I. Jestliže ředitel školy zcela opomene jednoho z rodičů jako účastníka správního řízení (§ 27 odst. 2 správního řádu) v řízení o přestupu žáka do jiné školy (§ 49 odst. 1 školského zákona) a tento rodič podá odvolání více než jeden rok poté, co rozhodnutí bylo oznámeno druhému zákonnému zástupci dítěte, nemůže krajský úřad prominout zmeškání lhůty pro podání odvolání (§ 84 odst. 1 správního řádu). Právní moci nabývá takové rozhodnutí nejpozději marným uplynutím uvedené jednoroční lhůty pro odvolání opomenutého účastníka. Od takto vymezeného okamžiku nabytí právní moci, má krajský úřad další roční lhůtu (§ 96 odst. 1 správního řádu) pro zahájení přezkumného řízení (§ 94 a násl. správního řádu). II. Rozhodnutí vydané v řízení se zcela opomenutým účastníkem je vždy vydáno v rozporu s právními předpisy a z tohoto důvodu je krajský úřad povinen zahájit přezkumné řízení (§ 94 a násl. správního řádu). III. Důvody pro zastavení přezkumného řízení pro dobrou víru účastníka (§ 94 odst. 4 správního řádu) jsou dány zejména tehdy, pokud dítě navštěvuje novou školu po delší dobu, je v ní spokojeno a prospívá v ní. Zrušením rozhodnutí o přestupu by krajský úřad zasáhl do práva dítěte nabytého v dobré víře a způsobil újmu, která by byla ve zjevném nepoměru újmě, která vznikla jednomu
V Brně dne 26. května 2014 Sp. zn.: 2969/2013/VOP/EN
Zpráva o šetření ve věci přestupu dítěte na základní školu
A - Předmět šetření Dne 25. dubna 2013 se na ochránce obrátil pan D. S. (dále jen „stěžovatel“) s podnětem, v němž namítal dva nezákonné přestupy své dcery do různých základních škol, při nichž údajně Krajský úřad Ústeckého kraje (dále také „krajský úřad“) jako odvolací orgán nerespektoval výkladové stanovisko Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“). Stěžovatel podal na krajský úřad řadu stížností, neboť v postupu úřadu spatřuje šikanu vůči své osobě. Stěžovatel některé písemnosti adresované krajskému úřadu psal jménem své nezletilé dcery J. V. jako její zákonný zástupce. Na základě podání stěžovatele byla víceméně paralelně vedena dvě správní řízení o dvou přestupech jeho nezletilé dcery, která je svěřena do výchovy své matce paní I. G.. Rodiče nezletilé spolu dlouhodobě nežijí ve společné domácnosti. Všechny stížnosti a námitky stěžovatele se vztahují k přestupům jeho dcery na dvě různé základní školy. Správní řízení proto byla klíčovým předmětem mého šetření a hodnocení v rámci závěrečné zprávy, kterou vydávám s ohledem
na skutečnost, že jsem v mezidobí převzala agendu týkající se školské správy po svém zástupci JUDr. Stanislavu Křečkovi. Na tomto místě považuji za vhodné zmínit, že eviduji případ pod sp. zn. 6584/2012/VOP/EN, kde tentýž krajský úřad řešil skutkově podobnou věc. Podklady k případu mi doložil jednak stěžovatel, jednak Krajský úřad Ústeckého kraje. Na základě podnětu stěžovatele byl předmětem mého šetření postup krajského úřadu s ohledem na konkrétní ustanovení školského zákona1 a správního řádu2.
B - Skutková zjištění B.1
První přestup dcery stěžovatele
Co se týče prvního přestupu dcery stěžovatele ze Základní školy S., xxxx, do Základní školy xxxx (dále jen „ZŠ Š.“), rozhodnutí vydala ředitelka ZŠ Š. dne 29. srpna 2011 (č. j. ZŠ/274-1/2011). Trpělo však právními vadami, neboť ředitelka vyznačila datum právní moci 1. září 2011, přičemž se jednalo o datum nástupu nezletilé J. V. do této ZŠ, a dále neinformovala stěžovatele jako účastníka o zahájení správního řízení. Dcera stěžovatele zde absolvovala druhý ročník povinné školní docházky. Dne 12. listopadu 2012 podal stěžovatel proti rozhodnutí ředitelky odvolání, které krajský úřad zamítl pro opožděnost. Dne 24. února 2013 podal stěžovatel ke krajskému úřadu žádost o obnovu řízení, kterou krajský úřad postoupil usnesením č. j. 4790/SMT/2012-28, ze dne 25. dubna 2013, správnímu orgánu, jenž ve věci rozhodl v prvním stupni, tedy ZŠ Š. Rozhodnutím č. j. ZŠ/274-1/2011-16, ze dne 31. května 2013, vyhověla ZŠ Š. žádosti stěžovatele a řízení obnovila. V obnoveném řízení vydala rozhodnutí č. j. ZŠ/274-1-2011-19, kterým nevyhovuje žádosti a nepovoluje přestup nezletilé do ZŠ Š. Mezitím, dne 13. března 2013, vydalo MŠMT na žádost stěžovatele výkladové stanovisko pod spisovou značkou MSMT-1858/2013-61, kde vyjadřuje své obecně formulované právní závěry k dané problematice v kontextu prvního přestupu nezletilé dcery stěžovatele. V tomto stanovisku MŠMT mimo jiné konstatovalo, že přestože rozhodnutí ředitelky ZŠ Š. bylo v rozporu s právními předpisy, uplynula objektivní jednoroční lhůta k odvolání. Krajský úřad obdržel dne 14. března 2013 od stěžovatele podnět k zahájení přezkumného řízení ve věci přestupu jeho dcery, ve kterém namítá rovněž nesprávné vyznačení právní moci. Stěžovatel se dle svého tvrzení dozvěděl o povolení přestupu až dne 16. října 2012, tedy po uplynutí subjektivní i objektivní lhůty, přestože přestup souvisel s přestěhováním matky nezletilé do xxxxx. Dne 7. května 2013 zahájil krajský úřad ve věci přezkumné řízení. Po zahájení přezkumného řízení dospěl krajský úřad k závěru, že ačkoli bylo první rozhodnutí o přestupu nezletilé do ZŠ Š. ze dne 29. srpna 2011 v rozporu s právními předpisy, 1
zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů 2 zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
2
byla by újma, která by jeho zrušením vznikla nezletilé, jež nabyla práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, proto řízení podle ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu zastavil (rozhodnutím č. j. 4790/SMT/2012-57, ze dne 19. června 2013). Dne 23. června 2013 se stěžovatel proti rozhodnutí o zastavení správního řízení odvolal. MŠMT z pozice nadřízeného správního orgánu odvolání stěžovatele zamítlo a ztotožnilo se s názorem krajského úřadu (rozhodnutí č. j. 33503/2013, ze dne 14. srpna 2013). Vznikla tak situace, kdy existovala ve věci prvního přestupu dcery stěžovatele dvě pravomocná rozhodnutí ZŠ Š. s opačnými výroky, proto krajský úřad zahájil usnesením č. j. 4790/SMT/2012-70, ze dne 22. října 2013, přezkumné řízení. Proti usnesení o zahájení přezkumného řízení podal stěžovatel odvolání dne 31. října 2013. Dne 18. listopadu 2013 krajský úřad rozhodnutí ZŠ Š. vydané v obnoveném řízení zrušil, neboť správní orgán prvního stupně se nezabýval tím, zda nezletilé nevznikne vydáním rozhodnutí o nepovolení přestupu na ZŠ Š. újma, vzhledem k tomu, že splnění druhého ročníku povinné školní docházky nezletilou ve školním roce 2011/2012 je skutečnost nevratná, a rozhodnutí tak bylo shledáno v rozporu s právními předpisy. Proti tomuto rozhodnutí krajského úřadu (č. j. 4790/SMT/2012-74) podal stěžovatel dne 24. listopadu 2013 odvolání, které MŠMT zamítlo dne 13. ledna 2014 (č. j. MSMT-405/2014-1). B.2
Druhý přestup dcery stěžovatele
Druhé správní řízení o přestupu dcery stěžovatele ze ZŠ Š. do Základní školy, xxxx (dále jen „ZŠ B.“), bylo zahájeno žádostí matky nezletilé o povolení přestupu dcery do ZŠ B., které ředitelka ZŠ B. vyhověla rozhodnutím č. j. 27/12, ze dne 3. září 2012, na němž je vyznačeno datum nabytí právní moci dne 18. září 2012. Proti rozhodnutí podal stěžovatel dne 26. prosince 2012 odvolání, v němž namítal, že mu rozhodnutí nebylo nikdy doručeno a s přestupem nesouhlasí. Krajský úřad rozhodnutím č. j. 36/SMT/2013-11, ze dne 20. února 2013, odvolání stěžovatele zamítl z důvodu podání po zákonné lhůtě stanovené v ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu. Opožděné odvolání posoudil krajský úřad v souladu s ustanovením § 94 odst. 1 správního řádu jako podnět k zahájení přezkumného řízení. Ve zkráceném přezkumném řízení krajský úřad zrušil uvedené rozhodnutí ZŠ B. a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala v zákonné lhůtě odvolání matka nezletilé. Při rozhodování o přestupu nezletilé považovala ředitelka ZŠ B. za účastníka řízení pouze nezletilou, s její matkou jednala jako se zákonnou zástupkyní a se stěžovatelem nejednala vůbec. Také krajský úřad při rozhodnutí o odvolání nepovažoval stěžovatele ani matku nezletilé za účastníky řízení, a hleděl na ně jako na zákonné zástupce jediného účastníka řízení, nezletilé dcery. MŠMT rozhodnutí krajského úřadu zrušilo a vrátilo věc k novému projednání (rozhodnutím č. j. 17294/2013-201, ze dne 8. července 2013). Krajský úřad, vázán názorem nadřízeného správního orgánu, následným rozhodnutím č. j. 36/SMT/201332, ze dne 11. září 2013, přezkumné řízení zastavil podle ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu, přičemž své rozhodnutí velmi důkladně a široce odůvodnil s ohledem na hlubší souvislosti případu. Proti rozhodnutí krajského úřadu o zastavení přezkumného řízení podal stěžovatel odvolání den po uplynutí 15denní lhůty dne 28. září 2013. MŠMT proto odvolání stěžovatele zamítlo a rozhodnutí krajského úřadu potvrdilo dne 29. října 2013 (č. j. MSMT-43511/2013-1). 3
C - Hodnocení věci ochránkyní Právní úprava
C.1
Dle ustanovení § 49 odst. 1 školského zákona o přestupu žáka z jedné základní školy do jiné základní školy rozhoduje ředitel školy, do které se žák hlásí, na základě žádosti zákonného zástupce. Podá-li žádost pouze jeden z rodičů, účastníkem správního řízení se stává i druhý rodič, neboť může být ve smyslu ustanovení § 27 správního řádu rozhodnutím ředitele přímo dotčen ve svých právech a povinnostech. Nositeli tzv. rodičovské zodpovědnosti jsou bezpochyby oba rodiče, a to v plném rozsahu, bez ohledu na sezdanost, úpravu výchovy dítěte apod. Rozhodování o vzdělávání dětí patří svou povahou do souhrnu práv a povinností při péči o nezletilé dítě, tzv. rodičovské zodpovědnosti, měli by se na něm proto podílet oba rodiče. Právní úprava obsažená ve školském zákoně vychází z Úmluvy o právech dítěte , která v čl. 18 odst. 1 stanoví: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče, nebo v odpovídajících případech zákonní zástupci, mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí přitom být zájem dítěte. Česká republika jako smluvní strana Úmluvy je povinna zajistit, aby se na rozhodování významných záležitostí o dítěti podíleli oba rodiče, přičemž vždy na prvním místě stojí hledisko zájmu dítěte. 3
Právem každého rodiče je rozhodovat o výběru školy pro dítě, nicméně v zájmu dítěte je, aby se rodiče na tomto výběru školy především dohodli. O běžných záležitostech týkajících se dítěte může každý rodič rozhodovat zvlášť, v podstatných záležitostech pak musí vyjádřit souhlas oba rodiče jako nositelé rodičovské zodpovědnosti. Přestože zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, neuváděl ani demonstrativní výčet oněch podstatných záležitostí, které podléhají souhlasu obou rodičů, dle komentáře k zákonu o rodině 4 i výkladu MŠMT bylo nutno mezi ně zařadit i rozhodování o vzdělání dítěte. Pokud nebyla možná zákonem preferovaná dohoda mezi rodiči o podstatných záležitostech dítěte, bylo rozhodování svěřeno dle ustanovení § 49 zákona o rodině soudu. Zákon o rodině byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, s účinností od 1. ledna 2014, který za předpokladu, že se rodiče nedohodnou, ponechává záležitosti, které jsou pro dítě významné, rovněž rozhodnutí soudu, přičemž ustanovení § 877 odst. 2 výslovně stanoví, že za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte. Dle stanoviska MŠMT je ředitel základní školy, který rozhoduje na základě žádosti o přestupu dítěte na danou školu, povinen za určitých okolností správní řízení přerušit a odkázat rodiče na soud, a to v případě, že jeden z rodičů vyjádří s přestupem dítěte nesouhlas. Vzhledem k tomu, že krajský úřad plní úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení, jež zřizuje stát, 3
Úmluva o právech dítěte, sjednaná dne 20. listopadu 1989 v New Yorku, vyhlášená pod č. 104/1991 Sb. m. s.
4
HOLUB, M., NOVÁ, H., SLADKÁ HYKLOVÁ, J. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 8. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2007, s. 179.
4
kraj, obec nebo svazek obcí v souladu s ustanovením § 183 odst. 4 školského zákona, a rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí ředitele podle ustanovení § 165 odst. 2 školského zákona v přenesené působnosti, je podřízen příslušnému ministerstvu5, a má proto rozhodovat v souladu se stanoviskem MŠMT. C.2
Hodnocení prvního přestupu dcery stěžovatele
Ve svém stanovisku k prvnímu správnímu řízení MŠMT zdůraznilo, že oba rodiče jsou účastníky řízení o přestupu svého dítěte na jinou základní školu jako osoby, které mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech ve smyslu ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu, a skutečnost, že povinnost zákonného zástupce přihlásit dítě k povinné školní docházce odráží nejen právo rodiče na volbu základní školy, ale také splnění rodičovské přihlašovací povinnosti. Dle stanoviska MŠMT pokud rodič, který žádost o přestup do jiné školy nepodal, vyjádří odchylnou vůli, správný postup ředitele/ky školy spočívá v přerušení řízení a odkázání rodičů na soud. Dále uvádí, že nejedná-li ředitel školy s druhým rodičem jako s účastníkem řízení, rozhodnutí o přijetí/přestupu dítěte do základní školy je pro pominutí účastníka řízení nejen v rozporu s právními předpisy, ale nemůže nabýt právní moci, resp. může, ale pouze za určitých − ztížených − podmínek. Se závěry MŠMT obsaženými ve stanovisku pod sp. zn. MSMT1858/2013-61 souhlasím. Proti rozhodnutí ředitelky ZŠ Š. o přestupu nezletilé se mohl stěžovatel odvolat dle ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu do jednoho roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán oznámil, přičemž zmeškání úkonu nelze prominout. Vzhledem k tomu, že lhůta v době podání odvolání stěžovatele již marně uplynula, krajský úřad je zamítl pro opožděnost. Krajský úřad sice stěžovatele nepovažoval za účastníka řízení, ale tato skutečnost neměla vliv na zamítavý výrok rozhodnutí, MŠMT proto neshledalo důvod pro zahájení přezkumného řízení6. Krajský úřad měl však opožděné odvolání stěžovatele ze dne 12. listopadu 2012 posoudit jako podnět k zahájení přezkumného řízení s tím, že vzhledem ke skutkovým okolnostem případu měl toto přezkumné řízení zastavit dle ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu. Úvahy o aplikaci daného ustanovení, tedy o střetu zásady ochrany práv nabytých v dobré víře a zásady legality, předpokládají, že přezkumné řízení bude zahájeno, neboť se v tomto ustanovení přímo uvádí, že k závěru o řešení střetu těchto zásad dojde správní orgán po zahájení přezkumného řízení.7 V tom spatřuji pochybení krajského úřadu, neboť ten zahájil přezkumné řízení až dne 7. května 2013 na základě podnětu 5
dle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů
6
MŠMT ve svém stanovisku pod sp. zn. MSMT-1858/2013-61, ze dne 13. března 2013, uvádí následující: Vyplývá-li z předložených podkladů, že rozhodnutí ředitelky o přestupu bylo vydáno v srpnu 2011, resp. dle dikce předmětného rozhodnutí krajského úřadu „nabylo právní moci 11. 9. 2011“, je nutno konstatovat uplynutí citované objektivní jednoroční lhůty, ve které byl rodič jako účastník řízení, kterému rozhodnutí nebylo oznámeno, oprávněn podat proti rozhodnutí ředitelky o přestupu dítěte odvolání. Potom platí, že marným uplynutím této lhůty nabývá předmětné rozhodnutí o přestupu právní moci. Uvedeným dává správní řád přednost právům přímých účastníků, kteří byli v dobré víře ohledně právní moci předmětného rozhodnutí, a nastoluje právní jistotu v dotčených vztazích. MŠMT proto po posouzení věci neshledalo naplnění podmínek pro zahájení přezkumného řízení z moci úřední proti druhoinstančnímu rozhodnutí krajského úřadu, neboť soulad rozhodnutí s právními předpisy je nutno posuzovat z hlediska jeho výroku, nikoli z hlediska právních úvah vyjádřených v jeho odůvodnění (pokud svůj odraz ve výroku daného rozhodnutí nemají). 7 VEDRAL, J. Správní řád – Komentář. 2. aktualizované vydání. Praha: Polygon, 2012, s. 817.
5
stěžovatele, tedy zhruba půl roku po jeho odvolání. V následném řízení ohledně prvního přestupu dcery stěžovatele se již krajský úřad důsledně řídil právním názorem MŠMT jako nadřízeného správního orgánu, které ve svém stanovisku mimo jiné naznačilo postup dle ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu ve vztahu ke konkrétnímu případu stěžovatele, a pochybení se nedopustil. Rozhodovací praxe soudů stanovila, že nedohodnou-li se rodiče na tom, do jaké základní školy nastoupí jejich dítě, měl by ten z rodičů, který navrhuje zapsat dítě do spádové školy (tj. školy, v jejímž správním obvodu má dítě trvalý pobyt), podat k soudu návrh na nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do základní školy s takovým časovým předstihem, aby v době zápisu do první třídy základní školy bylo k dispozici soudní rozhodnutí, které by souhlas nesouhlasícího rodiče s podáním přihlášky nahradilo.8 Citovanou judikaturu lze analogicky vztáhnout rovněž na přestup dítěte na jinou základní školu. I v tomto případě by mělo rozhodnutí soudu předcházet faktickému nástupu dítěte do školy, neboť předním hlediskem je vždy zájem dítěte, což je především dohoda mezi rodiči. Soudní rozhodnutí v této situaci nahrazuje zákonem preferovanou dohodu. Přestože rozhodnutí ředitele/ky školy bylo vydáno v rozporu s právními předpisy pro pominutí jednoho rodiče jako účastníka správního řízení, nesmí být zrušeno, pokud by byla újma, která by jeho zrušením či změnou vznikla dítěti, jež nabylo práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi či veřejnému zájmu ve smyslu ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu. Tuto argumentaci obsaženou ve stanovisku MŠMT, s níž se ztotožňuji, si vzal krajský úřad při svém následném rozhodování za svou a aplikaci uvedeného ustanovení správního řádu ve vztahu k případu stěžovatele vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Nejvyšší správní soud k aplikaci ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu správním orgánem uvedl, že pro ni zákon vyjmenovává přesná kritéria, jež musí správní orgán před vydáním rozhodnutí bezpodmínečně posoudit. Zákon správnímu orgánu ukládá povinnost provést posouzení naplnění podmínek podle § 94 odst. 4 (byť se jedná o posuzování neurčitých právních pojmů, jako je dobrá víra, zjevně nepoměrná újma apod., jejichž výklad musí správní orgán podat v rámci správního uvážení). Neučiní-li tak, vymyká se takové jednání správního orgánu zákonným mezím a svědčí o jeho libovůli při projednávání takové věci.9 Pokud dospěl krajský úřad k závěru, že byly naplněny podmínky zmíněného ustanovení, musel (nikoli mohl) správní řízení zastavit. Následné zrušení rozhodnutí nové ředitelky ZŠ Š. v obnoveném řízení, se kterým jediným stěžovatel souhlasil, krajský úřad zrušil s ohledem na zachování právní jistoty účastníků, neboť nebyl žádoucí stav, kdy původní rozhodnutí ZŠ Š., ač s právními vadami, nebylo zrušeno na základě ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu a zároveň nová ředitelka ZŠ Š. vydala rozhodnutí s opačným výrokem, tedy o 8
rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 28 Co 158/2013, publikován v Bulletinu advokacie, roč. 2013, č. 7−8, s. 61 9 rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 As 36/2011, www.nssoud.cz
6
nepřijetí dcery stěžovatele, v obnoveném řízení. Dcera stěžovatele však v době vydání rozhodnutí v obnoveném řízení již základní školu nenavštěvovala a druhý ročník měla úspěšně splněn, toto rozhodnutí tudíž nebylo způsobilé změnit faktický stav, neboť správní řízení o druhém přestupu bylo již pravomocně skončeno, rovněž s odkazem na ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu. Vzhledem k rozporům mezi stěžovatelem a krajským úřadem považuji za pochopitelné a žádoucí, že tento stav krajský úřad v přezkumném řízení odstranil. C.3
Hodnocení druhého přestupu dcery stěžovatele
Krajský úřad nejprve odvolání stěžovatele ve věci druhého přestupu jeho dcery zamítl, nicméně správně je posoudil jako podnět k zahájení přezkumného řízení. Následné rozhodnutí krajského úřadu ve zkráceném přezkumném řízení, kterým zrušil a vrátil rozhodnutí ředitelce ZŠ B. k novému projednání, však bylo v rozporu se zákonem. Z hlediska výše uvedené argumentace byly i v tomto případě dány důvody pro zastavení správního řízení dle ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu, přičemž řízení nelze pro ochranu práv účastníka nabytých v dobré víře zastavit ve zkráceném přezkumném řízení podle ustanovení § 98 správního řádu, kde prvním úkonem je vydání rozhodnutí10. Krajský úřad se proto zprvu dopustil pochybení, nicméně jeho následné rozhodnutí, při němž byl vázán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí MŠMT vydaném na základě odvolání matky nezletilé, tento právní stav napravil a přezkumné řízení zastavil. Odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení MŠMT zamítlo, neboť je stěžovatel podal po uplynutí patnáctidenní lhůty. Ve zmíněném rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení krajský úřad podrobně zkoumal újmu, která by vznikla nezletilé případnou změnou či zrušením rozhodnutí o přestupu na ZŠ B., a porovnával ji s újmou, která vznikla jinému účastníkovi (stěžovateli) či veřejnému zájmu. Zmíněné rozhodnutí krajského úřadu bylo vydáno dne 11. září 2013, tedy v době, kdy nezletilá započala 4. ročník povinné školní docházky na ZŠ B., kde úspěšně absolvovala i ročník třetí. V rámci zjišťování skutkového stavu si krajský úřad vyžádal ve věci rovněž stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí (oddělení sociálně právní ochrany odboru sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu xxxx, dále jen „OSPOD“). Ve svém stanovisku OSPOD mimo jiné uvedl, že spolupracuje s rodinou od prosince roku 2011, kdy se matka nezletilé spolu se svými dvěma dětmi přestěhovala do xxxxx. Z opatrovnického spisu vyplývá, že stěžovatel byl o změně školy informován na OSPOD již 24. října 2012, nikoli 9. listopadu 2012, jak tvrdí. Na základě žádosti krajského úřadu uskutečnil OSPOD pohovor s nezletilou bez přítomnosti matky, z něhož vyplynulo, že preferuje ZŠ B. a do ZŠ Š. by se vrátit nechtěla. OSPOD vyjádřil pochopení pro snahu otce i jednání matky, nicméně uzavřel, že názor nezletilé je prioritní a měla by mu být přizpůsobena všechna další rozhodnutí úřadů i rodičů. Stěžovatel chtěl dosáhnout zrušení obou rozhodnutí o přestupech a návratu své dcery do Základní školy S.. Zrušením rozhodnutí o přestupu do ZŠ B. by však došlo k návratu nezletilé do ZŠ Š., nikoli do školy dle přání stěžovatele. Správní řízení o předchozím přestupu nezletilé do ZŠ Š., kde druhý ročník již absolvovala, v 10
VEDRAL, J. Správní řád – Komentář. 2. aktualizované vydání. Praha: Polygon, 2012, s. 817
7
době rozhodnutí ohledně přestupu na ZŠ B. krajský úřad již zastavil s odkazem na ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu, což potvrdilo MŠMT rozhodnutím ze dne 12. srpna 2013. I kdyby stěžovatel ve druhém správním řízení uspěl, nedosáhl by tak výsledku, o který usiloval, tedy návratu své dcery do výše uvedené školy ve S.. Ve své argumentaci se krajský úřad zaměřil na klíčové hledisko nejlepšího zájmu dítěte. Ke konkrétnímu případu mimo jiné uvedl: Nezletilá žákyně J. V. nabyla z předmětného rozhodnutí ředitelky základní školy práva v dobré víře. Tato skutečnost se již stala, je nevratná. Nezletilá již splnila ve škole jeden rok povinné školní docházky a rozhodně by došlo k její újmě, kdyby již absolvovaný rok povinné školní docházky byl nějakým způsobem zrušený. Byl by to zásah do jejího práva na vzdělání a zároveň do povinnosti školní docházky. Újmu stěžovatele spočívající v nemožnosti účastnit se rozhodování o přestupu jeho dcery krajský úřad uznal, neztotožnil se však s názorem stěžovatele, že v důsledku přestupu přišel o možnost vychovávat svoji dceru. Při porovnání újmy nezletilé v případě zrušení či změny rozhodnutí o přestupu a újmy stěžovatele vzniklé nezákonným rozhodnutím dospěl krajský úřad k závěru, že újma, která by vznikla nezletilé, je ve zjevném nepoměru k újmě stěžovatele či újmě, která by vznikla veřejnému zájmu. Krajský úřad podrobně vypořádal jednotlivé námitky stěžovatele, přičemž uvedl, že je žádoucí, aby dítě bylo v péči obou rodičů, což ostatně konstatoval soud v rozhodnutí, jímž vymezil styk stěžovatele s jeho dcerou. Krajský úřad k tomu dále uvedl, že v rámci probíhajícího správního řízení je povinen posoudit, zda je přezkoumávané rozhodnutí v souladu s právními předpisy, a případně zvážit újmu vzniklou účastníkům či veřejnému zájmu. Posuzovat, zda má rozhodnutí o přestupu nezletilé vliv na míru kontaktu nezletilé s otcem, není v pravomoci správního orgánu. Úprava styku rodičů s dítětem je věcí soudu. S citovaným odůvodněním krajského úřadu souhlasím, neboť úlohou krajského úřadu v obou správních řízeních bylo posoudit zákonnost rozhodnutí dvou základních škol, nikoli úpravu styku mezi nezletilou a stěžovatelem jako jejím otcem.
D - Závěry Jak vyplývá z mého hodnocení věci, jsem přesvědčena, že přes dílčí pochybení, která nemají oporu v námitkách stěžovatele, se krajský úřad daným případem důkladně zabýval a rozhodl v souladu se zákonem, neboť byly dány důvody pro zastavení řízení dle ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu. Přestože rozhodnutí o přestupech nezletilé na dvě různé základní školy byla nezákonná, stěžovatel v obou správních řízeních vyjádřil svůj nesouhlas s neopominutelným časovým odstupem, který bylo nezbytné v řízení zohlednit ve světle nejlepšího zájmu dítěte a s ohledem na aktuální poměry a preferenci nezletilé. Pokud by nebylo dvou pochybení na počátku obou správních řízení (tedy v prvním správním řízení by krajský úřad posoudil opožděné odvolání stěžovatele jako podnět k zahájení přezkumného řízení a rozhodl dle ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu a ve druhém by aplikoval totéž ustanovení), mohl být případ skončen dříve, což by bylo žádoucí z hlediska zachování právní jistoty všech účastníků. Krajský úřad však nakonec v souladu se zásadou vyšetřovací zodpovědně zjišťoval
8
skutkový stav, zejména prostřednictvím OSPOD a ředitelky ZŠ B., a rozhodl v obou správních řízeních v souladu se zákonem. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem dospěla k závěru, že se Krajský úřad Ústeckého kraje sice dopustil procesních pochybení, ale s jeho konečným závěrem se ztotožňuji. Zprávu o šetření zasílám řediteli Krajského úřadu Ústeckého kraje, kterého žádám, aby se k mým zjištěním ve lhůtě 30 dnů od doručení této zprávy vyjádřil a seznámil s nimi zaměstnance krajského úřadu. Dále ho žádám, aby zprostředkoval mé závěry obsažené v této zprávě a v mém závěrečném stanovisku ze dne 5. května 2014 ve věci vedené pod sp. zn. 6584/2012/VOP/EN ředitelům/kám základních škol v Ústeckém kraji. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli a dále MŠMT se žádostí o metodické vedení a osvětovou činnost v dotčené oblasti ve vztahu k ostatním krajským úřadům a ředitelům/kám základních škol.
Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
9
