V Brně dne 20. května 2011 Sp. zn.: 348/2011/VOP/KP
Zpráva o výsledku šetření na základě podnětu J. R. ve věci výkonu sociálně-právní ochrany jejího nezl. syna A. R. (nar. 1. 3. 2010) A - Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se dne 18. 1. 2011 obrátila J. R., matka nezl. A. R. (nar. 3/2010) se žádostí o pomoc a o prošetření postupu orgánů sociálněprávní ochrany dětí (dále též jako „OSPOD“) v souvislosti s jednáním o osvojení jejího nezl. syna, který byl svěřen do předadopční péče po udělení souhlasu s osvojením bez vztahu ke konkrétním osvojitelům. Dítě bylo nejprve vedeno v evidenci OSPOD Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou, kde byl udělen souhlas s osvojením dítěte bez vztahu ke konkrétním osvojitelům. Následně přešlo dítěte do evidence OSPOD Městského úřadu Vizovice, kde je vedeno až do dnešní doby. OSPOD Magistrát města Zlín prováděl zprostředkování osvojení, a byl také ustanoven kolizním opatrovníkem dítěte pro řízení o osvojení. B - Skutková zjištění Podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“) jsem ve věci zahájila dne 24. 1. 2011 šetření za účelem prošetření postupu OSPOD odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Vizovice a OSPOD odboru sociálních věcí Magistrátu města Zlín. V rámci šetření bylo na základě ustanovení § 15 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv pověřenými pracovníky Kanceláře veřejného ochránce práv provedeno místní šetření za účelem projednání věci u obou výše jmenovaných úřadů. Taktéž byla převzata kompletní spisová dokumentace ve věci, vedená zmíněnými úřady za účelem prostudování a objektivního zhodnocení postupu všech úřadů, které se podílely na řešení věci (tzn., včetně postupu OSPOD Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou). Z informací, které jsem měla k případu k dispozici ještě před zahájením šetření, z podnětu stěžovatelky, vyplývaly následující skutečnosti. Jednalo se o třiadvacetiletou matku, která z důvodu uváděné nepřipravenosti/nezralosti, momentálních sociálních potíží a nedostatečného zázemí pro dítě, nejprve dala společně s otcem dítěte souhlas k jeho osvojení, tzv. „blanketový souhlas“ dle ustanovení § 68 zákona o rodině bez vztahu ke konkrétním osvojitelům. Následně, když se o narození vnuka dověděla její matka, která dceři nabídla pomoc při péči o dítě, si matka dítěte celou věc rozmyslela a chtěla vzít svůj souhlas s osvojením zpět. V té době však již bylo dítě na základě správního rozhodnutí OSPOD Městského úřadu Vizovice svěřeno do „předadopční péče“ budoucích osvojitelů (červen 2010). Souhlas matky tedy nebylo již možno odvolat. Nicméně i přesto se matka nadále snažila jednat s úřady podílejícími se na řešení případu, aby docílila získání syna do své péče. Sama sociální pracovnice Městského úřadu Vizovice se
koncem roku 2010 obracela telefonicky na Kancelář veřejného ochránce práv se žádostmi o obecné konzultace k uvedenému případu, neboť se jedná o poměrně složitou právní problematiku. Dotazovala se, zda a jakým způsobem by bylo možno v dané situaci matce dítěte pomoci s navrácením dítěte do její péče, když ze zákona o rodině vyplývá, že souhlas daný předem bez vztahu ke konkrétním osvojitelům již nelze vzít zpět poté, kdy bylo rozhodnuto o svěření dítěte do „předadopční péče“. V obecné rovině bylo diskutováno o právu dítěte vyrůstat v biologické rodině v souladu s Úmluvou o právech dítěte a judikaturou Ústavního soudu ČR. Ve věci byl ze strany OSPOD Městského úřadu Vizovice podán návrh soudu na vyvolání jednání o tom, zda je třeba souhlasu rodičů s osvojením dítěte, či nikoliv. Soud tento návrh akceptoval a rozhodl o tom, že není třeba souhlasu otce s osvojením dítěte z důvodu nezájmu otce o dítě v trvání zákonných dvou měsíců od narození dítěte, avšak v případě matky soud vyslovil, že je jejího souhlasu třeba. Soud zohlednil duševní stav matky po porodu, který doložila lékařským znaleckým posudkem. Po podání podnětu matkou dítěte vyvstala potřeba prošetřit zejména okolnosti udělení souhlasu s osvojením, tzn. jak OSPOD s rodiči dítěte jednal, zda jim poskytl dostatečné informace a nabídl adekvátní pomoc. Předmětem šetření byl rovněž postup OSPOD Městského úřadu Vizovice a kolizního opatrovníka dítěte pro řízení o osvojení OSPOD Magistrátu města Zlín, zda je v souladu s právními předpisy a principy dobré správy. Místní šetření na OSPOD Městského úřadu Vizovice a OSPOD Magistrátu města Zlín se uskutečnilo dne 22. 2. 2011. Ze sdělení sociální pracovnice OSPOD Vizovice vyplývalo, že v daném případě se rodiče rozhodli o osvojení dítěte ještě před porodem, v té době matka nebyla ve špatném psychickém stavu. Matka se o těhotenství údajně dověděla až v osmém měsíci, u lékaře byla poprvé ve 33. týdnu těhotenství. Nedokázala svou situaci řešit, rodiče se cítili na dítě psychicky nepřipravení a nezralí, dalším důvodem byla ekonomická situace rodičů, měli velké dluhy, byli bez práce, přitom nemohli v té době počítat s podporou prarodičů, neboť nebyli vůbec v kontaktu. K určení otcovství došlo až na základě intervence OSPOD. Bylo zřejmé, že matka by byla schopna se o dítě postarat. Ze spisu vyplývá, že OSPOD Rychnov nad Kněžnou matce nabízel pomoc (viz podrobněji níže). Sociální pracovnice OSPOD Městského úřadu Vizovice dále uvedla, že došlo k prozrazení identity osvojitelů. OSPOD Vizovice je v kontaktu jak s rodiči, tak s osvojiteli. Případ byl rovněž projednáván na schůzkách se zástupci Krajského úřadu Zlínského kraje a Magistrátu města Zlín. Rodiče i osvojitelé spolupracují s psychology. Ze sdělení pí H. (sociální pracovnice MÚ Vizovice) vyplývalo, že mohlo dojít v dané kauze k problému při podávání poučení matce ze strany OSPOD Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou v souvislosti s udělením souhlasu k osvojení předem bez vztahu ke konkrétním osvojitelům. K tomu bylo uvedeno, že tato otázka bude v rámci šetření prověřena na základě spisové dokumentace. Ze spisu následně vyplynulo, že OSPOD Rychnov nad Kněžnou matce nabízel od počátku pomoc v případě, že by se rozhodla pečovat o dítě. S matkou byla její situace opakovaně projednávána, a to jak se sociální pracovnicí Oblastní nemocnice v Rychnově nad Kněžnou (dne 1. 3. 2010, 3. 3. 2010), tak rovněž s pracovníky OSPOD Rychnov nad Kněžnou. Matka se opakovaně vyjadřovala, že je rozhodnutá dát dítě k adopci. 2
K tomuto rozhodnutí ji s otcem dítěte vedla skutečnost, že se oba cítí nevyzrálí, a také tíživá finanční situace (viz záznam ze dne 3. 3. 2010). Matka dítě od porodu neviděla a dala písemný souhlas s jeho umístěním do Dětského centra Veská (viz záznam ze dne 4. 4. 2010). Ještě v porodnici byla matce poskytnuta konzultace s psychologem PhDr. P. Matce byla i následně ze strany OSPOD nabízena možnost řešení situace za pomoci psychologa PhDr. K., OSPOD rovněž nabízel, že psychologa může sám zajistit. Dále byl nabízen společný pobyt s dítětem v Dětském centru Veská. Na základě intervence OSPOD došlo rovněž k určení otcovství dítěte. Matce byly poskytnuty podrobné informace o možnosti čerpání sociálních dávek v případě, že by se rozhodla pečovat o dítě, a to i písemně (viz str. 12 a 13 Nom 20/2010). Sociální pracovnice OSPOD Rychnov nad Kněžnou tyto informace zaslala matce prostřednictvím e-mailů ze dne 26. 3. 2010 a 1. 4. 2010, kde ji dále informovala o možnosti návštěv dítěte v dětském centru. Nabízela rovněž možnost domluvit matce konzultaci u psychologa PhDr. K. Přes nabízenou pomoc a informace, které byly ze strany OSPOD matce poskytnuty rovněž v písemné formě, se rodiče rozhodli k udělení souhlasu s osvojením dítěte předem bez vztahu ke konkrétním osvojitelům, který byl učiněn dne 19. 4. 2010 u OSPOD Rychnov nad Kněžnou do protokolu. V protokolech je mimo jiné uvedeno, že rodiče byli poučeni o veškerých důsledcích rozhodnutí o udělení souhlasu k osvojení dítěte. Sociální pracovnice OSPOD Vizovice se od doby projevení zájmu biologické rodiny snaží velice intenzivně danou kauzu řešit, snaží se hledat cestu, jak zvrátit již jednou udělený souhlas s osvojením dítěte a pomoci za současné situace rodině získat dítě zpět do péče. Sama při projednání věci vyjádřila pochybnost ohledně správnosti svého postupu, když neoslovila po udělení souhlasu rodičů k osvojení dítěte předem bez vztahu ke konkrétním osvojitelům prarodiče (pozn.: takový postup dle jejího sdělení doporučuje metodika Krajského úřadu Zlínského kraje). K dotazu dále uváděla, že matka si výslovně nepřála, aby byli její rodiče o situaci informováni. Dále uvedla, že se nejednalo z její strany o opomenutí možnosti kontaktovat a informovat prarodiče, ale o jiné vyhodnocení tehdejší situace. Z dnešního pohledu a při znalosti současných informací by tak již zřejmě učinila. Pracovnice Kanceláře veřejného ochránce práv k tomu uvedly, že je třeba vždy vyhodnocovat okolnosti konkrétního případu, nelze paušalizovat, že zcela bezvýjimečně, za každé situace a proti vůli rodiče by měli být kontaktováni prarodiče. Tato otázka bude však rovněž vyhodnocena až po prostudování spisové dokumentace. Ze spisové dokumentace přitom následně vyplynulo, že matka skutečně výslovně odmítla, aby byli o situaci vyrozuměni její rodiče, prarodiče dítěte (viz např. záznam ze spisové dokumentace vedené OSPOD Rychnov nad Kněžnou ze dne 1. 3. 2010). Ze spisové dokumentace bylo dále zjištěno, že byla postoupena dne 21. 4. 2010 OSPOD Městského úřadu Vizovice. Již na počátku byla ze strany OSPOD Vizovice řešena otázka, zda kontaktovat prarodiče dítěte. Situace byla však vyhodnocena tak, že toto není namístě za situace, kdy matka nebyla se svými rodiči dlouhodobě v kontaktu a výslovně uváděla, že si nepřeje, aby byli prarodiče informováni o situaci, kdy se rozhodli s otcem dítěte k udělení souhlasu s osvojením dítěte. Rodiče ani po udělení souhlasu k osvojení dítěte neprojevili zájem o kontakt s dítětem. Dne 7. 6. 2010 bylo vydáno rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů. V červnu 2010, kdy již bylo rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, se o dítěti náhodně dověděla matka matky. Poté začala rodina podnikat kroky s cílem navrácení dítěte zpět do rodiny. Dne 1. 7. 2010 byl soudu a OSPOD zaslán písemný doklad – odvolání souhlasu s osvojením dítěte předem bez vztahu 3
ke konkrétním osvojitelům. Dále dne 7. 7. 2010 pak souhlas rodičů se svěřením dítěte do péče prarodičů. Matka a babička se dostavovaly na OSPOD a dotazovaly se na možnosti, jak revokovat jednou udělený souhlas rodičů s osvojením a jakým postupem mohou žádat o svěření dítěte do péče prarodičů. Ze strany OSPOD jim bylo vysvětlováno ustanovení § 68a zákona o rodině s tím, že udělený souhlas nelze po svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů vzít zpět a že je nyní věc na posouzení a rozhodnutí soudu, zda i za stávající situace rozhodne o osvojení dítěte. Prarodiče podali návrh na svěření dítěte do své péče. Ve vyjádření k tomuto řízení OSPOD Vizovice podpořil biologickou rodinu, nicméně návrh byl zamítnut právě s odkazem na správní rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, které nelze měnit soudním rozhodnutím s tím, že by mělo následovat řízení o osvojení, kde by měla být řešena otázka, zda má dojít k osvojení dítěte. OSPOD Vizovice dále podal návrh na určení, zda je třeba souhlasu rodičů s osvojením, či nikoliv, s cílem vyřešit za nových okolností otázku účastenství rodičů v řízení o osvojení. V tomto řízení bylo rozhodnuto, že souhlasu otce s osvojením třeba není, avšak je třeba souhlasu matky s osvojením dítěte. K případu dále sociální pracovnice OSPOD Vizovice uvedla, že dítě v rodině budoucích osvojitelů prospívá dobře, nelze jim nic vytknout. Matka má novou práci na dohodu. Mají pronajatý domek, bydlení je vyhovující. OSPOD naposledy jednal s rodiči dne 1. 2. 2011 (pozn.: tato informace byla aktuální k datu místního šetření dne 22. 2. 2011). S osvojiteli bylo jednáno na Magistrátu města Zlín, byli podrobněji seznámeni s aktuální situací, vyrovnávají se s různými variantami budoucího možného vývoje, využívají psychologické pomoci. Uklidnilo je, že v případě svěření dítěte do péče rodičů by mohl být nařízen dohled, jde jim o to, aby měli jistotu, že dítě dobře prospívá. Biologická matka momentálně nemá důvěru v jakékoliv úřady, současnou situaci vnímá, jako křivdu. Pracovnice Magistrátu města Zlín k případu uvedly, že dne 28. 1. 2011 proběhlo ve věci jednání s budoucími osvojiteli za účasti Krajského úřadu Zlínského kraje a OSPOD Vizovice. Předmětem jednání bylo i to, zda by eventuálně byli ochotni od svého návrhu na osvojení upustit. Chtěli zjistit také názor budoucích osvojitelů k nastalé situaci, kdy byla prozrazena jejich totožnost, zejména zda budou schopni čelit tlaku biologické rodiny a pokračovat v řízení o osvojení, popř. za jakých podmínek by byli ochotni jednat o předání dítěte biologickým rodičům. Budoucí osvojitelé se chtěli především ujistit, zda je v biologické rodině vše v pořádku, a zda by péči o dítě zvládli. Oběma rodinám byla zajištěna psychologická pomoc. K dotazu dále uvedli, že věc byla konzultována s Krajským úřadem Zlínského kraje, s nímž se 3x oficiálně k případu sešli i za účasti OSPOD Vizovice. S OSPOD Vizovice komunikují tak, že si přeposílají zprávy ze šetření atp., osobně či telefonicky nikoliv (pouze v případě jednání na krajském úřadě). Plán, co budou navrhovat v rámci řízení o osvojení v roli kolizního opatrovníka, dosud neřešili. Ze sdělení sociální pracovnice vyplynulo, že je to pro ně, do jisté míry, „etický“ problém. Ač „cítí“, že dítě patří do biologické rodiny, uvědomují si rovněž situaci budoucích osvojitelů, kteří na variantu, že by se dítě mohlo vrátit do biologické rodiny, nebyli vůbec připraveni a nepočítali s tím. Od počátku vycházeli z toho, že rozhodující bude jejich schopnost zajistit dítěti řádnou péči a podnětné prostředí.
4
Vzhledem k tomu, že skutkový stav ve věci je velmi obsáhlý, a je znám jak stěžovatelce, tak OSPOD, nepokládám za nutné pro účely této zprávy popisovat chronologicky veškeré úkony, které byly ve věci ať ze strany rodiny, tak OSPOD činěny. Výše jsou proto uváděny pouze skutečnosti, které pokládám pro posouzení věci za nejvýznamnější. C - Právní hodnocení I. Právní rámec Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv, působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Nejvyšší kategorií a nejdůležitějším hlediskem posuzování jakékoliv otázky týkající se dítěte je nejlepší zájem dítěte. V různém kontextu a různé podobě (zájem, blaho, prospěch dítěte) je užíván řadou dokumentů (čl. 3 bod 1 Úmluvy o právech dítěte,1 ustanovení § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí,2 ustanovení § 65 odst. 2 zákona o rodině;3 z judikatury II. ÚS 554/04, II. ÚS 363/03, IV. ÚS 695/2000). Podat definici tohoto pojmu není jednoduché ani žádoucí, jelikož jeho náplň je v každém individuálním případě natolik specifická, že snaha o přesné vymezení by vedla spíše k jeho zjednodušení a riziku, že nebude vždy plně respektována zvláštnost situace toho kterého dítěte. Přesto lze kategorii „zájem dítěte“ přiřadit určité charakteristiky, o což se snaží například Úmluva o právech dítěte v čl. 3 odst. 2: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.“ Tato zásada je rozvíjena dále článkem 7 odst. 1 citované úmluvy, který stanoví, že dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Současně článek 9 odst. 1 Úmluvy deklaruje právo dítěte, aby nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí, v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod4 v čl. 8 chrání právo na respektování soukromého a rodinného života. Listina základních práv a svobod v čl. 10 odst. 2 pak stanoví právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, což je ve sféře vztahů mezi rodiči a dětmi konkretizováno čl. 32 odst. 4 Listiny, podle něhož je právem rodičů péče o děti a jejich výchova; recipročně mají děti právo na rodičovskou výchovu a péči. Tato práva mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
1
Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte. Zákon č. 359/19999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 3 Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 4 Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. 2
5
Ústavní soud ČR při výkladu ustanovení čl. 10 odst. 2 Listiny a ustanovení čl. 8 Úmluvy, tedy ochrany rodinného života, resp. respektu k rodinnému životu, v nálezu II. ÚS 838/07, ze dne 10. 10. 2007, zdůraznil, že základem rodinných vazeb je tradičně biologické pouto pokrevního příbuzenství mezi členy rodiny (srov. nález sp. zn.: II. ÚS 568/06, ze dne 20. 2. 2007). Základním prvkem rodinného života je soužití rodičů a dětí (rozsudek ESLP ve věci Kutzner vs. Německo ze dne 26. 2. 2002), neboť právě v jeho rámci se má uskutečňovat péče a výchova ze strany rodičů, na niž mají děti právo podle čl. 32 odst. 4 Listiny. Dle nálezu II. ÚS 485/10 je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který představuje účel osvojení, a základního práva na rodinný život, které je sice formálně omezitelné zákonem, avšak pouze za materiálního předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné, a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky. I v tomto případě totiž platí, že zákon, resp. jím předvídané omezení základních práv, je třeba interpretovat ústavně konformním způsobem, tedy především tak, aby aplikace takového zákona obstála v testu proporcionality. II. Hodnocení postupu OSPOD Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou, OSPOD Městského úřadu Vizovice a OSPOD Magistrátu města Zlín Postup OSPOD Rychnov nad Kněžnou v souvislosti s udělením souhlasu rodičů k osvojení dítěte předem bez vztahu k určitým osvojitelům5 Po prošetření věci a seznámení se s veškerými podklady ze spisové dokumentace nezle říci, že by se OSPOD Rychnov nad Kněžnou dopustil na počátku řešení věci pochybení v souvislosti s udělením souhlasu rodičů k osvojení dítěte předem bez vztahu ke konkrétním osvojitelům. Matce byla ze strany OSPOD nabízena pomoc, a to opakovaně. Rodiče byli rovněž poučeni o významu a důsledcích osvojení. Ze spisové dokumentace bylo zjištěno, že matka ještě před porodem uváděla, že má v úmyslu dát dítě k osvojení. Jako důvod byla uváděna nepřipravenost a nevyzrálost obou rodičů, a také nedostatečné sociální zázemí. Po narození dítěte dala matka souhlas se svěřením dítěte do Dětského centra Veská. Ze strany OSPOD Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou byla matce opakovaně nabízena možnost pobytu s dítětem v dětském centru, ale matka o toto řešení neměla zájem, jevila se být odhodlána pro rozhodnutí o svěření dítěte do osvojení. OSPOD Rychnov nad Kněžnou matce nabízel rovněž možnost podpory psychologa s tím, že by jí psychologickou pomoc sám OSPOD zajistil. Rovněž byla i písemně informována o veškerých dávkách, které by mohla pobírat, pokud by se o dítě rozhodla pečovat. Přes nabízenou pomoc a informace, které byly ze strany OSPOD matce poskytnuty rovněž v písemné formě, se rodiče rozhodli k udělení souhlasu s osvojením dítěte předem bez vztahu ke konkrétním osvojitelům, který byl učiněn dne 19. 4. 2010 u OSPOD Rychnov nad Kněžnou. V protokolech o udělení souhlasu je mimo jiné uvedeno, že rodiče byli poučeni o významu a veškerých důsledcích rozhodnutí o udělení souhlasu k osvojení dítěte s tím, že osvojením dítěte zaniká rodičovská zodpovědnost a že může být dítě osvojeno nezrušitelně.
5
Dle ustanovení § 68a zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů: „Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Souhlas může být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů.“
6
Postup OSPOD Vizovice v souvislosti se svěřením dítěte do péče budoucích osvojitelů6 Sociální pracovnice OSPOD Vizovice v rámci šetření sama upozorňovala na možnost špatného vyhodnocení případu na počátku řešení věci, kdy jí byla postoupena spisová dokumentace nezl. dítěte z OSPOD Rychnov nad Kněžnou. Uváděla, že s odstupem času má pochybnosti ohledně svého postupu, když nekontaktovala a neinformovala o situaci prarodiče dítěte. Poukazovala přitom na metodická doporučení za strany krajského úřadu. Sociální pracovnice OSPOD Vizovice k tomu dále uvedla, že po převzetí věci, zřejmě situaci špatně vyhodnotili, když neoslovili prarodiče, nejednalo se však o jejich opomenutí. Zároveň však uvedla a vyplývá to rovněž ze spisové dokumentace, že matka si to výslovně nepřála, tudíž se nedomnívám, že by se jednalo o pochybení na straně OSPOD. Je především vždy třeba zvažovat všechny okolnosti individuálního případu. Za situace, kdy se rodič rozhodne o udělení souhlasu k osvojení dítěte předem bez vztahu ke konkrétním osvojitelům a výslovně si nepřeje, aby se o tomto jeho rozhodnutí dověděla širší rodina, domnívám se, že toto rozhodnutí by mělo být respektováno. Pokud rodič dítěte není dlouhodobě v kontaktu se svojí širší rodinou, popř. nemusí mít ani dobré vztahy, nepokládám za vhodné, aby byli prarodiče vždy za každých okolností zcela automaticky informováni o tomto osobním rozhodnutí rodiče. Jiná situace by samozřejmě byla v případě jednání o svěření do pěstounské péče. Možnost odvolání souhlasu s osvojením dítěte uděleného předem bez vztahu k určitým osvojitelům Co se týče možnosti odvolání souhlasu s osvojením dítěte předem bez vztahu k určitým osvojitelům, zde se domnívám, že je právní úprava jednoznačná. Dle ustanovení § 68a zákona o rodině lze souhlas odvolat do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů. To znamená, že dle platné právní úpravy po nabytí právní moci správního rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů na základě ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) zákona o sociálněprávní ochraně dětí, již nelze udělený souhlas odvolat. Stávající právní úprava byla vtělena do zákona o rodině v roce 1998 oproti dřívější právní úpravě, kdy souhlas rodičů mohl být odvolán až do právní moci rozsudku o osvojení dítěte. Cílem této novelizace bylo, aby dítě, které má být osvojeno, neutrpělo pozdějším odvoláním souhlasu ztrátou citových vazeb v nově vytvořeném prostředí.7 Mohu tedy pouze dodat, že rozhodnutí o dalším osudu dítěte je nyní v rukou soudu v rámci řízení o osvojení dítěte. Je výhradně věcí posouzení a rozhodnutí nezávislého soudu, zda bude dítě osvojeno či navráceno biologickým rodičům. V této souvislosti lze odkázat na shora citovanou judikaturu Ústavního soudu ČR8 a Evropského soudu pro lidská práva.9
6
Dle ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů: „Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů.“ 7 Viz M. Holub, H. Nová, J. Sladká Hyklová, Zákon o rodině, komentář a předpisy souvisící, 8. vydání, str. 239 – 240. 8 II. ÚS 568/06 , II. ÚS 838/07, II. ÚS 485/10 9 Rozsudek ESLP ve věci Kutzner vs. Německo, ze dne 26. 2. 2002.
7
Postup OSPOD Magistrátu města Zlín v pozici kolizního opatrovníka dítěte pro účely řízení o osvojení Nicméně i OSPOD Magistrátu města Zlín, coby kolizní opatrovník dítěte, by měl v zájmu dítěte pro účely tohoto soudního řízení vyjádřit své jednoznačné stanovisko k tomu, jaké řešení pokládá s ohledem na nejlepší zájem dítěte za nejvhodnější. Rovněž by měl v zájmu dítěte z pozice kolizního opatrovníka sledovat, zda nedochází ke zbytečnému protahování soudního řízení a za tím účelem by měl podávat urgence a případně i stížnosti na průtahy v soudním řízení. Dle mých zjištění a mého přesvědčení by byl takový postup v daném případě na místě, neboť pokud je mi známo, v rámci řízení o osvojení dosud nebylo jednáno, ačkoliv budoucí osvojitelé podali návrh na osvojení dítěte v září 2010. Ač byl soud nucen řešit související podání, která měla význam pro posouzení věci, jako návrh prarodičů na svěření dítěte do péče či návrh na určení, zda je třeba souhlasu rodičů s osvojením. O posledně zmíněném návrhu bylo rozhodnuto v prosinci 2010, přesto od té doby dosud neproběhlo v řízení o osvojení jednání. Podle mých aktuálních informací bylo až na základě aktivity OSPOD Městského úřadu Vizovice nařízeno jednání ve věci na 19. 5. 2011. Na nutnost rychlého řešení věci v zájmu dítěte a možnost OSPOD podávat urgence a popř. i stížnost na průtahy v soudním řízení, byl přitom Magistrát města Zlín upozorňován rovněž v rámci místního šetření a projednání případu s pracovnicemi Kanceláře veřejného ochránce práv. Přitom obzvláště v daném případě je běh času velmi významným faktorem pro budoucí řešení věci. K postupu Magistrátu města Zlín mám výhradu, rovněž, co se týče jeho ustanovení kolizním opatrovníkem. Ač o ustanovení kolizním opatrovníkem rozhoduje soud, OSPOD má možnost proti takovému rozhodnutí podat odvolání, pokud by z jakýchkoliv důvodů pokládal své kolizní opatrovnictví za nevhodné, resp. za střet zájmů. Ze sdělení sociálních pracovnic OSPOD Magistrátu města Zlín při jednání v rámci šetření dne 22. 2. 2011 vyplývalo, že samy pociťují v rámci řešení daného případu určité rozpory, které by se daly kvalifikovat, jako „etický“ problém. Byly to totiž právě pracovnice OSPOD Magistrátu města Zlín, kdo podával zájemcům o osvojení prvotní informace k institutu osvojení a zprostředkování osvojení. Přičemž se vůbec nepočítalo s variantou, že by mohlo dojít k navrácení dítěte do biologické rodiny a osvojitelé tak nebyli na tuto možnost vůbec připraveni ani upozorněni (pozn.: z toho důvodu, že s obdobným případem se pracovníci OSPOD nikdy nesetkali), sami přitom „cítí“, že dítě patří do biologické rodiny. Vzhledem k tomu, že uvedenou situaci lze dle mého názoru již pojímat jako kolizi zájmů, jsem přesvědčena, že měl OSPOD Magistrátu města Zlín vyjádřit nesouhlas se svým ustanovením kolizním opatrovníkem ve věci. Jak jsem uvedla již výše konečné rozhodnutí, zda má dojít k osvojení dítěte, či nikoliv je výlučně věcí rozhodnutí soudu, který jediný je oprávněn po posouzení veškerých rozhodných skutečností učinit ve věci jednoznačný závěr. Jsem však přesvědčena, že OSPOD v pozici kolizního opatrovníka by měl k věci zaujmout své vlastní stanovisko o tom, co je v zájmu dítěte a toto u soudu prosazovat.
8
D - Závěr S odkazem na shora uvedená skutková zjištění a právní hodnocení podle ustanovení § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, že jsem v postupu OSPOD Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou a OSPOD Vizovice neshledala pochybení spočívající v porušení právních předpisů, či principů dobré správy. Co se týče postupu OSPOD Magistrátu města Zlín, ani tento se dle mých zjištění ve věci nedopustil porušení právních předpisů, nicméně přesto mám výhrady k jeho postupu. Dospěla jsem k závěru, že OSPOD Magistrátu města Zlín, coby kolizní opatrovník dítěte, nejedná v souladu s principem dobré správy, neboť svým nejednoznačným stanoviskem nepřispívá k co nejrychlejšímu vyřešení věci. OSPOD Magistrátu města Zlín rovněž vytýkám, že nepodal z titulu výkonu funkce kolizního opatrovnictví dítěte urgence, popř. stížnost na průtahy v řízení o osvojení dítěte, když ve věci dosud nebylo jednáno. Kolizní opatrovník dítěte by měl v rámci soudního řízení hájit zájmy dítěte, přičemž v zájmu dítěte je mimo jiné také co nejrychlejší řešení jeho nejistého právního postavení (v podrobnostech viz bod C této zprávy). Tato zpráva bude po předložení vyjádření Magistrátu města Zlín o opatřeních k nápravě přijatých ve věci podkladem pro zpracování závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci.
RNDr. Jitka S e i t l o v á v. r. zástupkyně veřejného ochránce práv
9
