V Brně dne 24. února 2011 Sp. zn.: 4398/2010/VOP/KP
Zpráva o výsledku šetření na základě podnětu paní J. ve věci postupu OSPOD týkajícího se i její osoby při výkonu sociálně-právní ochrany nezl. P.
A - Obsah podnětu Paní J. se na veřejného ochránce práv obrátila se žádostí o prošetření postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí odboru sociálních věcí Úřadu městské části Praha (dále jen „OSPOD“) při výkonu sociálně-právní ochrany nezl. P. (nar. 2009), který byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 8. 2010 svěřen do její pěstounské péče. Stěžovatelka se ve věci výkonu sociálně-právní ochrany nezl. P na ochránce obrátila již v minulosti, neboť měla pochybnost o správnosti postupu úřadů v souvislosti s řešením otázky „návratu“ dítěte do země jeho původu (dále též jako „repatriace“) nezl. P. Ochránce na základě tohoto podání vyzval jak Úřad městské části Praha, tak Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí ČR (dále jen ÚMPOD ČR) o sdělení bližších informací a doložení relevantních písemných podkladů týkajících se jednání úřadů ohledně repatriace nezletilého. Po prostudování vyjádření a dokladů shora označených úřadů jsem v této fázi neshledala důvody pro zahájení šetření ve věci. Na základě dalšího podnětu stěžovatelky ze dne 1. 9. 2010, který obsahoval informace o nových skutečnostech ve věci, se však ochránce rozhodl zahájit šetření. Z podnětu totiž vyplývalo, že ač Úřad městské části Praha původně ve svém vyjádření veřejnému ochránci práv sděloval, že s ohledem na složitost uvedeného případu ponechá otázku žádosti o svěření nezl. P do pěstounské péče paní J plně na rozhodnutí soudu, po vydání prvoinstančního rozhodnutí o svěření dítěte do její péče OSPOD odmítl povolit pobyt dítěte v rodině paní J na základě její žádosti ve smyslu ustanovení § 30 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (pozn.: soudní rozhodnutí dosud nebylo pravomocné a nebyla stanovena předběžná vykonatelnost rozhodnutí). OSPOD podal proti rozhodnutí soudu ve věci svěření dítěte do pěstounské péče paní J odvolání. Stěžovatelka naopak podala návrh na nařízení předběžného opatření, na jehož základě byl nezletilý svěřen do její péče. B - Skutková zjištění Podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“), jsem ve věci zahájila dne 7. 9. 2010 šetření. V rámci šetření jsem se na základě ustanovení § 15 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv obrátila na Úřad městské části Praha se žádostí o poskytnutí bližšího vyjádření k důvodům nevydání souhlasu s pobytem
nezl. P u paní J (vyjma již OSPOD zmiňovaným odůvodněním týkajícím se komplikovanosti případu). Taktéž jsem žádala o sdělení aktuálních informací k případu a postoupení kopií relevantních dokladů ze spisové dokumentace Om. Z informací, které jsem měla k případu k dispozici již na základě předchozího podnětu, vyplývalo, že se jedná o nezletilého, který je občanem Slovenské republiky. Narodil se v České republice, avšak po narození byl na základě souhlasu matky (tzn. na základě dohody) umístěn do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc FOD Klokánku. Matka žije v České republice, nemá však podmínky pro převzetí dítěte do své péče. Otec žije na Slovensku, údajně není biologickým otcem, o nezletilého nemá zájem a podal návrh na popření otcovství. Babička ze strany matky, která žije na Slovensku a pečuje již o staršího syna matky, uvedla, že nemá podmínky pro převzetí dalšího dítěte do péče. OSPOD poskytoval matce během těhotenství a po porodu poradenství a pomoc. Matka však od srpna 2009 nečinila žádné kroky, aby si vytvořila podmínky pro osobní péči o dítě, ani pro právní úpravu osobních poměrů a poměrů dítěte. Od srpna 2009 do prosince 2009 matka dítě vůbec nenavštěvovala (pozn.: do té doby dítě navštěvovala, avšak intervaly návštěv se prodlužovaly). S ohledem na nulový zájem matky o dítě od srpna 2009 jednal OSPOD s pracovníky Klokánku o podání soudního návrhu na svěření nezl. P do jejich zařízení. Pracovníci Klokánku však sami v listopadu 2009 podali návrh na svěření dítěte do zařízení FOD a současně návrh na předběžné opatření stejného obsahu, o čemž informovali OSPOD až 5. 12. 2009. Předběžné opatření přitom bylo nařízeno dne 23. 11. 2009, kolizním opatrovníkem dítěte pro řízení byla ustanovena Městská část Praha. V mezidobí dne 1. 12. 2009 podal návrh na předběžné opatření rovněž OSPOD ÚMČ Praha. Na základě odvolání byla ustanovena kolizním opatrovníkem Městská část Praha. Dne 13. 1. 2010 pak bylo ve věci vydáno meritorní rozhodnutí o svěření nezl. P do zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek. Paní J nadto podala dne 1. 12. 2009 návrh na svěření dítěte do své pěstounské péče, neboť s dítětem navázala citový vztah. Její návrh byl soudem vyloučen k samostatnému projednání. K tomu OSPOD dále uvedl, že dne 23. 11. 2009 byla věc s paní J řešena na OSPOD, přičemž byla informována o tom, že OSPOD začal jednat o repatriaci dítěte se Slovenskou republikou. OSPOD k tomu dále podotýkal, že paní J nebyla a není vedena v evidenci žadatelů o NRP a k dítěti navázala vztah v rámci výkonu své profese, což nepovažuje OSPOD za profesionální. Dále OSPOD upozornil rovněž na skutečnost, že došlo k víkendovým pobytům dítěte v rodině paní J bez vědomí a souhlasu OSPOD. Dne 28. 1. 2010 se na Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen MHMP) konala případová konference týkající se dalšího řešení situace dítěte, na níž bylo domluveno, že zaměstnanci Klokánku budou respektovat fakt, že Slovensko zahájilo proces repatriace a o tomto svoji pracovnici poučí. Paní J poučení odmítla podepsat. Z předchozího jednání s matkou dne 27. 1. 2010 vyplynulo, že stále nemá vytvořeny podmínky pro převzetí dítěte do své péče a ani si je nepřipravuje. Byla seznámena se zahájením procesu repatriace dítěte. Matka zmínila, že zvažuje i možnost souhlasu s adopcí a požadovala kontakt na psychologa za účelem konzultace takto závažného rozhodnutí. Nadále pak s OSPOD přestala spolupracovat (nebrala telefon, nereagovala na SMS výzvy, byla jí ponechána písemná výzva v Klokánku, která jí však nebyla pracovnicí Klokánku z neznámých důvodů předána). OSPOD dále poukazoval na to, že matka dítě navštěvuje pouze v době, kdy koná službu paní
2
J. OSPOD z toho vyvozuje, že se tedy jedná o účelové jednání podněcované ze strany paní J. S ohledem na složitost případu žádal OSPOD stanovisko k řešení věci nadřízené orgány, a to jak MHMP, tak Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV ČR). V listopadu 2009 a prosinci 2010 byla věc konzultována s Mgr. Andrtovou z MPSV ČR, která doporučovala podpořit repatriaci dítěte s ohledem na možnost rozvíjení sourozenecké vazby a kontakt s širší rodinou, a příp. s výhledem na svěření dítěte do náhradní rodinné péče na Slovensku. Dne 12. 4. 2010 pak byl OSPOD telefonicky kontaktován Mgr. Hovorkou z MPSV ČR s odlišným doporučením s tím, že repatriace na Slovensko není v zájmu dítěte, jestliže ho matka navštěvuje a na Slovensku mu nikdo z rodiny nemůže poskytnout osobní péči, a tudíž by došlo k jeho umístění v ústavním zařízení. MHMP pak doporučil plně ponechat věc na rozhodnutí soudu. OSPOD ve svém vyjádření ochránci na základě výše uvedených skutečností uvedl, že věc plně ponechá na rozhodnutí soudu. Co se týče průběhu jednání o repatriaci dítěte, OSPOD v listopadu 2009 oslovil ve věci ÚMPOD ČR a Velvyslanectví SR. ÚMPOD ČR reagoval písemnou zprávou, v níž doporučoval kontaktovat Velvyslanectví SR. Z Velvyslanectví SR byl OSPOD kontaktován pouze telefonicky s tím, že je třeba dítěti zajistit doklady a ověřit typ pobytu dítěte na cizinecké policii. OSPOD ve věci repatriace dále jednal se slovenskými úřady, a to s Ústrediem práce, sociálnych vecí a rodiny (dále jen ÚPSVaR) v Bratislavě a ÚPSVaR v Trenčíně, přičemž oba orgány podaly shodné stanovisko, a to žádost o repatriaci dítěte. Dne 31. 3. 2010 zaslalo ÚPSVaR v Trenčíně OSPOD e-mailem na vědomí kopii návrhu adresovaného Okresnímu soudu pro Prahu 4 o svěření nezl. P do Dětského domova v Bojnici na Slovensku. Z nového vyjádření OSPOD vyplývá následující. Dne 2. 8. 2010 vydal Okresní soud pro Prahu 4 rozsudek, jímž rozhodl o svěření nezl P do pěstounské péče paní J. Pěstounka následně podala žádost o povolení pobytu dítěte v její domácnosti, a to v termínu od 30. 8. do 6. 9. 2010. Tuto žádost OSPOD zamítl. Ve svém vyjádření k tomu OSPOD uvedl, že s ohledem na stávající právní stav věci a zjištěné skutečnosti nepovažoval za vhodné do pravomocného rozhodnutí soudu vydávat souhlas s propustkou. Dále ke svému odůvodnění uvedl, že za situace, kdy není vyloučeno, že může dojít ke změně rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu 4 a navrácení dítěte na území Slovenské republiky do vhodného zařízení nebo profesionální pěstounské rodiny, nepovažují za vhodné, aby dítě měnilo prostředí, na které je zvyklé, navazovalo kontakty s dalšími osobami z rodiny paní J. Dále uvedl, že zařízení FOD Klokánek opakovaně zveřejňuje a vyzdvihuje to, že dětem poskytuje individuální péči a citlivý osobní přístup na rozdíl od ústavních zařízení školských či zdravotnických. Nezl. P zde žije v bytě, ve kterém se střídají dvě „pečující tety“, na které je zvyklý. Paní J není upírán kontakt s nezl. Byť soud hodnotí pobyt dítěte v Klokánku, jako v ústavním zařízení, považuje OSPOD setrvání stávajícího stavu pro dítě za méně náročné, než kdyby došlo k několika změnám v krátké době. OSPOD mimo jiné poukázal na zveřejnění jména a fotografie dítěte ze strany pěstounky v deníku AHA ze dne 14. 9. 2010, což není v zájmu dítěte a není ani zřejmý důvod uvádění jeho jména na veřejně přístupných internetových stránkách v době nepravomocně skončeného soudního řízení. OSPOD se ve svém vyjádření nezmiňuje o tom, jak byl ve věci dále metodicky
3
veden ze strany nadřízených orgánů MHMP a MPSV ČR, nicméně tyto informace jsou mi známy. Jak přímo nadřízený orgán MHMP, tak MPSV ČR na OSPOD apelovaly, aby již ve věci nepodával odvolání, neboť toto neshledali za stávajícího stavu v zájmu dítěte (viz komunikace s MPSV ČR, o níž byla paní J informována emailem dne 3. 9. 2010 Annou Valovou z MPSV ČR). OSPOD přesto odvolání podal. Závěrem OSPOD uvedl, že vyčkává rozhodnutí odvolacího soudu. Dle posledního doplnění ze strany stěžovatelky odvolací soud rozhodnutím ze dne 10. 12. 2010 zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, a to z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu a nesprávného právního posouzení. Odvolací soud k tomu dále v odůvodnění uvedl, že Okresní soud pro Prahu 4 nezohlednil řízení o repatriaci a dostatečně nezjišťoval názor otce dítěte. C - Právní hodnocení Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Obecný postup v případech, kdy se narodí na území ČR občan jiného členského státu Evropské unie, je upraven následovně. Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí1 je OSPOD povinen učinit opatření k ochraně života a zdraví dítěte a zajistit uspokojování základních potřeb v nejnutnějším rozsahu včetně zdravotní péče dítěti, ocitlo-li se takové dítě bez jakékoliv péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny. Podle ustanovení § 37 odst. 2 citovaného zákona je OSPOD dále povinen učinit další nezbytná opatření směřující k ochraně dítěte, a je-li to možné, uvědomit o této skutečnosti neprodleně zastupitelský úřad státu, jehož je dítě občanem, a rovněž informovat ÚMPOD ČR. OSPOD je současně povinen projednat se zastupitelským úřadem způsob spojení dítěte s rodiči nebo jinými osobami za dítě odpovědnými. Na základě oznámení OSPOD zastupitelský úřad domovského státu dítěte buď projeví zájem, aby dítě bylo převzato do péče tohoto státu, anebo vyjádří negativní stanovisko k převzetí dítěte, popř. nereaguje. Pokud zastupitelský úřad žádá, aby bylo dítě předáno do péče jeho domovského státu, je obvykle nutné umístit dítě do ústavního zařízení v jiném státě a soud postupuje podle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (tzv. Brusel II.),2 konkrétně podle jeho čl. 56.3 V takovém případě by 1
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o rozhodném právu ve věcech manželských a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 3 Článek 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 upravuje umístění dítěte v jiném členském státě následovně: 1. V případě, že soud příslušný podle článků 8 až 15 zvažuje umístění dítěte do ústavní péče nebo do pěstounské rodiny, a pokud k tomuto umístění má dojít v jiném členském státě, soud nejprve konzultuje ústřední orgán nebo jiný příslušný orgán tohoto členského státu, pokud se v tomto jiném členském státě pro vnitrostátní případy umístění dětí vyžaduje zásah orgánu veřejné moci. 2
4
měl být ze strany soudu kontaktován ÚMPOD ČR, který by se obrátil na obdobný ústřední orgán v jiném členském státě a umístění dítěte by s ním konzultoval. Na základě informací a případného souhlasu domovského státu dítěte by mohl český soud rozhodnout o nařízení ústavní výchovy dítěte s tím, že bude vykonávána v jiném členském státě. Mezinárodní příslušnost českého soudu k rozhodování o těchto záležitostech vyplývá ze zmíněného Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, konkrétně z jeho čl. 84 a 13.5 Na základě takového rozhodnutí českého soudu o nařízení ústavní výchovy pak lze předat dítě zástupcům jeho domovského státu. V případě, že by zastupitelský úřad domovského státu dítěte neprojevil zájem o převzetí dítěte, mohlo by být postupováno českými orgány obdobně, jako by se jednalo o českého občana. V rámci hodnocení postupu OSPOD v daném případě bych se ráda předně pozastavila u podání odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního soudu ve věci. OSPOD k tomu uvedl, že jakožto kolizní opatrovník dítěte využil svého zákonného oprávnění účastníka řízení, jelikož se domníval, že důkazní řízení nebylo dostatečné, některé skutečnosti nebyly dostatečně ověřené a s některými se soud vůbec nevypořádal (a to konkrétně požadavek úřadů SR na repatriaci nezl., a dále pak podnět SR z dubna 2010 na změnu zařízení pro pobyt nezl.). K odvolání doložil OSPOD podnět ÚPSVaR Trenčín ze dne 2. 9. 2010 a vyjádření Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny SR (dále jen MPSVaR SR) ze dne 27. 7. 2010, z nichž vyplývá, že trvají na požadavku repatriace dítěte. S poukazem na zmiňované dokumenty OSPOD uvedl, že odvolání podal rovněž na podnět slovenských orgánů. K tomu podotýkám, že OSPOD jednak není vázán požadavky slovenských orgánů, a jednak když již OSPOD sám vstoupil v jednání se slovenskými úřady, ač v obdobných případech toto ve vztahu k cizině dle běžné praxe zajišťuje ÚMPOD ČR (viz výše), domnívám se, že s nimi měl jednat v tom směru, zda trvají na repatriaci, když nezl. P našel v ČR pěstounku, k níž má již vytvořeny citové vazby, a zároveň zde má kontakt i se svou matkou. Byť by byl požadavek slovenských úřadů na repatriaci nezletilého oprávněn, je otázkou, zda je za daných okolností vhodné trvat více méně z formálních důvodů na její realizaci. Slovenské úřady uvádějí, že dítě by mělo být na Slovensku svěřeno nejprve do dětského domova, a následně bude jednáno o jeho svěření do náhradní rodinné péče, a to formou osvojení, s níž dal dle vyjádření ÚPSV a R v Trenčíně souhlas otec dítěte (pozn.: otec však původně podal návrh na popření otcovství, řízení bylo dle vyjádření ÚPSVaR v Trenčíně zastaveno, důvod neuvedli). Navrhované řešení však skýtá řadu otazníků, předně není jistota, zda nezl. P na Slovensku náhradní rodinu najde, dále zda dá souhlas s osvojením rovněž matka, a největší pochybnost je třeba vyjádřit ohledně délky zmiňovaného 2. Rozhodnutí o umístění uvedené v odstavci 1 lze v dožadujícím členském státě vydat, pouze pokud příslušný orgán dožádaného členského státu s umístěním souhlasil. 3. Postupy pro konzultaci nebo udělení souhlasu uvedené v odstavcích 1 a 2 se řídí vnitrostátním právem dožádaného členského státu. 4. V případě, že soud příslušný podle článků 8 až 15 rozhodne o umístění dítěte do pěstounské rodiny, a pokud k tomuto umístění má dojít v jiném členském státě a pro vnitrostátní případy umístění dětí se v tomto členském státě nevyžaduje žádný zásah orgánu veřejné moci, uvědomí o tom příslušný soud ústřední orgán nebo jiný příslušný orgán tohoto členského státu. 4 Článek 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 upravuje obecnou příslušnost následovně: „Soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.“ 5 Článek 13 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 upravuje příslušnost založenou na přítomnosti dítěte: “V případě, že nelze zjistit obvyklé bydliště dítěte podle článku 12, jsou příslušné soudy členského státu, ve kterém se dítě nachází.
5
procesu. Na tomto místě si troufám říci, že další prodlužování řešení situace dítěte rozhodně není v jeho zájmu. Vyvstává proto otázka, zda je další jednání ohledně repatriace dítěte v jeho zájmu. Na jednu stranu uznávám argumentaci OSPOD, že paní J nejednala v případě nezl. P vždy správně, a to když navázala vztah s dítětem v rámci výkonu své profese, brala si dítě na víkendy domů bez vědomí a souhlasu OSPOD, zveřejnila osobní údaje dítěte v tisku (včetně jeho jména a fotografie). Je třeba říci, že jednání ze strany paní J i zařízení FOD Klokánku vykazuje znaky neprofesionálního jednání. Neinformování a nevyžádání souhlasu OSPOD ze strany Klokánku k povolení víkendových pobytů dítěte u paní J lze dokonce hodnotit jako v rozporu se zákonem (konkrétně s ustanovením § 30 zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Dále je v této souvislosti třeba říci, že ochránce rovněž nesouhlasí s jednáním, kterým dochází k nevhodnému zveřejňování osobních údajů dětí na internetu, v tisku či v jiných médiích. Přes výše uvedené se však domnívám, že by bylo nasnadě jednat se slovenskou stranou, zda i za dané situace, kdy je nezl. P na základě předběžného opatření již několik měsíců v péči paní J, a to mj. i na základě souhlasu a přání jeho matky, vytvořil si s ní vzájemnou silnou citovou vazbu, je vhodné trvat na jeho repatriaci. Je třeba v této souvislosti zohlednit zejména skutečnost, že na Slovensku by byl nezletilý nejprve svěřen opět do péče ústavního zařízení, než by případně došlo k dořešení otázky, zda půjde do náhradní rodinné péče, což může pro P znamenat prodloužení řešení věci o řadu dalších měsíců, ne-li let. V této souvislosti pokládám za nutné rovněž upozornit, že jednání o repatriaci je v daném případě příliš zdlouhavé, což není dle mého názoru v zájmu dítěte. Po provedení šetření musím konstatovat, že jednání o repatriaci bylo zahájeno s jistou prodlevou ze strany OSPOD (pozn.: matka přestala o dítě projevovat zájem v srpnu 2009, přičemž OSPOD informoval Velvyslanectví SR o dítěti až v listopadu 2009). OSPOD dále sám vstoupil v jednání se slovenskými úřady, ač toto je dle ustanovení § 37 zákona o sociálně-právní ochraně dětí v kompetenci ÚMPOD, který k tomu měl být podnícen až soudem. Nadto je třeba vzít při hodnocení postupu OSPOD rovněž v úvahu, že OSPOD ochránci původně tvrdil, že ponechá na rozhodnutí soudu, jak upraví poměry dítěte, přičemž následně rozhodnutí soudu zpochybnil a napadl odvoláním, čímž opět výrazně prodloužil definitivní vyřešení věci. Jsem přesvědčena, že není v zájmu nezletilého, aby čekal na vyřešení věci v zařízení FOD. Byť se jedná o zařízení označované jako zařízení „rodinného“ typu, je nepochybné, že není s to dítěti nahradit individuální péči v rodině. Rovněž musím OSPOD vytknout, že v této věci, ač žádal o metodické vedení ze strany nadřízených orgánů, následně jejich metodická doporučení zcela ignoroval. Ač byl nabádán ze strany dvou svých nadřízených orgánů – MHMP a MPSV ČR, aby již ve věci v zájmu dítěte nepodával odvolání, přesto tak učinil a způsobil tak, že situace nezl. P není dosud dořešena, dítě je přitom svěřeno do zařízení, které má nepochybně ústavní charakter, byť se snaží co nejvíce simulovat rodinné prostředí již téměř dva roky. Dalším výrazným faktorem pro posuzování věci je i skutečnost, kterou zohledňoval právě i prvoinstanční soud, a to jednak přání matky, aby dítě bylo svěřeno do pěstounské péče paní J, a jednak, že se paní J snaží s matkou spolupracovat a podporuje kontakt matky s dítětem, což je velmi žádoucí. Rovněž z jejích sdělení vyplývá, že počítá i s možností, že pokud si matka upraví své poměry
6
natolik, že by byla schopna pečovat o dítě, byla by řešena otázka vrácení dítěte do péče matky. OSPOD nepovažuje za vhodné, aby dítě měnilo prostředí, na které je zvyklé. Troufám si však říci, že prostředí není tak důležité, jako osoba pečovatele, na kterou je již dítě nyní citově fixováno. Co se týče argumentu OSPOD, že není vhodné, aby navazovalo kontakty s dalšími osobami z rodiny paní J (tím mají na mysli především jejího partnera), tak tento argument rovněž neobstojí, neboť nezletilý již má podle všeho vazbu i k němu. Nabízí se rovněž otázka, zda za současné situace, kdy o dítě opět matka jeví zájem a je s ním v kontaktu, se ještě jedná o tzv. „dítě bez doprovodu“, u něhož by mělo být jednáno o repatriaci. Situace se totiž výrazně změnila od doby, kdy začaly úřady o repatriaci jednat (pozn.: v té době matka o dítě zájem neprojevovala). Je třeba vycházet zejména z účelu repatriace, kterým má být ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí zejména zajistit spojení dítěte s rodiči, což v daném případě neplatí. P totiž má v České republice matku, která je s ním v kontaktu. Otec, který žije na Slovensku, o něj nemá zájem, a totéž platí pro širší rodinu. Po prošetření podnětu J proti postupu OSPOD ve věci výkonu sociálně-právní ochrany nezl. P musím dále konstatovat, že nesouhlasím s argumentací OSPOD k otázce týkající se povolení pobytu dítěte u paní J poté, co prvoinstanční soud již rozhodl o svěření dítěte do pěstounské péče paní J. Ačkoliv OSPOD podal proti zmíněnému rozhodnutí odvolání, nabízí se otázka, proč by dítě nemohlo být do doby konečného rozhodnutí soudu v pěstounské péči namísto v Klokánku (ač se jedná o zařízení rodinného typu, kde se paní J střídá s jednou z dalších „tet“). Rodinné prostředí je zcela nepochybně vhodnější, než zařízení, byť „rodinného typu“. OSPOD v tomto směru argumentuje též tím, že nepokládá za vhodné, aby dítě měnilo prostředí, když není jisté, zda se bude jednat o konečné řešení jeho situace. To je třeba samozřejmě brát v úvahu. Avšak nabízí se v této souvislosti paralela - srovnání s tzv. profesionální pěstounskou péči, nebo-li pěstounskou péči na přechodnou dobu. Konečné rozhodnutí je věcí rozhodnutí soudu, který jediný je oprávněn po posouzení všech shora uvedených skutečností učinit ve věci jednoznačný závěr. Jsem však přesvědčena, že OSPOD by měl zejména vycházet z toho, že matka o dítě začala projevovat zájem (byť jak uvádí OSPOD po 5 měsíců trvajícím „neprojevování zájmu“) a že spolupracuje s pěstounkou. OSPOD by neměl ignorovat osobu matky a její vůli o osudu dítěte, a naopak sám by s ní měl spolupracovat. Dále dodávám, že ač do jisté míry chápu, že OSPOD může mít výrazné výhrady vůči osobě pěstounky a některým jejím postupům, je třeba především vycházet z toho, že OSPOD zastupuje a hájí zájmy dítěte. Úkolem kolizního opatrovníka je pro určité řízení před soudem poskytnout ochranu právům a právem chráněným zájmům nezletilého dítěte, které samo náležitě svá práva a oprávněné zájmy chránit nemůže. Opatrovník musí vystupovat nestranně, přičemž jediným hlediskem jeho činnosti musí být zájem dítěte.6 To znamená, že je třeba, aby se OSPOD oprostil od případných antipatií vůči pěstounce a zaměřil se na posouzení zájmu dítěte, kde je
6
Nejvyšší kategorií a nejdůležitějším hlediskem posuzování jakékoliv otázky týkající se dítěte je nejlepší zájem dítěte. Úmluva o právech dítěte stanoví v čl. 3 zásadu, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy správními nebo zákonodárnými orgány.
7
hlavním faktorem právě již navázaná citová vazba mezi dítětem a pěstounkou, a rovněž realizace pěstounské péče „za účasti“ matky. D - Závěr S odkazem na shora uvedená skutková zjištění a právní hodnocení podle ustanovení § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, že orgán sociálně-právní ochrany dětí odboru sociálních věcí Úřadu městské části Praha se při výkonu sociálně-právní ochrany nezl. P dopustil pochybení, neboť dle mých zjištění nejedná v zájmu dítěte (viz bod C). Tato zpráva bude po předložení vyjádření úřadu o opatřeních k nápravě přijatých v souvislosti s tímto případem podkladem pro zpracování závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci.
RNDr. Jitka S e i t l o v á v. r. zástupkyně veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
8
