ŠIKANA diagnostika, řešení a prevence
zpracoval: Bc. Tomáš Velička
Fáze šikany 1. Ostrakismus - nikdo se s nim nebaví - ubliţování nejde na tělo - obět - klesá prospěch - v hodinách je prmanentě „ mimo „ - začíná komunikovat s niţšími ročníky
oběť - N - agresor
2. Fyzická agrese a psychická manipulace při zvýšeném tlaku na kolektiv - lyžák, pololetí, zmněna pedagoga, ... - drobná fyzická agrese - útoky na majetek - psychická manipulace - útěk - do nemoci / somatizuje / - do absence
oběť - N
/ N - agresor
3. Vytvoření jádra - jádro agresorů tlačí na zbytek třídy - „ kdo nejde s námi, jde proti nám „ - přijetí role oběti - oběť vyhledává přítomnost pedagoga
A AAA
N OOO ------- O
4. Vytvoření norem - aresor je plně závisý na šikaně - na šikaně se podílí celá třída - třída přijimá šikanu jako normu - aktivní - pasivní šikanování - oběť provokuje a zlobí - závislost oběti na šikaně - slovník nadřazenosti
A AAA AAAAA AAAAAAA OOOOOOOO OOOOOOOO-------O
5. Totalita - dokonalá šikana - definitivní rozdání rolí - vládne agresor - tzv. Štokholmský syndrom
Typologie oběti - oběť na první pohled - oběť protektivní výchovy - sociálně slabé děti - hendikepované děti - učitelské děti
Typologie agresora - fyzický ( brutální ) - kultivovaný - srandista - „ podnikatelské dítě „ - sociálně slabé dítě - učitelské děti
Pedagog jako významný aspekt vzniku šikany (šikana – z franc. chicane = zlomyslně a zbytečně týrat, suţovat, pronásledovat) Šikana (mobbing) = násilí páchané na druhých lidech. Má podobu fyzického a psychického útoku. Šikana je sociální nemocí. Šikana je proces napadení různé úrovně a intenzity se zjevnými i skrytými útočníky, projev agresivity orientovaný na člověka – na oběť šikany. Druhy šikany: přímá a nepřímá, fyzická a verbální, aktivní a pasivní. Kombinací těchto 3 dimenzí je moţné odvodit 8 typů šikany: FAP, FAN, FPP, FPN, VAP, VAN, VPP, VPN. FAP – fackování, bití pěstmi, tyčí, škrcení, bodání špendlíky, noţem, pálení, svazování, potřísnění, popisování oblečení FAN – strůjce vyšle své stoupence, oběti jsou ničeny věci, „výkupné“ FPP – fyzické bránění oběti při dosahování jejích cílů (nesmí si sednout, odcizení stravenek, dokladů) FPN – odmítnutí splnění poţadavků – zákaz jít na WC, napít se VAP – nadávání, uráţení oběti a jejích blízkých, výsměch, ironie, vyhroţování VAN – rozšiřování pomluv, symbolická agrese – kresby, básně VPP – neodpovídání na pozdrav, na otázky, odsednutí si VPN – nezastání se oběti Oběti šikany: jedinec odlišný od ostatních vzhledem (nápadnost, postiţení, rasa), osobnostními kvalitami (výjimečnost, nadání, úspěšnost), pohlavím (1 kluk mezi děvčaty a opačně), novostí aj. Typy obětí: 1. Pasivní oběti: slabí jedinci s tělesným či psychickým handicapem – bojácní, ustrašení, opatrní, jedinci s nedostatkem sebedůvěry, neobratní, fyzicky slabí. 2. Provokující oběti: kteří na sebe (svou zranitelnost, své nedostatky) upozorňují, aby mohli být pronásledováni, nebo oběti silné a nahodilé. Je to naučený způsob chování (obvykle z domova), role oběti jim do značné míry vyhovuje, umoţňuje jim si stěţovat, být ukřivděni, manipulovat s ostatními z „obětní role“ (manţelka – manţel, sourozenec). 3. Účelové oběti (typické oběti): umoţňují se zviditelnit, získat popularitu (třídní šašek) nebo za účelem přijetí do skupiny. 4. Falešné oběti: nejedná se o skutečné oběti, ale o tzv. stěţovatele. Motivace můţe být různá (např. oběti deviantní a nekonformní). 5. Oběti-útočníci: děti vystavené šikanování především dospělých jsou obětmi a současně i útočníky. Útočníci, pachatelé, strůjci: 1. Iniciátoři (strůjci, agresoři): agresivní jedinci (krutí) s vysokou touhou po moci. 2. Náhodní pachatelé: bezvýznamný konflikt ve vyrovnaném boji se rozvine při oslabení protivníka v šikanu (ničení protivníka). 3. Spoluúčastníci: aktivní i pasivní podporovatelé. Spouštěcí mechanismy šikany u útočníků: zvýšená agresivita + ochrana sebepojetí (odmítání vidět se jinak, nenarušit svůj sebeobraz, sebeklam) + sebestřednost a sobeckost jako důsledek nelásky k sobě, morální nezralosti.
Spouštěcí mechanismy v prostředí – situace: nedostatek nebo přebytek lásky rodičů + nezájem nebo jen negativní zájem ze strany pedagogů + skupinová dynamika (vztahy mezi ţáky a uznávané normy skupiny, skupinová nonkonformita, typ vůdce) + manipulativní chování a vymývání mozku jako prostředky jednání v rámci skupiny. Motivy: 1. Upoutání pozornosti – k získání zájmu, přízně, obdivu. 2. Zahánění nudy – u citově oploštělých jedinců způsob „zábavy“. 3. Motiv „Mengeleho“ – tendence zkoušet, co můţe druhý člověk vydrţet. 4. Ţárlivost – šikana jako důsledek závisti, ţárlivosti na přízeň někoho. 5. Prevence – snaha předejít týrání sebe. 6. Snaha vykonat něco velkého, být v něčem úspěšní, kdyţ se nedosahují společensky oceňovaných výkonů. Typy útočníků: 1. Hrubí, primitivní a impulzivní s narušeným vztahem k autoritám – šikana obvykle fyzická a přímá. 2. Slušní, kultivovaní, narcistní, úzkostní – šikana spíše verbální a nepřímá, případně skrytá (beze svědků). 3. Dobrodružní, aktivní, smělí, se sebedůvěrou, vlivní a často i oblíbení (s narušenými morálními normami) – šikana pro pobavení sebe i druhých, z nudy, z nedostatku jiné aktivity. Důsledky šikany: pro oběti: -stres, frustrace, deprese, úzkostnost, sníţení sebedůvěry, nejistota, změna morálních norem, strach - onemocnění, zranění, trvalé následky fyzické - zhoršení prospěchu - neomluvená absence, záškoláctví - sebevraţedné jednání - převzetí neţádoucích norem chování (identifikace s nimi) – hostilita, efekt bezmocnosti (naučená bezmocnost) pro pachatele: - potvrzení neţádoucích norem chování – trestná činnost (ve věku do 24 let bylo mezi vícekrát trestanými 4x více dřívějších strůjců šikany neţ ostatních) - rozvoj neţádoucích osobnostních charakteristik Oběti šikany: jedinec odlišný od ostatních vzhledem (nápadnost, postiţení, rasa), osobnostními kvalitami (výjimečnost, nadání, úspěšnost), pohlavím (1 kluk mezi děvčaty a opačně), novostí aj. Typy obětí: 1. Pasivní oběti: slabí jedinci s tělesným či psychickým handicapem – bojácní, ustrašení, opatrní, jedinci s nedostatkem sebedůvěry, neobratní, fyzicky slabí. 2. Provokující oběti: kteří na sebe (svou zranitelnost, své nedostatky) upozorňují, aby mohli být pronásledováni, nebo oběti silné a nahodilé. Je to naučený způsob chování (obvykle z domova), role oběti jim do značné míry vyhovuje, umoţňuje jim si stěţovat, být ukřivděni, manipulovat s ostatními z „obětní role“ (manţelka – manţel, sourozenec). 3. Účelové oběti (typické oběti): umoţňují se zviditelnit, získat popularitu (třídní šašek) nebo za účelem přijetí do skupiny. 4. Falešné oběti: nejedná se o skutečné oběti, ale o tzv. stěţovatele. Motivace můţe být různá (např. oběti deviantní a nekonformní).
5. Oběti-útočníci: děti vystavené šikanování především dospělých jsou obětmi a současně i útočníky. Útočníci, pachatelé, strůjci: 1. Iniciátoři (strůjci, agresoři): agresivní jedinci (krutí) s vysokou touhou po moci. 2. Náhodní pachatelé: bezvýznamný konflikt ve vyrovnaném boji se rozvine při oslabení protivníka v šikanu (ničení protivníka). 3. Spoluúčastníci: aktivní i pasivní podporovatelé. Spouštěcí mechanismy šikany u útočníků: zvýšená agresivita + ochrana sebepojetí (odmítání vidět se jinak, nenarušit svůj sebeobraz, sebeklam) + sebestřednost a sobeckost jako důsledek nelásky k sobě, morální nezralosti. Spouštěcí mechanismy v prostředí – situace: nedostatek nebo přebytek lásky rodičů + nezájem nebo jen negativní zájem ze strany pedagogů + skupinová dynamika (vztahy mezi ţáky a uznávané normy skupiny, skupinová nonkonformita, typ vůdce) + manipulativní chování a vymývání mozku jako prostředky jednání v rámci skupiny. Motivy: 1. Upoutání pozornosti – k získání zájmu, přízně, obdivu. 2. Zahánění nudy – u citově oploštělých jedinců způsob „zábavy“. 3. Motiv „Mengeleho“ – tendence zkoušet, co můţe druhý člověk vydrţet. 4. Ţárlivost – šikana jako důsledek závisti, ţárlivosti na přízeň někoho. 5. Prevence – snaha předejít týrání sebe. 6. Snaha vykonat něco velkého, být v něčem úspěšní, kdyţ se nedosahují společensky oceňovaných výkonů. Typy útočníků: 1. Hrubí, primitivní a impulzivní s narušeným vztahem k autoritám – šikana obvykle fyzická a přímá. 2. Slušní, kultivovaní, narcistní, úzkostní – šikana spíše verbální a nepřímá, případně skrytá (beze svědků). 3. Dobrodružní, aktivní, smělí, se sebedůvěrou, vlivní a často i oblíbení (s narušenými morálními normami) – šikana pro pobavení sebe i druhých, z nudy, z nedostatku jiné aktivity. Důsledky šikany: pro oběti: -stres, frustrace, deprese, úzkostnost, sníţení sebedůvěry, nejistota, změna morálních norem, strach - onemocnění, zranění, trvalé následky fyzické - zhoršení prospěchu - neomluvená absence, záškoláctví - sebevraţedné jednání - převzetí neţádoucích norem chování (identifikace s nimi) – hostilita, efekt bezmocnosti (naučená bezmocnost) pro pachatele: - potvrzení neţádoucích norem chování – trestná činnost (ve věku do 24 let bylo mezi vícekrát trestanými 4x více dřívějších strůjců šikany neţ ostatních) - rozvoj neţádoucích osobnostních charakteristik
