Při zvažování nepřímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení při poskytování vzdělání (§ 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona) je nezbytné zohlednit na jedné straně konkrétní postupy školy při využívání podpůrných a vyrovnávacích opatření (zejména jejich včasnost a efektivnost) a na straně druhé schopnosti, celkový přístup ke studiu a spolupráci ze strany konkrétního žáka, případně jeho zákonných zástupců. Neúspěch ve vzdělávání žáka se zdravotním postižením nelze bez dalšího přičítat k tíži pouze škole. V Brně dne 14. dubna 2014 Sp. zn.: 133/2012/DIS/ZO
Zpráva o šetření ve věci rovného přístupu ke vzdělání a jeho poskytování osobám se zdravotním postižením
A - Předmět šetření Šetřená věc se obecně týká podmínek vzdělávání osob se zdravotním postižením na střední škole, která má statut umělecké speciální školy a která se specializuje především na vzdělávání osob se zrakovým postižením, přičemž vzdělávací nabídka zahrnuje několik oborů v oblasti hudby. B - Skutková zjištění B.1
Shrnutí obsahu podnětu
Na veřejného ochránce práv se dne 4. června 2012 obrátila se svým podnětem paní M. H., bytem xxxxx (dále jen „stěžovatelka“), jako zákonná zástupkyně své dcery K. H., nar. rok xxxx, bytem tamtéž. Ve své stížnosti stěžovatelka namítala šikanu ze strany vedení střední školy s uměleckým zaměřením (dále jen „škola“), a diskriminaci své dcery z důvodu zdravotního postižení v přístupu ke vzdělání. Ve škole lze studovat šestiletý obor hudba nebo zpěv, ve střední škole čtyřletý obor s maturitou ladění klavírů a příbuzných nástrojů nebo dvouletý obor ladění klavírů a kulturní činnost. Shora jmenovaná dcera stěžovatelky se dlouhodobě věnovala zpěvu, má však diagnostikováno kombinované zdravotní postižení včetně těžké poruchy zraku. Na doporučení bývalého zástupce ředitele výše označené školy si podala přihlášku ke studiu na této škole a po vykonání talentové zkoušky dne 18. 1. 2011 byla přijata ke vzdělávání v dvouletém oboru 82-44-J/01 Ladění klavíru a kulturní činnost se zaměřením na hudební činnost. Od školního roku 2011/2012 se však změnilo vedení školy a ředitelkou se stala MgA. N.O. První pololetí probíhalo bez větších potíží a stěžovatelka zajistila své dceři na doporučení psychologa osobní asistentku. Situace se měla změnit v lednu, kdy
bylo stěžovatelce sděleno, že dcera nemá oční vadu (škola zaměřovala svou činnost primárně na hudebně talentované žáky s oční vadou), a měla by tudíž školu opustit. Tento problém se vyřešil, neboť oční vada se u K. H. v průběhu prvního ročníku skutečně objevila. Stěžovatelka požádala školu o individuální vzdělávací plán (dále jen „IVP“) pro dceru a o prodloužení studia. Žádosti bylo vyhověno pouze ohledně IVP. Studijní výsledky K. H. se podle hodnocení vedení školy zlepšily díky IVP natolik, že nebylo třeba studium prodlužovat. Toto tvrzení stěžovatelka považovala za účelové a zažádala o opakování ročníku ze zdravotních důvodů, protože se domnívala, že dcera neměla dostatečné podmínky ke studiu (absence kompenzačních pomůcek a studijních materiálů, které by dostatečně zohledňovaly její zdravotní postižení). Podle přesvědčení stěžovatelky bylo právě důsledkem těchto jejích kroků následné nepřátelské jednání školy vůči ní a její dceři, která musela následně čelit velkému psychickému tlaku. K. H. byla podle názoru stěžovatelky šikanována různým způsobem, mimo jiné byl ze strany vedení dokonce zakázán vstup její osobní asistentky do některých vyučovacích hodin. Ve druhém pololetí školního roku 2011/12 nebyla K. H. hodnocena ze tří předmětů a ze čtyř předmětů byla hodnocena známkou nedostatečně. Toto hodnocení podle stěžovatelky neodpovídalo skutečným výsledkům, které byly lepší. Stěžovatelka se nakonec rozhodla ukončit studium své dcery na škole, protože ji dále nechtěla vystavovat stresové zátěži. Stěžovatelka se domnívala, že účelem jednání vedení školy bylo od počátku vypuzení její dcery ze školy a bylo do značné míry motivováno snahou ředitelky změnit zaměření školy a přijímat ke studiu pouze žáky zdravé. Proti jednání vedení školy podala stěžovatelka stížnost České školní inspekci (dále jen „ČŠI“). B.2
Zjištěný skutkový stav věci v průběhu šetření
B.2.1 Vlastní průběh šetření – jednotlivé kroky Na základě skutečností vyplývajících z podkladů, které stěžovatelka doložila ke svému podání, vznikla pochybnost, zda nebyl porušen zákaz diskriminace z důvodu zdravotního postižení v přístupu ke vzdělání, proto zahájil můj předchůdce ve funkci JUDr. Pavel Varvařovský v souladu s ustanovením § 21b písm. a) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon „o veřejném ochránci práv“), v této věci šetření. Já jsem šetření této věci převzala a dokončila teprve po svém nástupu do funkce. Vedoucí oddělení rovného zacházení Mgr. Petr Polák požádal dopisem ze dne 10. 12. 2012 o písemné vyjádření k věci jednak ředitelku školy a dopisem z téhož dne i ředitele Pražského inspektorátu ČŠI, které mělo zahrnovat především odpovědi na konkrétně formulované otázky. Písemné vyjádření ČŠI bylo doručeno dne 4. 1. 2013, následně přišla ve dnech 8. 1. a 14. 1. 2013 i vyjádření ze strany ředitelky školy. Vzhledem k tomu, že ani poté, co se pověřená zaměstnankyně Kanceláře veřejného ochránce práv (dále jen „Kancelář“) seznámila s obsahem obou vyjádření, nebylo možno dospět k jednoznačnému závěru ohledně tvrzení diskriminačního jednání a diskriminaci buď konstatovat, nebo naopak podezření vyvrátit, bylo nutno provést místní šetření. To proběhlo za účasti vedoucího oddělení rovného zacházení Mgr. Petra Poláka a Mgr. Zuzany Ondrůjové, právničky téhož oddělení, dne 2. 5. 2013 nejprve na škole a poté na Pražském inspektorátu ČŠI. Vedení školy i Pražský inspektorát ČŠI poskytly v průběhu místního šetření
2
informace včetně kopií potřebných listin pověřeným zaměstnancům Kanceláře, které jsou založeny ve spisi. MgA. N.O. v průběhu osobního jednání na místním šetření uvedla, že v souladu s profilem absolventa se i přes značné překážky, kterým musí žáci při studiu čelit, je snaží vést k tomu, aby po ukončení vzdělání byli schopni zapojit se do běžného života a stát se jeho plnohodnotnou součástí a byli připraveni uplatnit se v oblasti hudebně kulturních činností. S tím je spojen i záměr školy přijímat pouze žáky, kterým rozsah zdravotního postižení umožňuje studium zvládnout. V tomto ohledu se vymezila oproti předchozímu vedení školy s tím, že připustila, že změna koncepce v řízení školy a odlišný pohled nového vedení školy mohl mít dopad na očekávání stěžovatelky a její dcery. K. H. totiž absolvovala talentové zkoušky a byla přijata ke studiu za předchozího vedení a původních podmínek. V této souvislosti ředitelka konstatovala, že zatímco prodloužení studia bylo za předchozího vedení školy běžné, nové vedení školy tento postup obecně příliš nepodporovalo. Zde považuji za vhodné uvést, že jmenovaná měla diagnostikováno kombinované zdravotní postižení, stěžovatelka však společně se svým podáním ochránci nedoložila ochránci odborná vyjádření poradenských zařízení, z nichž by bylo zřejmé, o kombinaci jakých konkrétních zdravotních postižení se jednalo. To samozřejmě nebylo povinností stěžovatelky, nicméně tato skutečnost do značné míry omezuje mé možnosti posoudit, do jaké míry konkrétní zdravotní postižení K. mohlo v praxi komplikovat proces vzdělávání. B.2.2 Postup školy - rekapitulace Během prvního pololetí školního roku 2011/2012 se ukázalo, že K. špatně zvládá své studijní povinnosti. K. měla k dispozici osobní asistentku, která se však neúčastnila všech vyučovacích hodin. Měla také z důvodu rozsahu zdravotního postižení, které jí neumožňovalo dobře a rychle zvládat pohybové aktivity, uzpůsobenou formu tělesné výchovy na rehabilitační formu. Z podnětu školy se dne 30. 1. 2012 sešlo vedení školy, školní psycholog a stěžovatelka, aby seznámili stěžovatelku se studijními výsledky její dcery. Vedení školy navrhovalo individuální vzdělávání K. H. v jiné škole, která by lépe odpovídala jejím schopnostem a reálnému uplatnění. Stěžovatelka navrhovala zařazení své dcery do režimu vzdělávání podle IVP, v čemž ale vedení školy nespatřovalo východisko. Stěžovatelka si vzala čas na rozmyšlenou. Dne 29. 2. 2012 byla projednána s příslušným speciálně pedagogickým centrem možnost IVP. Dne 5. 3. 2012 proběhlo jednání vedení školy, školního psychologa, pedagogů, stěžovatelky, K. H. a její osobní asistentky. Stěžovatelka uvedla, že si přeje, aby její dcera nadále navštěvovala školu a informovala o změně zdravotního stavu dcery (těžká porucha zraku), který měl být 8. 3. 2012 přesně zjištěn lékařem. Stěžovatelka a vedení školy se dohodly, že bude vypracován individuální vzdělávací plán podle doporučení lékaře a zrakového terapeuta. IVP byl vypracován dne 23. 4. 2012. Stěžovatelka dále nebyla spokojena s vyučujícím hry na klavír a požádala o jeho změnu. Žádost odůvodnila nevhodným jednáním vyučujícího, které nezohledňuje specifika K. postižení. To demonstrovala na příkladu, kdy vyučující měl před vystoupením změnit K. H. zadání skladby na jinou, než kterou nacvičila. Přestože ředitelka takové jednání popřela, žádosti o změnu vyhověla. Dne 5. 5. 2012
3
požádala stěžovatelka ředitelku na doporučení obvodní lékařky o opakování ročníku ze zdravotních důvodů, vzhledem k tomu, že K. H. ještě nedisponovala všemi potřebnými kompenzačními pomůckami a čekala ji ještě další vyšetření, kterými měl lékař přesně stanovit, jaké pomůcky budou vhodné. Ředitelka žádosti nevyhověla, protože ještě nebyly známy výsledky závěrečné klasifikace, které by potřebu opakování ročníku odůvodňovaly. Při šetření bylo zjištěno, že vzhledem ke specifičnosti školy neprobíhají ve škole pravidelné třídní schůzky. Rodiče jsou o prospěchu a studijních potřebách žáků informováni individuálně a průběžně. Stěžovatelka byla opakovaně informována o špatných studijních výsledcích dcery a o nutnosti přítomnosti osobní asistentky, která nebyla přítomna ve všech vyučovacích hodinách. K. měla podle vyjádření ředitelky v průběhu školního roku celkem tři osobní asistentky, které docházely dle svých časových možností. Z dopisu zástupkyně ředitele adresovaného K. vyplývá, že o změně asistentky nebyla škola předem informována, což z hlediska bezpečnosti žáků považovala zástupkyně za nežádoucí. Podle ředitelky bylo se stěžovatelkou dohodnuto, že v hodinách individuální výuky, kde je pouze žák a pedagog, nebude osobní asistentka přítomna. Dne 19. 5. 2012 žádala stěžovatelka ředitelku opětovně o prodloužení studia a o zřízení asistenta pedagoga na rok 2012/2013. Ředitelka vyhověla pouze žádosti o zřízení asistenta pedagoga a předala věc Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“). Ke zřízení funkce asistenta pedagoga je v případě škol zřizovaných ministerstvem nezbytný souhlas ministerstva. V červnu 2012 měla K. ve škole absenci z důvodu běžného onemocnění, a v důsledku toho nemohla být klasifikována ze čtyř předmětů. Ze tří předmětů byla hodnocena známkou nedostatečnou. Ředitelka stanovila termín komisionálních zkoušek a zahájila správní řízení o opakování ročníku. Stěžovatelka nesouhlasila s hodnocením dcery (byla hodnocena známkou nedostatečně). Datum komisionálního přezkoušení bylo na požádání stěžovatelky změněno, přesto se K. na přezkoušení nedostavila. Dne 1. 9. 2012 se stěžovatelka rozhodla ukončit studium své dcery, resp. tato vzhledem ke své zletilosti projevila sama svobodnou vůli studium ukončit. Rozhodnutí o ukončení vzdělávání vydala ředitelka školy dne 5. 9. 2012 pod č. j. 265-2/2012. B.2.3 Postup a závěry ČŠI V dubnu 2009 proběhlo ve škole tzv. institucionální hodnocení, tj. hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání poskytovaného střední školou podle ustanovení § 174 odst. 2 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Podle inspekční zprávy škola umožňovala rovný přístup ke vzdělání všem žákům a nebyla shledána žádná rizika diskriminace. IVP byly podle zprávy využívány minimálně, neboť vzdělávací program školy respektoval potřeby žáků se zrakovým postižením. Ze šetření vyplynulo, že žákům většinou více vyhovuje možnost prodloužení studia, avšak ve vazbě na čerpání finančních prostředků státního rozpočtu je tento postup neefektivní. Při šetření bylo dále zjištěno, že někteří žáci měli nedostatečné manuální a sluchové dispozice, které byly zřejmé již při konání talentové zkoušky a že někteří žáci nebyli schopni pracovat samostatně. Mnohé zadávané úkoly byly pro žáky vzhledem k jejich zdravotnímu postižení příliš obtížné a vědomosti a dovednosti žáků neodpovídaly příslušnému 4
ročníku. Ve srovnání s předchozí inspekcí nebyl zaznamenán žádný posun ve vědomostní a znalostní úrovni žáků. Ze zjištění inspekce vyplynulo, že na školu byli přijímáni i uchazeči, jejichž studijní dispozice byly pro příslušný obor nedostatečné. Absence studijních předpokladů jim neumožňovala úspěšné studium a znesnadňovala jejich uplatnění v praxi. Dne 25. 6. 2012 prošetřila Česká školní inspekce, Pražský inspektorát, Arabská 683, 160 00 Praha 6, stížnost stěžovatelky, která se týkala dvou bodů; nezohlednění speciálních vzdělávacích potřeb žákyně K. H. (možnost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu, možnost rozložení učiva do více ročníků, možnost opakování ročníku) a informovanost zákonných zástupců žáků školy. Zjištění ČŠI se shoduje s mým skutkovým zjištěním. Stížnost byla v obou bodech hodnocena jako nedůvodná. Podnětem pro druhou kontrolu ČŠI bylo podání stěžovatelky, jímž se domáhala kontroly komisionálního přezkoušení. Při kontrole provedené dne 4. 9. 2012 nebylo zjištěno porušení právního předpisu. Zprávu z poslední inspekční činnosti provedené ve dnech 12. až 15. března 2013 jsem získala ve spolupráci s Mgr. Jiřím Braunerem z Jihomoravského inspektorátu ČŠI, který byl vedoucím školním inspektorem v této záležitosti (inspekční zpráva č. j. ČŠIB-300/13-B, ze dne 15. dubna 2013). Při inspekční činnosti bylo mimo jiné zjištěno, že od prvního ročníku školního roku 2012/2013 jsou vzděláváni ve škole i žáci bez zdravotního postižení. Škola vzdělává celkem 85 žáků, z toho 53 se zdravotním postižením. Škola se tak nadále profiluje jako škola zaměřená především na vzdělávání žáků se zdravotním postižením a podle ČŠI v této oblasti své profilace dosahuje škola velmi dobrých výsledků. Učitelé cíleně formují u žáků klíčové kompetence a podpora a rozvoj funkčních gramotností je účinná. Nedostatek byl zjištěn v systému a funkčnosti výchovného poradenství, a to především v evidenci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a zejména pak při systémovém zajištění jejich podpory při vzdělávání. ČŠI rovněž zjistila, že bývalé vedení školy zařazovalo žáky do vzdělávání v rozporu s právními předpisy, neboť rozhodnutí o přijetí byla vydávána bez doporučení školského poradenského zařízení, která nebyla často dodána ani dodatečně. Ve stejné oblasti pochybilo i nové vedení školy při přijetí tří žáků pro školní rok 2012/2013. Dále ČŠI vytkla škole zastaralé vybavení učeben a bezpečnost prostorů v budově. C - Hodnocení věci ochránkyní C.1
Rovný přístup ke vzdělání ve světle antidiskriminačního zákona
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka namítala ve svém podání diskriminaci, je třeba vyjádřit se na tomto místě nejprve k pojmu diskriminace a dát tento pojem do souvislostí v kontextu právě posuzovaného případu. Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ADZ“ nebo „antidiskriminační zákon“), zakotvuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech přístupu ke vzdělání a jeho poskytování [ustanovení § 1 odst. 1 písm. i) tohoto zákona]. Rozlišuje diskriminaci přímou a nepřímou, přičemž přímou diskriminací se rozumí jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se
5
zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z diskriminačních důvodů, mezi které tento zákon řadí i zdravotní postižení. Nepřímou diskriminací se pak rozumí „takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 ADZ1 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací přitom není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné“ (ustanovení § 3 odst. 1 ADZ). Za nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení se považuje i odmítnutí nebo opomenutí přijmout taková přiměřená opatření, aby mohla osoba se zdravotním postižením využít služeb určených veřejnosti, mezi které patří i vzdělání, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení ustanovení § 3 odst. 2 ADZ. C.2
Školské předpisy
Na řešenou problematiku dopadá jako stěžejní právní předpis na vnitrostátní úrovni zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Hned v uvozujícím ustanovení § 2 odst. 1 školského zákona se pod písm. a) uvádí, že vzdělávání je založeno na zásadách rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „SVP“) je upraveno v ustanovení § 16 školského zákona. Podle něj je dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami osoba se zdravotním postižením (odst. 2) nebo se zdravotním znevýhodněním (odst. 3), ale i osoba se sociálním znevýhodněním (odst. 4). Podle ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona může ředitel střední školy ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává žák se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga. Na úrovni podzákonného předpisu upravuje detailně podmínky vzdělávání žáků se SVP vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 1 odst. 1 této vyhlášky se vzdělávání dětí, žáků a studentů se SVP a vzdělávání žáků mimořádně nadaných uskutečňuje s využitím vyrovnávacích a podpůrných opatření, přičemž vyrovnávacími opatřeními při vzdělávání žáků se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním se pro účely této vyhlášky rozumí využívání pedagogických, popřípadě speciálně pedagogických metod a postupů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga (odst. 2), 1
Toto ustanovení obsahuje taxativní výčet diskriminačních důvodů.
6
a podpůrnými opatřeními se rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka (odst. 3). C.3
Zohlednění SVP a přijímání vyrovnávacích a podpůrných opatření u konkrétní žákyně školy v posuzovaném případě
Stěžovatelka namítala, že škola nezohlednila zdravotní postižení její dcery, když jí neumožnila opakování ročníku, prodloužení studia, neposkytla dostatečné kompenzační a učební pomůcky a IVP vypracovala se zpožděním. Tím se podle ní škola mohla dopustit nepřímé diskriminace. Škola má povinnost přijmout taková vyrovnávací opatření, která umožní dané osobě překlenout překážku, kterou představuje zdravotní postižení ve vztahu k přístupu a poskytování vzdělání. Ze šetření vyplynulo, že škola přistupovala k řešení studijních problémů K. H. aktivně (iniciovala první setkání se stěžovatelkou), se stěžovatelkou spolupracovala a o přijatých opatřeních ji informovala. Na žádost stěžovatelky vypracovala pro její dceru IVP. Vzhledem k tomu, že o IVP byla škola požádána již v lednu 2012, nejeví se vyhovění žádosti až v dubnu téhož roku samo o sobě jako včasné přijetí přiměřeného opatření, neboť takto pozdní přijetí IVP se již nemůže výrazně projevit na studijních výsledcích žáka v daném školním roce. Je tedy třeba zkoumat, jaké byly důvody této časové prodlevy. Aby mohl být IVP zpracován odborně a podle potřeb studenta, je zapotřebí posudek speciálně poradenského centra. Z informací, které škola v průběhu šetření pověřeným zaměstnancům Kanceláře poskytla, vyplynulo, že po vypracování posudku došlo u K. H. k výrazné změně kvalifikace jejího zdravotního postižení a bylo třeba situaci nově hodnotit. Z rozhodnutí stěžovatelky navíc došlo v rozhodné době ke změně speciálně poradenského centra.2 Ve světle těchto okolností se délka doby tvorby IVP jeví jako opodstatněná. Škola v souladu se svou politikou organizace vzdělávání neumožnila dceři stěžovatelky prodloužení studia, přestože toto opatření bylo navrhováno obvodní lékařkou. Možnost prodloužení studia byla využívána žáky za předchozího vedení školy, kdy studenti dvouletých a čtyřletých oborů často studovali mnohem déle. Možnost prodloužení studia však není povinností školy a při podání takové žádosti již na počátku studia lze pochopit její odmítnutí. Stěžovatelka dále namítala, že nebylo vyhověno její žádosti o opakování ročníku. Žádala o něj však ve chvíli, kdy o něm ještě nemohlo být rozhodnuto. Správní řízení o opakování ročníku bylo ředitelkou zahájeno na konci školního roku podle ustanovení § 66 odst. 7 školského zákona. Na konci května podala stěžovatelka žádost o asistenta pedagoga pro dceru na školní rok 2012/2013. Žádosti stěžovatelky bylo vyhověno a funkce asistenta byla zřízena.3 Pokud by K. H. pokračovala ve studiu i v následujícím roce, mohla by využívat pomoci asistenta pedagoga a nemusela by již využívat pomoci osobní asistentky. 2
Toto rovněž uvedla ředitelka školy v průběhu osobního jednání v rámci místního šetření.
3
U škol, jejichž zřizovatelem je MŠMT, podléhá zřízení funkce asistenta pedagoga schválení ze strany MŠMT.
7
Pro rozhodnutí o tom, zda škola pochybila v otázce zajištění vzdělávacích pomůcek, nebyly stěžovatelkou poskytnuty dostatečné podklady. Nedisponuji informacemi o jednotlivých potřebných pomůckách a o jejich poskytnutí, či neposkytnutí této konkrétní žákyni. C.4
Postup ČŠI
Veřejný ochránce práv působí podle zákona o veřejném ochránci práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Při šetření podnětu jsem se zabývala i postupem ČŠI při prošetřování stížností stěžovatelky. Dospěla jsem k závěru, že postup byl v souladu s právními předpisy a ČŠI prošetřila věc důkladně. Její závěry jsou dostatečně podložené a jsou objektivní. D - Závěr Ve skutkově komplikovaném případě jako je tento, je nutné posuzovat z hlediska dodržení práva na rovné zacházení jak jednotlivé dílčí události a jednání školy, tak všechny okolnosti jako celek. Dcera stěžovatelky měla jednoznačně právo na to, aby byla přijata opatření, která by byla přiměřená jejímu zdravotnímu postižení a která by odpovídala doporučením lékařů a psychologů. V daném šetření jsem neposuzovala schopnost dcery stěžovatelky studovat zvolený obor. K. H. byla v době svého studia na škole již zletilá, aby mohla sama, případně po poradě se stěžovatelkou, posoudit své kroky a především své životní cíle. Vycházím pouze z doložené skutečnosti, že šlo o žákyni se SVP a z tohoto úhlu jsem na celý případ nahlížela. Škola přes určité komplikace na základě jednotlivých žádostí stěžovatelky přijímala opatření, která byla v daný okamžik nezbytná pro zajištění rovného přístupu dcery stěžovatelky ke vzdělání. Nevyhověla stěžovatelce pouze v případě prodloužení studia, dcera stěžovatelky však měla možnost opakovat ročník. O tom, že celkovou situaci a neúspěšný začátek vzdělávání K. H. výrazně zkomplikovala i změna ve vedení školy, nelze pochybovat. Nové vedení školy se však snažilo potíže, které vyvstaly, zvládnout a je zřejmé, že systematicky usiluje o nápravu nevyhovujících poměrů ve škole způsobené předchozím vedením. Přestože jsou v péči o studenty se speciálními vzdělávacími potřeby stále určité nedostatky, je podle ČŠI celková úroveň vzdělávání ve škole dobrá. Pro posouzení celé věci považuji za podstatnou především tu skutečnost, že škola umožnila K. H. absolvovat komisionální zkoušku, aby mohla ve studiu pokračovat a postoupit do druhého ročníku, dokonce jí vyhověla i při změně termínu jejího konání, který jí byl včas oznámen (původní i náhradní). K. se přesto nakonec ke zkoušce nedostavila a poté projevila i formálně své přání studium na škole ukončit. Jakkoli je obtížné zpětně posoudit jednotlivé konkrétní kroky školy ve vztahu k požadavkům K. H., resp. její matky, která byla v dané věci v postavení stěžovatelky, a jejich vzájemnou komunikaci, není možné po důkladném zvážení všech skutečností dospět k závěru, že by dcera stěžovatelky byla diskriminována
8
v přístupu ke vzdělávání ve smyslu antidiskriminačního zákona nebo že by došlo k porušení školských předpisů. Stejně tak se podle mého názoru nepotvrdilo podezření stěžovatelky, že vedení školy má záměr vzdělávat žáky bez zdravotního postižení na úkor těch, které zdravotní postižení mají. Ze zjištěných skutečností je zřejmé, že škola i nadále vzdělává především žáky se zrakovým postižením a na tuto oblast vzdělávání se specializuje, přestože se otevřela i žákům bez zdravotního postižení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuji své šetření za ukončené, aniž by bylo nutné činit jakékoliv navazující kroky. Zprávu o šetření zasílám stěžovatelce, ředitelce školy a ČŠI.
Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
9
