V Brně dne 29. července 2010 Sp. zn.: 2754/2010/VOP/KP
Zpráva o výsledku šetření ve věci výkonu sociálně-právní ochrany nezl. A. K. A - Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se dne 29. 4. 2010 obrátila V. K. společně s J. a L. M. (matkou stěžovatelky a jejím manželem) s podnětem ve věci výkonu sociálněprávní ochrany její nezl. dcery A. K. (nar. 2009). Z podnětu vyplývalo, že v případě nezl. A. K. došlo ze strany OSPOD Úřadu městské části P. k podání návrhu na nařízení předběžného opatření, a to 3 dny po porodu dítěte. Důvodem bylo to, že OSPOD nepokládal sdělení matky, že bude s dítětem bydlet u prarodičů, za důvěryhodné. Dle návrhu na předběžné opatření matka při první návštěvě pracovníků OSPOD ohledně budoucího místa bydliště s dcerou „odpovídala nepřesvědčivě“ a při druhé návštěvě odmítla spolupracovat. S ohledem na skutečnost, že před narozením dcery matka pobývala v polorozpadlém domě, bez oken, vody, elektřiny a topení, byl podán ze strany OSPOD návrh na odnětí dítěte matce před propuštěním z porodnice dle ustanovení § 76a o. s. ř., aniž by před tímto závažným zásahem do rodiny OSPOD kontaktoval širší rodinu – prarodiče ze strany matky a pokusil se situaci řešit i s nimi. B - Skutková zjištění Podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o veřejném ochránci práv“), ochránce ve věci zahájil šetření vůči Úřadu městské části P., který ve věci podal návrh na vydání předběžného opatření o svěření nezletilé do Dětského centra s komplexní péčí a podpůrnou rodinnou terapií při Fakultní nemocnici v P. Podle ustanovení § 15 odst. 2 písm. a) a b) zákona o veřejném ochránci práv si veřejný ochránce práv prostřednictvím tajemníka Úřadu městské části P. vyžádal kompletní spisovou dokumentaci Om k posouzení případu a rovněž vyjádření OSPOD k okolnostem podání návrhu na nařízení předběžného opatření v dubnu 2009, a to zejména k důvodům podání návrhu na nařízení ústavní výchovy a předběžného opatření o svěření do kojeneckého ústavu, a těmto krokům předcházející sociální práci OSPOD s matkou. Žádal o informace, jak bylo ze strany OSPOD s matkou spolupracováno za účelem předejití umístění dítěte do ústavního zařízení a jaká byla matce ze strany OSPOD nabídnuta v tomto směru pomoc. V souladu se zákonem o veřejném ochránci práv jsem se dne 10. 5. 2010 ujala dalšího vyřízení věci já, jakožto zástupkyně veřejného ochránce práv.
Po seznámení se s podnětem a kompletní spisovou dokumentací Om ve věci nezl. Andery Kočové jsem dospěla k následujícím skutkovým zjištěním (pozn.: uvádím pouze nejvýznamnější skutečnosti pro posouzení postupu Úřadu městské části P. v souvislosti s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 76a o. s. ř.). Ze spisové dokumentace vyplývá, že OSPOD Úřadu městské části P. byl ze strany pracovnice Ústavu péče o matku a dítě P. (dále také jen „ÚPMD“) informován o tom, že se zde narodila nezl. K., jméno neurčeno, s tím, že mají obavy o schopnost matky postarat se o dítě. Téhož dne obdržel OSPOD faxem další písemné informace z ÚPMD P., že se jedná o matku, která je nezaměstnaná, otce v dotazníku neuvádí, nebyla registrována po celou dobu těhotenství v ÚPMD ani nenavštěvovala poradnu pro těhotné. Dle neověřených informací má výbavičku pro dítě a po propuštění z nemocnice se vrací do trvalého bydliště, kde jí údajně bude pomáhat rodina. ÚPMD na základě těchto informací žádal OSPOD o prošetření bytových a sociálních poměrů v zájmu dítěte a žádal o písemnou informaci, zda mohou dítě předat matce do přímé péče. V reakci na toto podání OSPOD uskutečnil téhož dne návštěvu matky v porodnici za účelem projednání její situace. Ze záznamu z jednání vyplývá, že matka byla návštěvou pracovnic OSPOD překvapena, neboť evidentně nepokládala jednání za opodstatněné ani účelné. Ze záznamu dále vyplývá, že byla informována o sociálně-právní ochraně dětí, přesto odmítla se sociálními pracovníky spolupracovat. Téhož dne bylo rovněž provedeno místní šetření v místě trvalého bydliště matky, kde bylo od sousedů zjištěno, že dům nikdo trvale neobývá. Dne 29. 4. 2009 pracovnice OSPOD opět navštívily matku v porodnici a nabízely jí možnost pobytu s dítětem v Dětském krizovém centru v K. Matka však toto odmítla a odmítala se sociálními pracovnicemi hovořit s tím, že si je nepozvala a že je ve svém pokoji nechce, má zdravotní potíže. Téhož dne byla v nemocnici pracovnicím OSPOD předána zpráva, jíž personál nemocnice OSPOD žádal o urychlené řešení, dle jeho názoru, velmi vážné situace, neboť bylo velmi pravděpodobné, že by po propuštění dítěte došlo k jeho ohrožení ve smyslu sociálním a ve smyslu jeho následné péče. V této zprávě bylo uvedeno, že v době hospitalizace se matka o dítě stará, v projevech k dítěti je strohá, dítě nehladí, neoslovuje jménem. Při dotazech na adresu bydliště neodpovídá přesvědčivě, odmítá dát k dispozici číslo osobního telefonu (nutné pro záchyt screeningu PKU a SKH). Nemá pro dítě vybraného pediatra k další péči. Rodina matku v porodnici navštívila jen jednou. Matka nemá pro dítě v porodnici nic osobního. Dne 29. 4. 2009 podal OSPOD návrh na předběžné opatření o svěření dítěte do péče Dětského centra s komplexní péčí a podpůrnou rodinnou terapií při Fakultní nemocnici v P. (dále také jen „Dětské centrum“), jemuž bylo téhož dne vyhověno. Z odůvodnění návrhu i samotného předběžného opatření vyplývá, že jako důvody odnětí dítěte z péče matky byly vzaty tyto skutečnosti: matka nebyla v době těhotenství v péči žádného lékaře ani nenavštěvovala poradnu, trvalé bydliště matky je hlášeno v neobyvatelném domě, přičemž matka odmítla spolupracovat a cokoliv sdělovat o sobě i o připravovaných podmínkách pro dítě, odmítla rovněž pobyt spolu
s dítětem v dětském centru, neměla pro dítě vybráno dosud křestní jméno, neměla vybraného pediatra. Ze zprávy porodnice vyplývá, že matka nemá v porodnici nic osobního pro potřeby dítěte. Při dotazech na adresu, na které se bude zdržovat, odpovídá nepřesvědčivě, dítě dosud nijak neoslovuje, neuvedla jeho jméno, k dítěti je strohá, nicméně se o dítě stará a kojí je. Z jednání při předání spisové dokumentace v Kanceláři veřejného ochránce práv vyplynulo, že OSPOD pokládá za zásadní problém v daném případě především absolutní neochotu matky spolupracovat, a zejména neumožnění provedení místního šetření ve faktickém místě bydliště matky, které bylo mimo jiné po nařízení předběžného opatření pro účely dalšího rozhodování vyžádáno i ze strany soudu. Z jednání dále vyplynulo, že co se týče místa trvalého bydliště, OSPOD je známo, že toto má matka hlášeno na adrese v P. (tzn. v návrhu popisovaném neobyvatelném domě) účelově, resp. za účelem pobírání dávek pomoci v hmotné nouzi, jinak bydlí v bytě u své matky a jejího manžela, manželů M., na adrese v P. Pro úplnost dodávám, že ze zpráv Dětského centra vyplývá, že matka má o dítě zájem, často dceru navštěvuje, během návštěv se o ni stará dobře, vzájemný vztah dítěte s matkou j dobrý. C - Právní hodnocení I. Právní rámec Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod1 v čl. 8 chrání právo na respektování soukromého a rodinného života. Listina základních práv a svobod v čl. 10 odst. 2 pak stanoví právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, což je ve sféře vztahů mezi rodiči a dětmi konkretizováno čl. 32 odst. 4 Listiny, podle něhož je právem rodičů péče o děti a jejich výchova; recipročně mají děti právo na rodičovskou výchovu a péči. Tato práva mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Nejvyšší kategorií a nejdůležitějším hlediskem posuzování jakékoliv otázky týkající se dítěte je nejlepší zájem dítěte. V různém kontextu a různé podobě (zájem, blaho, prospěch dítěte) je užíván řadou dokumentů (čl. 3 bod 1) Úmluvy o právech dítěte,2 ustanovením § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ustanovením § 65 odst. 2 zákona o rodině; z judikatury II. ÚS 554/04, II. ÚS 363/03, IV. ÚS 695/2000). Podat definici tohoto pojmu není jednoduché ani žádoucí, jelikož jeho náplň je 1 2
Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte.
v každém individuálním případě natolik specifická, že snaha o přesné vymezení by vedla spíše k jeho zjednodušení a riziku, že nebude vždy plně respektována zvláštnost situace toho kterého dítěte. Přesto lze kategorii „zájem dítěte“ přiřadit určité charakteristiky, o což se snaží například Úmluva o právech dítěte v čl. 3 odst. 2: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.“ Tato zásada je rozvíjena dále článkem 7 odst. 1 citované úmluvy, který stanoví, že dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Současně článek 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte deklaruje právo dítěte, aby nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí, v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Podle ustanovení § 46 zákona o rodině,3 jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Podle ustanovení § 76a občanského soudního řádu,4 ocitlo-li se nezletilé dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, předseda senátu předběžným opatřením nařídí, aby bylo na nezbytně nutnou dobu umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí. Důvodem k nařízení předběžného opatření je tedy stav, kdy se dítě ocitlo bez jakékoliv péče, to se týká např. dětí nalezených nebo dětí, o které nemá kdo pečovat. Dalším důvodem je vážné ohrožení nebo narušení života nebo příznivého vývoje dítěte, to dopadá na případy, kdy o dítě sice rodiče nebo jiné osoby pečují, ale jde o péči natolik nedostatečnou, že dítěti hrozí závažná újma na životě nebo zdraví, popřípadě že je takovou péčí vážně narušen nebo ohrožen příznivý vývoj dítěte. Oprávnění zasáhnout do vztahů mezi rodiči a dětmi v mezích zákona a v zájmu dítěte sdílí orgány sociálně-právní ochrany dětí a soudy. Ačkoliv při nařízení předběžného opatření či svěření dítěte do péče jiné osoby má rozhodující slovo soud, nezbavuje to OSPOD jeho odpovědnosti za podklady předkládané soudu, neboť jakožto navrhovatel předběžného opatření je povinen velmi odpovědně posoudit, zda jsou dány předpoklady pro natolik závažný zásah do rodinného a soukromého života, jako je odnětí dítěte. OSPOD se nezbavuje odpovědnosti za skutečnosti v návrhu soudu předestřené, a to ani v případě, že soud tomuto návrhu vyhoví, neboť soudu předkládá vahou svého úřadu a poslání návrhy, které konečné rozhodnutí soudu zásadně ovlivňují. Dále je nutno připomenout, že po podání návrhu na nařízení předběžného opatření jsou sociální pracovníci povinni s rodinou nadále intenzivně spolupracovat.
3 4
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Z výše uvedených zásad vycházejí i základní etická pravidla chování sociálních pracovníků. Podle čl. 1.4 Etického kodexu sociálních pracovníků ČR pomáhá sociální pracovník klientům svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi při jejich rozvoji. Podle čl. 1.5 musí být služby, které poskytuje, na nejvyšší odborné úrovni. U pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí to předpokládá detailní znalost právní úpravy i důkladné osvojení si metodiky sociální práce, a především komunikace s klientem. Ve vztahu ke klientovi má sociální pracovník podle čl. 2.1 vést své klienty k odpovědnosti za sebe samé, musí jednat tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů, chránit klientovo soukromí, dbát na to, aby klienti obdrželi všechny služby a dávky, na něž mají nárok, poučit klienty o jejich povinnostech a hledat možnosti, jak zapojit klienty do procesu řešení jejich problémů. II. Hodnocení postupu OSPOD Úřadu městské části P. Po provedení šetření, podrobném prostudování podnětu a kompletní spisové dokumentace Om konstatuji, že jsem na straně OSPOD Úřadu městské části P. shledala závažné pochybení, a to právě v souvislosti s návrhem na nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 76a o. s. ř., na jehož základě došlo k odnětí dítěte z péče matky. Návrh na předběžné opatření byl mimo jiné odůvodněn tím, že před narozením dcery matka bydlela v polorozpadlém domě, bez oken, vody, elektřiny a topení, přičemž OSPOD nepokládal za důvěryhodné sdělení matky, že bude s dítětem bydlet u prarodičů – v návrhu se uvádí, že matka při první návštěvě pracovníků OSPOD v porodnici ohledně budoucího místa bydliště s dcerou „odpovídala nepřesvědčivě“ a při druhé návštěvě odmítla spolupracovat. O případné spolupráci s prarodiči se OSPOD ve svém návrhu nezmiňuje. Ze strany OSPOD byl tedy podán návrh na odnětí dítěte matce před propuštěním z porodnice dle ustanovení § 76a o. s. ř., aniž by před tímto závažným zásahem do rodiny OSPOD kontaktoval širší rodinu – prarodiče ze strany matky a pokusil se situaci řešit i s nimi (pozn.: prarodiče přitom ve svém podání uvedli, že matku s dítětem denně navštěvovali v porodnici a plánovali, že v den propuštění půjde matka s dítětem bydlet k nim). Prostudováním spisové dokumentace Om bylo zjištěno, že OSPOD skutečně prarodiče před podáním návrhu na předběžné opatření nikterak nekontaktoval, aby si případně ověřil informace matky, že bude s dítětem po odchodu z porodnice bydlet u nich, když tyto informace od matky pokládal na nedůvěryhodné. Nadto jsem zjistila, že ač měla matka hlášeno trvalé bydliště v domě na adrese v P., OSPOD bylo známo, že její faktické bydliště bylo v bytě u prarodičů na adrese v P. S ohledem k tomuto zjištění musím konstatovat, že postup OSPOD v daném případě, kdy navrhl odnětí dítěte z péče matky na základě adresy trvalého bydliště v neobyvatelném domě, ač věděl, že ve skutečnosti žije v bytě v panelovém domě u manželů M., za vážné pochybení. Toto nelze zvrátit ani argumentem OSPOD týkajícím se neochoty matky a manželů M. následně spolupracovat s OSPOD a umožnit prošetření podmínek v bytě na adrese v P., kde měla matka v úmyslu s dítětem po propuštění z porodnice bydlet. Nelze presumovat výchovnou nezpůsobilost matky pouze na základě odmítání spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Byť jsou rodiče ze zákona
o sociálně-právní ochraně dětí s OSPOD povinni spolupracovat, jejich neochota spolupracovat s OSPOD nemůže být v žádném případě sama o sobě důvodem pro natolik závažný zásah do rodinného a soukromého života, jakým je odnětí dítěte z péče rodiče. Takto chybný postup není omluvitelný ani výše uvedeným argumentem OSPOD, kdy nebyl umožněn vstup sociálních pracovníků do bytu, kde matka žila. Jestliže rodič odmítá dostát své povinnosti s OSPOD spolupracovat,5 má OSPOD možnost uplatnit sankci ve smyslu zákona o sociálně-právní ochrany dětí, jíž je udělení pořádkové pokuty.6 Totéž platí i v případě, když si šetření v místě faktického bydliště vyžádá soud. Soud je rovněž oprávněn udělit v takovém případě pořádkovou pokutu.7 Dále, pokud by měl OSPOD skutečně důvodné obavy o řádnost péče o nezletilou, mohl by uplatnit jiné mírnější opatření, na jehož základě by sledoval péči o nezletilou, jímž je dohled nad výchovou.8 Nicméně musím konstatovat, že ani pro takové opatření jsem neshledala ve spisové dokumentaci podklad, neboť ze spisové dokumentace nevyplývá, v čem by měla být péče matky o dítě v nepořádku. Nelze tak vyvozovat ani z toho, že matka v době těhotenství nedocházela na pravidelné prohlídky k lékaři. Ostatně, tyto prohlídky jsou nepovinné. Dle zákona o veřejném zdravotním pojištění patří mezi povinnosti pojištěnce podrobit se na vyzvání preventivním prohlídkám,9 přičemž při opětovném nesplnění povinnosti podrobit se na výzvu preventivní prohlídce může příslušná zdravotní pojišťovna jako sankci uložit pojištěnci pokutu do výše 500,- Kč.10 V ustanovení § 29 citovaného zákona jsou pak vyjmenovány jednotlivé typy preventivních prohlídek, 11 mezi něž však nespadá tzv. dispenzární péče, tedy mimo jiné i péče o těhotné ženy 5
Dle ustanovení § 53 odst. 2 písm. a) až c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, jsou rodiče povinni spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte, na výzvu příslušného orgánu sociálně-právní ochrany se dostavovat k osobnímu jednání; předložit listiny a další doklady a poskytnout nezbytné informace, je-li jich třeba pro výkon sociálně-právní ochrany; umožnit návštěvu zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany v obydlí, popřípadě v jiném prostředí, kde dítě žije, je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo pro ochranu jeho práv (pozn.: obydlím nebo jiným prostředím, kde dítě žije, je myšleno i místo, kam by mělo být dítě propuštěno z ústavního zařízení apod.). Dle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, jsou pracovníci OSPOD oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, ve které žije, v obydlí a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení, ve zdravotnickém zařízení, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě žije a jaké má dítě chování. 6 Dle ustanovení § 53 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, může orgán sociálně-právní ochrany rodiči nebo jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte uložit pořádkovou pokutu do 20.000,- Kč, nesplní-li povinnost uvedenou v odstavci 2 písm. a) až c). Pokutu lze uložit opakovaně. Pokutu lze uložit do 6 měsíců ode dne, kdy byla povinnost porušena. 7 Dle ustanovení § 53 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 8 Dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, stanovit nad nezletilým dohled. Dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, obecní úřad rozhoduje o opatřeních podle zvláštního právního předpisu (ustanovení § 43 zákona o rodině), neučinil-li tak soud. 9 Dle ustanovení § 12 písm. e) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 10 Dle ustanovení § 44 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11 Dle ustanovení 29 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se u pojištěnců provádí preventivní prohlídka: a) v prvém roce života devětkrát do roka, z toho minimálně šestkrát v prvém půlroce života a z toho minimálně třikrát v prvních třech měsících života; b) v 18 měsících věku; c) ve třech letech a dále vždy jedenkrát za dva roky.
dle ustanovení § 31 citovaného zákona.12 Dispenzární péče nepatří mezi preventivní prohlídky, a není tudíž povinností pojištěnce této péče využívat, resp. pojištěnec má právo takovou péči odmítnout. Nevyužití dispenzární péče tedy nepodléhá ani sankci ve formě pokuty ze strany zdravotní pojišťovny. Dále v této souvislosti musím uvést na pravou míru rovněž výtky ze strany pracovníků zdravotnického zařízení a OSPOD vůči matce s ohledem k tomu, že dítěti neurčila ihned bezprostředně po porodu jméno. Neurčení jména dítěte bezprostředně před či po porodu je s ohledem k posuzování řádnosti péče rodiče o dítě rovněž zcela irelevantní. Rodič má nadto dle zákona o matrikách, jménu a příjmení13 lhůtu jednoho měsíce od narození dítěte k určení jeho jména. Další pochybení pak spatřuji v tom, že pokud si OSPOD nebyl jist tím, že matka skutečně bude mít s dítětem vhodné bydlení, nekontaktoval prarodiče a neověřil si jejich prostřednictvím informaci, že matka bude bydlet po propuštění z porodnice u nich. Dále musím poukázat i na to, že matka nebyla dle záznamu o pohovorech v porodnici upozorněna na možnost přijetí jakýchkoli restriktivních opatření v případě její nespolupráce a nebyla upozorněna ani na to, že OSPOD hodlá za dané situace podat návrh na předběžné opatření o odnětí dítěte z její péče, což rovněž musím označit za chybný postup OSPOD. Základní princip sociálně-právní ochrany, zájem a blaho dítěte, znamená, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Z právních předpisů rodinného práva a sociálně-právní ochrany dětí pak jednoznačně vyplývá, že jedním z prvořadých zájmů dítěte je vyrůstat ve funkční rodině. Zákon o rodině to například vyjadřuje ustanovením § 46, z něhož lze dovodit, že ústavní výchova je až tím posledním řešením, které se má uplatnit teprve poté, kdy méně závažné zásahy do rodinného a soukromého života dítěte a jeho rodičů nevedly k cíli. V případě nezl. A. K. musím po seznámení se s okolnostmi podání návrhu na nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 76a o. s. ř. konstatovat, že nenastaly podmínky pro řešení situace touto cestou. Na základě svého šetření jsem dospěla k závěru, že nebyly zjištěny žádné závažné skutečnosti, které by značily neschopnost matky zajistit dítěti adekvátní péči a které by ospravedlňovaly tak zásadní zásah do soukromého a rodinného života, jakým bylo odnětí dítěte z péče matky a jeho umístění do ústavní péče. OSPOD navíc, dle mých zjištění, nečinil dostatečná předchozí preventivní opatření, aby tomuto kroku předešel, pokud si nebyl jist zajištěním dostatečné péče nezletilé ze strany matky. Tím mám konkrétně na mysli, že před takto zásadním krokem v životě dítěte nekontaktoval širší rodinu, 12
Dle ustanovení § 31 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v rámci hrazené péče se dispenzární péče poskytuje pojištěncům zdravým, ohroženým a nemocným v těchto skupinách: d) těhotným ženám ode dne zjištění těhotenství. 13 Dle ustanovení § 18 odst. 4 písm. b) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisům, matriční úřad nezapíše do knihy narození jméno, popřípadě jména, a učiní o tom oznámení soudu, jestliže rodiče jméno dítěti neurčí do jednoho měsíce od narození dítěte.
resp. manžele M., u nichž matka fakticky bydlela, aby si tuto skutečnost a jejich případnou pomoc při zajištění péče o dítě ověřil. Ve výše uvedených bodech tedy spatřuji velmi vážná pochybení v postupu OSPOD. D - Závěr S odkazem na shora uvedené podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, že, orgán sociálně-právní ochrany dětí odboru sociálního Úřadu městské části P. se při výkonu sociálně-právní ochrany nezl. A. K. dopustil závažných pochybení, když podal návrh na odnětí dítěte z péče matky na základě předběžného opatření dle ustanovení § 76a o. s. ř., aniž by byly dány relevantní důvody pro takto závažný zásah do rodinného a soukromého života dítěte i jeho matky (viz bod C). Tato zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou po vyjádření úřadu o jeho opatřeních k nápravě podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
