Zpráva o setkání přátel Jana Vladislava při příležitosti jeho narozenin v Krytovém divadle Orfeus V páte k 1 8 .l e dn a js m e m ě l i pro v e ře jn os t zav ře n o. Ji ří G ru n torád n áv š tě v n í ci ,
s pol u se
s
K ate ři n ou
rozh odl i
s e zv at
V ol k ov ou , k
n ám
n aš i
přáte l e
prav i de ln í pan a
J an a
V l adi s l av a, n aš e h o n e prav i de l n é h o n áv š tě v n í k a, aby bás n í k ov i m oh l i pogra tu l ov a t k je h o 8 5 . n ar oze n i n ám , pov y k l áda t s i a zav zp om í n at . V zh l e de m k tom u , že pře v ážn á v ě tš i n a z n i ch by l i ch arti s té a l i dé z di s e n tu , by l o i n a co v zpom í n a t. A by l a ji ch pě k n á řádk a, o dl e v a doprav a , ods podu až n ah oru . N avzdory progn óz ám při š e l n a ch v í l i i V ácl av H av e l .
I k dy ž m u n e by l o
m oc do bře , o če m ž s v ě dčí i f ak t, že dru h é h o dn e s e pře s tě h ov al do
IK EMu .
Z ú ča s tn i l
se
pře dán í
k ol e k ti v n í h o
daru
pan u
V l adi s l av ov i , s born í k u k je h o n aroze ni n ám (ru čn í papí r!) , pře ži l i v y s tou pe n í J an a V odň an s k é h o, k te rý s e rov n ě ž dos tavi l (a č zdráv , tak t ak y j e n n a ch v í l i ) i dv ace ti m i n u tov é v ys tou pe n í n aš e h o pri n ci pál a, tl u m očí cí h o Mi s tro v y v e rš e .
Pokaždé to skončí stejně, když rozsvítíš a zapomeneš zavřít okno dokořán: zděšená můra bije do bílých zdí a stropu nad hlavou, až tě začne mrazit, jak se to podobá tomu, co znáš. A nepomůže nic, ani útrpnost, ani láska: i v hrsti,
která ji nese k oknu, to hebké, křehké tělo, ta hebká, křehká duše
dál sebou tluče, až se utluče. (Noční můry)
Pře d odch ode m s e V ácl av H av e l p ři š e l s pri n ci pál em i pozdr av i t, co ž s v ě dčí o d obré p a m ě ti obou , pro to ž e s e pře s tři ce t l e t n e v i děl i a pře ce je den dru h é h o pozn al i (rok 1 96 2 abs ol v ov al pri n ci p ál je dn u se zon u v D i v adl e N a zábradl í ). Pak oslavenci zahrál ještě Gerald Turner, virtuóz ve hře na lžíce, v jehož drsném podání vyznělo zcela autenticky několik irských písní
osobitého
půvabu,
po
jejichž
doznění
však
prohlásil
principál, že byly sice skvělé, ale on sám že se cítí přece jen býti spíše Slovanem než Keltem. I za cenu vepřové, knedlíků a zelí, či Vaška a Evy.
Čím dál častěji – většinou v noci, když nemůžeš spát, ale i k ránu, když tě probudí za okny přízrak dalšího dne zmocňuje se tě pojednou panika při pouhém pomyšlení, že už před sebou nemáš dost času dojíst jablka, která jsi nakousl. Jako v milování,
tělo už nestačí touze a exaltaci a duše zmítaná v průvanu světa, který snad zešílel, duše se stejně ptá, jaký by z toho byl užitek pod sluncem. Když přihlížím, píše bonz Kenko, s jakým úsilím lidé pracují na svém díle, připadá mi to, jako by stavěli náročnou svatyni pro Buddhovu sochu z jarního sněhu. Aniž to pozoruješ, život uvnitř taje a jedině stálá je nestálost všeho.
(Poznámka pod čarou)
N ál ada by l a v š e obe cn ě v yn i k ají cí , at m os f é ra v ý s os tn ě přáte l s k á, a
vše
k on či l o
prom í t án í m
te l e v i zn í h o
dok u m e n tu
s
pan e m
V l adi s l av e m , po n ě m ž s e os l av e n e c zač al ro zpom í n a t n a pří h ody ze s v é h o pože h n an é ho ži v ota . O brov s k ý m pře k v ape n í m pro v š e ch n y pak by l o n e n adál é v y s tou pe n í m l če n l iv é ho v ý tv arn í k a Z by š k a S i on a, k te rý s pon tán n ě zare ci t ov al dl ou h ou bás e ň H en ri h o Mi ch au xe v pře k l adu J an a V l adi s l av a, b ás e ň , k te rou 4 0 l e t n os í v h l av ě i s rdci . N ě k te ří h os té pos l é ze pře ce je n odc h áze l i , by l o u ž n a pře l om u dn e , z h e re ck é
š atn y
se
ozý v al a
h l as i tá o bž al ob a
v ie tn am s k é h o
re ži m u , ji ž k u podi v u v e l i ce arti k u l ov an ě pron áš e l Ji ří G ru n torád z a bru m l av é h o
při zv u k ov án í
v ý tv arn í k a
a
če s k é h o
bá s n í ka
Mi ch al a
Matze n au e ra , z a m rav n os tn í h o doh l e du pri n ci pál a, o ch otn é h o v té ch v í l i s ou h l as i t se v š e m i n ázory k oh ok ol i . J ak o du ch proš e l v je dn u
ch v í l i š atn ou os l av e n e c, aby zm i ze l v s ou s e dí cí gard e robě , k de s i pe čl i v ě proh l í že l naš e k os tý m y . I k dy ž pri n ci pál ov i s e toto počí n án í je v i l o jak o s om n a m bu l n í , pře ce je n s e odh odl al k ti ch é m u dota zu o s m y s l u toh oto k on án í . ,,H l e dám s v ů j k abát, " odv ě ti l Mi s tr a proš e l garde rob ou do di v ade l n í h o s ál u , aby di s k u tu jí cí troji ci m i n u l ok l i k ou z dru h é s tran y , ch odbou v e dou cí zpě t k v ý ch ozí m u bo d u je h o ce s ty – k l i te rárn í m u s al onu . N ak on e c s e u k ázal o jak o v e l i ce vhodn é opatře n í , že ch odby k l u bu js ou opatře n y ši pk am i , s m ě rov an ý m i k vý ch odu z n aš i ch pros t or. O ch v í l i pozdě ji obje v i l s e v e s v é m kabá tě , jal s e n a rozl ou če n ou l í bati v š e ch n y je š tě pří tom n é že n y a s v ě ží m k rok e m odch áze l v s tří c té m ě ř v y ch áze jí cí m u s l u n ci , vý s os tn ě š ť as te n a s pok oje n s tí m to s v áte čn í m s e tk án í m . S dí l e l i js m e tý ž poci t. ,,D op adl o to dobře ," ře k l pri n ci pál . ,,A l e v ži v otě js e m je ště n e zaži l tol i k d e l i k v en tů poh rom a dě . A jak by l i při tom m i l í … "
Kdesi daleko závěje sněhu. Kdesi daleko ve sněhu stráň. Kdesi daleko ve stráni strom. Kdesi daleko u stromu dům. Kdesi daleko dům a dvě okna. Kdesi daleko za okny lampa. Kdesi daleko u lampy stín. Daleko, kdesi, stín u lampy.
Daleko, kdesi, lampa za okny. Daleko, kdesi, dvě okna a dům. Daleko, kdesi, dům se stromem. Daleko, kdesi, strom ve stráni. Daleko, kdesi, stráň ve sněhu.
Daleko, kdesi, sníh, který zavál všecky cesty. (Perpetuum mobile)
vr – haf
P.S.: Premiéru literárního večera z díla Jana Vladislava s názvem ,,Samomluvy, věty, příběhy, fragmenty…" připravujeme na středu 26. března t.r.
P.P.S.: Autor Zprávy o setkání dodatečně znejistěl, neb v nedělním vysílání ČRo 3,
stanice
Vltava,
se
dozvěděl,
že
rozhlasové
setkání
přátel
téhož
Jana
Vladislava v rámci Klubu přátel stanice Vltava se konalo u příležitosti jeho 90.narozenin. Možné
ovšem
je, že
se jedná o individuální
jev zrychleného
stárnutí některých jednotlivců, jež připouští Einsteinova teorie relativity, či o mezitím zjištěnou chybu v křestním listu. (Sám pan básník se jednou vyjádřil, že vlastně neví kolik je mu let neb připustil možnost chybného údaje ve slovenské matrice.) Inu, jak praví klasik v jednom z překladů z angličtiny: Jsou věci mezi nebem a zemí.
vr - haf
