V Brně dne 22. října 2013 Sp. zn.: 7556/2012/VOP/MST
Zpráva o šetření ve věci nečinnosti Úřadu městské části Brno-Židenice, odboru výstavby a územního plánování A - Předmět šetření Dne 23. 11. 2012 se na veřejného ochránce práv obrátila paní M.B. se svou stížností na postup Úřadu městské části Brno-Židenice, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“). Stěžovatelka obývá nájemní byt (dále jen „byt“), který je dle jejího názoru v havarijním a neobyvatelném stavu a je jeho obýváním ohrožena na zdraví. Domnívá se, že vlastník neprovádí v bytě takové úpravy, aby byl byt obyvatelný – zmiňuje problémy s plynovým vedením, závady utěsnění oken, nedostatečné vytápění. Dne 26. 10. 2012 se stěžovatelka obrátila se svou žádostí o provedení kontrolní prohlídky na stavební úřad, který jí odpověděl sdělením ze dne 21. 11. 2012, že její podání považuje za opakované a odkázal na své předchozí sdělení ze dne 5. 8. 2008, na němž trvá. Stěžovatelka se proto domnívá, že stavební úřad je v její věci nečinný. Stěžovatelka svůj podnět opakovaně doplnila. Z jejího vyjádření, jakož i žádosti o provedení kontrolní prohlídky ze dne 26. 10. 2012 vyšlo najevo, že byt je nedostatečně vytápěný (a sociální zařízení v bytě není vytápěno vůbec), okenní rámy jsou v havarijním stavu, pročež uniká teplý vzduch a v bytě panuje zima, která stěžovatelce a jejímu synovi způsobuje zdravotní následky – fyzické potíže a deprese. Vlastník bytu ani Úřad městské části Brno-Židenice, bytový odbor, dosud nenabídli stěžovatelce možnost bydlení v lepším bytě. Přestože stavební úřad na žádost stěžovatelky ze dne 26. 10. 2012 neprovedl kontrolní prohlídku bytu a odkázal na své sdělení ze dne 5. 8. 2008, podle stěžovatelky ani před rokem 2008 žádnou kontrolní prohlídku neprovedl. Tuto nečinnost stavebního úřadu stěžovatelka opakovaně napadla stížnostmi u Úřadu městské části Brno-Židenice, jakož i u Magistrátu města Brna, přičemž žádná z těchto stížností dosud nevedla ke zjednání nápravy, za kterou stěžovatelka považuje provedení kontrolní prohlídky celého bytu. S vlastníkem bytu vede stěžovatelka soukromoprávní spor před soudem. S ohledem na to, že za počátek celého problému považuje stěžovatelka neprovedení kontrolní prohlídky stavebním úřadem, požádala veřejného ochránce práv o prošetření celé záležitosti a přijetí opatření k nápravě. Na základě shromážděných podkladů a s přihlédnutím k tomu, že stavební úřad ve svých odpovědích stěžovatelce odkazoval na své sdělení ze dne 5. 8. 2008, tedy starší než čtyři roky, od kdy se stav bytu mohl podstatným způsobem změnit, se veřejný ochránce práv rozhodl zahájit v dané věci šetření dle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb.1 (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“). Cílem šetření bylo prověření postupu, příp. nečinnosti stavebního úřadu, zejména, zda o žádosti 1 Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.
o provedení kontrolní prohlídky rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. V rámci tohoto šetření si ochránce dopisem ze dne 8. 1. 2013 vyžádal vyjádření stavebního úřadu. Stavební úřad až po poskytnutí dodatečné lhůty a písemné urgenci ze dne 29. 4. 2013 zaslal nejen vyžádané vyjádření, nýbrž i kopie kompletního spisového materiálu, mapujícího situaci stěžovatelky od roku 2000. Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujal já, neboť ochránce využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, delegovat na mě některé oblasti své činnosti, do níž patří i oblast stavebního řádu.
B - Skutková zjištění Z kopie spisu, zaslaného stavebním úřadem, vyšly najevo následující skutečnosti. Dne 5. 10. 2000 byl v bytě stěžovatelky vykonán státní stavební dohled podle § 98 a násl. zákona č. 50/1976 Sb.,2 a to za účelem kontroly provádění stavebních úprav v uvedeném bytě. Bylo zjištěno, že práce, které byly provedeny, vyžadovaly stavební povolení. Po dvou letech byla záležitost uzavřena s tím, že vlastník bytu doplnil doklady, prokazující bezporuchové užívání. Sama stěžovatelka se s žádostí o provedení státního stavebního dohledu obrátila na stavební úřad poprvé dne 8. 8. 2002, a to pro „zanedbání bytových podmínek, havarijní stav plynového ohřívače v koupelně, nemožnost komunikace k řešení problému s majiteli“. Svou další žádostí o provedení státního stavebního dohledu se stěžovatelka dne 15. 1. 2004 obrátila na Magistrát města Brna, odbor interního auditu a kontroly, který ji (přes starostu městské části Brno-Židenice) předal stavebnímu úřadu s doporučením, aby úřad této městské části provedl v předmětném bytě šetření za účasti státního stavebního dohledu. V tomto podání stěžovatelka poprvé uvedla, že byt je z hygienických podmínek závadný a pro její rodinu zdravotně nevyhovující, zejména z důvodu špatného vytápění a tudíž chladného prostředí uvnitř bytu. Děti stěžovatelky byly nuceny navštěvovat lékaře a i sama stěžovatelka trpěla v důsledku zimy v bytě zdravotními problémy. Stavební úřad v odpovědi na tuto žádost ze dne 3. 2. 2004, č. j.: STU/05/0000149/012/001, sdělil, že státní stavební dohled nevykoná, neboť účelem státního stavebního dohledu není kontrola stavu nátěru oken a nedostatečně vytápěný byt. Doporučil stěžovatelce, aby tuto problematiku řešila ve vztahu nájemce – pronajímatel s vlastníkem bytu, v případě nedosažení dohody i cestou soudního řízení. Stěžovatelka se na doporučení stavebního úřadu obrátila na Zdravotní ústav se sídlem v Brně, který dne 3. 2. 2005 provedl místní šetření v jejím bytě a shledal, že z pohledu vyhlášky č. 6/2003 Sb.3 teplota v bytě neodpovídá požadavkům na přípustné mikroklimatické podmínky, stanovené v příloze č. 1 této vyhlášky. Podle 2 Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 3 Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.
2
závěru zdravotního ústavu (obsažený v jeho posudku ze dne 25. 7. 2005, který je součástí zaslaného spisu) byt, který užívá stěžovatelka se svými dětmi, nesplňuje požadavky na bydlení a představuje pro jeho uživatele významné zdravotní riziko. O tomto závěru byl stavební úřad informován další žádostí o provedení kontrolní prohlídky podle § 133 a násl. zákona č. 183/2006 Sb.4 (dále jen „stavební zákon“), kterou stěžovatelka podala dne 30. 3. 2007 a na kterou stavební úřad odpověděl sdělením ze dne 23. 4. 2007, č. j.: STU/05/0700476/000/001, že služby spojené s užíváním bytu (jako je právě jeho vytápění) jsou řešeny občanským zákoníkem, a proto je namístě řešit nedostatečné vytápění bytu s vlastníkem bytu soukromoprávní cestou. Ani další žádosti o provedení kontrolní prohlídky a nařízení udržovacích prací a úprav v bytě stěžovatelky ze dne 25. 6. 2008 stavební úřad nevyhověl a ve své odpovědi ze dne 5. 8. 2008, č. j.: STU/05/0800841/000/001, odkázal na své sdělení ze dne 23. 4. 2007, č. j.: STU/05/0700476/000/001. Další žádost o provedení kontrolní prohlídky podala stěžovatelka dne 21. 10. 2009 a odůvodnila ji „špatným zdravotním stavem v závadném bytě“. Stavební úřad odpověděl sdělením ze dne 11. 11. 2009, č. j.: STU/05/0901088/000/001, v němž setrval na své předchozí odpovědi ze dne 5. 8. 2008, č. j.: STU/05/0800841/000/001, a odkázal stěžovatelku na občanskoprávní řešení ve vztahu vlastník – pronajímatel, kde konečnou rozhodující institucí může být soud, nikoliv stavební úřad. Stejná situace nastala při vyřízení žádosti ze dne 18. 10. 2012, kterou stěžovatelka odůvodnila, mimo jiné, nedostatečným vytápěním a zdravotními problémy uživatelů bytu, kdy stavební úřad v odpovědi ze dne 21. 11. 2012, č. j.: BZID 13284/12/OVÚP/Pro, pouze setrval na svém sdělení ze dne 5. 8. 2008, č. j.: STU/05/0800841/000/001. V zatím poslední žádosti o kontrolní prohlídku, kterou podala dne 15. 1. 2013, zmínila stěžovatelka také plíseň na stěnách koupelny. K prošetření tohoto podání stavební úřad svolal na den 26. 2. 2013 kontrolní prohlídku, která se zabývala příčinami vzniku a způsoby odstranění plísně v bytě stěžovatelky. Z protokolu o průběhu kontrolní prohlídky se podává, že prohlídka byla omezena pouze na koupelnu (jako místo zasažené plísní), kde nebyly zjištěny žádné stavebně-technické závady. Za příčinu plísně bylo určeno nedostatečné větrání koupelny. Stavební úřad doporučil, aby byla celá záležitost řešena dohodou mezi nájemcem a pronajímatelem bytu. Proti průběhu kontrolní prohlídky podala stěžovatelka dne 27. 2. 2013 stížnost u Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru kontrolního a právního, která byla postoupena stavebnímu úřadu. Ten ve sdělení ze dne 24. 6. 2013, č. j. BZID 08016/13/OVÚP/Pro, uvedl, že problematika vytápění a výměna oken musí být řešena s vlastníkem bytu, nikoliv cestou kontrolní prohlídky podle stavebního zákona. Kontrolní prohlídka nebyla zaměřena na vytápění bytu a okna, nýbrž pouze na prošetření výskytu plísně v koupelně. Stavební úřad zopakoval, že plíseň doporučuje řešit dohodou s vlastníkem.
4
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3
Lze tedy zrekapitulovat, že kontrolní prohlídka podle § 133 a násl. stavebního zákona, resp. státní stavební dohled podle § 98 zákona č. 50/1976 Sb., byly v bytě stěžovatelky provedeny dvakrát – dne 5. 10. 2000 k prošetření nepovolených stavebních úprav v bytě a dne 26. 2. 2013 k prošetření výskytu plísně v koupelně. Ing. Anna Provazníková, vedoucí stavebního úřadu, společně s kopií správního spisu doručila veřejnému ochránci práv své stanovisko, podle kterého vyjadřují stížnosti a žádosti stěžovatelky její nespokojenost s vybavením bytu. Dále zrekapitulovala obsah sdělení stavebního úřadu ze dne 3. 2. 2004, č. j.: STU/05/0000149/012/001, sdělení ze dne 5. 8. 2008, č. j.: STU/05/0800841/000/001, sdělení ze dne 11. 11. 2009, č. j.: STU/05/0901088/000/001, sdělení ze dne 21. 11. 2012, č. j.: BZID 13284/12/OVÚP/Pro, jejichž společným jmenovatelem je, že odkazují stěžovatelku s jejím poukazem na nedostatečné vytápění, špatný stav oken a závadný stav bytu na ustanovení občanského zákoníku a dohodu s vlastníkem bytu, kterou může v konečné podobě zjednat až soud. Vedoucí stavebního úřadu na závěr uvedla, že její úřad nemůže zajistit stěžovatelce prostřednictvím kontrolních prohlídek nový byt, jakož ani vybavení bytu.
C - Hodnocení věci zástupcem ochránce Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Na úvod svého právního hodnocení musím nad rámec věci samé upozornit na komplikace spojené s doručením vyjádření ze strany stavebního úřadu. Toto vyjádření si veřejný ochránce práv vyžádal dopisem starostovi městské části Brno-Židenice dne 8. 1. 2013, a to do 30 dnů od doručení dopisu. Na žádost vedoucí stavebního úřadu ze dne 11. 2. 2013 byla tato lhůta prodloužena. Vzhledem k tomu, byla dne 29. 4. 2013 (dne 30. 4. 2013) starostovi městské části Brno-Židenice adresována nová žádost o vyjádření stavebního úřadu. Stavební úřad nakonec své vyjádření (a kopii správního spisu) odeslal až dne 27. 6. 2013. Už tyto průtahy ze strany stavebního úřadu znamenaly porušení § 15 odst. 2 písm. a) zákona o veřejném ochránci práv, podle kterého jsou úřady povinny na žádost ochránce a ve lhůtě jím stanovené poskytnout informace a vysvětlení. Šetřenou věc hodnotím následujícím způsobem. V obecné rovině musím nejprve zdůraznit, že, jak uvedl Nejvyšší správní soud, společenský zájem na respektování stavebního zákona není samoúčelný a nejedná se o svévolnou perzekuci či šikanu jednotlivců, neboť tento zákon chrání přímo či zprostředkovaně celou řadu společenských zájmů – ochranu vlastnického práva, ochranu zdraví a bezpečnosti osob a majetku, ochranu životního prostředí aj. Ochrana těchto zájmů je potom zajišťována v řízeních a procesních postupech
4
vedených dle stavebního zákona a nástroji, které tento zákon k takové ochraně stanoví.5 Dále je nutno odlišit situace, kdy vlastník stavby (která je způsobilá být předmětem občanskoprávního vztahu) vystupuje jako subjekt soukromoprávního vztahu, od situací, kdy je nutné chránit určitý veřejný zájem a vlastník je zatížen veřejnoprávními povinnostmi. Sem patří i povinnost vlastníka udržovat stavbu v dobrém stavebně-technickém stavu po celou dobu její existence, provést tuto údržbu po nařízení stavebním úřadem nebo provést nezbytné úpravy, jimiž se odstraňují jiné hygienické, bezpečnostní, požární a provozní závady na stavbě, když všechny tyto povinnosti lze podřadit pod obecnější požadavek, kterým je povinnost vlastníka respektovat veřejný zájem – zde např. aby stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu, aby byla užívána jen k povolenému účelu, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat. Tyto veřejnoprávní povinnosti vlastníka stavby nemohou být nijak ovlivněny existujícími povinnostmi soukromoprávními;6 naopak, existují vedle nich a mohou být samostatně uplatnitelné, což vyplývá i ze subjektu, který jejich plnění vymáhá – na jedné straně je to fyzická či právnická osoba, které to předpisy soukromého práva umožňují, na druhé straně je to správní orgán, který je dohledem nad dodržováním veřejných, právem chráněných zájmů pověřen. Vztáhnu-li tyto obecné závěry na právě projednávaný případ stěžovatelky, je zřejmé, že vlastník bytu, který jej pronajímá jiným osobám, je povinen respektovat jednak povinnosti vyplývající ze soukromoprávního vztahu nájemce – pronajímatel, dané zejména ustanoveními občanského zákoníku, a stejně tak i povinnosti plynoucí z předpisů práva veřejného, kam patří i stavební zákon. Stavební úřad se mýlí ve svém tvrzení, že odstranění stěžovatelkou vytýkaných nedostatků předmětného bytu lze řešit pouze cestou soukromoprávní. V případě, že by totiž vyšly najevo takové stavební závady, jimiž by byl ohrožen veřejný zájem, chráněný stavebním zákonem, bylo povinností stavebního úřadu uplatnit svou pravomoc a přispět svou činností k jejich odstranění. Stavební úřad však takto postupovat nemohl, neboť se odmítl přesvědčit o objektivní existenci takových závad a oprávněnosti požadavků stěžovatelky – k tomu viz dále v mé zprávě. Podle ustanovení § 132 odst. 1 stavebního zákona stavební úřady vykonávají soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob a nad plněním jejich povinností vyplývajících z tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení. Veřejným zájmem se přitom podle § 132 odst. 3 písm. c) stavebního zákona rozumí, mimo jiné, požadavek, aby stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat. Jak vyplynulo ze shora popsaných skutkových zjištění, stavební úřad byl počínaje dnem 8. 8. 2002 opakovaně informován o problémech stěžovatelky, spočívajících v nedostatečném vytápění a z toho plynoucího chladného prostředí 5 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2009, č. j.: 1 As 35/2009-69 6 „Dojde-li k ohrožení veřejného zájmu chráněného ustanovením § 86 odst. 1 stavebního zákona, a to v důsledku neudržování stavby jejím vlastníkem, může stavební úřad vlastníku nařídit, aby zjednal nápravu. Tato veřejnoprávní povinnost majitele budovy nemůže být nijak ovlivněna, přísluší-li jiné osobě k budově nebo k její části nějaké právo soukromé. Soukromoprávní povinnosti či práva mezi uživatelem budovy a jejím vlastníkem jsou pro otázku veřejnoprávní povinnosti vlastníka nerozhodné.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6 2005, č. j. 8 As 3/2005-86)
5
uvnitř bytu, které vedly nejen ke snížení pohody bydlení, nýbrž především k zdravotním problémům stěžovatelky a jejich dětí. Objektivní existenci nízké vnitřní teploty bytu potom konstatoval posudek Zdravotního ústavu se sídlem v Brně, který byl stavebnímu úřadu znám, neboť mu byl stěžovatelkou zaslán a tvoří součást správního spisu, jehož kopie mi byla stavebním úřadem zaslána. Z tohoto posudku vyplynulo, že hodnoty teplot při maximálním výkonu plynových kamen podstatně neodpovídají požadavkům, uvedeným v příloze č. 1 vyhlášky č. 6/2003 Sb. – v různých pokojích bytu bylo naměřeno v rozmezí 12,8° až 16,8° C, když požadovaná teplota v chladném období roku se pohybuje mezi 20° až 24° C. Závěr tohoto posudku potvrdil obavy stěžovatelky, že byt nesplňuje požadavky na bydlení a představuje významné zdravotní riziko pro jeho obyvatele. Přes toto vědomí, tj. že byt může ohrozit zdraví stěžovatelky a jejich dětí (podložené odborným vyjádřením), přes opakované upozornění stěžovatelky na zdravotní obtíže, jakož i přes doporučení ze strany Magistrátu města Brno, odboru interního auditu a kontroly, provést státní stavební dohled v předmětném bytě, se stavební úřad spokojil s upozorněním na nutnost postupovat způsobem, předpokládaným občanským zákoníkem, tj. podle § 687 a násl. občanského zákoníku požadovat po pronajímateli (vlastníkovi bytu), aby zajistil plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, přičemž v případě nedosažení dohody mezi nájemcem (stěžovatelkou) a pronajímatelem (vlastníkem bytu) je sporné otázky povolán rozhodnout soud. Stavební úřad však tímto postupem zcela rezignoval na svou povinnost, danou mu ustanovením § 171 odst. 1 stavebního zákona7 a především § 132 odst. 1 stavebního zákona, tj. zajišťovat ochranu veřejného zájmu, kterým je mj. i požadavek, aby stavba neohrožovala zdraví osob (§ 132 odst. 3 písm. c) stavebního zákona). Stavební úřad se opakovaně odmítal seznámit se skutečným stavem věci, když ve věci nepodnikal žádné kroky vyjma sdělení, v nichž odmítal vykonat kontrolní prohlídku či státní stavební dohled. Pro úplnost lze dodat, že když stavební úřad kontrolní prohlídku v bytě stěžovatelky provedl, byla tato omezena pouze na řešení jiných otázek (nepovolených stavebních úprav v roce 2000 a výskyt plísně v bytě v roce 2013). Byť tedy lze souhlasit s vedoucí stavebního úřadu, že kontrolní prohlídka nemohla stěžovatelce zajistit nový byt, v souladu s výše uvedenými obecnými závěry je nutno připomenout, že do úvahy přicházely i jiné, „veřejnoprávní“ možnosti řešení závadného stavu bytu, např. postupy předvídané § 132 odst. 2 stavebního zákona8. Stavební úřad se možnosti jejich aplikace vzdal, resp. vzdal se již možnosti poznat, zda je byt v závadném stavu a zda použití zmíněných postupů k ochraně veřejného 7 „Státní dozor ve věcech územního plánování a stavebního řádu vykonávají ministerstvo, krajské úřady jako orgány územního plánování, úřady územního plánování a stavební úřady. Při výkonu této působnosti dozírají na dodržování ustanovení tohoto zákona, právních předpisů vydaných k jeho provedení, jakož i na dodržování opatření obecné povahy a rozhodnutí vydaných na základě tohoto zákona.“ 8 „Stavební úřad je oprávněn ve veřejném zájmu a) provádět kontrolní prohlídky stavby, b) nařizovat neodkladné odstranění stavby, c) nařizovat nutné zabezpečovací práce na stavbě, d) nařizovat nezbytné úpravy na stavbě, stavebním pozemku nebo na zastavěném stavebním pozemku, e) nařizovat provedení udržovacích prací, f) nařizovat vyklizení stavby, g) ukládat opatření na sousedním pozemku nebo stavbě.“
6
zájmu je důvodné či nikoliv, k čemuž naopak kontrolní prohlídka stavby je prostředkem ideálním, ne však jediným. Domnívám se tedy, že stavební úřad byl nečinný, a to přes svou povinnost zabývat se důvodným podezřením z ohrožování veřejného zájmu, jehož ochrana mu byla stavebním zákonem svěřena. Nejde samozřejmě pouze o skutečnost, že nebyla provedena kontrolní prohlídka, nýbrž že nebyly podniknuty žádné kroky k objasnění skutečného stavu věci. Na závěr mohu zmínit, že pochyby vzbuzuje i samotný způsob uzavření kontrolní prohlídky ze dne 26. 2. 2013. Ze stanoviska Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva pro místní rozvoj9 plyne, že stavební úřad po zhodnocení charakteru a příčiny zjištěné závady (v uvedeném stanovisku plísně) zpravidla zahájí řízení podle § 86 zákona č. 50/1976 Sb. (údržba stavby). Pokud by zjištěný stav domu nebo bytu odpovídal ustanovení § 87 zákona č. 50/1976 Sb. (nezbytné úpravy), popřípadě § 96 zákona č. 50/1976 Sb. (vyklizení stavby), vede stavební úřad příslušné správní řízení. Byť bylo toto stanovisko přijato za účinnosti starého (již zrušeného) stavebního zákona, závěry v něm obsažené lze použít i za účinnosti aktuálně platného stavebního zákona. Stavební úřad však doporučil řešení plísně cestou dohody stěžovatelky a vlastníka bytu (soukromoprávní cestou), která stanoviskem pro takový případ není předpokládána, byť ji v odůvodněných případech nelze vyloučit. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěl k přesvědčení, že se Úřad městské části Brno – Židenice, odbor výstavby a územního plánování, dopustil pochybení, když se odmítl zabývat důvodnými obavami z možného ohrožení veřejného zájmu, chráněného § 132 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, a spokojil se s pouhým odkázáním stěžovatelky na soukromoprávní řešení jejich záležitostí. Rovněž jsem přesvědčen, že Úřad městské části Brno – Židenice, odbor výstavby a územního plánování, se dopustil pochybení, spočívajícího v nerespektování § 15 odst. 2 písm. a) zákona o veřejném ochránci práv, když nesplnil svou povinnost poskytnout ochránci ve stanovené lhůtě své vyjádření. Zprávu o šetření zasílám starostovi městské části Brno – Židenice Ing. Romanu Vašinovi a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro mé závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám rovněž stěžovatelce. JUDr. Stanislav K ř e č e k zástupce veřejného ochránce práv
9 Metodické stanovisko Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva pro místní rozvoj k postupu orgánů ochrany veřejného zdraví a obecných stavebních úřadů ze dne 14. 12. 2005, č. j.: MZ: HEM-300-21.9.05/31942, č. j.: MMR: 44496/05-62.
7
