE MĚSÍČNÍ NABÍDKA LEDEN 2011 – 2. ROK – Č. 13

1. část: téma měsíce ledna ÚVOD Ve svém minulém oběžníku naše generální ministryně Encarnación del Pozo informovala Národní rady o příští Generální kapitule, která se bude konat v říjnu 2011 v Sao Paulo (v Brazílii). Hlavní motto této Kapituly bude: “Evangelizovat evangelizované”. Kapitula se také zaměří na konkrétní poslání Sekulárního františkánského řádu při budování evangeličtějšího a bratrštějšího světa. Proto Mezinárodní předsednictvo rozhodlo, že hlavním tématem pokračující formační práce tento rok tj. 2011 bude: “Evangelizace”. Doufá, že hledáním a zamyšlením v této oblasti, budou všichni bratři a sestry lépe připravení na řešení hlavního námětu naší Generální kapituly. Formační tým se zaměří na to, aby podpořil téma “Evangelizace” v roce 2011, na využití apoštolské Exhortace papeže Pavla VI. “Evangelium nuntiandi” = Hlásání evangelia. Tato Exhortace dala nový impuls důležité práci na evangelizaci a tak potvrdila úlohu církve a každého křesťana (nejen vysvěceného a církví ustanoveného kněze) v šíření “Evangelia”, “Radostné zvěsti” dnešním lidem. Papež Pavel VI. Vysvětlil: “Naším přáním je znovu potvrdit, že evangelizace všech lidí je základním posláním Církve. Je to úkol a poslání, jehož naléhavost zvyšují obrovské a hluboké změny v dnešní společnosti. Evangelizace je ve skutečnosti milost a povolání Církvi vlastní, je její nejhlubší identitou. Církev existuje proto, aby evangelizovala.” (n. 14) Tým pro pokračování v trvalé formaci bude opět každý měsíc během roku 2011 nabízet “Měsíční dávku” na našich mezinárodních stránkách (www.cicofs.org). Reakce, které jsme obdrželi z mnoha společenství nás povzbudily, abychom pokračovali v publikaci těchto měsičních témat i v roce 2011. Každý měsíc bude téma mít dvě sekce (části). V 1. části, připravené Ewaldem Kreuzerem, SFŘ, bude stručný obsah “Evangelii Nuntiandi”opatřen poznámkami (výkladem) a otázkami k zamyšlení ve vašem bratrském společenství (fraternitě). 2. část, napsaná P. Armandem Trujillo-Cano TOR, bude poskytovat podpůrné informace na důležitá hlediska Spirituality a Sociální nauky Církve. Téma 1: Uvedení do Apoštoské Exhortace o evangelizaci v moderním světě EVANGELII NUNTIANDI Shrnutí a komentář Ewald Kreuzer, SFO “Evangelii nuntiandi” je Apoštolská Exhortace (povzbuzení) publikovaná 8. prosince 1975 Papežem Pavlem VI. Její jméno je odvozeno od prvních slov textu: Evangelii nuntiandi studium nostrae aetatis hominibus (úsilí hlásat evangelium mužům a ženám naší doby). Obsah “Evangelii nuntiandi” je výsledkem práce zasedání Biskupského synodu, které se konalo od 27. září do 26. října 1974. Mezi těmi, kdo se účastnili příprav zasedání, byl kardinál Karel Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II. Z navrhovaných témat papež Pavel VI. vybral téma o evangelizaci světa. Důvod konání Synodu a této volby byl uveden v oběžníku, který o konání Synodu informoval: "téma evangelizace se blízce dotýká vážných obtíží, kterým církev čelí při naplňování svého poslání, kvůli rozmanitosti a rychlosti změn šířících se světskou společností i v Církvi samé. Změny vyvolávají potřebu konzultace, aby bylo možné vidět, jak v proměňujícím se světě, za současných okolností, musí Církev plnit své spásu přinášející poslání hlásáním Evangelia." 21

Evangelizace byla prioritou svatého Otce jak sám zdůraznil: "Sociální podmínky nás nutí upravit metody, prozkoumat všechny vhodné prostředky, abychom modernímu člověku přinášeli křesťanskou zvěst tak jedinečným způsobem, aby v ní byl schopen nacházet odpověď na otázky a sílu pro svou odpovědnost za lidskou solidaritu (vzájemnost)." 27. září 1974 byla slavena slavnostní mše svatá, která zahájila Synodální shromáždění zaměřené na evangelizaci v současném světě. Papež se během svého kázání modlil k Božskému mistru: "Pane Ježíši! Skutečnost evangelizace se zrodila z Tebe, Pane, jako řeka; jako řeka, která má svůj pramen, a Ty, Pane, jsi přesně ten pramen. Ty jsi ta historická příčina; Jsi účinnou příčinou, přesahující tento podivuhodný jev: z Tebe, Mistře, se zrodil apoštolát; z Tebe, Spasiteli; z Tebe, Principe a Vzore." Synod byl slavnostně zahájen krátce po té v Synodální hale (budově?). Při této příležitosti papež Pavel VI. položil tři slavné otázky: "Kdo jsme?", "Co děláme?", "Co bychom měli dělat?" Ve svém slavnostním zahajovacím projevu papež revidoval povahu a cíl evangelizace, stejně tak i metody a prostředky v souladu s hlásáním Radostné Zvěsti. Reference: http://www.nccbuscc.org/evangelization/apostolic.shtml or http://www.vatican.va/ Otázky pro zamyšlení a diskusi v bratrském společenství 1. Co znamená “evangelizace” pro tebe a tvé bratrské společenství? K čemu nás volá? 2. Vyhledej v Řeholi a Generálních konstitucích SFŘ články, které přímo i nepřímo mluví o evangelizaci. 3. K podpoře své práce s Apoštolskou exhortací “Evangelii nuntiandi” během letošního roku si opatři její publikaci.

2. část: Spiritualita a Sociální Nauka Církve I. téma ze III: Světový den míru – 1. ledna 2011 NÁBOŽENSKÁ SVOBODA, CESTA K MÍRU (n.1-5) [1] Reflexe, shrnutí a otázky P. Amando Trujillo Cano, TOR Když děkujeme Pánu za právě končící rok, četné milosti i ponaučení a za možnosti a výzvy, které nás čekají, kaţdý Nový rok v nás obvykle probouzí mnoho nadějí a přání. Právě na začátku kaţdého civilního roku Církev obřadně oslavuje Marii jako Matku Boží. Liturgie dne nás zve k následování příkladu pastýřů, kteří “spěchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí” (Lk 2:16). Liturgie nás také zve, abychom se od Marie učili, protože vše, co se dělo kolem dítěte Ježíše “zachovávala v mysli a rozvažovala o tom” (Lk 2:19). Neúnavné pátrání po Ježíši v našich životech a rozvažování o znameních jeho přítomnosti, nás uschopňuje vidět nesčetné milosti, jež jsme již obdrželi a vítá ty, které přicházejí. V Ježíši každý z nás: “už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic” (Gal 4:7). Tato vznešená důstojnost musí být chápána z obou hledisek, individuálního i společenského. V poselství ke slavení Světového dne míru 1.ledna 2011 nazvaném “Náboženská svoboda, cesta k míru”, papež Benedict XVI. reaguje na kritické téma našeho dnešního světa, které je přímo spojeno s důstojností člověka (lidského bytí), naší nejhlubší identitou a nejvyššími touhami Božích dětí. V prvním bodu svého poseství Benedict XVI. přeje pokoj, rozkvět a mír a s politováním odsuzuje, že minulý rok byl poznamenán atmosférou pronásledování, diskriminace, násilí a náboženské intolerance. Zvláštním způsobem se dotýká situace v Iráku, kde násilí a násilné vyvolávání veřejných nepokojů jsou překážkami “budoucí stability a smíření”. Zmiňuje sérii násilných útoků, které začaly 31. října, kdy “byli zabiti dva kněží a vice než padesát věřících, kteří se sešli ke slavení mše svaté” v syrsko-katolické katedrále Panny Marie ustavičné pomoci v Bagdádu. Ujišťuje ohroženou křesťanskou komunitu nejen o osobní blízkosti, ale i o tom, že jsou blízcí celé Církvi. Tento postoj byl vyjádřen konkrétně nedávným Mimořádným zasedáním Biskupské synody věnované Blízkému východu (Special Assembly for the Middle East of the Synod of Bishops). Papež take poděkoval “vládám, které se zasazují o zmenšení utrpení těchto 22

našich bratří a sester v jejich lidství a vyzývá všechny katolíky, aby se modlili za své bratry a sestry ve víře, kteří jsou obětí násilí a nesnášenlivosti a byli s nimi solidární. Po tom prohlašuje: “Mnozí křesťané jsou denně vystavováni urážkám a často žijí ve strachu, protože jsou pronásledovaní za hledání pravdy, pro víru v Ježíše Krista a pro své úpěnlivé volání kvůli nedodržování náboženské svobody.Tato situace je nepřijatelná, protože je urážkou Boha i lidské důstojnosti; kromě toho ohrožuje bezpečnost a mír a je překážkou k dosažení opravdového a úplného lidského rozvoje.” Benedikt XVI. prohlašuje, že popírání nebo svévolné omezování náboženské svobody “znamená pěstovat omezený pohled na lidskou osobu; zatemňovat veřejnou roli náboženství, znamená vytvářet společnost, která je nespravedlivá, protože nebere v úvahu pravou přirozenost lidské osoby.” V důsledku toho naléhavě vyzývá “všechny lidi dobré vůle, aby obnovili své nasazení pro vytváření světa, kde by všichni mohli svobodně hlásat své náboženství nebo víru a ´milovat svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí´ (cf. Mt 22:37).” V Poselství v bodu číslo 2, papež prohlašuje, že právo na náboženskou svobodu je zakořeněno v samotné důstojnosti lidské osoby, která je transcendentní povahy.V tomto smyslu dodává: “bez otevřenosti transcendenci se osoba utíká sama k sobě, nedokáže nacházet odpovědi na nejhlubší otázky svého srdce o smyslu života, nedokáže nabývat trvalých a hodnotných etických principů, ani nemůže zakoušet skutečnou svobodu a budovat spravedlivou společnost.” Benedikt XVI. pak potvrzuje, že hodnotu lidské důstojnosti odhaluje “Písmo svaté” v souladu s naší vlastní zkušeností,” a tudíž cituje: “…co je člověk, že na něj pamatuješ…? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou; všechno pod nohy mu kladeš” (Ţalm 8:5-6). Ve své úvaze později říká: “Transcendentní důstojnost osoby je zásadní hodnotou židovsko-křesťanské moudrosti, ale díky rozumu ji mohou poznávat všichni..… Respekt k základním prvkům lidské důstojnosti, jako je právo na život a právo na náboženskou svobodu, je podmínkou morální oprávněnosti každé sociální a právní normy.” Ve třetím bodu Poselství papež říká, že náboženská svoboda stojí na počátku svobody morální a “náboženskou svobodu je třeba chápat ne pouze jako ochranu před donucováním, ale mnohem vice jako schopnost uspořádávat svá rozhodnutí podle pravdy.” Navíc ještě dodává, že “svoboda, která je nepřátelská nebo lhostejná vůči Bohu, končí popřením sebe sama a nezaručuje plné respektování druhého člověka.” A pokračuje tím, ţe říká: “iluze, ţe v morálním relativismu najdeme klíč k pokojnému souţití, je ve skutečnosti počátkem rozdělení a popření důstojnosti lidských bytostí… Z tohoto pohledu: «je nemyslitelné, aby věřící museli potlačovat část sebe samých – svou víru - a tím se teprve stávali právoplatnými občany. Nikdy by neměli mít potřebu zapírat Boha jen proto, aby se mohli těšit svým právům»”. Čtvrtý bod papežova Poselství jasně vyjadřuje že: “náboženská výuka je přednostní způsob, jak napomáhat lidem nových generací, aby ve druhém člověku viděli svého bratra a sestru, s nimiž mohou společně kráčet a spolupracovat na tom, aby se všichni cítili živými členy téže lidské rodiny, z níž nesmí být nikdo vylučován.” Potom zdůrazňuje ústřední a základní roli rodiny založené na manželství mezi mužem a ženou, “jako první školy pro sociální, kulturní, morální a duchovní formaci a růst dětí”. A v pátém bodu svého Poselství, Benedikt XVI. tvrdí, že náboženská svoboda je “také ziskem pro politickou a právní kulturu”. Je základním dobrem: každý člověk má mít možnost využívat své právo vyznávat a individuálně nebo společně projevovat své náboženství nebo svou víru na veřejnosti, nebo v soukromí, ve výuce, v praxi, v publikacích, v kultu a v slavení obřadů…Mezinárodní řád tak přiznává právům náboženské povahy stejný status, jako má právo na život a na osobní svobodu, což je potvrzením toho, že patří k základnímu jádru lidských práv, k těm všeobecným a přirozeným právům, které lidské právo nemůže nikdy popírat.” Náboženská svoboda je tedy představena jako “lakmusový papírek, který ověřuje dodržování všech dalších lidských práv”. Otázky pro zamyšlení a diskusi v bratrském společenství Co musí říkat Vtělení Božího Syna na atmosféru pronásledování, diskriminace, násilí a náboženské nesnášenlivosti panující v některých částech světa? Jak můžeš jako Sekulární františkán pomáhat v rozvíjení většího citu pro náboženskou svobodu a mír ve svém městě a zemi? 23

PŘEDSEDNICTVO MAZINÁRODNÍ RADY SFŘ PROJEKT TRVALÉ FORMACE MĚSÍČNÍ NABÍDKA ÚNOR 2011 – 2. ROK – Č. 14

1. ČÁST: ÚNOROVÉ TÉMA 2 téma: Evangelizace – Důležitá záležitost (EN= Evangelii Nuntiandi= Hlásání evangelia č. 1-6) Komentáře,výňatky a otázky Ewald Kreuzer, SFŘ V následujícím textu si budete moci přečíst citace z prvních šesti odstavců apoštolské exhortace papeže Pavla VI., “Evangelii Nuntiandi”. Mějte na paměti, že to bylo publikováno v roce 1975 a doprovázeno prací Zasedání Biskupského synodu, které se konalo v Římě roku 1974. Nyní si uvědomujeme – dokonce možná jasněji, než před několika lety - důležitost tohoto dokumentu. Prosté slohové uspořádání Evangelii Nuntiandi ukazuje “velikost dokumentu, který nepoužívá uhlazené módní termíny, ale ty, které se mě jeví náležitě přesné, a neváhal bych prorocky zvolat – jsou zvěstovatelem nové doby, nové evangelizace”. (Kardinal Lucas Moreira Neves, O.P., v: L'Osservatore Romano, Týdenní vydání 17.ledna 2001). 1. Hlásání Evangelia je sluţba. Nemůţe být pochyb o tom, ţe hlásání evangelia lidem naší doby, kteří jsou plní nadějí, ale současně i často zkoušeni strachem a úzkostí, je sluţbou prokazovanou nejen křesťanskému společenství, ale i celému lidstvu. S hlásáním evangelia je spjata i naše povinnost utvrzovat bratry, kterou jsme přijali od Pána spolu s úřadem Petrova nástupce (Srv. Lk 22:32). Ona je naší „kaţdodenní starostí“ (2 Kor 11:28), programem našeho ţivota a činnosti a hlavní snahou našeho pontifikátu. Tato povinnost se nám zdá ještě naléhavější a vznešenější, máme-li povzbudit své bratry v poslání hlasatelů evangelia, aby je totiţ plnili v těchto nejistých a neuspořádaných dobách se stále větší láskou, horlivostí a radostí. 2. Nové období hlásání evangelia. Církev usilovně myslí na to, jak splnit své poslání hlasatelky radostné zvěsti Jeţíše Krista, shrnuté do dvou základních výzev: “Oblečte člověka nového” (Srv. Ef 4:24, 2:15; Kol 3:10; Gal 3:27; Řím 13:114; 2 Kor 5:17) a "Smiřte se s Bohem."(2 Kor 5:20). Chceme tak učinit v desátém výročí zakončení 2. Vatikánského koncilu, jehoţ cíle se vlastně mohou shrnout do jednoho jediného: učinit Církev XX. století schopnější hlásat evangelium lidem XX. století. Zároveň tak chceme učinit i v prvním výročí třetího všeobecného shromáţdění biskupské synody, věnované,jak je vám známo, právě evangelizaci. A to tím spíše, že Otcové synody sami o to žádali. Na konci tohoto památného shromáždění se rozhodli s velikou důvěrou a prostotou svěřit Pastýři celé Církve výsledek své práce a prohlásili, že očekávají od papeže nový podnět k tomu, aby se v církvi, stále zakořeněné v nepomíjející síle a moci Letnic, probudilo nové období hlásání evangelia. 3. Předávat křesťanské poselství modernímu člověku. Důležitost tohoto námětu jsme již mnohokrát zdůraznili. „Podmínky, v nichž žije dnešní společnost“, řekli jsme posvátnému kardinálskému sboru 22.června 1973, „nás vedou k revizi metod a k všemožnému hledání způsobu, jak předávat modernímu člověku křesťanské poselství. Vţdyť jen v něm můţe najít odpověď na své otázky a posilu pro lidskou solidaritu”. A dodáváme, že ke splnění naléhavých požadavků koncilu je naprosto nutné mít na zřeteli poklad víry, který ovšem církev musí uchovat v jeho nedotknutelné ryzosti, ale předkládat ho lidem naší doby způsobem co nejsrozumitelnějším a nejpřesvědčivějším. 4. Palčivé otázky. Tato věrnost poselství, v jehoţ sluţbách se nacházíme, i lidem, kterým je máme neporušené a ţivé předat, je ústřední osou evangelizace. Klade nám tři palčivé otázky, které měla neustále na paměti synoda z roku 1974: - Jak to dnes vypadá s tou skrytou energií radostné zvěsti, schopné hluboce proniknout do vědomí člověka? 24

- Nakolik a jak je tato síla evangelia schopná opravdu přeměnit člověka našeho století? - Jaké metody je třeba při hlásání evangelia pouţít, aby jeho síla přinesla skutečné výsledky? Tyto otázky vyjadřují ve skutečnosti jednu základní otázku, kterou si církev klade: Cítí se církev po koncilu a díky koncilu, který byl pro ni v tomto dějinném úseku hodinou Boţí, schopna hlásat evangelium a vkládat je do lidských srdcí s přesvědčením, duchovní svobodou a účinností, nebo ne? 5. Otázka lidské spásy. My všichni vidíme, jak je nutné dát na tyto otázky poctivou, pokornou a odváţnou odpověď a podle ní pak také jednat. Tuto výzvu vidíme jako velmi důleţitou, protoţe hlásat evangelium není pro církev nějaká dobrovolná činnost. Je to povinnost, kterou jí svěřil Pán Jeţíš, aby tak všichni lidé mohli uvěřit a být spaseni. Ano, toto poselství je nutné, je jedinečné, je nenahraditelné. Nedovoluje ani lhostejnost, ani synkretismus, ani nějaké zjednodušování. Závisí na něm spása lidí. V něm se ukazuje krása zjevení. Obsahuje moudrost, která není z tohoto světa. Je samo od sebe schopno vzbudit víru, která vychází z moci Boţí (srv. 1Kor 2:5). Ono je Pravda. A zaslouţí si, aby mu apoštol věnoval všechen svůj čas, své síly, a je-li to zapotřebí, obětoval pro ně i svůj ţivot. 6. Evangelizační činnost Jeţíše Krista. Svědectví, které náš Pán vydává sám o sobě a které sv. Lukáš zaznamenal ve svém evangeliu: „Musím zvěstovat Boţí království“(Lk 4:43), je bezesporu velmi důleţité, protoţe určuje i Kristovo poslání: „Protoţe k tomu jsem byl poslán“(Lk 4:43). Tato slova nabývají ovšem svého plného významu jen tehdy, spojíme-li je s předcházejícími větami Lukášova evangelia, kde Kristus vztahuje sám na sebe výrok proroka Izaiáše: „Duch Páně je nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým evangelium“(Lk 4:18; srv.Iz 61:1). Takové je tedy poslání, kvůli němuţ Jeţíš, jak sám prohlašuje, byl seslán Bohem Otcem na svět: hlásat od města k městu a hlavně těm nejuboţejším, poněvadţ právě ti často nejochotněji naslouchají, splnění slibu úmluvy, kterou sám Bůh nabídl svému lidu. Všechny stránky tajemství Jeţíšova pozemského působení jsou sloţkami jeho evangelizační činnosti, ať jiţ to je samo Vtělení, zázraky, vyučování, povolání učedníků, rozeslání apoštolů, či jeho kříţ a zmrtvýchvstání nebo jeho trvalá přítomnost mezi námi. Otázky pro zamyšlení a k diskusi v bratrském společenství. Proč je “evangelizace” důleţitá v poslání církve? Řehole a ţivot sekulárních františkánů je toto: “zachovávat evangelium našeho Pána Jeţíše Krista podle příkladu sv. Františka z Assisi, který učinil Krista oduševňujícím středem svého ţivota vzhledem k Bohu i lidem” Řehole SFŘ čl. 4). Jakým specifickým způsobem můţe sekulární františkán podpořit poslání církve v hlásání evangelia všem lidem v dnešní době?

25

2. ČÁST: SPIRITUALITA A SOCIÁLNÍ NAUKA CÍRKVE II.téma ze III: Světový Den Míru 2011 NÁBOŢENSKÁ SVOBODA, CESTA K MÍRU (č. 6 -10) Zamyšlení, výpisky,a otázky P. Amando Trujillo Cano, TOR 6.února církev slaví památku prvních japonských křesťanských mučedníků (prvomučedníků), všech 26 bylo ukřižováno na kopci u Nagasaki 5. února, 1597. Tato skupina byla tvořena 6 Menšími bratry františkány, 17 japonskými františkánskými terciáři, třemi dalšími Japonci (jezuitským knězem Pavlem Miki a dvěma jezuitskými katechety). Mezi řeholníky je nejznámější Petr Křtitel, španělský kněz, který byl poslán evangelizovat Japonsko společně s dalšími františkány z Filipín roku 1593. Neúnavně hlásali evangelium, stavěli kostely a postavili nemocnici v Meako. V listopadu 1596 přijeli do Japonska další františkáni, když loď, v níž pluli, v bouři najela na mělčinu. Mezi nimi byl Filip Ježíšův, který cestoval z Filipín do rodného Mexika, aby byl vysvěcen na kněze. Protože začal spolupracovat s misionáři, byl také odsouzen k smrti. Císař Taycosama, který původně křesťanské misionáře přijal,vydal totiž nařízení, kterým odsoudil k smrti i tyto bratry přicházející z Filipín a jejich druhy. Skupina byla donucena jít z Kjóto do Nagasaki, je to vzdálenost delší než 800 km, šli za mrazivého počasí, snášeli věznění, mučení, opovržení a posměch. Jakmile byli ukřižováni, jejich kati prokláli jejich hruď křížem dvěma kopími tak, že hroty kopi vycházely ven z jejich těla rameny. Díky tomu zemřeli téměř okamžitě. Filip Ježíšův byl popraven první, a stal se prvním mexickým světcem. V jednom z dopisů, které Petr Křtitel napsal během svých posledních dnů, prohlásil: Rozsudek, který byl proti nám vynesen, byl napsán na tabuli a nesen před námi. Je v něm řečeno, ţe jsme odsouzeni, protoţe jsme kázali Zákon Nauan (to je křesťanský) proti příkazu Taycosama a ţe budeme ukřiţováni, aţ dojdeme do Nagasaki. Jsme proto šťastní a máme útěchu v Pánu, protoţe jsme ztratili svůj život pro Hlásání jeho Zákona. Tito mučedníci nám poskytují příležitost zamyslet se nad naším křesťanským posláním hlásat evangelium v dnešní době nejen slovy, ale take svými životy. Byli odvážní a věrní při svědectví o Kristu při evangelizaci, při službě, ochotni přijmout pronásledování a plní neutuchající naděje. Jejich svědectví názorně objasňuje obsah Poselství papeže Benedikta XVI. ke Světovému dni míru 2011 (č. 6-10), zejména vzhledem k veřejné dimenzi víry. Tento rozměr víry by měl být znám a respektován v každé společnosti, jako cesta k pravému míru a celkovému lidskému rozvoji. 6. I když náboženská svoboda, tak jako každá jiná svoboda, vychází z osobní sféry, uskutečňuje se ve vztahu s druhými. Svoboda bez vztahu není svobodou dovršenou. [...] V tomto společenském rozměru zůstává každá osoba jedinečná a neopakovatelná, při čemž dochází svého dovršení a plné realizace.... 7. Zneužití náboženské svobody k maskování skrytých zájmů, jako např. svržení nastoleného pořádku, hromadění zdrojů anebo držení moci nějakou skupinou, může působit nesmírné škody pro společnost. Fanatismus, fundamentalismus a praktiky odporující lidské důstojnosti nelze ospravedlnit nikdy a tím méně, jsou-li vykonávány ve jménu náboženství. Vyznávání nějakého náboženství nelze zneužívat ani ukládat silou. Státy a různá lidská společenství nesmí nikdy zapomínat že: náboženská svoboda je podmínkou pro hledání pravdy a Pravda se neprosazuje násilím, ale “silou pravdy samotné”... Jak by mohl kdokoli popírat příspěvek velkých světových náboženství pro rozvoj civilizace? […] I dnes, ve stale vice globalizované společnosti jsou křesťané vyzýváni, aby nejen svým zodpovědným občanským, ekonomickým a politickým nasazením, ale i svědectvím své lásky a víry přinášeli cenný příspěvek k namáhavé a stimulující práci pro spravedlnost, pro integrální lidský rozvoj a pro správné uspořádání lidských záleţitostí. Vyloučit náboţenství z veřejného ţivota znamená odebrat ţivotu vitální prostor, který je otevřen transcendenci. Bez této prvořadé zkušenosti se ukazuje jako svízelné orientovat společnost k univerzálním etickým principům a stává se obtíţné nastolit národní a mezinárodní pořádky, kde by se základní práva svobody plně uznávala a uskutečňovala v souladu s cíli,- dnes bohuţel stále zanedbávanými a popíranými,- které si klade Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948. 8. …Nesmí se zapomínat, ţe náboţenský fundamentalismus a laicismus jsou zrcadlovými a extrémními podobami odmítnutí legitimního pluralismu a principu laickosti (světskosti). […] Společnost, která chce vnucovat nebo naopak odmítat náboţenství násilím je nespravedlivá nejen ve vztahu k člověku i Bohu, ale i k sobě samé. Bůh láká k sobě lidstvo láskou, která zahrnuje celou osobu v její přirozené duchovní dimenzi a 26

vyţaduje svobodnou a zodpovědnou odpověď celým srdcem i celým bytím, odpověď individuální i společnou […] Právě proto se zákony a společenské instituce nemohou utvářet tak, ţe ignorují náboţenskou dimenzi občanů anebo k ní vůbec nepřehlíţejí [...] Kdyţ právní uspořádání na kterékoli úrovni , národní i mezinárodní, umoţňuje nebo toleruje náboţenský či protináboţenský fanatismus, selhává ve svém vlastním poslání, které spočívá v ochraně a prosazování spravedlnosti a práv kaţdého člověka[…] To vše vystavuje společnost riziku politické a ideologické totality, - která zdůrazňuje veřejnou moc, zatímco svoboda svědomí, myšlení a náboţenství je umrtvována či znevaţována téměř jako potencionální konkurent. 9. Dědictví principů a hodnot vyjádřených v autentické náboţenskosti představuje bohatství národů a jejich ethos. Hovoří přímo ke svědomí a k mysli muţů a ţen, připomíná potřebu morálního obrácení, motivuje a rozvíjí ţivot ctností a láskyplný přístup jednoho ke druhému v duchu bratrství, jako členů velké lidské rodiny. Při respektování pozitivní laickosti státních institucí je třeba stále uznávat veřejný rozměr náboţenství. Zdravý dialog mezi občanskými a náboţenskými institucemi má zásadní význam pro integrální rozvoj lidské osoby a pro harmonii ve společnosti. 10. V globalizovaném světě, který je charakterizován stale vice multi-etnickými a multi-konfesními společnostmi, mohou velká náboţenství vytvářet důleţitý faktor jednoty a míru lidské rodiny […] Vedoucí osobnosti velkých náboţenství jsou díky své roli, svému vlivu a své autoritě v příslušných společenstvích povoláni jako první ke vzájemné úctě a k dialogu. Křesťané jsou díky víře v Boha, Otce Pána Jeţíše Krista, povzbuzováni, aby ţili jako bratři, kteří se setkávají v církvi a spolupracují na vytváření světa, kde lidé a národy uţ nebudou „škodit ani zabíjet … protoţe poznání Hospodina naplní zemi, tak jako vody pokrývají moře“ (Is 11:9). Otázky k zamyšlení a diskusi ve společenství Nastuduj pojem fanatismus, fundamentalismus, sekularismus a ideologická totalita a diskutujte ve fraternitě (bratrském společenství), jak mohou být odhalovány v dnešním světě. Přečtěte si „Všeobecnou deklaraci lidských práv“ z roku 1948 a podělte se ve vaší fraternitě o komentáře a výklady. Jaký druh dialogu mezi civilními a náboţenskými institucemi se odehrává tam, kde ţijete? Jak můţe sekulární františkán podporovat jednotu a mír v lidské rodině uvnitř mnoho-národních a mnohonáboţenských společností?

Klaníme se ti, Pane Jeţíši Kriste, tady i ve všech tvých kostelích na celém světě a chválíme tě, protoţe svým Svatým Kříţem jsi vykoupil svět. Vydává Národní rada Sekulárního františkánského řádu pro vnitřní potřebu řádu. Adresa sekretariátu: KLÁŠTER KAPUCÍNŮ, Sekretariát NR SFŘ v ČR, Kapucínské náměstí 303/5, 60200 BRNO, e-mail: [email protected], http://www.sfr.cz; číslo účtu: 189969375/0300 Neprodejné. 27

Přílohy zápisu ze zasedání Národní rady Ekonomické přílohy č. 1, 2 a 3 zde nebudou otištěny. Naleznete je na www.sfr.cz. Příloha č. 4

Přehled formačních témat CIOFS

2011 CIOFS PROJEKT TRVALÉ FORMACE TÉMA: EVANGELIZACE ČÁST I: HLÁSÁNÍ EVANGELIA (EVANGELII NUNTIANDI) Leden Únor Březen Duben Květen

ČÁST II: SPIRITUALITA A SOCIÁLNÍ NAUKA CÍRKVE

Komentáře, výňatky a otázky Ewald Kreuzer, SFŘ Téma 1: Úvod k Apoštolské Exhortaci o Evangelizaci v moderním světě Téma 2: Evangelizace – důležitá záležitost (EN n.1-6) Téma 3: Ježíš – absolutně první a největší hlasatel evangelia (EN n.7-12) Téma 4: Církev – společenství pro evangelizaci (EN n.13-16) Téma 5: Prvky a hlediska v evangelizaci (EN n.17-23)

Červen

Téma 6: Evangelizovat evangelizované (EN n.24-30)

Červenec

Téma 7: Evangelizace a povznesení, rozvoj a osvobození člověka (EN n.3137)

Srpen

Téma 8: Jak evangelizovat – cesty a metody (EN n.38-48) Téma 9: Hlásat “Radostnou zvěst” – záměr, plán činnosti (EN n.49 -54) Téma 10: “Drama ateistického humanismu” (EN n.55-58) Téma 11: Kdo má poslání evangelizovat? (EN n.59-74) Téma 12: Evangelizace je akcí Ducha Svatého (EN n.75-81)

Září Říjen Listopad Prosinec

28

Reflexe, výňatky a otázky Fr. Amando Trujillo Cano, TOR TÉMA 1. ze 3: Maria Matka Boží – Světový den míru 2011 (n.1-5) Téma 2. ze 3: První japonští mučedníci – Světový den míru 2011 (n.6-10) Téma 3. ze 3: Sv. Perpetua a Felicita – Světový den míru 2011 (n.11-15) Téma 1. z 9: Bl. Lucchesio a Buonadonna – Věřící laici (n. 541544) Téma 2. z 9: Neděle Božího milosrdenství, beatifikace Jana Pavla II – Spiritualita věřících laiků; jednat s moudrostí (n. 545-548) Téma 3. z 9: Nejsvětější Trojice – Sociální nauka a laická sdružení (n. 549-550) Téma 4. z 9: Sv. Alžběta Portugalská – Služba v různých oblastech společenského života; Služba lidské osobě (n. 551-553) Téma 5. z 9: Sv. Ludvík IX – Služba kultuře (I) (n. 554-557) Téma 6. z 9: Povýšení svatého kříže – Služba kultuře (II) (n. 558-562) Téma 7. z 9: Sv. Lukáš, evangelista – Služba ekonomice (n. 563-564) Téma 8. z 9: Sv. Alžběta Uherská – Služba v politice (I) (n. 565-569) Téma 9. z 9: Panna Maria Guadalupská – Služba v politice (II) (n. 570-574)

Blok I: NÁBOŽEN SKÁ SVOBODA - CESTA K MÍRU

Blok II: SOCIÁLNÍ NAUKA A ÚKOL VĚŘÍCÍCH LAIKŮ

Z Compendia Sociální nauky Církve

Příloha č. 5

Národní bratrské společenství Sekulárního františkánského řádu v České republice – národní rada Sekretariát NR SFŘ v ČR, klášter kapucínů, Kapucínské náměstí 303/5, 60200 BRNO

Ustavení Výboru pomoci přípravě blahořečení Dr. Františka Noska. Se souhlasem národní rady NBS SFŘ v ČR ustavuji Výbor pomoci přípravě blahořečení Dr. Františka Noska ve sloţení: Předseda: Dr. František Reichel OFS Sekretář: Ing. Miloslav Miller OFS Členové: Mgr. Jiří Zajíc OFS P. Miloslav Fiala OPraem P. František Cianciala OFS Úkolem Výboru je v rámci daných moţností pomáhat NR NBS SFŘ v ČR při přípravě procesu blahořečení Dr. Františka Noska předkládáním návrhů na zajištění potřebných věcí a úkonů, koordinací potřebných činností, jejich sledováním a evidováním, zpracováním potřebných materiálů a pomocí při spolupráci s ostatními účastníky procesu. Předseda řídí činnost výboru, koordinuje činnost jednotlivých členů a stanoví jim úkoly. Předkládá NR návrhy na rozhodnutí potřebná ke zdárnému průběhu přípravy procesu blahořečení. Sekretář zejména zajišťuje spisovou sluţbu Výboru. V Brně dne 19.2.2011

br. Václav Němec OFS národní ministr SFŘ v ČR

Příloha č. 6

Program formačního semináře SFŘ, Brno -Petrinum 20.-21. května 2011 Pátek 20. května: 17.00 mše sv. u Kapucínů 18.00 ubytování Petrinum 19.00 večeře po františkánsku /z vlastních zásob/ 20.00 nešpory, spol. adorace /kaple Petrinum/ 21.00 kompletář, moţnost osobní adorace Sobota 21. května: 7.00 ranní chvály /kaple Petrinum/ 7.30 snídaně v restauraci 8.30 mše sv. /kaple Petrinum/ 9.45 br. Bonaventura: Poslání sekulárních františkánů v naší současné společnosti 10.15 br. Šenkýř: Sociální nauka církve je evangelium promítnuté do našeho ţivota 11.00 práce ve skupinách – poslání sekulárních františkánů v naší společnosti 12.00 Anděl Páně 12.30 oběd v restauraci 14.00 Program formace na rok 2011 15.00 závěr a poţehnání Pozn. Je vhodné mít s sebou Kompendium sociální nauky církve /vydali Karmelitáni v r.2008/ a Evangelium nuntiandi /Pavel VI./ 29

JARNÍ FORMAČNÍ SEMINÁŘ 20. – 21. KVĚTNA 2011 Brno – Petrinum, studentský církevní domov Veveří 15, Brno Přihlášky zašlete nejpozději do 10.5.2011

Noclehy budou hrazeny z prostředků NR SFŘ ČR Každý účastník zaplatí 50,-Kč příspěvek na pronájem místnosti. Zájemci o sobotní snídaně a obědy zaplatí na místě. Doprava: Z hlavního nádraží do Petrina tramvají č. 12 nebo 13 směr Královo pole, zastávka Grohova. Skalní účastníci vědí, že sraz je po mši sv. před kostelem a jdeme pěšky.

________________________________________________________________ Adresa: Klášter kapucínů Sekretariát NR SFŘ v ČR Kapucínské nám. 303/5 60200 BRNO e-mail:[email protected] ________________________________________________________________

MBS v……………………………………………………… přihlašuje nepřihlašuje Jméno

pátek večeře po františkánsku

pátek nocleh

30

sobota snídaně

sobota oběd

Příloha č. 7

Národní rada Sekulárního františkánského řádu vás srdečně zvou na poutní zájezd v rámci jubilejního roku Sv. Aneţky do Říma, Assisi, Padovy a na LaVernu 6. – 12. listopadu 2011 Návrh programu: den 6. 11. neděle Odjezd v časných ranních hodinách z Olomouce nebo Ostravy (podle zájmu účastníků), moţnost nástupů v Brně, Jihlavě, Praze a Plzni. Bor u Tachova společná mše svatá v kostele sv. Mikuláše, přestávka na občerstvení. Chioggia - ubytování a večeře. den 7. 11. pondělí La Verna – mše svatá, prohlídka. Odpoledne přejezd do Rivotorto- ubytování a večeře. den 8. 11. úterý Assisi – Porciunkula, San Damiano a další místa. Mše sv. podle moţnosti u hrobu sv. Františka. Odpoledne přejezd do Říma- ubytování a večeře. den 9. 11. středa Řím – dopoledne audience u Svatého otce ve Vatikánu. Odpoledne mše sv. v bazilice sv. Klimenta. Večerní procházka historickou částí města - Večeře a nocleh. den 10. 11. čtvrtek. Řím – celodenní prohlídka. Bazilika sv. Petra (podle zájmu i kopule), Andělský hrad. Odpoledne Lateránská bazilika event. i bazilika sv. Pavla. Mše sv. bude upřesněno. Večerní procházka historickou částí města - večeře a nocleh. den 11. 11. pátek Řím- mše sv. v bazilice sv. Kříţe jeruzalémského – odjezd. Zastávka v Orvietu. Padova - ubytování a večeře. Večerní procházka historickou částí města. den 12. 11. sobota Padova - mše sv. v bazilice San Antonio. Odjezd do České republiky. Návrat ve večerních hodinách. Cena: předpoklad. 9500- Kč. Cena zahrnuje: ubytování ve dvoulůţkovém pokoji včetně polopenze, dopravu autobusem, cestovní pojištění, sluţby průvodce a duchovní doprovod. Přihlášky do 30. června zasílejte na adresu: Antonín Landkammer Praha 4; Pujmanové 33; Tel/fax 223 012 127 František Reichel Chotouň 80, 254 01 Jílové u Prahy nebo e-mail: [email protected] Současně je třeba zaslat v tomto termínu i zálohu 2000.-Kč na účet NR SFŘ číslo 189969375/0300 variabilní symbol 20111106. Poznámky: 1) Není třeba pas, postačuje nový občanský průkaz. 2) Vzhledem k omezenému počtu míst budou přihlášky přijímány v pořadí, jak je obdrţíme. 3) Přihlášení účastníci obdrţí včas podrobné informace, jak se vybavit, o termínech a místech nastupování a také doporučení na výši kapesného v eurech. Přihlásit se mohou zájemci z celé Františkánské rodiny v ČR

31