I. Stanovením místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (§ 77 zákona č. 361/2001 Sb.) lze vymístit tranzitní nákladní dopravu ze silnic nižších tříd na silnice I. třídy a dálnice, a to platí i v případě, kdy tyto silnice a dálnice jsou zpoplatněny. II. Pro tranzitní dopravu jsou primárně určeny silnice I. třídy. Cílené odklonění tranzitní dopravy na silnice nižších tříd má být výjimkou a lze je uplatnit za podmínky, že nepřinese závažná negativa pro okolí těchto silnic nižších tříd. V Brně dne 11. září 2013 Sp. zn.: 2639/2013/VOP/DS
Zpráva o šetření postupu Magistrátu města Přerova a Krajského úřadu Olomouckého kraje při řešení dopravní situace na silnici II/434 v Přerově, Kozlovicích Dne 15. 4. 2013 veřejný ochránce práv obdržel podnět pana J.P., kterým žádá o pomoc s řešením dopravní situace na krajské silnici II/434, vedoucí místní částí města Přerova s názvem Kozlovice. Předmětná stavebně-technicky nevyhovující silnice druhé třídy má být nadměrně a nevhodně využívána těžkou nákladní dopravou, přičemž jedním z hlavních důvodů se stěžovateli i ostatním obyvatelům místní části jeví být snaha řidičů nákladních vozidel vyhnout se zpoplatněnému užití státní silnice první třídy I/47 (I/55) v trase Přerov – Lipník nad Bečvou (resp. Bělotín). Obyvatelům místní části Kozlovice jde zejména o minimalizaci externalit z dopravy vyplývajících (poškozování a znečišťování domů i parkujících vozidel, hluk, prach, otřesy). Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujal já, neboť veřejný ochránce práv využil své možnosti, dané mu zákonem o veřejném ochránci práv,1 přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast pozemních komunikací.
A - Předmět šetření Z podkladů, které stěžovatel předložil, vyplynulo, že věcí se v rovině samostatné působnosti zabývaly statutární město Přerov i Olomoucký kraj (petice, požadavek na vybudování obchvatu místní části Kozlovice, vystoupení občanů na zastupitelstvu, výměna korespondence primátora a hejtmana). Z hlediska samostatné působnosti kraje jakožto vlastníka předmětné silnice II/434 lze zmínit zejména dopis hejtmana primátorovi ze dne 18. 3. 2013, v němž je popsán záměr kraje vystavět obchvat místní části Kozlovic na silnici II/434, nicméně jde patrně o časově náročný plán s neupřesněným stavem realizace. Dále je zmíněn záměr 1
Ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.
kraje celkově opravit silnici II/434 v Kozlovicích za cca 25 – 30 milionů Kč, avšak podmínkou je rekonstrukce kanalizace, jejímž investorem musí být statutární město Přerov2. Tyto investiční záměry a jejich priority však nemůže veřejný ochránce práv (a tedy ani já) řešit, neboť se jedná o politická rozhodnutí samospráv, do nichž je nám zákonem zapovězeno vstupovat. Předmětem svého šetření jsem tedy mohl učinit výhradně dosavadní postupy Magistrátu města Přerova a Krajského úřadu Olomouckého kraje při výkonu jejich přenesené působnosti, v rámci níž tyto úřady řešily možnost stanovení dopravního značení, které by vymístilo nákladní dopravu mimo silnici II/434. Magistrát města Přerova (dále jen „magistrát“) je úřadem stanovujícím dopravní značení na předmětné silnici, Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen „krajský úřad“) je úřadem stanovujícím dopravní značení na silnici I/47 (I/55), které by se úprava značení také dotkla. Krajský úřad je dále ve vztahu k magistrátu ve věcech stanovování dopravního značení nadřízeným správním orgánem (ustanovení § 178 správního řádu), který poskytuje metodickou a odbornou pomoc (ustanovení § 61 odst. 3 zákona o obcích). Po tomto posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti jsem ve věci zahájil šetření3 a požádal oba dotčené úřady o stanovisko. Dne 17. 7. 2013 jsem obdržel vyjádření magistrátu, dne 19. 7. 2013 vyjádření krajského úřadu.
B - Skutková zjištění Podnět osadního výboru Kozlovice ze dne 27. 2. 2013 doručený magistrátu se zabýval popisem negativních externalit, způsobovaných dopravním zatížením silnice II/434, zejména nákladní dopravou, které neodpovídá stavebně-technickému stavu této pozemní komunikace. Podnět navrhoval omezení vjezdu vozidel, jejichž hmotnost přesahuje 7,5 t (mimo dopravní obsluhy), do místní části Přerov – Kozlovice. Magistrát podnět vyřídil dopisem ze dne 20. 3. 2013 obsahujícím níže popsané skutečnosti. Statutární město Přerov z popudu občanů i Policie České republiky (dále jen „policie“) nechalo již v roce 2012 zpracovat návrh dopravního značení, jímž rovněž navrhovalo omezit vjezd nákladní dopravy nad 7,5 t na krajskou silnici II/434 (mimo dopravní obsluhu), včetně příslušného naváděcího směrového značení na silnici I/47 (I/55), a to nejen v Přerově, ale i v navazujících obcích. Tento podnět města byl dne 12. 12. 2012 projednán třemi silničními správními úřady ve věci příslušnými4. Ze zápisu z předmětného setkání však vyplývá negativní stanovisko. Pro realizaci záměru byl Magistrát města Přerova, Krajský úřad Olomouckého kraje upozorňoval na problémy, Městský úřad Lipník nad Bečvou a správci předmětných komunikací byli proti. Jako hlavní důvod byla uváděna neexistence vyhovující náhradní trasy. 2
Obdobně vyznívá rovněž dopis prvního náměstka hejtmana osadnímu výboru ze dne 14. 12. 2012. Ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 4 Dle ustanovení § 124 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, stanoví dopravní značení: - krajský úřad na silnici I. třídy (tzn. Krajský úřad Olomouckého kraje na silnici I/47), - obecní úřad obce s rozšířenou působností na silnici II. a III. třídy (tzn. Magistrát města Přerova a Městský úřad Lipníku nad Bečvou na silnici II/434). 3
2
Dne 8. 4. 2013 podalo statutární město Přerov u svého magistrátu „žádost“, kterou se patrně pokusilo prosadit výše popsaný návrh dopravního značení, jehož cílem je udržet tranzitní dopravu na státní silnici I/47 (I/55) a vymístit ji ze silnice II/434. Magistrát vyzval město k doplnění, neboť chybělo odůvodnění, město nedoložilo vyjádření policie, projekt neřešil problém veřejné autobusové dopravy a město neuvádělo, proč má být omezení vztaženo i na okolní obce (Radslavice, Sušice, Hlinsko, Oldřichov,…). Na následném jednání, kde město projekt dopravního značení předložilo v doplněné podobě, uvedl zástupce policie, že se jedná o problematické řešení, neboť nákladní doprava si bude hledat nové cesty a zatíží jiné obce a jiné komunikace. Upozornil rovněž na problém nevhodné dodatkové tabulky č. E 13 „MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHY“, která nepokrývá zákazníky firem velkého území, kterého se plánovaná místní úprava provozu dotkne. Statutární město Přerov a zřejmě rovněž magistrát (příslušný ke stanovení dopravního značení) tedy ustoupili od záměru plošnějšího řešení a hodlají omezit nákladní dopravu jen v místní části Kozlovice. Za tímto účelem objednalo město dne 19. 6. 2013 posudek stavebně-technického stavu silnice II/434 v místní části Kozlovice. Pro lepší orientaci vkládám do své zprávy následující výseč mapy, z níž jsou patrné trasy obou silnic (ze silnice II/434 má být tranzitní nákladní doprava vymístěna výhradně na I/47):
Magistrát ve svém vyjádření k mému šetření uvedl, že podnět osadního výboru Kozlovice, ze dne 27. 2. 2013, vnímal jako podnět k zahájení řízení z moci úřední (ustanovení § 42 správního řádu) a v souladu se správním řádem osadnímu výboru odpověděl. K procesnímu charakteru „žádosti“ statutárního města Přerov ze dne 8. 4. 2013 se výslovně nevyjádřil, nicméně z jeho dalšího postupu je patrné, že jej vnímá skutečně jako žádost (ustanovení § 45 správního řádu), jíž je zahájeno určité řízení. K tomuto procesnímu tématu mi v obecné rovině sdělil nadřízený krajský úřad, že stanovování dopravního značení je možné pouze na podkladě podané žádosti subjektu, v jehož zájmu má být stanoveno, a proto takovým žádostem přikládá povahu žádosti dle ustanovení § 45 správního řádu.
3
K věci samé krajský úřad sdělil, že do dnešního dne neobdržel žádnou žádost o stanovení dopravního značení na silnici I/47 (I/55)5, nicméně upozorňuje, že toto značení je druhotné, neboť případně bude mít jen informativní charakter. Stěžejní je však stanovení zákazového dopravního značení na silnici II/434, které je v kompetenci magistrátu a nikoliv krajského úřadu. Krajský úřad mi zaslal rovněž korespondenci, v níž metodicky vedl podřízený magistrát v otázce stanovování dopravního značení, jímž se vymísťuje nákladní doprava (dopis krajského úřadu ze dne 19. 11. 2012, metodika Ministerstva dopravy ze dne 2. 3. 2011 – kauza Jižní spojka v Praze). Obecně lze dle Ministerstva dopravy i krajského úřadu omezit dopravním značením obecné užívání komunikace (např. značkami B 13 „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez“ s dodatkovými tabulkami č. E 13 „MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHY“). Pro stanovení takového dopravního značení však musí být naplněny podmínky ustanovení § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu6, tedy pokud to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu nebo jiný důležitý veřejný zájem (např. snížení negativních externalit jako je hluk, prach, exhalace). Toto omezení lze užít zejména tam, kde určitý druh dopravy z hlediska účelu dotčené komunikace nepatří. Například jde o situaci vymístění tranzitní dopravy (dálkové a mezistátní) na silnice I. třídy, kam dle zákonného určení a dopravního významu těchto silnic patří (srovnej ustanovení § 5 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích7). V konkrétním případě, kdy je záměrem vymístit tranzitní nákladní dopravu ze silnice II/434 na silnici I/55, spatřuje krajský úřad problém v tom, že silnice I/55 není vyhovující náhradní trasou (v případě pražské Jižní spojky byl touto alternativní trasou Pražský okruh ve své jižní části). Silnice I/55 však vede centrem města Přerova a je rovněž dlouhodobě přetížena. Dle krajského úřadu jakákoliv dopravní závada na této silnici způsobuje dopravní kolaps v celém městě. Klade rovněž otázku, zda zlepšení životního prostředí v jedné části města nepovede ke zhoršení životního prostředí v jiné části města. Vymístění nákladní dopravy je dle krajského úřadu možné, jen pokud v dané lokalitě existuje odpovídající dopravní infrastruktura mimo centra obcí (např. dálniční síť, obchvaty apod.). C - Hodnocení věci zástupcem ochránce Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. 5
Toto tvrzení pokládám za pravdivé, neboť hejtman ve svém dopisu primátorovi ze dne 18. 3. 2013 doporučil statutárnímu městu Přerov podat krajskému úřadu žádost o odstranění dopravního značení na silnicích I/47 a I/55, které navádí tranzitní nákladní dopravu na komunikace nižších tříd. Následně sice magistrát dopisem ze dne 20. 3. 2013 přeposlal krajskému úřadu podnět osadního výboru, ten se však týkal dopravního značení na silnici II/434. Jak správně vysvětlil krajský úřad, dopisem ze dne 26. 3. 2103, je ke zvážení takového dopravního značení příslušný magistrát nikoliv krajský úřad. Žádná žádost týkající se přímo dopravního značení na silnici I/47 nebo I/55 tedy na krajský úřad patrně nikdy nedorazila. 6 Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. 7 Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
4
C.1
Procesní rovina
Právní úpravu procesu stanovování dopravního značení obsahuje zákon o silničním provozu a správní řád. Dopravní značení, jde-li o místní úpravu provozu na místních komunikacích, silnicích a dálnicích, je stanovováno formou opatření obecné povahy, přičemž od 1. 4. 2008 se na tento proces plně užije část šestá správního řádu8. Z příslušných ustanovení § 172 ani ustanovení § 173 nijak nevyplývá, že by přijímání opatření obecné povahy bylo koncipováno jako řízení o žádosti9. Naopak z povahy tohoto procesního nástroje vyplývá, že se jedná o postup správního úřadu ex officio (z úřední povinnosti). Nazývá-li praxe proces přijímání opatření obecné povahy „řízením“, je třeba mít na paměti, že se nejedná o správní řízení ve smyslu části druhé správního řádu, jejíž ustanovení se užijí jen přiměřeně (ustanovení § 174 odst. 1 správního řádu). Názor krajského úřadu i magistrátu, že opatření obecné povahy, jímž se stanoví místní úprava provozu, vydává správní úřad k „žádosti“ subjektu, v jehož zájmu má být stanoveno, považuji za nesprávný. V této věci zastávám shodné stanovisko jako Ministerstvo dopravy,10 že jde o řízení (sui generis) vedené z úřední povinnosti, ať už na základě vlastních poznatků, či z podnětu vlastníka, případně jiných osob. Z procesního hlediska tak dopravní značení na místní komunikaci nestanovuje ani vlastník (statutární město Přerov), ani policie, nýbrž správní úřad stanovující místní úpravu provozu11, jímž je pro silnici II/434 Magistrát města Přerova v rámci
8
Rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ao 3/2008 ze dne 7. 1. 2009 (č. 1794/2009 Sb. NSS), sp. zn. 7 Ao 3/2009 ze dne 26. 8. 2009 (www.nssoud.cz), 9 Ao 2/2011 ze dne 4. 5. 2011 (www.nssoud.cz) a podrobněji rovněž metodika Ministerstva dopravy č. j. 423/2009-160-OST/1 z roku 2009. 9 Ustanovení § 172 správního řádu „(1) Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán po projednání s dotčenými orgány uvedenými v ustanovení § 136 doručí veřejnou vyhláškou podle ustanovení § 25…, a vyzve dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky… … (3) Řízení o návrhu opatření obecné povahy je písemné, pokud zákon nestanoví nebo správní orgán neurčí, že se koná veřejné projednání návrhu… (4) K návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. (5) Vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny…mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění… O námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává. … Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (ustanovení § 173 odst. 1). Proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad. Změna nebo zrušení pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem změny opatření obecné povahy.“ Ustanovení § 173 správního řádu „(1) Opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou; ... Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. … Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal. (2) Proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek. …“ 10 Právní názor Ministerstva dopravy č. j. 687/2011-120-STSP/2 ze dne 29. 12. 2011 (dopis Krajskému úřadu Zlínského kraje). 11 Ustanovení § 124 zákona o silničním provozu (úprava působnosti)
5
výkonu přenesené působnosti. Skutečnost, že v praxi správní úřady prakticky vždy vyčkávají iniciativy vlastníků komunikací (obcí), lze označit za obecně účelný a praktický zvyk, který ovšem nemá oporu v právu. Je to vždy úřad stanovující dopravní značení, kdo hodnotí v celém svém území potřebnost dopravního značení z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu (a jiných veřejných zájmů) a kdo je ve výsledku výlučně odpovědný za dodržení příslušné hmotněprávní úpravy. Této odpovědnosti úřad nezbavuje ani vyjádření policie, které je pouze tzv. subsumovaným úkonem a které správní úřad svým úkonem překrývá. Zároveň ovšem, jak poukáži v následující kapitole, je to v některých případech vlastník komunikace (tedy obecní samospráva), kdo se může významně podílet na konečné podobě dopravního značení, a to s ohledem na platnou hmotněprávní úpravu. Z takto vyložené procesní úpravy stanovování dopravního značení tedy vyplývá, že, dle mého názoru, v současné době neběží žádné „řízení“ zahájené žádostí statutárního města Přerova, kterou chápu spíše jako kvalifikovanější formu podnětu. Současná situace je spíše popsatelná jako přípravné práce před případným započetím procesu přijímání opatření obecné povahy. C.2
Hmotněprávní rovina
Hmotněprávní úprava je obsažena pouze v zákoně o silničním provozu, přičemž stanovování dopravního značení se materiálně věnuje pouze jediné ustanovení, a to ustanovení § 78 odst. 2: „Dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.“
Citované ustanovení obsahuje jednak neurčitý právní pojem „bezpečnost a plynulost provozu“, s nímž celý zákon opakovaně pracuje, a dále pak navíc slovo „nezbytně“, které dává správním úřadům poměrně široké pole správního uvážení. Právě pro podřazení určité konkrétní situace pod pojem „bezpečného a plynulého provozu,“ a ke zvažování nezbytnosti konkrétního dopravního značení, je povětšinou třeba odborné znalosti z oboru dopravního inženýrství.
„(1) Státní správu ve věcech provozu na pozemních komunikacích vykonává ministerstvo, které je ústředním orgánem státní správy ve věcech provozu na pozemních komunikacích, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, Ministerstvo vnitra a policie. … (6) Obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví po písemném vyjádření příslušného orgánu policie místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci ...“ Ustanovení § 77 zákona o silničním provozu: „(1) Místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace stanoví … c) na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci obecní úřad obce s rozšířenou působností po předchozím písemném vyjádření příslušného orgánu policie.“
6
Tyto odborné znalosti by měly být dostupné právě úřadům stanovujícím dopravní značení a policii (dopravním inspektorátům), přičemž ve složitějších případech je možné zapojení externích odborných subjektů. K výkladu a aplikaci ustanovení § 78 odst. 2 a k podmínkám, za nichž může samospráva ovlivnit stanovení dopravního značení, se veřejný ochránce práv vyjádřil v případu sp. zn. 7414/2012/VOP/DS12: „Úřad stanovující dopravní značení (ustanovení § 77 odst. 1 zákona o silničním provozu) má s ohledem na volnou dikci ustanovení § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu možnost širokého správního uvážení. Vedle jiných hledisek by měl přihlížet k názoru vlastníka komunikace. V řadě případů je myslitelných více variant dopravního značení pro konkrétní dopravní situaci, přičemž všechny varianty vyhovují plynulosti a bezpečnosti provozu a velmi podobně se dotýkají rovněž konkrétních veřejných zájmů. Je pak spíše politickým rozhodnutím obce jako vlastníka místních komunikací, které dopravní variantě bude dána přednost (ustanovení § 35 zákona o obcích). Nejedná se zde o volbu mezi dobrým a špatným řešením, kterou jinak činí úřad při výkonu státní správy… Je tedy nakonec odpovědností samosprávy obce, která se vždy dle svých vlastních úvah pokouší o nelehký úkol zvolit menší ze dvou (či více) zel…“
Pro účely této zprávy nazývejme variantou č. 1 současný stav, kdy je blíže nespecifikovaná část nákladní dopravy fakticky odkláněna (v některých případech dokonce směrovými tabulemi IS 3c a 3d spolu s osobní dopravou naváděna) ze zpoplatněné silnice I/47 (I/55) na silnici II/434. Toto řešení odlehčuje silnici I/47 (I/55), avšak přivádí tranzitní (dálkovou a mezistátní dopravu) na silnici druhé třídy, kam ze zákona nepatří. Variantou č. 2 pak označme zamýšlený projekt, který by vymístil tranzitní dopravu ze silnice II/434 na silnici I/47 (I/55), a to po poslední úpravě projektu alespoň na území statutárního města Přerova. Toto řešení zbaví silnici druhé třídy II/434 dopravní zátěže, pro niž není určena, ovšem může způsobit zhoršení dopravní situace v centru města, kudy prochází silnice první třídy I/47 (I/55). V šetřeném případě je primární otázkou, zda z pohledu plynulosti a bezpečnosti provozu jsou obě varianty srovnatelné, či nikoliv. Je třeba vyhodnotit skutečnou nebezpečnost obou variant, přičemž bude-li jedna shledána relativně bezpečnou a druhá naopak nebezpečnou, zvolit variantu bezpečnou. Toto vyhodnocení a volbu považuji za věc odbornosti, k níž je příslušný magistrát, který se může opřít o názory policie a v případě potřeby rovněž o odborná stanoviska externích subjektů. Pokud jsou však obě varianty do určité míry rizikové a tato rizika nelze dost dobře srovnat (či naopak obě z hlediska bezpečnosti provozu žádné významnější riziko nepředstavují), závisí další rozhodování na tzv. jiných veřejných zájmech (omezení negativních externalit dopravy jako je hluk, smog, prach, odletující kaménky, apod.). Zde se ovšem dostává ke slovu role místní samosprávy ve smyslu 12
Dostupné na www.ochrance.cz.
7
výše popsaném a magistrát by měl, podle mého názoru, k politické vůli své obce přihlédnout. Zároveň chci ovšem zdůraznit, že správní úřad stanovující dopravní značení by měl přihlížet rovněž k tomu, že varianta č. 2 (požadovaná stěžovatelem, osadním výborem a rovněž statutárním městem Přerov) je více obhajitelná již proto, že se snaží vymístit tranzitní dopravu tam, kam patří, tedy na silnici první třídy. Obecně považuji za nepřípustné, aby zpoplatněním státních komunikací docházelo k přelévání tranzitní dopravy na krajské komunikace nižších tříd, které k tomuto provozu nemají sloužit a jsou přetěžovány se všemi negativy z toho plynoucími. Z tohoto hlediska se tedy nepřikláním k obecnému stanovisku krajského úřadu, že vymístění nákladní dopravy je možné, jen pokud v dané lokalitě existuje odpovídající dopravní infrastruktura mimo centra obcí (např. dálniční síť, obchvaty apod.). Přestože zatížení silnic prvé třídy vedoucích centry měst je samozřejmě nežádoucí, nelze jejich roli suplovat užíváním silnic nižších tříd, zvláště pokud rovněž vedou rezidenčními čtvrtěmi měst a vesnic. Domnívám se tedy, že je spíše třeba postupovat cestou výše popsaného zvažování rizik, a to v každém konkrétním případě, a při srovnatelnosti bezpečnostních rizik upřednostnit vymístění dopravy na silnice první třídy.
D - Závěry I. Od 1. 4. 2008 se při stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (s výjimkou účelových komunikací) postupuje dle části šesté správního řádu, která upravuje proces přijímání opatření obecné povahy. II. Příslušný správní úřad stanovuje místní úpravu provozu na svoji odpovědnost, z úřední povinnosti a nikoliv na žádost. Koná na základě vlastních poznatků, nebo z podnětů vlastníka (případně jiných osob). III. V případě dvou možných variant dopravního řešení je primární hledisko bezpečnosti provozu. Pokud jsou obě varianty bezpečné, či naopak obě určitým obtížně porovnatelným způsobem nebezpečné, je možné rozhodnout dle dalších hledisek (jiných veřejných zájmů). V takovém případě by měl úřad přihlédnout k politické vůli místní samosprávy. IV. Vymístění tranzitní dopravy na silnice první třídy je zákonným a principiálně vhodným opatřením. Na základě ve zprávě popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěl k závěru, že Magistrát města Přerova a Krajský úřad Olomouckého kraje nesprávně vykládají proces přijímání opatření obecné povahy. Z věcného hlediska musím ovšem konstatovat, že oba dotčené úřady se problémem reálně a odpovědně zabývají, když při vědomí limitů daných současnou silniční sítí (jejíž podobu může ovlivnit jen investiční činnost samosprávy či státu), zvažují vhodné řešení. Domnívám se však, že by bylo vhodné v dohledné době přijmout na úrovni magistrátu konečné rozhodnutí. Rozběhne-li se proces
8
stanovování opatření obecné povahy, může toto rozhodnutí následně korigovat nadřízený krajský úřad či správní soud. Rozhodne-li se naopak magistrát pro současný stav, lze procesně přinutit nadřízené úřady (krajský úřad a následně případně Ministerstvo dopravy), aby se věcí meritorně zabývaly v rámci stížnosti na nečinnost (ustanovení § 80 správního řádu). Zprávu o šetření zasílám dotčeným úřadům a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřily a informovaly mě o dalším vývoji situace. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro mé závěrečné stanovisko. Úřady rovněž žádám o zaslání dosud poskytnutých písemných vyjádření policie, a to včetně policejních upozornění na nevhodnou dopravní situaci na silnici II/434. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli.
JUDr. Stanislav K ř e č e k zástupce veřejného ochránce práv
9
