ZPRÁVA O ČINNOSTI ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZA ROK 2000

ZPRÁVA O ČINNOSTI ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZA ROK 2000

BRNO květen 2001

OBSAH I.

ÚVOD ..........................................................................................................................................................4

II.

LEGISLATIVNÍ RÁMEC ČINNOSTI ÚŘADU 1. 2. 3. 4.

III.

SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA ...........................................................................................................7 NÁVRHY NOVÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ V PŮSOBNOSTI ÚŘADU A JEJICH PŘIZPŮSOBOVÁNÍ PRÁVU ES ...........................................................................................8 PASIVNÍ LEGISLATIVA ...................................................................................................................13 PROSAZOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE V PROCESU PRIVATIZACE................................................15

APLIKACE ZÁKONA O OCHRANĚ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ................................................17 A. DOHODY OMEZUJÍCÍ SOUTĚŽ 1. 2. 3. 4.

ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ................................................................................................................19 VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EU PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU ...............................21 VYBRANÉ PŘÍPADY .......................................................................................................................24 STATISTICKÉ ÚDAJE ......................................................................................................................27

B. ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 1. 2. 3. 4.

ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ................................................................................................................28 VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EU PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU ..............................28 VYBRANÉ PŘÍPADY .......................................................................................................................29 STATISTICKÉ ÚDAJE ......................................................................................................................31

C. SPOJOVÁNÍ PODNIKŮ SOUTĚŽITELŮ 1. 2. 3. 4.

ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ................................................................................................................33 VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EU PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU ..............................34 VYBRANÉ PŘÍPADY .......................................................................................................................37 STATISTICKÉ ÚDAJE ......................................................................................................................39

D. ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ .................................................................................................................43 E. ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ PLYNOUCÍ Z KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ ...........46 IV.

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY 1. 2. 3. 4. 5.

V.

ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ÚŘADU ...................................................................................................47 VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EU PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU .............................50 VYBRANÉ PŘÍPADY ......................................................................................................................50 STATISTICKÉ ÚDAJE .....................................................................................................................53 ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ ...................................................................................................................55

VEŘEJNÁ PODPORA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ ČINNOSTI .................................................................................................56 ČINNOST V OBLASTI METODICKÉ ..................................................................................................56 ČINNOST V OBLASTI ROZHODOVACÍ .............................................................................................57 ČINNOST V OBLASTI MONITORINGU ..............................................................................................58 KONTAKTY A SPOLUPRÁCE S EVROPSKOU KOMISÍ........................................................................59 VYBRANÉ PŘÍPADY A STATISTICKÉ ÚDAJE ....................................................................................59 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ PLYNOUCÍ Z KAPITOLY VEŘEJNÁ PODPORA ........................................... 61

2

VI.

ŽALOBY PODANÉ PROTI ROZHODNUTÍM ÚŘADU U VRCHNÍCH SOUDŮ 1. HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ .................................................................................................................62 2. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY .......................................................................................................................63

VII.

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE 1. EVROPSKÁ UNIE .............................................................................................................................65 2. WTO A OECD ...............................................................................................................................66 3. SPOLUPRÁCE S DALŠÍMI SOUTĚŽNÍMI ÚŘADY .................................................................................68

VIII. INFORMAČNÍ ČINNOST ÚŘADU .......................................................................................................69 IX.

ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ......................................................................................................................72

PŘÍLOHY PŘÍLOHA Č. 1 – SLEDOVÁNÍ TRENDŮ ROZVOJE SOUTĚŽNÍHO PROSTŘEDÍ NA NĚKTERÝCH RELEVANTNÍCH TRZÍCH

3

I.

ÚVOD

Činnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) v roce 2000 byla převážně zaměřena na splnění úkolů, které pro něj vyplývají ze závazků České republiky obsažených v Evropské dohodě, a na odstraňování nedostatků, na něž poukázala pravidelná zpráva Evropské komise o České republice, předložená na podzim minulého roku Evropské radě. Činnost Úřadu zahrnuje tři oblasti: ochranu hospodářské soutěže, veřejnou podporu a dohled nad zadáváním veřejných zakázek. V oblasti hospodářské soutěže byly v roce 2000 dosaženy tyto výsledky: Byl zpracován kvalitní návrh zákona o ochraně hospodářské soutěže, plně kompatibilní se soutěžním právem Evropských společenství a odpovídající současným podmínkám ekonomiky České republiky. Návrh zákona byl v dubnu 2001 bez podstatnějších změn schválen Parlamentem České republiky. Veliké úsilí v rozhodovací činnosti bylo věnováno využívání poznatků z rozhodovací praxe Evropského soudního dvora a Evropské komise. Došlo k dalšímu prohlubování i rozšiřování znalostí pracovníků o právu Evropských společenství za pomoci domácích i zahraničních expertů i využitím vlastních odborníků. Prohloubila se dobrá a plodná spolupráce s Evropskou komisí, zejména s Generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž. Rozšířila se spolupráce i s jednotlivými antimonopolními úřady. Při setkáních s představiteli italského antimonopolního úřadu a dánského antimonopolního úřadu došlo mj. k dohodám o uspořádání mezinárodních seminářů, týkajících se zejména boje proti kartelovým dohodám. Obdobně jako jiné ústřední orgány státní správy nemůže Úřad dosud účinně čelit na trhu práce konkurenci, kterou pro něj představuje zejména justice a soukromá sféra. Tyto instituce pracovníkům, kteří po získání cenných zkušeností odcházejí z Úřadu, poskytují podstatně vyšší platy a kladou na ně menší požadavky, než jsou ty, které musí klást Úřad. Proto Úřad podporuje rychlejší přijetí zákona o státní službě a doporučuje, aby platové předpisy odstranily nebo alespoň podstatně snížily nezdůvodnitelné veliké rozdíly mezi platy soudců a vysoce kvalifikovaných státních úředníků. Tím by se odstranil hlavní důvod nežádoucí fluktuace na úseku ochrany hospodářské soutěže. Zákonem č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, byla od 1. 5. 2000 rozšířena působnost Úřadu o oblast veřejné podpory, spočívající v rozhodovací činnosti a v monitorování veřejné podpory. Na tuto činnost se Úřad intenzivně připravoval již od prosince 1999 (kdy zřídil odbor veřejné podpory), a to zejména školením pracovníků, přípravou metodických materiálů i instruktážemi pro nejdůležitější poskytovatele veřejné podpory. Díky této všestranné a pečlivé přípravě se podařilo rozhodování v oblasti veřejné podpory již od počátku účinnosti zákona o veřejné podpoře dobře zajistit. Pro důslednou realizaci zákona, na kterou klade Evropská komise veliký důraz, je nezbytné, aby poskytovatelé veřejné podpory postupovali vždy dle zákona, dle něhož nemůže být tato podpora poskytnuta dříve, než Úřad rozhodne o žádosti povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory a o slučitelnosti veřejné podpory se

4

závazky České republiky vyplývajícími z Evropské dohody. Ve většině případů se díky dobré spolupráci s poskytovateli veřejné podpory podařilo žádosti o povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory vyřídit kladně a relativně rychle. Rychlost vyřízení těchto žádostí odvisí prakticky od kvality podaných žádostí a jejich příloh (zejména restrukturalizačních plánů). Poskytování veřejné podpory je Evropskou komisí soustavě sledováno, vzhledem k závazkům, které vyplývají pro Českou republiku z Evropské dohody. Evropská komise hodnotila kladně přijetí zákona o veřejné podpoře a ocenila i dopisem generálního ředitele DG Competition pana Schauba výroční zprávu o veřejné podpoře za rok 1999 tak, že tato byla zpracována v souladu s metodologií zpracování přehledů Komisí a že naplnila požadavek transparentnosti v souladu s Evropskou dohodou. K dobrým výsledkům v oblasti veřejné podpory přispěla i úzká spolupráce s anglickým expertem panem Blakem, který je placen z prostředků programu PHARE. V oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek byl v minulém roce spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj připraven návrh nového zákona o zadávání veřejných zakázek a dohledu nad jeho zadáváním, plně slučitelný s právem Evropských společenství, který zjednodušuje zadávací proces. Návrh nového zákona byl po schválení vládou předložen k projednání Parlamentu České republiky. Velké úsilí bylo věnováno kvalitě rozhodnutí a zrychlení správního řízení. Byla zintenzívněna vnější kontrola postupu zadavatelů veřejných zakázek v místě jejich sídla, při níž se mj. vycházelo i z podnětů Nejvyššího kontrolního úřadu. Významnou činností Úřadu v této oblasti je též seznamování zadavatelů i uchazečů o veřejné zakázky s výkladem zákona o zadávání veřejných zakázek, v průběhu roku 2000 bylo zodpovězeno cca 500 písemných dotazů týkajících se výkladů tohoto zákona. Díky všem těmto aktivitám došlo k částečnému zlepšení zadávací činnosti. Mezi nejvýznamnější úkoly Úřadu trvale patří spolupráce s orgány Evropské komise zaměřená na plnění závazků, které pro Českou republiku vyplývají z Evropské dohody a plnění podmínek pro začlenění České republiky do Evropské unie. K nejčastějším kontaktům docházelo v souvislosti s řešením problematiky ochrany hospodářské soutěže a veřejné podpory. Největší zájem Evropské komise (DG Competition) je zaměřen na poskytování veřejné podpory, a to jak na základě programů, tak individuálních podpor (kupř. Česká rafinérská, a.s., Československá obchodní banka, a.s., TATRA, a.s., Zetor, a.s., Vítkovice, a.s., Nová Huť, a.s., Královopolská, a.s.). Jedná se jak o případy, kdy Úřad již rozhodl o povolení výjimky z obecného zákazu poskytnutí veřejné podpory, tak případy, kdy správní řízení bylo na základě ustanovení § 7 odst. 2 zákona o veřejné podpoře přerušeno (Vítkovice, a.s. a Nová Huť, a.s.), jelikož Evropská komise požádala o konzultaci těchto případů a tato konzultace dosud neskončila. Mimořádné úsilí v loňském i letošním roce věnoval Úřad plnění všech úkolů souvisejících s přípravou a účastí na hloubkovém hodnocení regulatorních mechanismů v České republice orgány OECD v Paříži. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se jednak aktivně podílel na práci mezirezortní pracovní skupiny pro organizační zajištění regulatorních mechanismů v České republice, 5

jednak kvalitně zpracoval podklady ke kapitole „Úloha soutěžní politiky v regulatorní reformě“. Tyto podklady i vystoupení předsedy Úřadu při projednávání této problematiky na únorovém zasedání OECD v Paříži přispěly k velmi kladnému hodnocení soutěžní politiky i jejího institucionálního zajištění v České republice. Realizace vhodných doporučení OECD, jež jsou v kompetenci Úřadu, je již zajištěna. Jde zejména o dílčí doporučení k posílení role soutěžních principů, např. „leniency programme“ (neuložení pokuty podniku, který upozorní na kartelovou dohodu) či odstraňování kritéria podílu na trhu pro povinné oznamování spojování podniků. Z iniciativy Úřadu se uzavřely nebo připravují dohody o spolupráci s nezávislými regulátory. Další a podrobnější údaje o činnosti jsou obsaženy ve Zprávě o činnosti a jejích přílohách.

6

II. LEGISLATIVNÍ RÁMEC ČINNOSTI ÚŘADU 1. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA Úřad pro ochranu hospodářské soutěže byl jako ústřední orgán státní správy zřízen na základě ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 272/1996 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 2/1969 Sb. (kompetenční zákon) s účinností od 1. listopadu 1996. Svoji působnost vykonává Úřad na základě zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu, ve znění zákona č. 187/1999 Sb. Zákonem vymezená působnost Úřadu se vztahuje na podporu a ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezení, na dohled nad zadáváním veřejných zakázek a na další činnosti stanovené zvláštními zákony. Zejména se jedná o zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, který nabyl účinnosti dne 1. května 2000 a je základní normou pro činnost Úřadu v oblasti veřejné podpory. Při ochraně hospodářské soutěže se Úřad, ve smyslu zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb., zákona č. 286/1993 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb., zaměřuje na odhalování dohod omezujících soutěž, jejich zákaz a v odůvodněných případech na udělování výjimek, zneužívání dominantního postavení a kontrolu spojování podniků soutěžitelů. Úřad rovněž působí i v oblasti dozoru vůči orgánům státní správy a orgánům obcí. V rámci dohledu nad zadáváním veřejných zakázek Úřad, podle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, dbá na dodržování zákonem stanovených povinností zadavateli veřejných zakázek i uchazeči o ně. Úřad je mimo jiné oprávněn ukládat za závažná nebo opětovná porušení zákona pokuty. V souvislosti s účinnosti zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, přešly dnem 1. 5. 2000 na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže z Ministerstva financí pravomoci monitorovací jednotky veřejné podpory. Na základě tohoto zákona má Úřad oprávnění mj. povolit výjimku ze zákazu poskytování veřejné podpory. Vyhláškou může také povolit skupinovou výjimku ze zákazu veřejné podpory podle § 2 odst. 1, a to zejména veřejné podpory ve prospěch malého a středního podnikání, vědy a výzkumu, na ochranu životního prostředí, na podporu zaměstnanosti a vzdělávání či regionálního charakteru. Úřad vede evidenci poskytnutých veřejných podpor a kontroluje, zda byly poskytnuty v souladu s tímto zákonem. Dále může u příjemce veřejné podpory kontrolovat, zda byla tato veřejná podpora využita v souladu s tímto zákonem. Mezi zvláštní zákony, stanovující další působnost Úřadu, patří zákon č. 152/1997 Sb., na ochranu před dovozem dumpingových výrobků. Na základě žádosti Ministerstva průmyslu a obchodu předkládá Úřad v průběhu šetření podnětu, zda došlo k dovozu dumpingových výrobků, své stanovisko zejména v otázkách újmy a ochrany hospodářské soutěže, vyjadřuje se k návrhům na rozhodnutí o uložení prozatímního nebo konečného cla a k výsledkům řízení.

7

2. NÁVRHY NOVÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ V PŮSOBNOSTI ÚŘADU A JEJICH PŘIZPŮSOBOVÁNÍ PRÁVU ES V roce 2000 se Úřad podílel na řadě legislativních návrhů a iniciativ v oblasti hospodářské soutěže i v oblasti veřejné podpory. Mezi nejdůležitější patřilo zpracování návrhu nového zákona o ochraně hospodářské soutěže, který byl vypracován na základě usnesení vlády České republiky č. 660 z 28. 6. 1999. V návaznosti na tento nový zákon o ochraně hospodářské soutěže byly vypracovány návrhy vyhlášek o obecných (blokových) výjimkách ze zákazu dohod narušujících soutěž. Úřad také vypracoval návrh zákona o dohledu nad zadáváním veřejných zakázek.

2.1 Oblast ochrany hospodářské soutěže 2.1.1 Novela zákona o ochraně hospodářské soutěže Usnesení vlády České republiky č. 564 ze dne 9. 6. 1999 uložilo Úřadu zpracovat novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže (č. 63/1991 Sb., v platném znění) s cílem rozšířit působnost zákona o nový institut narušení soutěže formou zneužívání ekonomické závislosti. V souladu s tímto usnesením předložil Úřad vládě České republiky návrh této novely dne 30. 9. 1999. Při projednávání v Poslanecké sněmovně byl přijat pozměňovací návrh, který tuto novelu zařadil do návrhu novely schválené vládou České republiky v dubnu 1999. Vládní návrh novely včetně ustanovení o ekonomické závislosti přijala Poslanecká sněmovna na své 21. schůzi dne 27. 1. 2000. Senát návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem na vypuštění ustanovení § 9a, o ekonomické závislosti. Poslanecká sněmovna na své 24. schůzi dne 4. 4. 2000 pozměňovací návrh Senátu nepřijala a novelu zákona zamítla v původním znění přijatém Poslaneckou sněmovnou dne 27. 1. 2000. 2.1.2 Nový zákon o ochraně hospodářské soutěže Usnesením vlády České republiky č. 660 ze dne 28. 6. 1999 byl uložen úkol předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zpracovat a do 31. 12. 2000 předložit vládě návrh nového zákona o ochraně hospodářské soutěže. Usnesením č. 1350 ze dne 22. 12. 1999 vláda České republiky aktualizovala termín předložení návrhu nového zákona ke dni 30. 6. 2000. Základním účelem nově navrhované právní úpravy je dosažení plné slučitelnosti se soutěžním právem Evropských společenství, a to ve všech třech oblastech veřejného soutěžního práva, tj. v oblasti zakázaných dohod narušujících soutěž, zneužívání dominantního postavení a kontroly spojování soutěžitelů. •

Návrh zákona výslovně upravuje způsob aplikace soutěžních pravidel také na oblast soutěžitelů (veřejně prospěšné podniky), kteří poskytují na základě zvláštního zákona nebo rozhodnutí vydaného v jeho souladu služby obecného hospodářského významu. Tímto je do zákona transponován čl. 86 odst. 2 Smlouvy o Evropském společenství (dříve čl. 90 Smlouvy);

•

v oblasti dohod návrh zákona neopouští generální klauzuli, z níž vyplývá, že všechny dohody soutěžitelů, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě jsou zakázány, pokud tento nebo jiný zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí

8

výjimku. V souladu s komunitární úpravou se nově rozlišují dohody horizontální a vertikální. Toto rozlišení je významné především v souvislosti s novým vymezením dohod de minimis, pro které jsou nově nastaveny prahové hodnoty, přičemž při splnění podmínek dle ustanovení návrhu zákona nepodléhají tyto dohody zákazu. Tím se opouští dosavadní úprava ohledně nabytí účinnosti těchto dohod na základě jejich schválení Úřadem, jež nemá v komunitárním právu oporu. Návrh zákona rovněž obsahuje zmocňovací ustanovení, které předpokládá přijetí obecných (blokových) výjimek ze zákazu dohod narušujících soutěž formou prováděcích vyhlášek, které by měly nabýt účinnosti současně s novým zákonem o ochraně hospodářské soutěže; •

v oblasti ochrany před zneužitím dominantního postavení návrh zákona v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropských společenství zavádí pojem společné dominance, vymezuje dominantní postavení na základě tržní síly, který zahrnuje více kritérií oproti stávající úpravě založené jen na tržním podílu; patří mezi ně mimo tržní podíl i finanční a hospodářská síla soutěžitelů, právní či jiné překážky vstupu na trh pro další soutěžitele, stupeň vertikální integrace soutěžitelů atd. Návrh zákona ustupuje od povinnosti soutěžitelů oznamovat své dominantní postavení, který nemá oporu v soutěžním právu Evropských společenství;

•

významné změny přináší návrh nového zákona v oblasti spojování soutěžitelů, která je jak po stránce věcné, tak po stránce procesní v souladu s Nařízením Rady č. 4064/89, o kontrole spojování podniků, ve znění Nařízení Rady č. 1310/97. Nově je definováno samotné spojení soutěžitelů, zakotvení nových podmínek pro povinnou notifikaci spojení podle kritéria obratu spojovaných soutěžitelů a nikoliv tržního podílu, stanovení pevných lhůt pro rozhodnutí Úřadu o povolení spojení, které přináší urychlení celého řízení, a další změny;

•

nově se rovněž zavádí vedení veřejně přístupného kartelového rejstříku, který bude obsahovat dohody, z jejichž zákazu Úřad povolil výjimky;

•

návrh zákona přináší za účelem zrychlení a zefektivnění činnosti Úřadu i další významné změny oproti stávající právní úpravě v oblasti procesní;

•

soutěžitelé mohou podat Úřadu návrh na určení, zda určitá dohoda, kterou hodlají v budoucnu uzavřít, by byla považována za zakázanou a tím i neplatnou;

•

zákon zavádí také novu definici pojmu účastník správního řízení, kdy Úřad může přiznat postavení účastníka řízení rovněž osobám, jejichž práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím Úřadu podstatně dotčeny.

Návrh zákona byl dne 29. 6. 2000 postoupen vládě České republiky a po jeho schválení vládou byl předložen Poslanecké sněmovně dne 1. 9. 2000. Výbor pro evropskou integraci a Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny doporučily návrh zákona s drobnými pozměňovacími návrhy sněmovně ke schválení, přičemž žádná z uplatněných připomínek a pozměňovacích návrhů se nedotýkala základních principů obsažených v zákoně, žádná z nich nenamítala nesprávnost celkového pojetí zákona či jeho principiální nedostatky. Návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dne 27. 2. 2001 schválen. Předpokládané nabytí účinnosti zákona je k 1. 7. 2001. 9

2.1.3 Návrhy prováděcích vyhlášek k návrhu zákona o ochraně hospodářské soutěže obecné (blokové) výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž Za účelem zajištění možnosti kvalitního provádění nového zákona o ochraně hospodářské soutěže v souladu s právem Evropských společenství a na základě zmocnění obsaženého v návrhu zákona byly Úřadem zpracovány návrhy prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu o povolení obecných (blokových) výjimek ze zákazu dohod narušujících soutěž. Jedná se o návrhy vyhlášek o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod: •

pro určité druhy dohod v oblasti pojišťovnictví;

•

pro určité druhy vertikálních dohod;

•

pro určité druhy dohod o poskytování technologií;

•

pro určité druhy dohod o distribuci a servisu motorových vozidel;

•

pro určité druhy dohod o výzkumu a vývoji;

•

pro určité druhy dohod o specializaci;

•

pro určité druhy dohod v oblasti drážní, silniční a vnitrozemské vodní dopravy;

•

pro určité druhy dohod týkajících se konzultací o cenách v osobní dopravě a přidělování volného letištního času.

Tyto návrhy vyhlášek korespondují s jednotlivými Nařízeními Komise (Rady) Evropských společenství, které obsahují obdobné vynětí z obecného zákazu dohod omezujících soutěž obsaženého v článku 81 odst. 1 Smlouvy o Evropských společenstvích. Přijetím návrhů těchto vyhlášek je naplňován závazek, který vyplývá pro Českou republiku z článku 69 Evropské dohody a jehož obsahem je dosažení plné slučitelnosti národních právních předpisů s právem Evropských společenství. Ustanovení článku 69 je konkretizováno článkem 70, který uvádí jako jednu z priorit i oblast soutěžního práva. Návrhy vyhlášek jsou předloženy Legislativní radě vlády České republiky a jejich projednání a přijetí se předpokládá tak, aby mohly nabýt účinnost současně s novým zákonem o ochraně hospodářské soutěže, která se předpokládá dne 1. 7. 2001.

2.2 Oblast veřejné podpory 2.2.1 Zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře Úřad se v součinnosti s Ministerstvem financí podílel na konečném zpracování návrhu zákona o veřejné podpoře, který nabyl účinností od 1. 5. 2000. Zákon o veřejné podpoře je plně v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o Evropských společenstvích, o zákazu poskytování podpory v jakékoliv formě státy nebo ze státních prostředků, které narušují nebo hrozí narušit soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby a ovlivňují tak obchod mezi členskými státy. Přijetím tohoto zákona je naplňován závazek, který vyplývá pro Českou republiku z článku 69 Evropské dohody a jehož obsahem je dosažení plné slučitelnosti národních právních předpisů s právem Evropských společenství.

10

Je nutné, aby byl v návrzích právních norem, které upravují některou z forem veřejné podpory, dostatečně vyjádřen vztah k zákonu o veřejné podpoře a uveden v soulad s pravidly Evropských společenství. V této souvislosti byly zapracovány odkazy na zákon o veřejné podpoře a tedy nepřímo i na pravidla Evropských společenství, např. v zákonech upravujících investiční pobídky, malé a střední podnikání, vědu a výzkum, rozpočtová pravidla atd. 2.2.2 Vyhláška o náležitostech informační povinnosti o poskytnuté veřejné podpoře Dne 24. 11. 2000 vydal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vyhlášku č. 435/2000 Sb., kterou se stanovují náležitosti informační povinnosti o poskytnuté veřejné podpoře. Tato vyhláška byla Úřadem připravena na základě zmocnění obsaženého v ustanovení § 13 zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře. Zákon o veřejné podpoře ukládá v ustanovení § 9 odst. 1 poskytovateli, popř. navrhovateli veřejné podpory povinnost informovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže o poskytnuté veřejné podpoře. Přijetí této vyhlášky bylo nezbytné pro realizaci povinností vyplývajících z tohoto ustanovení zákona, přičemž takto získané informace budou využívány jednak při monitorování veřejné podpory poskytované v České republice a rovněž ve výročních zprávách předkládaných Evropské komisi a Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Návrh vyhlášky, kterou se stanoví náležitosti informační povinnosti o poskytnutí veřejné podpory, je v plném souladu s právními předpisy Evropských společenství i zákonem č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, který upravuje postup při posuzování slučitelnosti veřejné podpory se závazky České republiky vyplývajícími z Evropské dohody a k jehož provedení je vyhláška určena. Vyhláška nabyla účinnosti dne 14. 12. 2000.

2.3 Oblast zadávání veřejných zakázek 2.3.1 Novely zákona o zadávání veřejných zakázek Dne 18. 1. 2000 Parlament České republiky schválil návrh novely zákona o zadávání veřejných zakázek, která byla dne 22. 2. 2000 publikována ve Sbírce zákonů pod č. 28/2000 Sb. a která nabyla účinnosti dne 1. 6. 2000. Návrh této novely byl vypracován Úřadem. Novela zohlednila praktické poznatky a zkušenosti získané Úřadem při výkonu dohledu nad dodržováním zákona, napomáhající k odstranění pochybností při výkladu některých ustanovení zákona a tím i k posílení právní jistoty uchazečů i zadavatelů. Novelou bylo dotčeno prakticky celé znění zákona. Změny se dotkly vymezení působnosti zákona, definic klíčových pojmů, požadavků na kvalifikační předpoklady uchazečů o veřejnou zakázku. Byla upřesněna ustanovení zákona upravující průběh obchodní veřejné soutěže i jiných způsobů zadání veřejných zakázek, jakož i podávání námitek proti rozhodnutím zadavatele a přezkum rozhodnutí o námitkách Úřadem. Jednou z nejvýznamnějších změn zákona bylo rozšíření okruhu zadavatelů, kterými se ode dne účinnosti novely staly osoby působící v sektorech energetiky, vodního hospodářství, dopravy a telekomunikací. Zadavateli se rovněž stali provozovatelé letišť a přístavů, obchodní společnosti provádějící průzkum nebo těžbu ropy, plynu, uhlí nebo jiných paliv. Podle zákona o zadávání veřejných zakázek postupují i zdravotní pojišťovny. Důvodem pro zařazení těchto subjektů mezi zadavatele veřejných zakázek byla zejména transpozice směrnice č. 93/38 o koordinaci řízení při zadávání veřejných zakázek orgány působícími v sektorech vodního hospodářství, energetiky, dopravy 11

a telekomunikací. V uvedených oblastech existují tzv. přirozené monopoly, což prakticky znamená, že tyto osoby jsou vystaveny pouze velmi omezené, případně žádné, konkurenci. Je proto v zájmu spotřebitelů, aby i uvedené subjekty zadávaly své zakázky veřejně a na soutěžním principu. I po účinnosti uvedené novely zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje zvýhodnění tuzemských osob, a to formou omezení soutěže pouze na tyto osoby, nebo formou jejich zvýhodnění při hodnocení nabídkových cen. Možnost zvýhodnit tuzemské osoby, která vychází z čl. 68 Evropské dohody o zadávání veřejných zakázek, jenž má asymetrickou povahu ve prospěch uchazečů z České republiky, je dočasná. V roce 2000 byl zákon o zadávání veřejných zakázek novelizován dále zákonem č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), který nabyl účinnosti dne 11. 8. 2000. Uvedenou novelizací bylo upraveno negativní vymezení působnosti zákona v oblasti koupě, skladování a prodeje zemědělských výrobků a potravin organizované Státním zemědělským intervenčním fondem. V roce 2001 byl zákon o zadávání veřejných zakázek novelizován zákonem č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů. Zákon č. 39/2001 Sb. nabyl účinnosti dne 25. 1. 2001. Tímto zákonem byly mezi zadavatele veřejných zakázek zařazeny i Česká televize a Český rozhlas. 2.3.2 Připravovaná nová právní úprava v oblasti zadávání veřejných zakázek Na základě usnesení vlády České republiky č. 1350 ze dne 22. 12. 1999 o Plánu legislativních prací vlády na rok 2000 a o aktualizovaném Výhledu legislativních prací vlády na léta 2001 a 2002 bylo rozhodnuto o vypracování zákona o zadávání veřejných zakázek. Úřad byl pověřen přípravou zákona o výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek. Vypracováním návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek bylo pověřeno Ministerstvo pro místní rozvoj. Úřad vypracoval návrh zákona o výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek tak, aby byl plně slučitelný s právem Evropských společenství v této oblasti, konkrétně se Směrnicí č. 89/665/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních ustanovení ohledně aplikace postupů pro přezkum na zadávání veřejných zakázek ve formě dodávek a prací, novelizovanou čl. 41 Směrnice 92/50/EEC o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby a Směrnicí č. 92/13/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních ustanovení ohledně aplikace pravidel Evropských společenství na postupy pro zadávání veřejných zakázek u soutěžitelů působících ve vodohospodářství, energetice, dopravě a telekomunikacích. Cílem návrhu je zajistit dodržování transparentního a nediskriminačního postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek, stanovit pokud možno formálně jednoduché, nekomplikované a tím zrychlené postupy přezkumu zadávacího řízení, aby tím bylo umožněno plynulé zadávání zakázek. Návrh zavádí institut smírčího řízení mezi zadavatelem a uchazečem. Rovněž nově je upraveno rozhodnutí Úřadu po uzavření smlouvy, kdy Úřad bude mít právo posoudit a rozhodnout, zda měl uchazeč reálnou šanci získat předmětnou veřejnou zakázku. Úřad se rovněž podílel – formou konzultací a připomínek – na přípravě návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek.

12

Po projednání návrhů obou zákonů Legislativní rada vlády České republiky doporučila, aby uvedené návrhy byly spojeny v jeden návrh „zákona o zadávání veřejných zakázek a o výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek (zákon o zadávání veřejných zakázek) a o změně zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů“. Návrh tohoto zákona byl schválen usnesením vlády České republiky č. 2 ze dne 3. 1. 2001 a následně předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

3. PASIVNÍ LEGISLATIVA V roce 2000 zpracoval Úřad v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebo pro jednání vlády celkem ve 376 případech stanoviska k návrhům zákonů a ostatních právních předpisů z hlediska jejich vlivu na hospodářskou soutěž.

3.1 Návrh zákona o obalech Jedním z důležitých návrhů zákonů, k nimž Úřad uplatnil zásadní připomínku, byl návrh zákona o obalech. Připomínka se týkala vratných zálohovaných obalů. Ustanovení § 9 uvedeného zákona bylo zpracováno alternativně, přičemž výše zvláštní peněžní částky, která je přímo vázána k vratnému obalu použitému k distribuci baleného výrobku a která je kupujícímu vrácena při vrácení takového obalu (tzv. „záloha“), měla být podle alternativy 1, zpracované Ministerstvem životního prostředí, stanovena nařízením vlády a podle alternativy 2, zpracované Ministerstvem průmyslu a obchodu dohodou, uzavřenou mezi právnickými a fyzickými osobami oprávněnými k podnikání, které uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, případně jejich sdruženími. Přijetí alternativy 2 však Úřad nemohl akceptovat, neboť výše uvedená dohoda je dohodou uzavřenou po vertikální linii výrobce – distributor – prodejce. Takové dohody mají výrazný negativní dopad na hospodářskou soutěž, neboť při rozdílných cenách vratných zálohovaných obalů u více výrobců téhož zboží bude distributor nakupovat zboží pouze od jediného z více výrobců tohoto zboží, a to v závislosti na ceně, za kterou zboží distribuoval. V tomto případě však u jednotlivých distributorů alternativní nabídka téhož zboží od více výrobců zanikne, což se negativně projeví i v maloobchodní síti. Tato varianta je tedy z hlediska ochrany hospodářské soutěže naprosto nepřijatelná. Ze znění uvedené varianty rovněž nevyplývá, jakým způsobem bude zajištěno dosažení jednotné výše záloh v případě, že dojde k paralelním návrhům různých výší záloh různými subjekty v návrzích dohod a v jaké výši budou vratné zálohované obaly účtovat právnické a fyzické osoby, které nebudou účastníky takové dohody. Vzhledem k těmto důvodům Úřad prosazoval přijetí alternativy 1, podle níž bude výše zálohy přímo stanovena nařízením vlády. Tato alternativa byla dle sdělení Ministerstva životního prostředí přijata a zásadní připomínka Úřadu byla akceptována. Akceptace této připomínky bude mít nesporně pozitivní vliv i na konečné spotřebitele, neboť navrženým zákonem o obalech dojde rovněž k úpravě zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém bude mimo jiné zrušeno ustavení § 18 odst. 5, kde je stanovení výše zálohy shora zmíněnou vertikální dohodou dosud upraveno.

13

3.2 Návrh služebního zákona V měsíci srpnu 2000 byla Úřadem uplatněna zásadní připomínka k návrhu služebního zákona. Účelem navrhovaného zákona je úprava právních poměrů zaměstnanců, zvyšování jejich odborné připravenosti a omezení vlivu politických stran a politických hnutí. Návrh tohoto zákona však nepřijatelným způsobem zasáhl do nezávislosti Úřadu, což bylo v rozporu s deklarovaným účelem. Podle návrhu zákona měla být u Úřadu zřízena služební místa státního tajemníka a personálního ředitele. Tito pracovníci by však dle navrhované dikce zákona měli vykonávat činnosti, za které nese odpovědnost předseda Úřadu. Z titulu této odpovědnosti musí předseda Úřadu disponovat nedělitelnou pravomocí, a to i ve věcech, které podle návrhu zákona měly náležet do kompetence státního tajemníka a personálního ředitele. V rámci připomínkového řízení bylo zdůrazněno, že Úřad nemá podle zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb., postavení orgánu politického, ale odborného. Při rozhodování musí být vždy dodržovány principy nestrannosti, transparentnosti a nezávislosti Úřadu, zejména nezávislosti politické. Pouze rozhodovací činnost realizovaná na těchto principech je základní podmínkou efektivní ochrany hospodářské soutěže, dohledu nad poskytováním veřejné podpory a dohledu nad zadáváním veřejných zakázek. Nezávislost Úřadu je zajišťována právě zákonem o jeho působnosti. Dále bylo zdůrazněno, že zřízení služebních míst státního tajemníka a personálního ředitele má své opodstatnění pouze v institucích, v jejichž čele stojí osoba s politickou odpovědností. Takovou institucí však Úřad není a zřízení uvedených služebních míst tedy Úřad považoval za nepřijatelné. Uvedená zásadní připomínka Úřadu byla v plné míře akceptována.

3.3 Návrh nařízení vlády o stanovení produkčních kvót mléka a podmínek jejich sytému V září 2000 byl v rámci mezirezortního připomínkového řízení Úřadu předložen návrh nařízení vlády o stanovení produkčních kvót mléka a podmínek regulace uvedeného trhu. V jeho rámci Úřad považoval za nutné uplatnit několik připomínek. Návrh nařízení vlády označil rozhodným rokem pro stanovení produkční kvóty na rok 2001 rok 2000. Tato informace nebyla producentům kravského mléka včas oficiálně sdělena. Vzhledem k stávajícímu vysokému počtu producentů kravského mléka a přebytku mléka na trhu České republiky se dalo očekávat, že ze strany producentů bude snaha o získání co možná nejvyšší kvóty. V návrhu nařízení vlády nebylo přesně stanoveno, kdo a jak bude rozhodovat o námitkách proti udělení kvóty, resp. proti stanovení její výše. V § 2 odst. 8 návrhu je pouze stanoveno, že o námitkách bude rozhodovat Ministerstvo zemědělství. Úřad proto doporučil tuto problematiku upřesnit, např. zda o námitkách bude rozhodovat ministr, popřípadě nezávislá komise ministerstva. Výše uvedené připomínky nebyly akceptovány. K návrhu nařízení vlády Úřad uplatnil i zásadní připomínku, která se týkala ustanovení § 10 odst. 5 návrhu nařízení. Ten stanovoval výrobcům kravského mléka ohlašovací a evidenční povinnost. V odůvodnění se uvádělo, že tato povinnost je pouze ve vztahu k informacím a dokladům nutným k administraci kvót. Hranice této povinnosti překračovala znění odstavce 5, ve kterém se uvádělo: „Výrobce informuje zpracovatele nebo odbytovou 14

organizaci o tom, zda dodává mléko jinému zpracovateli nebo odbytové organizaci a v jakém množství.“ Úřad zastával stanovisko, že skutečnosti, zda a v jakém množství dodává producent jinému odběrateli, resp. zpracovateli, mohou náležet za splnění podmínek stanovených v § 17 Obchodního zákoníku do předmětu obchodního tajemství. Z tohoto hlediska pak bylo ustanovení § 10 odst. 5 návrhu vládního nařízení v rozporu se zásadou, již je nutno aplikovat při rozdílné právní síle jednotlivých právních norem, a podle které podzákonné právní normativní akty musejí být v souladu s platnými zákony. V rámci dalšího jednání navrhl Úřad upravit předmětný odstavec 5 následovně: „Výrobce informuje Fond o tom, zda dodává mléko jinému zpracovateli nebo odbytové organizaci a v jakém množství, zpracovatele a odbytovou organizaci o tom informuje, pokud by tím nebylo dotčeno obchodní tajemství.“, včetně doplnění o odkaz pod čarou na obchodní tajemství ve smyslu ustanovení § 17 a násl. obchodního zákoníku. Zásadní připomínka Úřadu byla akceptována.

3.4 Návrh nařízení vlády, kterým se stanovovaly zásady poskytování subvencí při vývozu mléčných výrobků Důležitou připomínku Úřad uplatnil také k návrhu nařízení vlády, kterým se stanovovaly zásady poskytování subvencí při vývozu mléčných výrobků. Z předkládaného návrhu vládního nařízení nebylo jasné, zda dotované výrobky uváděné v příloze návrhu spadaly mezi zemědělské produkty, na které se vztahuje výjimka ze zákazu poskytování veřejné podpory do oblasti zemědělství. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, se ustanovení zákona nepoužijí na veřejné podpory poskytované do oblasti zemědělství a rybolovu. V souladu s nomenklaturou českého celního sazebníku bylo Evropskou dohodou zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé stanoveno, na které zemědělské produkty se tato výjimka vztahuje. Úřad uplatnil svou připomínku v tom smyslu, že z materiálu musí jednoznačně vyplývat, že se jedná jen o takové produkty, na které se výjimka vztahuje. Uvedená zásadní připomínka byla akceptována.

4. PROSAZOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE V PROCESU PRIVATIZACE V roce 2000 Úřad usiloval o prosazování soutěžního prostředí v procesu restrukturalizace a privatizace podniků v dominantním a monopolním postavení, neboť se většinou jedná o nevratné procesy, které významným způsobem determinují podmínky pro hospodářskou soutěž na příslušném trhu. Úřad se tím spolupodílí na tvorbě konkurenčního prostředí v jednotlivých odvětvích. Ve sledovaném roce se jednalo zejména o oblast energetiky a plynárenství. Účast Úřadu byla zaměřena především na počátek rozhodovacího procesu, kdy se pracovníci Úřadu účastnili jednání privatizačních komisí a aktivním způsobem usilovali o prosazování tržních principů při posuzování a výběru strategického partnera pro privatizované společnosti.

15

V říjnu roku 2000 schválila vláda svým usnesením č. 967/00 postup privatizace energetických společností – ČEZ, a.s. a regionálních elektroenergetických distribučních společností. Jedná se o společný prodej akcií Fondu národního majetku ve společnosti ČEZ, a.s., akcií, které drží Fond národního majetku a ČEZ, a.s. v šesti regionálních distribučních společnostech a podílů nabídnutých municipalitami v příslušných regionech strategickému investorovi na základě výsledků výběrového řízení. U společností Pražská energetika, a.s. a Jihočeská energetika, a.s., kde Fond národního majetku nemá majoritní podíl, byla zvolena metoda výběrového řízení na prodej akcií. V návaznosti na výše uvedený postup dojde k osamostatnění ČEPS, a.s. od ČEZ, a.s. tak, aby byl garantován rozhodující vliv státu na provoz, řízení a regulaci elektroenergetické přenosové soustavy v České republice. Stanovisko Úřadu nebylo akceptováno. Obdobný postup byl usnesením vlády č. 1072/00 schválen v měsíci listopadu 2000 při privatizaci plynárenských společností a státního podniku Transgas, který bude v rámci privatizace transformován na akciovou společnost. Následně dojde k prodeji podílu Fondu národního majetku v této společnosti spolu s podíly Fondu národního majetku a podíly nabídnutými municipalitami v regionálních plynárenských distribučních společnostech vybranému strategickému partnerovi. Při privatizaci v rámci energetického a plynárenského sektoru Úřad prosazoval vyloučení vertikální integrace, tedy propojení distribučních společností se současným dominantním výrobcem elektřiny nebo monopolním dovozcem plynu. Úřad rovněž prosazoval vynětí přenosové soustavy z vlastnictví dominantního výrobce elektřiny. Úřad také doporučil privatizovat distributory plynu a elektřiny tak, aby jeden vlastník nezískal dvě či více společností stejného druhu, které působí na sousedících geografických trzích, popř. dvě společnosti různého druhu na stejném území. Stanovisko Úřadu nebylo akceptováno. Návrh zákona o transformaci Českých drah předkládaný v druhé polovině roku 2000 obsahuje základní princip přeměny státní organizace České dráhy na dva subjekty, a to na akciovou společnost České dráhy, a.s. a na státní organizaci Správu železniční dopravní cesty. S ohledem na vymezení předmětu podnikání společnosti České dráhy, a.s. lze jako zásadní problém z pohledu soutěžního vidět skutečnost, že České dráhy, a.s. budou provozovatelem železniční dopravy a současně pro potřeby státu provozovatelem železniční dopravní cesty (Správa železniční dopravní cesty bude zajišťovat provozování infrastruktury prostřednictvím společnosti České dráhy, a.s.). Tento model nepředstavuje důsledné oddělení infrastruktury od dopravní činnosti; v konečných důsledcích by mohl vytvářet určitou bariéru vstupu na trh železniční dopravy. Úřad zastával toto stanovisko k návrhu dopracovaného zákona o transformaci Českých drah, který předložil ministr dopravy a spojů.

16

III. APLIKACE ZÁKONA O OCHRANĚ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE Počet podnětů a správních řízení včetně rozkladů proti rozhodnutím vydaným prvoinstančním orgánem a počet žalob podaných u Vrchního soudu proti rozhodnutím ministra1) pro hospodářskou soutěž a předsedy Úřadu o rozkladech v letech 1992-2000. Podněty

1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

Celkem

169

Správní řízení

1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

312

601

655

527

611

590

548

607

Dohody narušující soutěž

15

9

15

28

30

27

67

54

36

Zneužití dominantního postavení

20

20

16

29

24

5

4

13

11

Spojování podniků

27

83

36

51

74

58

57

51

57

Ostatní (zastavení, přerušení a procesní pokuty)

14

13

6

5

15

18

35

70

66

Celkem správních řízení

76

125

73

113

143

108

163

188

170

Počet rozkladů

12

36

31

34

36

37

20

19

16

5

3

10

6

10

5

1

Počet žalob k Vrchnímu soudu

Celková výše uložených pokut v roce 2000 (rozhodnutí vydaná v roce 2000) - z toho pravomocných pokut 1)

do 31. 10. 1996

2)

z toho 200 tis. Kč činily procesní pokuty

2 2)

36 350 000 Kč 12 400 000 Kč

S p rávn í řízen í Ú řad u v letech 1992 - 2000. 200

Počet správních řízení

180

O statní

160

Sp ojován í p od nik ů

140

Zneužití dom in an tníh o p ostaven í D ohody narušující sou těž

120 100 80 60 40 20 0 1 9 92

1 99 3

19 9 4

19 9 5

19 9 6

1 9 97

Rok

17

1 9 98

1 99 9

2 00 0

Členění rozhodnutí vydaných v roce 2000. Kriterium členění

Způsob regulace oblasti


Celkem dohod narušujících soutěž, regulovaná oblast zneužití dominantního postavení a spojení neregulovaná oblast podniků 104 Z toho společnosti: - v soukromém vlastnictví Ve 104 správních - s majoritou státu řízeních bylo 185 účastníků řízení

Druh vlastnictví

Sledovaná veličina, forma narušení zákona

28,8

74

71,2

157 14

84,9 7,6

10

5,4

4

2,1

100 7

84,8 5,9

9

7,6

2

1,7

3

8,3

12

33,3

1

2,8

ostatní

20

55,6

frančízové dohody

10

50,0

dohody o výhradním prodeji

6

30,0

dohody o výhradním nákupu

1

5,0

dohody o racionalizaci

2

10,0

výjimky dle § 5

1

5,0

odmítnutí dodávek

1

9,1

rozdílné podmínky

3

27,3

vynucování nepřiměřených podmínek

5

45,5

ostatní tržní podíl sledovaných společností v rozmezí: 30 – 50 %

2

18,1

24

42,1

50 – 70 %

11

19,3

70 – 100 %

22

38,62)

- s majoritou obce

sjednocení cen

Podle skutkové podstaty § 3 Dohody narušující soutěž

Podle skutkové podstaty § 9 Zneužití dominantního postavení

Velikost tržního podílu (spojování podniků soutěžitelů a zneužití dominantního postavení)1)

1) 2)

20 dohod narušujících soutěž označených jako ostatní lze rozdělit na:

11

64 z toho bylo analyzováno 57 případů

Počet případů [v %]

30

- ostatní Z toho společnosti: V 57 správních - v soukromém vlastnictví řízeních o povolení - s majoritou státu spojení se spojení týkalo 118 - s majoritou obce společností - ostatní

36

Počet případů

určení cen rozdělení trhu

V případě, že účastník řízení působí na několika trzích, byl zaznamenán trh s největším tržním podílem účastníka. Jedná se nejčastěji o administrativní a lokální monopoly. 18

A. DOHODY OMEZUJÍCÍ SOUTĚŽ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI •

V roce 2000 poklesl počet dohod o frančíze oproti roku 1999 z 19 správních řízení na 10 (pro srovnání – v roce 1998 jich bylo 54). Schvalování velkého počtu těchto dohod, u kterých obecně převažují prosoutěžní účinky nad omezeními soutěže, bylo velmi náročné na administrativu, a proto Úřad zpracoval a vydal vyhlášku 5/2000 Sb. o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž pro určité druhy dohod o frančíze. Vyhláška nabyla účinnosti dne 1. 3. 2000.

•

V roce 2000 došlo oproti roku 1999 k poklesu v počtu správních řízení týkajících se horizontálních a vertikálních dohod (bez frančízových dohod), a to zejména u vertikálních dohod o výhradním nákupu a prodeji (v roce 1999 bylo těchto dohod 14, v roce 2000 to bylo 7). Důvody lze spatřovat v tom, že řada větších obchodních společností již má vybudovanou vlastní distribuční síť.

•

Úřad podobně jako v roce 1999 věnoval větší pozornost ukládání omezujících podmínek u dohod omezujících soutěž (například pool pojišťoven – viz str. 26 )

Přehled rozhodnutí za rok 2000 ve věcech dohod omezujících soutěž, členěný podle odvětví a skutkové podstaty Odvětví, obor

Skutková podstata případu

Papírenský průmysl Výroba vlákniny, papírů • a lepenky

Úřad v prvoinstančním rozhodnutí konstatoval, že výrobci lepenky jednali ve vzájemné shodě při projednávání zvýšení cen obalů z vlnité lepenky svými odběrateli a uložil účastníkům řízení pokutu.

Velkoobchod a zprostředkování obchodu Velkoobchod se zbožím • pro domácnost

Společnost MIELE, spol. s r.o. v obchodních dohodách uzavíraných na období jednoho kalendářního roku v letech 1999 – 2000 s kupujícími – maloobchodními prodejci, zavázala kupující prodávat jí dodávané elektrospotřebiče značky MIELE za stanovené maloobchodní prodejní ceny. Úřad kvalifikoval výše uvedená ustanovení obchodních dohod jako zakázané dohody o přímém určení ceny pro konečného spotřebitele a uložil pokutu.

19

•

Společnost EAST TRADING COMPANY spol. s r. o. v typových smlouvách, uzavíraných v roce 1998 a v roce 1999 s kupujícími – maloobchodními prodejci, zavázala kupující aktualizovat veškeré ceny zboží, odebraného podle této smlouvy a určeného k dalšímu prodeji, v souladu s pokyny prodávajícího a to pod sankcí provedení opatření vůči kupujícímu či odstoupení dodavatele od smlouvy v případě nedodržování dohodnutých maloobchodních cen zboží zn. ARDO. Tato ujednání Úřad kvalifikoval jako zakázané dohody o přímém určení ceny pro konečného spotřebitele.

•

Úřad postihl sdružení producentů vepřového masa Agropork – družstvo za zakázané rozhodnutí přijaté sdružením podnikatelů, kdy představenstvo družstva rozhodlo o stanovení minimální nákupní ceny za 1 kg masa živé hmotnosti jatečních prasat, kterou mají členové družstva požadovat po svých odběratelích, a uložil Agroporku pokutu.

•

Úřad schválil dohodu o výhradním nákupu tisku obsaženou v návrhu smlouvy o nájmu uzavírané mezi společností HDS Retail CR, a.s. (pronajímatel stánků) a nájemci stánků pro prodej tisku v Praze.

•

Úřad schválil dohodu o výhradní distribuci, uzavřenou mezi společnostmi Philip Morris ČR a.s. a DanCzek Teplice a.s. Na základě této dohody se společnost Dan Czek Teplice a.s. stala výhradním distributorem cigaret značky BAKARA (vyráběných společností Philip Morris ČR a.s.). Z celkových dodávek, které Philip Morris distribuuje na tuzemský trh, tvoří dodávky cigaret značky BAKARA jen nepatrný podíl.

•

Úřad schválil dohodu o výhradní distribuci whisky, uzavřenou mezi společnostmi STOCK Plzeň a.s. a BERRY BROS. & RUDD. Ltd. Předmětem je distribuce výrobků Cutty Sark, Glengoyne a Emerald 12-letá.

•

Na návrh 9 pojišťoven Úřad zahájil správní řízení ve věci povolení výjimky z neplatnosti dohody narušující soutěž, spočívající v založení volného sdružení pojistitelů bez právní subjektivity (poolu), založeného za účelem provozování povinného smluvního pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Úřad udělil individuální výjimku na dobu dvou let a zároveň stanovil, že pojišťovny jsou povinny přijmout taková opatření, aby po ukončení platnosti výjimky byly schopny pojištění záruky pro případ úpadku CK poskytovat samostatně.

Zemědělství Živočišná výroba

Maloobchod Maloobchod se smíšeným zbožím

Pojišťovnictví a bankovnictví Pojišťovnictví

20

Pohostinství a ubytování Restaurace rychlého občerstvení

•

Úřad schválil dohody o frančíze, které společnost McDonald’s ČR spol. s r.o. uzavřela s šesti dalšími subjekty. Jde o progresivní formu prodeje zboží a poskytování služeb rychlého občerstvení, která by měla přinést významné výhody spotřebitelům, a to např. standardní výběr kvalitních potravin, čisté a kulturní prostředí vhodné i pro děti, dlouhá otevírací doba, hygienické balení, prodej do auta (drive-in) aj. Z pohledu hospodářské soutěže snižují dohody o frančíze investiční náklady pro vstup nových soutěžitelů na trh a roste soutěž mezi poskytovateli rychlého občerstvení. Příslušné dohody o frančíze byly uzavřeny přede dnem účinnosti vyhlášky pro dohody o frančíze.

•

Úřad schválil dohody o frančíze, které společnost Barum Continental spol. s r.o. uzavřela se čtyřmi distributory plášťů, duší a vložek prodávaných pro náhradní spotřebu konečným spotřebitelům. Příslušné dohody o frančíze byly uzavřeny přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky pro dohody o frančíze.

Výroba pryžových a plastových výrobků

•

Úřad schválil dohodu o založení společného podniku RTX Design s.r.o. společnostmi ZPV Rožnov s.r.o. a Visscher Caravelle Tsjechie Holding B.V. Jedná se o společný podnik kooperativního typu, jehož přínosem je racionalizace hospodářské činnosti a zejména její specializace.

Ostatní služby

•

Společnost Sazka, a.s. ve smlouvách o obstarávání sázkové služby prostřednictvím on-line terminálu zavazovala obstaravatele sázkových služeb vykonávat vymezené sázkové služby a služby obdobné pouze pro Sazku. Úřad toto jednání kvalifikoval jako zakázanou dohodu. V rozhodnutí Úřad uložil společnosti Sazka povinnost k nápravě, a to navrhnout obstaravatelům sázkových služeb zavázaným zakázanou dohodou nové znění typové smlouvy neobsahující toto omezení obstaravatelů sázkových služeb.

Výroba pryžových a plastických výrobků Výroba pneumatik a duší

Gumárenský a plastikářský průmysl

2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EU PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU Článek 81 Smlouvy o založení Evropských společenství stanoví, které dohody jsou v rámci Evropské unie zakázány. Evropská komise a Soudní dvůr Evropských společenství rozhodovaly během své dlouholeté existence řadu případů, ze kterých Úřad čerpal poznatky

21

pro vlastní rozhodovací činnost. Tímto přístupem dochází k praktickému postupnému sbližování rozhodovací praxe Evropské komise a Soudního dvora Evropských společenství a Úřadu tak, aby již před vstupem České republiky do Evropské unie bylo na obdobné případy nahlíženo stejným způsobem. V případě porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže v případu společnosti MIELE, spol. s .r.o. bylo zakázáno vynucování plnění dohod o dodržování cen pro další prodej a uloženo opatření k nápravě (bylo přihlédnuto k případům Hannesy/Henkel nebo Telefunken). Při posuzování dohody narušující soutěž v případě Visscher Caravelle Tsjechie Holding B.V. a ZPV Rožnov, s.r.o. bylo konstatováno, že se jedná o specializační dohodu, která byla schválena (přihlédnuto k Rozhodnutí Komise ve věci WANO Schwarzpulver). Při svém rozhodování Úřad také přihlédl k rozhodovací praxi Evropské komise v některých případech vymezení relevantního trhu, např. v případě STOCK Plzeň a.s. a BERRY BROS. & RUDD. Ltd. (přihlédnuto k Rozhodnutí Evropské komise ve věci ALLIED LYONS/HWE-PEDRO DOMECQ) nebo Philip Morris ČR a.s. a DanCzek Teplice a.s. (přihlédnuto k Rozhodnutí Komise ve věci BAT/ROTHMANS). Využití evropské legislativy v rozhodovací praxi Úřadu. Č. j. správního řízení S 3/00

Účastník řízení, výrok

Odkaz na rozhodnutí

MIELE, spol. s r.o.

Rozhodnutí Komise ve věci Hannesy/Henkel v oblasti cenových dohod.

Zakázaná dohoda o cenách

Rozhodnutí Komise ve věci Telefunken v oblasti cenových dohod (82/267/EEC DOCNUM 382D0267, OJ L 117 ze dne 30. 4. 1982). S 30/00

Visscher Caravelle Tsjechie Holding B.V. ZPV Rožnov, s. r.o.

S 6/99

EAST TRADING COMPANY spol. s r.o.

Rozhodnutí Komise ve věci WANO Schwarzpulver o neschválení vzájemné spolupráce obou společností na trhu střelného Schválení dohody narušující soutěž prachu (No L 322,16/11/1978 P. 0026). Komise se problematikou cenové vázanosti distributorů zabývala např. ve věci SYSTEMFORM CASE (OJ L 47 z 18.2.1997) a ve věci Telefunken (82/267/EEC DOCNUM 382D0267, OJ L ze dne 30. 4. 1982).

Zakázaná dohoda o cenách

22

S 4/00

STOCK Plzeň a.s. BERRY BROS. & RUDD. Ltd.

S 17/00

HDS Retail Czech Republic, a.s. Schválení dohody o výhradním prodeji

Komise ES přistupovala obdobným způsobem k vymezení výrobkového relevantního trhu v případech ALLIED LYONS/HWE-PEDRO DOMECQ (No IV/M. 400, OJ C 126 ze dne 7. 5. 1994) a Sole distribution agreements for whisky and gin (No IV/30.570, OJ L 369 ze dne 31. 12. 1985) při posuzování, zda whisky tvoří samostatný výrobkový trh. Soutěžní právo vyřazuje z působnosti čl. 81(1) Smlouvy o založení ES určité dohody, které nemají citelný dopad na hospodářskou soutěž, probíhající na společném trhu - viz Oznámení EK o dohodách zanedbatelného významu („de minimis“), uveřejněné v Official Journal of the European Communities C 372 ze dne 9. 12. 1997.

80/00

Philip Morris ČR a.s. DanCzek Teplice a.s.

Soutěžní právo vyřazuje z působnosti čl. 81(1) Smlouvy o založení ES určité dohody, které nemají citelný dopad na hospodářskou soutěž, probíhající na společném trhu - viz Oznámení EK o dohodách zanedbatelného významu („de minimis“), uveřejněné v Official Journal of the European Communities C 372 ze dne 9. 12. 1997.

Schválení dohody o distribuci

Při věcném vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k Rozhodnutí Komise ve věci BAT/ROTHMANS (č.j. IV/M.1415 ze dne 17. 3. 1999). S 58/00

ZEMKO, k.s. Procházka MASO-UZENINY, spol. s r.o. SCHNEIDER – závod 01 výroba uzenin, spol. s r.o. Procházka, spol. s r.o. BILBO a.s. Možné porušení § 3 odst. 1 ZOHS – řízení zastaveno.

23

Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k Rozhodnutí Komise ve věci SARA LEE/ AOSTE HOLDING SA (IV/M.758, OJ C 226 ze dne 25. 6. 1996; OJ C 266 ze dne 13. 9. 1996) nebo Danish Crown/Vestjyske Slagtenier (IV/M.1313 ze dne 9.3.1999).

S 20/00

Mc Donalďs ČR Baierová spol. s r.o., Renata Baierová

S 21/00

Mc Donalďs ČR Jandouš-Restaurant s.r.o., Ing. Ladislav Jandouš

S 22/00

Mc Donalďs ČR HK RESTAURANT s. r.o., Hana Kotrbatá

S 23/00

Mc Donalďs ČR Robert Gescheidt, s.r.o., Robert Gescheidt

S 24/00

Mc Donalďs ČR EXPRES-RESTAURANT-SUK, společnost s ručením omezeným, Ing. Karel Suk

S 25/00

Mc Donalďs ČR S-RESTAURANT s. r.o., Čestmír Steinhauser

V legislativě EU se pro dohody o frančíze uplatňuje tzv. skupinové vynětí podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o Evropských společenstvích. Ten vyjímá některé smlouvy z absolutního zákazu čl. 81 odst. 1. V případě dohod o frančíze byla bloková výjimka pro takové dohody udělena Nařízením Komise č. 4087/88 z 30. 11. 1988 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy o Evropském společenství na skupiny dohod o frančíze s platností od 1. 2. 1989 do 31. 12. 1999. Nařízením Komise č. 2790/1999 z 22. 12. 1999 byla výjimka udělená na základě Nařízení Komise č. 4087/88 prodloužena do 31. 5. 2000.

Dohody o frančíze

3. VYBRANÉ PŘÍPADY Za nejzávažnější porušení hospodářské soutěže Úřad považoval dohody o cenách a rozdělení trhu (tzv. tvrdé kartely) a dohody stanovující povinnost odebírat či dodávat zboží nebo služby od určeného dodavatele nebo odběratele. Jednání ve vzájemné shodě výrobců obalů z vlnité lepenky V roce 2000 Úřad řešil podezření na uzavření kartelové dohody mezi šesti subjekty vyrábějícími obaly z vlnité lepenky. Úřad ve správním řízení prokázal vzájemné kontakty účastníků řízení i záměr všech společností od 1. 4. 2000 skutečně zvýšit o 12 – 15 % ceny papírenských výrobků. Důsledkem společného záměru bylo vyloučení pochybností o dalším postupu vzájemných konkurentů při zvyšování ceny. Úřad v prvoinstančním rozhodnutí konstatoval, že tito výrobci obalů z vlnité lepenky porušili ustanovení § 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže tím, že jednali ve vzájemné shodě při projednávání zvýšení cen obalů z vlnité lepenky svými odběrateli. Pokračování dohody Úřad zakázal a za porušení zákona uložil účastníkům řízení pokutu v celkové výši 7 800 000 Kč. Všichni účastníci řízení podali proti prvoinstančnímu rozhodnutí rozklad. Dohoda o stanovení ceny za 1 kg živé hmotnosti jatečních prasat Představenstvo družstva Agropork na svém jednání dne 16. 6. 1999 rozhodlo o vyhlášení minimální nákupní ceny, kterou členové družstva měli požadovat za 1 kg masa živé

24

hmotnosti jatečních prasat. Souhrnný tržní podíl členů družstva činil v roce 1999 na celostátním trhu cca 30 %. V důsledku jednání účastníka řízení tak došlo na značné části tuzemského trhu ke sjednocení cenové politiky členů družstva, producentů prasat. Ačkoli se dalo předpokládat, že ceny masa by se v nejbližším období zvedaly, vyhlášení ceny družstvem Agropork bylo impulsem, který proces zdražování s okamžitou realizací jednostranně urychlil, aniž k němu došlo postupně vývojem tržních poměrů a zejména na základě samostatného podnikatelského rozhodnutí každého z dodavatelů – člena sdružení. Po shromáždění důkazů, že zmíněné rozhodnutí účastníka řízení bylo soutěžiteli plněno, Úřad posoudil uvedené jednání jako zakázané rozhodnutí sdružení podnikatelů narušující hospodářskou soutěž a uložil Agroporku pokutu. Dohoda o dodržování cen pro další prodej Společnost EAST TRADING COMPANY spol. s r. o. na trhu domácích elektrospotřebičů (tzv. bílé techniky) porušila § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže tím, že v typových smlouvách označených jako Kupní smlouva o dodávce zboží nebo výrobků, uzavíraných v roce 1998 a v roce 1999 s kupujícími – maloobchodními prodejci, zavázala kupující aktualizovat veškeré ceny zboží, odebraného podle této smlouvy a určeného k dalšímu prodeji, v souladu s pokyny prodávajícího a to pod sankcí provedení opatření vůči kupujícímu či odstoupení dodavatele od smlouvy v případě nedodržování dohodnutých maloobchodních cen zboží zn. ARDO. Tato ujednání Úřad kvalifikoval jako zakázané dohody o přímém určení ceny pro konečného spotřebitele. Závazek výhradní spolupráce se společností Sazka, a. s. Společnost Sazka, a.s. ve smlouvách o obstarávání sázkové služby prostřednictvím on line terminálu zavazovala obstaravatele sázkových služeb vykonávat vymezené sázkové služby (které byly předmětem této smlouvy) a sázkové služby obdobné pouze pro Sazku, a.s. Úřad toto jednání kvalifikoval jako porušení § 3 odst. 1 zákona, neboť ujednání v typových smlouvách je zakázanou a neplatnou dohodou a definoval dále, v kterých letech (od roku 1997) a na kterých trzích sázkových produktů narušilo toto jednání hospodářskou soutěž. Omezování distributorů sázkových služeb v uplatňování jejich vlastní nezávislé obchodní politiky, tzn. jaké služby, kterých dodavatelů i za jakých podmínek budou dodávat na trh, omezuje jednak distributory těchto služeb v jejich podnikání a jednak má i negativní dopad na hospodářskou soutěž probíhající na prvním stupni distribuce, tj. mezi dodavateli shodného nebo zaměnitelného zboží (v daném případě sázkových služeb). Vede také ke zkreslení podílů soutěžitelů (konkurentů Sazky, a.s.) působících na tomto stupni distribuce, které by mohly být jiné v případě neexistence dohody. Uvedená dohoda rovněž omezuje přístup ostatních, zejména i nových dodavatelů sázkových služeb, k nezávislým distributorům. V rozhodnutí Úřad uložil společnosti Sazka, a.s. povinnost k nápravě, a to: navrhnout obstaravatelům sázkových služeb zavázaným zakázanou dohodou nové znění typové smlouvy tak, aby neobsahovalo omezení obstaravatelů – poskytovat sázkové služby pouze pro Sazku, a.s.

25

Dohoda o dodržování cen pro další prodej – MIELE, spol. s r. o. Úřad zahájil správní řízení na základě vyhodnocení podkladových materiálů, které zajistil v rámci průzkumu smluvních vztahů mezi distributory a prodejci tzv. bílé techniky (pračky, sušičky, ledničky, myčky, mikrovlnné trouby apod.). Společnost MIELE, spol. s r. o. tím, že v obchodních dohodách uzavíraných na období jednoho kalendářního roku v letech 1999 – 2000 s kupujícími – maloobchodními prodejci, zavázala kupující prodávat jí dodávané elektrospotřebiče značky MIELE za maloobchodní prodejní ceny jí stanovené, porušila ustanovení § 3 odst. 1 zákona, neboť výše uvedená ustanovení obchodních dohod jsou zakázanými a neplatnými dohodami o přímém určení ceny pro konečného spotřebitele a tyto mohly vést k narušení hospodářské soutěže na trhu domácích elektrospotřebičů (tzv. bílé techniky) v České republice. Úřad zakázal účastníku řízení vynucování plnění cenových dohod, obsažených v obchodních dohodách a za porušení zákona uložil společnosti MIELE, spol. s r. o. pokutu ve výši 200 000 Kč. Současně bylo účastníku řízení uloženo navrhnout kupujícím – maloobchodním prodejcům – do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí nové znění obchodní dohody na rok 2000, případně návrh dodatku ke stávající obchodní dohodě v takovém znění, aby v obchodní dohodě pro rok 2000 nebyl obsažen závazek kupujících prodávat elektrospotřebiče zn. MIELE za maloobchodní ceny stanovené účastníkem řízení. Dohoda pojistitelů o provozování pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře Devět pojišťoven – Allianz pojišťovna, a.s., Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Česká pojišťovna a.s., Česko–rakouská pojišťovna, a.s., ČS – Živnostenská pojišťovna, a.s., Generali Pojišťovna a.s., IPB Pojišťovna, a.s., Komerční pojišťovna, a. s., Kooperativa, pojišťovna, a. s. (dále jen „devět pojišťoven“) se dohodlo na poskytování pojištění pro případ úpadku cestovních kanceláří (jedná se o nový druh pojištění, poskytovaný podle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti od 1. 10. 2000), předložilo Úřadu návrh dohody a požádalo o udělení výjimky z neplatnosti dohody narušující soutěž. Dohoda spočívá v založení volného sdružení pojistitelů bez právní subjektivity – tzv. poolu, založeného za účelem provozování povinného smluvního pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Úřad rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2001, výjimku povolil na dobu 2 let. Úřad zároveň stanovil, že pojišťovny jsou povinny přijmout taková opatření, aby po ukončení platnosti výjimky byly schopny pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře poskytovat samostatně. Dosavadní živnostenská oprávnění k provozování cestovní kanceláře pozbývají platnosti od 1. 4. 2001 a k provozování této činnosti jsou třeba koncese, které vydává Ministerstvo pro místní rozvoj po předložení dokladu o sjednání pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. 26

Nezávisle na pojišťovnách sdružených v poolu je pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře oprávněna poskytovat samostatně Zürich Pojišťovna, organizační složka, a to na základě povolení, které jí v srpnu 2000 udělilo Ministerstvo financí.

4. STATISTICKÉ ÚDAJE Rok

Dohody narušující soutěž – počet správních řízení

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

15

9

15

28

30

27

67

54

36

V roce 2000 zahájil Úřad 36 správních řízení týkajících se dohod narušujících soutěž. Z vlastního podnětu bylo zahájeno 15 správních řízení, na návrh účastníka 21 správních řízení. Celková výše pokut uložených Úřadem za porušení § 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže činila 11 800 tis. Kč.

Dohody narušující soutěž 67

70

54


60 50

36

40

28

30

27

1995

1996

1997

30 20

15

15 9

10

0 1992

1993

1994

Rok

27

1998

1999

2000

B. ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI •

V roce 2000 došlo k poklesu počtu případů zneužití dominantního postavení z 13 v roce 1999 na 11 v roce 2000 a zároveň došlo k nárůstu uložených pokut na 24 350 tis. Kč. Většina rozhodnutí ve věci zneužití dominantního postavení se týkala zneužití ze strany administrativních a lokálních monopolů (např. Česká pošta, ČESKÝ TELECOM, a. s., Jihomoravská plynárenská, a. s., ČEZ, a. s.). V těchto případech byla účastníkům uložena pokuta v souhrnné výši 16 500 tis. Kč, tj. oproti roku 1999 došlo k nárůstu uložených pokut o 9 500 tis. Kč.

•

V největším počtu případů se jednalo o vynucování nepřiměřených podmínek nebo uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu.

2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EU PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU Ochranu před zneužitím dominantního postavení upravuje v rámci Evropské unie článek 82 Smlouvy o založení Evropských společenství. Některá rozhodnutí Evropské komise, vydaná v souladu s tímto článkem, použil Úřad jako podpůrný právní názor při svém rozhodování pro stejné formy zneužití. Jednalo se zejména o případy vymezení relevantního trhu (např. PowerGen/NRG/Energy/Morrison/Kundsen/Mitrag nebo Ruhrkohle Handel/Raab Karcher Kohle) nebo o posouzení chování společnosti (London European/Sabena). Využití evropské legislativy v rozhodovací praxi Úřadu. Č. j. správního řízení



S 104/99 SPT Telecom, a.s. R 4/00 (nyní ČESKÝ TELECOM, a.s.) Zneužití dominantního postavení

28

Při posouzení chování společnosti bylo přihlédnuto k Rozhodnutí Evropské komise ve věci London European/Sabena (IV/32.318, OJ L 317 ze dne 24. 11. 1988)

S 105/99 ČEZ, a.s. R 8/00

Zneužití dominantního postavení

Rozhodnutí Komise ve věci Boosey&Hawkes (IV/32.279, OJ L 286 ze dne 9. 10. 1987) pro posouzení přiměřené lhůty, poskytnuté důležitým zákazníkům k přizpůsobení se vzniklé situaci. Rozhodnutí Komise ve věci British Petroleum (C77/77 ze dne 29. 6. 1978) při posuzování zneužití dominantního postavení při zacházení s pravidelnými, dlouhodobými a důležitými zákazníky. Judikát Soudního dvora ES ve věci Michelin (C 322/81 ze dne 9. 11. 1983) – zodpovědnost soutěžitele v dominantním postavení. Rozhodnutí Komise ve věci PowerGen/NRG/ Energy/Morrison/Kundsen/Mitrag (IV/M.402, OJ C 189 ze dne 12. 7. 1994) pro vymezení relevantního trhu hnědého uhlí. Rozhodnutí Komise ve věci Ruhrkohle Handel/Raab Karcher Kohle (IV/ECSC.1147, OJ L 193 ze dne 3. 8. 1996) pro vymezení relevantního trhu pro výrobu elektrické energie.

3. VYBRANÉ PŘÍPADY Prodej pod hranicí průměrných celkových nákladů V čtvrtém čtvrtletí roku 2000 Úřad obdržel poměrně vysoký počet stížností na provozovatele kabelových televizí, které se prakticky všechny týkaly oznámeného zvýšení cen pro uživatele společnosti Dattelkabel, a.s., kdy srovnáním cen pro všechny zákazníky skupiny UPC došlo k navýšení cen u nabídek MINI a Klasik. Úřad vydal prvoinstanční rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že společnost Dattelkabel, a.s., tím že v letech 1998 – 2000 nabízela programové nabídky za ceny pod hranicí průměrných celkových nákladů za účelem ovládnutí trhu, a na konci roku 2000 rozhodla o nárazovém zvýšení cen až o 289 % za účelem kompenzace ztrát, zneužila svého dominantního postavení na trhu televizního vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů na újmu spotřebitelů. Úřad uložil této společnosti pokutu ve výši 7,8 mil. Kč. Účastník řízení podal proti rozhodnutí rozklad. Snížení odběru hnědého uhlí bez objektivně ospravedlnitelného důvodu Společnost ČEZ sníženou spotřebu a odběr hnědého uhlí pro výrobu elektrické energie, vzniklou v roce 1999 v důsledku poklesu spotřeby elektřiny v České republice, řešila tak, že postupně snížila bez objektivně ospravedlnitelného důvodu v roce 1999 odběr hnědého uhlí pouze od jednoho z dlouhodobých dodavatelů, a to Mostecké uhelné společnosti, a.s.,

29

zatímco ostatním dodavatelům odběry hnědého uhlí nesnížila. Toto chování bylo Úřadem posouzeno jako zneužití dominantního postavení na relevantním trhu hnědého uhlí pro výrobu elektrické energie k újmě Mostecké uhelné společnosti, a.s. a společnosti ČEZ, a.s. byla uložena pokuta ve výši 7,5 mil. Kč. Úřad vycházel z toho, že v době mimořádných okolností na trhu (výrazné snížení spotřeby elektrické energie) je zneužitím dominantního postavení jednání, kdy soutěžitel v dominantním postavení redukuje své odběry podstatným způsobem a neproporcionálně ve vztahu k jednomu ze soutěžitelů, pokud tento postup může způsobit tomuto soutěžiteli značnou konkurenční nevýhodu a ohrozit jeho další existenci, a to za předpokladu, že subjekt v dominantním postavení není schopen poskytnout žádné objektivní důvody pro svoje chování. Úřad přitom připouští, že podniky v dominantním postavení mohou zvažovat určité zvláštnosti a rozdíly v situaci svých zákazníků, ale za shora uvedených okolností je dominantní subjekt povinen jednat v první řadě s obvyklými dodavateli a redukce v odběrech od těchto dodavatelů v období výrazného poklesu spotřeby musí být provedena v zásadě na základě referenčního období v roce před propadem spotřeby. To znamená, že podnik v dominantním postavení by měl nestranně rozdělit odebírané množství mezi všechny svoje dodavatele, aby se vyvaroval zneužití dominantního postavení. Úřad dospěl k závěru, že v daném případě vznikla vážná situace na trhu s hnědým uhlím dodávaným do elektráren ČEZ, která vyžadovala od společnosti ČEZ velmi citlivé a odpovědné řešení, které by nezohledňovalo pouze vlastní ekonomické zájmy, ale i zájmy všech dotčených soutěžitelů, neboť jen takové jednání by nevedlo k narušení soutěže mezi uhelnými společnostmi. Úřad v tomto případě zastával názor, že ospravedlňování neodběru uhlí snahou vyhnout se možným ztrátám příjmů by znamenalo, že vyloučení soutěže je akceptováno jako legitimní nástroj sledování zájmů silné společnosti. Proto pokládá Úřad rozhodnutí o tom, že veškerý propad spotřeby uhlí v elektrárnách ČEZ bude řešen na úkor jedné ze společností, za jednání, které je v rozporu se zásadami spravedlivé soutěže, a ve svém důsledku za diskriminující vůči jednomu soutěžiteli na navazujícím trhu. Neoprávněný výběr poplatků za osazení plynoměru V případu Jihomoravské plynárenské, a.s. (dále jen „JMP“) bylo zjištěno, že JMP vybírala neoprávněně nad rámec energetického zákona od odběratelů poplatek za osazení plynoměru. V řízení bylo prokázáno, že uvedeným jednáním JMP přenášela neoprávněně náklady související s osazením (pořízením), zapojením a montáží plynoměru na odběratele, ačkoli takový náklad jde ve smyslu platných předpisů k tíži dodavatele. V řízení se Úřad opíral též o rozhodnutí Státní energetické inspekce, dle kterého není plynoměr, tedy měřicí zařízení ve smyslu energetického zákona, rozvodným zařízením, a proto nelze přenášet na odběratele žádné náklady spojené s připojením, instalací a udržováním měřícího zařízení. Popsaným jednáním JMP zneužila svého monopolního postavení na trhu dodávek plynu k újmě spotřebitelů a byla jí uložena pokuta ve výši 2,5 mil. Kč. Společnost JMP, a.s. napadla rozhodnutí Úřadu žalobou, kterou Vrchní soud v Olomouci v únoru 2001 zamítl.

30

Odmítnutí uzavření dodatku ke smlouvě Úřad zasahoval v roce 2000 v případě postupu dominantního provozovatele jednotné telekomunikační sítě, společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., a to vůči konkurentovi, společnosti DATTEL, a.s., která poskytovala telekomunikační služby prostřednictvím jednotné telekomunikační sítě ve vymezeném území Prahy. Úřad posoudil jednání TELECOMu vůči druhému soutěžiteli na trhu provozování jednotné telekomunikační sítě – společnosti DATTEL, a.s. jako porušení § 9 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže. ČESKÝ TELECOM odmítl uzavřít s uvedeným konkurentem dodatek k dosud uzavřené smlouvě o propojení, který by ošetřil dělení poplatků (eventuálně i přiměřené snížení) za propojení sítí mezi oběma operátory i v případě účtování zvláštního sníženého tarifu (tarif Internet 99) při použití sítí TELECOMu i DATTELu k přenosu informací mezi zákazníkem a poskytovatelem služby přístupu k síti Internet. Uvedeným postupem TELECOM usiloval o vyloučení konkurenta z účinné hospodářské soutěže v případě účtování zvláštního sníženého tarifu. Důsledkem protisoutěžního chování dominantního operátora bylo, že DATTEL byl nucen poskytnout svou přenosovou síť pro internetová volání se sníženým tarifem do svojí sítě zdarma, aniž by dostával od TELECOMu v případech těchto volání propojovací poplatky. DATTEL byl donucen na takový stav přistoupit, aby s ním jeho poskytovatelé internetových služeb nerozvázali spolupráci. TELECOM tedy znemožnil společnosti DATTEL soutěžit za rovných podmínek s obdobnou službou při „internetovém provozu“ za zlevněný tarif mezi sítěmi. Za uvedené chování byla společnosti ČESKÝ TELECOM uložena pokuta ve výši 2 mil. Kč. Ukončení odběru od dlouhodobého dodavatele Úřad se zabýval zneužitím dominantního postavení zpracovatele mléka – společnosti INTERMILK s.r.o., která zneužila své dominantní postavení na místním trhu nákupu syrového kravského mléka tím, že ke dni 1. 10. 1999 bez předchozího upozornění v dostatečném časovém předstihu a bez objektivně ospravedlnitelných důvodů ukončila nákup mléka od svého dlouhodobého dodavatele, čímž zneužila na daném trhu své dominantní postavení a způsobila tomuto soutěžiteli újmu. Společnosti INTERMILK s.r.o. byla uložena pokuta.

4. STATISTICKÉ ÚDAJE Rok 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Zneužití dominantního postavení – počet správních řízení

20

20

31

16

29

24

5

4

13

11

V roce 2000 bylo Úřadem zahájeno 11 správních řízení ve věci zneužití dominantního postavení. Ve 4 případech bylo správní řízení již ukončeno pravomocným rozhodnutím, proti 4 prvoinstančním rozhodnutím Úřadu podal účastník správního řízení v zákonné lhůtě rozklad a 3 správní řízení nebyla ukončena. Největší počet případů se týkal zneužití dominantního postavení ze strany monopolů (energetika, plynárenství, telekomunikace). Celková výše pokut uložených Úřadem za porušení § 9 zákona o ochraně hospodářské soutěže činila 24,350 tis. Kč.

Zneužití dominantního postavení 29


30 25

24 20

20

20

16

15

13

10

5

4

1997

1998

11

5 0 1992

1993

1994

1995

1996 Rok

32

1999

2000

C. SPOJOVÁNÍ PODNIKŮ SOUTĚŽITELŮ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI •

V roce 2000 Úřad věnoval zvýšenou pozornost zkvalitnění, zrychlení a zvýšení transparentnosti procesu schvalování spojování podniků. Úřad aktivně využíval svých kompetencí a u spojení podniků, vedoucích k vytvoření silného postavení na trhu s nebezpečím zneužití tohoto postavení, ukládal spojovaným stranám podmínky, které mají ve svém důsledku eliminovat negativní dopady na hospodářskou soutěž. Omezení či podmínky byly uloženy v 6 případech z 57 případů posuzovaných Úřadem v roce 2000.

•

Největší počet případů spojování podniků zaznamenal v roce 2000 chemický průmysl, elektroenergetický průmysl a telekomunikace. Zatímco silné tendence ke spojování podniků v chemickém průmyslu se projevily již v roce 1999, v oblasti telekomunikací došlo k prudkému nárůstu případů až v roce 2000, a to zejména ve spojitosti s plánovanou liberalizací trhu a s rozvojem Internetu. Rozvoj v oblasti elektroenergetického průmyslu nastal zejména díky vstupu zahraničních partnerů do regionálních energetických distribučních společností.

•

Počet spojení podniků oproti roku 1999 vzrostl z 51 na 57 případů. K poklesu počtu případů spojení podniků došlo v roce 2000 v potravinářském průmyslu, který ještě v roce 1999 vykazoval značné množství případů.

Přehled odvětví podle počtu posuzovaných spojení podniků v letech 1996 – 2000. Odvětví (obor)

1996

1997

Strojírenství (vrtací stroje, kuličková ložiska, nákladní vozy, vícevřetenové automaty, brzdy, soustruhy, zařízení pro chemický průmysl)

Strojírenství (spojovací součásti, letecké motory, upínací nářadí, závitníky, lokomotivy, tramvaje, pletací stroje, chemodialyzační přístroje, turbíny, kotle)

Dřevařský průmysl (pěstování, těžba a prodej surového dřeva)

Potravinářský průmysl (rýže, luštěniny, sýry, cukr, margarín, oleje, vitamínové nápoje)

Petrochemický průmysl (výroba plastických hmot, polystyrénu, kaprolaktamu, fenolformaldehydu, žíravin, trhavin)

Dřevařský průmysl (pěstování, těžba a prodej surového dřeva)

1998 Sklářský průmysl (skleněná vlákna a nádobí) Stavebnictví Teplárenství Strojírenství (letadla, elektrické motory, valivá ložiska, válcované výrobky)

1999

2000

Potravinářský průmysl (rostlinné oleje, droždí, víno, nealkoholické nápoje)

Chemický průmysl (výroba hnojiv a léčiv)

Zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod

Telekomunikace

Strojírenství (dopravní systémy, kotle, turbíny, letecké Potravinářský motory, nástroje průmysl (víno, mléko, minerální pro obrábění) vody, nealkoholické Teplárenství nápoje a likéry, drůbežářství a další) Chemický průmysl (výroba hnojiv a léčiv, Stavební hmoty prací prášky) a materiály Sklářský průmysl (sklo pro stavebnictví, nádobí)

33

Elektroenergetický průmysl

Zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod Strojírenství (letecké motory, výroba optických přístrojů, nástroje pro obrábění) Potravinářský průmysl

Gumárenský a plastikářský průmysl (výroba pneumatik, plastických desek, folií)

Papírenský průmysl (cigaretový papír, novinový papír, buničina, lepenky)

Chemický průmysl (výroba papíru a kartonů, pryže, léčiv a aditiv)

Distribuce tisku

Bankovnictví

Ocelářské výroby (železniční dvojkolí, ocelové dráty, fólie)

Sklářský průmysl (sklo, polotovary pro výrobu bižuterie)

Pojišťovnictví

Elektrotechnický průmysl (televizní sklo)

Gumárenský a plastikářský průmysl (výroba pneumatik, obaly z plastů)

Bankovnictví Hoteliérství Teplárenství

Gumárenský a plastikářský průmysl (výroba pneumatik, polyuretanová pěna) Automobilový průmysl (výroba autodílů) Pošty (kurýrní služby) Zdravotnická technika (umělé náhrady kloubů, diagnostické přístroje)

Zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod

Telekomunikace

Telekomunikační zařízení

Keramický průmysl

Hutnictví Gumárenský a plastikářský průmysl (výroba rohoží, polyuretanová pěna) Výroba a distribuce technických plynů Bankovnictví Textilní průmysl Průmysl stavebních hmot Zemědělství (živočišná výroba) Dobývání nerostných surovin

Výroba a distribuce technických plynů

Hutnictví Teplárenství Stavebnictví Textilní průmysl Elektrotechnický průmysl Pojišťovnictví Petrochemie Výroba a distribuce technických plynů

2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EU PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU Hlavním nástrojem kontroly koncentrace v rámci evropského soutěžního práva je Nařízení Rady č. 4064/89, o kontrole spojování podniků, ve znění Nařízení č. 1310/97. Kontrola fúzí představuje preventivní fázi ochrany hospodářské soutěže, která brání vzniku dominantního postavení, které by ve svém důsledku mohlo vést k narušení efektivní soutěže na trhu. Při svém rozhodování v roce 2000 Úřad v mnoha případech využil poznatků z dlouholeté rozhodovací praxe Evropské komise, Soudního dvora Evropských společenství a také dalších antimonopolních úřadů ze zemí Evropské unie. Nejčastěji se jednalo o vymezení relevantního trhu, např. v oblasti potravinářského průmyslu při spojování podniků Unilever a Bestfoods (přihlédnuto k případu CARGILL/VANDERMOORTELE), vymezení relevantního trhu v bankovnictví v případě spojení podniků Erste Bank der österreichischen Sparkasse AG a Česká spořitelna, a.s. (přihlédnuto k případům Skandinaviska Enskilda Banken/BFG Bank nebo BAYERISCHE VEREINSBANK/FGH Bank).

34

Využití evropské legislativy v rozhodovací praxi Úřadu. Č. j. správního řízení S 54/00



Při věcném vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k Rozhodnutí Komise při posuzování fúze podniků CARGILL/ VANDERMOORTELE (Case No IV/M.1126, OJ C 253 ze dne 12. 8. 1998).

Unilever N.V. (nabytí nepřímé kontroly nad společností Bestfoods) Spojení povoleno

S 11/00

Při věcném vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k Rozhodnutí Komise ve věci spojení podniků Skandinaviska Enskilda Banken/BFG Bank (No COMP/M. 1764, OJ C 045 ze dne 17. 2. 1993) a k Rozhodnutí Komise ve věci spojení podniků BAYERISCHE VEREINSBANK/FGH Bank (No IV./M. 1106, OJ C 116 ze dne 16. 4. 1998).

Erste Bank der österreichischen Sparkasse AG Česká spořitelna, a.s. Spojení povoleno

S 45/00

Rozhodnutí Komise ve věci Du Pont/ICI o slučitelnosti spojení se společným trhem (Official Journal L 007, No. IV/M214 ze dne 13. 1. 1993).

KOTOPEL AG KIRAT, spol. s r.o. SAFINA, a.s. Spojení povoleno s omezením a závazky

S 60/00

Lincoln Electric Holdings, Inc. ESAB Vamberk, spol. s r. o.

Rozhodnutí nizozemského úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o povolení ke spojení č.j. 1980/41.b 134, pro vymezení relevantního trhu.

Spojení povoleno S 8/00

Impress SA Obalex Znojmo, a.s.

Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 21.2.1973 ve věci Europemballage Corporation and Continental Can Company Inc. vs. Evropská komise (Case 6 –72) – použito pro vymezení relevantního trhu.

Spojení povoleno

S 10/00

Paul Rausnitz Meopta Přerov, a.s.

Rozhodnutí Komise ve věci Sopelem/Vickers (CELEX DOC 378D0251, IV/29.236, OJ L 070 ze dne 13. 3. 1978) použito pro vymezení relevantního trhu.

Spojení povoleno

35

S 9/00

Bayer Aktiengesellschaft Lyondell Chemical Comp.

Evropská komise řešila případ souběžně, rozhodnutí ve věci Bayer/Lyondell (Comp./ M.1796 ze dne 21. 2. 2000) pro vymezení relevantního trhu.

Spojení povoleno S 43/00

BASF Aktiengesellschaft American Cyanamid Comp.

Rozhodnutí Komise ve věci HOECHTS/RhônePoulenc (IV/M.1378, OJ C 254 ze dne 7. 9. 1999), ve věci Ciba-Geigy/Sandoz (Case No IV/M.737, OJ L 201 ze dne 29. 7. 1997, 397D0469) nebo ve věci HOECHST/Schering (Case No IV/M. 392, OJ C 009 ze dne 13.1.1994, 393M0392); Komise řešila stejný případ souběžně s Úřadem – závazky, které na sebe strany převzaly, vymezení výrobkových relevantních trhů.

Spojení povoleno

S 62/00

Rozhodnutí Komise ve věci DUPONT /HOECHTS/HERBERTS (No IV/M.1363; OJ C 064 ze dne 6. 3. 1999) nebo ve věci BASF Lacke + Farben AG, and Accinauto SA (No IV/33.802; OJ L 272 ze dne 15. 11. 1995), použito pro vymezení relevantního trhu.

Eftec Europe Holding AG VULKANPLAST, a.s. Spojení povoleno

S 38/00

Rozhodnutí Komise ve věci BT/ESB (IV/M.1132, OJ C 307 ze dne 7. 10. 1998) pro vymezení relevantního trhu.

Jihočeská energetika, a.s. Aliatel, a.s. Spojení povoleno

S 19/00

Oznámení Komise ve věci (94/C 385/01 OJ C 385 ze dne 31. 12. 1994) dle Nařízení Rady ES č. 4064/89 o kontrole spojování podniků o rozlišení koncentračních a kooperativních společných podniků.

České radiokomunikace, a.s. Tele Danmark A/S Spojení povoleno

Oznámení Komise č. 90/219, týkající se koncentračních operací dle Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků. S 7/00

Rozhodnutí Komise ve věci MannesmannHoesch, Mitsubishi – UCARI (IV/M.0021, OJ C 005 ze dne 9. 1. 1991) pro vymezení relevantního trhu.

Linde Technoplyn, a.s. AGA GAS, s.r.o. Spojení povoleno s podmínkou

S 12/00

Rozhodnutí Komise ve věci Telia/Schibsted/ Telenor (IV/JV.1, ze dne 27. 5. 1998, CELEX 398J0001) pro vymezení relevantního trhu.

Český Telecom, a.s. M.I.A., a.s. Spojení povoleno

36

3. VYBRANÉ PŘÍPADY Spojení podniků Erste Bank der ősterreichischen Sparkassen AG a Česká spořitelna, a.s. Ke spojení podniků Erste Bank der ősterreichischen Sparkassen AG (dále „Erste Bank“) a Česká spořitelna, a.s. došlo realizací Smlouvy o koupi a prodeji akcií společnosti Česká spořitelna, a.s. ze dne 1. 3. 2000 mezi Fondem národního majetku České republiky jako prodávajícím a společností Erste Bank jako kupujícím, na základě které tato odkoupila 56,22 % vydaných kmenových akcií, s nimiž jsou spojena hlasovací práva, a 52,07 % podíl všech akcií společnosti Česká spořitelna, a.s. Prodej výše uvedených akcií schválila vláda v rámci privatizace. V České republice kontroluje Erste Bank také 66,7 % akcií peněžního ústavu Erste Bank Sparkassen (CR) a.s. Na základě analýzy dopadů spojení na hospodářskou soutěž a posouzení výhod tohoto spojení Úřad dospěl k závěru, že spojení podniků přinese výhody (především zastavení klesajícího trendu ve využívání služeb České spořitelny širokou veřejností v České republice, zvýšení technické kvality služeb a rozšíření okruhu nabízených produktů, nabídka přístupu k novým investičním příležitostem a prohloubení zaměření na potřeby klientů), na nichž budou v konečném důsledku participovat spotřebitelé. Spojení podniků bylo povoleno bez podmínek. Spojení soutěžitelů hlavní město Praha, RWE, GESO a Pražská energetika, a.s. Úřad povolil záměr soutěžitelů hlavní město Praha, RWE a GESO na straně jedné, a Pražská energetika, a.s. na straně druhé získat hlavnímu městu Praha, RWE a GESO společnou kontrolu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 63/1991 Sb., v platném znění, nad společností Pražská energetika, a.s., a to prostřednictvím společnosti Pražská energetika Holding, a.s., kterou účastníci řízení založí a na kterou převedou své akcie společnosti Pražská energetika, a.s. (či hlasovací práva spojená s opcí na jejich nabytí) za podmínek stanovených „Rámcovou dohodou o společné holdingové společnosti“ ze dne 9. 2. 2000. Úřad záměr spojení povolil s následujícím omezením nezbytným pro ochranu hospodářské soutěže: •

účastníci řízení nesmí činit bez předchozího souhlasu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže právní úkony, na základě kterých by společnost RWE získala samostatnou přímou či nepřímou kontrolu současně nad společností Pražská energetika holding, a.s. a Pražská plynárenská holding, a.s. ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění.

Se stejným omezením Úřad povolil také záměr spojení soutěžitelů hlavní město Praha, RWE a Ruhrgas na straně jedné, a Pražská plynárenská, a.s. na straně druhé.

37

Spojení podniků LINDE TECHNOPLYN, a.s. a AGA GAS, spol. s r. o. Úřad povolil spojení podniků LINDE TECHNOPLYN, a.s. a AGA GAS, spol. s.r.o., k němuž došlo získáním akcií společnosti AGA AB na základě smlouvy o koupi akcií společností LINDE AG. Úřad spojení podniků povolil s následujícím omezením nezbytným pro ochranu hospodářské soutěže: •

účastníkovi řízení, společnosti LINDE TECHNISCHE GASE GmbH, byla uložena povinnost odprodeje dvou plníren společnosti AGA GAS, příp. LINDE TECHNOPLYN, nejpozději do 2 let od nabytí právní moci rozhodnutí, a to subjektu, který zajistí kontinuální poskytování služeb na srovnatelné úrovni jako před spojením podniků, a dále povinnost nejpozději do 3 měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí upravit obchodní smlouvy uzavřené s osobami, které pro společnosti AGA GAS, spol. s.r.o. a LINDE TECHNOPLYN, a.s. provádějí distribuci plynu v lahvích konečnému spotřebiteli, a to tak, aby byla zrušena v nich obsažená exkluzivita týkající se zdrojů dodávek, aby osoby provádějící distribuci plynu v lahvích konečnému spotřebiteli byly oprávněny k obchodování s technickými plyny a technickými zařízeními od ostatních dodavatelů a ke všem činnostem, které s tím souvisí.

Spojení podniků PLIVA Kraków a LACHEMA, a.s. Společnost PLIVA Kraków získala na základě smlouvy o koupi akcií 66,67 % podíl na společnosti Lachema, a.s., a získala tak přímou kontrolu nad tímto podnikem. Obě spojované společnosti působí na trhu farmaceutických přípravků, společnost PLIVA dále na trhu agrochemikálií, potravin, kosmetických a hygienických výrobků a společnost Lachema na trhu laboratorní diagnostiky (zejména diagnostických souprav a proužků) a chemických specialit. Úřad v rámci posouzení dopadů spojení na hospodářskou soutěž konstatoval, že na žádném z vymezených relevantních trhů nedojde spojením podniků k významnému navýšení tržních podílů, a rovněž konstatoval, že na předmětných trzích bude existovat i po schválení spojení podniků soutěžitelů dostatečné konkurenční prostředí, neboť zde působí převážně zahraniční soutěžitelé (Bayer, Dade Behring, Orion, Roche), kteří dodávají výrobky srovnatelné kvality, a nedojde tedy k významnému omezení ani narušení hospodářské soutěže na daném trhu. Spojení podniků bylo povoleno bez podmínek. Spojení podniků Hamé a OTMA Úřad posuzoval žádost o povolení spojení podniků mezi společnostmi Hamé, a.s., OTMA – Sloko, spol. s r.o., a OTMA – Slovácká Fruta, a.s., ke kterému došlo koupí akcií společností OTMA – Sloko, spol. s r.o. a OTMA – Slovácká Fruta, a.s. společností Hamé, a.s. S přihlédnutím ke stavu soutěžního prostředí na trhu konzervovaných výrobků, na kterém v současné době působí větší počet soutěžitelů, a to jak tuzemských výrobců, tak společností dovážejících dané výrobky ze zahraničí, a vzhledem k podílu spojených podniků na

38

relevantních trzích, který dosahuje až 56 %, Úřad spojení povolil s následujícími podmínkami: •

společnost Hamé má povinnost projednat předem s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže každý další záměr nabytí více jak pětiprocentního podílu na základním jmění soutěžitele, působícího na trhu konzervovaných potravin, a to nejpozději 1 měsíc před uskutečněním záměru, po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí;

•

společnost Hamé je povinna informovat Úřad o každém zvolení či jmenování člena statutárního orgánu společnosti Hamé, a.s., případně společností, nad kterými Hamé, a.s. vykonává kontrolu, do statutárního orgánu jiného soutěžitele, působícího v České republice na trhu konzervovaných potravin, a to nejpozději do 2 týdnů od tohoto zvolení či jmenování, po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Tyto omezující podmínky Úřad stanovil za účelem včasného získání informací potřebných pro posouzení vývoje postavení Hamé na trzích s konzervárenskými výrobky a posouzení možnosti působit na soutěžní chování dalších soutěžitelů. Dobu, po kterou je účastník řízení povinen oba tyto závazky plnit, považuje Úřad za přiměřenou, vzhledem k přímé a účinné soutěži se zahraničními výrobci konzervárenského zboží, které bude soutěžitel vystaven po vstupu České republiky do Evropské unie.

4. STATISTICKÉ ÚDAJE Rok

Spojování podniků – počet správních řízení

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

27

83

36

51

74

58

57

51

57

V roce 2000 zahájil Úřad 57 správních řízení o povolení spojení podniků. Z toho 48 jich bylo povoleno (v šesti případech Úřad uložil účastníkům řízení doplňující podmínky nutné pro ochranu hospodářské soutěže). Devět správních řízení o povolení spojení podniků, které byly zahájeny ke konci roku 2000, bylo ukončeno v zákonných lhůtách na začátku roku 2001

39

Spojování podniků 83

90

74


80 70

58 51

60 50

57

57 51

36

40

27

30 20 10

0 1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Rok

Počet, typ a výhody posuzovaných spojení podniků. Počet spojení podniků

57

Počet spojení podniků, ve kterých byly uloženy podmínky a omezení

6

Převažující typ spojení podniků

horizontální Chemický průmysl Elektroenergetický průmysl Telekomunikace

Odvětví se silnou tendencí ke spojování podniků

Průmysl stavebních hmot Zemědělství Dobývání nerostných surovin

Odvětví se slabou tendencí ke spojování podniků Nejčastější hospodářské výhody pro zamýšlené spojování podniků uváděné účastníky řízení

1. Zajištění investic pro rekonstrukce a modernizace výrob pro nové technologie. Získání přímých finančních zdrojů na investice (včetně zlepšení finanční situace podniků, zajištění finanční stability a provázanosti zdrojů, apod.), vytvoření kapitálově silné struktury 2. Zlepšení spotřebitelského komfortu (kvalitnější zboží, nabídka komplexnějších služeb, nabízení skupiny výrobků ve formě packetu) 3. Zajištění know-how v technologii; Společný výzkum, získání poznatků technického rozvoje, optimalizace technologického rozvoje.

40

Nejčastější hospodářské výhody pro zamýšlené spojování podniků uváděné účastníky řízení v roce 2000 a jeho srovnání s předcházejícími lety. 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Zajištění investic pro rekonstrukce a modernizace výrob pro nové technologie. Získání přímých finančních zdrojů na investice (včetně zlepšení finanční situace podniků, zajištění finanční stability a provázanosti zdrojů, apod.), vytvoření kapitálově silné struktury

23×

25×

16×

11×

20×

26x

2.

Zlepšení spotřebitelského komfortu (kvalitnější zboží, nabídka komplexnějších služeb, nabízení skupiny výrobků ve formě packetu)

2×

16×

9×

-

25×

20x

3.

Zajištění know-how v technologii

9×

11×

15×

7×

16×

17x

4.

Společný výzkum, získání poznatků technického rozvoje, optimalizace technologického rozvoje

1)

10×

12×

2×

11×

17x

5.

Zkrácení návratnosti investic, úspora nákladů, včetně úspory energie

1)

3×

17×

9×

5×

16x

6.

Snížení administrativy a režijních nákladů

1)

1)

7×

1×

7×

14x

7.

Udržení zaměstnanosti a vytváření nových pracovních příležitostí včetně zachování stávajících sociálních podmínek

3×

10×

6×

5×

9×

11x

8.

Zvýšení kvality výrobků a kvality prodeje promítající se do zvýšení konkurenceschopnosti

8×

18×

22×

20×

11×

10x

9.

Umožnění zvýšení exportu, včetně zajištění vstupu na zahraniční trhy

10×

11×

13×

15×

5×

9x

6×

11×

9×

2×

5×

8x

1)

1)

6×

10×

7×

7x

4×

9×

11×

6×

7×

7x

6×

7×

9×

9×

4×

6x

14. Zlevnění výrobků na tuzemském trhu

1)

1)

3×

2×

3×

6x

15. Posílení důvěry investorů a bank

1)

1)

1×

-

3×

6x

16. Optimalizace logistiky na trhu ČR a zvýšení efektivity

1)

1)

7×

-

4×

5x

1.

10. Zabezpečení vyšší profesionality práce (školení

zaměstnanců, řídících pracovníků, zlepšení organizace práce)

11. Racionalizace hospodářské činnosti (výroba, služby, atd.)

12. Zajištění plného využití stávajících výrobních kapacit a

zabezpečení odbytu, rozšíření nedostatečné výrobní kapacity a zvýšení sériovosti výrobků

13. Umožnění vstupu do zavedených prodejních sítí zahraničního nebo domácího partnera

stávajících obchodních sítí jejich propojením

1)

V tomto roce nebylo soutěžiteli uvedeno. 41

1)

4×

2×

-

3×

5x

8×

13×

12×

7×

18×

4x

3×

7×

5×

2×

8×

4x

5×

17×

11×

21×

7×

4x

3×

-

9×

1×

8×

3x

22. Unifikace

1)

1)

2×

1×

5×

2x

23. Pevnější pozice při zabezpečení plynulosti dovozu

1)

9×

6×

-

3×

1x

17. Zachování proslulé značky výrobku 18. Zajištění důslednější ochrany životního prostředí,

zavádění výroby ekologicky nezávadných výrobků a docílení větší bezpečnosti pro uživatele, zlepšení hospodaření s odpady

19. Přizpůsobení se mezinárodním normám standardizace a normalizace, včetně standardu pro ochranu života a zdraví zaměstnanců

20. Rozšíření sortimentu výrobků 21. Poskytování know-how pro efektivní řízení společnosti

(zavedení marketingu, zavedení totálního systému kontroly jakosti, jednotný systém péče o základní fondy) provozovaných technologií, jednotné využívání účetní evidence, informovanosti, apod.

surovin a optimalizace logistiky dovozu a expedice výrobků

Z analýzy hospodářských výhod, které uváděli účastníci řízení v žádostech o povolení spojení podniků v roce 2000, jsou patrné změny oproti výhodám uváděným v roce 1999. Nejvýrazněji vzrostl počet případů, jejichž realizací došlo k zajištění investic pro rekonstrukce a modernizace výrob, pro nové technologie, získání přímých finančních zdrojů včetně zlepšení finanční situace podniků, zajištění finanční stability a provázanosti zdrojů a k vytvoření kapitálově silné struktury. Velký důraz byl také kladen na zajištění zlepšení spotřebitelského komfortu (nabídka kvalitnějšího zboží, komplexnějších služeb, nabízení skupiny výrobků ve formě paketů). Četnost případů oproti roku 1999 se také zvýšila u spojení, jejichž cílem bylo zajištění investic pro rekonstrukce a modernizace výrob, zajištění know-how v technologii a poskytování know-how pro efektivní řízení společnosti.

42

ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ •

Počet rozhodnutí napadených rozkladem v roce 2000 z toho rozhodnuto

•

4

Počet rozhodnutí napadených rozkladem v roce 1999 a rozhodnutých v roce 2000

•

16

11

Počet rozhodnutí o rozkladech vydaných před rokem 1999 a znovu projednaných a vydaných po zrušení rozhodnutí Vrchním soudem

•

1

Celkový počet rozhodnutí o rozkladech vydaných v roce 2000

16

Počet rozhodnutí napadených rozkladem se v roce 2000 snížil oproti roku 1999, kdy rozkladem bylo napadeno 19 rozhodnutí. Pokračoval tak pozitivní trend v rozhodovací činnosti Úřadu v oblasti ochrany hospodářské soutěže, svědčící o zkvalitnění prvostupňových rozhodnutí. Řízení o rozkladech v roce 2000 se opět jako v roce 1999 velmi důsledně zaměřovalo na posouzení, zda aplikace zákona o ochraně hospodářské soutěže v rozhodovací činnosti Úřadu není v rozporu se soutěžním právem Evropských společenství a s přístupy, které k řešení dílčích problémů hospodářské soutěže zaujímá Evropská komise. Významným zdrojem poznání bylo jednak vlastní soutěžní právo Evropských společenství, zejména pak rozhodnutí Evropské komise, judikáty Soudního dvora Evropských společenství, případně národní úpravy soutěžního práva členských států Evropských společenství a jeho aplikace v konkrétních případech. Vybraná rozhodnutí o rozkladech podpůrně vycházející ze soutěžního práva a rozhodovací praxe Evropských společenství •

R 24/99 z 29. 12. 2000 – zakázané rozhodnutí sdružení podnikatelů o vyhlášení nákupní ceny za 1 kg živé hmotnosti jatečních prasat. Představenstvo sdružení podnikatelů v oblasti zemědělské prvovýroby (družstvo Agropork) rozhodlo o minimální nákupní ceně, kterou členové družstva měli požadovat za l kg živé hmotnosti jatečních prasat. Úřad při rozhodnutí, že stanovení minimální nákupní ceny členům sdružení je zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení podnikatelů, vycházel jak ze zákazu cenových dohod v ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, které odpovídá čl. 81 (1) Smlouvy o založení Evropských společenství ve znění Amsterodamské smlouvy (dále jen „Smlouva”), tak z Nařízení Rady č. 26/1962, o aplikaci určitých soutěžních pravidel na výrobu a obchod zemědělskými výrobky (dále jen „Nařízení”). Podle Nařízení se čl. 81 (1) Smlouvy nevztahuje na

43

ujednání, podle nichž zemědělci prodávající prostřednictvím družstva obdrží poměrnou část realizační ceny za své výrobky prodané družstvem, ale naopak vztahuje se na cenové dohody členů družstva nebo určování cen ze strany družstva v případech, kdy členové družstva realizují prodej své zemědělské produkce samostatně na svůj účet a odpovědnost v rámci své vlastní podnikatelské činnosti. •

R 4/2000 z 15. 9. 2000 – zneužití dominantního postavení na trhu provozování jednotné telekomunikační sítě. ČESKÝ TELECOM, a. s. zneužil své dominantní postavení na trhu provozování jednotné telekomunikační sítě (dále jen „JTS”) v UTO 02 Praha tím, že odmítl přistoupit na dohodu se svým konkurentem o takových podmínkách propojení obou částí JTS, která by jeho konkurentovi i v případě tzv. internetových volání mezi sítěmi umožnila získat poměrnou část příjmů z příchozího provozu v síti provozované společností ČESKÝ TELECOM, a. s., čímž jej ekonomicky znevýhodnil. Úřad při posouzení, zda toto jednání je zneužitím dominantního postavení, vycházel jak z ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, které odpovídá čl. 82 Smlouvy, tak z dalších předpisů, zejména z čl. 6 Směrnice ES 97/33/ES, které provozovatelům s výrazným podílem na trhu stanoví povinnost poskytnout při propojení sítí pro jiné provozovatele stejné podmínky, které vytváří pro poskytování telekomunikačních služeb vlastnímu nebo dceřinému podniku, bez jakékoliv diskriminace. Dále Úřad vycházel z evropské doktríny aplikace práva v případech tzv. přístupu k zásadním zařízením, kterými jsou např. autobusové a vlakové stanice, letiště, přístavy, ale i veřejné sítě, jako jsou jednotné telekomunikační sítě. Podle Komise ES se dominantní podnik ovládající tato zásadní zařízení dopustí zneužití dominantního postavení, pokud jinému soutěžiteli odmítl k nim přístup, anebo jej umožnil za méně příznivých podmínek, než má sám.

•

R 8/2000 ze dne 14. 12. 2000 – zneužití dominantního postavení na trhu hnědého uhlí pro výrobu elektrické energie. ČEZ, a. s. zneužila své dominantní postavení na trhu hnědého uhlí pro výrobu elektrické energie tím, že pokles spotřeby elektrické energie v roce 1999 v České republice řešila výrazným snížením dodávek hnědého uhlí pro výrobu elektřiny pouze u jednoho ze svých dlouhodobých dodavatelů. Úřad jako ve shora zmíněném případu zneužití dominance a ve všech ostatních těchto případech vycházel z článku 82 Smlouvy a dále zejména z rozhodnutí Komise Evropských společenství v případě č. IV/28.841 „BP” (OJ L 117 ze dne 9. 5. 1977), podle nějž „…zneužití ve smyslu článku 82 Smlouvy může být definováno jako jakékoliv jednání podniku v dominantním postavení, který redukuje dodávky srovnatelným zákazníkům různým způsobem bez objektivního ospravedlnění, čímž některé z nich konkurenčně znevýhodňuje ve vztahu k ostatním, zejména tam, kde takové jednání může vyústit ve změny ve struktuře daného trhu. Jestliže podnik v dominantním postavení nechce riskovat obvinění ze zneužití podle článku 82, musí přidělit jakékoliv disponibilní množství mezi jednotlivé kupující spravedlivě bez rozdílu. Tím není řečeno, že v období krize nejsou dominantní podniky oprávněny brát v úvahu zvláštnosti a odlišnosti, které

44

mohou existovat v obchodním postavení jejich zákazníků. Nicméně jakékoliv odlišnosti v zacházení musí být objektivně podložené a jejich výběr nesmí mít diskriminační výsledek. Je nesprávné zacházet s pravidelným, dlouhodobým a důležitým zákazníkem způsobem, který je zjevně diskriminační ve srovnání s jinými zákazníky.“ V daném případě Úřad vzal na zřetel i stanovisko Evropské komise ve věci „Boosey&Hawkes” ze dne 29. 7. 1987 (IV/32.279, OJ L 286 ze dne 9. 10. 1987), podle nějž je soutěžitel v dominantním postavení povinen svému dlouhodobému dodavateli poskytnout přiměřenou lhůtu, aby se mohl přizpůsobit vzniklé situaci, zejména v případech, kdy závislost dodavatele na odběrateli v dominantním postavení je natolik velká, že odmítnutí či výrazná redukce dodávek může vést k likvidaci dodavatele, jestliže k tomu dojde bez předchozího upozornění.

45

E. ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ PLYNOUCÍ Z KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ •

Většina rozhodnutí ve věci zneužití dominantního postavení se týkala jednání soutěžitelů v monopolním postavení. Je to důkaz toho, že ve sledovaném období dostatečně efektivně nefungovaly regulační mechanismy. V zájmu předcházení konfliktů s nově vznikajícími regulačními orgány uzavřel Úřad v lednu 2001 dohodu s Českým telekomunikačním úřadem, jejímž cílem je vyjasnění kompetencí mezi oběma regulačními orgány. V souladu s doporučením OECD se chystá obdobné memorandum s nově vzniklým Energetickým regulačním úřadem.

•

Po ohlášeném zdražení cen provozovatelů kabelových televizí v posledním čtvrtletí roku 2000 Úřad obdržel značné množství stížností od jejich klientů, na jejichž základě zahájil několik správních řízení ve věci možného zneužití dominantního postavení. Poněvadž se jedná o specifickou oblast lokálních monopolů, Úřad v rámci možnosti podpory vzniku konkurenčního prostředí na daném trhu doporučuje zvážit možnosti odstranění bariér vstupu na trh (například umožnění vstupu nových provozovatelů kabelové televize do kabelových rozvodů stávajících operátorů, apod.).

•

Na základě zkušeností Úřadu z aplikační činnosti zákona na ochranu hospodářské soutěže se jeví jako vhodné zvážit doporučení OECD v oblasti privatizace přirozených monopolů.

46

IV. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ÚŘADU V průběhu roku 2000 došlo oproti předcházejícím letům na úseku veřejných zakázek k těmto změnám a aktivitám: •

Podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, byla zintenzivněna vnější kontrola postupů zadavatelů veřejných zakázek v místě jejich sídla, a to u města Třinec, města Litovel, Univerzity Karlovy, Úřadu pro státní informační systém (nyní Úřad pro veřejné informační systémy), Okresního úřadu Vyškov, obce Petrovice u Blanska, Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity Brno – Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, Nemocnice Nové Město na Moravě, Českých drah, s. o.;

•

Na základě usnesení vlády České republiky ze dne 22. 12. 1999 č. 1350 byl zpracován návrh nového zákona o výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, který má za cíl zajištění dodržování transparentního a nediskriminačního postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek, přičemž má být dosaženo plné slučitelnosti se směrnicemi Evropské unie v dané oblasti veřejného práva. Po projednání návrhu v Legislativní radě vlády byl návrh uvedeného zákona včleněn do návrhu nového zákona o zadávání veřejných zakázek. V lednu 2001 byl nový zákon o zadávání veřejných zakázek a o výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek po projednání ve vládě České republiky předán do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky;

•

Podle důležitosti a konkrétních okolností zakázky se pracovníci Úřadu zúčastňovali i otevírání obálek s nabídkami u zadavatelů veřejných zakázek, a to u Psychiatrické léčebny Brno – Černovice (září), Fakultní nemocnice Brno (září);

•

Na základě podnětů Nejvyššího kontrolního úřadu byl přezkoumán postup při zadávání veřejných zakázek u Okresního úřadu Blansko, Ústavu sociální péče Brno-Chrlice, University Palackého Olomouc, Generálního ředitelství cel, Muzea Olomouc, Masarykova onkologického ústavu v Brně, Výzkumného ústavu lékařského Brno a Ústavního soudu;

•

Nezanedbatelnou činností úseku dohledu je seznamování veřejnosti (zadavatelů i uchazečů o veřejné zakázky) s výkladem zákona o zadávání veřejných zakázek. V průběhu roku 2000 bylo zodpovězeno cca 500 písemných dotazů, týkajících se zákona o zadávání veřejných zakázek. Úsek dohledu se podílel na přednáškách a seminářích pro zadavatele a uchazeče o veřejné zakázky, které pořádalo Vzdělávací centrum pro veřejnou správu České republiky, o. p. s., právní nástupce nadace Fondu pomoci místní správě České republiky;

•

V souvislosti s rozšířením působnosti zákona o zadávání veřejných zakázek na další subjekty (přirozené monopoly, zdravotní pojišťovny) byl v průběhu roku 2000 zvýšen počet pracovníků úseku dohledu, kteří se museli seznámit s problematikou přezkumu zadávání veřejných zakázek. I přes tuto skutečnost se v hodnoceném období podařilo dodržet dobu (počet dnů) do vydání rozhodnutí cca na stejné úrovni jako v r. 1999.

47

Analýza nedostatků, k nimž dochází při zadávání veřejných zakázek Přes prováděná školení dochází v praktické aplikaci zákona o zadávání veřejných zakázek ze strany zadavatelů a uchazečů i nadále k některým pochybením, a to mnohdy formálního rázu, z důvodu nepochopení či špatného výkladu zákona. a) Nejčastější chyby zadavatelů při zadávání veřejných zakázek: •

• • •

•

• •

•

• •

stanovení nejasných podmínek zadání veřejné zakázky, takže není jasné, jak má vypadat nabídka, aby podmínkám vyhověla, případně aby co nejlépe vyhověla kritériím hodnocení; nejsou brány do úvahy novely zákona, které v okamžiku zahájení procesu zadávání veřejné zakázky nabyly účinnosti; při zadání veřejné zakázky formou výzvy více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky zadavatel vyzve menší počet subjektů, než stanoví zákon; nejsou požadovány všechny zákonem stanovené podmínky, např. stanovení platebních podmínek, u kterých mnohdy zadavatelé požadují, aby je naopak v nabídkách uvedli uchazeči; nesprávná volba kritérií hodnocení nabídek s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky (kritéria jsou mnohdy obecná – např. celková výhodnost nabídky – ze kterých nelze objektivně zjistit, co konkrétně zadavatel zamýšlí v rámci takového kritéria hodnotit – kritérium je netransparentní); v zadání není stanoven požadavek, čím má být v nabídce prokázáno naplnění kritéria; podmínky zadání obsahují diskriminační prvky (např. podání nabídky je vázáno na povinné vyzvednutí zadávací dokumentace, resp. tzv. zvláštní podmínky k provedení zakázky jsou využívány ke zvýhodnění některých uchazečů); nad rámec zákona stanoví zadavatel „velice přísné podmínky“, přičemž při hodnocení a posuzování nabídek zjistí, že jsou pro něj přijatelné (mnohdy i výhodné) nabídky nesplňující takto rigorózně stanovené podmínky; zakázka je záměrně dělena, aby zadavatel nemusel použít procesně složitější způsob zadání veřejné zakázky; zadavatel použije mimořádného způsobu zadání veřejné zakázky výzvou jednomu zájemci, přestože nejsou pro tento způsob splněny zákonné podmínky.

b) Nejčastější chyby zadavatelů při hodnocení a výběru nejvhodnější nabídky: Při hodnocení nabídek nejsou dodržovány dva základní principy platné pro zadávání veřejných zakázek, a to transparentnost postupu zadavatele a nediskriminace (nezvýhodnění) žádného z uchazečů o veřejnou zakázku. Hodnocení nabídek se provádí podle výše nabídkové ceny nebo tzv. ekonomické vhodnosti nabídek v souladu s kritérii uvedenými v podmínkách zadání veřejné zakázky (§ 6 zákona). Pokud zadavatel zvolí formu hodnocení podle ekonomické vhodnosti nabídek, je velmi důležitým krokem v procesu zadávání volba odpovídajících kritérií podle předmětu plnění veřejné zakázky, která mají vést k výběru skutečně nejvhodnější nabídky.

48

V řadě případů zadavatelé volí nevhodná kritéria, jako např. „splnění kvalifikačních předpokladů“, „dodržení termínu zahájení plnění“ apod. Zcela vágními kritérii jsou např. „celková výhodnost nabídky“, „komplexnost nabídky“, „výhodnost smlouvy o dílo“ apod., což uchazečům neumožňuje zjistit, co je pro zadavatele výhodnější a co zadavatel preferuje. Vlastní hodnocení nabídek podle více kritérií je v řadě případů nepřezkoumatelné, jelikož zpráva o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje stručný popis způsobu hodnocení. Ten by měl být zvláště důkladný u objektivně neměřitelných kritérií hodnocení. Dalšími nejčastějšími nedostatky v procesu posuzování a hodnocení nabídek jsou: •

• • • • • •

• • •

• •

zvýhodňování uchazečů, čímž je porušena zásada rovnosti všech uchazečů, a to např. uzavřením smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky s uchazečem, který měl být vyloučen z další účasti na veřejné zakázce z důvodu neprokázání kvalifikačních předpokladů, resp. nesplnění podmínek zadání veřejné zakázky; rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky (popř. o vyloučení uchazeče), které musí učinit podle zákona zadavatel, učiní osoba pověřená výkonem zadavatelských činností; nesprávně je posuzováno prokázání kvalifikačních předpokladů uchazečů; nedostatečné zdůvodnění úvah zadavatele při rozhodování, co je či není mimořádně nízká nabídková cena; není rozlišován stupeň významu jednotlivých kritérií hodnocení nabídek; nabídky jsou hodnoceny podle jiných kritérií, než jaká byla uvedena v podmínkách zadání veřejné zakázky; členové komise pro posouzení a hodnocení nabídek hodnotí nabídky individuálně s následným stanovením průměru hodnocení, což může vést k chybnému výběru nejvhodnější nabídky; ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek chybí slovní zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky; před uzavřením smlouvy s vybraným uchazečem nejsou vyžadovány doklady stanovené zákonem k prokázání kvalifikačních předpokladů; rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky není uchazečům doručováno doporučeně s doručenkou, což následně neumožňuje zadavatelům objektivně posoudit běh lhůty pro podání námitek; u rozhodnutí o námitkách chybí poučení o možnosti podat návrh na zahájení řízení u orgánu dohledu; nejsou archivovány veškeré doklady pořízené v souvislosti s výběrem nejvhodnější nabídky včetně podaných nabídek, což objektivně znemožňuje provedení kontroly správnosti postupu zadavatele.

49

c) Nedostatky vyskytující se u uchazečů při podání nabídky a při podání námitek, resp. návrhů na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách: • uchazeči uvádí ve svých nabídkách pouze jednotkové ceny a nikoliv cenu za splnění veřejné zakázky jako celku, což bývá mnohdy zapříčiněno nejasnými podmínkami zadání; • v nabídkách jsou předkládána neúplná čestná prohlášení o splnění kvalifikačních předpokladů; • doklady prokazující splnění kvalifikačních předpokladů jsou předkládány v neověřených kopiích, resp. stáří dokladů neodpovídá zákonu; • při zpracování nabídek uchazeči mnohdy neberou v úvahu novely zákona, které nabyly účinnosti; • nabídky nejsou zpracovány podle podmínek zadání (chybí doklady požadované zadavatelem, nabídky nejsou zabezpečeny proti neoprávněné manipulaci apod.); • námitky, resp. návrhy na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách jsou podávány opožděně, v případě návrhů nejsou tyto předkládány i zadavateli veřejné zakázky; • námitky, resp. návrhy neobsahují náležitosti stanovené zákonem, uchazeči vytýkají zadavatelům porušení ustanovení zákona, která zadavatel při zvolené formě zadání není povinen respektovat.

2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ UNIE PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU Úřad při svém rozhodování přihlíží k rozhodovací praxi Evropské komise a Soudního dvora Evropských společenství. Vzhledem k tomu, že současný zákon o zadávání veřejných zakázek není plně kompatibilní s právní úpravou používanou v zemích Evropské unie, nelze judikaturu Evropské unie v plném rozsahu aplikovat.

3. VYBRANÉ PŘÍPADY Obec Bystřice nad Olší – zhotovení stavby „krytý bazén 25 m“ Obec Bystřice nad Olší vyhlásila podle části druhé zákona o zadávání veřejných zakázek obchodní veřejnou soutěž na zhotovení stavby „Krytý bazén 25 m“. V podmínkách soutěže byl vymezen předmět plnění veřejné zakázky jako „realizace stavby“, avšak v zadávací dokumentaci bylo navíc požadováno i zpracování realizační projektové dokumentace. Přestože zákon uchazečům umožňuje poskytnout jistotu jak formou bankovní záruky, tak i složením peněžní částky na účet zadavatele, omezil zadavatel v rozporu se zákonem poskytnutí jistoty pouze na složení peněžní částky na jeho účet. Postup při otevírání obálek s nabídkami je v zákoně rigorózně upraven. Zadavatel v rozporu se zákonem účastníkům otevírání obálek sděloval skutečnosti, které byly následně obsahem kritérií hodnocení nabídek. I když někteří z uchazečů neprokázali kvalifikační předpoklady v souladu se zákonem, resp. jejich nabídky nebyly po obsahové stránce v souladu s podmínkami soutěže, zadavatel uchazeče nevyloučil a jejich nabídky dále posuzoval a hodnotil. V procesu výběru nejvhodnější nabídky se jmenovaný zadavatel dopustil několikerého závažného porušení zákona, a to ustanovení § 5 odst. 1 písm. a), § 24 odst. 1, § 29 odst. 2, § 34 odst. 4

50

v návaznosti na § 2e. Vzhledem k tomu, že zakázka již byla splněna, nepřipadalo v tomto případě v úvahu nové zadání veřejné zakázky, ale uložení pokuty podle § 62 odst. 1 zákona. Pokuta, která vystihuje dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní (postih za porušení povinností stanovených zákonem) a funkci preventivní (předcházení porušování zákona), byla orgánem dohledu uložena ve výši 30.000 Kč, tedy v dolní hranici sazby, jelikož šlo o první zjištěné závažné porušení zákona. Ministerstvo vnitra České republiky – dodávka přístrojů k zjišťování obsahu alkoholu v krvi, měřením koncentrace alkoholu v dechu vyšetřované osoby pro Policii České republiky Ministerstvo vnitra České republiky vyhlásilo podle části druhé zákona o zadávání veřejných zakázek obchodní veřejnou soutěž „na dodávku přístrojů k zjišťování obsahu alkoholu v krvi, měřením koncentrace alkoholu v dechu vyšetřované osoby pro Policii České republiky“. V podmínkách soutěže bylo mj. stanoveno, že „při splnění všech podmínek soutěže a dodržení požadovaných technických parametrů přístroje uvedených v čl. 2 zadávací dokumentace budou nabídky hodnoceny podle výše nabídkové ceny.“ Nabídky podali dva uchazeči. Komise pro posouzení a hodnocení nabídek nevyřadila pro nesplnění podmínek soutěže žádnou nabídku a stanovila podle jediného hodnotícího kritéria – výše nabídkové ceny – následující pořadí nabídek: 1. C H R O M S P E C spol. s r. o., 2. Dräger s.r.o. Zadavatel toto pořadí akceptoval a oznámil oběma uchazečům své rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. Proti tomuto rozhodnutí zadavatele podala společnost Dräger s.r.o. námitky, ve kterých mj. namítala, že uchazeč umístěný v prvním pořadí nesplnil podmínky soutěže; zadavatel v této části námitkám vyhověl s tím, že bude proveden nový výběr. Po opětovném posouzení nabídek z hlediska jejich obsahu se zadavatel rozhodl vyloučit obchodní společnost C H R O M S P E C spol. s r. o. z další účasti v soutěži, jelikož podle jeho názoru jmenovaná společnost ve své nabídce neprokázala způsob, jakým bude zajištěna v podmínkách soutěže požadovaná „kalibrace přístrojů“. Proti rozhodnutí zadavatele o svém vyloučení ze soutěže, podala společnost námitky, kterým zadavatel nevyhověl. Společnost C H R O M S P E C spol. s r. o. nepovažovala rozhodnutí zadavatele o námitkách za správné, a proto podala k Úřadu návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách. Rozhodnutí zadavatele o vyloučení společnosti C H R O M S P E C spol. s r. o. z důvodu nesplnění další podmínky soutěže Úřad ve správním řízení zrušil, jelikož zadavatel způsob prokázání kalibrace přístrojů v podmínkách soutěže nestanovil, a tedy vyloučením jmenované společnosti byla tato znevýhodněna oproti druhému uchazeči o veřejnou zakázku. Zadavateli bylo rovněž uloženo, aby nabídku společnosti C H R O M S P E C spol. s r. o. zařadil zpět do soutěže. V souladu s rozhodnutím Úřadu provedl zadavatel nové posouzení a hodnocení obou podaných nabídek a vzhledem k nižší nabídkové ceně, která byla jediným hodnotícím kritériem, rozhodl, že nejvhodnější nabídku předložila původně vybraná společnost C H R O M S P E C spol. s r. o. Proti novému rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podala společnost Dräger s.r.o. námitky, kterým zadavatel nevyhověl. Společnost Dräger s.r.o. poté podala návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách u Úřadu, který však ve správním řízení musel návrh zamítnout, neboť nebyl podán v souladu se zákonem. Úřad přesto přezkoumal postup zadavatele související s opětovným výběrem

51

nejvhodnější nabídky a zjistil, že výběr byl proveden v souladu se zákonem a podmínkami soutěže. Kancelář Generálního komisaře účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru – Realizace výstavní expozice v pavilonu České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru ve Spolkové republice Německo Kancelář Generálního komisaře účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru vyhlásila podle části druhé zákona o zadávání veřejných zakázek obchodní veřejnou soutěž na „Realizaci výstavní expozice v pavilonu České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru ve Spolkové republice Německo“. Úřad zjistil, že zadavatel nestanovil způsob prokazování dalších předpokladů pro plnění veřejné zakázky ve smyslu podmínek vyhlášených v Obchodním věstníku, nestanovil konec soutěžní lhůty v souladu se zákonem a že na informační schůzce byly uchazečům sděleny i informace, které se svým obsahem odlišovaly od vyhlášených podmínek soutěže. Rovněž bylo zjištěno, že přestože jedna z nabídek obsahovala nabídkovou cenu, která se výrazně odchylovala od ostatních nabídkových cen, zadavatel si nevyžádal písemné zdůvodnění této mimořádně nízké nabídkové ceny. Jedna z nabídek neobsahovala výpis z obchodního rejstříku a zadavatel uchazeče, který podal předmětnou nabídku, nevyloučil pro nesplnění kvalifikačních předpokladů z další účasti na veřejné zakázce. Další z nabídek nebyla z hlediska podmínek soutěže úplná, jelikož neobsahovala doklad o složení jistoty. Úřad proto na základě zjištěných nedostatků, a to již v samotném zadání veřejné zakázky, rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky zrušil a zadavateli rovněž uložil nové zadání veřejné zakázky. Správa vojenského bytového fondu Praha – dodávka pevných paliv na skládku a odvoz s likvidací zbytků po spálení pro jednotlivé regionální správy Brno, České Budějovice, Litoměřice, Olomouc, Pardubice, Plzeň a Praha Ministerstvo obrany – Správa vojenského bytového fondu Praha – vyhlásilo podle části druhé zákona o zadávání veřejných zakázek obchodní veřejnou soutěž na „dodávku pevných paliv na skládku a odvoz s likvidací zbytků po spálení pro jednotlivé regionální správy Brno, České Budějovice, Litoměřice, Olomouc, Pardubice, Plzeň a Praha“. Veřejnou zakázku přezkoumával orgán dohledu z vlastního podnětu, jelikož zjistil, že zadavatel stanovil v podmínkách obchodní veřejné soutěže diskriminační podmínku omezující okruh uchazečů (zájemců) o účast v obchodní veřejné soutěži. Diskriminační podmínka spočívala v požadavku zadavatele na uhrazení peněžité částky za převzetí zadávací dokumentace za každou samostatnou oblast, přičemž stanovená peněžní částka v podstatné míře převyšovala úhradu za použití reprodukční techniky při poskytnutí zadávací dokumentace. Orgán dohledu zjistil, že zadávací dokumentace byla u všech sedmi dílčích plnění v zásadě stejná, přičemž obsahovala 9 listů formátu A4 plus tabulku pro každou oblast samostatně. Částka na pořízení zadávací dokumentace tedy tvořila pouhý zlomek zadavatelem požadované částky. Úřad dospěl k závěru, že se jedná o diskriminační podmínku, a proto zadavateli uložil všech sedm dílčích obchodních veřejných soutěží zrušit.

52

Město Hlinsko – zastřešení ledové plochy zimního stadionu Hlinsko Město Hlinsko podle § 49 zákona o zadávání veřejných zakázek formou výzvy více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky zadalo veřejnou zakázku na „zastřešení ledové plochy – zimní stadion Hlinsko“. Úřad přezkoumal postup zadavatele a dospěl k závěru, že zadavatel porušil zákon, když ve výzvě ani v zadávací dokumentaci dostatečně přesně nespecifikoval předmět plnění veřejné zakázky. Zadávací dokumentace je souhrnem údajů a informací nezbytných pro zpracování nabídky. Jelikož zadávací dokumentace neobsahovala přesnou specifikaci povrchových úprav konstrukce, uchazeči předložili nabídky, které nebylo možno vzájemně porovnat podle nabídkových cen. Proto zadavatel po prvním vyhodnocení nabídek doplnil podmínky veřejné zakázky dodatečnou specifikací povrchových úprav, které měly zásadní význam při určení výběru nejvhodnější nabídky. Zadavatel nedostatečnou specifikací podmínek veřejné zakázky způsobil, že hodnocení, resp. výběr nejvhodnější nabídky, byl netransparentní. Doplnění nabídek po termínu k podání nabídek zákon nepřipouští. Zadavatel nehodnotil všechny nabídky podle všech vyhlášených kritérií ve smyslu § 6 odst. 2 zákona. Zadavatel porušil ustanovení § 49 odst. 5 zákona rovněž tím, že uchazeče, který nepředložil v nabídce vlastní výpis z obchodního rejstříku, z dalšího jednání o veřejné zakázce nevyloučil. Ve smyslu § 11 odst. 1 zákona nelze žádného uchazeče zvýhodnit proti ostatním účastníkům soutěže o zadání veřejné zakázky. Nelze proto zvýhodňovat při výběru nejvhodnější nabídky ani místní podnikatele. Na základě zjištěných nedostatků Úřad rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky zrušil a zadavateli uložil nové zadání veřejné zakázky.

4. STATISTICKÉ ÚDAJE a) Přehled vedených správních řízení v oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek podle zákona v roce 2000 Celkem Počet obdržených podání (návrhy + podněty)

826

Zahájená správní řízení

508

Vydaná rozhodnutí ve věci

296

Zastavená správní řízení

121

Počet návrhů zamítnutých rozhodnutím

133

Počet uložených pokut

68

Výše pokut uložených prvoinstančním rozhodnutím v tis. Kč Výše pokut, kdy rozhodnutí nabyla právní moci v r. 2000 v tis. Kč Jiná rozhodnutí vydaná v rámci správního řízení (např. předběžné opatření) Správní poplatky za r. 2000 v tis. Kč

1 396,5 844,5 58 4 415

53

b) Přehled rozhodnutí, která nabyla právní moci v roce 2000, členěná podle skutkové podstaty Celkem Návrh uchazeče zamítnut (§ 59 písm. b) a § 60 písm. a) zákona č. 199/1994 Sb.)

71

Zrušení zadání veřejné zakázky (§ 59 písm. a) § 60 písm. b) zákona č.199/1994 Sb.)

44

Zadavateli uložen nový výběr (§ 59 písm. a) zákona č. 199/1994 Sb.)

51

Zadavateli uloženo provést nápravu (§ 60 písm. b) zákona č. 199/1994 Sb.)

38

Zadavateli samostatně uložena pokuta (§ 62 zákona č. 199/1994 Sb.)

57

Ø počet dnů do vydání rozhodnutí ve věci v r. 1999/2000

42/37

Ø počet dnů do vydání rozhodnutí ostatních v r. 1999/2000

35/37

c) Rozhodnutí, která nabyla právní moci v r. 2000, v podrobném členění: Celkem 508

1. Vydaná rozhodnutí celkem 2. Členění podle charakteru rozhodnutí A. Rozhodnutí ve věci

296

•

Návrh uchazeče zamítnut

69

•

Zadání veřejné zakázky zrušeno

44

•

Uložen nový výběr

51

•

Jiné provedení nápravy

38

•

Uložena pokuta

57

B. Rozhodnutí o zastavení správního řízení

121

C. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu

99

3. Členění podle důvodů zahájení správního řízení A. Rozhodnutí ve správním řízení zahájeném na návrh

291

B. Rozhodnutí ve správním řízení zahájeném ex offo

159

4. Členění podle předmětu veřejné zakázky A. Veřejné zakázky, jejichž předmětem jsou práce

208

B. Veřejné zakázky, jejichž předmětem jsou služby

146

C. Veřejné zakázky, jejichž předmětem je zboží

96

5. Členění podle zadavatele A. Veřejné zakázky zadávané ústředními orgány státní správy

53

B. Veřejné zakázky zadávané orgány státní správy a samosprávy s místní působností (obce, okresní úřady)

241

C. Veřejné zakázky zadávané ostatními subjekty

152

D. Monopoly

4

54

5. ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ Počet podaných rozkladů proti rozhodnutím vydaným v prvním stupni odbory úseku dohledu nad zadáváním veřejných zakázek: Praha 77 rozkladů (v roce 1999: 89 rozkladů

Brno 29 rozkladů 40 rozkladů)

Vývoj rozkladového řízení Vývoj projednávaných rozkladů je dán jednak rozsahem vyřizovaných případů a také jejich stále se zvyšující složitostí. Z praxe činnosti obou rozkladových komisí (Brno, Praha), poradních orgánů předsedy Úřadu, vyplývá, že pro rozsah i složitost zákona č. 199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, i zadávaných soutěží nedochází k sestupné tendenci v počtu vydaných prvostupňových rozhodnutí, ale došlo k mírnému poklesu počtu podaných rozkladů. Také došlo k poklesu vydaných rozhodnutí o odvolání proti platebním výměrům, které taktéž projednává rozkladová komise. Z této skutečnosti je zřejmé, že uchazeči jsou již dostatečně obeznámeni se zákonem č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, na rozdíl od předchozího roku, kdy rozkladové komise projednávaly velký počet odvolání proti platebnímu výměru, zejména proti výši správního poplatku. Z praxe činnosti rozkladových komisí je zřejmá i skutečnost, že zadavatelé i uchazeči si prohlubují své znalosti zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. K tomu velkou měrou přispělo také školení, které prováděli pracovníci odborů dohledu, články v tisku i zveřejňování prvostupňových i druhostupňových rozhodnutí na internetových stránkách Úřadu. Dále je zřejmé, že dochází ke zkvalitnění úrovně vydaných prvostupňových rozhodnutí, a to zpracovaných odborem dohledu v Praze i v Brně, což má za následek i menší počet podaných žalob. Pro rozsáhlost a složitost zákona o zadávání veřejných zakázek docházelo ze strany zadavatelů k některým pochybením formálního rázu zejména z důvodů nepochopení či špatného výkladu zákona. V roce 2000 byla však schválena novela zákona o zadávání veřejných zakázek, pod č. 28/2000 Sb., která určité nejasné pasáže zákona novelizovala tak, aby k těmto pochybením dále nedocházelo. V roce 2000 bylo o podaných rozkladech od termínu jejich předání do rozkladové komise rozhodnuto vždy do 2 měsíců. Ve srovnání s rokem 1999 tedy došlo ke zkrácení lhůt k vyřízení rozkladů rozkladovou komisí v Praze i v Brně. Závěr: Vzhledem ke svým praktickým zkušenostem Úřad z výše uvedených důvodů doporučuje zvážit povinné školení zadavatelů veřejných zakázek, které může vláda svým usnesením zavázat, aby se předešlo stále se opakujícím chybám při zadávání a výběru veřejných zakázek.

55

V.

VEŘEJNÁ PODPORA

Odbor veřejné podpory byl při Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízen dne 1. 12. 1999. Funkce monitorující jednotky veřejné podpory byla převedena z Ministerstva financí na Úřad v souvislosti s účinností zákona o veřejné podpoře dne 1. 5. 2000.

1. PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ ČINNOSTI Dne 1. 1. 2000 započalo svou činnost 11 pracovníků, v průběhu roku se počet pracovníků odboru zvýšil na 15. Na Úřad přešel v souvislosti se změnou monitorující instituce rovněž tzv. předvstupní poradce – britský expert na veřejnou podporu pan Robin Blake, jehož zkušenosti a znalosti jsou pracovníky odboru využívány a který významným způsobem přispívá k řešení problémů v oblasti veřejné podpory. Již od počátku činnosti odbor aktivně spolupracoval s Ministerstvem financí. Pracovníci se zúčastnili i vícedenních stáží za účelem poznání činnosti bývalé monitorující instituce, která však nemohla plnit svoji roli v takové šíři a kvalitě, jaká je Evropskou komisí požadována, a to i s ohledem na neexistenci zákona upravujícího oblast veřejné podpory.

2. ČINNOST V OBLASTI METODICKÉ Jedním ze základních požadavků Evropské unie je transparentnost při posuzování veřejných podpor. Za tímto účelem byly jednotlivé evropské předpisy přeloženy do českého jazyka a zpracovány metodické pokyny pro každou z oblastí. Tyto pokyny byly zaslány Evropské komisi a následně zveřejněny na internetové stránce Úřadu. Byla rovněž zpracována a zveřejněna Příručka Úřadu zabývající se základním osvětlením problematiky veřejné podpory, která popisuje pravidla a postupy, které musí být dodrženy při procesu schvalování výjimek ze zákazu poskytování veřejných podpor. Dále bylo dne 19. 4. 2000 na základě usnesení vlády č. 389 „K Návrhu na efektivní zajištění monitoringu veřejné podpory“ rozhodnuto o vytvoření meziresortní pracovní skupiny pod vedením Ministerstva pro místní rozvoj, která vypracovala za aktivního přispění pracovníků odboru veřejné podpory návrh regionální mapy intenzity veřejné podpory s ohledem na ekonomickou vyspělost jednotlivých regionů, a to v souladu s doporučeními Evropské komise (obdobně koncipované regionální mapy existují i v každém členském státě Evropských společenství). Takto stanovená regionální mapa přispěje v blízké budoucnosti ke stanovení rozdílné maximální intenzity veřejné podpory v jednotlivých regionech (vyspělejší regiony budou mít nižší míru veřejné podpory). Byla také stanovena referenční úroková sazba, na jejímž základě lze provést vyčíslení veřejné podpory, případně stanovit, zda-li se o veřejnou podporu jedná či nikoli. Tato sazba je stanovena na základě výpočtu vycházejícího z metodologie Evropské komise a nahrazuje nestálou veličinu průměrných úrokových sazeb českých bankovních ústavů. Její výše činí 7,75 % při výpočtu veřejné podpory u běžných podniků a 11,75 % u podniků v obtížích.

56

3. ČINNOST V OBLASTI ROZHODOVACÍ Základem pro rozhodování je dostatečné množství informací o daném případu. V mnoha oblastech se již podařilo poskytovatele veřejné podpory seznámit s informačními požadavky, bez nichž nelze rozhodovat. Zejména při posuzování veřejné podpory formou investičních pobídek je kvalita žádostí uspokojivá. S ohledem na množství případů v jednotlivých oblastech, a také s ohledem na efektivnější organizaci činnosti, byl odbor veřejné podpory rozčleněn na tři oddělení – oddělení rozhodování I, oddělení rozhodování II a oddělení monitoringu. Oddělení rozhodování I se zabývá především posuzováním veřejné podpory formou investičních pobídek, tedy veřejnou podporou zaměřenou na regionální rozvoj. Nově se objevují případy veřejné podpory formou zvýhodněného prodeje pozemků, které je nutno pečlivě monitorovat, protože poskytovateli jsou nejčastěji obce, které ještě nemají v současné době zkušenosti se zákonem o veřejné podpoře. Oddělení rozhodování II řeší především posuzování podpory restrukturalizace podniků v obtížích, ale také podniků v oblastech vědy a výzkumu, uhelného a uranového průmyslu, a podporu životního prostředí atd. Podniky v obtížích patří k nejobtížnějším případům, a proto posuzování výjimky ze zákazu veřejné podpory kladou velké nároky na aktivní komunikaci především s poskytovateli veřejné podpory. V současné době bylo projednáváno 8 případů (jedná se o společnosti Walter, a.s., Tatra, a.s., Zetor, a.s., Vítkovice, a.s., Nová huť, a.s., Královopolská, a.s., Investiční a poštovní banka, a.s., Textilana, a.s.). Úřad klade důraz na projednání těchto případů v předstihu, aby byla zajištěna spolupráce již v počáteční fázi řešení. Pracovníci tohoto oddělení se pravidelně účastní zasedání pracovní skupiny pro řešení problematiky podniků v obtížích, kde získávají informace o zamýšlených opatřeních, k nimž vyjadřují i stanoviska za účelem zabezpečení souladu se zákonem o veřejné podpoře a pravidly Evropských společenství. Konkrétnímu restrukturalizačnímu opatření v podobě veřejné podpory často předchází usnesení vlády. Již schválení veřejné podpory tímto usnesením je pokládáno na základě závazků České republiky vyplývajících z Evropské dohody za poskytnutí veřejné podpory. Je proto třeba, aby bylo před jednáním vlády zajištěno stanovisko Úřadu nebo jeho rozhodnutí o dané věci, ovšem v případě stanoviska s podmínkou, že navrhovatel restrukturalizačního opatření musí záležitost projednat s Úřadem, jehož rozhodnutím bude vázán. Úřad řešil problematiku veřejné podpory ocelářským podnikům (Vítkovice, a.s., Nová Huť, a.s.). V této oblasti je však povolena pouze podpora pro účely ochrany životního prostředí, vědu a výzkum, případně činnosti související s útlumem činnosti. Jelikož není možné, aby Úřad veřejnou podporu těmto podnikům povolil před prodloužením výjimky ze strany Evropské komise, která ji však podmiňuje zpracováním plánu restrukturalizace ocelářského průmyslu celé České republiky, bylo iniciováno jednání s Evropskou komisí. Tohoto jednání se zúčastnil i zástupce Úřadu. Jednání s Evropskou komisí není dosud ukončeno.

57

Stát v minulosti podporoval podniky v obtížích, aniž by kladl důraz na efektivnost jeho opatření. Finanční prostředky plynoucí ze státních zdrojů často nenacházely odpovídající uplatnění a byly rozpuštěny v rukou věřitelů těchto problematických podniků či použity na provozní financování bez ohledu na restrukturalizaci podniku. Úřadem byl proto již při rozhodování o povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory těmto podnikům kladen důraz nejen na finanční stránku restrukturalizace, která v případě veřejné podpory proběhne bez větších problémů, ale především na její stránku věcnou, která již vyžaduje značné manažerské schopnosti a zkušenosti. V průběhu roku 2000 byla řešena problematika státních společností zaměřených na podporu exportu – EGAP, a.s. a ČEB, a.s. Aktivity těchto společností se rozdělily na dvě části – aktivity založené na konsensu OECD, u kterých se nejedná o poskytování veřejné podpory ve smyslu zákona o veřejné podpoře, a aktivity, které jsou neslučitelné se zákonem o veřejné podpoře a závazky vyplývajícími z Evropské dohody.

4. ČINNOST V OBLASTI MONITORINGU Na odboru bylo zřízeno oddělení monitoringu, jehož náplň činnosti vychází především z usnesení vlády č. 389 z 19. 3. 2000 – „Návrh na efektivní zajištění monitoringu veřejné podpory". Odbor posuzuje předložené programy veřejných podpor a navrhuje opatření zajišťující jejich slučitelnost se závazky vyplývajícími z Evropské dohody. O výsledcích posouzení byla též informována vláda České republiky. V lednu roku 2001 byla poskytovatelům veřejné podpory sdělena lhůta pro úpravu programů veřejných podpor. Základem pro výkon monitorující funkce odboru je vyhláška Úřadu č. 435 ze dne 24. 11. 2000, kterou se stanoví informační povinnosti o poskytnutých veřejných podporách.

4.1 Oblast evidence veřejné podpory •

Z programů podpor vyhlášených jednotlivými poskytovateli jsou vybrány ty, které mají znaky veřejné podpory a bude vytvořena jejich databáze za každý jednotlivý rok. Následně bude tato databáze sloužit jako kontrolní podklad plnění informační povinnosti ze strany poskytovatelů a pro vypracování výroční zprávy o veřejné podpoře pro Evropskou komisi.

•

Je zajištěna také evidence veřejných podpor ad hoc a členění těchto podpor podle požadavků Evropské komise na členění výroční zprávy o veřejné podpoře.

•

Je zabezpečeno průběžné doplňování evidence programů veřejných podpor a podpor ad hoc (Inventory za každý rok).

•

Mezi významné úspěchy monitorovací činnosti patří zpracování seznamu průmyslových zón. Tento seznam slouží k informování obcí a ostatních potencionálních poskytovatelů veřejné podpory o zákonu o veřejné podpoře a roli Úřadu, neboť tyto subjekty nemají s touto novou oblastí příliš velké zkušenosti. Tímto krokem se výrazným způsobem přispělo k redukci nezákonně poskytnutých veřejných podpor. I nadále bude probíhat vedení a aktualizace seznamu průmyslových zón a investorů, kteří hodlají v těchto zónách investovat.

58

4.2 Oblast poradenská •

Úřad poskytuje poskytovatelům veřejné podpory rady formou přednášek či individuálních konzultací.

4.3 Oblast analytická a zpracovávání výročních zpráv pro Evropskou komisi Počátkem prosince 2000 byla zaslána Evropské komisi výroční zpráva o poskytovaných veřejných podporách za rok 1999, která byla vypracována ve spolupráci s Ministerstvem financí. Při zpracování výroční zprávy bylo využito systematiky, struktury a metodologie výročních zpráv používané v Evropské unii a byly rovněž zapracovány připomínky Evropské komise k předchozím zprávám. Dle čl. 64 bodu 4b) Evropské dohody se Česká republika zavázala každoročně poskytovat z důvodu zabezpečení transparentnosti v oblasti veřejné podpory Komisi Evropských společenství zprávy o celkové částce a o rozdělování poskytnuté veřejné podpory. Tato zpráva byla již odeslána Evropské komisi a také předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na základě zákona o veřejné podpoře byl odpovědným orgánem za vypracování výroční zprávy za rok 1999 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který ji vypracoval ve spolupráci s Ministerstvem financí. Komise Evropských společenství se dopisem generálního ředitele DG Competition, č.j. A4-YoD-D(0), pana A. Schauba, velmi kladně vyjádřila k úrovni vypracování výroční zprávy za rok 1999 a ujistila, že výroční zpráva plně vyhovuje požadavkům kladeným na její obsah a formu a plně naplňuje požadavek transparentnosti stanovený v Evropské dohodě.

5. KONTAKTY A SPOLUPRÁCE S EVROPSKOU KOMISÍ Pracovníci Úřadu se zúčastnili celkem tří jednání s představiteli Evropské komise, na kterých byly řešeny jednak obecné záležitosti týkající se zákona o veřejné podpoře a aplikace pravidel Evropských společenství, ale i konkrétní případy posuzování veřejných podpor ocelářským podnikům. Zástupci Komise vyjádřili uspokojení nad přijetím zákona o veřejné podpoře a zdůraznili, že v centru jejich pozornosti bude prosazování zákona v praxi. Těmito kontakty jsou získávány cenné zkušenosti a podněty pro další činnost a je z nich rovněž patrno, jak je Evropskou komisí Česká republika v oblasti veřejné podpory hodnocena.

6. VYBRANÉ PŘÍPADY A STATISTICKÉ ÚDAJE Dne 13. 12. 2000 bylo vydáno správní rozhodnutí, kterým se povoluje výjimka ze zákazu veřejné podpory společnosti TATRA, a.s. ve formě kapitalizace pohledávky společnosti KRAS, akciová společnost, Brno ve výši cca 4 miliardy Kč jejich vkladem do základního jmění společnosti TATRA, a.s. Veřejná podpora musí zajistit životaschopnost podniku. Rozhodnutí bylo podmíněno tím, že Ministerstvem financí bude Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže do šesti měsíců ode dne nabytí právní moci předložena zpráva o plnění schváleného restrukturalizačního plánu společnosti TATRA, a.s., která bude aktualizována každých následujících šest měsíců, a po ukončení restrukturalizace bude předložena závěrečná

59

hodnotící zpráva o jejím průběhu. Proces prodeje společnosti strategickému vlastníkovi v souladu s restrukturalizačním plánem bude ukončen do 1. 1. 2002. Správní řízení o povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory společnosti Zetor, a.s. bylo rozhodnutím ze dne 14. 12. 2000 zastaveno. Důvodem pro zastavení řízení byla skutečnost, že poskytování veřejné podpory ve formě, výši, za účelem a podmínek, které byly popsány v předložené žádosti, nenaplňují podmínku narušení nebo hrozby narušení hospodářské soutěže v míře, jíž může být dotčen obchod mezi Českou republikou a členskými státy Evropské unie, a tím nenaplňuje znaky definující zakázanou veřejnou podporu. Dne 19. 6. 2000 bylo vydáno správní rozhodnutí, kterým se povoluje výjimka ze zákazu veřejné podpory pro společnost IPB, a.s. za podmínek, že Ministerstvo financí předloží Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže do 3 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí komplexní plán restrukturalizace společnosti IPB, a.s., jejíž podnik odkoupila na základě smlouvy o prodeji podniku Československá obchodní banka, a.s., doplněné o údaje o předběžném rozsahu výše veřejné podpory ve formě záruky. Dne 14. 7. 2000 bylo vydáno správní rozhodnutí, kterým Úřad pro ochranu hospodářské soutěže povolil výjimku ze zákazu veřejné podpory v podobě zvýhodněného nájmu pozemků o rozloze cca 65 ha za 1 Kč/rok a jejich následného prodeje za zvýhodněnou cenu společnosti Flextronics International, spol. s r.o. Tento výrok byl podmíněn tím, že celková hodnota veřejné podpory v podobě rozdílu mezi skutečně zaplacenou hodnotou nájemného a skutečně zaplacenou kupní cenou za pozemky a hodnotou stanovenou na základě zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, nepřekročí 50 % hodnoty investice do hmotného investičního majetku, že investice bude zachována po dobu 5 let ode dne právní moci kolaudačního rozhodnutí a že město Brno bude informovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže do 2 měsíců od nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí o ukončení investice a o prostředcích, které investor vynaložil na pořízení hmotného investičního majetku. Počet vydaných rozhodnutí v roce 2000. Celkem Vydaná rozhodnutí

92

- povoleno

12

- povoleno s podmínkami

49

- nepovoleno

2

- zastaveno řízení

27

- přerušeno řízení

2

60

Pravomocná rozhodnutí odboru veřejná podpora v roce 2000. Počet vydaných pravomocných rozhodnutí

Podíl na celkovém počtu vydaných pravomocných rozhodnutí (%)

Investiční pobídky

32

35

Cestovní ruch

4

4,4

Kultura - celonárodní kulturní aktivity - místní kulturní činnost

6

Sektor/účel

-

1 5

6,5

Restrukturalizace

9

9,8

Doprava

1

1

Export

3

3,3

Komunální podpora (ze strany obcí)

2

2,2

Průmyslové zóny

4

4,4

Hornictví

14

15

Odpuštění zákonných plateb (penále, daň)

2

2,2

Životní prostředí

1

1

Malé a střední podnikání

2

2,2

Výzkum a vývoj

12

13

Celkem

92

100

7. ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ PLYNOUCÍ Z KAPITOLY VEŘEJNÁ PODPORA Konkrétnímu restrukturalizačnímu opatření v podobě veřejné podpory často předchází usnesení vlády. Již schválení veřejné podpory tímto usnesením je pokládáno na základě závazků České republiky vyplývajících z Evropské dohody za poskytnutí veřejné podpory. Je proto třeba, aby bylo před jednáním vlády zajištěno stanovisko Úřadu nebo jeho rozhodnutí o dané věci, ovšem v případě stanoviska s podmínkou, že navrhovatel restrukturalizačního opatření musí záležitost projednat s Úřadem, jehož rozhodnutím bude vázán. Úřad řešil problematiku veřejné podpory ocelářským podnikům (Vítkovice, a.s., Nová Huť, a.s.). V této oblasti je však povolena pouze podpora pro účely ochrany životního prostředí, vědu a výzkum, případně činnosti související s útlumem činnosti. Jelikož není možné, aby Úřad veřejnou podporu těmto podnikům povolil před prodloužením výjimky ze strany Evropské komise, která ji však podmiňuje zpracováním plánu restrukturalizace ocelářského průmyslu celé České republiky, bylo iniciováno jednání s Evropskou komisí. Tohoto jednání se zúčastnil i zástupce Úřadu. Jednání s Evropskou komisí není dosud ukončeno. 61

VI. ŽALOBY PODANÉ PROTI ROZHODNUTÍM ÚŘADU U VRCHNÍHO SOUDU 1. HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ a) Žaloby podané u Vrchního soudu v Olomouci proti rozhodnutím předsedy Úřadu o rozkladech podaných proti rozhodnutím vydaným podle zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. Počet žalob podaných v roce 2000

2

z toho rozsudků

1

Počet rozsudků Vrchního soudu v Olomouci o žalobách podaných před rokem 2000

1

Celkem bylo v roce 2000 rozhodnuto o 2 žalobách, z toho 1 žalobu soud zamítl zčásti, 1 žalobu zcela zamítl, o 1 žalobě soud dosud nerozhodl. Z přehledu je patrné, že počet 2 žalob, podaných proti rozhodnutím Úřadu v roce 2000, vykazuje i v tomto roce, stejně jako v roce 1999, kdy byla podána 1 žaloba, výrazně sestupnou tendenci oproti předchozím obdobím, kdy v roce 1993 bylo podáno 5 žalob, v roce 1994 3 žaloby, v roce 1995 10 žalob, v roce 1996 6 žalob, v roce 1997 10 žalob a v roce 1998 5 žalob. Důvody snížení žalobních návrhů lze spatřovat ve zkvalitnění rozhodovací činnosti Úřadu na úrovni druhostupňového řízení, kdy každý rozklad podaný proti prvostupňovému rozhodnutí je zkoumán mj. také z hlediska soutěžního práva a jeho aplikace v Evropských společenstvích. Další důvody lze spatřovat v přijatých organizačních a personálních opatřeních předsedy Úřadu v oblasti řídící a výkonné činnosti, popřípadě v opatřeních přijatých ad hoc podle potřeby konkrétního správního řízení nebo řízení o rozkladu. b) Nejvýznamnější právní názory obsažené v rozsudcích Vrchního soudu v Olomouci pro další rozhodovací činnost Úřadu •

Porušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže v případech porušení zvláštního zákona, který reguluje předmět činnosti soutěžitele v monopolním nebo dominantním postavení. Podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci čj. 2 A 8/2000-47 ze dne 1. 2. 2001 zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, zajišťuje ochranu hospodářské soutěže v ustanovení § 9 odst. 3 tím, že zakazuje soutěžitelům s monopolním či dominantním postavením na trhu zneužívat své postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů nebo na úkor veřejného zájmu. Soutěžitel v takovém postavení se musí podrobit přísnějším pravidlům chování na trhu než soutěžitel, který takové postavení nemá. Za případ porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže

62

zneužitím monopolního nebo dominantního postavení je možné považovat situaci, při které monopolní soutěžitel soustavně porušuje zákon regulující výkon jeho předmětu činnosti (v daném případě se jednalo o energetický zákon) a působí tím újmu spotřebitelům, když od nich za určité úkony související s dodávkou jeho zboží požaduje úplatu nad rámec tohoto zvláštního zákona. c) Ústavní stížnost V roce 2000 byla podána ústavní stížnost proti bodu II. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2000 č.j. 2A 15/99-28, kterým soud zamítl žalobu proti rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 1/99 a R 2/99 ze dne 19. 10. 1999 ve věci výhradního prodeje a nákupu zboží. Usnesením ze dne 20. 3. 2001 č.j. I. ÚS 365/2000 Ústavní soud stížnost odmítl, neboť v procesním postupu Úřadu a soudu při rozhodování ve věci neshledal pochybení.

2. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY a) Žaloby podané u Vrchního soudu v Olomouci proti rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o rozkladech podaných proti rozhodnutím vydaných podle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů Počet žalob podaných v roce 2000

9

z toho rozsudků

7

Celkem bylo v roce 2000 rozhodnuto o 7 žalobách, z toho u 2 žalob vydal soud usnesení o zastavení řízení, 2 žalobám vyhověl a 3 žaloby zamítl. Ve srovnání s rokem 1999, kdy bylo podáno 14 žalob proti rozhodnutím úseku dohledu, jde o významný pokles, na který má nepochybně vliv kvalitnější úroveň prvostupňových a druhostupňových rozhodnutí. b) Nejvýznamnější právní názory obsažené v rozsudcích a usneseních vztahující se k rozhodovací činnosti Úřadu •

Výklad týkající se transparentnosti stanovení kritérií zadavatelem. Rozsudek Vrchního soudu č.j. 2A 4/2000 ve věci veřejné soutěže na rekonstrukci domova důchodců – Dolní Pochlovice v posuzované věci potvrdil, že kritérium hodnocení nabídek – výše záruky po dobu realizace stavby – není dostatečně přesné a jednoznačné, a to proto, že potřebuje následné upřesnění, o jakou záruku se má jednat.

•

Výklad ustanovení § 2 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek. Podle rozsudku Vrchního soudu č.j. 2A 1/2000 ve věci výběrového řízení na zajištění provozu zařízení pro výrobu a rozvod tepla a teplé užitkové vody v majetku Města Znojma je veřejnou zakázkou každá zakázka zadávaná subjektem uvedeným v § 2 písm. a) bodu 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb. (dále jen „zákon“). Veřejnou zakázkou se míní 63

každá zakázka zadaná počínaje ministerstvem a konče Českými drahami, a u právnických osob zřízených zákonem je třeba, aby hospodařily v souladu s rozpočtovými pravidly s veřejnými prostředky. Zákon výslovně neuvádí podmínku, že musí jít o výdaj z rozpočtu. Naopak, veřejnou zakázkou je rovněž nájem nebytových prostor, kde lze předpokládat příjem i výdaj z rozpočtu. Tomu neodporuje ani ustanovení § 2 písm. g) o nabídkové ceně, kterou uchazeč navrhuje za splnění veřejné zakázky, ani ustanovení § 3 odst. 2 zákona o povinnosti vyhlásit obchodní veřejnou soutěž při dosažení stanoveného limitu výše budoucího peněžitého závazku ze smlouvy, konečně ani ustanovení § 67 odst. 3 o stanovení výše peněžitého závazku podle toho, jaká výše závazku vznikne zadavateli za dobu trvání smlouvy. Za závazek, který vznikne zadavateli ze zadání veřejné zakázky, je třeba považovat příjem zadavatele, neboť pro tento případ nemá zákon speciální ustanovení.

64

VII. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE 1. EVROPSKÁ UNIE V souvislosti s pokračováním vstupních rozhovorů o přistoupení České republiky do Evropské unie byly prioritou zahraniční spolupráce Úřadu především vztahy s Evropskou unií, a to zejména s Generálním ředitelstvím Evropské komise pro hospodářskou soutěž (DG Competition) a Generálním ředitelstvím pro vnitřní trh, do jehož působnosti náleží mj. i veřejné zakázky. V roce 2000 Úřad vypracovával pro Evropskou komisi dva druhy dokumentů, a to „Zprávu o schopnosti převzít „acquis“ za období 1998 – 1999“ a „Zprávu o pokroku dosaženém v kapitole Hospodářská soutěž“. Ve Zprávě o schopnosti převzít „acquis“ Úřad konstatoval, že v oblasti ochrany hospodářské soutěže nepředpokládá problémy při přebírání relevantní legislativy Evropských společenství a zajistí plnou aplikaci komunitární legislativy na území České republiky po vstupu do Evropské unie. Zpráva o pokroku obsahovala informace o postupu při přebírání a implementaci soutěžní legislativy Evropských společenství. Úřad především informoval o přípravě nového zákona o ochraně hospodářské soutěže, opatřeních ke zvýšení transparentnosti ve své rozhodovací činnosti a o nové právní úpravě kontroly poskytování veřejné podpory včetně institucionálního zajištění. Problematika veřejné podpory byla rovněž předmětem technických konzultací se zástupci Evropské komise, které se uskutečnily dne 4. 5. 2000 v Bruselu. Na tomto jednání zástupci české strany informovali o přechodu kompetencí monitorující instituce z Ministerstva financí na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, včetně personálního zajištění, o nově přijatém zákoně o veřejné podpoře a opatřeních k zajištění transparentnosti v této oblasti. Informace z tohoto jednání byly následně předány Evropské komisi písemně ve formě třetí dodatečné informace ke kapitole Hospodářská soutěž. Jednání s Evropskou unií se v roce 2000 konala také v rámci společných orgánů monitorujících plnění závazků vyplývajících z Evropské dohody. Jednalo se o zasedání Výboru přidružení Evropské unie – České republiky, které se konalo v červnu 2000 v Praze. Na tomto jednání zástupci Úřadu prezentovali zprávu o plnění závazků vyplývajících pro Úřad z Evropské dohody, zejména s ohledem na postup harmonizace práva v oblasti ochrany hospodářské soutěže, včetně veřejné podpory a veřejných zakázek. V září 2000 se v Tallinu uskutečnila šestá Soutěžní konference zemí střední a východní Evropy, pořádaná Evropskou komisí a estonským soutěžním úřadem, která byla zaměřena především na nejnovější vývoj v soutěžním právu Evropských společenství, spočívající v zaměření na nejzávažnější porušení soutěže a v decentralizaci prosazování komunitárního soutěžního práva. Druhá část konference byla zaměřena na oblast veřejné podpory, zejména s ohledem na problematiku regionální podpory. Zástupci Úřadu prezentovali na jednání příspěvek o přípravě regionálních map intenzity veřejné podpory a příspěvek o problematice použití podmínek a závazků při schvalování fúzí. Zástupci Úřadu se rovněž v roce 2000 zúčastnili řady konferencí a odborných seminářů, například 3. severské konference o boji proti kartelovým dohodám ve Stockholmu, 65

konference k desátému výročí přijetí Nařízení Rady o kontrole spojování podniků v Bruselu, mezinárodní konference „Členské státy EU a modernizace evropského soutěžního práva“ nebo konference „Evropský soutěžní den“ konanou v Lisabonu u příležitosti portugalského předsednictví v Radě Evropské unie. Přímé konzultace s vrcholnými představiteli Generálního ředitelství pro soutěž Evropské komise a s představiteli dalších zahraničních soutěžních institucí přinášejí neocenitelnou zkušenost pro další harmonizaci českého soutěžního práva se soutěžním právem Evropských společenství a pro jeho praktickou aplikaci. V listopadu 2000 byla publikována Zpráva Evropské komise o pokroku České republiky při přípravě na členství v Evropské unii. Zpráva uvádí, že právní úprava v oblasti ochrany hospodářské soutěže je převážně slučitelná s „acquis“ a další postup harmonizace bude nezbytný, zejména s ohledem na vývoj „acquis“ v oblasti vertikálních dohod. Pravidelná zpráva dále pozitivně hodnotí vývoj učiněný v oblasti veřejné podpory, zejména s ohledem na přijatý zákon o veřejné podpoře a vybudování nezávislé monitorovací instituce v rámci Úřadu. V oblasti ochrany hospodářské soutěže tedy Pravidelná zpráva nevzala v úvahu, že Úřad v roce 2000 zpracoval a vládě České republiky předložil návrh nového zákona o ochraně hospodářské soutěže, který byl vládou schválen dne 30. srpna 2000. V oblasti zadávání veřejných zakázek Pravidelná zpráva pozitivně hodnotí posun učiněný na základě novely zákona o zadávání veřejných zakázek rozšiřující působnost zákona na oblast přirozených monopolů.

2. WTO A OECD V roce 2000 pokračoval Úřad v aktivní práci v mezinárodních organizacích, zejména WTO a OECD. V rámci Světové obchodní organizace (WTO) pokračovala v roce 2000 jednání v pracovní skupině o vztazích mezi obchodní a soutěžní politikou. Úřad zastává stanovisko, že v zájmu zajištění srovnatelných podmínek pro podnikatelské subjekty v celosvětovém měřítku je prospěšné usilovat o prosazení mnohostranné dohody o pravidlech spravedlivé hospodářské soutěže, založené na principu nediskriminace, transparentnosti a spolupráce mezi jednotlivými soutěžními úřady. Zástupci Úřadu se zúčastňovali zasedání Výboru pro soutěžní právo a politiku OECD a jeho pracovních skupin. Na první zasedání v únoru 2000 byl Úřadem ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu vypracován písemný příspěvek týkající se plynárenství. K hlavním tématům jarního zasedání (červen 2000) patřily kulaté stoly o soutěžní problematice ve farmaceutickém průmyslu, pro který Úřad připravil příspěvek o vlastních zkušenostech v tomto sektoru, a o fúzích ve finančním sektoru. Podzimní zasedání (říjen 2000), kterého se také zúčastnili zástupci Úřadu, se mimo jiné zabývalo soutěžními aspekty elektronického obchodování, kdy bylo zdůrazněno, že přes nesporné přednosti tohoto nového a velmi dynamicky se rozvíjejícího způsobu obchodování existují určité možnosti narušení konkurenčního prostředí a je nutné, aby jej soutěžní úřady sledovaly z pohledu možného narušení hospodářské soutěže. Dalšími tématy říjnového zasedání byly kulaté stoly o hospodářské soutěži a regulaci v silniční dopravě a problematika společných podniků, na kterých se Úřad rovněž podílel svými písemnými příspěvky.

66

S ohledem na skutečnost, že Česká republika se stala v roce 2000 jednou ze čtyř zemí hodnocených v rámci projektu hloubkového prověření regulatorních mechanismů (regulatorní reforma), byla prioritou Úřadu ve vztahu k OECD příprava na toto hodnocení. Zástupci Úřadu se podíleli na práci meziresortní pracovní skupiny pro organizační zajištění hodnocení regulatorních mechanismů v České republice a zpracovali odpovědi na dotazník OECD ke kapitole „Úloha soutěžní politiky v regulatorní reformě“. Úřad se také aktivně podílel na zajištění následné misi expertů OECD do České republiky. Vlastní projednávání této kapitoly na zasedání Výboru pro soutěžní právo a politiku OECD úspěšně proběhlo v únoru 2001.

2.1 Projednávání návrhu kapitoly 3 – „Role soutěžní politiky v regulatorní reformě“ na zasedání Výboru pro soutěžní právo a politiku OECD Dne 14. února 2001 proběhlo na zasedání Výboru pro soutěžní právo a politiku OECD v Paříži projednávání návrhu kapitoly 3 zprávy o regulatorní reformě v České republice s názvem „Role soutěžní politiky v regulatorní reformě“, které bylo součástí projektu hodnocení regulatorních mechanismů v České republice ze strany OECD. Výsledkem bude rozsáhlá zpráva obsahující mimo jiné výše zmíněnou kapitolu spadající do gesce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřad si od začátku tohoto projektu uvědomoval jeho význam pro Českou republiku, a proto se projednávání této kapitoly ve Výboru OECD zúčastnila delegace vedená předsedou Úřadu a dále zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva financí, Ministerstva vnitra a Stálé mise při OECD. V úvodním slovu zástupce Sekretariátu OECD, který zodpovídal za vypracování této kapitoly, stručně shrnul její obsah a nejvýznamnější body a vysoce zhodnotil úroveň soutěžní politiky i jejího institucionálního zajištění v České republice. Poté předseda Úřadu ve svém vystoupení stručně shrnul dosavadní historii soutěžní politiky a Úřadu a také zdůraznil současné zaměření činnosti Úřadu na harmonizaci soutěžního práva s právem Evropských společenství a schopnost Úřadu rozhodovat a postupovat v souladu s tímto právem. Dále se věnoval stanoviskům České republiky k doporučením obsaženým v návrhu kapitoly 3, přičemž mnohá z těchto doporučení plně akceptoval s tím, že pro jejich naplnění již Úřad podnikl či podniká konkrétní kroky (například doporučení k prosazování prosoutěžních principů v procesu restrukturalizace a privatizace, k navázání formálních vztahů s nově ustavenými sektorovými regulátory, k odstranění podílu na trhu jako faktoru pro oznamovací povinnost spojovaných podniků podle nového zákona či vznik tzv. leniency programu, což je snížení nebo úplné odpuštění pokut pro ty účastníky kartelové dohody, kteří informují Úřad o její existenci a poskytnou důkazy). Po úvodním vystoupení předsedy Úřadu následovalo kladení otázek odborného charakteru ze strany examinátorů, kterými byli zástupci Polska a Španělska, a posléze nastala diskuse i se zástupci dalších států OECD. Otázky se týkaly v podstatě všech aspektů činnosti Úřadu s důrazem na otázku ochrany hospodářské soutěže (například metody a účinnost soutěžní advokacie, vliv Úřadu na soutěžní advokacii, zákonné, individuální a blokové výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž, zveřejňování rozhodnutí a transparentnost, posuzování veřejné podpory, spolupráce s jinými soutěžními úřady a další).

67

Ze závěrečného vystoupení předsedajícího Výboru pro soutěžní právo a politiku, profesora Jenny, a z reakcí ostatních účastníků jednání lze jednoznačně konstatovat, že diskuse vyzněla pro Českou republiku pozitivně a projednávání tedy může být považováno za velmi úspěšné.

3. SPOLUPRÁCE S DALŠÍMI SOUTĚŽNÍMI ÚŘADY Vlivem globalizace ekonomik se objevuje stále více soutěžních problémů přesahujících hranice jednotlivých států: mezinárodní kartely, exportní kartely, protisoutěžní praktiky v oblastech, které jsou již svoji povahou mezinárodní (např. letecká doprava), spojování podniků soutěžitelů celosvětového významu, ale i případy zneužití dominantního postavení na některých významných trzích. Proto Úřad považuje úzkou spolupráci mezi soutěžními úřady za jednu ze svých priorit. V rámci navazování kontaktů s partnerskými úřady navštívil předseda Úřadu v roce 2000 soutěžní úřady v Itálii a Dánsku. Tématem jednání byla zejména výměna zkušeností z prosazování pravidel ochrany hospodářské soutěže ve vztahu k nejzávažnějším porušením hospodářské soutěže (detekce kartelových dohod), harmonizace soutěžních zákonů s právem Evropských společenství a kompetence jednotlivých soutěžních úřadů. Výsledkem navázání této spolupráce bylo uspořádání semináře v součinnosti s italským soutěžním úřadem a za technické a organizační pomoci TAIEXu v prosinci 2000 v Brně. Seminář, jehož tématem byl boj proti kartelovým dohodám, umožnil pracovníkům Úřadu konfrontovat své zkušenosti se zahraniční praxí a postupy. Obdobný seminář je plánován na jaro roku 2001 ve spolupráci s dánským soutěžním úřadem. V roce 2000 byla pro Úřad charakteristická neformální spolupráce s odborníky zahraničních soutěžních úřadů při řešení jednotlivých případů. Zejména se jednalo o případy v oblasti kabelových televizí, šetření na trhu pohonných hmot nebo možnosti pojišťovacích společností uzavírat dohody na určité druhy rizik. V případech správních řízení vedených se společnostmi provozujícími kabelové televize byly uskutečněny pracovní konzultace se zástupci maďarského a polského soutěžního úřadu, které se zabývaly obdobným případem na svém území. Úřad naopak v tomtéž případě vyhověl žádosti o konzultace ze strany slovenského antimonopolního úřadu. Zkušenosti z oblasti školící činnosti, práce s tiskem a zkušenostmi se šetřením kartelových dohod byly náplní návštěvy pracovníků Úřadu na Spolkovém kartelovém úřadu v Německu.

68

VIII.

INFORMAČNÍ ČINNOST ÚŘADU

V roce 2000 považoval Úřad za významnou prioritu zajištění transparentnosti rozhodovací činnosti. Opatřením ke zvýšení transparentnosti v činnosti Úřadu je zveřejňování všech pravomocných rozhodnutí jak ve Sbírkách rozhodnutí Úřadu, tak na internetových stránkách (www.compet.cz), na kterých je také k dispozici seznam všech pravomocných rozhodnutí Úřadu rozdělených dle úseků činnosti (hospodářská soutěž, veřejné zakázky, veřejná podpora). Vyjádřením snahy Úřadu o zvýšení transparentnosti jeho činnosti bylo také vypracování Příručky pro podnikatelské subjekty o kontrole spojování podle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Úřad připravuje vydání dalších metodických materiálů, které budou sloužit pro podnikatelskou a právnickou veřejnost. Zvýšení úrovně právních znalostí podnikatelů by mělo vést ke zlepšení komunikace Úřadu s podnikatelskou sférou a zároveň k lepšímu pochopení principů hospodářské soutěže ze strany podnikatelů. V rámci zlepšení komunikace Úřadu s veřejností, sdělovacími prostředky a zpravodajskými agenturami je na Úřadě vytvořeno oddělení tisku a informací. Jeho pracovníci odpovídají na dotazy, zajišťují vystoupení předsedy Úřadu a pracovníků Úřadu v médiích, informují o zahraničních cestách pracovníků Úřadu, o účasti na konferencích, jednáních ve Výboru pro soutěžní právo OECD, o jednáních se zástupci Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž v Bruselu apod. Předseda a další zástupci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže také přednášejí na konferencích, jako například konference pořádané Hospodářskou komorou, konference o telekomunikacích Vize 2001, apod. Na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 11. května 1999 vznikla Úřadu, jako státnímu orgánu, povinnost zajistit s účinností od 1. ledna 2000 žadatelům z okruhu fyzických i právnických osob svobodný přístup k informacím. Vnitřní organizační opatření, přijatá předsedou Úřadu, zabezpečují realizaci této zákonné povinnosti. Poskytováním informací podle této části Zprávy o činnosti se rozumí zpracování odpovědí na žádosti subjektů o podání informací, podané ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Přehled žádostí o informace. Úsek

Žadatel

Veřejná podpora

Dioptra Turnov,a.s.

Datum obdržení/ vyřízení

Obsah žádosti

14. 9. 2000/ Proč nebyla Dioptra, a.s., 20. 9. 2000 účastníkem správního řízení ve věci povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory pro firmu Rodenstock ČR? Kdo byl účastníkem řízení? Na základě čeho bylo správní řízení zahájeno? Jaké výhody plynou firmě Rodenstock z povolené výjimky?

69

Odpověď Účastníkem řízení bylo podle § 6 odst. 1 zákona č. 59/2000 Sb. MPO. Správní řízení bylo zahájeno na základě návrhu podaného účastníkem řízení, který byl poskytovatelem veřejné podpory. Společnosti Rodenstock ČR byla přiznána investiční pobídka ve formě slevy na dani z příjmů podle § 35b zákona č.586/1992 Sb., o daních příjmů, ve znění posl. předpisů.

Dohled nad Okresní úřad 10. 1. 2000/ 21. 1. 2000 zadáváním Nymburk veřejných zakázek

Jaké informace o zadávání veřejných zakázek má zadavatel poskytnout podle zákona č. 106/1999 Sb.? Je nabídková cena obchodním tajemstvím?

Úřad není příslušný k výkladu zákona č. 106/1999 Sb.

JUDr. Horálek, Slaný

26. 1. 2000/ Je ECONOMIA, a.s., 3. 2. 2000 zadavatelem veřejných zakázek? Na základě jaké právní skutečnosti vydává ECONOMIA, a.s., Obchodní věstník, s kým o této činnosti uzavřela smlouvu? Ochrana autorských práv v obchodním věstníku?

ECONOMIA, a.s., by byla zadavatelem, pokud by k úhradě veřejné zakázky použila veřejných prostředků. Úřad výběr vydavatele Obchodního věstníku neprovedl. Nemůže proto sdělit požadované skutečnosti. Úřad není kompetentní k výkladu autorského zákona.

Antonín Štefan, Brno

4. 2. 2000/ 14.2. 2000

Je Josef Grygar, Brno, zadavatelem veřejné zakázky? Pokud ano, o jakou zakázku se jednalo?

Josef Grygar není v registru zadavatelů veřejných zakázek veden.

Ing. Mikuda, Nový Jičín

28. 2. 2000 (3. 3. 2000 výzva k upřesnění)/ 17. 3. 2000

Nachází se v evidenci Úřadu evidenční list veřejné zakázky na dodávku pracího stroje, zadávané Okresním ústavem sociální péče Vsetín?

Předmětná zakázka byla zadávaná před 1. 5. 1995, zákon o zadávání veřejných zakázek se na předmětnou zakázku nevztahoval.

Anna 6. 3. 2000/ Kabrnová, 15. 3. 2000 předsed. ZO OS PHGN při RVM, a.s.

Jakým způsobem byl vyřízen Sdělen obsah odpovědi MPO. dotaz odboru kontroly MPO ze dne 5. 10. 1998 o posouzení smlouvy o dílo?


13. 6. 2000/ Žádost o sdělení informací o 16. 6. 2000 zájemcích, uchazečích a nabídkách ve veřejné zakázce na dodávku pracího stroje pro Domov důchodců v Podlesí.

Požadované informace nejsou obsahem evidenčních listů, Úřad je proto nemůže žadateli sdělit.


26. 6. 2000/ Žádost o sdělení informací 4. 7. 2000 uvedených v evidenčním listu veřejné zakázky na dodávku pracího stroje pro Domov důchodců v Podlesí.

Požadované informace byly sděleny podle evidenčního listu dané veřejné zakázky.

Jeřábková, Mohelnice

13. 7. 2000/ Sdělení informací týkajících se 17. 8. 2000 postupu města Mohelnice při zadávání veřejných zakázek v návaznosti na správní řízení S 29/2000-150 (otázka data zahájení řízení, otázka výše uložené pokuty, otázka zakázek, které nespadají do režimu zákona o zadávání veřejných zakázek).

Sdělení informací o důvodech zahájení správního řízení s 29/2000-150 ze dne 8. 3. 2000 a o důvodech vedoucích k uložení pokuty ve výši 10.000,- Kč. Sdělení, že v případě teplofikace bytů v lokalitě „Za Penzionem“ a „nástavby ZŠ Mohelnice, Vodní ulice“ se nejednalo o veřejnou zakázku.

odvolání: 2. 9. 2000/ 2. 10. 2000

OBSAH ODVOLÁNÍ: Nedostatečné vyřízení žádosti ze dne 13.7. 2000

70

ROZKLAD: Zamítnuto.

Dohled nad JUDr. zadáváním Kunášek, Praha veřejných zakázek ÚMČ Brno

Úsek hosp. ČSAD – ÚAN Praha soutěže Florenc, a.s., zast. generálním ředitelem Ing. Pavlem Chrzem

Ing. St. Bělehrádek, Rozseč nad Kunštátem

15. 8. 2000/ Žádost o poskytnutí rozhodnutí 28. 8. 2000 Úřadu v oblasti veřejných zakázek od roku 1995 do roku 1998 včetně.

Rozhodnutí Úřadu v oblasti zadávání veřejných zakázek jsou postupně zveřejňována na webových stránkách Úřadu.

6. 11. 2000/ Kým byl podán podnět 14.11. 2000 k přezkumu postupu zadavatele týkající se veřejné zakázky „ZŠ Kotlářská – oprava kanalizace dvora“?

Na dotaz ÚMČ Brno bylo zodpovězeno, že podnět na přezkum postupu zadavatele veřejné zakázky byl podán anonymně.

6. 3. 2000/ 3. 4. 2000

Jaké jsou celkové náklady vynaložené na činnost Úřadu? Jaký je celkový počet zahájených správních řízení? Kolik správních řízení bylo do roku 1999 pravomocně ukončeno, v kolika případech bylo zjištěno porušení zákona, kolik bylo uloženo pokut a v jakém objemu? Jaký je celkový počet zaměstnanců, kolik z toho je oprávněno vést správní řízení? Jaký je počet řízení vedených se subjekty provozujícími autobusová stání resp. zastávky ve smyslu zákona č. 111/1994 Sb.?

Otázky byly písemně zodpovězeny a následovalo písemné poděkování společnosti ČSAD – ÚAN Praha Florenc, a.s., za rychlé a úplné vyřízení žádosti poskytnutím požadovaných informací.

5. 6. 2000/ 13. 6. 2000

Co bylo učiněno, aby text § 18 odst. 5 zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (problematika ceny za vratné zálohované obaly), který je v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem?

Úřad nemá přímé oprávnění vstupovat do zákonodárného procesu zákonodárného orgánu. Dne 15. 5. 2000 byl citovaný zákon Senátem schválen. ( Pozn. V současné době je zpracován nový zákon o obalech, kterým by mělo být toto ustanovení zrušeno).

Na základě § 17 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže oprávněn účtovat k úhradě žadateli o poskytnutí informace náklady na jejich vyhledání. V roce 2000 tak bylo učiněno v případě poskytnutí informací tazateli ČSAD – ÚAN Praha Florenc, a.s. Náklady na vyhledání informací činily 1.388,- Kč a byly uhrazeny na účet Úřadu.

71

IX. ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ Vedení Úřadu považuje teoretickou přípravu pracovníků jak pro plnění úkolů vycházejících z působnosti Úřadu, tak z hlediska přípravy na vstup do Evropské unie, za jednu z prioritních záležitostí. Za účelem zvyšování odborné a jazykové připravenosti svých pracovníků přijal Úřad koncepci vzdělávání na období 2000 – 2001, v rámci které klade na první místo využití svých nejlepších expertů pro školení a předávání zkušeností nově nastupujícím právníkům a ekonomům. Přijatý model kombinuje zkušenosti získané především Spolkovým kartelovým úřadem v Německu a britským soutěžním úřadem. Z německého modelu využívá zejména intenzivní výcvik mladých pracovníků a propracovanou metodiku přenosu informací ze zkušených na nově nastupující pracovníky. Britská zkušenost zahrnuje zejména navázání spolupráce s akademickým prostředím v podobě zahájení cyklu přednášek „Ekonomie pro potřeby ÚOHS“, vedenému proděkanem Ekonomicko – správní fakulty Masarykovy university v Brně, docentem Kamilem Fuchsem, CSc. Oba modely vzdělávání budou pokračovat i v příštím období. Vedle nich chce Úřad současně oslovit významné nezávislé experty z ekonomických a právních kruhů a požádat je o předání zkušeností pracovníkům Úřadu. Zatím se pracovníci Úřadu v rámci vzdělávání v oblasti vývoje práva České republiky souvisejícího s působností Úřadu zúčastnili školení na Právnické fakultě Masarykovy university se zaměřením na „Právní postavení obcí a krajů“, „Právní úpravu územního plánování a stavebního řádu“ a „Zákon o svobodném přístupu k informacím“, asi 30 pracovníků se pak zúčastnilo semináře „Novelizace obchodního zákoníku“ se zaměřením na činnost Úřadu. V rámci těchto přednášek a seminářů chce Úřad oslovovat také špičkové zahraniční specialisty. V prosinci uspořádal ve spolupráci s Evropskou komisí (TAIEX) a italským soutěžním úřadem seminář, jehož tématem bylo vyšetřování kartelových dohod a způsoby, jak se vůči takovým dohodám bránit. Pracovní návštěva předsedy Úřadu v Dánsku pak vedla k dohodě o uspořádání podobného semináře v roce 2001 ve spolupráci s dánským soutěžním úřadem. Pracovníci odboru veřejné podpory se v březnu 2000 zúčastnili školení, na kterých přednášeli francouzští a britští experti v oblasti veřejné podpory a byly uskutečněny i další semináře za účasti expertů z Rakouska, Německa, Francie a Velké Británie, zaměřené na konkrétní případové studie a konkrétní problémy, které vyvstaly v průběhu rozhodovací praxe. V souvislosti s připravovaným vstupem České republiky do Evropské unie byla zahájena příprava pracovníků Úřadu v oblasti teoretických znalostí o právu a fungování institucí Evropských společenství. Za účelem splnění příslušné části usnesení vlády České republiky č. 46/2000, podle kterého měli být k 31. 8. 2000 proškoleni všichni vedoucí pracovníci v oblasti práva Evropských společenství, zorganizoval Úřad vzdělávací modul, po jehož úspěšném absolvování obdrželi certifikát, který bude patřit k základním kvalifikačním předpokladům pro vykonávání jejich funkce ve státní správě. Vzdělávání pracovníků zůstane i v dalším období ve středu pozornosti vedení Úřadu. Cílem je, aby pracovníci nejen splnili vysoké požadavky kladené na ně z pohledu vlastní činnosti Úřadu, ale také požadavky vyplývající ze závazků vůči Evropské unii.

72

PŘÍLOHA Č. 1 – PŘEHLED OPATŘENÍ ÚŘADU V ROCE 2000 DLE § 18 ZÁKONA O OCHRANĚ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE (ZÁSAHY ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY A ORGÁNŮ OBCÍ)

Účastník řízení

Předmět

Městský úřad Karlovy Vary

Zjednání nápravy ve věci vyhrazených stání pro taxislužbu v Karlových Varech

Město Frýdek – Místek

Zjednání nápravy ve věci posuzování změny topného média – stanovení kritérií pro udělování výjimek

Taxislužba v Karlových Varech V lázeňské zóně (zóně zákazu stání) v Karlových Varech je nedostatek míst na stání pro taxíky. Město se rozhodlo situaci řešit uzavřením smlouvy o koordinovaném provozování taxislužby s provozovateli radiodispečinku. Pokud by město koordinovalo tuto činnost samo, všechny úkony s tím spojené by směřovaly ke všem taxikářům, jakýkoli pokyn, rozhodnutí či omezení v oblasti taxislužby by zavazovalo nebo by mělo zavazovat všechny soutěžitele bez rozdílu. Úřad z pohledu hospodářské soutěže záležitost posoudil tak, že došlo k narušení hospodářské soutěže, neboť někteří poskytovatelé taxislužby nemohli vykonávat svou činnost za srovnatelných podmínek s jinými poskytovateli této služby, přičemž všichni měli administrativní a technické předpoklady shodně splněny. Město Frýdek-Místek Úřad města Frýdek-Místek uplatňoval vůči žadatelům o povolení změny tepelného zdroje podmínky vyhlášky o regulativech územního rozvoje města, jejíž obsah byl v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže tím, že město mohlo občany omezovat ve výběru dodavatele tepla zvýhodňováním jednoho dodavatele topného média. Na základě zásahu Úřadu dle § 18 zákona o ochraně hospodářské soutěže bude realizována změna výše uvedené obecně závazné vyhlášky.

2

PŘÍLOHA Č. 2 – TECHNOLOGICKÉ PARKY A PRŮMYSLOVÉ ZÓNY V ČESKÉ REPUBLICE

Podpora rozvoje průmyslových zón v roce 2000 – rozdělení dotací k 29. 12. 2000

Město/obec

Připravená plocha* (ha)

Dotace Infrastruktura Výkup pozemků (tis. Kč) (tis. Kč)

Celkem (tis. Kč)

Převod pozemků PF ČR (ha)

Pobídkové projekty

*

1

Bílina

10

4 500

0

4 500

-

2

Hodonín

7,3

1 919

0

1 919

-

3

Hradec Králové

9,5

0

0

0

0,95

4

Hranice

52,8

56 000

20 000

76 000

7,8

5

Karviná

12,0

9 500

0

9 500

-

6

Kuřim

11,4

500

0

500

-

7

Kvasina

13

5 765

0

5 765

-

8

Plzeň

50,0

56 000

0

56 000

-

9

Podbořany

11,8

6 500

0

6 500

-

Velikost plochy jejíž příprava byla v daném roce podpořena. Příprava některých z uvedených ploch byla podpořena již v předešlých letech, některé budou podpořeny v letech následujících.

3

10 Přestanov

8,8

11 000

0

11 000

-

11 Slaný

14,5

15 000

0

15 000

1,6

12 Šumperk

13,4

2 800

0

2 800

-

13 Valašské Meziříčí

51,0

0

10 000

10 000

-

14 Vrchlabí

12,5

3 000

0

3 000

2,6

15 Žebrák

10,5

4 500

0

4 500

-

16 Havlíčkův Brod

10,6

2 000

0

2 000

-

17 Jihlava

43,3

9 000

0

9 000

26

18 Kamenice nad Lípou

11,7

3 500

0

3 500

-

19 Klášteřec nad Ohří

53,0

14 500

0

14 500

-

20 Kopřivnice

25,7

25 000

25 973

50 973

6

21 Krnov

16,6

18 000

0

18 000

-

22 Liberec

121,5

0

0

0

35,4

23 Olomouc

10,1

6 000

0

6 000

-

24 Ostrava-Hrabová

21,3

7 000

0

7 000

-

25 Ostrava-Mošnov

22,5

13 500

0

13 500

-

26 Pardubice

53,5

18 500

0

18 500

2,4

27 Písek

10,4

4 483

0

4 483

-

28 Prachatice

10,3

7 500

0

7 500

1,1

29 Prostějov

15,4

3 500

0

3 500

-

30 Rumburk

29,8

0

0

0

16,6

31 Třinec

19,0

15 000

0

15 000

-

32 Uničov

27,7

6 000

0

6 000

-

33 Velké Meziříčí

10,1

10 000

0

10 000

-

34 Žďár nad Sázavou

18,4

4 000

0

4 000

2,2

819,4

344 467

55 973

400 440

102,7

Rozvojové projekty

Celkem Zdroj: Czechinvest

4

Seznam všech průmyslových zón a technologických parků v České republice.

Aš Beroun Bílina Blatná Bor u Tachova Brno (technologický park, zóna Slatina) Broumov Bystřice nad Pernštejnem Čáslav Česká Lípa Česká Třebová České Budějovice České Velenice Dobrovíz Dobřichovice Dobříš Domažlice Frýdek Místek Havířov Havlíčkův Brod Hnojník Hodonín Holýšov Hradec Králové Hrádek nad Nisou Hranice na Moravě Humpolec Cheb Chodová Planá Chomutov Chotěšov Jablunkov Jeseník Jevíčko Jičín Jihlava Jiřice Kamenice nad Lipou Karviná

Kladno Klášterec nad Ohří Klatovy Kojetín Kopřivnice Kostelec nad Černými lesy Kozomín Krnov Kuřim Kvasiny Letkov Letovice Liberec Louny Lovosice Lužkovice Malenice nad Volyňkou Malenovice Mikulov Moravská Třebová Moravský Krumlov Most Mstětice Nepomuk Nový Jičín Olomouc - Holice Ostrava (Hrabová, Mošnov) Ostrožská Lhota Pardubice Pavlov Pelhřimov Písek Planá nad Lužnicí Plzeň Podbořany Pohořelice Prachatice Prostějov Protivín

5

Přerov Přestanov Příbram Radnice Rapotín Rožnov pod Radhoštěm Rudná u Prahy Slaný Slavkov u Brna Spytihněv Staré Město u Uherského Hradiště Starý Plzenec Stod Šumperk Tachov Tečovice Třebíč

Třinec - Baliny Uherské Hradiště Uničov Valašské Meziříčí Velké Meziříčí Vrchlabí Vsetín Vysočany u Boru u Tachova Vysoké Veselí Vyškov Znojmo Žacléř Ždánice Žďár nad Sázavou Ždírec nad Doubravou Žebrák Zruč nad Sázavou

6

PŘÍLOHA Č. 3 – SLEDOVÁNÍ TRENDŮ ROZVOJE SOUTĚŽNÍHO PROSTŘEDÍ NA NĚKTERÝCH RELEVANTNÍCH TRZÍCH

1. POUŽITÉ PŘÍSTUPY Posuzování stavu soutěžního prostředí na sledovaných trzích bylo učiněno buď expertně, na základě zhodnocení dostupných informací o příslušném trhu souvisejících s níže uvedenými kriteriálními veličinami, nebo podle metodiky COMP.

1.1

Kriteriální veličiny pro expertní hodnocení

Při expertním hodnocení sledovaných trhů Úřad přihlíží k případným změnám u těchto kriteriálních veličin:

1.2

• • • • • • • • •

počet podnikatelských subjektů na trhu; velikost tržních podílů soutěžitelů; kapitálová náročnost pro vstup na trh; výskyt vertikální integrace mezi výrobcem a prodejci; bariéry pro vstup na trh, jako jsou např. přístup k patentu, know-how; míra využitelnosti výrobních kapacit; inovační dynamika odvětví; reziduální složka trhu; možnost ovlivnění dynamiky rozvoje jednoho hospodářského stupně jiným hospodářským stupněm;

•

vliv množství a ceny vstupních surovin na nabídku (přístup k surovinovým zdrojům).

Metodika COMP

V roce 1993 byla zpracována původní metodika COMP pro orientační zhodnocení kvality soutěžního prostředí na relevantních trzích. Konstrukce metodiky je založena na sledování a kvantifikaci pěti kriteriálních veličin, používaných (v různých modifikacích) v USA a v zemích OECD při analýze tržní moci firem a podmínek jejich volného vstupu na trh, včetně zjišťování stupně koncentrace trhu (Herfindahl-Hirshmanův index, kapitálová náročnost pro vstup na trh, inovační dynamika v odvětví včetně možnosti přístupu k patentům a know-how, dále výskyt vertikální integrace a reziduální složka trhu)∗. Kvantifikace pěti kriteriálních veličin u metodiky COMP je provedena za použití pětistupňové klasifikační ∗

Doplňující vysvětlení: Herfindahl-Hirshmanův index – měří stupeň koncentrace (monopolizace) trhu, reziduální složka trhu – zohledňuje statisticky nepodchycený soukromý sektor (např. malý samozásobitel masem), případně dovoz zboží drobnými překupníky (stánkaři). Reziduální složka trhu ve svém důsledku může ovlivnit výslednou charakteristiku stupně koncentrace na místních a regionálních trzích, vertikální integrace mezi dvěma hospodářskými stupni (vazby dodavatel – odběratel, jejichž projevem jsou cenové provázanosti, příp. existence vlastní distribuční sítě, která se stává bariérou pro vstup dalších soutěžitelů na trh).

7

stupnice v bodovém rozmezí 5 - 25 bodů. Na základě praktických zkušeností pracovníků výkonných odborů Úřad při posuzování vývoje tržních struktur na příslušných relevantních trzích (při povolování spojení podniků, šetření ve věci zjišťování dominantního postavení na místních a celostátních trzích, účasti v privatizačním procesu apod.) byla odvozena kritická hodnota COMP = 16 bodů. Kvalita soutěžního prostředí na relevantním trhu se v závislosti na hodnotě COMP člení do dvou pásem: • COMP od 5 do 16 bodů – málo soutěžní prostředí; • COMP od 16 do 25 bodů – dobré soutěžní prostředí.

2. TRENDY ROZVOJE SOUTĚŽNÍHO PROSTŘEDÍ NA NĚKTERÝCH RELEVANTNÍCH TRZÍCH Úřad pro ochranu hospodářské soutěže průběžně sleduje vývoj na některých relevantních trzích. Trhy jsou seřazeny podle výše jejich podílu na tvorbě hrubého domácího produktu. Stav konkurenčního prostředí je posuzován Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v souladu se zákony a usnesením vlády České republiky.

DOPRAVA, POŠTA A TELEKOMUNIKACE Doprava Proces privatizace v dopravě byl již prakticky ukončen kromě železnice. Změny s tím spojené, jako jsou např. změny vlastnických vztahů či nová orientace na evropské trhy, se výrazně projevily v poptávce po přepravě. Nově přijímané zákony maximálně liberalizovaly přístup k trhu. Tyto skutečnosti způsobily, že v současné době výrazně převyšuje nabídka poptávku, což má za následek značné existenční problémy pro střední a drobné dopravce a s tím související očekávaný úbytek soutěžitelů na trhu. Počet soutěžitelů v České republice podnikajících v druzích silniční dopravy. Druh dopravy

1993

1994

1995

1996

1997

1999

2000

Autobusová doprava

4 356

3 288

3 687

3 213

3 198

3 513

4 556

33 105

33 418

32 794

33 937

41 193

46 316

44 446

2 919

8 426

4 559

6 068

8 756

7 931

7 509

Nákladní doprava Taxislužba

Nákladní automobilová doprava

Globalizace trhů vede k nárůstu poptávky v nákladní dopravě a současně ke zvýšení nároků na kvalitu přepravy zboží. Oproti roku 1999 došlo k nárůstu počtu soutěžitelů o více než 120 % - v současné době 268 tisíc vozidel. Také výkony silniční dopravy zásluhou mezinárodní dopravy v roce 2000 zaznamenaly oproti předchozím rokům nárůst. Tento trend je očekáván i do budoucna, protože ve vztahu k ostatním druhům dopravy má nákladní automobilová doprava dominantní postavení u přeprav na kratší a středně dlouhé vzdálenosti a také v mezinárodní přepravě. V této oblasti je však vážným problémem disproporce mezi

8

počtem zahraničních vstupních povolení a počtem subjektů, které je požadují. Rovnost přístupu k trhu je třeba zabezpečit zejména uplatňováním principů mezinárodních povolení z bilaterálních dohod a systému vícestranných povolení CEMT, dále postupným převzetím systémů a pravidel Evropské unie na základě dodržování zásady nediskriminace a rovnosti podmínek a v návaznosti na to navyšováním kvót zahraničních vstupních povolení, resp. postupnou liberalizací způsobem, při kterém by nedocházelo k diskriminaci českých dopravců. V následujících letech lze předpokládat zlepšení fungování jednotného dopravního trhu v České republice respektujících pravidla hospodářské soutěže, což vyplývá ze záměrů prezentovaných Ministerstvem dopravy a spojů v rámci střednědobé strategie v dané oblasti. Vzhledem k velkému počtu soutěžitelů na trhu nákladní automobilové dopravy je i nadále soutěžní prostředí velmi dobré. Bariéry vstupu na trh jsou minimální, jak po stránce ekonomické, tak administrativní. Autobusová doprava

V autobusové dopravě pravidelné i nepravidelné podniká celkem asi 35 000 subjektů. Trh vnitrostátní autobusové dopravy má i nadále regionální povahu, přičemž v jednotlivých regionech zaujímají dominantní postavení převážně společnosti vzniklé privatizací bývalých státních podniků ČSAD. Na tomto trhu je málo soutěžní prostředí. Určitá část linek a spojů, zabezpečujících vzájemné dopravní spojení převážně sousedních regionů a větších měst regionálního významu je vystavena soutěži alespoň dvou, v některých případech i více subjektů. Rozvinutější soutěžní prostředí je v autobusové dopravě zejména na autobusových linkách dálkových, spojujících vzdálenější regiony a velká města, a především pak na linkách mezinárodních. Veřejná linková autobusová doprava, kterou se zabezpečuje základní dopravní obslužnost území (meziměstská a příměstská), je v souladu se zákonem o silniční dopravě podporována dotací ze státního rozpočtu prostřednictvím okresních úřadů. Znamená to, že okresní úřady hradí dopravci, se kterým je uzavřena smlouva o závazku veřejné služby, prokazatelnou ztrátu vzniklou z provozu této dopravy. V těch případech, kdy dopravu zabezpečuje několik dopravců, bývá uplatňována jednotlivými dopravci rozdílná cenová politika, která je umožněna stávajícím regulačním cenovým rámcem (věcně usměrňované jízdné). Setrvávající regulace cen jízdného limituje i nadále zájem o provozování linkové osobní dopravy; stejně tak regulační zásahy pro vstup do odvětví, související s dotováním ztrátových linek, omezují možnost rozšíření konkurenčního prostředí, neboť na dotovanou linku není udělena licence dalším soutěžitelům Dopravní úřady mohou udělení licence vázat na provozování jiných linek nebo závazkem veřejné služby při současném právu dopravce na vyrovnání prokazatelné ztráty.

9

Železniční doprava

Až do poloviny devadesátých let výkony železnice klesaly, a to jak relativně vůči výkonům silniční dopravy, tak i v absolutních číslech. V roce 2000 se propad zastavil, výkony železniční dopravy se stabilizují, ale rostou pomaleji než u silniční dopravy. Železniční doprava je efektivní jen tehdy, když přepravovaná zásilka má dostatečný objem. Nepostradatelná je železnice pouze v hromadné přepravě např. uhlí, rud, velkých množství obilnin či velmi těžkých výrobků. Podíl komodit tohoto typu na celkové přepravě však dlouhodobě klesá. Na přepravních výkonech veřejné osobní dopravy se železnice podílí cca 35 %. Předpokládaná modernizace železniční infrastruktury provázané na evropské sítě umožní zrychlení rozvoje železniční dopravy, a tak dojde k vyrovnání podmínek železnice s jinými druhy dopravy. V současné době se také České dráhy připravují na začlenění České republiky do Evropské unie. Požadavky Evropské unie k harmonizaci předpisů týkajících se železniční dopravy jsou zapracovány do novely zákona o drahách. K připravovanému zákonu o transformaci Českých drah v rámci mezirezortního připomínkového řízení vznesl Úřad připomínky v duchu celoevropské koncepce železniční nákladní dopravy, kde postupně dochází k oslabování monopolu národních železničních dopravců a nastupuje volná soutěž. Aplikace evropských norem upravujících soutěž v dopravě by měla snížit závislost železnice na pomoci státu. Tyto normy mimo jiné předpokládají, že v krátké době bude vstup na vybranou síť železničních magistrál zcela liberalizován. Aby však tyto normy mohly vstoupit v platnost, je nutné oddělit infrastrukturu od provozování železniční dopravy. Soutěžní prostředí v dané oblasti zatím neexistuje a k jeho vzniku by mělo dojít až po transformaci Českých drah. Letecká doprava

V letecké dopravě trvale rostou výkony, ve srovnání s rokem 1993 vzrostl počet přepravených osob o více než 100 %. Základním článkem letecké dopravy v České republice jsou především hlavní letiště v Praze, Brně, Pardubicích, Ostravě a Karlových Varech, přičemž nejvyužívanějším letištěm je Praha-Ruzyně, které zajišťuje 96 % celkových výkonů v osobní přepravě a přes 75 % v nákladní letecké dopravě (bez pošty). Stejně jako u ostatních druhů dopravy je i u letecké dopravy kladen důraz na harmonizaci předpisů s předpisy Evropské unie. Do budoucna lze očekávat stálý vzrůst výkonů, zejména v souvislosti s nastupující globalizací a liberalizací služeb v letecké mezinárodní dopravě. Neméně významná je rovněž i skutečnost, že letecká doprava postupně ztrácí charakter exkluzivity a nedostupnosti. Na druhé straně však nelze opomenout, že ve vnitrostátních přepravách na krátké vzdálenosti nemůže letecká osobní doprava významně konkurovat silniční nebo železniční dopravě. Dominantní společností na trhu pravidelné mezinárodní letecké dopravy jsou České aerolinie a.s. (ČSA), kterým ale na trhu charterové dopravy výrazně konkurují společnosti Fischer Air a Travel Servis. V roce 2000 klesl podíl národního dopravce v charterových letech na přibližně 10

21 % z 25 % v roce 1998. Uvedené tři společnosti na tomto trhu zaujímají společně přibližně 80 % podíl, zbytek připadá na zahraniční dopravce. V roce 2000 vytvořily společnosti Air France, Delta Air Lines, Aeromexico a Korean Air Lines novou alianci leteckých společností. Aliance nese název SkyTeam a jedná se o již čtvrtou podobnou globální alianci leteckých společností. Podle představitelů uvedených leteckých společností aliance denně odlétá více než 6 400 letů a ročně jejích služeb využije takřka 175 milionů pasažérů. Pro uživatele jejich služeb je mj. podstatné, že aliance nabízejí společný program výhod pro časté zákazníky Frequent Flyer. ČSA projevily zájem o připojení k dohodám, a to včetně dílčího kapitálového propojení. Praktická spolupráce byla zahájena na jaře roku 2001. Konečné rozhodnutí o připojení padlo 26. července 2000, kdy vláda schválila vstup ČSA do SkyTeamu. Současně byl schválen návrh dohody mezi majoritními vlastníky ČSA, kterými jsou Fond národního majetku (56 %) a Konsolidační banka (34 %), a společnostmi Air France a Delta Airlines o budoucím kapitálovém vstupu do ČSA. Přínosem pro spotřebitele je zejména propojení rezervačních a distribučních systémů, koordinace letových řádů všech členů aliance a rozšíření letových destinací. Konkurenční prostředí na trhu charterových letů je málo soutěžní, na trhu mezinárodní letecké dopravy je soutěžní prostředí velmi dobré. Taxislužba

V dané oblasti nedošlo v průběhu roku 2000 oproti předchozím rokům k žádným významným změnám. Systém poskytování služby a s tím související vztahy se ve značné míře stabilizovaly. Ve větších městech České republiky je i nadále využívána forma cenové regulace stanovením maximálních cen. Ve sledovaném období se soutěžní problémy nevyskytly. Výjimku tvoří město Karlovy Vary, kde někteří poskytovatelé taxislužby nemohli vykonávat svou činnost za srovnatelných podmínek s jinými poskytovateli této služby, přičemž všichni splnili administrativní a technické předpoklady. Narušení hospodářské soutěže bylo způsobeno postupem města Karlovy Vary, proto Úřad dle ustanovení § 18 zákona o ochraně hospodářské soutěže požádal město o napravení uvedeného stavu. Soutěžní prostředí v oblasti taxislužby je velmi dobré, je charakterizováno velkým počtem soutěžitelů na místních trzích.

Poštovní služby Český poštovní sektor byl legislativně upraven v souladu s evropskými předpisy. V rámci transformačního procesu české ekonomiky nahradil zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, již nevyhovující poštovní zákon z roku 1946. Z pohledu hospodářské soutěže znamená nový zákon významný posun k vytvoření soutěžního prostředí ve všech komoditách poštovních služeb. Státním poštovním operátorem byla – a podle nového zákona držitelem souhlasu k provozování poštovních služeb a poštovní licence do konce kalendářního roku 2003 je –

11

Česká pošta, která má postavení státního podniku se samostatným financováním bez nároků na dotace ze státního rozpočtu. V novém zákoně je stanoveno, že souhlas k provozování poštovních služeb udělí Ministerstvo dopravy a spojů každé právnické nebo fyzické osobě, která prokáže, že splňuje podmínky podle tohoto zákona. Na základě tohoto zákona musí k provozování poštovních služeb spočívajících v dodání poštovních zásilek, jejichž hmotnost je nižší než 350 g a obsahem jsou písemné zprávy, a to za cenu nižší než je částka stanovená vládním nařízením, mít provozovatel vedle souhlasu Ministerstva dopravy a spojů též poštovní licenci nebo zvláštní poštovní licenci udělenou rovněž Ministerstvem dopravy a spojů. Držitel poštovní licence je povinen poskytovat základní služby ve smyslu „poštovního závazku“ a zajistit jejich dostupnost na celém území České republiky.

Mimo základní služby, které mohou provozovat pouze držitelé poštovní licence nebo zvláštní licence, jsou podle platné právní úpravy otevřeny hospodářské soutěži všechny trhy poštovních služeb, tj. sběr, třídění, přeprava a konečné doručování zásilek s písemnými zprávami nad stanovenou hmotnost, mezinárodní služby, dodání poukázané peněžní částky. Nové zákonné podmínky vytvořily předpoklady pro výraznou redukci služeb dosud vyhrazených pouze jednomu provozovateli a zajistily všeobecnou dostupnost všech základních poštovních služeb. U vnitrostátních poštovních služeb se uplatňují věcně usměrňované ceny, platné v oblasti distribuce listovních zásilek a cenných psaní, distribuce balíků a ostatních poštovních služeb včetně služeb poštovních přepážek s tím, že u vybraných služeb je výše usměrňované ceny určena jako maximálně přípustná (cenový strop). Cenová regulace je uplatňována stejně vůči všem soutěžitelům na trhu poštovních služeb. Výhradnost státu zůstala v oblasti vydávání poštovních známek. Česká pošta poskytuje všechny klasické poštovní služby, expresní služby a peněžní služby včetně doručování důchodů – s peněžními ústavy soutěží v peněžních službách a v doručování důchodů. V expresních a kurýrních službách i v přepravě balíkových zásilek soutěží Česká pošta s řadou soukromých společností (DHL, Worldwide Express, United Parcel Service, Messenger aj.). V oblasti přepravy zásilek je dobré konkurenční prostředí, na relevantních trzích působí mnoho soutěžitelů. Přepravní společnosti se specializují na rychlou přepravu kusových předmětů. Rychlost a přesnost doručení zásilky je pro spotřebitele určujícím aspektem při výběru přepravní firmy. V dané oblasti se stále více uplatňují vedle České pošty soutěžitelé, kteří jsou schopni poskytovat komplexní služby.

Telekomunikace Hlasové telekomunikační služby

V roce 2000 byl telekomunikační trh otevřen konkurenci pro poskytování veřejných i neveřejných telekomunikačních služeb s výjimkou meziměstské a mezinárodní telefonní služby. Od 1. 1. 2001 skončilo výhradní poskytování hlasových služeb v meziměstském a mezinárodním provozu ČESKÝM TELECOMem, a.s. Telekomunikační služby poskytují od uvedeného data i další operátoři pevných linek. Spotřebitelé si mohou vybrat operátora dle podmínek, které jednotliví operátoři nabízejí. Výběr operátora však bude zatím možný pouze

12

za předpokladu vybudování nového telefonního připojení novým operátorem až k zákazníkovi. S ohledem na vysoké náklady vynaložené konkurenčními operátory na vybudování vlastních sítí, které ovlivňují cenu za připojení pro konečného spotřebitele, se možnost volby operátora týká nyní pouze firem, nikoliv domácností. Vstup na trh hlasových telekomunikačních služeb poskytovaných prostřednictvím pevné sítě i na trh telekomunikačních služeb v mobilních sítích je ovlivňován administrativními bariérami (pověření ke zřizování a provozování jednotné telekomunikační sítě) a vysokou investiční bariérou. K tomu, aby alternativní operátoři pevných sítí mohli nabízet poskytování vnitrostátních hlasových služeb, je třeba, aby mezi sebou uzavřeli propojovací dohody, které mimo jiné umožní účtování telefonního provozu pro účastníky volající mezi oběma sítěmi. Tato cena za propojení ovlivňuje konečnou cenu nabízenou zákazníkům. V prvních měsících roku 2001 se očekává uzavření prvních propojovacích smluv mezi ČESKÝM TELECOMem, a.s. a novými operátory. Účinnější soutěž mezi operátory pevných linek nastane však až v roce 2002, kdy si budou moci spotřebitelé vybrat operátora buď formou krátké individuální předvolby čísel pro jednotlivá volání nebo formou nastavení předvolby čísel. Rozvoj konkurenčního prostředí v telekomunikacích zabezpečilo v roce 2000 přijetí nového telekomunikačního zákona s vymezením postavení regulátora telekomunikačního trhu (Český telekomunikační úřad), a to v oblasti věcné i cenové. Počátkem roku 2001 podepsali předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Josef Bednář a předseda Českého telekomunikačního úřadu David Stádník Memorandum o spolupráci mezi oběma úřady v oblasti telekomunikací. Na úrovni vlády České republiky započal proces privatizace ČESKÉHO TELECOMu, a.s. a ČESKÝCH RADIOKOMUNIKACÍ, a.s. s předpokládaným ukončením v průběhu roku 2001. Navzdory uvedenému vývoji zůstalo v roce 2000 na trhu hlasových telekomunikačních služeb zachováno málo soutěžní prostředí. Mobilní telefonie

Na trhu mobilní telefonie zaujímají dominantní postavení EuroTel Praha, s.r.o., který měl k 31. 12. 2000 2,17 mil. zákazníků (50,23 %) a RadioMobil, a.s. s 1,85 mil. zákazníky (42,82 %). V roce 2000 na trh vstoupil nový operátor Český Mobil, a.s., který získal ke konci roku 2000 asi 302 tis. klientů (6,94 %). Celková penetrace trhu v České republice činila k 31. 12. 2000 přibližně 42 %, dle odhadů by se v roce 2001 měla zvýšit až na 55 %. V současné době se Úřad zabývá možným zneužitím dominantního postavení na trhu dominantními operátory, společnostmi Eurotel, s.r.o. a RadioMobil, a.s. Vstup třetího mobilního operátora vedl k zintenzivnění soutěže, které se příznivě projevilo v širší nabídce služeb a ve snižování cen pro konečného spotřebitele. I přes relativně nízký počet soutěžitelů je na tomto trhu dobré soutěžní prostředí. Počet soutěžitelů, kteří mohou na daném trhu působit, je omezen možnostmi kmitočtového spektra.

13

Kabelové televize

K 31. 12. 2000 bylo v České republice zaregistrováno celkem 91 subjektů provozujících vysílání v televizních kabelových rozvodech, z toho 3 uskupení velkých zahraničních akcionářů kontrolují 2/3 všech provozovaných sítí televizních kabelových rozvodů s objemem cca 640 000 účastnických zásuvek z celkového počtu cca 850 000, což představuje přibližně 2,5 milionu obyvatel České republiky (tj. 25% domácností). Jedná se o společnosti United Pan-Europe Communication N.V. (tvořena společnostmi UPC ČR, a.s., KabelNet Holding, a.s., Dattelkabel, a.s.), Vision Networks Tsjechie Holding B.V. (Intercable CZ, a.s.) a ING Baring, USA – Central Europe Cable Holdings (TES Media s.r.o.). Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2000 došlo k nárůstu počtu stížností na provozovatele kabelových televizí, které obdržel Úřad. Prakticky všechny se týkaly oznámeného zvýšení cen pro uživatele společnosti Dattelkabel, a.s., kdy srovnáním cen pro všechny zákazníky skupiny UPC došlo k navýšení cen u nabídek MINI a Klasik. Úřad vydal prvoinstanční rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že společnost Dattelkabel, a.s., tím, že v letech 1998 – 2000 nabízela programové nabídky za ceny pod hranicí průměrných celkových nákladů za účelem ovládnutí trhu, a na konci roku 2000 rozhodla o nárazovém zvýšení cen až o 289 % za účelem kompenzace ztrát, zneužila svého dominantního postavení na trhu televizního vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů na újmu spotřebitelů. Úřad uložil této společnosti pokutu ve výši 7 800 000 Kč. Účastník řízení podal proti rozhodnutí rozklad. Z výše uvedeného vyplývá doporučení Úřadu příslušným resortům zvážit možnost vstupu dalších poskytovatelů těchto služeb do sítě stávajících operátorů. Vzhledem ke specifickému charakteru dané služby neexistuje v oblasti vysílání prostřednictvím televizních kabelových rozvodů účinná konkurence.

STAVEBNICTVÍ V roce 2000 se zastavil pokles produkce ve stavebnictví a již od začátku roku byl zaznamenán růst stavební výroby celkově v rozsahu přes 3,5 % (v listopadu 2000 nárůst o 5,6 % oproti listopadu 1999), soustředěný do nové výstavby, rekonstrukcí a modernizací. Tento trend byl vyvolán rostoucím počtem zakázek, především zakázek financovaných ze státního rozpočtu a z prostředků Evropské unie a investičních akcí zahraničních investorů „na zelené louce“. S tím souvisí také nárůst počtu vydaných stavebních povolení – do konce listopadu bylo vydáno celkem 156 768 stavebních povolení, tj. o 3 062 povolení víc než ve stejném období roku 1999, z toho 46,5 % tvoří stavební povolení na novou výstavbu a 53,5 % povolení na změny dokončených staveb. Pokračoval pokles stavebních prací na opravách a údržbě a dále se snižoval počet zahájených staveb bytů. Na stavebním trhu působí téměř 200 000 právnických a fyzických osob zabývajících se stavebnictvím. Nabídka stavebních prací je podstatně vyšší než poptávka. Obtížné zajišťování zakázek vede k tomu, že ve stavebních firmách dochází k restrukturalizaci a k útlumu aktivit, které lze výhodněji zajistit formou subdodávky, a také svoji činnost ukončilo velké množství převážně malých firem (v konkurzu se ocitlo i několik významných stavebních podniků). Současně probíhají i změny ve vlastnických strukturách velkých stavebních firem, které byly 14

či jsou vlastněny tuzemskými investičními fondy, např. IPS, Metrostav, Vodní stavby Praha. I v roce 2000 postupovala koncentrace stavebních firem – u velkých firem se jedná například o převzetí společnosti IPS, a.s. švédskou stavební firmou Skanska či o spojení firem v rámci koncernu BAU Holding (Strabag ČR a Illbau). Důsledkem toho je snižování počtu pracovníků ve stavebnictví a růst produktivity práce. Rozhodující podíl ve struktuře stavebních podniků (cca 85 %) mají firmy s menším počtem zaměstnanců od 20 do 74. Některé ze stavebních firem jsou úzce specializovány (dopravní stavby, ekologické stavby atd.) a postupně získávají významný podíl zakázek na příslušném segmentu trhu. Bariéru tvoří kapitálová náročnost stavební výroby u specializovaných stavebních zakázek. Soutěžní prostředí ve stavebnictví je dobré.

VÝROBA A ROZVOD ELEKTŘINY, PLYNU A TEPLA Elektroenergetika Energetická náročnost tvorby hrubého domácího produktu je v České republice ve srovnání s vyspělými státy stále relativně vysoká. Hlavní příčinou je výrazně nižší souhrnná hospodářská produktivita, struktura primárních energetických zdrojů a vysoký podíl energeticky náročných odvětví (hutní výroba, průmysl stavebních hmot apod.). Prognóza spotřeby energie předpokládá zvýšení poptávky jak v průmyslu, tak i u obyvatelstva. V roce 2000 pokračovala příprava nové energetické legislativy tak, aby byla v souladu s direktivami Evropské unie a závazky České republiky v této oblasti. Počátkem roku byla schválena Energetická politika, vyjadřující cíle v energetickém hospodářství s výhledem na 15 až 20 let. Dále byl schválen nový zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, který nahradí s účinností od 1. 1. 2001 základní dokument platný pro energetický sektor, tzn. zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Výkon státní správy v energetických odvětvích náleží dle nového zákona Ministerstvu průmyslu a obchodu, Energetickému regulačnímu úřadu a Státní energetické inspekci. Energetický regulační úřad byl zřízen zákonem jako správní úřad pro výkon regulace v energetice. V působnosti tohoto úřadu je podpora hospodářské soutěže a ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětvích, kde není možná konkurence. Tento Úřad bude rozhodovat nejen o udělení licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ale i o regulaci cen, tj. cen za přenos a distribuci elektřiny, cen elektřiny pro chráněné zákazníky a za systémové služby.

Další významnou novou institucí vzniklou na základě nového zákona je operátor trhu s elektřinou, jehož úkolem bude organizace a koordinace celostátního trhu s elektřinou včetně jeho vazeb na celoevropský trh.

15

Regulovaný přístup k přenosové soustavě a k distribučním soustavám se uskuteční od 1. 1. 2002. K otevírání trhu pro konečné zákazníky podle výše jejich spotřeby dojde postupně v období od 1. 1. 2002 do 1. 1. 2006. Hlavním výrobcem elektrické energie je stále akciová společnost ČEZ, která v roce 2000 vyrobila rekordní množství elektřiny ve své historii a zastavila tak trend z posledních let, kdy její produkce neustále klesala. Plná čtvrtina jí vyrobené elektřiny byla vyvezena do zahraničí a exporty tak nahradily výpadek odběru na tuzemském trhu, kde podíl společnosti klesl ze 72 % v roce 1999 na 62 % v roce 2000. Podíl společnosti ČEZ má klesající tendenci z důvodu zvyšování dovozů, ale i dodávek od nezávislých výrobců. ČEZ není distributorem elektřiny, jako konečnému spotřebiteli ji dodává pouze v případě několika velkých průmyslových podniků. Většinu produkce prodává osmi regionálním rozvodným podnikům. Prostřednictvím dceřiné společnosti ČEPS, a.s. kontroluje také zahraniční obchod s elektřinou. ČEZ dosud vlastní a provozuje vysokonapěťovou přenosovou soustavu 400 a 220 kV. ČEZ je vlastněn z cca 67 % státem a z 24 % zahraničními vlastníky. Na trhu distribuce elektrické energie působí osm distribučních společností, z nichž každá ve svém regionu zaujímá monopolní postavení. Významné podíly u všech těchto společností drží zahraniční subjekty, které nakupují akcie resp. právo výkonu hlasovacího práva a předkupní právo k těmto akciím od měst a obcí. V říjnu roku 2000 schválila vláda svým usnesením č. 967 postup privatizace energetických společností – ČEZ, a.s. a regionálních elektroenergetických distribučních společností. Jedná se o společný prodej akcií společnosti ČEZ, a.s. vlastněných Fondem národního majetku, akcií, které drží v šesti regionálních distribučních společnostech Fond národního majetku a ČEZ, a.s., a podílů nabídnutých municipalitami v příslušných regionech strategickému investorovi na základě výsledků výběrového řízení. U společností Pražská energetika, a.s. a Jihočeská energetika, a.s., kde Fond národního majetku nemá majoritní podíl, byla zvolena metoda výběrového řízení na prodej akcií. V návaznosti na výše uvedený postup dojde k osamostatnění ČEPS, a.s. od ČEZ, a.s tak, aby byl garantován rozhodující vliv státu na provoz, řízení a regulaci elektroenergetické přenosové soustavy České republice. V případě elektroenergetiky Úřad doporučoval vyloučit propojení dominantního výrobce s distributory. Úřad rovněž prosazoval vynětí přenosové soustavy z vlastnictví dominantního výrobce elektřiny a dále doporučil privatizovat distributory elektřiny a plynu tak, aby jeden vlastník nezískal dvě či více společností stejného druhu, které působí na sousedících geografických trzích, popř. dvě společnosti různého druhu na stejném území. Na trhu výroby a prodeje elektrické energie distributorům, kde je dominantním soutěžitelem ČEZ, je málo soutěžní prostředí. Společnost ČEZ je vystavena malému konkurenčnímu tlaku ze strany nezávislých a zahraničních výrobců elektrické energie. Soutěž na trhu distribuce elektrické energie byla v důsledku dosavadní právní úpravy v podstatě vyloučena.

16

Plynárenství Na trhu distribuce zemního plynu působí osm plynárenských distribučních společností a každá ve svém regionu zaujímá monopolní postavení. Stát drží přímo prostřednictvím Fondu národního majetku a nepřímo prostřednictvím státního podniku Transgas majetkové podíly v rozsahu větším než 50 % jen u tří plynárenských společností, u Východočeské plynárenské, a.s. je tento podíl 50 % a u ostatních čtyř společností stát majority nedosahuje. Již v roce 1997 došlo k diverzifikaci zahraničních dodavatelů zemního plynu. Monopolním dodavatelem na tuzemský trh je státní podnik Transgas, který odebírá 90 % plynu od společnosti Gasprom. Norské společnosti Statoil, Saga Norsk Hydro pokrývají pouze 7 % dodávek na tuzemský trh, zbylá 3 % dodávají německé firmy. V měsíci listopadu 2000 došlo usnesením vlády č. 1072 ke schválení postupu privatizace plynárenských společností a státního podniku Transgas, který bude v rámci privatizace transformován na akciovou společnost. Následně dojde k privatizaci podílu Fondu národního majetku v této společnosti spolu s podíly Fondu národního majetku a podíly nabídnutými municipalitami v regionálních plynárenských distribučních společnostech vybranému strategickému partnerovi. Při privatizaci v rámci plynárenského sektoru Úřad doporučoval vyloučení vertikální integrace, tedy propojení distribučních společností se současným monopolním dovozcem plynu. Úřad také doporučil privatizovat distributory plynu a elektřiny tak, aby jeden vlastník nezískal dvě či více společností stejného druhu, které působí na sousedících geografických trzích, popř. dvě společnosti různého druhu na stejném území. V roce 2000 byl připraven a schválen nový energetický zákon, který nabývá účinnosti dne 1. 1. 2001. Dle tohoto zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, bude trh s plynem organizován na základě sjednaného přístupu k přepravní soustavě a regulovaného přístupu k distribučním soustavám a autorizačního přístupu k výstavbě vybraných plynových zařízení podle podmínek stanovených tímto zákonem. K otevírání trhu s plynem dojde postupně a to od 1. 1. 2005 pro odběratele, jejichž spotřeba představuje 20 % celkové roční spotřeby plynu v zemi, a dále od 10. 8. 2008 pro zákazníky, jejichž odběr činí celkem 33 % roční spotřeby plynu v České republice. Soutěž jak na trhu dodávek plynu pro distributory, tak na trhu dodávek plynu spotřebitelům, dosud neexistuje.

Teplárenství Dlouhodobým cílem v oblasti zásobování teplem je tvorba podmínek pro využití všech existujících konkurenceschopných zdrojů energie pro výrobu tepla na regionální úrovni, včetně obnovitelných zdrojů energie pro dosažení maximálně možné soběstačnosti zdrojů tepla v příslušném regionu. Kromě již dokončené výstavby se předpokládá postupné uvedení do provozu řady dalších teplárenských zdrojů s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Vedle těchto velkých zdrojů se budují menší teplárenské jednotky ve veřejné i závodní energetice. V následujících letech se očekává mírný růst výkonu menších výrobců tepla. 17

I v průběhu roku 2000 Úřad zaznamenal případy, kdy orgány měst omezovaly hospodářskou soutěž tím, že formou různých vyhlášek, změn a doplňků územních plánů zakazovaly novým stavebníkům či investorům budovat např. nové kotelny nebo jiné lokální zdroje a nutily tak investory připojit se k centrálnímu zásobování teplem. Tato snaha byla většinou ovlivněna tím, že města vlastní významné podíly v teplárenských společnostech, které v daných lokalitách zásobují převážnou část města teplem. Úřad dosáhl toho, že požadavky na budování nových zdrojů tepla či rekonstrukci stávajících zdrojů budou řešeny tak, aby nedocházelo mezi dodavateli tepla a plynu k omezování hospodářské soutěže. Za úsilím obcí zajišťovat na příslušném území mj. tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí se v řadě případů skrývaly snahy ovlivňovat činnost palivo – energetického systému a do jisté míry (vzhledem ke znečišťování ovzduší) i v uvedeném rámci stanovit zóny s přednostním zásobováním teplem z určitého zdroje. V případě měst a některých větších obcí je zdrojem, který je preferován, systém centrálního zásobování teplem (CZT), tedy teplem vyrobeným, popř. též rozvedeným teplárnou. Stanovisko Úřadu k výlučným zónám je obecně odmítavé proto, že na vymezeném území (geografickém trhu) dochází zcela k vyloučení k hospodářské soutěže, ne jen tedy k jejímu omezení. Systémy centrálního zásobování teplem a rozvody plynu jsou přirozenými monopoly, proto je třeba ve vymezených zónách zachovat alespoň omezené soutěžní prostředí tím, že na geografickém trhu nebude znemožněno současné působení teplárenské a plynárenské společnosti. Na trhu dodávek tepla je málo soutěžní prostředí.

Trh dodávek vody a trh služeb spočívající v odvádění a čištění odpadních vod Na trhu dodávek vody dochází nadále ke snižování spotřeby a zvyšování cen. Příčinou je trvající pokles spotřeby vody v energetice, průmyslu a u obyvatelstva. V důsledku vyšších cen dochází k šetření vodou v domácnostech, což zpětně vede ke snížení příjmu vodárenských společností potřebných k úhradě jejich fixních nákladů. Dodávky vody prostřednictvím veřejné vodovodní sítě a služby spočívající v odvádění a čištění odpadních vod prostřednictvím veřejné kanalizační sítě poskytuje v České republice velký počet soutěžitelů, kteří provozují infrastrukturní sítě vodovodů a kanalizací na základě smluvních vztahů s jejich vlastníky, kterými jsou zejména obce a města. V tomto odvětví přetrvává značný zájem zahraničních společností o získání majetkových účastí v tuzemských společnostech provozujících sítě veřejných vodovodů a kanalizací. Například společnost Suez Lyonnaise des Eaux (dále jen „SLDE“), která má již kapitálové účasti v několika jiných provozních společnostech na území České republiky, vstoupila v roce 2000 prostřednictvím své dceřiné společnosti Lyonnaise Česká republika s.r.o., do společností VOK spol. s r.o. a Vodohospodářská společnost Benešov, spol. s r.o. Začátkem roku 2001 došlo ke vstupu francouzské společnosti Vivendi Water do největší vodárenské společnosti v České republice – Pražských vodovodů a kanalizací, a.s. (PVK). Konsorcium tak získalo 66 % majetkový podíl v PVK.

18

Pro uvedené trhy je charakteristické, že se jedná o jednotlivé místní trhy, kde provozovatel má monopolní postavení, neboť spotřebitel nemá možnost na daném území získat dodávky vody a služby spočívající v odvádění a čištění odpadních vod od jiného soutěžitele (lokální síťové monopoly). Současně ceny vodného a stočného podléhají věcnému usměrňování dle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění. Na jednotlivých místních trzích neexistuje soutěž.

PRŮMYSL POTRAVINÁŘSKÝ A TABÁKOVÝ Výroba potravin a nápojů Pivo

V roce 2000 bylo na trhu České republiky celkem 50 činných pivovarů, což je o dva pivovary méně než v roce 1999. Byly uzavřeny pivovar v Olomouci a pivovar v Broumově – Bylnici. Struktura pivovarů z hlediska jejich velikosti je dána objemem jejich ročního výstavu a pohybuje se od nejmenších pivovarů s výstavem piva do 20 000 hl za rok až po pivovary s výstavem vyšším než 1 mil. hl piva ročně. Na celkovém ročním výstavu piva se jednotlivé velikostní skupiny pivovarů podílely takto: Struktura ročního výstavu piva v r. 2000. Pivovar s výstavem

Podíl

do 20.000 hl

0,05 %

20.000 – 60.000 hl

1,77 %

60.000 - 120.000 hl

5,85 %

120.000 - 200.000 hl

9,24 %

200.000 - 300.000 hl

3,84 %

300.000 - 500.000 hl

6,92 %

500.000 - 1,000.000 hl

14,57 %

nad 1,000.000 hl

57,75 %

V tržních podílech jednotlivých soutěžitelů na tomto trhu v roce 2000 nedošlo oproti roku 1999 k žádné výrazné změně. Největší podíl na trhu zaujímá skupina pivovarů spojená v rámci společnosti Plzeňský Prazdroj. Jejich celkový podíl na trhu České republiky představuje cca 43 % a oproti roku 1999 se výrazněji nezměnil. Ze soutěžního hlediska nedošlo na trhu s pivem v roce 2000 k žádné další podstatné změně. Na trhu piva působí vysoký počet soutěžitelů. Z uvedeného důvodu lze kvalitu soutěžního prostředí hodnotit jako dobrou. Proces koncentrace, který byl patrný v minulých letech (spojení Plzeňského Prazdroje a společnosti South African Breveries International (Finance) B.V. - dále jen „Sabifin“), neměl v roce 2000 další pokračování. Na trhu piva se Úřad zaměřil zejména na sledování plnění podmínek uložených v dřívějším rozhodnutí Úřadu o spojení podniku Sabifin a Plzeňský 19

Prazdroj, a.s., a to zejména pokud jde o zachování dostupnosti značek spojených pivovarů Plzeňský Prazdroj, Radegast, Gambrinus, Velkopopovický Kozel na tuzemském trhu po dobu 5 let a dále na posouzení změny vlastnické struktury Výzkumného ústavu pivovarnického a sladařského (který pro pivovary provádí některé specifické služby a rozbory vlastností výrobků). Úřad v minulosti zakázal Plzeňskému Prazdroji zavazovat provozovatele restauračních zařízení výhradním odběrem piva od tohoto dodavatele a kontroluje, zda je tento zákaz dodržován. Víno

Nabídku na trhu s vínem ovlivnila skutečnost, že ročník 1999/2000 byl svou kvalitou i objemem sklizených hroznů nejlepší za posledních 15 let. Podle údajů Českého statistického úřadu se z 11,1 tis. ha plodných vinic v České republice sklidilo 67,1 tis. t hroznů při průměrném výnosu 6,04 t/ha. (v ročníku 1998/1999 to bylo pouze 55,2 tis. t při průměrném výnosu 4,91 t/ha.). Z hlediska soutěžního (z důvodu specifických vlastností jednotlivých druhů vín) se trh s vínem dále dělí na čtyři subtrhy (segmenty), a to: vína přírodní, šumivá, perlivá a dezertní. Na subtrhu přírodních vín je soutěžní prostředí velmi dobré vyznačující se vysokým počtem soutěžitelů, z nichž žádný nemá dominantní postavení. V důsledku vyšší sklizně hroznů došlo oproti roku 1999 na tomto segmentu k mírnému nárůstu podílů tuzemských producentů a ke snížení podílu dovozu. Tržní podíl 8 největších domácích výrobců činil cca 44 %, dovoz 52 % a zbývající podíl připadá na velký počet menších domácích výrobců. Subtrh šumivých vín se vyznačuje malým počtem soutěžitelů, kde jeden z nich má již dlouhodobě významnější postavení, a to společnost Bohemia Sekt, Českomoravská vinařská akciová společnost (dále jen „Bohemia Sekt“). Oproti roku 1999 došlo ke snížení dodávek šumivých vín této společnosti na tuzemský trh, a tím také ke snížení jejího tržního podílu. I přes toto snížení však společnost Bohemia Sekt má stále výrazně dominantní postavení (podíl cca 70 %). Podíl druhého největšího soutěžitele – společnosti SOARE SEKT, a.s. činí 17,7 %. Dovoz představuje cca 10 %. O zbývající podíl se dělí malý počet drobných soutěžitelů (s podíly menšími než 1 %). Jedná se o málo soutěžní prostředí.

Na subtrhu perlivých vín působí vysoký počet soutěžitelů, z nichž žádný nemá dominantní postavení. V případě perlivých vín se jedná o výrobek, který představuje doplňkový sortiment producentů přírodních vín a v podstatě každý z těchto soutěžitelů může z důvodu technologické nenáročnosti výroby perlivých vín na tento trh kdykoli vstoupit. Soutěžní prostředí je velmi dobré. Na subtrhu dezertních vín zaujímá významnější postavení dovoz, který představuje podíl cca 30 % (výrobky Martini, Cinzano, Cora apod.). Z tuzemských soutěžitelů má na tomto trhu výraznější podíl spojená skupina Bohemia Sekt a Víno Mikulov, a.s. (výrobky Metropol a Cuore), poněkud menší podíl pak spojená skupina Vinium Velké Pavlovice, a.s. a Víno Bzenec, a.s.; dále na tomto trhu působí též Znovín Znojmo, a.s. Soutěžní prostředí je dobré.

20

Mléko a mléčné výrobky

I v roce 2000 převažovala na trhu mléka a mléčných výrobků nabídka nad poptávkou. Oproti minulým letům však bylo možné pozorovat mírný nárůst domácí spotřeby těchto produktů (zejména sýrů, tvarohů a jogurtů). Za první tři čtvrtletí roku 2000 mlékárenský průmysl nakoupil a zpracoval 1.889 mil. litrů mléka (proti stejnému období roku 1999 jde zvýšení o 34 mil. litrů). V roce 2000 pokračovala regulace trhu mléka prostřednictvím Státního fondu tržní regulace. Pravidla regulace trhu mléka pro rok 2000 byla nastavena závazně pro smluvní partnery regulace na celý rok z důvodů zkonsolidování situace na trhu mléka. Celkový rozsah regulace v roce 2000 byl schválen ve výši 500 mil. litrů mléka a také byla schválena minimální cena kravského mléka ve výši 7,50 Kč za litr vztahující se na veškeré mléko odpovídající závazným jakostním požadavkům. V roce 2000 byl schválen zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, a následně vládní nařízení č. 445/2000 Sb., na jehož základě je od roku 2001 trh s mlékem regulován. Od 1. 4. 2001 jsou uplatněny tzv. mléčné kvóty, které stanovují, kolik mají zemědělci vyrábět mléka a za jakou cenu je od nich musí mlékárny vykupovat. Pro jednotlivé mlékárny je kvóta stanovena o 5 % vyšší než byla jejich produkce v roce 2000. Minimální výkupní cena je stanovena na 7,60 Kč za litr – tuto cenu musí platit všechny mlékárny bez ohledu na vývoj na trhu. Na trhu mléčných výrobků působí poměrně velký počet soutěžitelů, kteří nabízejí širokou škálu produktů. Většina soutěžitelů je činná na jednotlivých místních trzích, ovšem existuje i řada mlékáren působících celostátně, zejména díky obchodním řetězcům, které realizují jejich dodávky. Soutěžní prostředí na trhu mléka a na trhu mléčných výrobků je dobré. Rostlinné oleje

Nabídka řepky olejné na tuzemském trhu převyšuje poptávku tuzemských zpracovatelů. Vzhledem k potřebě uplatnit zhruba polovinu sklizené řepky na zahraničních trzích rozhodla mezirezortní licenční komise v listopadu 1999 o vyjmutí vývozu semene řepky olejné z licenčního řízení s platností od 1. 1. 2000. Toto rozhodnutí ovlivnilo výkupní cenu řepky olejné, která vzrostla z 6,20 Kč/kg na 7,80 Kč/kg. V roce 1999 došlo k propojení dvou největších zpracovatelů olejnin – společností Setuza a Milo Surovárny (nyní Lukana) prostřednictvím společnosti Agrocredit, která oba subjekty kontrolovala. Setuza a Lukana vlastní největší zpracovatelský komplex v České republice. V průběhu roku 2000 docházelo k přesunům akcií obou podniků mezi několika subjekty, přičemž se v konečném důsledku změnila osoba majoritního vlastníka, a to jak u společnosti SETUZA, kde 49,92 % vlastní AJZ, a.s., tak u společnosti Lukana, kde je 100 % vlastníkem společnost INVEST OIL BOHEMIA, a.s. V prosinci 2000 došlo k uzavření Smlouvy o prodeji podniku Lukana společnosti Setuza, kdy tato nabyla provoz Lukany k lisování semene řepky olejné a k rafinaci rostlinných olejů a rovněž ochrannou známku Lukana. Veškeré zmíněné transakce jsou nyní v šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Na trhu rostlinných olejů je málo soutěžní prostředí.

21

Cukr

Trh s cukrem lze z hlediska soutěžního charakterizovat jako trh s menším počtem soutěžitelů. V současné době zde působí celkem sedm soutěžitelů, z nichž však dva vstoupili na tento trh až v roce 2000. Nejvýznamnější postavení zaujímá společnost Cukrovar a rafinerie cukru TTD, a. s. (ovládaná zahraničním vlastníkem – společností Société des Planteurs du Groupe SDA - skupina SDA). Tato společnost (TTD) jako jediná má na tuzemském trhu s cukrem dominantní postavení. Z dalších významných soutěžitelů je nutno jmenovat společnosti CUKRSPOL Praha Modřany, a. s., Cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou, a. s., a Hanácké cukrovary, a. s. Úhrnný podíl uvedených čtyř soutěžitelů představuje cca 90 % celkového objemu tuzemského trhu. Tyto společnosti jsou ovládány zahraničními subjekty – významnými výrobci cukru. V případě společností CUKRSPOL Praha Modřice, a. s. a Hanácké cukrovary, a. s. společností Eastern Sugar a v případě Cukrovaru Hrušovany nad Jevišovkou společností Agrana International AG. O zbývající podíl tuzemského trhu s cukrem se dělí Cukrovar Vrbátky, a.s. a dva menší soutěžitelé, kteří na trh vstoupili v průběhu roku 2000. Na tomto trhu došlo v roce 2000 k významné změně, která se dotkla soutěžního prostředí. Nařízením vlády České republiky č. 51/2000 Sb. byly pro všechny výrobce na tomto trhu stanoveny výrobní kvóty (a to jak pro tuzemský trh, tak pro export) a byla zavedena minimální cena cukru. Úřad připomínkoval v průběhu přípravy uvedeného nařízení vlády České republiky nastavení podmínek zavedení regulace v tom smyslu, že kritéria pro stanovení výše kvót by měla být upravena tak, aby nedocházelo ke zvýhodňování velkých soutěžitelů oproti malým. Při stanovení kvót by také měla být vytvořena určitá rezerva pro potencionální uchazeče o vstup na trh s cukrem, což bylo akceptováno. Výše zmiňované nařízení vlády České republiky však bylo v únoru 2001 na základě nálezu Ústavního soudu zrušeno zejména pro nedostatek zákonného zmocnění k jeho vydání v zákoně o zemědělství. V současné době se připravuje nový systém regulace ke stabilizaci trhu s cukrem, a to již na základě nově přijatého zákona o Zemědělském intervenčním fondu. Vzhledem k zavedené regulaci na daném trhu je soutěž omezena. Pekařské výrobky

Tuzemský trh pekařských výrobků se vyznačuje velkým počtem soutěžitelů, kteří se dle velikosti objemu své výroby a okruhu zákazníků účastní hospodářské soutěže na místním, příp. celorepublikovém trhu. Výrobní sortiment jednotlivých soutěžitelů je velmi rozsáhlý (desítky druhů výrobků) a liší se svým složením, svou hmotností a cenou (přičemž největší podíl z celkové produkce pekárenských výrobků představuje chléb). Z pohledu hospodářské soutěže se tedy nejedná o trh s homogenními výrobky. Mezi nejvýznamnější výrobce dodávající výrobky na celé území České republiky patří společnosti DELTA PEKÁRNY, a.s., PENAM, s.r.o., HOLDING RAMIL, a.s. (zahrnující společnost ODKOLEK, a.s.) a dále MICHELSKÉ PEKÁRNY, a.s.; jejich celkový podíl činí cca 43 %. O zbývající podíl na trhu se dělí vysoký počet menších soutěžitelů. Podíl dovozu je na tomto trhu zanedbatelný a činí cca 2 % a zahrnuje jen segment výrobků trvanlivého charakteru. 22

Trh pekařských výrobků ovlivňují dvě profesní sdružení – Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů v České republice se sídlem v Praze a Společenstvo mlynářů a pekařů českých a moravskoslezských se sídlem taktéž v Praze. Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů v České republice sdružuje cca 180 podnikatelských subjektů. Společenstvo mlynářů a pekařů má v současné době cca 35 členů, z nichž 4 se zabývají pekárenskou výrobou. Úřad provedl šetření zaměřená na faktické chování soutěžitelů při úpravách cen pekařských výrobků, a to na základě prohlášení zástupce Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů v České republice učiněného v srpnu 2000 v médiích, že všichni producenti budou nuceni zdražit pekárenské výrobky až o 35 %. Šetřením nebylo zjištěno, že by cenová úprava (zdražení) pekařských výrobků proběhla na základě předchozí dohody o koordinovaném postupu soutěžitelů působících na uvedeném trhu nebo že by byla založena na společném plánu konkurentů. Soutěžní prostředí na trhu pekařských výrobků je velmi dobré. Maso V souladu s celosvětovými trendy dochází také v České republice ke zvyšování poptávky a spotřeby drůbežího masa. Růstem domácí spotřeby drůbežího masa dochází do určité míry /*689, ;;;;;--k substituci spotřeby hovězího a částečně i vepřového masa. Postupně dochází i ke změně stravovacích návyků spotřebitelů. Na této skutečnosti se v poslední době nejvíce podílí šíření informací o nemoci BSE („nemoci šílených krav“), která se vyskytla v zemích Evropských společenství. Zákaz dovozu hovězího masa z určitých zemí vlivem preventivních opatření státu vede k omezení soutěže na trhu surového masa ke zpracování, je však odůvodněno veřejným zájmem.

Na trhu zpracovaného masa a masných výrobků působí velký počet soutěžitelů, z nichž jen někteří se účastní soutěže na celostátním trhu. Také v obchodních řetězcích se uplatňuje zboží jen velkých zpracovatelů (schopných splnit náročné podmínky – denní závozy zboží, kvalita, trvanlivost, velké objemy apod.). Přesto rok 2000 byl poznamenán bankroty velkých masokombinátů – například VSV Hausner, Krůta Hodonín, Masokombinát Louny, Masokombinát Klatovy, Masokombinát Martinov (je v konkurzu). Soutěžní prostředí na trhu zpracovaného masa a masných výrobků je i přes obtíže některých zpracovatelů dobré.

Tabákový průmysl Cigarety

Na trhu cigaret působí 6 významných soutěžitelů. Největším tuzemským výrobcem cigaret je společnost Philip Morris ČR a.s. (do 31. 10. 2000 podnikající pod obchodním jménem Tabák, a.s.), která zaujímá na tuzemském trhu rozhodující podíl (cca 80 %). K dalším soutěžitelům patří společnost Reemtsma International Praha, spol. s r.o. (v České republice cigarety nevyrábí, ale ve velkém množství je na tuzemský trh dováží), společnost JT International spol. s r.o. (do 30. 6. 2000 podnikající pod obchodním jménem R. J. REYNOLDS TOBACCO, spol. s r.o.), společnost British American Tobacco (Czech Republic) s.r.o. a 23

společnost DanCzek Teplice a.s. V roce 2000 vstoupil na tuzemský trh nový soutěžitel s vlastní výrobou cigaret, a to společnost CZ Tabák, a.s., se sídlem Pardubice (cigarety značky RED DOG, Letka a Sfinga). V roce 2000 došlo k dílčí změně v distribuci cigaret, a to na základě Smlouvy o distribuci, uzavřené mezi společnostmi Philip Morris ČR a.s. a DanCzek Teplice a.s. Na základě této smlouvy se společnost Dan Czek Teplice a.s. stala výhradním distributorem cigaret značky BAKARA (vyráběných společností Philip Morris ČR a.s.). Z celkových dodávek, které Philip Morris distribuuje na tuzemský trh, tvoří dodávky cigaret značky BAKARA jen nepatrný podíl. Rozhodující objem cigaret dodávaných na tuzemský trh pochází z domácí produkce. Dovoz cigaret se ve vyšším množství neuplatňuje z důvodu vysoké celní sazby (55 %). Tuzemská výroba cigaret je závislá na vstupní surovině získávané pouze z dovozu. Celní sazba pro dovoz cigaretového tabáku upraveného pro okamžitou spotřebu (výrobu cigaret) činí 22 %. Pro dovoz surového sušeného tabáku (nezpracované tabákové listy) platí nižší celní sazby, ale výroba cigaret z nezpracovaného tabáku vyžaduje značné investice do technologie zpracování. Vstup nových soutěžitelů na trh cigaret je ztížen celními opatřeními, ale i investiční náročností výroby. Soutěžitel, který hodlá zahájit výrobu z tabáku upraveného ke spotřebě, potřebuje vynaložit investice do technologie výroby cigaret a jejich balení (včetně výrobních prostor) ve výši cca 100 mil. Kč. Vysoké celní bariéry na dovoz suroviny – tabáku pro výrobu cigaret představují bariéru v rozvoji soutěžního prostředí v tomto odvětví.

Maloobchodní prodej Na trhu maloobchodního prodeje došlo v roce 2000 k další expanzi obchodních řetězců, které pokračovaly ve výstavbě velkoplošných prodejen. V současné době je v České republice v provozu již 82 prodejen hypermarketů (tj. prodejen s širokou nabídkou potravinářského a nepotravinářského sortimentu a s prodejní plochou nad 2.500 m2). Podle průzkumů již pětina českých domácností uvádí hypermarket jako své hlavní nákupní místo. Ač dosud žádný z nadnárodních obchodních řetězců nepřekročil 10 % celkového obratu trhu maloobchodního prodeje, podíl některých se úrovni 10 % přiblížil. Některé obchodní řetězce jsou nově budovány jako součást jiných nákupních center. Aktuálnímu trendu tzv. „fun shopping“ je přitom přizpůsobována nejen atmosféra nákupních center, ale i spektrum nabídky. Vedle obchodu jsou tak do center často zakomponovány nejen provozovny služeb a stravování, ale stále více i zábavní zařízení, například multikina. Za největší nákupní centrum v zemi je dle rozsahu prodejních ploch považován Shopping Park v Praze-Zličíně, dále Centrum Černý Most v Praze 9. Největší počet prodejních jednotek nabízí centrum Olympia v Modřicích u Brna. Určitou protiváhou působení obchodních řetězců na trhu je vytváření národních sítí maloobchodních prodejen - tzv. nákupních aliancí. Jejich cílem je nákup zboží od dodavatelů za jednotných podmínek pro všechny prodejny sítě a také zvyšování standardu 24

služeb pro zákazníky. Prodejny začleněné do těchto sítí (malí a středně velcí prodejci) mají možnost v důsledku nákupu zboží ve velkém objemu pro celou síť získat u dodavatelů výhodnější obchodní podmínky a přiblížit se tak podmínkám, jaké mají obchodní řetězce. Jednotlivě nemají malí a střední prodejci možnost získat u dodavatelů výhodnější podmínky spojené s množstevními slevami, slevami za rozsah odebíraného sortimentu, získat dostatečně dlouhou splatnost zboží, příp. poskytnout požadované garance za platbu zboží apod. a udržet si zákazníky v konkurenci s velkými, kapitálově silnými soutěžiteli. Vytváření nákupních aliancí tak přispívá ke zlepšení kvality soutěžního prostředí a ke zvyšování konkurenceschopnosti malých a středně velkých maloobchodních prodejců a také zabraňuje tendenci, aby hospodářská soutěž na trhu maloobchodního prodeje probíhala jen mezi několika velkými soutěžiteli. Pro výrobce/dodavatele zboží představují národní sítě maloobchodních prodejen alternativní možnost uplatnění jejich zboží v dostatečném objemu mimo obchodní řetězce, což přispívá i ke snižování jejich ekonomické závislosti na nadnárodních obchodních řetězcích. Nákupní aliance se začaly vytvářet v posledních několika letech; sdružují od 100 do cca 500 prodejen. Mezi nejznámější patří maloobchodní síť FLOP, SVOP, PARTNER, HRUŠKA, ENAPO, BALA, ESO MARKET a další. Na trhu maloobchodního prodeje Úřad šetřil zavazování maloobchodních prodejců – členů některých národních sítí, že budou dodržovat cenové podmínky stanovené organizátorem sítě u určitého segmentu prodávaného zboží, a to u zboží zařazovaného do tzv. letákových akcí, organizovaných na podporu prodeje. Ve všech případech bylo dosaženo nápravy již v průběhu správního řízení. Soutěžní prostředí na trhu maloobchodního prodeje je velmi dobré.

VÝROBA KOVŮ A KOVODĚLNÝCH VÝROBKŮ Výroba kovů včetně hutního zpracování Hutnictví železa

Odvětví je charakteristické produkcí výrobků pro navazující odvětví, jako je strojírenství, stavebnictví a elektrotechnický průmysl. Rozvoj těchto průmyslových oborů přímo ovlivňuje poptávku po hutní produkci. Pro odvětví hutnictví železa je charakteristická nasycenost domácího trhu a snaha o průnik na mezinárodní trhy. Na začátku devadesátých let domácí společnosti nebyly v plné míře schopny zajistit požadavky odběratelů jak v čase, tak kvalitě a ceně, což vedlo k růstu importu. Nové investice vedou ke změnám ve výrobním sortimentu pro zabezpečení souladu poptávky a nabídky. Trh oboru hutnictví železa má již dnes v podstatě celosvětový globální charakter, který je určující i pro situaci na domácím trhu a pozici domácích subjektů na trhu. Vzhledem k současnému převisu nabídky nad poptávkou a k celkové recesi nelze ani v průběhu roku 2001 očekávat výraznější oživení. Proto ve svých rozvojových programech podniky nepředpokládají v budoucnu navyšování objemů výroby, ale prioritu dávají změnám

25

výrobkové struktury, která zajistí udržení konkurenceschopnosti produkce a vyšší realizační ceny s odpovídajícími ekonomickými efekty. Po naplnění jednotlivých restrukturalizačních kroků se předpokládá, že dojde ke: • zvýšení využití výrobních kapacit u ocelárenských a válcovenských technologií na více než 90 %; • zvýšení přidané a užitné hodnoty produkce, a to i při stagnaci výroby v objemových ukazatelích; • snížení materiálové a energetické náročnosti do roku 2010 o cca 4 % a ke zvýšení rentability vlastního kapitálu o cca 8 %; • poklesu zaměstnanosti.

Hutnictví železa se zabývá především výrobou základních hutních výrobků, tj. surového železa (ocelárenské, slévárenské, speciální), surové oceli, válcovaného materiálu, ocelových trubek včetně uzavřených svařovaných profilů, pásové oceli válcované, otevřených ohýbaných profilů, tažené, broušené a loupané oceli a taženého drátu. Výroba surového železa v České republice je zajišťována pouze dvěma tuzemskými soutěžiteli, a to společnostmi Vysoké pece Ostrava, a.s. (jedná se o společný podnik společnosti Nová Huť, a.s. a společnosti Vítkovice, a.s.) a Třinecké železárny, a.s. Na tuzemském trhu působí tři velké podniky zpracovávající hutní materiál – Třinecké železárny, a.s., Nová Huť, a.s., Vítkovice, a.s. V červenci roku 2000 schválil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže spojení společností Commercial Metals (International) AG (CMI) a MORAVIA STEEL, a.s., která kontroluje od roku 1996 společnost Třinecké železárny, a.s. Trh hutnictví lze označit jako málo soutěžní prostředí.

PENĚŽNICTVÍ A POJIŠŤOVNICTVÍ Bankovnictví K 31. 12. 2000 působilo v bankovním sektoru 40 aktivních bank a poboček zahraničních bank. I v roce 2000 pokračoval postup privatizace velkých bank. Majoritním vlastníkem České spořitelny se stala rakouská Erste Bank der ősterreichischen Sparkassen. V této věci bylo dne 30. 5. 2000 Úřadem vydáno rozhodnutí o udělení povolení ke spojení podniků. V důsledku toho spojení zanikla k 30. 9. 2000 Erste Bank Sparkassen (CR), a.s. Nejvýznamnější událostí loňského roku na bankovním trhu byla koupě podniku IPB od nuceného správce Investiční a poštovní banky, a.s. Československou obchodní bankou, a.s. V roce 2001 by měla být dokončena privatizace Komerční banky.

26

Celkový přehled bank působících v České republice k 31. 12. 2000 Typ bankovního ústavu

Počet bank

Státní peněžní ústav (Konsolidační banka)

1

Banky s převážně českou majetkovou účastí

12

Banky s převážně zahraniční majetkovou účastí

16

Pobočky zahraničních bank

10

Banky v nucené správě

1

Aktivní banky celkem

40

z toho stavebních spořitelen

6

Banky v likvidaci, v konkurzním řízení

16

Banky zaniklé bez likvidace

5

Bývalé banky v současnosti působící již jen jako a.s.

2

Celkový počet bank

63

Další rozdělení bank do skupin vychází z velikosti spravované bilanční sumy, původu kapitálu a specializace banky. Skupina velkých bank (Československá obchodní banka, a.s., Česká spořitelna, a.s., a Komerční banka, a.s.) v důsledku velikosti bilanční sumy, kterou spravují, nejvíce ovlivňují bankovní sektor jako celek. Skupina malých bank (Plzeňská banka a.s., První městská banka, a.s., Union Banka, a.s., Expandia banka, a.s.) zahrnuje banky s převážně českým kapitálem, které začaly působit v bankovním sektoru zejména v letech 1990 – 1993. Vysoký počet uzavřených špatných obchodů v počátcích transformace ekonomiky vedl k postupnému zániku mnoha těchto bank.

Význam zahraničních bank (Bank Austria Creditanstalt Czech Republic, a.s., BNP-Dresdner Bank (ČR) a.s., Citibank a.s., Credit Lyonnais Bank Praha, a.s., GE Capital Bank, a.s., HypoVereinsbank CZ a.s., IC Banka, a.s., Interbanka, akciová společnost, J&T Banka, a.s., Raiffesenbank a.s., Volksbank CZ, a.s., Živnostenská banka, a.s.) v bankovním sektoru se stále zvyšuje nejen z pohledu spravované bilanční sumy, ale zejména z hlediska pozitivních vlivů, které tyto banky mají na rozvoj konkurence v bankovním podnikání. To se dotýká především zkvalitňování služeb poskytovaných klientům. Na druhé straně mají zahraniční banky určité konkurenční výhody, spočívající zejména v dobrém jméně své mateřské banky, snazším přístupu ke kvalitnímu know-how a možnosti přístupu k levnějším zdrojům od mateřské banky. Pobočky zahraničních bank (ABN Amro Bank, Commerzbank, Deutsche Bank, ING Bank, Midland Bank, Raiffeisenbank im Stifland, Societe Generale, Sparkasse Mühlviertel, Všeobecná úverová banka, Waldviertel Sparkasse, HSBC Bank plc) se stejně jako zahraniční banky soustřeďují zejména na velké bankovnictví; své rostoucí úvěrové aktivity financují především z mezibankovních zdrojů.

27

Specializované banky (Raiffeisen stavební spořitelna a.s., Českomoravská stavební spořitelna, akciová společnost, ČS-stavební spořitelna, a.s., HYPO stavební spořitelna a.s., Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s., Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., Česká exportní banka, a.s., Českomoravská hypoteční banka, a.s.) zahrnují zejména stavební spořitelny, které mají ze zákona omezené aktivity ve směru podpory bydlení. Tyto banky kromě zákona o bankách podléhají i speciálním zákonům nebo režimům (Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.), které limitují jejich vystavení běžným rizikům bankovního podnikání.

Jedinou bankou v nucené správě je IP banka, a.s., která působila do 27. 9. 2000 pod názvem Investiční a poštovní banka, a.s. Pro vývoj bankovního sektoru v roce 2000 je charakteristický nárůst spotřebitelských půjček, hluboký pokles úvěrů podnikům a mírný nárůst vkladů. Objem vkladů přes pokles úrokových sazeb vzrostl meziročně o 4,7 %. Nejvíce se zvýšily vklady v České spořitelně, a.s., Komerční bance, a.s. a GE Capital Bank, a.s., která v loňském roce zahájila silnou kampaň v sektoru drobného bankovnictví. Celkový objem klientských úvěrů obchodních bank a ČNB se meziročně snížil o 3,3 %, pouze u spotřebitelských úvěrů došlo k růstu o 11 %, což odpovídá změně nákupních zvyklostí českých domácností, které stále více nakupují na dluh. V roce 2000 sice došlo k poklesu objemu klasifikovaných úvěrů, avšak tento stav je pouze důsledkem převodu nesplácené části úvěrového portfolia z Komerční banky, a.s. do Konsolidační banky. Při vyloučení tohoto převodu by stav klasifikovaných úvěrů zůstal na úrovni přibližně shodné se stavem na konci roku 1999. Trh stavebního spoření zůstal rozdělen mezi šest stavebních spořitelen. Smlouvy na stavební spoření má uzavřeno cca 3,57 mil. obyvatel České republiky (v roce 1999 to bylo 2,8 mil. Kč, tj. nárůst přibližně o 700 tis. klientů) a tato forma spoření je díky své výhodnosti stále nejvyhledávanější. Za rok 2000 došlo k nárůstu počtu nových smluv o 1,1 mil. Naproti tomu stále je poměrně málo využívána možnost získání úvěrů ze stavebního spoření. Ke konci roku 2000 měli klienti stavebních spořitelen naspořeno 110,4 mld. Kč. Podíl stavebních spořitelen na trhu (v %) Název stavební spořitelny

Podíl

Českomoravská stavební spořitelna

36,4

ČS stavební spořitelna

23,4

HYPO stavební spořitelna

3,8

Raiffeisen stavební spořitelna

9,2

Všeobecná stavební spořitelna KB

19,6

Wüstenrot stavební spořitelna

7,6

28

V roce 2000 se zájem o hypoteční úvěry nadále zvyšoval, a to zejména o úvěry na pořízení nového bydlení. Vedoucí postavení si na tomto trhu stále drží Českomoravská hypoteční banka, a.s. Soutěžní prostředí na trhu bankovních služeb je dobré.

Pojišťovnictví V roce 2000 mělo souhlas k činnosti 41 komerčních pojišťovacích ústavů, z toho 33 akciových společností, 1 družstvo, 6 organizačních složek zahraničních pojišťoven a 1 pojišťovna, která vznikla na základě zvláštního zákona (Všeobecná zdravotní pojišťovna). Celkem 15 pojišťoven jsou subjekty s převažujícím zahraničním kapitálem, 6 organizačních složek jsou subjekty výhradně zahraniční. Pojišťovna PATRIE, a. s. je od 1. 12. 2000 v konkurzu. Z 41 pojišťoven je 18 univerzálních - poskytují životní i neživotní pojištění, 3 pojišťovny poskytují životní pojištění a 20 pojištění neživotní. Trh pojišťovnictví zahrnuje více než 200 nabízených pojistných produktů. Úřad sledoval stav konkurenčního prostředí na trhu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, havarijního pojištění motorových vozidel, na trhu pojištění domácností, na trhu úrazového pojištění, na trhu pojištění životního a na trhu nově vznikajícího pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Při posuzování jednotlivých relevantních trhů vycházel Úřad z předepsaného pojistného. Vývoj počtu soutěžitelů v pojišťovnictví v letech 1993 – 2000 Počet pojišťoven

Pojišťovací služby Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Havarijní pojištění soukromých motorových vozidel Havarijní pojištění motorových vozidel podnikatelů Pojištění domácností Úrazové pojištění Životní pojištění

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

1

1

1

1

1

1

1

12

3

7

15

16

20

21

21

8

9

15

17

21

21

21

3

10

11

16

18

20

20

21

Nesledováno

14

15

14

18

21

25

23

14

18

19

20

20

7

29

Vývoj postavení České pojišťovny a. s., vyjádření v % tržního podílu v letech 1992–2000 z předepsaného pojistného Druh pojištění

1992

1.pol 1994 1993

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla

100

100

100

100

100

100

100

100

40

91,3

52

41

47 43 x

40

27

Havarijní pojištění soukromých motorových vozidel Havarijní pojištění motorových vozidel podnikatelů Pojištění domácností Úrazové pojištění Životní pojištění

99,4

98,9 60,6

77

70

53

99,6

81,2

85

75

72

70

56

58

nesledováno

77,6

72

65

73

74

65

61

86

77

60

44

41

99,9

x Vzhledem k tomu, že několik pojišťoven nesleduje havarijní pojištění soukromých motorových vozidel a motorových vozidel podnikatelů jako zvláštní ukazatel, nýbrž jako celek, Úřad hodnotil trh havarijního pojištění motorových vozidel jako celek.

Vývoj hodnot Herfindahl-Hirschmanova indexu (body) a veličiny COMP na jednotlivých relevantních pojistných trzích HHI

Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla

COMP

1997

1998

1999

2000

1997 – 1999

2000

10.000

10.000

2.541

2.425

13

13

2.457

2.275

1.726

13

15

2.634

Havarijní pojištění soukromých motorových vozidel podnikatelů

3.340

Pojištění domácností

5.297

5.077

3.464

3.614

13

13

Úrazové pojištění

6.017

5.551

4.377

4.201

13

13

Životní pojištění

3.997

3.904

2.782

2.367

13

13

Pojištění záruky pro případ úpadku cestovních kanceláří (dále jen „pojištění záruky“) je novým druhem povinně smluvního pojištění, poskytovaným v České republice podle zákona č. 159/99 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 159/99 Sb.“), který nabyl účinnosti od 1. 10. 2000.

Uplynutím 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona (tzn. od 1. 4. 2001) pozbývají platnosti dosavadní živnostenská oprávnění k provozování cestovní kanceláře. Podmínkou pro získání nové koncese k činnosti podle zákona 159/99 Sb. je předložení kladného stanoviska

30

Ministerstva pro místní rozvoj k udělení koncese a pro vydání kladného stanoviska vyžaduje Ministerstvo pro místní rozvoj od cestovní kanceláře doklad o sjednání pojištění záruky. Devět pojišťoven se dohodlo na poskytování pojištění pro případ úpadku cestovních kanceláří v tzv. poolu, předložilo Úřadu návrh dohody a požádalo o udělení výjimky z neplatnosti dohody narušující soutěž. Úřad rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2001, z důvodu veřejného zájmu povolil výjimku na dobu 2 let. Úřad zároveň stanovil, že pojišťovny jsou povinny přijmout taková opatření, aby po ukončení platnosti výjimky byly schopny pojištění záruky poskytovat samostatně. Pojištění záruky poskytuje v České republice samostatně Zürich Pojišťovna, organizační složka, na základě povolení, které jí v srpnu 2000 udělilo Ministerstvo financí. Dalších devět pojišťoven - Allianz pojišťovna, a.s., Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Česká pojišťovna a.s., Česko–rakouská pojišťovna, a.s., ČS – Živnostenská pojišťovna, a.s., Generali Pojišťovna, a.s., IPB Pojišťovna, a.s., Komerční pojišťovna, a. s., Kooperativa, pojišťovna, a. s. (dále jen „devět pojišťoven“), získalo povolení k poskytování pojištění záruky postupně ve druhé polovině roku 2000. Osm z těchto pojišťoven má sjednáno zajištění pro poskytování pojištění záruky jen v rámci poolu. Pouze jedna pojišťovna - Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. je oprávněna k samostatnému poskytování pojištění záruky, nicméně i ona se připojila k pojišťovnám sdruženým v poolu. Jednu žádost o povolení poskytování pojištění záruky v současné době Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění posuzuje. Pojištění cestovním kancelářím bude poskytováno na pobočkách všech devíti zúčastněných pojišťoven, a to jménem pojišťovny Generali Pojišťovna, a. s., která bude stanovovat také výši pojistného. K dalším činnostem – evidence, tiskopisy, asistenční služby klientům atd. je Generali Pojišťovna, a. s. podle dohody pojišťoven sdružených v poolu oprávněna uzavřít smlouvu s výkonným subjektem, který bude stanovené činnosti pro společnost Generali Pojišťovna, a. s., a tím i pro pool, zajišťovat. Za tento subjekt byla vybrána Evropská Cestovní Pojišťovna, a. s., která má s provozováním cestovního pojištění již značné zkušenosti. Konkurenční prostředí na trhu pojištění záruky pro případ úpadku cestovních kanceláří je málo soutěžní.

Účinností zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění provozem vozidla a o změně odpovědnosti z provozu vozidla), došlo od 1. 1. 2000 v pojištění vozidel pro rok 2000 k otevření trhu. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „pojištění odpovědnosti“) poskytovalo 12 pojišťoven - Allianz pojišťovna, a.s., Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Česká pojišťovna, a.s., Česko-rakouská pojišťovna, a.s., ČSOB Pojišťovna, a.s., ČS-Živnostenská pojišťovna, a.s., Generali Pojišťovna, a.s., IPB Pojišťovna, a.s., Komerční pojišťovna, a.s., Kooperativa, pojišťovna, a.s., Union pojišťovna, a.s. a Zürich Pojišťovna, organizační složka. Výše pojistného je po tři roky ze zákona regulována, a proto se nabídky pojišťoven odlišovaly zejména v nabídce souvisejících služeb. Pojištění odpovědnosti již není sjednáváno na

31

konkrétní kalendářní rok, ale na období jednoho roku, např. při koupi vozidla a uzavření pojištění v březnu je sjednáno povinné ručení do března roku následujícího apod. Na trhu pojištění odpovědnosti v roce 2000 zaujímaly tři nejsilnější subjekty Allianz pojišťovna, a.s., Česká pojišťovna a.s. a Kooperativa, pojišťovna, a.s. celkem 76 % podíl. Další tři subjekty ČS-Živnostenská pojišťovna, a.s., IPB Pojišťovna, a.s. a Komerční pojišťovna, a.s. zaujímaly celkem 17 % trhu. Podíl dalších dvou pojišťoven - Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. a Generali Pojišťovna, a.s. přesáhl 5 %. Podíl každé ze zbývajících pojišťoven nedosahoval 1 %. Přesto, že se jedná o trh s dosud málo soutěžním prostředím, je z hlediska hospodářské soutěže zřejmý pozitivní vývoj. V roce 2000 šetřil Úřad podezření z uzavření kartelové dohody pojišťovnami, které jsou ze zákona členy České kanceláře pojistitelů. Veřejnost ovlivnila zejména zpráva o zvýšení minimálního pojistného o 30 % pro rok 2001 (ve srovnání s pojistným pro rok 2000), které se týkalo všech pojišťoven poskytujících pojištění odpovědnosti. Tato skutečnost vedla k řadě stížností, které Úřad ve věci obdržel. Šetřením Úřadu bylo zjištěno, že k porušení zákona na ochranu hospodářské soutěže nedošlo, a to ani při zvýšení pojistného, ani v případě dohody pojišťoven – obě skutečnosti vyplývají ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Havarijní pojištění soukromých motorových vozidel i motorových vozidel podnikatelů v roce 2000 poskytovalo v České republice stejně jako v roce 1999 celkem 21 pojišťoven. Poněvadž několik pojišťoven ve svých analýzách nerozlišuje pojištění soukromých motorových vozidel a motorových vozidel podnikatelů jako zvláštní ukazatel, hodnotil Úřad trh havarijního pojištění motorových vozidel jako celek. Na trhu havarijního pojištění motorových vozidel zaujímají tři nejsilnější subjekty – Allianz pojišťovna, a. s., Česká pojišťovna, a. s. a Kooperativa, pojišťovna, a. s. tržní podíl 66 %. Podíly dalších dvou soutěžitelů - ČS-Živnostenská pojišťovna, a.s., a IPB Pojišťovna, a.s. dosahovaly celkem 18 %. Podíl dalších 2 pojišťoven – Generali Pojišťovna, a. s. a Česko-rakouská pojišťovna, a. s. činil celkem 9 %. Tržní podíl subjektů Česká podnikatelská pojišťovna, a. s. a Zürich Pojišťovna, organizační složka přesáhl celkem 3 % trhu. Podíl každého z ostatních 12 soutěžitelů se pohyboval do 1 % trhu. V průběhu roku 2000 se snížil na tomto trhu podíl nejsilnějšího soutěžitele - společnosti Česká pojišťovna, a.s. ze 40 % v roce 1999 na 27 % v roce 2000. Z pohledu ochrany hospodářské soutěže se však stále jedná o trh s málo soutěžním prostředím. Relevantní trh pojištění domácností je málo soutěžní a je stále ovlivňován působením společnosti Česká pojišťovna, a. s., která zaujímá 58 % trhu. Podíl každého z dalších 4 subjektů - Allianz pojišťovna, a. s., ČS-Živnostenská pojišťovna, a.s. IPB Pojišťovna, a.s. a Kooperativa, pojišťovna, a. s. se pohyboval od 4 do 13 % a celkem tyto pojišťovny zaujímaly 30 % trhu. Každá z dalších 5 pojišťoven zaujímala tržní podíl od 1 do 3 %. Podíly každého z dalších 11 subjektů, působících na trhu pojištění domácností, se pohybovaly v rozmezí do 1 % trhu. Celkový počet pojišťoven působících na trhu v roce 2000 se zvýšil na 21, oproti 20 pojišťovnám, které působily na trhu v roce předchozím.

32

Stav konkurenčního prostředí na trhu úrazového pojištění je málo soutěžní. Přetrvává dominantní postavení společnosti Česká pojišťovna a. s. s 61 % podílem na trhu (v roce 1999 zaujímala tato společnost 65 % podíl). Pojišťovny Allianz pojišťovna, a. s., Kooperativa, pojišťovna, a. s. a První americko-česká pojišťovna, a. s., v roce 2000 zaujímaly celkem 23 % trhu. Podíly každého z následujících čtyř subjektů – Česko-rakouská pojišťovna, a.s., Generali Pojišťovna a.s., IPB Pojišťovna, a.s. a Komerční pojišťovna, a.s. se pohybují v rozmezí 2 – 3 %. Podíly dalších tří subjektů se pohybují od 1 do 2 % trhu. Podíly ostatních 12 pojišťoven, působících na trhu úrazového pojištění, se pohybují do 1 % trhu. Počet 25 subjektů, které poskytovaly úrazové pojištění v České republice v roce 1999, se snížil na 23 subjektů v roce 2000. Životní pojištění poskytovalo v roce 2000 v České republice 20 pojišťoven, stejně jako v roce 1999. Tři nejsilnější pojišťovny - Česká pojišťovna, a. s., IPB Pojišťovna, a. s. a Nationale-Nederlanden, životní pojišťovna, zaujímaly celkem na tomto trhu tržní podíl 75 %, což je o 9 % méně než v roce 1999. Podíly na relevantním trhu každého z dalších tří subjektů – Allianz pojišťovna, a. s., Kooperativa, pojišťovna, a. s. a První americko-česká pojišťovna, a. s. – se pohybovaly od 3 do 7 %, podíly každé z dalších 4 pojišťoven se pohybovaly od 1 do 3 % trhu. Každý z dalších 10 subjektů, působících na trhu životního pojištění, zaujímal tržní podíl do 1 %. Z pohledu ochrany hospodářské soutěže se jedná o trh s málo soutěžním prostředím. PRODEJ DOPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ

V roce 2000 zaznamenal český trh prodeje dopravních prostředků mírný nárůst o necelá 2 % oproti roku 1999. Celkem oficiální dovozci a výrobci prodali v České republice téměř 180 000 silničních vozidel všech kategorií, což zahrnuje osobní, užitkové a nákladní automobily, autobusy a motocykly. Růst prodeje odráží mírně se zlepšující ekonomickou situaci a také stále výhodnější podmínky pro nákup vozidla, jako je havarijní pojištění a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla až na tři roky při nákupu na leasing, nulové navýšení leasingových splátek, sezónní slevy apod.

Osobní automobily Svoji dominantní pozici na trhu nových osobních automobilů si upevnila Škoda Auto, a.s. V průběhu roku 2000 vstoupila na trh s novým modelem Škoda Fabia. Její nástup vede k postupnému snižování výroby modelu Škoda Felicia, který v roce 2000 tvořil přibližně 40 % z prodejů Škody Auto, a.s.; výroba tohoto modelu má být ukončena koncem roku 2001. Také se očekává nástup nového modelu střední třídy. Na trhu osobních automobilů je soutěžní prostředí dobré.

33

Celkový prodej osobních automobilů v České republice za r. 2000 a porovnání s r. 1999. Pořadí

Značka

Prodej 2000

Podíl na trhu

Prodej 1999

Podíl na trhu

Meziroční rozdíl v %

1

ŠKODA

78.185

52,6 %

72.494

49,6 %

7,9 %

2

OPEL

8.879

6,0 %

9.566

6,5 %

- 7,2 %

3

VW

7.836

5,3 %

8.151

5,6 %

-3,9 %

4

RENAULT

7.509

5,0 %

6.952

4,8 %

8,0 %

5

PEUGEOT

6.836

4,6 %

5.173

3,5 %

32,1 %

6

DAEWOO

4.665

3,1 %

6.016

4,1 %

-22,5 %

7

FORD

4.378

2,9 %

7.360

5,0 %

-40,5 %

8

TOYOTA

3.666

2,5 %

3.604

2,5 %

1,7 %

9

SEAT

3.549

2,4 %

3.465

2,4 %

2,4 %

10

FIAT

3.374

2,3 %

4.714

3,2 %

-28,4 %

11

CITROEN

2.989

2,0 %

2.631

1,8 %

13,6 %

12

MAZDA

2.795

1,9 %

2.702

1,8 %

3,4 %

13

NISSAN

2.552

1,7 %

2.638

1,8 %

-3,3 %

14

HONDA

1.626

1,1 %

1.967

1,3 %

-17,3 %

15

SUZUKI

1.441

1,0 %

1.287

0,9 %

12,0 %

Celkem prodaných vozů

148.702

146.190

1,7 %

Lehké užitkové automobily Také na tomto trhu Škoda Auto, a.s. obhájila svou vedoucí pozici v oblasti lehkých užitkových automobilů s celkovou hmotností do 3,5 tuny, její podíl na trhu je přibližně 18 %. Zde je však již patrný zájem zákazníků o větší a luxusnější vozy, jako jsou např. Ford Transit, VW Transporter, Mercedes Vito a další, které lze užívat jako rodinný i užitkový vůz s výhodou možného odpočtu daně z přidané hodnoty. Konkurenční prostředí na trhu lehkých užitkových automobilů je dobré.

34

Celkový prodej lehkých užitkových vozů v České republice v roce 2000. Pořadí

Značka

Prodej 2000

Podíl na trhu

Prodej 1999

1

ŠKODA

2.695

17,9 %

3.458

2

FORD

2.379

15,8 %

2.676

3

VW

2.109

14,0 %

1.902

4

MERCEDES BENZ

1.387

9,2 %

1.329

5

PEUGEOT

1.192

7,9 %

1.089

6

RENAULT

961

6,4 %

733

7

CITROEN

664

4,4 %

875

8

FIAT

541

3,6 %

606

9

KIA

436

2,9 %

324

10

MAZDA

424

2,8 %

360

11

NISSAN

363

2,4 %

365

12

LUBLIN-DAEWOO

354

2,3 %

365

13

IVECO

299

2,0 %

203

14

OPEL

263

1,7 %

259

15

DACIA

187

1,2 %

0

Celkem prodaných vozů

15.088

15.782

Těžké nákladní automobily a autobusy Kategorie těžkých nákladních vozidel nad 3,5 tuny vykázala oproti roku 1999 neobvyklý růst, a to o více jak 20 %. Výrobci prodali celkem 7 224 nákladních vozidel, z čehož více jak 19 % neslo značku Mercedes. S téměř 17 % zaujímá druhou příčku Daewoo Avia, následovaná automobily Iveco, DAF a Renault. V kategorii autobusů získala nejvyšší, téměř 70 % podíl, značka Karosa s 504 prodanými autobusy, následovaná značkou SOR – 105 ks a Mercedes Benz – 52 ks. Celkem bylo v České republice prodáno 723 vozů, z čehož městské dopravní podniky nakoupily 247 ks, linkových autobusů se prodalo 360 ks a autokarů 116 ks. Na trhu těžkých nákladních automobilů a autobusů je soutěžní prostředí dobré.

VÝROBA ELEKTRICKÝCH A OPTICKÝCH PŘÍSTROJŮ Průmysl přístrojové, regulační a automatizační techniky, zdravotnických, optických a časoměrných přístrojů zahrnuje široký sortiment výrobků od jednoduchých mechanických měřidel až po složitá zařízení investičního charakteru. Tomu odpovídá i různorodost používaných výrobních technologií. Tento průmysl využívá velkou část strojírenských technologií, výrobních postupů i výsledků výpočetní techniky. U složitějších přístrojů a

35

zařízení klade vysoké nároky na spolupráci strojírenských, elektrotechnických a elektronických profesí. V roce 2000 Úřad povolil spojení podniků Meopta Přerov, a.s. a Meopta – optika, a.s. týkající se oboru optické přístroje a regulační technika. Jednalo se o 2 samostatné a nezastupitelné trhy, a to puškové zaměřovací dalekohledy (Meopta – optika, a.s.) a zvětšovací přístroje (Meopta Přerov, a.s.). Na tuzemském trhu puškových zaměřovacích dalekohledů i zvětšovacích přístrojů se po spojení podíly nezměnily, neboť se jednalo o konglomerátní spojení podniků, kdy tyto nebyly přímými konkurenty. Meopta Přerova, a.s. i Meopta, a.s. – optika budou nadále uvedené výrobky vyrábět a dodávat na tuzemský trh. Na žádném z těchto trhů, na kterých působí vedle spojovaných subjektů zejména zahraniční soutěžitelé, tedy nedošlo k narušení hospodářské soutěže. U puškových zaměřovacích dalekohledů ve světě spotřeba tohoto výrobku roste, na tuzemském trhu, kde je množina potenciálních konečných spotřebitelů omezena, se velký růst objemu prodeje neočekává. U zvětšovacích přístrojů, v důsledku nástupu digitálních technologií zpracování obrazu, dochází k postupnému poklesu poptávky. Na tuzemském trhu se oživení trhu v této komoditě neočekává. Konkurence na světových trzích v odvětví je vysoká. Totéž platí o tuzemském trhu, kde je konkurence plně srovnatelná s trhy zahraničními. Nabídka ve většině sortimentu převyšuje poptávku. Přes silnou zahraniční konkurenci jako jsou Siemens, Philips, Schneider Elektric, ABB a další, jsou tuzemští výrobci konkurenčně schopní ve výrobě vybraného sortimentu automatizační a regulační techniky, regulačních přístrojů a komponentů s nižšími výrobními náklady. Průmyslové odvětví je z pozice evropské a světové výroby perspektivní. K rozvojovým oborům je proto možné zařadit některé skupiny výrobků zdravotnické techniky a optiky. Ve většině sortimentu se jedná o výrobu přístrojů a zařízení s vysokým podílem duševní práce a s minimálním dopadem na životní prostředí. Soutěžní prostředí je v tomto odvětví dobré.

CHEMICKÝ A FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL Chemický průmysl V chemickém průmyslu České republiky působí velké množství subjektů – a to tuzemských i zahraničních. Typické pro toto odvětví je, že tyto společnosti se často zaměřují jen na určitou oblast chemické výroby. Nejvýznamnějšími soutěžiteli v chemickém průmyslu v České republice jsou zejména společnosti Unipetrol, a.s. a Agrofert Holding, a.s. Do holdingu Unipetrol, a.s. patří Česká rafinérská, a.s., Benzina, a.s., Chemopetrol, a.s. a Kaučuk, a.s. V březnu 2001 bylo Úřadem povoleno s podmínkou spojení podniků Unipetrol, a.s. a Paramo, a.s. Postavení Unipetrolu, a.s. v české chemii je významné zejména proto, že

36

jeho dceřiné společnosti zajišťují dodávky vstupních surovin pro převážnou většinu tuzemských společností působících v oblasti chemické výroby. Agrofert Holding, a.s. je soutěžitelem, který v oblasti chemického průmyslu působí na velkém množství výrobkových trhů. Agrofert je zde činný prostřednictvím svých dceřiných společností Precheza a.s., Lovochemie, a.s. a Deza, a.s. Další společnosti spadající do Agrofert Holdingu se pak zabývají obchodem se zemědělskými potřebami (hnojiva a chemické přípravky na ochranu rostlin) a poskytováním služeb zemědělcům. Koncem roku došlo v oblasti chemického průmyslu k významné fúzi – společnost Agrobohemie, a.s., jež je z 50 % kontrolována Unipetrolem a z 50% Agrofertem, získala na základě smlouvy o převodu cenných papírů kontrolu nad společností Aliachem, a.s., jež byla součástí konkursní podstaty Chemapol Group. V důsledku uvedeného spojení došlo k výraznému navýšení tržního podílu skupiny Agrofert Holding na trhu jednosložkových dusíkatých hnojiv (konkrétně DAM 390), kde jako výrobce působí Aliachem, o.z. Synthesia, a Lovochemie, a.s., dceřiná společnost Agrobohemie. Úřad proto dané spojení povolil s omezující podmínkou, podle níž se spojovaným společnostem ukládá neomezovat po dobu 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí bez ospravedlnitelných důvodů dodávky hnojiva DAM 390 pro distribuční společnosti stojící mimo skupinu Agrofert Holding. V roce 2000 došlo k mnoha fúzím i v rámci světového chemického průmyslu, přičemž některé z nich se svými účinky projevily i na tuzemském trhu. Úřad posuzoval spojení společností BASF A.G. a American Cyanamid Company, které se projevilo na tuzemském trhu přípravků na ochranu rostlin. Dále se Úřad zabýval spojením společností Bayer A.G. a Lyondell Chemical Company, které ovlivnilo tuzemský trh polyetherových polyolů. V závěru roku posuzoval Úřad spojení společností DyStar A.G. a BASF A.G., v jehož důsledku byl ovlivněn tuzemský trh textilních barviv, konkrétně barviv na celulózová vlákna. Největší podíl chemické výroby je soustředěn v holdingu UNIPETROL (jak z hlediska objemu, tak jednotlivých druhů chemických výrobků). V rámci holdingu jde o konglomerát mnoha firem ovládaných společným vlastníkem, který je koncipován tak, aby si vzájemně nekonkurovaly. V chemickém průmyslu existují bariéry pro vstup nových soutěžitelů na trh – jsou zde vysoké náklady na know-how, licence, patentovou ochranu, na výzkum a vývoj, na technologické a výrobkové inovace.Trh je však otevřený, což umožňuje, aby zde své dodávky realizovaly i zahraniční společnosti, a proto lze soutěžní prostředí v chemickém průmyslu charakterizovat jako dobré.

Farmaceutický průmysl V roce 2000 pokračoval trend rostoucí spotřeby léčiv. Odvětví, charakteristické vysokými vstupními náklady (na výzkum a vývoj), je příznivě ovlivňováno vstupem zahraničního kapitálu (např. Pliva Kraków, IVAX Galena). Na trhu je široká nabídka léčiv domácích výrobců i léčiv z dovozu.

37

Léčiva a jejich distribuce

V České republice působí několik desítek soutěžitelů dodávajících léčiva. Někteří z nich mají na určitých trzích léčiv dominantní postavení. Celosvětovým trendem, který se projevuje také v České republice, je spojování výrobců léčiv. V roce 2000 Úřad povolil spojení podniků Pliva Kraków, Zakłady Farmaceutyzcne, S.A. a Lachema, a.s., které se týkalo trhu léčiv. Bariérou vstupu distributorů léčiv na trh je především nutnost získat povolení pro užívání léčiv na tuzemském trhu ze strany státních orgánů. Soutěžní prostředí na tomto trhu je dobré.

PRŮMYSL SKLA, KERAMIKY A STAVEBNÍCH HMOT Trh keramických dlaždic a keramických obkladaček Na trhu keramických dlaždic v České republice působí dva největší tuzemští výrobci a dodavatelé – společnost Chlumčanské keramické závody, a. s. (CHKZ) a RAKO, a. s. a dále společnost Keramika Horní Bříza, a. s. (KHB). Tyto tři subjekty zaujímají asi 60 % podíl trhu. Dovoz tvoří asi 20 % trhu. Dále na trhu působí drobní dodavatelé – Borgres, Keramost, MŠLZ, PKZ, Keramika Šatov a Kemat Skalná. Na trhu keramických obkladaček působí v České republice dva tradiční tuzemští výrobci a dodavatelé - RAKO a KHB. Tyto dva subjekty zaujímají podíl kolem 70 % trhu. Společný podíl dalších tuzemských dodavatelů se odhaduje na max. 5 % trhu. Dovoz zaujímá průměrně 20 % podíl. Na trhu keramických dlaždic a na trhu keramických obkladaček nejsou známy žádné bariéry vstupu. Pro keramické obkladačky a dlaždice ze země původu náležející do Evropské unie a zemí CEFTA, dovážené do České republiky, jsou od 1. 1. 2001 stanoveny nulové celní sazby. Dovážené výrobky jsou importovány zejména z Itálie a Španělska, k dovozu z jiných zemí prakticky nedochází. V roce 1999 zahájila italská společnost ITS prostřednictvím své dceřiné společnosti BSK Přestanov, a. s. výstavbu nového závodu na výrobu keramických obkladaček v Přestanově. Zahájení výroby se předpokládá v polovině roku 2001. Velká část výrobní produkce je určena pro vývoz do zahraničí, lze ovšem předpokládat, že část se také uplatní na trhu v České republice. K prodeji keramických dlaždic a obkladaček dochází většinou prostřednictvím velkoobchodů se stavebním materiálem, obchodních řetězců specializovaných hypermarketů (Baumax, Bauhaus, OBI apod.) a prostřednictvím ostatních prodejen stavebních materiálů. Dále jsou to přímé prodeje velkým stavebním firmám, vždy určené pro konkrétní investiční akci. Soutěžní prostředí na trhu keramických dlaždic a keramických obkladaček je dobré.

Průmysl stavebních hmot Odvětví průmyslu stavebních hmot kryje většinu domácí poptávky, i když s klesající tendencí v důsledku realizovaných dovozů. Některé obory se stále více uplatňují na zahraničních 38

trzích, například v roce 2000 se opět zvýšil vývoz zdících materiálů, zvláště do Polska a Maďarska. U většiny výrobců v odvětví již byly realizovány zásadní technologické změny a rozhodující část výrobců je kapitálově a organizačně propojena s předními producenty zemí Evropské unie. V roce 2000 pokračovala koncentrace v rámci některých oborů. Na trhu zdících materiálů působí desítky soutěžitelů (cihlářské výrobky – Wienerberger CP, a.s., České cihelny Josef Meindl, spol. s r.o., CIDEM Hranice, pórobeton – YTONG, Hebel). V oblasti kamenoprůmyslu působí větší počet malých společností s podílem na celostátním trhu do 10 %. Trh sádrokartonových desek je zásobován především výrobky společností Knauf a Rigips. Ve výrobě zdicích materiálů došlo k posílení postavení rakouské společnosti WZI AG, která získala pro a.s. Wienerberger Cihlářský průmysl, a.s. České Budějovice západočeskou výrobnu Cihelnu Přeštice od společnosti České cihelny Josef Meindl, spol. s r.o. To vedlo vedení společnosti WCP ke spojení dosud samostatně působících jednotek do jednoho právního subjektu. Na trhu cementu na území České republiky působí současné době čtyři výrobci. Jsou to Českomoravský cement, a.s. s majoritním vlastníkem společností Heidelberger Zement, CEVA Prachovice, a.s. s majoritním vlastníkem společností Holderbank, Čížkovická cementárna, a.s. s majoritním vlastníkem Societé de Development Industriel Lafarge (Lafarge Cement) a Cement Hranice, a.s., kde většinovým vlastníkem je nyní společnost Dyckerhoff Zement International, SRN. Prodej cementu v tuzemsku byl v roce 2000 negativně ovlivněn útlumem výstavby dálnic a rychlostních komunikací i zvýšením dovozu, a to především baleného cementu. Kapitálová náročnost výroby stavebních materiálů a prvků je poměrně vysoká, jedná se o stamiliony korun (u kamenoprůmyslu desítky milionů korun). Překážkou vstupu na trh je také nutnost získání surovinových ložisek, kterých je omezené množství, jakož i povolení k jejich využití ze strany příslušných státních orgánů. V jednotlivých oborech průmyslu stavebních hmot (výroba cementu, cihlářský průmysl, keramický průmysl, kamenoprůmysl) je soutěžní prostředí dobré.

PAPÍRENSKÝ PRŮMYSL Výroba vlákniny, papíru a lepenky Na tuzemském trhu působí několik papírenských společností, které vyrábí a dodávají na tuzemský trh bělenou a nebělenou sulfátovou a sulfitovou buničinu, pytlový papír, novinový papír, vlnitou lepenku a obaly z vlnité lepenky, obaly z hladké lepenky, tiskové papíry a balicí papíry. Papírenský průmysl je silně orientován na vývoz. Automatickým licencím podléhá v dovozu do České republiky pouze sběrový papír, dnem vstupu České republiky do Evropské unie tyto licence zaniknou. Papírenský průmysl je

39

vysoce investičně náročné odvětví. Výstavba nové kapacity „na zelené louce“ představuje investiční náklady 9 –12 miliard Kč. V roce 2000 došlo ke změně majitele papírenského podniku ve Štětí. Majitelem 98,5 % akcií společnosti Frantschach Pulp a Paper, a.s. (dříve AssiDomän Sepap, a.s.) se stala holandská společnost Frantschach International B.V., náležející do skupiny Frantschach. Získáním kontroly nad společností Frantschach Pulp a Paper, a.s. došlo také k získání nepřímé kontroly nad společností Frantschach Industrial Packaging, a.s. (dříve AssiDomän Sepap Sack, a.s.), vyrábějící papírové pytle. Začátkem roku 2001 došlo ke změně hlavního akcionáře společnosti Biocel, a.s Paskov, kterým se stala rakouská společnost Zellstoff Pőls Aktiengesellschaft s podílem 93,6 % akcií společnosti Biocel, a.s. Závod na výrobu vlnité lepenky hodlá postavit v Rokycanech německá firma Pro-Well, která chce za tímto účelem investovat téměř 1 mld. Kč. Firma zde plánuje ročně vyrábět 125 tis. tun vlnité lepenky, kterou chce zásobovat hlavně východní trhy. Celková výroba vlnité lepenky činila v roce 2000 v České republice 215 tis. tun. Soutěžní prostředí na daných trzích je dobré.

Trh obalů z vlnité lepenky Na trhu působí šest hlavních subjektů - Bupak Obaly, a.s., MODEL OBALY a.s., AssiDomän Packaging Česká republika, spol. s r.o., Kappa Karton Morava, spol s r.o., OBALEX, spol. s r.o., THIMM Obaly, k.s., které obaly z vlnité lepenky vyrábí a dodávají na trh České republiky. Na trhu obalů z vlnité lepenky zaujímá těchto 6 subjektů asi 80 % podíl. Dalších 20 % zaujímá dovoz a drobní výrobci, kteří z nakoupené vlnité lepenky vyrábějí obaly v různých, někdy provizorně přizpůsobených prostorách. Trh obalů s vlnitou lepenkou se vyznačuje zakázkovou výrobou. Odběrateli jsou různé výrobní podniky, které pro prodej své produkce potřebují vhodný obal. Prodej obalů z vlnité lepenky prostřednictvím velkoobchodů je minimální. Konkurenční prostředí na trhu obalů z vlnité lepenky je málo soutěžní.

GUMÁRENSKÝ A PLASTIKÁŘSKÝ PRŮMYSL Toto zpracovatelské odvětví se vyznačuje nadprůměrnou dynamikou růstu tržeb z prodeje vlastních výrobků a služeb, přidané hodnoty a v dalších hospodářských a finančních ukazatelích. Rozhodujícími odběrateli výrobků tohoto odvětví jsou strojírenství, elektrotechnika, automobilový průmysl, potravinářství, zemědělství a stavebnictví, řada výrobků slouží i pro potřebu v domácnostech a pro volný čas. Od ostatního zpracovatelského průmyslu se toto odvětví liší především vysokým podílem zpracování přírodních a syntetických elastomerů a plastů, širokou sortimentní výměnou v rámci zahraničního obchodu (to platí hlavně o výrobcích z plastů) a rostoucí rolí malých a středních podniků. Odvětví, díky dynamickému růstu spotřeby plastů (vývoj nových polymerů), charakterizuje inovace výrobních a zpracovatelských technologií (např. 40

vytlačování, vstřikování, lisování, kalandrování, vyfukování atd.) zejména periférních prvků. Technologické odpady z výroby se zpravidla po rozdrcení znovu používají ve výrobě. Hlavními surovinami v odvětví jsou přírodní a syntetické kaučuky a plasty. S výjimkou přírodního kaučuku, konstrukčních plastů a speciálních přísad se odvětví opírá převážně o tuzemskou surovinovou základnu z Chemopetrolu, Kaučuku, Spolany, Spolchemie, Silonu aj. Všeobecně lze říci, že vývoj cen materiálových vstupů se zde řídí konjunkturálním vývojem na světových trzích v základních surovinách a polotovarech, jako jsou přírodní kaučuk, ropa, ropné produkty a samotné plasty. K podstatnějšímu cenovému růstu došlo pouze v roce 1995, v dalších letech se však situaci stabilizovala. Teprve rok 1999 přinesl nárůst cen některých surovinových komodit (přírodní kaučuk, ropa aj.), který se s určitým časovým posunem promítnul i do cen plastů a syntetického kaučuku a nakonec i do finálních výrobků výrazněji až v roce 2000. V roce 2000 Úřad schválil čtyři dohody o frančíze, které společnost Barum Continental spol. s r.o. uzavřela s distributory plášťů, duší a vložek prodávaných pro náhradní spotřebu konečným spotřebitelům. K největším společnostem v gumárenském oboru patří co do objemu tržeb společnost Barum Continental spol s r.o. (největší domácí producent pneumatik a výhradní dovozce pneumatik koncernu Continental), Česká gumárenská společnost, a.s., Gumárny Zubří, a.s. a Semperflex Optimit a.s. V plastikářském oboru dnes existuje v České republice přes 350 výrobců plastových produktů. K největším patří Aliachem a.s., odštěpné závody Fatra Napajedla a Technoplast.

V roce 2000 Úřad posuzoval dvě spojení spadající do tohoto průmyslového odvětví. Prvním bylo spojení podniků Specialty Filaments CZ, spol. s r.o., který je součástí holdingu APEX SPECIALITY MATERIALS Inc. z USA, a HPG Hahl Pelinka, spol. s r.o. Relevantní výrobkový trh byl pro toto spojení podniků vymezen jako trh syntetických žíní a trh průmyslových vlasců. Spojení podniků, k němuž došlo tím, že společnost Specialty Filaments nabyla přímou kontrolu nad částí podniku HPG Hahl Pelinka, Úřad povolil. Spojení mělo dopad pouze na trh syntetických žíní, neboť HPG ostatní monofily (žíně a vlasce) na tuzemský trh nedodává a na těchto trzích tedy nedošlo ke koncentraci. Na trhu syntetických žíní se však spojili jediní dva tuzemští výrobci. Současně s dodávkami společnosti Hahl Filaments, patřící do holdingu APEX, je podíl spojovaných subjektů po spojení 90 %. Dodávky ostatních zahraničních soutěžitelů na tento trh jsou tedy v porovnání s objemem dodávek spojovaných subjektů minimální. Druhým spojením v rámci tohoto odvětví bylo spojení podniků Eftec Europe Holding AG a D LAST, spol. s r.o. Relevantní výrobkový trh byl stanoven jako výroba PVC tmelů pro antikorozní účely a jejich prodej výrobcům originálního vybavení. Spojení podniků, ke kterému došlo tím, že společnost Eftec Europe Holding získala od společnosti D PLAST 50 % akcií společnosti VULKANPLAST, a.s., na základě čehož vykonávají nad touto společností společnou kontrolu, Úřad povolil bez omezení.

41

Na tuzemském trhu se po spojení podíl spojením vzniklého subjektu nezměnil, neboť EFTEC ani žádná jiná společnost z mateřské skupiny EMS TOGO Group zastupitelné výrobky nedodává a ani se to v blízké budoucnosti nepředpokládá. VULKANPLAST bude i nadále uvedené výrobky vyrábět a dodávat a lze předpokládat, že podstatná většina produkce VULKANPLASTU bude i nadále určena pro tuzemský trh, představovaný zejména poptávkou společnosti ŠKODA AUTO, a.s., přičemž však může být ve výběrovém řízení, konaném každoročně v rámci celého koncernu Volkswagen pro další rok, vybrán jiný dodavatel. Takto by společnost VULKANPLAST, nebo i kterákoliv jiná, mohla ztratit dosavadní silně dominantní postavení na daném relevantním trhu. Investiční náročnost v plastikářském průmyslu je ve srovnání s chemickým průmyslem nižší, neboť se většinou jedná o nákup jednodušších výrobních linek. Soutěžní prostředí je v tomto odvětví dobré.

DOBÝVÁNÍ NEROSTNÝCH SUROVIN Trh pevných paliv Ve srovnání s rokem 1999 nedošlo v roce 2000 k podstatným vlastnickým změnám v tuzemských společnostech zabývajících se těžbou uhlí. V říjnu roku 2000 došlo k zahájení zkušebního provozu jaderné elektrárny Temelín, která má být plně v provozu v průběhu roku 2001. V důsledku toho se očekávají výrazné změny zejména na trhu hnědého uhlí (postupný útlum těžby hnědého uhlí). Také se očekává uzavření uhelných elektráren v Spolkové republice Německo, do kterých hnědouhelné společnosti vyvezly v roce 2000 přes 2 mil. t hnědého uhlí. Ačkoli v roce 2000 byl zaznamenán mírný nárůst v poptávce po hnědém uhlí, nelze očekávat, že tento vývoj bude přetrvávat v důsledku výše zmíněných okolností i v následujících letech. Na trhu hnědého uhlí působí tři soutěžitelé (Mostecká uhelná společnost, a.s., Severočeské doly, a.s., Sokolovská uhelná, a.s.); na trhu černého uhlí působí pouze jeden soutěžitel. Systém distribuce uhlí nedoznal oproti roku 1999 zásadnějších změn. Distribuci černého uhlí z produkce OKD pro export zajišťuje společnost METALIMEX, a.s. Tuzemský velkoobchod byl soustředěn do tří společností: dceřiná společnost OKD, Karbonia Kladno, a.s. a dvě na spojeném podniku nezávislé společnosti – Tchas, spol. s r.o. a Bohemiacoal, spol. s r.o. v souladu s rozhodnutím Úřadu, který v roce 1998 povolil spojení OKD a ČMD. Na trhu černého uhlí i na trhu hnědého uhlí je málo soutěžní prostředí.

RAFINÉRSKÉ ZPRACOVÁNÍ ROPY Rafinérský průmysl Odvětví rafinérského zpracování ropy je závislé z cca 99 % na dovozech ropy. V souvislosti s otevřením české ekonomiky je rafinérské zpracování ropy vystaveno rostoucímu konkurenčnímu tlaku. V důsledku oslabování české koruny vůči americkému dolaru a

42

z důvodu nárůstu ceny ropy na světových trzích docházelo zejména ve druhé polovině roku 2000 k výrazným nárůstům ceny benzínu na čerpacích stanicích, což mělo za následek i výrazné omezení jeho spotřeby. Tento trh je charakteristický propojením mezi výrobcem a prodejcem – jednotliví výrobci pohonných hmot jsou propojeni s distributory (provozovateli sítí čerpacích stanic). V roce 2000 došlo k významné vlastnické změně, a to k zařazení společnosti Paramo, a.s. do holdingové společnosti UNIPETROL, a.s. odkupem 70,87 % podílu na společnosti Paramo od Fondu národního majetku. Tímto spojením došlo ke koncentraci subjektů činných v rafinérsko – petrochemické výrobě do navazujících a doplňujících se řetězců. Zpracování ropy se vyznačuje vysokou provozní a investiční náročností a je charakterizováno řetězcovým způsobem výroby navazujících produktů, vyžadujících optimalizaci produkce. Spojením došlo k posílení tržních podílů holdingové společnosti UNIPETROL, a.s. na trzích motorové nafty, topných olejů, mazacích olejů a na trhu primárního benzínu. Současně společnost UNIPETROL, a.s. do své skupiny získala komplexní řetězec ropných produktů (včetně ropných asfaltů). V sousedních státech působí několik rafinerií (Rakousko, Slovensko, Německo), které se s ohledem na malé přepravní vzdálenosti snaží prosadit své produkty také na tuzemském trhu. Pro nové potenciální soutěžitele v tomto oboru je největší bariérou vstupu na trh vysoká kapitálová náročnost na vybudování nové rafinérie. Existuje však nadbytek výrobních kapacit (nejen v České republice, ale i ve střední Evropě), které nejsou plně využity. Tuzemští výrobci jsou na daném trhu vystaveni silné konkurenci zahraničních rafinérií (nacházejících se v nevelké vzdálenosti od hranic České republiky – např. Slovnaft, OMV apod.). Z uvedeného důvodu lze soutěžní prostředí na trhu ropných produktů hodnotit jako dobré.

Prodej pohonných hmot na čerpacích stanicích Pohonné hmoty na tuzemský trh mimo České rafinérské, a.s. dodává také Slovnaft (Slovensko), ÖMV (Rakousko), ELF (Německo). Cena pohonných hmot je ovlivněna mj. cenou ropy, na kterou působí pohyb kurzu koruny (zejména oslabování koruny vůči americkému dolaru), kdy tato cena od prosince 1998 dramaticky vzrostla (v průměru o více než 180 % do konce roku 2000). Další významnou složkou ceny pohonných hmot jsou spotřební daň a DPH. V České republice činí spotřební daň z jednoho litru benzinu 10,84 Kč a DPH je 22 %, dohromady to činí cca 54 % z konečné ceny jednoho litru benzínu – pro srovnání, v EU je situace obdobná, daně tvoří v průměru 68 % z ceny pohonných hmot. Náklady na distribuci pohonných hmot jsou v porovnání s uvedenými složkami ceny relativně nejnižší a pouze tato složka ceny prakticky vytváří prostor pro možnou koordinaci postupu soutěžitelů dodávajících pohonné hmoty na tuzemský trh a pro šetření Úřadu.

43

Role jednotlivých cenových komponentů na výsledné ceně benzínu 11% 35%

Ropa a rafinace Daně (spotřební daň, DPH) Distribuce

54%

Úřad opakovaně prošetřoval podezření, že ceny pohonných hmot jsou výsledkem spolupráce a vzájemné koordinace mezi hlavními distributory pohonných hmot – vlastníky čerpacích stanic. Z analýzy Úřadu vyplývá, že nárůst ceny pohonných hmot na českém trhu je především ovlivněn nárůstem cen na světových trzích v důsledku rozhodnutí států sdružených v OPEC. Nejvyšší zisky jsou vykazovány na úrovni producentů ropy a nikoli na úrovni konečné distribuce pohonných hmot. Na základě provedeného hloubkového šetření nebyly Úřadem zjištěny takové skutečnosti, které by signalizovaly, případně prokazovaly porušení zákona. Šetřením nebylo zejména prokázáno, že konečná cena pohonných hmot na čerpacích stanicích pro konečného spotřebitele je výsledkem vzájemné cenové koordinace hlavních distribučních společností. Na tuzemském trhu distribuce pohonných hmot působí velké množství domácích a zahraničních soutěžitelů. Dle zdrojů České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu je na území České republiky provozováno cca 1 884 čerpacích stanic, jejich přesný počet však nelze zjistit, protože není celostátně evidován. Došlo tak k mírnému nárůstu počtu čerpacích stanic (v roce 1999 bylo na trhu 1 830 čerpacích stanic). I v roce 1999 zahraniční společnosti pokračovaly ve stavbě a otevírání nových čerpacích stanic, avšak nižším tempem oproti předcházejícím letům. Náklady na vybudování jedné moderní čerpací stanice se pohybují okolo 40 mil. Kč. Soutěžní prostředí se vyznačuje velkým počtem soutěžitelů, z nichž řada podniká jako fyzické osoby a vlastní pouze jednu nebo jen několik čerpacích stanic (žádný z těchto drobných soutěžitelů však nevlastní více než 20 čerpacích stanic).

44

Pořadí největších soutěžitelů dle počtu čerpacích stanic na území České republiky k 31. 12. 2000. Pořadí

Název soutěžitele

Počet čerpacích stanic

1.

Benzina, a.s.

339

2.

Benzina, s.p.

187

3.

ÖMV Česká republika, spol. s r.o.

104

4.

PAP OIL, a.s.

98

5.

Shell Czech Republic, a.s.

90

6.

ARAL ČR, a.s.

62

7.

PETRA, a.s.

49

8.

CONOCO Czech Republic, spol. s r.o.

47

9.

AGIP Praha, a.s.

43

10.

Slovnaft CS, spol. s r.o.

43

11.

RoBIN OIL, spol. s r.o.

40

12.

TOTAL Česká republika, spol. s r.o.

29

13.

ESSO, spol. s r.o.

27

Největší podíl na celkovém obratu dosahovaném na trhu pohonných hmot měla (podobně jako v minulých letech) Benzina, a.s., v roce 2000 byl její podíl přibližně 20 % celkového obratu. Další soutěžitelé (ÖMV, Shell, ARAL, Benzina, s.p.) mají podíl menší než 10 %. Nižší podíl Benziny, s.p. na celkovém obratu trhu pohonných hmot i přes poměrně vysoký počet čerpacích stanic je způsoben jejich polohou (horší lokality – na vesnicích mimo dálnice, často bez dalšího zázemí a doplňkových služeb). Přesné určení tohoto podílu je velice problematické, neboť nelze zjistit celkový objem prodeje pohonných hmot u všech čerpacích stanic (viz nedostatečná evidence malých soutěžitelů). V porovnání s minulým obdobím se snížila výstavba nových čerpacích stanic zejména nadnárodními společnostmi. Naproti tomu dochází ke skupování modernějších čerpacích stanic zejména menších a nezávislých soutěžitelů ze strany nadnárodních společností. Soutěžní prostředí na daném trhu je dobré, je však poznamenáno nízkou elasticitou poptávky.

SDĚLOVACÍ PROTŘEDKY Televize Celoplošné televizní vysílání zajišťuje veřejnoprávní Česká televize (na kanálech ČT 1 a ČT 2) a držitelé licencí CET 21, spol. s r.o. (TV Nova) a FTV Premiera, spol. s r.o. (TV Prima). Novým významnějším vysilatelem na trhu České republiky je televize TV 3

45

(dříve Galaxie), která sice nemá status celoplošné TV, ale je dostupná mnoha domácnostem prostřednictvím satelitního vysílání a televizních kabelových rozvodů. V roce 2000 nedošlo k výrazným změnám sledovanosti jednotlivých televizních stanic, kde si nadále udržela vedoucí postavení TV Nova (podíl 46,37 %), následovaná ČT (podíl 29,61 %) a TV Prima (podíl 16,55 %). Zlepšení konkurenčního prostředí lze očekávat především v souvislosti s rozvojem digitálního televizního vysílání, které přinese výrazně větší počet vysílacích frekvencí, a tím tedy možnost vstupu na trh pro další soutěžitele. Bariérou vstupu na trh televizního vysílání je získání licence na vysílání a omezená kapacita volných kmitočtů pro přidělení novým zájemcům o vysílání. Odvětví je vysoce kapitálově náročné, avšak provozovatelé televizí mohou profitovat z televizní reklamy. Televizní reklamní trh představuje v současnosti kapacitu přibližně 5,7 mld. Kč. Pro televizní média je typické, že hlavní část inzerentů pochází z řad výrobců rychloobrátkového zboží. Mezi nejvýznamnější zadavatele televizní reklamy patří: Procter & Gamble, Unilever, Čokoládovny, Henkel, EuroTel, RadioMobil, Český mobil, Benckiser, Sazka, Wrigley, Coca Cola, Danone. Na daném trhu je málo soutěžní prostředí.

Rozhlas Na celoplošném rozhlasovém vysílání se kromě veřejnoprávního Českého rozhlasu podílí Radio Svobodná Evropa, Frekvence 1 a Radio Impuls, které vysílá na frekvencích, jež do loňského roku využívalo Radio Alfa. Kromě celoplošných stanic zajišťuje rozhlasové vysílání i několik desítek regionálních stanic, jejichž počet se podstatně nemění. Podle poslechovosti zaujímají celoplošné rozhlasové stanice 47,0 % podíl (7 stanic) a regionální a lokální stanice 52,5 % podíl (75 stanic). Podíl stanic vysílaných ze zahraničí představuje cca 0,5 %. Rozhlasový reklamní trh představoval v roce 2000 kapacitu přibližně 0,91 mld. Kč. Rozšíření počtu soutěžitelů na trhu brání nutnost získání licence na vysílání a omezená kapacita volných frekvencí pro vysílání. Soutěžní prostředí na tomto trhu je dobré.

Tisk Obor tisk tvoří samotná polygrafická výroba, tj. tisk novin, vázání knih a konečné zpracování, sazba a zhotovování tiskařských předloh. Nárůst polygrafické výroby ovlivňovala především tuzemská spotřeba. V roce 2000 nedošlo k výraznému růstu poptávky po drobné propagaci, reklamě a jiných tiskovinách.

Polygrafický průmysl Privatizace polygrafického průmyslu a vydavatelství je téměř ukončena. V posledních letech byly rekonstruovány velké moderní tiskárny, většinou za pomoci zahraničního kapitálu.

46

Privatizované tiskárny napojené na vydavatelské domy si v odvětví zachovávají dominantní postavení. Souběžně s privatizací vzniklo značné množství malých organizací, které se snažily prosadit v konkurenci s velkými firmami. Tím se projevil přebytek kapacit a dochází ke zvyšování konkurence. Na trhu se také snaží prosadit zahraniční dodavatelé. Proces koncentrace v odvětví je značný, lze očekávat další akvizice a fúze. Konkurencí pro noviny, časopisy a knihy se stává stále větší rozšíření Internetu.

Denní tisk V oblasti denního tisku nedošlo v roce 2000 k výrazným změnám podílu prodejnosti deníků. Nadále zůstává nejčtenější MF Dnes, těsně následovaná deníkem Blesk. Prodejnost hlavních deníků. Název deníku

Vydavatel

Podíl v %

Mladá Fronta Dnes

MAFRA, a.s.

22,1

Blesk

Ringier, a.s.

20,9

Právo

Borgis, a.s.

13,3

ZN Zemské noviny

NTISK, a.s.

6,0

Lidové noviny

Lidové noviny, a.s.

6,3

Sport

Čs. sport, s.r.o.

2,7

Hospodářské noviny

Economia, a.s.

4,7

Slovo

NTISK, a.s.

2,7

Ostatní

Vltava-Labe-Press, a.s.

21,3

Osna, a.s., Novotisk Olomouc, spol. s r.o.

Bariérou vstupu nových soutěžitelů na trh je vysoká investiční náročnost na nákup moderních tiskařských strojů. Vybavení novou technikou je nutnou podmínkou tuzemských vydavatelských firem, aby obstály ve stále se zvyšující zahraniční konkurenci. Soutěžní prostředí na trhu je dobré.

47

ZPRÁVA O ČINNOSTI ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZA ROK 2000

Recommend Documents