Zpracování keramického souboru z Janštejna

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Zpracování keramického souboru z Janštejna

Bakalářská diplomová práce

Eva Marie Blažková

Vedoucí práce: Mgr. Jana Mazáčková, Ph. D.

Brno 2014

Prohlašuji, že jsem tuto práci napsala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně

............................................ Podpis autorky

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Janě Mazáčkové, Ph.D. za vedení práce, konzultantu Mgr. Davidu Zimolovi a za podnětné rady Mgr. Kateřině Doležalové. Velký dík patří bezesporu Muzeu Vysočiny v Jihlavě za půjčení keramického materiálu. Chtěla bych zde především poděkovat mé rodině za trpělivost a velkou podporu během studia.

3

Obsah

Obsah ................................................................................................................................ 4 Úvod .................................................................................................................................. 6 Archeologický výzkum na hradě ...................................................................................... 7 Historie hradu.................................................................................................................. 10 Popis hradu...................................................................................................................... 14 Geomorfologie území ..................................................................................................... 16 Přírodní poměry .............................................................................................................. 17 Hydrologie ...................................................................................................................... 17 Geologie .......................................................................................................................... 18 Půdy ................................................................................................................................ 19 Přírodní podmínky ve středověku ................................................................................... 19 Archeologický materiál z hradu Janštejna ...................................................................... 20 Středověká keramika ....................................................................................................... 21 Zpracování souboru......................................................................................................... 22 Vyhodnocení keramického souboru................................................................................ 34 Keramická třída a druh nádoby ....................................................................................... 66 Keramická třída a typ okraje ........................................................................................... 71 Celkové zhodnocení keramiky z Janštejna ..................................................................... 76 Datace keramiky ............................................................................................................. 77 Železné předměty ............................................................................................................ 80 Ostatní nálezy.................................................................................................................. 82 Závěr ............................................................................................................................... 83 Použité zkratky................................................................................................................ 85 Literatura ......................................................................................................................... 85 Písemné prameny ............................................................................................................ 88 4

Internetové zdroje ........................................................................................................... 88 Přílohy ............................................................................................................................. 90

5

Úvod Části gotického hradu Janštejna, který zub času již nemilosrdně ohlodal, stojí osaměle na mírné skalnaté vyvýšenině, zasazený v malebném kraji Vysočina. Tento hrad se pro své nenápadné umístění v lesnaté krajině u Horních Dubenek mnoho nedostal do podvědomí turistů, umožňuje nám však nahlédnout z části do života na středověkém feudálním sídle. Hrady vznikaly na důležitých cestách i na místech bez zjevného strategického významu, k těmto typům se řadí i Janštejn. Nevyniká svým významem, ale svou polohou v krajině, jistě nebude troufalé tvrdit, že místo má svého genia loci. Vzhledem k malému zájmu z řad odborníků není žádná literatura, která by se více tímto hradem zaobírala, nutno podotknout, že tu nebyl učiněn žádný archeologický výzkum. Nálezy, které máme k dispozici, pochází z amatérského výzkumu (spíše se jednalo o povrchový sběr) evangelického faráře Kristiana Pavla Lanštjáka z šedesátých let dvacátého století. K tomuto výzkumu neexistuje žádná dokumentace ani nálezová zpráva. Pravděpodobně byly některé předměty během let poztráceny, soubor tedy není zcela kompletní. Dochovalo se nám velké množství střepového materiálu, zvířecí kosti, železné předměty, struska, malta, mazanice a uhlíky. Celý soubor je nyní uložen v Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Cílem této práce je vypracování a následné vyhodnocení keramického materiálu z hradu Janštejn. Práce bude obsahovat popis o původu souboru a výzkumu. Nedílnou součástí bude také pokus o srovnání postavení hradu v rámci regionu. Jelikož se jedná o první ucelenější zpracování této lokality, bude kladen důraz i na historický přehled a písemné prameny. Práce bude zahrnovat kresebnou i fotografickou dokumentaci.

6

Archeologický výzkum na hradě Na hradě byl v šedesátých letech podniknut amatérský archeologický výzkum (Bláha 1968, 62).

Tento výzkum vedl jistý Kristián Pavel Lanštják (1892-

1986); (obr. 1), od roku 1919 působil v Betlémské kapli v Praze na Žižkově jako evangelický farář. Narodil se v Horních Dubenkách, kam se v penzi často vracel (http://www.volny.cz/cce.zizkov/250c.shtml). Poznámky o své působnosti na Žižkově a o svém životě sepsal v knize Z mého životopisu. Na tomto místě bych ráda citovala pár slov z jeho díla, kde se zmiňuje o výzkumu na hradě Janštejn. Jedná se o jedinou zprávu, kterou máme k dispozici k samotnému výzkumu. Je velice pravděpodobné, že si při bádaní na hradě vedl dokumentaci o výzkumu, zatím se však nepodařilo nic dohledat. „Na své penzi nyní nezahálím, nemohu pracovat v církvi, věnuji se proto historickému studiu z dějin evangelia ve státních archivech a zajíždím často na Moravu do svého rodiště, kde pracuji vlastivědně a na výzkumu hradiska zbořeného husity v roce 1423 i bojiště husitského u Horních Dubenek.“ (http://www.volny.cz/cce.zizkov/250c.shtml)

Obr. 1: Kristián Pavel Lanštják (http://www.volny.cz/cce.zizkov/250c.shtml)

7

Miloš

Bič

připomíná

ve

sborníku

"Kristianu

Pavlu

Lanštjákovi

k devadesátinám" život a dílo tohoto faráře. „Vyšel z farářského prostředí a sám se stal ve své širší rodině patnáctým farářem. Taková slavná tradice pochopitelně nemohla zůstat bez vlivu na vnímavého hocha. Navíc vyrůstal v kraji, kde k němu promlouvala minulost počínajíc husitským vítězstvím u Dubenek r. 1423.“ (Bič 1982, 10) V knize Středověká keramika v Čechách a na Moravě od Vladimíra Nekudy a Květy Reichertové se dočteme, že zjišťovací výzkum na hradě provedlo v roce 1964 Oblastní

muzeum

Vysočiny

v Jihlavě,

kdy

bylo

získáno

archeologického materiálu (Nekuda – Reichertová 1968, 235).

velké

množství

Je patrné, že tento

zjišťovací výzkum uskutečnil právě již zmiňovaný Kristián Pavel Lanštják. Další průzkum na hradě vedl jistý Stanislav Veselý. Ani zde nemáme k jeho bádaní žádné bližší informace kromě malého odstavce v Počáteckém zpravodaji. Není tedy vyloučeno, že spolupracoval s Lanštjákem. „Pan učitel Stanislav Veselý učil zeměpis, dějepis a češtinu. Zajímal se o archeologii a historii, sbíral mince a prováděl vykopávky na hradě Janštýn.“ (Počátecký zpravodaj 3/2010, 3) Keramický soubor zřejmě pochází z povrchového sběru, některé stopy v terénu však naznačují výkopovou činnost. Střepový materiál je nyní uložen v depozitáři v Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Jednotlivé krabice s nálezy obsahují popisky, kde se dočteme, že průzkum proběhl mezi lety 1950 až 1960 a do muzea byl přivezen teprve roku 1975. I přes tyto přínosné amatérské práce postrádáme na hradě řádný archeologický výzkum.

8

Nutno říci, že nemáme publikaci, která by uceleným způsobem popisovala historii a stavební vývoj tohoto hradu. K dispozici jsou pouze skromné informace, které jednotliví badatelé od sebe přejímají, články nesou téměř vždy tytéž údaje. Zájemce o hlubší poznání Janštejna je tedy takřka povinen nahlédnout do Zemských desek, popřípadě do Moravského diplomatáře. Článek Václava Richtera K nejstarším dějinám Třeště přináší bohatší náhled do historie Janštejna, jako jediný popisuje příbuzenské vztahy osob, které souvisí s hradem. Další informace získáme z Vlastivědy moravské – Telecký okres od Jana Tiraye a Jihlavský okres od Josefa Pátka. V těchto dvou případech jde o snahu přiblížit dění ve vesnici Horní Dubenky a v Nové Vsi než o cílený popis historie hradu. Dílo Miroslava Plačka Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí je víceméně přehled panských středověkých sídel a je tedy zřejmé, že se jedná o velmi stručný nástin vývoje a dějin Janštejna (Pátek 1901, 202; Plaček 2001, 271; Richter 1953, 30-31; Tiray 1913, 427). Obecně lze tedy říci, že poznatky o této zřícenině jsou velice skoupé.

9

Historie hradu Počátky hradu Janštejna jsou pro nedostatek písemných zpráv nejasné. Známý historik umění Bohumil Samek a někteří další badatelé odvozují jeho název od krále Jana Lucemburského a založení hradu kladou na počátek 14. století. Počátky hradu je možné dávat do souvislosti se vznikem počáteckého panství roku 1315 (Samek 1999, 687; Richter 1953, 30; Kolektiv 1981, 111). Hrad se v písemných pramenech objevuje až roku 1358, kdy Štěpán z Březnice dává hrad spolu se svobodným dvorem a vesnicemi Horní Dubenky, Nová Ves a Jihlávka markraběti Janovi jako záruku při prodeji třešťského zboží.1 V roce 1361 markrabě Jan postoupil hrad Štěpánovým ručitelům, tedy Ješkovi z Pacova, Lenclínovi z Dolní Brtnice a Hynkovi Tluksovi z Hradiště (ZDB III, 37, č. 398; ZDB IV, 48, č. 71; Richter 1953, 30-31). Václav Richter se dále ve svém článku K nejstarším dějinám Třeště domnívá, že držitelem Janštejna pravděpodobně nebyl Štěpán z Březnice, i když jej dal markraběti jako záruku, ale spíše Hynek Tluksa. Tento poslední ze jmenovaných ručitelů vystupuje na konci zápisu v Zemských deskách jako Hynek Tluksa z Janštejna, je tedy možné, že hrad držel právě on (ZDB III, 37, č. 398; Richter 1953, 30-31). Jan Tiray ve Vlastivědě moravské zmiňuje jistého Michala,2 který získal majetek spolu s hradem od Štěpána z Březnice, od něhož přešel hrad dále na markraběte Jana (Tiray 1913, 427). Miroslav Plaček ve své knize Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí o Janštejně píše: „Hrad se objevuje teprve roku 1358, kdy slouží jako záruka Štěpána z Březnice při prodeji Třeště markraběti Janu Jindřichovi. Markrabě sice po třech letech hrad vrátil Štěpánovým věřitelům, ale nakonec mu stejně připadl“ (Plaček 2001, 271). V sedmdesátých letech 14. století se v pramenech uvádí Sezema z Janštejna s manželkou Annou, který přiznává, že svůj majetek má z milosti markraběte (ZDB VI,

1

Jestliže Štěpán stanoví markraběti do příštího svátku sv. Václava rukojmí, budou Štěpánova zboží volná.

Ne-li, bude je markrabě držet tak dlouho, dokud Štěpán ručitele neuvede. A tak Štěpán na sv. Václava předvedl jako ručitele Ješka z Pacova, Lenclína z Brtnice a Hynka Tluksu z Janštejna. Štěpán těmto ručitelům zavázal své zboží Počátky a markrabě Jan jim za tři léta (1361) odstoupil hrad Janštejn“ (Richter 1953, 8). 2

Otázkou zůstává, kdo zmiňovaný Michal byl, neboť Tiray neuvádí, z jakého pramene čerpal.

10

130, č. 532; Richter 1953, 30-31). Po roce 1373 se Sezema objevuje již s přídomkem z Janštejna. Kolem roku 1379 byla Anna z Janštejna znovu provdána za Jana z Hodic, je tedy zřejmé, že před uvedeným rokem Sezema zemřel (ZDB VI, 137, č. 650, 651; Richter 1953, 30-31). Ladislav Hosák ve své publikaci Historický místopis země Moravskoslezské stručně nastiňuje dějiny hradu: „Dále držel toto zboží Sezema z Hrádku a po něm markrabě Jošt“ (Hosák 1938, 24). Roku 1377 udělil markrabě Jošt Ondřeji z Meziříčí hrad Janštejn v léno, událo se tak 22. listopadu v neděli patrně v Třebíči (CDM XI, 85-86, č. 95; Samek 1999, 687; Hosák 1938, 24). Bratři Jan a Jaroslav z Meziříčí (dědicové Ondřeje z Meziříčí a synové Jana z Meziříčí) prodali roku 1383 za 500 hřiven hrad Janštejn spolu s Novou Vsí, Jihlávkou a Horními Dubenkami Jindřichovi z Hradce. Markrabě Jošt osvobodil roku 1384 Janštejn z léna (CDM XI, 287-288, č. 316; CDM XI, 297-298, č. 326; Hosák 1938, 24; Richter 1953, 30). V písemných pramenech se objevuje také rok 1386,3 kde je zmíněno, že sám Jan z Meziříčí prodává hrad se vším příslušenstvím, tedy s loukami, řekami, potoky, rybníky, pastvinami, lesy a vesnicemi, Jindřichovi z Hradce (ZDB VII, 174, č. 440). Zánik hradu zůstává nevyjasněn, dále se již v písemných pramenech neuvádí. Je však možné, že zanikl za husitských válek. Pravděpodobně tedy při tažení husitů pod vedením Jana Hvězdy z Vícemilic. V roce 1423 se odehrála bitva u Horních Dubenek, v níž byli husité Menhartem z Hradce poraženi. Spolu s hradem byla zničena řada vesnic a osad. (Plaček 2001, 271).4 Ve stejné době byla, patrně v souvislosti s dobytím Janštejna, zbořena tvrz Jihlávka, ležící 14 km jihozápadně od Třeště (Kolektiv 1981, 115). 3

Johanes de Mezirziecz Henrico de Nuoadomo et eis heredibus Castrum Jensteyn cum villis inferius

nominatis, videlicet Nowawes, Dubenky, villam domini Stephani, Gyhlawky cum curia allodiari sub castro, agris cultis et incultis censibus redditibus prouentibus vtilitatibus montibus uallibus collibus siluis nemoribus pratis pascuis fluminibus riuis Piscinis aquis aquarumue decursibus et ceteris, in quibuscumque rebus consistunt, seu qualitercumque possent specialibus nominari vocabulis, pertinenciis vniuversis cum pleno Jure et domino, nichil ibiem penitus exludendo, sicut ea solus tenuit, Jure hereditario uendidit et racionabiliter assignaiut. (ZDB VII, 174, č. 440) 4

Je možné, že hrad dobyli husité, pak se s nimi střetl Menhart a porazil je, nebo se s nimi střetl ještě před

tím, než stačili dobýt Janštejn a hrad zanikl jindy.

11

Tiray barvitě líčí události roku 1423: „Památným pro Horní Dubenky je 7. listopad 1423. Den před tím táhl oddíl vojska Žižkova, vedený hejtmanem Janem Hvězdou z Vícemilic, řečeným Bzdinkou, od Telčce a hradu Štramberka, právě ztroskotaného, přímo k Pelhřimovu širými lesy, jimiž úbočí Javořice a přilehlých vrchů pokryta byla tehda zajisté zůstala podnes. Vojsko rozložilo se táborem pod lesem „Vrškem“, nade vsí Horními Dubenkami, poblíž rybníka „ Boru“. Jen na 500 mužů čítal houfec ten. – Uléhali umdlení husité; hrozné bylo jejich probuzení. – Bylť pan Menhart z Hradce sebral na 3000 lidu bojovného, v němž s četami svými byli Jan, hrabě z Guttenštejna, pán z Vrchovišť, Jindřich Krajiř z Krajku, Zdeněk z Palupína, Pešek z Bejkovce. Spěchali pomoci panu Janu z Hradce a na Telči. Přišli sice pozdě, ale strašnou odvetu vzali za Telč a za Štramberk. – V kruté seči zrovna u rybníka Boru na 300 bojovníků husitských padlo, z nich i výborný podvůdce Havel Pinta. Vůdce Jan prosekal se a se zbytkem lidu svého přes Horní Cerekev se zachránil. Podařilo se mu u Pelhřimova s vojskem Žižkovým se spojiti. Z bojiště krví zbroceného zbarvila se voda rybníčka Boru, který odtud dodnes „Krvavým“ (Krvavcem) se nazývá. Kopí, podkov nalezeno v místech těch častěji.“ (Tiray 1913, 427) Pátek ve Vlastivědě moravské též zmiňuje dění v roce 1423: „Jak lid vypravuje, za válek husitských byl hrad rozbořen Janem Žižkou, a s ním prý vzaly za své tři okolní osady: Bražka, Kovářka a Lhotka (dosud jména tratí polních). Místo nich založena na novém místě vesnice nová, od čehož pochází jméno osady nynější – „Nová Ves“. Pokud pověst jest pravdivá, zkoumati se nezamlouvá, poněvadž žádných psaných památek nezůstalo.“ (Pátek 1901, 202) Historik a počátecký rodák Tomáš Pěšina z Čechorodu5 psal o událostech z roku 1423, tyto poznatky jsou však leckdy nesprávné až smyšlené. Podrobnosti svedené bitvy jsou dosti pochybné. Pěšina sice mluví o porážce husitů, ale i v jiných podobných

5

Byl to pokračovatel Bohuslava Balbína, generální vikář a kapitulní děkan v Praze. Narodil se 19.

prosince 1629 v Počátkách v rodině místního řezníka. Zabýval se historií a roku 1663 vydal dílo označené jako Moravopis. Ve třech dílech se věnoval historii Moravy. Ještě v roce 1676 vydal Mars Moravicus. Tato díla byla dlouhou dobu hlavním pramenem poznání národní historie (http://www.cbdb.cz/autor16901-tomas-pesina-z-cechorodu).

12

případech stojí vždy jako katolický kněz a titulární biskup na straně katolické a podle toho své vyprávění upravuje. O rozšíření zpráv o bitvě u Horních Dubenek se zasloužil také další počátecký rodák, básník Otokar Březina, v historické novele Rybník Krvavec. Jeho romantické podrobnosti se staly součástí lidové tradice. Zajímavým faktem je, že v muzeu v Počátkách nejsou z lokality, kde se odehrála bitka, žádné zbraně, jak se často uvádí. (http://www.hornidubenky.cz/01-krajina-pod-javorici/d-3167/p1=213). Zdeněk Měřínský se ve svém článku Morava za husitských válek ve světle archeologických nálezů a výzkumů domnívá, že otázka konce hradu Janštejna zůstává doposud otevřena. Jeho zánik dává do souvislosti s událostmi kolem Telče na podzim roku 1423. Janštejn leží na trase přesunu Jana Hvězdy z Vícemilic od Telče k Dubenkám. Dle jeho názoru je velice nepravděpodobné, že by při tomto ústupu došlo ke zničení hradu. Na základě písemných i archeologických pramenů vyvozuje, že Janštejn zanikl na konci 14. nebo někdy v 1. čtvrtině 15. století (Měřínský 1980, 44). Poslední zpráva, kterou máme o Janštejně je z roku 1386, co se dělo s hradem dále, nevíme. Můžeme jen konstatovat, že nejspíš za husitských nepokojů vyhořel a nebyl obnoven. Ladislav Hosák ve svém Historickém místopisu uvádí, že roku 1580 vesnice Horní Dubenky a Janštejn náležely Telči (Hosák 1938, 24). V té době to s největší pravděpodobností byl již zpustlý hrad.

13

Popis hradu Hradní areál Janštejna (obr. 2) popsal Miroslav Plaček v knize Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, dále se pokusil o hypotetickou rekonstrukci hradu (obr. 3). Stručný popis hradu též přináší Bohumil Samek ve své publikaci Umělecké památky Moravy a Slezska. Dalším zdrojem pro mne byla kniha Středověké hrady v Čechách a na Moravě od Tomáše Durdíka a Pavla Boliny (Durdík – Bolina 2001, 100; Plaček 2001, 271-272; Samek 1999, 687). Samotné situování hradu je dosti neobvyklé, nachází se na nevýrazném zalesněném skalnatém výběžku, který vybíhá z mírně stoupající náhorní plošiny, od níž je oddělen širokým příkopem. Na místech, kde byl strmý svah, využili přírodních podmínek, část příkopu jednoduše vynechali a dvůr vymezili jen ohradní zdí. Do dnešních dnů se dochovaly jen velmi skromné zbytky hradu, zejména dolní část okrouhlé věže a pozůstatek hradby. Střep bergfritu (obr. 4) zaujímá konec uměle vytesaného skaliska na severozápadě. Fragment této věže je svým průměrem 4,7 m raritou mezi bergfrity. Na území Moravy se však obecně vyskytují věže menších rozměrů, kolem 6 m, příkladem by mohl být hrad Hukvaldy, či Nový Jičín. Věž je vyzděna z lomového kamene pomocí vápenné malty. Zhruba 10 m od ní můžeme najít pozůstatky zaobleného zdiva, pravděpodobně druhé věže, která chránila bránu do jádra, ležící přímo pod ní. Se spojnicí obou věží je patrný nevelký rovnoběžný palác, skládající se v půdorysu ze tří místností. Tyto tři objekty spojovala hradba uzavírající nevelké nádvoří. Tloušťka hradby byla naměřena 1,5-1,7 m. Ze tří stran obíhá parkán s hranolovou, patrně studniční věží (obr. 5). Tato kombinace tří základních prvků – paláce, hradby a bergfritu nám napovídá, že se jedná o hrad bergfítové dispozice. Na jihozápadní straně chrání hrad příkop a val. Zajímavé jsou terénní náznaky předhradního dvora, který se rozkládal ze severu. Obsahoval několik stavení, po nichž zůstaly v terénu prohlubně. Dvůr plnil hospodářskou funkci předhradí. Bohumil Samek ve své knize píše: „Území na šíji táhnoucí se severním směrem zaujalo předhradí, dále ležela hradní plužina.“ (Durdík – Bolina 2001, 100; Plaček 2001, 271-272; Samek 1999, 687). Území hradního prostoru pokrývá kamenná suť a nespočet proláklin. Zbytky této zříceniny nám k datování počátku nijak nepomohou, nezachovaly se žádné časově zařaditelné architektonické detaily (Plaček 2001, 271). Značný nedostatek informací ke stavebně historickému vývoji hradu a stav výzkumu nám bohužel nedovoluje říci nic 14

bližšího. Zde bych ráda uvedla, že bude na místě provést v budoucnu nedestruktivní revizní průzkum zříceniny (alespoň její vyměření), bez pochyby by nám přinesl nové a jistě zajímavé poznatky.

Obr. 2: Plánek hradu (Plaček 2001, 271)

Obr. 3: Hypotetická rekonstrukce hradu (http://www.hradyzriceniny.cz/hrad_janstejn.htm)

15

Obr. 4, 5: Střep bergfritu, zbytek studniční věže (foto: autorka práce)

Obr. 6: Mapa okolí hradu (http://www.geologicke-mapy.cz/)

Geomorfologie území Hrad Janštejn se nachází na jihozápadní Moravě v kraji Vysočina, v Jihlavském okrese, 1,5 km jihozápadně od Nové Vsi, 2 km od Horních Dubenek a 12 km od Třeště. (obr. 6). Horopisně patří k jednotce Česká vysočina, jejíž součástí je soustava Českomoravská, podsoustava Českomoravská vrchovina, celek Javořická vrchovina, podcelek Jihlavské vrchy. Hrad leží 700 m n. m. (Demek 1987, 45, 248-249; Zimola 1996, 2).

16

Přírodní poměry Českomoravská vrchovina je velmi rozlehlé a rozmanité území rozprostírající se na téměř celém území kraje Vysočina. Součástí regionu je oblast Jihlavsko, které můžeme popsat jako rozhraní vrchoviny a pahorkatiny. Tímto mikroregionem protéká řeka Jihlava, která pramení u obce Jihlávka, ve výšce 670 m n. m. Kraj Vysočina řadíme do mírně vlhkého podnebného pásu s převládajícím západním až severozápadním prouděním vzduchu (Hejhal 2009, 23). Jihlavsko náleží k nejstudenějšímu stupni mírně teplého pásma s průměrem ročních teplot 6-7°C a s ročním úhrnem srážek 617 mm(http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=o_jihlave). Faunu Českomoravské vrchoviny tvoří zvěř vázaná na lesní prostředí. Jmenujme alespoň některé z nich: srnec obecný, jelen evropský, jezevec lesní, liška obecná, prase divoké (Hejhal 2009, 21). Dřívější buko-jedlový porost byl silně ovlivněn středověkou kolonizací. I přes ne zcela příznivé klima se zde vyskytuje obilnářství a rozvinuté dobytkářství. Poblíž obce Horní Dubenky se nachází přírodní památka Ještěnice. Jedná se o zbytek prameništního svahového rašeliniště. Důvodem ochrany této lokality je zachovat vzácná rostlinná a živočišná společenstva (http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=o_jihlave; http://www.dedictvivysociny.cz/priroda/zvlaste_chranena_uzemi11/prirodni_pamatka-39/?id=1069).

Hydrologie Poblíž hradu (500 m) protéká Švábovský potok s délkou 5,81 km, který pramení u Horních Dubenek a ústí do řeky Jihlavy u Horní Cerekve. Jihovýchodně od Janštejna teče Batelovský potok, jenž je zdrojem pro menší, velmi čistý rybník Kotrba, který je rekreačně využívaný (http://cz.geoview.info).

17

Geologie Českomoravská vrchovina je složena především z krystalických břidlic a hlubinných vyvřelin. Osu této vrchoviny tvoří Novobystřická vrchovina, Jihlavské vrchy a Žďárská vrchovina. Nejvyšší skupinou jsou Jihlavské vrchy, které dělíme na jižní část a vyšší severní, zvanou skupina Javořice. Námi sledované území náleží k jednotce moldanubikum, tvoří ji soubor hornin rozšířených ve střední a jižní části Českého masivu. Okolí hradu je složeno z hlubinných magmatitů, tedy žuly, paleozoického stáří geologické jednotky moldanubikum – moldanubický pluton. V blízkosti vodních toků se nachází svahové a nivní sedimenty. Tyto nezpevněné sedimenty jsou tvořeny hlínou a pískem (Demek 1965, 29; http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g50zj&y=69070 0&x=1142700&s=1); (obr.7, 8).

Obr. 7: Geologická mapa 1: 50 000 (http://www.geologicke-mapy.cz/)

18

Obr. 8: Legenda ke geologické mapě (http://www.geologicke-mapy.cz)

Půdy Nepříznivému počasí a nadmořské výšce odpovídá skladba půdy. Okolní svahové terény jsou typické hnědými půdami, od hnědých oglejených, přes nasycené až po méně vhodné hnědé půdy ilimerizované ve vyšších oblastech (http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=o_jihlave).

Přírodní podmínky ve středověku Tuto problematiku do jisté míry zpracoval Zdeněk Měřínský v článku Příspěvek k možnostem rekonstrukce středověké krajiny, území zaniklých vesnic a typů sídlišť. Další zdroj k tomuto tématu pro mne byla diplomová práce Davida Zimoly. Pro Českomoravskou vrchovinu máme k dispozici pylové diagramy (Rybníčková – Rybníček 1975), rozbory uhlíků (Kyncl 1975) i dalších rostlinných zbytků, hlavně obilí (Měřínský 1987, 112; Zimola 1996, 5). České země se ve středověku řadily k chladnějším oblastem. Středoevropské podnebí mezi lety 1000-1250 bylo suché se studenými výkyvy kolem roku 1200. V letech 1280-1380 můžeme mluvit o tzv. příznivém maximu, následující léta do roku 1465 docházelo k poklesu teplot, tuhé zimy a chladná léta způsobovaly značnou neúrodu (Zimola 1996, 5). 19

Dlouho převládal názor, že celá oblast Jihlavska byla až do vrcholného středověku pokryta pomezním pralesem, avšak již od 40. let 12. století během kolonizace Českomoravské vrchoviny6 docházelo ke klučení lesů a jejich přeměně v zemědělskou půdu. Noví osadníci pronikající do buko-jedlových lesů, hledali nové zdroje půdy k obhospodařování. Území Českomoravské vrchoviny bylo do 14. století odlesněno tak radikálním způsobem, že podíl lesů se zmenšil jen na 30 %.

Velká

spotřeba dřeva je dávána též do souvislosti s důlním podnikáním. Nálezy uhlíků naznačují, že odlesňování se dělo převážně žďářením. Nově odlesněné prostory rychle zarůstaly původní vegetací, bylo tedy potřeba je znovu obnovovat. Vymýcení těchto rozsáhlých zalesněných ploch znamenalo jednu z prvních ekologických katastrof způsobeným člověkem, která s sebou přinášela povodně v jihomoravských úvalech a změny vodních režimů. Palynologické výzkumy prokázaly, že lesní porosty zůstaly do konce 13. století zachovány jen v horských oblastech, jejich podhůří a jiných méně přístupných polohách (Hejhal 2011, 346; Měřínský 1987, 114, 117,118). Na základě pylových diagramů z mladého sídelního území známe některé pěstované kulturní rostliny. Pěstovalo se žito, méně pšenice a oves, vzácně ječmen, pohanka a len. Z ovocných stromů to byla například jabloň, hrušeň, srstka, třešeň, švestka a ořešák vlašský (Měřínský 1987, 114).

Archeologický materiál z hradu Janštejna Keramický soubor z Janštejna pochází z amatérského výzkumu a není k němu známa žádná dokumentace či stratigrafie (Bláha 1968, 149). K archeologickému výzkumu této lokality neexistuje kresebná ani fotografická dokumentace. Chybí i samotná nálezová zpráva. K dispozici je jen 7 beden archeologického materiálu a skromný železný inventář, vše je uloženo v Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Materiál byl již v muzeu po různém počtu rozdělen do sáčků a každému střepu bylo přiděleno buď katalogové, přírůstkové nebo jiné číslo. Mnohdy toto číslo příslušelo celému sáčku, ve kterém se nacházelo více střepů. V databázi jsou střepy uvedeny pod katalogovým číslem tak, jak se zapisovaly do systému DEMUS.

6

Jako příklad můžeme uvést Pelhřimovsko (areál Cvilínek u Černova), kde větší zásahy do lesů započaly

již ve 12. století. Zajímavostí je, že na kolonizaci se ve velké míře podílela církev. Prostor hraničního hvozdu nabýval i další funkce, a sice vojensko-obranné (Hrubý a kol, 346).

20

V nálezovém souboru se nachází kuchyňská a stolní keramika, železné předměty, osteologický materiál, uhlíky, struska a malta. Naopak chybí kamnářská keramika, dlaždice, mince, kostěné předměty a sklo. Je zřejmé, že po smrti Lanštjáka byly některé nálezy poztráceny. Tato práce je zaměřena především na vyhodnocení keramiky, která byla zpracovaná formou databáze v programu Microsoft Access 2007. Databáze se opírá o deskripční systém, který byl vytvořen autory při zpracování keramiky z Rokštejna (Doležalová 2013). Na archeologický materiál z hradu Janštejna nemůžeme aplikovat relativní chronologii založenou na stratigrafii, která nám z Janštejna není známa. Zpracovávaný soubor je nutné konfrontovat za pomoci písemných pramenů. Keramiku je možné klást před rok 1423, vezmeme-li v potaz, že toho roku opravdu Menhart z Hradce porazil oddíl táborského vojska a za těchto okolností tedy zanikl samotný hrad Janštejn spolu s 6 km vzdáleným hradem Šternberkem (Bláha 1968, 149). Při zmiňovaných amatérských pracích bylo na hradě získáno velké množství keramiky. Samotné zpracování střepového materiálu ovlivňuje hned několik faktorů. V prvé řádě to je stav výzkumu, který nám nedovoluje tento soubor zpracovat v úplnosti a získat potřebné informace z důvodu absence jakékoliv nálezové dokumentace, dalšími faktory jsou jistě subjektivita a zkušenosti badatele.

Středověká keramika Zlomky hliněných nádob jsou nejčastějším archeologickým nálezem a představují důležitý pramen k poznání minulosti (Salač 1998, 7). Při výzkumech na středověkých lokalitách se běžně setkáváme s keramickými fragmenty. Od 13. století se keramika vyráběla pomocí pomalu rotujícího, ručně poháněného kruhu. Nádoby byly tvořeny z jednotlivých válečků, poté dotočeny na kruhu. Na nádobách je možné spatřit náznaky po lepení a na jejich dnech jsou patrny stopy po hrubém písku. Od první poloviny 14. století se začíná objevovat rychle rotující kruh, který však v hrnčířských dílnách zdomácněl až o století později. Keramika byla na něm vytáčena z jednoho kusu hlíny, proto jsou stěny nádob dobře vyhlazené. Po vytvarování keramiky bylo potřeba nádobu od hrnčířského kruhu odříznout, na dnech proto zůstávají charakteristické stopy po odříznutí. 21

Nádoby zhotovené na hrnčířském kruhu se poté nechaly vyschnout. Vypalování nádob v peci byl poslední a nejdůležitější proces v hrnčířské dílně (Nekuda – Reichertová 1968, 33-38). Výpal keramiky zahrnoval celý proces tepelného zpracování počínaje ohřevem vypalovaného tělesa až po dosažení optimální teploty výpalu a následné zchlazení tělesa na pokojovou teplotu. Výrobky získávají při výpalu své charakteristické vlastnosti (Gregerová 2010, 30). V literatuře najdeme první zmínky o nálezech středověké keramiky od konce 19. století, v padesátých a šedesátých letech 20. století došlo k rozvoji archeologie středověku, spolu s vymezení terminologie a základního směru ve vyhodnocování keramiky (Doležalová 2012, 131). První ucelený přehled o keramice přinesla práce Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Zpracováním středověké keramiky z Českomoravské vrchoviny se zabýval ve své diplomové páci Josef Bláha a poté od devadesátých let David Zimola (Nekuda – Reichertová 1968, Bláha 1968, Zimola 1996). Keramický materiál ze systematického výzkumu hradu Rokštejna na Brtnicku patří k největším keramickým souborům v prostoru vrchoviny. Nejnovější zpracování keramického souboru pochází z výzkumu areálu Staré Hory u Jihlavy (Hrubý – Jaroš – Kočár – Malý – Mihályiová – Militký – Zimola 2006).

Zpracování souboru Deskripční systém, vycházející ze systému vytvořený primárně pro keramiku z Rokštejna (Doležalová 2013), byl přizpůsoben pro zpracování materiálu z Janštejna, v některých bodech se také opírá o brněnský systém (Procházka 2007), ačkoliv keramika z Brna má o něco jiný charakter (Vohryzek 2009, 47). V souboru se nevyskytují celé nádoby, proto nebylo možné využít z původního systému všechna kritéria, jako např.: výška nádoby, výška maximální výdutě, objem nádoby, atd. Údaje v databázi byly rozděleny podobně jako v rokštejnském systému do několika následujících skupin: identifikační údaje, základní údaje, metrické údaje, údaje o keramické třídě a tvaru nádoby spolu s výzdobou (Doležalová 2013, 117). Při vyplňování databáze byla na keramice posuzována a zapisována následující kritéria:

22

Identifikační údaje: do této skupiny byla zahrnuta katalogová čísla, číslo bedny a sáčku pro jednodušší dohledání střepu a lokalita, ze které archeologický materiál pochází. Katalogové číslo: číslo příslušného střepu. Číslo bedny a sáčku: pro snadné dohledání střepu. Lokalita: uvedeme název místa nálezu. Základní údaje: tato skupina přináší informace o původním keramickém tvaru, ze které nalezený fragment pochází, obsahuje údaje o fragmentarizaci a hmotnosti. Kategorie nádoby: do které kategorie hrnčířského zboží střep patří, Kuch – kuchyňská keramika, Stav – stavební, Tech – technická, Kam- kamnářská. Druh nádoby: uvedeme zkratku příslušného druhu nádoby, 0 – nezjistitelný, A – akvamanile, Al – alembik, H – hrnec, Kch – kachel, M – mísa, P – pohár, Pa – pánev, Pok – poklice, T – talíř, Z – zásobnice. Část nádoby: ze které části nádoby nález pochází, C – celý tvar, D – dno, H – hrdlo, O – okraj, N - nožka, U – ucho, V – výlevka, Vy – výduť. Fragmentarizace: sledujeme velikost fragmentu, 1- do 9 cm2, 2 – do 36 cm2, 3 – více jak 36 cm2, 4 – celý tvar. Slepeno: pozorujeme, zda je fragment slepen, vybíráme z možnosti ano/ne. Počet slepených fragmentů: doplníme počet slepených fragmentů. Abraze: určíme zachovalost střepu, 1 – ostrohranný střep, 2 – částečně otřelý střep, 3 – omletý střep. Síla okraje střepu: měříme okraj střepu v milimetrech, 1 – 1-2 mm, 2 – 2-3 mm, 3 – 3-4 mm, 4 – 4-5 mm, 5 – 5-6 mm, 6 – 6-7 mm, 7 – 7-8 mm, 8 – 8-9 mm, 9 – 9-10 mm. Síla těla střepu: měříme tělo (výduť) střepu v milimetrech, 1 – 1-2 mm, 2 – 2-3 mm, 3 – 3-4 mm, 4 – 4-5 mm, 5 – 5-6 mm, 6 – 6-7 mm, 7 – 7-8 mm, 8 – 8-9 mm, 9 – 910 mm. Síla dna střepu: měříme dno střepu v milimetrech, 1 – 1-2 mm, 2 – 2-3 mm, 3 – 3-4 mm, 4 – 4-5 mm, 5 – 5-6 mm, 6 – 6-7 mm, 7 – 7-8 mm, 8 – 8-9 mm, 9 – 9-10 mm. Hmotnost: udává hmotnost keramického fragmentu, měřeno v gramech. 23

Metrické údaje: tato skupina popisuje změřitelné informace o nádobě. Průměr okraje: udává průměr okraje nádoby v milimetrech, určuje se pomocí tabulky s kružnicemi. Průměr dna: udává průměr dna nádoby v milimetrech, určuje se pomocí tabulky s kružnicemi. Průměr maximální výdutě: udává průměr nádoby v milimetrech. Výška nádoby: výška nádoby od dna po okraj, měřena v milimetrech. Keramická třída: tato skupina obsahuje informace týkající se složení keramického těsta, výroby keramického tvaru a výpalu. Značka: vždy značíme jako – Ja (Janštejn). Grafit: sledujeme množství grafitu v keramickém těstě, A – bez grafitu, B – malé množství, C – střední až velké množství, D – střední až velké množství včetně zrnek. Slída: sledujeme množství slídy ve střepu, 0 – bez slídy, 1 – přirození příměs, 2 – střední až velké množství – jemná, 3 – střední až velké množství hrubá, 4 – extrémní množství. Zrnitost: pozorujeme velikost zrn ve hmotě, c – celistvá, j – jemnozrnná, s – středozrnná, h – hrubozrnná, v – velmi hrubozrnná. Výpal: určíme druh výpalu, o – oxidační, r – redukční, p – oxidační přežah, t – tvrdý redukční, n – neurčeno. Úprava povrchu: na fragmentu určíme typ úpravy povrchu, 1 – potuhování, 2, poslídování, 3 – potuhování a poslídování, 4 – engoba, 5 – glazura, 6 – zakuřování, 7 – tuhový nátěr, 8 – leštění, 0 – úprava povrchu není patrná. Kód keramické třídy: zapíšeme výsledný kód získaný vyplněním předchozích kritérií. Způsob výroby: nádoby mohou být vyrobené buď ručně lepením z válků, nebo vytáčením na rychle rotujícím kruhu, vybíráme z možností: 1 – obtáčení, 2 – vytáčení, 3 – neznatelné, 4 – jiné.

24

Stopy po výrobě na dně: sledujeme stopy připevnění a oddělení nádoby od kruhu, 0 – neurčeno, 1 – podsýpka, 2 – odříznutí, 3 – odříznutí strunou, 4 – odříznutí nožem, 5 – neznatelné. Umístění úpravy povrchu: zkratky pro umístění úpravy povrchu: 0 – neučeno, 1 – z obou stran, 2 – zvenku, 3 – zevnitř, 4 – pruhy, 5 – cákance, 6 – jiné. Hrubost povrchu – s úpravou povrchu souvisí i hrubost či leštění, 0 – neurčeno, 1 – velmi hladký, 2 – hladký, 3 – jemně drsný, 4 – krupičkovitý, 5 – hrubý. Popraskaný povrch: je-li povrch popraskaný, volíme z možností: neurčeno, anoojediněle, ano-četnější, ne. Tvrdost: sledujeme tvrdost střepu, 1 – měkký, vryp nehtem, 2 – středně tvrdý, vryp železem, 3 – velmi tvrdý, zvonivý, vryp sklem, 4 – částečně slinutý, polokamenina, 5 – slinutý, kamenina, 0 – neurčeno. Oxidační přežah: oxidační části na redukčně vypáleném základu, vybíráme z možností ano/ ne. Sendvičový efekt: odlišné zbarvení jádra střepu a povrchu, vybíráme z možností ano/ ne Stopy používání: stopy používání patrné na keramickém fragmentu, jednotlivé zkratky: 0 – neurčeno, 1 – organické zbytky, 2 – slitky kovů, 3 – očazení, 4 – jiné. Barva vně střepu: určuje se podle tabulky barev dle dominantní barvy (obr. 8). Barva uvnitř střepu: určuje se podle tabulky barev dle dominantní barvy (obr. 8). Barva lomu: určuje se podle tabulky barev dle dominantní barvy (obr. 8).

25

26

Obr. 8: Tabulka barev (Doležalová 2013, 126-127)

Tvar nádoby: tato skupina obsahuje údaje o keramickém tvaru, typu okraje a výzdobě. Typ dna: sledujeme typ tvarování dna podle Procházkova deskripčního systému (Procházka 2007); (obr. 9).

27

Obr. 9: Dna hrnců (Procházka 2007, 264)

Značka na dně: je-li přítomna značka na dně, vybíráme z nabídky ano/ ne. Popis značky na dně: na tomto místě uvedeme stručný popis podoby značky. Otisk osy kruhu: je-li patrný otisk osy kruhu, vybíráme z nabídky ano/ne. Ucho: nachází-li se na fragmentu ucho, vybíráme z nabídky ano/ ne. Typ ucha: určíme průřez ucha podle Procházkova systému (Procházka 2007); (obr. 10).

Obr. 10: Průřezy uch (Procházka 2007, 263)

Síla ucha: měříme sílu ucha v milimetrech, 1 – 1-2 mm, 2 – 2-3 mm, 3 – 3-4 mm, 4 – 4-5 mm, 5 – 5-6 mm, 6 – 6-7 mm, 7 – 7-8 mm, 8 – 8-9 mm, 9 – 9-10 mm. Úchytka: je-li přítomna úchytka, vybereme z možností ano/ne. Typ úchytky: určíme typ úchytky podle brněnského systému (Procházka 2007); (obr. 11).

28

Obr. 11: Typ úchytky poklic (Procházka 2007, 263)

Lišta: je-li přítomna lišta, určíme typ podle Procházkova systému (Procházka 2007); (obr 12).

Obr. 12: Plastická výzdoba (Procházka 2007, 268)

29

Tvar hrdla: určíme tvar hrdla podle Procházkova systému (Procházka 2007); (obr. 13).

Obr. 13: Tvar hrdla (Procházka 2007, 262)

Promáčknutí okraje: je-li okraj promáčknut, volíme z možnosti: ano/ ne. Typ okraje: určíme podle základních typů: jednoduchý, přehnutý, zavinutý, vodorovně vyložený, ovalený, římsovitý, nepravý římsovitý, okruží, nepravé okruží. Typologie převzata z deskripčního systému z Rokštejna (Doležalová 2013, 129-130); (obr. 14).

30

Obr. 14: Základní typy okrajů (Doležalová 2013, 129-130)

31

Výzdoba: sledujeme přítomnost výzdoby na fragmentu, volíme z nabídky ano/ne. Typ výzdoby: určíme typ výzdoby podle brněnského systému (Procházka 2007); (obr. 15).

32

Obr. 15: Výzdoba (Procházka 2007, 265-266)

Umístění výzdoby: sledujeme, kde je výzdoba na fragmentu umístěna: okraj zevnitř, okraj vně, hrdlo, ucho, plece, spodek.

33

Vyhodnocení keramického souboru Identifikační údaje V souboru se nachází 4630 keramických fragmentů. Střepy byly v databázi uvedeny pod katalogovým číslem, mnohdy bylo toto číslo společné pro více fragmentů, v takovém případě po katalogovém čísle následuje lomítko a číslo konkrétního střepu v rámci sáčku. Číslo bedny a sáčku slouží pouze pro snadné dohledání fragmentu během zpracování souboru. Střepový materiál pochází z Janštejna, přesné místo nálezu však není známo. Základní údaje Kategorie nádoby: 4618 fragmentů bylo zařazeno ke kuchyňské keramice, u zbylých 12 fragmentů nebylo možné určit kategorii. Druh nádoby: z celkového souboru se nepodařilo určit druh nádoby u 4193 fragmentů, velkou skupinu tvořily hrnce, kterým patřilo 360 jedinců, dále se v souboru nacházelo 9 fragmentů přiřazených k džbánu, 16 zlomků misek (příl. 6:7), 6 fragmentů náležící pohárům, 1 zlomek láhve (příl. 7:1), 1 zlomek talíře (příl. 6:8), 1 zlomek trojnohé pánve (příl. 7:4), 5 zlomků náleželo alembiku (příl. 6:5), 24 jedinců bylo přiřazeno k poklicím (příl. 7:7) a 14 fragmentů se podařilo určit jako zásobnice (příl. 6:6); (graf 1). Je zřejmé, že tvarové spektrum bylo mnohem bohatší, než se podařilo zrekonstruovat, tento stav zapříčinila velká fragmentarizace souboru (graf 3).

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Počet fragmentů

Graf 1: Procentuální zastoupení druhů nádoby

34

Část nádoby: velký počet zlomků byl přiřazen do skupiny jako výduť nejasného určení, kterých se v souboru nacházelo 3486 kusů. Další skupinu tvořilo 881 okrajů. Třetí skupina obsahovala 202 den, dalších 35 zlomků bylo určeno jako hrdlo, 6 jedinců náleželo do skupiny jako spodek těla, 1 zlomek byl určen jako dno s částí výdutě, další skupinu tvořilo 8 zlomků uch, 4 úchytky od poklic, u dalších 7 fragmentů nebylo zjištěno, o jakou část nádoby se jedná. Jak lze vidět ve výsledném grafu, převažovaly výdutě nejasného určení. V souboru naopak postrádáme celé tvary (graf 2).

80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Počet fragmentů

Graf 2: Procentuální zastoupení části nádob

Fragmentarizace: do první skupiny, která obsahovala zlomky menší jak 9 cm2, náleželo 3358 kusů, důvodem takového počtu zlomků v první skupině je bezesporu velká fragmentarizace souboru. Další skupinu tvořilo 1233 fragmentů, u kterých byla plocha naměřena menší jak 36 cm2. Pouze 39 zlomků mělo plochu větší jak 36 cm2 (graf 3).

35

80%

70% 60% 50% 40%

Počet fragmentů

30%

20% 10%

0% do 9 cm2

do 36 cm2

nad 36 cm2

Graf 3: Procentuální zastoupení fragmentarizace keramiky

Slepeno: již v muzeu bylo slepeno část dna, které tvoří dva zlomky, část ucha (pravděpodobně z džbánu) bylo též slepeno ze dvou fragmentů. Abraze: pouze 73 střepů lze považovat za ostrohranné, další skupinu tvoří 1752 zlomků s částečně otřelými hrany, do poslední skupiny bylo zařazeno 2805 fragmentů s omletými hrany a narušeným povrchem. Jak je patrno z velkého počtu omletých a poškozených střepů, výzkum se s největší pravděpodobností sestával z povrchového sběru. Střepy však také mohly pocházet z komunikačních míst a mohly být tedy vyzvednuty při terénním výzkumu. Jak už bylo výše zmíněno, je třeba počítat i zde s jistou subjektivitou badatele při zpracování (graf 4).

36

70,00% 60,00% 50,00%

40,00% počet fragmentů

30,00% 20,00% 10,00%

0,00% Ostrohranné

Částečně omleté

Omleté

Graf 4: Procentuální zastoupení abraze u keramických zlomků

Síla okraje střepu: z celkového počtu okrajů se nacházelo 67 zlomků, jejichž síla okraje byla 3-4 mm, síla okraje 4-5 mm náležela 283 jedincům, největší počet fragmentů zaujímala skupina se sílou 5-6 mm, do této skupiny náleželo 395 zlomků, 99 fragmentů měřilo 6-7mm, dalších 32 jedinců měřilo 7-8mm, další skupinu tvořily 2 fragmenty o síle 8-9 mm, poslední skupina obsahovala taktéž 2 jedince o síle 9-10 mm (graf 5).

50,00% 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00%

Počet fragmentů

20,00% 15,00% 10,00% 5,00%

0,00% 3-4mm 4-5mm 5-6mm 6-7mm 7-8mm 8-9mm 9-10mm

Graf 5: Procentuální zastoupení síly okraje

37

Síla těla střepu: do skupiny se sílou těla 2-3 mm řadíme 1 výduť, dalších 258 zlomků měřilo 3-4 mm, největší skupina s 1869 zlomky měřila 4-5 mm, 903 fragmentů náleží do skupiny, jejíž parametry byly 5-6 mm, 248 jedinců mělo sílu 6-7mm, 137 výdutí měřilo 7-8 mm, další méně početná skupina zahrnuje 94 jedinců se sílou 8-9 mm, u 7 zlomků byla zjištěna síla 9-10 mm a poslední skupina se 2 jedinci měřila 10-11 mm. Síla těla byla měřena pouze u výdutí (graf 6).

60,00% 50,00% 40,00% 30,00% počet fragmentů 20,00% 10,00% 0,00%

Graf 6: Procentuální zastoupení síly těla

Síla dna střepu: během měření dna z celkového počtu 202 kusů byly zjištěny 2 zlomky se sílou 3-4 mm, 22 zlomků mělo 4-5mm, největší skupina s 67 jedinci měřila 5-6 mm, 6-7 mm připadlo 28 jedincům, další skupina zahrnovala 33 fragmenty se sílou 7-8 mm, 8-9 mm bylo zaznamenáno u 36 zlomků, dalších 10 zlomků měřilo 8-9 mm a u 4 kusů nebyla zjištěna síla dna (graf 7).

38

35,00% 30,00% 25,00% 20,00%

15,00%

počet fragmentů

10,00% 5,00%

0,00%

Graf 7: Procentuální zastoupení síly dna

Hmotnost: nejvíce zlomků v počtu 355 vážilo 25 gramů, do druhé skupiny se zařadilo 256 fragmentů s váhou 21 gramů, třetí největší skupinu tvořilo 195 zlomků o hmotnosti 23 gramů (graf 8). Vezmeme-li v potaz velikost úlomku ve vztahu k hmotnosti, zjistíme, že zlomky o velikosti do 9 cm2 náležely do čtyř hlavních skupin, 306 fragmentů vážilo od 11 do 15 gramů, u 487 fragmentů byla určena hmotnost od 21 do 25 gramů, 968 zlomků vážilo od 21 do 25 gramů a dalších 474 kusů byla zařazena do skupiny s hmotností od 25 do 30 gramů. Další skupiny již nebyly tak početné. Nejvíce fragmentů o velikosti do 36 cm2 vážilo 21 až 25 gramů v počtu 182 kusů, dalších 135 zlomků připadlo do skupiny s hmotností od 16 do 20 gramů, další početná skupina tvořila 113 jedinců s hmotností od 31 do 40 gramů. U zlomků, jejichž velikost byla větší jak 36 cm2, převažovala skupina s hmotností od 101 do 200 gramů v počtu 8 kusů, dalších 6 zlomků vážilo mezi 71 až 80 gramy, 6 jedinců mělo hmotnost, která se pohybovala od 51 do 60 gramů. Hmotnostní skupiny, které tu nebyly popsány, byly zastoupeny menším počtem jedinců (graf 9).

39

35,00% 30,00%

25,00% 20,00% 15,00%

počet fragmentů

10,00% 5,00%

1-5 g 6-10 g 11-15 g 16-20 g 21-25 g 26-30 g 31-40 g 41-50 g 51-60 g 61-70 g 71-80 g 81-90 g 91-100 g 100-200 g 201-300 g 301-400 g 401-500 g 501-600 g

0,00%

Graf 8: Procentuální zastoupení hmotnosti

40,00% 35,00% 30,00%

25,00% Fragmenty o velikosti do 6 cm2 20,00%

Fragmenty o velikosti do 36 cm2

15,00%

Fragmenty o velikosti nad 36 cm2

10,00% 5,00%

1-5 g 6-10 g 11-15 g 16-20 g 21-25 g 26-30 g 31-40 g 41-50 g 51-60 g 61-70 g 71-80 g 81-90 g 91-100 g 100-200 g 201-300 g 301-400 g 401-500 g 501-600 g

0,00%

Graf 9: Procentuální zastoupení hmotnosti ve vztahu k velikosti zlomku

40

Metrické údaje Průměr okraje: nejvíce okrajů v počtu 28 mělo průměr 120-140 mm, dalších 27 zlomků dosahovalo průměru 140-160 mm, třetí nejpočetnější skupina s 21 jedinci se pohybovala s průměrem 200-220 mm. Pouze 1 fragment náležel do skupiny s průměrem 260-280 mm. U mnohých zlomků z důvodu velké fragmentarizace nebylo možné průměr určit (graf 10a, 10b). 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% počet fragmentů

30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

Graf 10a: Procentuální zastoupení průměru okraje nádob včetně neurčených kusů

3,50% 3,00%

2,50% 2,00% 1,50% počet fragmentů

1,00% 0,50% 0,00%

Graf 10b: Procentuální zastoupení průměru okraje nádob

41

Průměr dna: nejvíce fragmentů z celkového počtu 203 den se pohybovalo okolo průměru 120-140 mm, šlo o 41 kusů. 29 zlomků dosahovalo průměru 140-160 mm. Další skupiny den již nebyly tak početné, mnohé jedince se pro svoji značnou fragmentarizaci nepodařilo určit (graf 11a, 11b).

60,00% 50,00% 40,00% 30,00%

počet fragmentů

20,00% 10,00% 0,00%

Graf 11a: Procentuální zastoupení průměru dna nádob včetně neurčených kusů

25,00%

20,00% 15,00% 10,00%

počet fragmentů

5,00% 0,00%

Graf 11b: Procentuální zastoupení průměru dna nádob

42

Keramická třída Značka: jelikož keramický soubor pochází pouze z lokality Janštejn, byla uvedena v celé databázi jediná značka – „Ja“. Grafit: tento technicky důležitý minerál byl do keramiky přidáván pro zlepšení technologie či užitkové hodnoty výrobku i z hlediska estetického vlivu. Keramika s náhodnou příměsí grafitu obsahuje méně než 5 % grafitu, u keramiky s vyšším obsahem grafitu hovoříme o záměrné příměsi grafitu do keramického těsta (Hložek 2008, 101). V souboru se nacházelo 3125 fragmentů bez známky grafitu, dalších 1373 zlomků obsahovalo malé množství grafitu, u 114 fragmentů bylo zjištěno střední až velké množství grafitu bez makroskopicky viditelných zrnek. Pouze 18 zlomků obsahovalo střední až velké množství grafitu včetně makroskopicky viditelných zrnek. (graf 12).

80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00%

počet fragmentů

30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Bez grafitu

Malé Střední Střední množství množství bez množství zrnek včetně zrnek

Graf 12: Procentuální zastoupení grafitu v keramice

Slída: v souboru bylo zjištěno 395 fragmentů bez slídy, 3920 zlomků, které obsahovaly přirozenou příměs slídy, dalších 278 fragmentů charakterizovalo střední až 43

velké množství slídy s jemnými zrníčky o velikosti 1 mm, zbylých 37 střepů mělo střední až velké množství slídy s hrubými zrníčky o velikosti 2 mm (graf 13).

90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

počet fragmentů

Bez slídy

Přirozená příměs

Střední množství zrníčka 1 mm

Střední množství zrníčka 2 mm

Graf 13: Procentuální zastoupení slídy v keramice

Pro úplnost je třeba porovnat graf 12 a 13 (tab. 1). Procentuální

Obsah grafitu

Obsah slídy

zastoupení

Procentuální zastoupení

Bez grafitu

67,49%

Bez slídy

8,50%

Malé množství

29,65%


84,66%

Střední množství bez zrnek

2,40%

Střední množství -

6%

Střední množství včetně zrnek

0,38%

zrníčka 1 mm Střední množství -

0,80%

zrníčka 2 mm Tab. 1: Porovnání získaných hodnot z grafu 12 a 13

Kombinace slídy a grafitu: předchozí graf 12 zkoumal obsah grafitu v jednotlivých fragmentech, zatímco graf 13 sledoval pouze zastoupení slídy ve zlomcích. Pro sestavení keramických tříd, je důležité zmínit, jak se v keramice tyto dvě skupiny (tedy grafit a slída) kombinovaly. V souboru bylo zaznamenáno 224 zlomků, na kterých nebyl přítomen grafit ani slída, 166 zlomků s nulovým výskytem slídy obsahovalo malé množství grafitu, dalších 5 zlomků taktéž bez slídy mělo střední až velké množství grafitu bez makroskopicky viditelných zrnek. 44

Přirozenou příměs slídy, avšak bez výskytu grafitu mělo 2688 zlomků. Malé množství grafitu s přirozenou příměsí slídy bylo určeno u 1121 fragmentů, se stejným obsahem slídy a se středním až velkým množstvím grafitu bez viditelných zrnek bylo napočítáno 94 kusů, pouze 17 zlomků náleželo do skupiny s přirozenou příměsí slídy a středním až velkým obsahem grafitu včetně viditelných zrnek. Skupinu zlomků, jež charakterizovalo střední až velké množství slídy s jemnými zrníčky, tvořilo celkem 278 kusů, z toho 187 fragmentů bylo bez grafitu, u dalších 76 fragmentů bylo přítomno malé množství grafitu, 14 zlomků obsahovalo střední až velké množství grafitu bez viditelných zrnek, pouze u 1 zlomku bylo zjištěno střední až velké množství grafitu včetně viditelných zrnek. 37 zlomků obsahovalo střední až velké množství slídy s hrubými zrníčky, z toho 26 fragmentů neneslo stopy po grafitu, 10 zlomků mělo malé množství slídy a u 1 zlomku bylo určeno střední až velké množství grafitu bez viditelných zrnek (tab. 2). Množství slídy

Množství grafitu

Počet

Procentuální

fragmentů

zastoupení

Bez slídy

Bez grafitu

224

4,83%

Bez slídy

Malé množství

166

3,58%

Bez slídy

Střední až velké

5

0,10%

množství bez zrnek Přirozená příměs

Bez grafitu

2688

58,05%


Malé množství

1121

24,21%



94

2,03%

17

0,36%

Bez grafitu

187

4,03%

Malé množství

76

1,64%



14

0,30%

množství (jemná zrníčka)

množství bez zrnek

množství bez zrnek Přirozená příměs

Střední až velké množství včetně zrnek

Střední až velké množství (jemná zrníčka) Střední až velké množství (jemná zrníčka)

45




množství včetně zrnek


1

0,02%

Bez grafitu

26

0,56%

Malé množství

10

0,21%



1

0,02%

množství (hrubá zrníčka)


množství (hrubá zrníčka) Střední až velké množství (hrubá zrníčka)

Tab. 2: Kombinace slídy a grafitu

Z tabulky (tab. 2) lze tedy vyčíst, že se nejvíce kombinovala přirozená příměs slídy s nulovým množstvím grafitu, dále byly v hojném počtu zastoupeny zlomky, u kterých převažovala přirozená příměs slídy s malým množstvím grafitu. Z výše řečeného nám také vyplývá, že větší obsah slídy byl jen v mizivém počtu kombinován s větším množstvím grafitu. Vidíme, že v souboru postrádáme zlomky se středním až velkým množstvím slídy s hrubými zrníčky doprovázené středním až velkým množstvím grafitu včetně viditelných zrnek.

Zrnitost:

v souboru

se

vyskytovalo

73

jemnozrnných

fragmentů,

142

hrubozrnných zlomků, 4413 středozrnných zlomků a 2 fragmenty byly určeny jako velmi hrubozrnné. Keramická hmota janštejnského souboru obsahuje ve větším množství ostrý písek (graf 14).

120,00% 100,00% 80,00% 60,00% počet fragmentů 40,00% 20,00% 0,00% Jemnozrnné Středozrnné Hrubozrnné

Velmi hrubozrnné

Graf 14: Procentuální zastoupení zrnitosti keramiky

46

Z celkového počtu 73 jemnozrnných fragmentů bylo 10 zlomků bez slídy i bez grafitu, 3 zlomky též bez slídy nesly stopy malého množství grafitu. 34 zlomků s přirozenou příměsí slídy postrádalo grafit, 26 fragmentů se stejným množstvím slídy obsahovalo malé množství grafitu (tab. 3).

Množství slídy

Množství grafitu

Počet fragmentů


Bez slídy

Bez grafitu

10

13,69%

Bez slídy

Malé množství

3

4,10%


Bez grafitu

34

46,57%


Malé množství

26

35,64%

Tab. 3: Jemnozrnné fragmenty v kombinaci se slídou a grafitem

Z hrubozrnných fragmentů pouze 3 zlomky neobsahovaly slídu ani grafit, u 2 zlomků byl zjištěn nulový obsah slídy s malým množstvím grafitu. 33 jedinců s přirozenou příměsí slídy nemělo grafit, u 42 fragmentů se stejným obsahem slídy bylo zjištěno malé množství grafitu, 13 zlomků s přirozenou příměsí slídy mělo střední až větší množství grafitu, 31 zlomků náleželo do skupiny s malým množstvím grafitu a středním až velkým množstvím slídy s jemnými zrníčky, 18 zlomků se stejným obsahem slídy neslo stopy po středním až velkém množství grafitu bez zrnek (tab. 4).

Množství slídy

Množství grafitu

Počet fragmentů


Bez slídy

Bez grafitu

3

2,11%

Bez slídy

Malé množství

2

1,40%


Bez grafitu

33

23,23%


Malé množství

42

29,57%



13

9,15%


47


Malé množství

31

21,83%



18

12,67%

množství (jemná

množství bez

zrníčka)

zrnek


Tab. 4: Hrubozrnné fragmenty v kombinaci se slídou a grafitem

U jednoho velmi hrubozrnného zlomku byla zjištěna přirozená příměs slídy a střední až velké množství grafitu bez zrnek, druhý velmi hrubozrnný zlomek obsahoval střední až velké množství slídy s jemnými zrníčky s nulovým obsahem grafitu. Kombinace slídy a grafitu u středozrnných fragmentů byla velmi různorodá, proto zde nejsou zlomky s touto zrnitostí uvedeny. Výpal: v souboru bylo zjištěno 100 oxidačně vypálených fragmentů, redukčním výpalem prošlo 4464 zlomků, u dalších 66 zlomků se nepodařilo zjistit druh výpalu (graf 15). Vzhledem k nízkému počtu oxidačně vypálených fragmentů je zapotřebí uvést jejich kompletní vyhodnocení. 15 zlomků bylo určeno jako hrnce, 1 zlomek jako poklice, 1 střep byl označen jako část trojnohé pánve a další 2 fragmenty náležely k pohárům, u 81 fragmentů se nepodařilo zjistit druh nádoby. Během zpracování zlomků postihnuté oxidačním výpalem, bylo zaznamenáno 8 kusů den, 42 okrajů, 2 spodky těla, 1 úchytka, 46 výdutí nejasného určení. 72 zlomků mělo velikost do 9 cm2, 24 jedinců do 36 cm2, zbylé 4 fragmenty měřily více jak 36 cm2. Tyto oxidačně vypálené zlomky neobsahovaly grafit, 21 zlomků postrádalo slídu, 71 kusů mělo přirozenou příměs slídy, na 8 fragmentech bylo znatelné střední až velké množství slídy s jemnými zrníčky. U těchto typů zlomků převažovalo středozrnné těsto, avšak 21 kusů bylo vyhotoveno z jemnozrnného těsta. 2 zlomky byly opatřeny hnědou glazurou, jiná úprava povrchu se na střepech s oxidačním výpalem nevyskytovala.

48

Dominovala světle hnědá barva, dále se vyskytovala béžová, krémová, žlutá, červená a oranžová barva. U zlomků, které byly identifikovány jako okraje, převládaly přehnuté typy (13 kusů), 10 zlomků náleželo do skupiny s nepravým okružím, 5 fragmentů bylo opatřeno ovaleným okrajem, 5 jedinců vodorovně vyloženým okrajem, 3 zlomky měly jednoduchý okraj, další 3 fragmenty byly určeny jako nepravé římsovité a poslední 3 kusy byly určeny jako římsovitý typ okraje.

120,00% 100,00%

80,00% 60,00%

počet fragmentů

40,00% 20,00%

0,00% Oxidační výpal

Redukční výpal

Neurčeno

Graf 15: Procentuální zastoupení druhu výpalu

Úprava povrchu: nejvíce fragmentů v počtu 4279 nemělo žádnou úpravu povrchu, 65 zlomků bylo potuhováno, na 143 zlomcích bylo patrno poslídování, 45 fragmentů charakterizovalo potuhování i poslídování, 3 fragmenty nesly glazuru, 28 zlomků mělo tuhový nátěr, 10 fragmentů bylo opatřeno leštěním a 53 fragmentů zdobil hnědý nátěr. Tuto poslední úpravu povrchu taktéž zmiňuje ve své diplomové práci Josef Bláha, kde jej uvádí jako povrchový hnědý nátěr (Bláha 1968, 63); (graf 16).

49

100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

počet fragmentů

Graf 16: Procentuální zastoupení typu úpravy povrchu

Umístění úpravy povrchu: úprava povrchu umístěná z obou stran byla zaznamenána u 41 fragmentů, úprava vyhotovená zvenku byla určena u 304 zlomků, pouze jediný zlomek nesl úpravu povrchu z vnitřní strany. Potuhováním z obou stran bylo opatřeno 7 fragmentů, 49 zlomků neslo tuto úpravu zvenku. Poslídování bylo provedeno v 6 případech z obou stran, u dalších 137 fragmentů bylo umístěno zvenku. Potuhování a poslídování bylo vyhotoveno na 45 zlomcích, ve všech případech zvenku. Povrch potažený zvenku glazurou byl zaznamenán u 3 fragmentů. 28 zlomků náleží do skupiny s tuhovým nátěrem umístěným v 9 případech z obou stran, dalších 19 zlomků neslo tuto úpravu zvenku. Jen 9 střepů mělo povrch zvenku upravený leštěním, 1 byl takto upraven z obou stran. 53 zlomků náleží do skupiny s hnědým nátěrem, který byl zaznamenán u 18 fragmentů z obou stran, 1 zlomek jím byl opatřen zevnitř a zbylých 34 zlomků neslo tuto úpravu zvenku. Kód keramické třídy: nejvíce fragmentů v počtu 2392 bylo zařazeno do keramické třídy JaA1sr0, která se vyznačuje nulovým obsahem grafitu, přirozenou příměsí slídy, středozrnným těstem, redukčním výpalem a bez úpravy povrchu. Další početná keramická třída byla JaB1sr0 s 960 fragmenty, která se od předchozí skupiny liší pouze malým množstvím grafitu. 196 zlomků náleží do keramické třídy JaA0sr0, tato skupina neobsahuje ani grafit ani přirozenou příměs slídy. Čtvrtá keramická třída s velkým počtem fragmentů (162) byla JaA2sr0, tato skupina je charakteristická 50

středním až velkým množstvím slídy se zrníčky o velikosti 1 mm. Dalších 92 zlomků bylo zařazeno do keramické třídy JaB0sr0 s malým množstvím grafitu a nulovým obsahem slídy. Ostatní keramické třídy již nebyly zastoupeny v takto hojném počtu, mnohým náležel pouze 1 fragment (tab. 5). Keramická třída JaA0hr0

Počet fragmentů 3

Procentuální zastoupení 0,06%

Popis Bez grafitu, bez slídy, hrubozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy

JaA0jr0

2

Bez grafitu, bez slídy, jemnozrnné těsto,

0,04%

redukční výpal, bez úpravy JaA0sr0

196

Bez grafitu, bez slídy, středozrnné těsto,

4,23%

redukční výpal, bez úpravy JaA0sr2

1


0,02%

redukční výpal, poslídování JaA0sr8

2


0,04%

redukční výpal, leštění JaA1hr0

27

Bez grafitu, přirozená příměs slídy,

0,58%

hrubozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaA1hr2

3


0,06%

hrubozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JaA1hr3

1


0,02%

hrubozrnné těsto, redukční výpal, potuhování + poslídování JaA1hr9

1


0,02%

hrubozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaA1jr0

19


0,41%

jemnozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaA2sr9

1

Bez grafitu, střední až velké množství

0,02% 51

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaA3sr0

24


0,51%

slídy (hrubá zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaA3sr1

2


0,04%

slídy (hrubá zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaB0hr0

2

Malé množství grafitu, bez slídy,

0,04%

hrubozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB0jr0

1


0,02%

jemnozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB0sr0

92


1,98%

středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB0sr1

2


0,04%

středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaA1jr1

1


0,02%

jemnozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaA1sr0

2392


51,66%

středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaA1sr1

32


0,69%

středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaA1sr2

76


1,64%

středozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JaA1sr3

28


0,60% 52

středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování+poslídování JaA1sr7

16


0,34%

středozrnné těsto, redukční výpal, tuhový nátěr JaA1sr8

5


0,10%

středozrnné těsto, redukční výpal, leštění JaA1sr9

20


0,43

středozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaA2hr0

1


0,02%

slídy (jemná zrníčka), hrubozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaA2sr0

162


3,49%

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaA2sr1

1


0,02%

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaA2sr2

6


0,12%

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JaA2sr3

3


0,06%

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování+ poslídování JaA2sr7

1


0,02%

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, tuhový nátěr JaA2sr8

1


0,02%

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, leštění 53

JaA2sr9

3


0,06%

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaB0sr2

1


0,02%

středozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JAB0sr9

1


0,02%

středozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JAB1hr0

29

Malé množství grafitu, přirozená příměs

0,62%

slídy, hrubozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB1hr3

1


0,02%

slídy, hrubozrnné těsto, redukční výpal, potuhování+poslídování JaB1hr9

2


0,04%

slídy, hrubozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaB1jr0

23


0,49%

slídy, jemnozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB1jr2

1


0,02%

slídy, jemnozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JaB1jr3

1


0,02%

slídy, jemnozrnné těsto, redukční výpal, potuhování+poslídování JaB1sr0

962


20,7%

slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB1sr1

22


0,47%

slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování 54

JaB1sr2

45


0,97%

slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JaB1sr3

38


0,82%

slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování+poslídování JaB1sr7

5


0,10%

slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, tuhový nátěr JaB1sr8

2


0,04%

slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, leštění JaB1sr9

11


0,23%

slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaB2hr0

1

Malé množství grafitu, střední až velké

0,02%

množství slídy (jemná zrníčka), hrubozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB2jr0

1


0,02%

množství slídy (jemná zrníčka), jemnozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB2sr0

64


1,38%

množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaB2sr1

1


0,02%

množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaB2sr2

6


0,12%

množství slídy (jemná zrníčka), 55

středozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JaB2sr3

1


0,02%

množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování+poslídování JaB2sr7

1


0,02%

množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, tuhový nátěr JaB2sr9

2


0,04%

množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaB3sr0

10


0,21%

množství slídy (hrubá zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaC0sr0

4

Střední až velké množství grafitu bez

0,08%

zrnek, bez slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaC0sr1

1


0,02%

zrnek, bez slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaC1hr9

1


0,02%

zrnek, přirozená příměs slídy, hrubozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaC1jr0

3


0,06%

zrnek, přirozená příměs slídy, jemnozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaC1sr0

75


1,61% 56

zrnek, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaC1sr1

2


0,04%

zrnek, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaC1sr2

2


0,04%

zrnek, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JaC1sr3

2


0,04%

zrnek, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování+poslídování JaC1sr7

4


0,08%

zrnek, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, tuhový nátěr JaC1sr9

7


0,15%

zrnek, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaC1vr9

1


0,02%

zrnek, přirozená příměs slídy, velmi hrubozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaC2hr0

1


0,02%

zrnek, střední až velké množství slídy (jemná zrníčka), hrubozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaC2sr0

8


0,17%

zrnek, střední až velké množství slídy 57

(jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaC2sr2

1


0,02%

zrnek, střední až velké množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, poslídování JaC2sr7

1


0,02%

zrnek, střední až velké množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, tuhový nátěr JaC2sr9

3


0,06%

zrnek, střední až velké množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, hnědý nátěr JaC3sr0

1


0,02%

zrnek, střední až velké množství slídy (hrubá zrníčka), středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaD1hr0

2

Střední až velké množství grafitu včetně

0,04%

zrnek, přirozená příměs slídy, hrubozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaD1sr0

14


0,30%

zrnek, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, bez úpravy JaD1sr1

1


0,02%

zrnek, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal, potuhování JaD2sr0

1


0,02%

zrnek, střední až velké množství slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, 58

redukční výpal, bez úpravy JaX0ho0

1

Oxidační, bez slídy, hrubozrnné těsto,

0,02%

oxidační výpal, bez úpravy JaX0jo0

3

Oxidační, bez slídy, jemnozrnné těsto,

0,06%


3

Oxidační, bez slídy, jemnozrnné těsto,

0,06%

oxidační výpal, glazura JaX0so0

12

Oxidační, bez slídy, středozrnné těsto,

0,25%


14

Oxidační, přirozená příměs slídy,

0,30%

jemnozrnné těsto, oxidační výpal, bez úpravy JaX1jo9

1


0,02%

jemnozrnné těsto, oxidační výpal, hnědý nátěr JaX1so0

57


1,23%

středozrnné těsto, oxidační výpal, bez úpravy JaX2so0

8

Oxidační, střední až velké množství

0,17%

slídy (jemná zrníčka), středozrnné těsto, oxidační výpal, bez úpravy Tab. 5: Keramické třídy

Způsob výroby: v souboru bylo určeno 3115 fragmentů vyrobených vytáčením. Dalších 1255 střepů bylo vyhotoveno obtáčením. 259 fragmentů se nepodařilo zařadit do žádné skupiny, z toho 14 zlomků bylo postiženo silnou abrazí, kde byl způsob výroby neznatelný (graf 17).

59

80,00% 70,00% 60,00% 50,00% počet fragmentů

40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

vytáčení

obtáčení

neučeno

neznatelné

Graf 17: Procentuální zastoupení způsobu výroby

Stopy výroby na dně: z celkového počtu den v souboru se podařilo rozeznat 100 fragmentů, u nichž bylo patrné odříznutí bez identifikace nástroje. Dále bylo zjištěno 44 zlomků,

které

nesly

stopy

podsýpky.

Stopy

výroby

byly

(z důvodu

velké

fragmentarizace či abraze) u 59 fragmentů neznatelné a nepodařilo se je tedy určit (graf 18); (příl. 5:4).

60,00% 50,00% 40,00% 30,00%

počet fragmentů

20,00% 10,00% 0,00% Odříznutí

Podsýpka

Neznatelné

Graf 18: Procentuální zastoupení stopy výroby na dně

Hrubost povrchu: v souboru převažoval jemně drsný povrch, který byl zaznamenán u 4344 fragmentů. Hladký povrch náležel 204 zlomkům, u dalších 13 zlomků byl identifikován velmi hladký povrch a u 69 fragmentů byl určen krupičkovitý povrch (graf 19).

60

100,00%

90,00% 80,00%

70,00% 60,00% 50,00%

počet fragmentů

40,00% 30,00% 20,00% 10,00%

0,00% Hladký

Velmi hladký Jemně drsný Krupičkovitý

Graf 19: Procentuální zastoupení hrubosti povrchu

Popraskaný povrch: v souboru se vyskytovalo 65 fragmentů, které byly postiženy četnějším popraskáním povrchu, 197 zlomků bylo popraskáno jen ojediněle. Tvrdost: soubor obsahoval 4616 fragmentů střední tvrdosti, pouhých 13 zlomků bylo zařazeno do skupiny jako velmi tvrdé kusy. Oxidační přežah: v souboru se nacházelo 12 zlomků, u kterých byla identifikována světlá místa na povrchu redukčního střepu. Sendvičový efekt: 10 fragmentů bylo postihnuto sendvičovým efektem, tedy odlišnou barvou jádra střepu od povrchu. Převažovalo černé jádro se světle hnědým nebo červeným povrchem. Stopy používání: u 3 fragmentů bylo zjištěno očazení, u 1 zlomku zůstaly stopy po natavenin kovů. Žádné další stopy po používání janštejnské keramiky nebyly patrny. Barva vně střepu: nejvíce fragmentů v počtu 1629 bylo zařazeno pod středně šedou barvu, druhá nejvíce zastoupená skupina se středně hnědou barvou obsahovala 1316 zlomků, do třetí skupiny náleželo 496 fragmentů s tmavě šedou barvou. 61

Barva uvnitř střepu: nejvíce zastoupená barva, která se nacházela uvnitř střepu, byla středně hnědá, do této skupiny náleželo 1320 fragmentů. Druhá nejvíce rozšířená barva byla středně šedá, čítala 1247 fragmentů, další hojně početná barva světle hnědá se vyskytovala u 605 zlomků. Barva lomu střepu: v souboru bylo zjištěno 2694 střepů s hnědošedou barvu na lomu. Dalších 607 zlomků bylo zařazeno pod tmavě šedou barvu. Středně šedá barva se vyskytovala u 521 fragmentů a tvořila tedy třetí nejpočetnější skupinu. Pro úplnost je třeba zmínit, že barvy jednotlivých střepů byly určeny podle výše zmíněné tabulky barev. Při zařazování střepů k jednotlivým barvám hrála jistě důležitou roli subjektivita a zkušenosti badatele, i přesto lze z výsledného grafu vyvodit, že v souboru dominovala keramika s hnědošedou, středně hnědou, středně šedou, světle šedou a tmavě šedou barvou. Tyto údaje též potvrdila zmínka o janštejnské keramice v knize Středověká keramika v Čechách a na Moravě: „Povrchová barva má různé odstíny hnědé a šedočerné.“ (Nekuda – Reichertová 1968, 236); (graf 20).

70,00% 60,00% 50,00% 40,00%

Vně střepu

30,00%

Uvnitř střepu

20,00%

Lom střepu

10,00% 0,00%

Graf 20: Procentuální zastoupení barev v souboru

Tvar nádoby Typ dna: v souboru náleželo 50 fragmentů den do skupiny (dle brněnského deskripčního systému) 01.01.01, následující skupina 01.01.02 obsahovala 33 zlomků, 62

skupina 01.01.03 14 zlomků, ve skupině 10.10.04 se nacházel jediný střep a do poslední skupiny 01.02.01 byly zařazeny pouze dva zlomky. U mnohých fragmentů pro svoji velkou fragmentarizaci nebylo možné určit typ dna. Značka na dně: v souboru se nacházely 4 fragmenty den, které nesly značku (příl. 1, 7:1). Popis značky na dně: na prvním fragmentu o velikosti do 36 cm2 byl znatelný kříž, na druhém fragmentu (do 9 cm2) se objevil kruh s loukotěmi, na třetím zlomku (nad 36 cm2) dna byl patrný prázdný kruh. Značku na čtvrtém dnu nebylo možné identifikovat z důvodu značné abraze (příl. 1, 7:1). Typ a síla ucha: součástí souboru bylo 8 zlomků uch. Průřezy těchto fragmentů byly určeny podle brněnského systému Rudolfa Procházky. Do skupiny 01.02.01 spadalo 5 zlomků, skupiny 01.03.03, 01.06.01 a 01.07.01 obsahovaly pouze jeden fragment (příl. 5:5,6). Při zpracování zlomků uch byla měřena jejich síla. 3 zlomky byly o síle 8-9 mm, další 3 fragmenty měřily 9-10 mm, zbylé 2 fragmenty byly začleněny do skupiny se sílou 10-11 mm. Úchytka: v souboru byly zjištěny 4 úchytky poklic. 2 fragmenty byly zařazeny mezi ploché poklice a 2 mezi zvoncovité. 2 zlomky náležely do skupiny dle Procházkova systému 01.01.01, z nichž jedna byla upravena pomocí glazury, 2 úchytky připadly skupině 01.02.01. Hrdlo: součástí souboru bylo zaznamenáno 35 zlomků, u nichž se vyskytovalo hrdlo. Konkávní hrdlo bylo zjištěno u 29 zlomků, 3 fragmenty měly hrdlo válcovité a u zbylých 3 fragmentů bylo patrno hrdlo s žebrem. Lišta: na keramice bylo určeno 7 případů výskytu lišty, které byly rozděleny dle brněnského systému. 5 fragmentů neslo lištu, již se podařilo zařadit do skupiny 04.01.18, do skupiny 04.01.17 připadl jeden zlomek s lištou a do poslední skupiny 04.01.10 náležel též jediný zlomek. 63

V souboru nebyly zjištěny žádné fragmenty výlevky. Promáčknutí okraje: v souboru se nacházelo 5 zlomků, u kterých bylo přítomno promáčknutí okraje. Všech 5 fragmentů neslo pouze jediné promáčknutí. Typ okraje: jak už bylo výše zmíněno, během zpracování janštejnské keramiky bylo určeno 881 zlomků jako okraje, z nichž 73 zlomků tvořilo skupinu jednoduchých okrajů, 81 zlomků náleželo k vodorovně vyloženým okrajům, 55 fragmentů bylo identifikováno jako ovalené kyjovité, 54 fragmentů náleželo ovaleným palicovitým, přehnutých okrajů bylo napočítáno 190, skupina nepravých římsovitých okrajů obsahovala 121 zlomků, naopak římsovitých okrajů se v souboru nacházelo jen 99, k okrajům s nepravým okružím patřilo 192 kusů, pouze 16 fragmentů bylo určeno jako okruží (graf 21).

25,00%

20,00% 15,00% 10,00% počet fragmentů

5,00% 0,00%

Graf 21: Procentuální zastoupení typů okraje

V souboru bylo zaznamenáno 12 fragmentů hrnců s jednoduchým okrajem, 51 zlomků s nepravým okružím, 31 kusů s nepravým římsovitým okrajem, 10 zlomků s okružím, 28 fragmentů s ovaleným okrajem, 65 zlomků s přehnutým okrajem, 42 kusů s římsovitým okrajem a 34 kusů s vodorovně vyloženým okrajem. U mis a misek bylo určeno 5 zlomků s vodorovně vyloženým okrajem, 1 fragment s římsovitým okrajem a 1 kus s ovaleným. 64

Dva zlomky džbánu náležely do skupiny s nepravým okružím, jeden zlomek byl identifikován s římsovitým okrajem a jeden kus s ovaleným okrajem. Jeden zlomek okraje láhve byl určen jako okruží. Fragment okraje zásobnice připadl do skupiny s jednoduchým okrajem. Dva okraje pohárů byly přiřazeny ke kusům s nepravým okružím, další zlomek měl římsovitý okraj a poslední fragment tvořilo okruží.

Výzdoba Výzdoba: v souboru bylo patrno 38 zlomků, které nesly výzdobu. Zdobeno bylo 19 zlomků výdutí, 5 části hrdel, 1 ucho a 11 fragmentů okrajů, 2 zlomky se nepodařilo zařadit k žádné části nádoby. Vyhodnocování výzdoby se opíralo o brněnský systém (Procházka 2007), střepy, na kterých se objevila výzdoba, byly zařazeny do jednotlivých skupin. Do skupiny s číslem 01.01.02 (dvě a více rýh) náležely 4 fragmenty, skupina 01.02.01 (jeden žlábek) obsahovala 2 zlomky, skupina 01.02.02 (dva žlábky a více) 19 zlomků, skupina 01.02.03 (husté žlábky) čítala pouhý jeden zlomek, skupina 01.02.04 (husté žlábky hluboké nad 1,5 mm) měla taktéž jediný zlomek, do skupiny 01.04.01 (jedna vlnice) připadly 4 fragmenty, do posledních dvou skupin 01.04.03 (vlnice přes sebe) a 01.06.03 (dva či více pásů přes sebe) byl zahrnut vždy jeden fragment. Skupina 02.06.01 (vodorovná linie vpichů) obsahovala 3 zlomky, do skupiny s číslem 02.07.01 (nehtovitý vryp) byl umístěn jeden zlomek (graf 22).

65

60,00%

50,00% 40,00% 30,00% 20,00%

počet fragmentů

10,00% 0,00%

Graf 22: Procentuální zastoupení typů výzdoby

Keramická třída a druh nádoby Zhodnotíme-li janštejnskou keramiku z hlediska druhu nádoby a keramické třídy, zjistíme velkou variabilitu keramické třídy u zlomků hrnců. Nejvíce se opakovaly u hrnců následující třídy: JaA0sr0, JaA1hr0, JaA1jr0, JaA1sr0, JaA1sr2, JaB0sr0, JaB1sr0, JaC1sr0, JaX1so0. Tyto třídy se od sebe liší především v množství grafitu a slídy v keramickém těstě, dále zrnitostí a úpravou povrchu, z nichž jedna je opatřena poslídováním, poslední třída se vymyká od ostatních svým oxidačním výpalem (tab. 6). Keramická třída

Počet zlomků


JaA1sr0

152

42,22%

JaB1sr0

44

12,22%

JaA0sr0

34

9,44%

JaC1sr0

20

5,55%

JaA1sr2

13

3,61%

JaB0sr0

11

3,05%

JaX1so0

10

2,77%

JaA1hr0

5

1,38%

JaA1jr0

5

1,38%

Tab. 6: Keramické třídy u hrnců

66

Ostatní keramické třídy, které se objevily u hrnců, nebyly již tak početné a většinou byly zastoupeny jedním fragmentem, z tohoto důvodu nejsou zde zmíněny. Jak je patrné z tabulky, největší počet zlomků hrnců náležel do keramické třídy JaA1sr0, pro tuto třídu je charakteristický nulový obsah grafitu, přirozená příměs slídy, středozrnné těsto, redukční výpal a bez jakékoliv úpravy povrchu. Dále můžeme z tabulky vyčíst, že 209 zlomků neobsahovalo grafit, u 44 fragmentů chyběla slída, ostatní fragmenty měly přirozenou příměs slídy. Pět zlomků hrnců bylo vyhotoveno z hrubozrnného

těsta,

dalších

pět

zlomků

z jemnozrnného,

jinak

převažovalo

středozrnné těsto. Keramika byla u většiny střepů hrnců vypálena redukčně, pouze 10 zlomků neslo znaky oxidačního výpalu. 13 fragmentů bylo opatřeno poslídováním. U zlomků džbánů nenastala taková roztříštěnost. Byly zjištěny jen 4 keramické třídy: JaA1sr0, JAB1sr0, JaC1sr0, JaD1hr0, které se od sebe liší množstvím grafitu a zrnitostí. (tab. 7). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

5

55,55%

JaB1sr0

2

22,22%

JaC1sr0

1

11,11%

JaD1hr0

1

11,11%

Tab. 7: Keramické třídy u džbánů

Z tabulky vyplývá, že nejvíce fragmentů bylo začleněno do keramické třídy JaA1sr0. Dále je zřejmě, že u džbánů dominovala přirozená příměs slídy, středozrnné těsto (jeden zlomek náležel do skupiny s hrubozrnným těstem), redukční výpal a žádná úprava povrchu. Fragmenty misek byly rozděleny do následujících tříd: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA1sr3, JaA2sr0, JaB1sr0, JaB2sr0, jež se vzájemně lišily množstvím grafitu, slídy a v jednom případě úpravou povrchu (tab. 8).

67

Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

7

43,75%

JaB1sr0

4

25%

JaA2sr0

2

12,5%

JaA1sr0

1

6,25%

JaA1sr3

1

6,25%

JaB2sr0

1

6,25%

Tab. 8: Keramické třídy u misek

Je zřejmé, že při výrobě misek bylo použito keramické těsto s nulovým obsahem grafitu (u 5 fragmentů bylo přítomno malé množství grafitu), převažovala přirozená příměs slídy (3 fragmenty měly střední až velké množství slídy s jemnými zrníčky), středozrnné těsto a redukční výpal. Úprava povrchu byla patrná jen u jednoho zlomku, kde bylo přítomno zároveň potuhování i poslídování. Šest zlomků pohárů náleželo do třech keramických tříd: JaA2sr0, JaX0jo0 a JaX1so0, důležitým rozdílem mezi nimi byl typ výpalu, dále množství slídy a zrnitost (tab. 9). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

4

67,01%

JaX0jo0

1

16,67%

JaX1so0

1

16,67%

Tab. 9: Keramické třídy u pohárů

Vidíme, že nejvíce fragmentů připadlo do keramické třídy JaA1sr0. Pro janštejské poháry je tedy typické, že nebyl do těsta přidán grafit, obsahují přirozenou příměs slídy (výjimku tvoří jeden zlomek, u kterého chyběla slída) a dominuje středozrnné těsto s výpalem redukčním (4 kusy) a oxidačním (2 kusy). V souboru se nacházelo 24 zlomků poklic, jež byly začleněny do několika skupin (JaA1sr0, JaA1sr1, JaA1sr2, JaA1sr3, JaA2sr3, JaB1sr0, JaB2sr2, JaX0jo5), znovu se tedy objevuje velká variabilita keramických tříd, které se od sebe dosti 68

výrazně liší. Kolísalo množství grafitu i slídy, především však byly fragmenty opatřeny různou úpravou povrchu (tab. 10). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

14

60%

JaB1sr0

3

12%

JaX0jo5

1

4%

JaA1sr1

1

4%

JaA1sr2

1

4%

JaA1sr3

1

4%

JaA2sr3

1

4%

JaB2sr2

1

4%

Tab. 10: Keramické třídy u poklic

Nejvíce zlomků poklic náleželo do keramické třídy JaA1sr0. 20 zlomků bylo vyrobeno z těsta, které neobsahovalo grafit, 4 zlomky měly malé množství grafitu. U 20 fragmentů byla přítomna slída v přirozené příměsi, dva zlomky se potýkaly s nulovým množstvím slídy, u posledních dvou fragmentů bylo určeno střední až velké množství slídy s jemnými zrníčky. Dominovalo středozrnné těsto redukčně vypálené (až na jeden oxidačně vypálený zlomek). U poklic byla zjištěna rozmanitá úprava povrchu. V jednom případě se objevila hnědá glazura, potuhování u jednoho zlomku, poslídování u dvou fragmentů, dále bylo na dvou zlomcích přítomno zároveň potuhování i poslídování. Zásobnice byly rozděleny do několika keramických tříd: JaA1sr0, JaA1sr2, JaA2sr0, JaA2vr9, JaB1hr9, JaB1sr0, JaC1hr9, JaC1vr9, vidíme rozdílné množství grafitu i slídy, třídy se vzájemně liší zrnitostí i úpravou povrchu (tab. 11).

Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

7

50%

JaA1sr2

1

7,14%

JaA2sr0

1

7,14%

69

JaA2vr9

1

7,14%

JaB1hr9

1

7,14%

JaB1sr0

1

7,14%

JaC1hr9

1

7,14%

JaC1vr9

1

7,14%

Tab. 11: Keramické třídy u zásobnic

Sedm fragmentů zásobnic náleželo do keramické třídy JaA1sr0. Keramické těsto převažovalo v 10 případech s nulovým množstvím grafitu, další 2 zlomky obsahovaly malé množství grafitu a zbylé 2 fragmenty měly střední až velké množství grafitu bez viditelných zrníček. Slída se objevila (až na dva fragmenty) jen v přirozené příměsi. Velký rozdíl mezi keramickými třídami zásobnic tkvěl především v zrnitosti, 10 fragmentů bylo začleněno do skupiny se středozrnným těstem, dva zlomky byly vyrobeny z hrubozrnného těsta a dva fragmenty z velmi hrubozrnného těsta. U tohoto druhu nádoby se neobjevuje oxidační výpal, co se týče úpravy povrchu, byl zaznamenán ve čtyřech případech hnědý nátěr, jeden zlomek byl opatřen poslídováním. Zobecníme-li, co bylo výše řečeno, dojdeme k závěru, že janštejnské zásobnice byly vyrobeny z hrubozrnného těsta, redukčním výpalem a potřeny hnědým nátěrem. Jeden zlomek talíře náležel do keramické třídy JaA1sr0 (příl 6:8). Jeden fragment láhve byl začleněn taktéž do keramické třídy JaA1sr0 (příl. 7:2). U části trojnohé pánve byla zjištěna keramická třída JaX0jo5, zlomek byl oxidačně vypálen a opatřen hnědou glazurou (příl. 7:4). V souboru bylo určeno 5 zlomků jako alembik, které připadly do keramické třídy JaB1sr0. Těsto obsahovalo malé množství grafitu a přirozenou příměs slídy (příl. 6:5). Výsledné údaje, které nám vzešly během porovnávání druhu nádoby a keramické třídy, byly ovlivněny velkou fragmentarizací souboru, kdy se u mnoha zlomků nepodařilo identifikovat druh nádoby. Velký rozptyl keramických tříd vznikl také z důvodu pouhého (subjektivního) makroskopického vyhodnocování jednotlivých vzorků. Řádné mikroskopické zkoumání by přineslo nové a pravděpodobně zčásti odlišné výsledky, mnohé keramické třídy by se sloučily, či naopak by přibyly další. 70

Keramická třída a typ okraje Podíváme-li si na jednotlivé typy okrajů a jejich zařazení do keramických tříd, zjistíme jejich velkou variabilitu, mnohé skupiny obsahovaly jeden zlomek, z tohoto důvodu zde budou uvedeny jen ty keramické třídy, které jsou více zastoupeny. U jednoduchých okrajů převažovaly následující třídy: JaA0sr0, JaA1jr0, JaA1sr0, JaA1sr2, JaX1so0. Tyto skupiny se liší především množstvím slídy (tab. 12). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

40

54,79%

JaA0sr0

8

10,95%

JaA1jr0

3

4,10%

JaA1sr2

3

4,10%

JaX1so0

3

4,10%

Tab. 12 : Keramické třídy u jednoduchých okrajů

Z tabulky lze vyčíst, že u jednoduchých okrajů dominovala v počtu 40 kusů keramická třída charakteristická přirozenou příměsí slídy, absencí grafitu, středozrnným těstem, redukčním výpalem a žádnou úpravou povrchu. 8 zlomků se shodovalo s předchozí skupinou, jen neobsahovaly slídu. U 3 jedinců bylo zaznamenáno totéž co v první skupině, lišily se pouze jemnozrnným těstem. Další 3 zlomky byly opět vyhotoveny bez přidání grafitu, s přirozenou příměsí slídy, středozrnným těstem, redukčním výpalem, avšak s tím rozdílem, že byly opatřeny poslídováním. Poslední zmiňovaná keramická třída se 3 fragmenty se vymykala svým oxidačním výpalem. Z celkového počtu 190 kusů přehnutých okrajů bylo nejvíce zastoupeno v keramických třídách: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA2sr0, JaB1sr0, JaX1so0, které se mezi sebou lišily množstvím grafitu a slídy (tab. 13)

Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

80

42,10%

JaB1sr0

30

15,78%

71

JaA0sr0

27

14,21%

JaX1so0

9

4,73%

JaA2sr0

5

2,63%

Tab. 13:Keramické třídy u přehnutých okrajů

Nejvíce byla zastoupena keramická třída (80 zlomků) s nulovým obsahem grafitu, přirozenou příměsí slídy, středozrnným těstem a redukčním výpalem. Druhá skupina se 30 jedinci se lišila pouze svým malým množstvím grafitu. 27 zlomků náleželo do třídy, která neměla grafit ani slídu, byla vyhotovena taktéž ze středozrnného těsta a redukčním výpalem. 9 fragmentů bylo vypáleno oxidačně, 5 okrajů neslo střední až velké množství slídy s jemnými zrníčky. U římsovitých okrajů byly zjištěny tyto keramické třídy: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA1sr1, JaB1sr0, JaC1sr0. Rozdíl mezi nimi byl v množství grafitu a slídy (tab. 14). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

35

38,04%

JaB1sr0

12

13,04%

JaC1sr0

10

10,86%

JaA0sr0

6

6,52%

JaA1sr1

4

4,34%

Tab. 14: Keramické třídy u římsovitých okrajů

Z tabulky nám vyplývá, že nejvíce zlomků (35) náleželo do keramické třídy JaA1sr0, tedy do té, která neobsahovala grafit, měla přirozenou příměs slídy, středozrnné těsto, vyhotovená redukčním výpalem. 12 fragmentů bylo zařazeno do skupiny s malým obsahem grafitu. Dalších 10 zlomků neslo střední až velké množství grafitu bez viditelných zrníček. 6 zlomků neobsahovalo grafit ani slídu, do poslední skupiny připadly 4 římsovité okraje, u kterých bylo přítomno potuhování. Okraje, jež byly označeny jako nepravé římsovité, byly rozděleny jako ostatní typy okrajů do mnoha keramických tříd, z nichž převládaly: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA1sr2, JaA2sr0, JaB1sr0, JaC1sr0 (tab. 15). 72

Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

63

52,06%

JaB1sr0

15

12,39%

JaA0sr0

5

4,13%

JaA2sr0

5

4,13%

JaA1sr2

4

3,30%

JaC1sr0

4

3,30%

Tab. 15: Keramické třídy u nepravých římsovitých okrajů

U nepravých římsovitých okrajů vidíme, že 63 zlomků připadlo do keramické třídy JaA1sr0. 15 zlomků obsahovalo malé množství grafitu, 5 zlomků nemělo grafit ani slídu, u dalších 5 fragmentů bylo přítomno střední až velké množství slídy s jemnými zrníčky. 4 zlomky nesly poslídování, střední až velké množství grafitu bez viditelných zrníček bylo zaznamenáno u 4 okrajů. U vodorovně vyložených okrajů se setkáváme s těmito nejvíce zastoupenými keramickými třídami: JaA1sr0, JaA1sr2, JaA1sr0, JaA2sr0, JaB1sr0, JaX1so0. Jednotlivé skupiny se od sebe lišily množstvím grafitu i slídy (tab. 16). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

43

53,08%

JaA0sr0

10

12,34%

JaA2sr0

5

6,17%

JaA1sr2

4

4,93%

JaB1sr0

4

4,93%

JaX1so0

4

4,93%

Tab. 16: Keramické třídy u vodorovně vyložených okrajů

Stejně jako u předešlých typů okrajů tu dominuje keramická třída JaA1sr0. 10 zlomků bylo bez grafitu i bez slídy, 5 zlomků bylo opatřeno středním až velkým

73

množstvím slídy s jemnými zrníčky, 4 jedinci nesli poslídování, další 4 fragmenty obsahovaly malé množství grafitu, oxidačním výpalem byly vyrobeny 4 zlomky. Ovalené palicovité okraje náležely do několika keramických tříd, dominovaly však pouze 2 třídy (JaA1sr0, JaB1sr0), ostatní nepřesáhly 2 zlomky (tab. 17). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

30

55,55%

JaB1sr0

7

12,96%

Tab. 17: Keramické třídy u ovalených palicovitých okrajů

Vidíme, že převládalo nulové množství grafitu (7 jedinců se potýkalo s malým množstvím grafitu), přirozená příměs slídy, středozrnné těsto a redukční výpal. U ovalených kyjovitých okrajů byly určeny tyto početněji zastoupené keramické třídy: JaA0sr0, JaA1sr0, JaB1sr0, JaC1sr0 (tab. 18). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

27

49,09%

JaB1sr0

12

21,81%

JaC1sr0

5

9,09%

JaA0sr0

3

5,45%

Tab. 18: Keramické třídy u ovalených kyjovitých okrajů

Z výše řečeného vyplývá, že 27 ovalených kyjovitých okrajů mělo nulové množství grafitu, přirozenou příměs slídy, středozrnné těsto a redukční výpal. 12 zlomků se lišilo pouze malým množstvím grafitu, u 5 fragmentů bylo přítomno střední až velké množství grafitu bez viditelných zrníček, další 3 zlomky neobsahovaly grafit ani slídu.

74

121 okrajů, které byly označeny jako nepravé okruží, tvořily několik keramických tříd, nejrozšířenější byly tyto: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA1sr2, JaA2sr0, JaB1sr0, JaX1so0 (tab. 19). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

100

52,08%

JaB1sr0

23

11,97%

JaA0sr0

13

6,25%

JaA1sr2

11

5,72%

JaA2sr0

10

5,23%

JaX1so0

7

3,64%

Tab. 19: Keramické třídy u nepravého okruží

U nepravého okruží byla hojně zastoupena keramická třída JaA1sr0 se 100 jedinci, další skupina s 23 zlomky měla malé množství grafitu, 13 fragmentů bylo bez slídy i bez grafitu, 11 okrajů neslo stopy poslídování, 10 zlomků obsahovalo střední až velké množství slídy s jemnými zrníčky, 7 zlomků bylo vypáleno oxidačně. Vzhledem k malému počtu okrajů, které byly určeny jako okruží, jsou uvedeny všechny keramické třídy: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA1sr1, JaB0sr0, JaB1sr0, JaC1sr0 (tab. 20). Keramická třída

Počet fragmentů


JaA1sr0

7

43,75%

JaB1sr0

4

25%

JaC1sr0

2

12,50%

JaA0sr0

1

6,25%

JaA1sr1

1

6,25%

JaB0sr0

1

6,25%

Tab. 20: Keramické třídy u okruží

Okruží náleželo nejčastěji do keramické třídy JaA1sr0. 4 zlomky se vymykaly svým malým množstvím grafitu, 2 fragmenty obsahovaly střední až velké množství grafitu bez viditelných zrníček, 1 zlomek neměl grafit ani slídu, 1 zlomek byl opatřen potuhováním a poslední okruží mělo malé množství grafitu, ale nebyla znatelná slída. 75

Je patrné, že keramická třída se u jednotlivých typů okrajů jeví dosti různorodě, opět bychom mohli tento jev spojit s velkou fragmentarizací celého souboru. Z výsledných tabulek můžeme vyčíst často se opakující třídy: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA1sr2, JaB1sr0, JaC1sr0.

Celkové zhodnocení keramiky z Janštejna Během zpracování souboru z Janštejna bylo zjištěno 4630 zlomků keramiky. 4193 zlomků se nepodařilo zařadit ke druhu nádoby. Pouze 360 fragmentů bylo určeno jako hrnec, dále se v souboru nacházelo 16 zlomků misek, 9 zlomků džbánů, 6 fragmentů pohárů, 1 fragment talíře, 1 zlomek láhve, část trojnohé pánve, 5 kusů náleželo alembiku, 25 zlomků bylo rozeznáno jako části poklic, zásobnice čítaly 14 zlomků. V souboru převažovaly výdutě nejasného určení, a to v počtu 3486, okrajů bylo pouze 881, den 203, 35 zlomků hrdel, 6 částí spodku těla, 8 uch, 4 úchytky a 7 zlomků se nepodařilo určit. Převažovaly zlomky (3358 kusů) menší jak 9 cm2. Bylo zaznamenáno 3125 zlomků, které neobsahovaly grafit. U dalších 1373 střepů se vyskytoval grafit v malém množství. Bez slídy bylo napočítáno 395 fragmentů, 3920 zlomků obsahovalo přirozenou příměs slídy. Dominovaly zlomky se středozrnným těstem, redukčním výpalem, bez úpravy povrchu a vyrobeny vytáčením. Stopy den však poukazovaly na výrobu pomocí obtáčení. Oxidačně vypálená keramika byla zastoupena v souboru 100 fragmenty. Nejčastěji se opakovaly keramické třídy: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA2sr0, JaB0sr0, JaB1sr0. Na keramice se střídaly odstíny šedé a hnědé barvy. Mezi okraji se vyskytovaly nejvíce přehnuté typy, dále nepravé okruží, nepravé římsovité, jednoduché, římsovité a vodorovně vyložené. Součástí souboru bylo velmi málo zdobených zlomků. Nejčastěji byly opatřeny dvěma a více žlábky.

76

Datace keramiky Datace nálezů z Janštejna je možná na základě písemných pramenů, keramiky a jejich tvarů, okrajů a výzdoby. V písemných pramenech se hrad objevuje roku 1358 (Richter 1953, 30-31), je více než jasné, že hrad byl obýván i před tímto datem. Poslední zmínka o hradě pochází z roku 1386 (Plaček 2001, 271). K roku 1423, kdy již zmiňovaný Menhart z Hradce porazil oddíl táborského vojska, klademe zánik Janštejna i Šternberka. Profesor Zdeněk Měřínský se však domnívá, že hrad zanikl spíše na konci 14. nebo někdy v 1. čtvrtině 15. století (Měřínský 1980, 44). Další zprávy hovoří již o zřícenině (Hosák 1938, 24). Výše řečené nás tedy nabádá zařadit keramiku a ostatní nálezy mezi první polovinu 14. století a první čtvrtinu 15. století, bereme-li v potaz, že hrad zpustl po bitvě mezi husity a Menhartem. Samozřejmě nelze vyloučit možnost, že hrad osiřel po roce 1386, což se jeví dosti nepravděpodobně vzhledem k tomu, že i konec hradu Šternberka bývá dáván do souvislosti s husitským tažením (Měřínský 1980, 43). Zánik obou hradů nejspíše zapříčinilo víc faktorů, kvůli kterým byla tato feudální sídla neobyvatelná, a tedy nadobro opuštěna. Janštejnská keramika byla vyhodnocena Josefem Bláhou v jeho diplomové práci, kde přináší stručný přehled keramických nálezů a porovnává je s hradem Šternberkem. Keramiku klade do období od konce 13. století do počátku 15. století. Vladimír Nekuda a Květa Reichertová se letmo dotkli problematiky Janštejna, kde shrnují základní poznatky o hradě, střepový materiál kladou do období od počátku 14. století do první poloviny 15. století. I přes tyto práce postrádáme celkové zhodnocení nálezů (Bláha 1968; Nekuda – Reichertová 1968). Z tvarového spektra byly zjištěny spíše starší tvary, tedy hrnce a zásobnice, s mladšími tvary se setkáváme jen u několika málo zlomků (pohár, láhev, talíř). V souboru převažuje vytáčení, které naznačuje využití rychle rotujícího kruhu, u den se však setkáváme s podsýpkou a značkami, které poukazují na 13. až 14. století. Výzdoba, která se sestávala z rytí, žlábků a vlnic, řadí keramiku opět do 13. až 14. století. U okrajů vidíme jak starší typy, tak nové (okruží), které se vyskytly až před zánikem hradu. Tuha, kterou pozorujeme na keramice, se udržela v tomto regionu do počátků 14. století (Bláha 1968, 151).

Keramický soubor můžeme tedy datovat od

konce 13. až do první poloviny 15. století. 77

Pro srovnání keramických nálezů s jinou lokalitou, byl vybrán hrad Šternberk,7 který se nachází 10 km od Telče, ležící stejně jako Janštejn v horním poříčí Jihlavy. Poprvé je připomínán v písemných pramenech roku 1356, kdy jej Štěpán z Březnice postoupil Jindřichovi z Hradce. Jak bylo zmíněno, konec Šternberka je kladen k husitským událostem (Bláha 1968, 149). Porovnáme-li okraje z obou zaniklých lokalit, pozorujeme větší množství okruží a ovalených okrajů na Janštejně než na Šternberku, naopak jednoduchých okrajů a vodorovných bylo více na Šternberku. Je tedy zřejmé, že osídlení na Šternberku šlo hlouběji do 13. století, ve 14. století pokračoval ve starší tradici ve výrobě keramiky oproti Janštejnu, kde se objevily pokročilé tvary (okruží). Dna s hrnčířskými značkami jsou dokladem existence Janštejna po roce 1300. Železný inventář z obou hradů se téměř shoduje (Bláha 1968, 149). Další lokalita, s kterou můžeme porovnat keramické nálezy, je hrad Zubštejn,8 které vyhodnotila Renata Macholdová ve své diplomové práci. Na Zubštejně stejně jako na Janštejně se hojně vyskytují hrnce. Oproti Janštejnu zde převažuje obtáčení. Rozdíly jsou patrné i ve výzdobě, neboť na Zubštejně pozorujeme malbu, která na Janštejně zcela chybí. Datace je podobná, zdá se však, že Zubštejn oproti Janštejnu zasahuje dál do 15. století (Macholdová 2012, 153). Jakub Těsnohlídek klade keramický soubor z hradu Ronovec9 do druhé poloviny 13. století až do první poloviny 15. století. Vzhledem k tomu, že byl hrad založen dříve než samotný Janštejn, objevuje se zde starší typ keramiky, který navazuje na pozdní tradice hradištního období. Keramiku, která byla zařazena do skupiny D, charakterizuje absence tuhy i slídy. V keramickém těstě se nachází více písku a drobných kamínků, častým jevem je poslídování nádoby a ryté značky na okrajích a výdutích. Do této

7

Hrad Šternberk (Štamberk) založil pravděpodobně Jaroslav ze Šternberka, připomínaný v letech 1284-

1287 jako půrkrabí na hradě Bítově. Šternberské panství bylo připojeno po roce 1423 k Telči a k obnově hradu už nikdy nedošlo (http://www.castles.cz/hrad-stamberk/). 8

Zubštejn se nachází nad vsí Pivonice na Žďársku. První zmínka o hradě se váže k roku 1344. Vznik

hradu spadá do první třetiny 14. století. Zanikl okolo roku 1547. Nedaleko hradu se nachází zřícenina Pyšolec a Aueršperk (Brych 2008, 628). 9

Zřícenina hradu Ronovec stojí na ostrohu nad levým břehem Břevnického potoka jihovýchodně od

Dolní Krupé na Havlíčkobrodsku v kraji Vysočina. První písemná zmínka o hradě pochází z 30. listopadu roku 1265, jednalo se o darovací list Smila z Lichtemburku. Zpustl v průběhu 15. či v první polovině 16. století (Těsnohlídek 2010, 6, 12-13).

78

skupiny je také zahrnována keramika pocházející z Přímělkova, kterou Stanislav Vohryzek datuje do druhé poloviny 14. století, shodný typ keramiky tentokrát z hradu Rokštejna spadá do konce druhé třetiny 15. století. Keramika z těchto tří lokalit (Ronovec, Rokštejn, Přímělkov) má mnoho shodných znaků, proto lze uvažovat o zásobování těchto lokalit jihlavskou keramickou produkcí (Těsnohlídek 2010, 81-82, Měřínský 2007, 92-94; Vohryzek 2009, 82-92). V janštejnském souboru spatřujeme velké množství keramiky, kterou bychom mohli taktéž zařadit do výše zmíněné skupiny. Tato tvrdě vypálená často šedočerná či modrošedá keramika neobsahuje grafit (66%) ale písek, na rozdíl od Ronovce byla v některých případech do keramického těsta přidána přirozená příměs slídy. V 80 případech byl dokonce zlomek u tohoto typu keramiky poslídován. Datace této keramiky z Janštejna

je v podstatě shodná s keramikou z předešlých lokalit,

pravděpodobně byla užívána před zánikem hradu, tedy ve druhé polovině 14. století, či v první polovině 15. století. Tato šedočerná či modrošedá keramika, která získala vytáčením na rychle rotujícím kruhu tmavou barvu a zformovala se do pravidelně vytaženého střepu, je doložena také na hradě Šternberku, Lipnici, Holoubku, Aueršperku a dalších lokalitách. Lze tedy pozorovat určitou technickou uniformitu tohoto hliněného zboží, které se objevuje na hradech založených koncem 13. století, stejně tak i na sídlech vybudovaných ve 2. polovině 14. a počátku 15. století (Nekuda – Reichertová 1968, 121).

79

Železné předměty Součástí souboru bylo 29 kusů železných předmětů, které zpracoval a zobrazil ve své práci Josef Bláha (Bláha 1968, 63-64). Stejně jako u keramiky není patrné, z které části hradu nálezy pocházejí, případně kdo je objevil. Tyto předměty lze rozdělit do následujících skupin: stavební kování, výbava jezdce a koně, osobní předměty a součásti oděvu, mobiliář usedlosti aj. sídelních objektů, neznámé artefakty. Stavební kování Hřebíky: v souboru byly zjištěny 4 hřebíky s hlavou a 13 bez hlavy. Popis hřebíků byl převzat z práce Rudolfa Krajíce (Krajíc 2003); (tab. 21); (příl. 2, 8:2).

Typ

Charakteristika

Počet fragmentů

IIIa

Horizontální hlava, plochá, přesahuje

2

patu dříku ve dvou opačných směrech. Hráněný, obdélný dřík. IV

Horizontální hlava, jednostranná, plochá,

2

přesahuje patu dříku jedním směrem. Hráněný, obdélný dřík. VIIIa

Bez hlavy, rovná čelní plocha. Hráněný,

4

obdélný dřík.

Xa

Bez hlavy. Hráněný, obdélný dřík v polovině přechází v trn.

Tab. 21: Rozdělení hřebíků

80

9

Nejvíce fragmentů (v počtu 9) bylo zařazeno do skupiny Xa, které neměly hlavu a charakterizoval je dřík ukončený trnem. Další 4 jedinci též bez hlavy náležely do skupiny VIIIa. Dva hřebíky, jež byly opatřeny hlavou, připadly do skupiny IIIa, hlava přesahovala dřík ve dvou směrech. U dvou jedinců byla zaznamenána hlava přesahující dřík pouze jedním směrem, takové hřebíky byly přiřazeny do skupiny IV. Dva hřebíky byly přehnuté, je tedy možné, že byly využity jako skoba. Průřez těchto hřebíků byl ve všech případech hráněný a obdélný. Velikostně se pohybovaly od 90 až 120 mm, 2 jedinci měřily pouze 70 mm. Skoba: další nález byl určen jako jednoramenná skoba. Bláha potvrzuje tuto teorii, dle jeho slov se jedná o železnou součást závěsu vrat (Bláha 1968, 64). Dle typologie Karla Sklenáře ji můžeme začlenit mezi úhlové skoby se zaostřeným koncem pro zaražení do pevnější hmoty (Sklenář 1992, 46). V rámci typologie jednoramenných skob podle Krajíce ji řadíme k typu II/3 (Krajíc 2003, 79). Skoba měla hráněný průřez nosiče, rameno měřilo 17 cm (příl. 2, 8:5). Výbava jezdce a koně Podkova: v souboru byla zjištěna dvě pravá ramena podkov. Jedna byla zakončená kvadratickým ozubem, druhá vodorovně obdélným. Jedno rameno neslo 3 otvory pro podkováky, druhé pouhé 2 otvory. Obě části podkovy měřily na délku 95 mm, na šířku jedno 21 mm a druhé 24 mm. Ramena podkov lze zařadit v typologii Krajíce k typu 4c a 5c (Krajíc 2003); (příl. 2, 8:4). Osobní předměty a součásti oděvu Přezka: součástí souboru byla velmi zkorodovaná nepatrná část pravděpodobně obdélníkové přezky. Vzhledem k jejímu špatnému stavu dochování nemohla být nijak zařazena (příl. 8:3).

81

Mobiliář usedlosti aj. sídelních objektů Nože: z lokality pocházelo 5 předmětů, které lze označit za nože. Dva nože se dochovaly pouze ve formě části čepele bez trnů, které byly navíc postiženy silnou korozí. Zbylé 3 nálezy byly opatřeny jak čepelí, tak trnem, z nichž jeden nesl 3 zřetelné nýty k upevnění rukojeti. U dvou nožů bylo patrné jednostranné odsazení trnu od čepele, u jednoho bylo přítomno oboustranné odsazení trnu od čepele, avšak čepel u tohoto jedince nekončila hrotem, nýbrž byla zlomena. Nože, jež se zachovaly téměř v úplnosti (tedy 3 kusy), měřily 130, 147 a 160 mm. Délka zbylých dvou části nožů se pohybovala od 60 mm do 85 mm (příl. 2, 8:1). Neznámé artefakty Tři železné předměty se nepodařilo zařadit do žádné výše zmíněné skupiny, jednalo se o malý špatně dochovaný plíšek, ohnutý drátek a předmět připomínající část ostruhy (příl. 8:6).

Ostatní nálezy V souboru se dále vyskytovalo 8 drobných uhlíků, další tři nálezy byly identifikovány jako dvě strusky a část malty, ve sbírce se též nacházela mazanice (příl. 7:8) a kámen. Zvířecí kosti, které čítaly 119 kusů, nebyly zatím analyzovány.

82

Závěr Janštejn byl založen na počátku 14. století pravděpodobně pány z Březnice. Odvozovat jméno hradu od krále Jana Lucemburského zůstává pouze v rovině spekulací. První zpráva o tomto feudálním sídle je z roku 1358, kdy posloužil Štěpánovi z Březnice jako záruka markraběti Janovi při prodeji Třeště. Do roku 1383 setrval jako markraběcí statek, poté se dostal do vlastnictví Jindřicha z Hradce. Zánik hradu je kladen na konec 14. století, či na počátek 15. století, někteří badatelé jej dávají do souvislosti s husitským tažením roku 1423. Nachází se na mírné skalnaté vyvýšenině nedaleko Horních Dubenek. Na místě dřívějšího hradu bergfritového typu dnes stojí jeho skromné pozůstatky, dochovala se spodní část okrouhlé věže, zbytek hradeb, náznaky předhradního dvora a nevelkého paláce. Území hradního prostoru pokrývá kamenná suť a prolákliny. Pro nedostatek písemných pramenů a zájmu z řad veřejnosti a badatelů jsou naše informace o Janštejně značně nedostačující. Během zpracování tohoto tématu bylo tedy zapotřebí nahlédnout do Moravského diplomatáře a Zemských desk, některé otázky však stále zůstávají nezodpovězeny, jako příklad můžeme uvést: kdy byl hrad založen, kdy byl zničen. O těchto informacích písemné prameny zarytě mlčí. Na hradě zatím nebyl realizován archeologický průzkum. V šedesátých letech vedl amatérský výzkum evangelický farář Lanštják, bylo získáno velké množství střepového materiálu, kterému se tato práce věnovala. Z celkového počtu 4630 zlomků keramiky bylo jen 9% zařazeno ke druhu nádoby, dále převažovaly výdutě nejasného určení (3486 kusů), okrajů bylo napočítáno 881, den 203, 35 zlomků hrdel, 6 částí spodku těla, 8 uch, 4 úchytky a 7 zlomků se nepodařilo určit. Vzhledem k velké fragmentarizaci bylo zaznamenáno 3358 kusů menších jak 9 cm2, 1233 fragmentů, u kterých byla plocha naměřena menší jak 36 cm2, pouze 39 zlomků mělo plochu větší jak 36 cm2, v souboru se nevyskytovaly celé nádoby. Dominovaly zlomky (2392 kusů) s přirozenou příměsí slídy, bez grafitu, se středozrnným těstem, redukčním výpalem a bez úpravy povrchu. Opakovaly se následující keramické třídy: JaA0sr0, JaA1sr0, JaA2sr0, JaB0sr0, JaB1sr0. Převládaly 83

přehnuté okraje (21, 67%) a okraje s nepravým okružím (21,33%). Během hodnocení keramiky z hlediska druhu nádoby, či okraje a keramické třídy byl zjištěn velký rozptyl keramických tříd, tuto skutečnost zapříčinila velká fragmentarizace. Keramický soubor můžeme datovat od konce 13. až do první poloviny 15. století. Spatřujeme shodné znaky s keramikou z okolních hradů (Šternberk, Ronovec, Rokštejn), je proto možné uvažovat o zásobování těchto lokalit jihlavskou produkcí. Součástí souboru byl i nepočetný železný inventář, který obsahoval hřebíky, skobu, dvě části podkovy, přezku, nože a další 3 neidentifikovatelné předměty. Zvířecí kosti zatím nebyly analyzovány. Je zřejmé, že řádný archeologický výzkum na hradě by přinesl nové informace a další nálezy, které by jistě vedly k novým závěrům.

84

Použité zkratky CDM Codex diplomaticus et epistularis Moraviae ZDB Zemské desky brněnské UAM Ústav archeologie a muzeologie FF Filozofická fakulta MU Masarykova univerzita

Literatura Bič, M. 1982: Kristianu Pavlu Lanštjákovi k devadesátinám. Praha. Bláha, J. 1968: Vývoj osídlení JZ Moravy do doby husitské (se zvláštním zřetelem k osídlení středověkému). Diplomová práce na UAM FF MU v Brně. Bláha, J. 1968: Vývoj osídlení JZ Moravy do doby husitské (se zvláštním zřetelem k osídlení středověkému). Soupis. Diplomová práce na UAM FF MU v Brně. Bláha, J. 1968: Vývoj osídlení JZ Moravy do doby husitské (se zvláštním zřetelem k osídlení středověkému). Tabulky. Diplomová práce na UAM FF MU v Brně. Brych, V. 2008: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha. Demek, J. a kol. 1965: Geomorfologie Českých zemí. Praha. Demek, J. 1987: Hory a nížiny. Praha. Doležalová, K. 2013: Vyhodnocení archeologických nálezů z areálu obléhacího stanoviště v trati Ohrada u hradu Lichnice. Magisterská diplomová práce na UAM FF MU. Brno. Durdík, T. – Bolina, P. 2001: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. Praha. Gregerová, M. a kol. 2010: Petroarcheologie. Brno. 85

Hejhal, P. 2009: Pravěké a raně středověké osídlení české části Českomoravské Vrchoviny. Disertační práce na UAM FF MU. Brno. Hložek, M. 2008: Encyklopedie moderních metod v archeologii. Praha. Hosák, L. 1938: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha. Hrubý, P – Hejhal, P. – Hoch, A. – Kočár, P. – Malý, K. – Macháňová, L. – Petr, L. – Štelc, J. 2012: Středověký úpravnický a hornický areál Cvilínek u Černova na Pelhřimovsku. Památky archeologické 103, 339-418. Hrubý, P. – Jaroš, Z. – Kočár, P. – Malý, K. – Miháliyová, J. – Militký, J. – Zimola, D. 2006: Středověká hornická aglomerace na Starých Horách u Jihlavy. Památky archeologické 97, 171-264. Kolektiv autorů, 2010: Snění. Počátecký zpravodaj 3. Počátky. Kolektiv autorů, 1981: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha. Krajíc, R. 2003: Sezimovo Ústí. Archeologie poddanského města 3, Kovárna v Sezimově Ústí a analýza výrobků ze železa. Díl 1., Písek. Krajíc, R. 2003a: Sezimovo Ústí. Archeologie poddanského města 3, Kovárna v Sezimově Ústí a analýza výrobků ze železa. Díl 2., Písek. Macholdová, R. 2012: Zpracování archeologického materiálu z pernštejnských hradů Aueršperk, Pyšolec a Zubštejn. Magisterská diplomová práce na UAM FF MU. Brno. Měřínský, Z. 1980: Morava za husitských válek ve světle archeologických nálezů a výzkumů. Archaeologia historica 5, 31-68.

86

Měřínský, Z. 1987: Příspěvek k možnostem rekonstrukce středověké krajiny, území zaniklých vesnic a typů sídlišť. Archaeologia historica 12/87, 111-128. Měřínský, Z. 2007: Hrad Rokštejn. Dějiny, stavební vývoj a výsledky čtvrtstoletí archeologického výzkumu 1981-2006. Brno. Nekuda, V. – Reichertová, K. 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Praha. Pátek, J. 1901: Vlastivěda moravská. Jihlavský okres. Brno. Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha. Procházka, R. – Peška, M. 2007: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12-13. /14. Století. Přehled výzkumů 48, 143-232. Richter, V. 1953: K nejstarším dějinám Třeště. Časopis společnosti přátel starožitností. Praha. Rybníčková, E. – Rybníček, K. 1975: Zemědělství mladšího středověku v pylových analýzách. Archaeologia historica 1, 145-161. Salač, V. 1998: Keramika jako archeologický pramen. Archeologické rozhledy L, Praha. Samek, B. 1999: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. J-N. Praha. Sklenář, K. a kol. 1992: Archeologický slovník 2. Kovové artefakty. Praha. Těsnohlídek, J. 2010: Zpracování keramického souboru z tzv. „Střepeniště“ hradu Ronovce. Bakalářská diplomová práce na UAM FF MU. Brno. Tiray, J. 1913: Vlastivěda moravská. Telecký okres. Brno. 87

Vohryzek, S. 2009: Hrádek Přímělkov (okres Jihlava). Magisterská diplomová práce na UAM FF MU. Brno. Zimola, D. 1996: Středověká Jihlava ve světle archeologických pramenů. Magisterská diplomová práce na UAM FF MU. Brno.

Písemné prameny CDM: Codex dilomaticus et epistolaris Moraviae XI, 85-86, č. 95. CDM: Codex dilomaticus et epistolaris Moraviae XI, 287-288, č. 316. CDM: Codex dilomaticus et epistolaris Moraviae XI, 297-298, č. 326. ZDB: Zemské desky brněnské III, 37, č. 398. ZDB: Zemské desky brněnské IV, 48, č. 71. ZDB: Zemské desky brněnské VI, 137, č. 650. ZDB: Zemské desky brněnské VII, 174, č. 440.

Internetové zdroje http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g50zj&y=69070 0&x=1142700&s=1, 20. 10. 2013.

http://www.volny.cz/cce.zizkov/250c.shtml, 21. 10. 2013.

http://www.hornidubenky.cz/01-krajina-pod-javorici/d-3167/p1=213, 25. 11. 2013.

http://www.hrady-zriceniny.cz/hrad_janstejn.htm, 25. 11. 2013.

http://www.geologicke-mapy.cz/, 25. 11. 2013.

http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=o_jihlave, 25. 11. 2013.

88

http://www.dedictvivysociny.cz/priroda/zvlaste_chranena_uzemi-11/prirodni_pamatka39/?id=1069, 26. 11. 2013.

http://cz.geoview.info, 28. 11. 2013.

http://www.cbdb.cz/autor-16901-tomas-pesina-z-cechorodu, 28. 11. 2013.

http://www.castles.cz/hrad-stamberk, 28. 11. 2013.

89

Přílohy

Příloha 1: Zlomky den se značkami – kříž, kruh s loukotěmi, neurčitelná značka; úchytka pokličky, zdobená výduť (Bláha 1968, 59, 60)

90

Příloha 2: Železné předměty – 1,2 zlomky podkov, 3 hřebík, 4-7 nože (Bláha 1968, 61)

91

Příloha 3: Okraje (Nekuda – Reichertová 1968, 239)

92

1

2

1

1

3

4

1

1

1

1

5 6

1

1

1

1

8

7

5

1

5

1

1 1

1

5 cm

Příloha 4: 1, 8 okraje mís, 2-6 okraje hrnců, 7 okraj zásobnice (kresba: autorka práce)

93

1

2

3

4

5

6

Příloha 5: 1-3 zlomky den, 4 dno s podsýpkou, 5-6 části uch (foto: autorka práce)

94

1

2

4

3

5

6

7

8

Příloha 6: 1-4 okraje hrnců, 5 část alembiku, 6 zlomek zásobnice, 7 zlomek mísy, 8 část talíře (foto: autorka práce)

95

1

2

3

4

6

5

7

8

Příloha 7: 1 dno se značkou, 2 zlomek láhve, 3 zdobená výduť, 4 glazura (trojnohá pánev), 5-6 část dna se spodkem těla, 7 část poklice, 8 mazanice (foto: autorka práce)

96

1

2

4

3

5

6 Příloha 8: Železné předměty – 1 nůž, 2 hřeb, 3 přezka, 4 podkovy, 5 skoba, 6 neznámý předmět (foto: autorka práce)

97

98

Zpracování keramického souboru z Janštejna

Recommend Documents