ZOONYMA V DĚTSKÉ LITERATUŘE (VÁCLAV ČTVRTEK, JAN KARAFIÁT A JOSEF LADA) ZOONYMS IN CHILDREN S LITERATURE (VACLAV CTVRTEK, JAN KARAFIAT AND JOSEF LADA)

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Českého jazyka a literatury

Katedra:

Studijní program: Filologie Český jazyk a literatura

Studijní obor:

ZOONYMA V DĚTSKÉ LITERATUŘE (VÁCLAV ČTVRTEK, JAN KARAFIÁT A JOSEF LADA) ZOONYMS IN CHILDREN’S LITERATURE (VACLAV CTVRTEK, JAN KARAFIAT AND JOSEF LADA) Bakalářská práce: 12–FP–KČL–B-28 Autor:

Podpis:

Barbora JEBAVÁ

Vedoucí práce: Mgr. Václav Lábus, Ph.D.

Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

76

1

0

0

58

1CD

CD obsahuje celé znění bakalářské práce. V Liberci dne: 12. 7. 2013

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (pro bakalářský studijní program) pro (kandidát): Barbora Jebavá studijní obor: Filologie – český jazyk a literatura Název BP: ZOONYMA V DĚTSKÉ LITERATUŘE (VÁCLAV ČTVRTEK, JAN KARAFIÁT A JOSEF LADA) Název BP v angličtině: ZOONYMS IN CHILDREN’S LITERATURE (VACLAV CTVRTEK, JAN KARAFIAT AND JOSEF LADA) Vedoucí práce: Mgr. Václav Lábus, Ph.D. Termín odevzdání: 30. 4. 2010

V Liberci dne: ………………………… děkan

..…………………………. vedoucí katedry

Převzal (kandidát): ……………………………………………………. Datum: …………………………………………………………………. Podpis: …………………………………………………………………..

Cíl: Přispět k prohloubenému poznání české literární onomastiky v oblasti zoonym. Požadavky: Zajištění materiálové báze a tematické struktury.

Metody: Studium materiálů a odborné literatury, analýza textů, komparace a syntetické hodnocení.

Literatura: Zachová, A. Vlastní jména koček a psů jako součást významové roviny Čapkových textů. Onymické systémy v regionech. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995, 223-227 Knappová, M. K funkčnímu pojetí vlastních jmen. Slovo a slovesnost, 1992, roč. 53, 211214, Portál Bludrová, H. Charakteristika vlastních jmen v moravských pohádkách. Onymické systémy v regionech. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995, 229-252 Lederbuchová, L. Pojmenování postavy ve struktuře uměleckého textu Onymické systémy v regionech. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995, 215-222 Šrámek, R. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Vydavatelství MU, 1999

Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo:

Zoonyma v dětské literatuře (Václav Čtvrtek, Jan Karafiát a Josef Lada) Barbora Jebavá P07000190

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 12. 07. 2013 Barbora Jebavá

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Václavu Lábusovi, Ph.D., za vstřícné vedené mé bakalářské práce a trpělivost, odbornou pomoc, cenné rady a připomínky. Velké poděkování patří mé rodině a blízkým přátelům, bez jejichž podpory by práce nemohla vzniknout. Poslední poděkování patří Raině Jarošové za korektorskou pomoc a další rady při psaní bakalářské práce.

ANOTACE: Tato bakalářská práce „Zoonyma v dětské literatuře“ pojednává o zvířecích vlastních jménech, a to především o zoonymech, která se vyskytují v literárních dílech spisovatelů Václava Čtvrtka, Jana Karafiáta a Josefa Lady. Zabývá se jejich základními charakteristikami, způsoby jejich tvoření, motivací pojmenování a funkcemi literárních jmen.

Klíčová slova: zoonyma, vlastní jména zvířat, hypokoristika, literární onomastika, funkce literárních jmen, Václav Čtvrtek, Jan Karafiát, Josef Lada

ANOTATION: This bachelor thesis „Zoonyms in children’s literature“ is focused on animal‘s names, especially zoonyms, which appear in literary works of writers Vaclav Ctvrtek, Jan Karafiat and Josef Lada. It deals with their basic characteristics, ways of their formations, motivation of naming and functions of the literary names.

Key

words:

zoonyms,

proper

names

of

animals,

hypocoristics,

onomastics,function of the literary names, Vaclav Ctvrtek, Jan Karafiat, Josef Lada

literary

Obsah: Úvod ........................................................................................................................................... 9 1. Onomastika ........................................................................................................................... 10 1.1. Onomastika a její obecná charakteristika ....................................................................................10

2. Zoonyma ............................................................................................................................... 14 2.1. O zoonymech obecně ..................................................................................................................14 2.2. Oficiální zoonyma .......................................................................................................................15 2.3. Neoficiální zoonyma ...................................................................................................................15 2.4. Literární zoonyma .......................................................................................................................16 2.5. Ostatní typy zoonym ...................................................................................................................17

3. Literární onomastika ............................................................................................................. 18 3.1. Obecná charakteristika literární onomastiky ...............................................................................18 3.2. Literární jméno ............................................................................................................................20 3.3. Funkce literárního jména .............................................................................................................22

4. Zoonyma v dětské literatuře ................................................................................................. 24 4.1. Václav Čtvrtek ............................................................................................................................24 4.1.1. Zoonyma v knihách Václava Čtvrtka ...................................................................................25 4.2. Jan Karafiát .................................................................................................................................47 4.2.1. Zoonyma v knihách Jana Karafiáta ......................................................................................48 4.3. Josef Lada....................................................................................................................................53 4.3.1. Zoonyma v knihách Josefa Lady ..........................................................................................54

Závěr ......................................................................................................................................... 64 5. Abecední seznam zoonym .................................................................................................... 71 6. Prameny ................................................................................................................................ 72

7

Seznam grafů Graf 1: Typy literárních zonym ........................................................................................... 67

8

Úvod Předkládaná bakalářská práce se zabývá zoonymy, která se vyskytují v dětské literatuře. Práce je zaměřena na oblast vlastních jmen zvířecích hrdinů, vyskytujících se v dílech spisovatelů Václava Čtvrtka, Jana Karafiáta a Josefa Lady. Cílem této práce je popis a analýza zvířecích jmen po sémanticko-motivační a formální stránce. Materiálová báze byla zajištěna excerpcí zoonym z knih pro dětské čtenáře výše uvedených autorů. Zkoumáno bude 119 zoonym. Při sběru literárních zoonym bylo čerpáno z necelých dvaceti knih pro děti, přičemž kniha alespoň zčásti vždy zvířecí jméno zahrnovala. Práce je rozdělena na úvod, čtyři kapitoly, závěrečné shrnutí a abecedně seřazený rejstřík zoonym. Dále je možné práci rozdělit na dvě hlavní části, které se prolínají, praktickou a teoretickou. Teoretická část byla zpracována v první až třetí kapitole a je věnována oblastem onomastiky. Praktická část pak obsahuje výčet a především analýzu zoonym z oblasti dětské literatury, která jsou abecedně seřazena u jednotlivých knih. První a úvodní kapitola podává obecné informace o onomastice, zmiňuje její významné osobnosti a stručně také historický původ onomastiky, uvádí základní dělení vlastních jmen – proprií. Další kapitola vymezuje zoonyma z hlediska jazykového a literárního. Zobrazuje dělení zvířecích jmen oficiálních a neoficiálních, pravých a nepravých, nebo základní rozdělení zvířecích jmen podle Žanety Dvořákové. V krátkosti také zmiňuje jména zvířecích hrdinů, která se vyskytují ve světové literatuře a filmu. Třetí kapitola se zaobírá předmětem zkoumání literární onomastiky a stručně i její historií. Dále uvádí přehled typů a funkcí literárních jmen a jejich charakteristiku. Poslední a stěžejní čtvrtá kapitola se zabývá zoonymy, která se vyskytují v knihách spisovatelů Václava Čtvrtka, Jana Karafiáta a Josefa Lady. Kapitola stručně charakterizuje každého autora, obsahuje výčet knih těchto spisovatelů, které zahrnují zoonyma, a pak již následují samotná zoonyma a jejich analýza. Celá tato bakalářská práce je pak shrnuta v závěrečném hodnocení. Na konci práce je uveden seznam použité literatury, internetových zdrojů, a abecedně seřazený rejstřík zoonym s příslušným vyznačením stránek.

9

1. Onomastika 1.1. Onomastika a její obecná charakteristika Onomastika je považována za částečně samostatnou disciplínu jazykovědy, která se zabývá tvořením, vznikem, rozšířením a povahou vlastních jmen (proprií, onym). O jejím vzniku můžeme hovořit zhruba od 50. až 60. let tohoto století, kdy začala být samostatnou vědní disciplínou (dříve měla charakter pouze pomocné vědy sociologické, historické aj.)1. Z teoretických východisek onomastiky vychází také literární onomastika, která doposud nebyla natolik zpracována. V dalších kapitolách jí také bude věnována pozornost. Předmětu onomastiky jako samostatné vědní disciplíně se u nás v současnosti nejvíce věnuje např. Rudolf Šrámek, Svatopluk Pastyřík, Miloslava Knappová či Milan Harvalík. Jsou vydávány knižní publikace, studie, diplomové práce, pořádány onomastické konference, které se také věnují i různým specifickým podskupinám onym (např. toponyma, hypokoristika, antroponyma aj.). Dále je třeba zmínit významný český onomastický časopis, jediný v České republice, kterým je Acta onomastica, založený v roce 1960 českými jazykovědci V. Šmilauerem a J. Svobodou. V českém prostředí je onomastika dnes chápána (podle R. Šrámka) jako nauka o vznikání a fungování propriálních pojmenovacích soustav, o jejich realizaci v konkrétních společenských, časových a místních podmínkách; zároveň jako nauka o jednotlivých prvcích těchto soustav (konkrétních propriích), ale i o pojmenovacích principech, onymických objektech, areálech atd.2 Proti propriím stojí apelativa (jména obecná), kterými se zabývá lexikologie. Vlastní jména (propria) píšeme s počátečním velkým písmenem a rozdělujeme je podle druhové povahy onymických (označovaných) objektů. Současný nejznámější způsob, jak lze tato pro propria dělit, je uveden v Úvodu do obecné onomastiky, kde jsou propria rozdělena do dvou základních skupin a podskupin takto3:

1

Krohová, 2011, s. 22 Šrámek, 1999, s. 51 3 Šrámek, 1999, s. 161-165 4 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 42-43 2

10

1) Bionyma Bionomastika je nauka o vzniku vlastních jmen, která pojmenovávají živé objekty a jsou fixována ve společenských a sociálních vztazích. Opakem bionym jsou abionyma, tedy jména pro neživé jevy a objekty (do této skupiny řadíme chrématonyma a geonyma).

Antroponyma Nejrozsáhlejší skupinou, která spadá do oblasti bionym jsou antroponyma, vlastní jména osobní, která určují souhrnně rodná jména, hypokoristika, příjmení a příjmí, pseudonyma, kryptonyma a skupinová antroponyma. Do skupiny antroponym tedy řadíme výše zmíněná rodná jména (křestní), volena při narození dítěte (Libuše, Lenka, Sofie, Jiří, Jan); rodinná jména (příjmení), podle otce či matky (Černý, Dvořák); hypokoristika, domácí podoby jmen osobních (Vašík, Milda, Léňa, Majda); příjmí (Antošovic, Mstislavic); umělecká jména, pseudonyma (Bílá, Bezruč, Březina, Olbracht); patří sem také skupinová antroponyma, kam řadíme např. etnonyma (Čech, Gruzijec, Barbar), obyvatelská (Pražan) a rodová jména (Přemyslovci, Tudorovci, Lucemburkové).4 Následující část této kapitoly si klade za cíl více charakterizovat pojem hypokoristika, která úzce souvisí se zkoumáním zoonym v této bakalářské práci. V ní jsou zkoumána literární zoonyma z různých pohledů a ve většině případů jsou uvedená zvířecí jména přejímána z antroponym a jejich hypokoristických podob. Podrobněji se o tvoření zoonym zmíním u jednotlivých literárních zvířecích jmen a v závěrečném shrnutí práce. Výzkumu hypokoristik bylo věnováno několik studií a knižních publikací. Z autorů, kteří se touto problematikou v české onomastice zabývali nebo zabývají, mohu uvézt například M. Knappovou, N. Bayerovou nebo D. a S. Pastyříka. Hypokoristika jsou v české onomastice chápána především jako domácí, domácké obměny a podoby jmen rodných. Bývají také nazývána jako citově zabarvená jména, nebo - slovanskou onomastikou - jako mazlivá podoba vlastního jména. Svatopluk Pastyřík, který se touto problematikou zabývá nejvíce, se však domnívá, že skupina hypokoristik je také jakousi synonymickou formou standardizovaných proprií, tedy nespadají sem pouze domácí podoby vlastních jmen.5 Hypokoristikum je chápáno jako expresivní obměna 4 5

Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 42-43 Pastyřík, 2003, s. 8-11

11

neutrálního jména (antroponyma i apelativa) v neoficiálním prostředí.6 Pokud je hypokoristická forma osobního jména využívána příliš často, ztrácí svůj expresivní příznak a začne být jménem neutrálním (např. Radomír – Radek). Kromě neutrálního hypokoristika (jméno postupně ztratilo svou expresivitu) rozlišujeme také hypokoristikum meliorativního (Majka, Leninka, Radimek) a augmentativního charakteru (Mařena, Lenina, Raduňák).7 Hypokoristika, podobně jako jiné druhy antroponym, ovlivňují při jejich vzniku aktuální společenské podmínky, kdy vzniká potřeba pojmenovat, identifikovat, individualizovat a diferencovat lidského jedince.8 Tato jména vznikají v závislosti na neustále se měnící společnosti, jsou proměnlivá a dynamická. Přizpůsobují se době, prostředí, kde hypokoristika vznikají, bývají to jména gramaticky a zvukomalebně zajímavá, významnou roli hraje i módnost a další faktory. Jsou převážně využívána mezi rodinnými příslušníky, přáteli, ve školách, zájmových skupinách aj. Při tvoření hypokoristik je důležitý vztah k adresátovi, situační zakotvenost, intonace a region. Vzhledem k neustále se měnícím osobním jménům ve společnosti, nápaditosti a individualitě, emocionální a stylistické stránce pojmenovávatelů, kteří neustále vymýšlí nová jména, se jedná o velikou, důležitou a velice zajímavou oblast antroponym, kterou je potřeba se zabývat.

Nepravá antroponyma Další skupinou bionym jsou nepravá antroponyma, tedy vlastní jména patřící postavám mytologickým (Loki, Apollo, Hel), pohádkovým (Sněhurka, Červená Karkulka, Atrej) a alegorickým (Ctnost, Rozum, Naděje); spadají sem také jména pro hračky (Barbie, Chou Chou, Pony).

Theonyma, fytonyma Vlastní jména, která jsou také zařazena do skupiny bionym, jsou jména božstev, nazýváme je theonyma (Perun, Jarovít, Ra), a dále jména jedinečných rostlin, ta nazýváme fytonyma (Parména zlatá, Záhoračka, Jonathan).9

6

Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 172 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 172 8 Pastyřík, 2003, s. 83 9 http://prirucka.ujc.cas.cz/en/?id=192 7

12

Pravá a nepravá zoonyma Poslední skupinou, kterou zahrnujeme do bionym, jsou vlastní jména zvířat, zoonyma. Zde rozlišujeme dva typy, zoonyma pravá - jména existujících zvířat (Alík, Mikeš, Ťapka), a nepravá - jména zvířat mytologických a fiktivních (kůň Brego, vodní příšera Nessie, drak Garvan). Ve své bakalářské práci se ze všech částí onomastiky věnuji nejvíce vlastním jménům zvířat. O nich již více v kapitole č. 2.

2) Abionyma Stejně jako bionyma rozlišujeme abionyma, tedy vlastní jména pro neživé objekty a věci. Součástí této skupiny jsou geonoma a chrématonyma.

Geonyma Geonomastika je nauka, která se zabývá vznikem vlastních zeměpisných jmen, geonym. Ta označují onymické objekty, které leží v krajině a lze je kartograficky zaznamenat na mapách nebo jiných kartografických plánech. Jsou rozdělena do dvou hlavních podskupin toponym a kosmonym. Do geonymické skupiny patří výše zmíněná toponyma (zeměpisná vlastní jména) a jejich podskupiny oikonyma, jména osídlených objektů (např. hrad Kost, zámek Žleby, továrna Škoda Auto, Karlovo náměstí, ulice Americká, Prašná brána, divadlo Lávka, lékárna U Orla, kino Vesmír, apod.), a anoikonyma, jména nesídlištní, pomístní. Do skupiny anoikonym patří vlastní jména vodních toků, hydronyma (např. kanál La Manche, Atlantický oceán, vodní nádrž Slapy, Marmarské moře, Pančavský vodopád, řeka Labe, Bodamské jezero a další názvy pro potoky, bažiny, mokřady, vřídla, zálivy aj.); jména zemského povrchu, choronyma (např. Apeninský poloostrov, Toskánsko, Suezský průplav, poušť Sahara, Austrálie, ostrov Hvar, národní park Yellowstone, a jiné názvy pro světadíly, státy, provincie, regiony aj.); dále oronyma, jména pro členění zemského povrchu (např. Jankův vrch, Trosky, Aljaška, Obří důl, Boskovské jeskyně, Malá Skála, Ještěd, náhorní plošina Nazca a další jména pro hůrky, vyvýšeniny, výčnělky, vrcholy aj.); agronyma, jména pro ekonomicky využívané plochy (např. pro pole, louky, lány, vinice, pastviny aj.) a hodonyma, jména označující pozemní komunikační spoje (např. dálnice

13

D1, letiště Václava Havla, zastávka U Jelena, Nuselský most, přístav Portofino a jiná jména cest, silnic, mostů, železnic, lávek atd.). Druhou podskupinou geonym jsou astronomická vlastní jména, kosmonyma (např. planety Saturn, Země, souhvězdí Orion, Mléčná dráha, Černá díra, kometa Halley a další jména oběžnic, planetek, družic a jiných nebeských těles).10

Chrématonyma Vznikem vlastních jmen, která označují objekty vytvořeny lidskou činností, se zabývá chrématonomastika. Oproti geonymům, zakotveným v přírodě, chrématonyma patří do oblasti ekonomické, politické a kulturní. Do této skupiny řadíme jména výrobků, názvy pro společenské jevy, časové úseky (chrononyma), označení institucí, organizací, zařízení (ergonyma) aj. Prvním zmíněným druhem chrématonym jsou jména, která nesou názvy věcí, výrobků, uměleckých děl, knih, časopisů, filmů, technických vymožeností, jídel a nápojů, dále výrobky z oděvního a dopravního průmyslu aj. (např. čokoláda Lindt, socha Svobody, obraz Mona Lisa, seriál Večerníček, nápoj Mattoni, obuv Baťa, cyklistika Merida, kosmetika Nivea, dopravní průmysl Audi, Boeing 737 apod.). Dalšími typy chrématonym jsou názvy označení svátků, význačných dnů, dějů, názvy pro státní instituce, organizace, zařízení, označení společenských dějů, historických dokumentů aj. (např. Základní škola, Dušičky, Den nezávislosti, divadlo Semafor, Karlova univerzita, Bitva na Bílé hoře, Dekret kutnohorský, Charta 77, Zlatá bula sicilská atd.).

2. Zoonyma 2.1. O zoonymech obecně Vlastní jména zvířat, zoonyma, patří do skupiny bionym, výše rozdělených. Zoonymům doposud nebyla obsáhle věnována dostatečná pozornost. Zatím neexistuje odborná literatura, která by se věnovala pouze tomuto druhu jmen obsáhle. Doposud byly vydány jen populárně naučné knihy, které jsou jakousi databází, jména jsou orientována spíše jen na jména pro domácí mazlíčky. Tyto knihy jsou věnovány lidem, kteří si chtějí zvíře pořídit a vybrat tak jeho jméno. Mohu uvézt například knihy Dej mi jméno! Ivana Sejkaniče nebo Jméno není jen slovo, aneb 5000 psích jmen od Kateřiny 10

Šrámek, 1999, s. 161-165

14

Čechové. Jména zvířat se také vyskytují například ve zvířecích kalendářích, které obsahují 362 jmen pro zvířata11. Zoonymům jako takovým jsou v české onomastice zatím spíše okrajově věnovány studie jako například Jména pro české domácí mazlíčky (E.Hájková), Jména našich psů a koček (J. Spal) nebo Výzkum zoonym (N. Kvítková). Zoonyma můžeme dělit ze dvou pohledů, jazykového a literárního. V onomastice jsou jména zvířat rozdělena (například dle dělení v diplomové práci Petry Romanovské) na oficiální zvířecí jména a neoficiální (pseudozoonyma)12. Literární zoonyma jsou pak dělena na pravá a nepravá.

2.2. Oficiální zoonyma Oficiální zoonyma jsou vlastní jména zvířat, která mají svůj rodokmen, jsou zaznamenána v písemné podobě a v registru Českomoravské kynologické unie (pokud se jedná o psy). Tato jména mají svá určitá pravidla. Jsou jimi většinou antroponyma, nebo hypokoristické podoby osobních jmen. Nejčastěji jsou zvířata pojmenována cizími jmény. Další možnosti pojmenování zvířat uvádí například Petra Romanovská: Další výraznou tendencí se stává skládání dvou jmen z náhodně vybraných slov či slov, která spojením dávají smysl (Midnight Mirrage, Bumble Bee, Magical Maid, apod.). V Plemenné knize můžeme rovněž pozorovat výběr jmen podle známých osobností – jména herců, zpěváků, malířů a spisovatelů (Alec Baldwin, Agata Christie, Da Vinci, Donatello, Byron Gordon, apod.). Další skupinou jsou pojmenování podle jiného propria, v tomto případě především podle chrématonym alkoholických nápojů (např. Jim Beam, Johny Walker, Fernet, Finlandia).13 Chovatel jména volí podle pořadí vrhu. Pokud se jedná o první vrh, bývají jména všech štěňat zvolena od písmene A. Jedná-li se o další vrhy, jména jsou volena dále vzestupně podle abecedního pořadí A-Z.

2.3. Neoficiální zoonyma Za neoficiální zoonyma jsou pak považována ta jména, která jsou používána pro zvířata v běžné komunikaci. Jedná se o jména pro domácí mazlíčky nebo chovná zvířata.

11

Hájková, 2009, s. 175 Romanovská, 2008, s. 1 13 Romanovská, 2008, s. 13 12

15

Tato jména zvířat nepodléhají pravidlům jako zoonyma oficiální, jsou volena zcela podle volby majitele zvířete. Někdy jména pocházejí i z oficiálních zoonym, kdy zvířeti, které si majitel zakoupil, je již jméno chovatelem přiřazeno. Ve většině případů se ale podoba jména zkrátí nebo zdomácní (Aissey de la Brego – Aisina, The Big Boss – Bigi, BasmínaBasi) či úplně pozmění (La Perla-Pegina).14 Děje se tak pro lepší výslovnost (zejména pro děti), pohodlnost, nebo pro příliš dlouhé pojmenování ze strany chovatele. Motivaci pojmenování těchto zvířat ovlivňuje spousta faktorů. Může jimi být vliv filmů a oblíbených seriálů, literatury, jména významných nebo známých osobností, hudby, mohou být volena pro lepší výslovnost mladšího člena rodiny, libozvučnost, důvodem může být i pojmenování na základě vzhledu nebo charakteru zvířete apod.

2.4. Literární zoonyma Obdobná situace je u zoonym literárních, která rovněž můžeme rozdělit do dvou skupin, podle pravosti a nepravosti zvířecích jmen. Zoonyma pravá jsou jména pro reálná zvířata (kocour Mikeš, kočka Amálka, pes Punťa), za nepravá zoonyma můžeme považovat jména pro fakticky neexistující živočichy (mytologická, pohádková a fantastická zvířata aj.). Toto rozdělení zvířecích vlastních jmen je uvedeno v Základní soustavě a terminologii slovanské onomastiky, uvádí jej i Ž. Dvořáková ve studii Specifika literárních antroponym15. V minulosti byla zvířata v literatuře pojmenována pouze obecným jménem s velkým písmenem na začátku (Pašík, Oslík, Chlupáček, Beruška). Bylo to z toho důvodu, že dříve nebylo možno pojmenovávat lidským jménem něco, co nemělo duši (zvířata nebo nadpřirozené bytosti). Na výběr jména mělo vliv také náboženství, zvíře nemohlo být pojmenováno křesťanským jménem jako člověk. Proto se přejímala jména a různá apelativa (především pro psy) z cizích jazyků, například z turečtiny (Ali- Alík, SultanSultán), řečtiny (Hektor, Diana) nebo němčiny (Tier - Tyrl)16. Zvířata mají svůj zvláštní rejstřík jmen odlišných záměrně od jmen lidských, ale i tak mohou mít lidská jména.17 Za literární zoonyma bývají považována všechna jména zvířat v literárním textu. Výjimkou jsou zoonyma nepravá, jedná se o jména zvířat mytických, fakticky 14

Pozn.: Jména plemene Tosa Inu byla čerpána z chovné stanice Diamant Severu Lenky Zindulkové. Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 1 16 Šlosar, 1990, s. 57-58 17 Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 7 15

16

neexistujících nebo o názvy pro hračky v podobě zvířete apod. (např. Siréna, dinosaurus Rex, drak Šmak, Eragon, létající pes Falko, jednorožec Stříberka, Minotaur, pták Fénix aj.). Ž. Dvořáková uvádí ve své studii dělení literárních zoonym takto18:

-

Zoonyma s lidským jménem (Amálka, Míša, Žofka)

-

Konvenční (typická) jména zvířat (Rex, Azor, Baryk)

-

Jména utvořena na základě zvířecích vlastností a činností reálných (Bystrouška, Černochloupek, Modroouško)

-

Zvířecí jména utvořena na základě činností nereálných, hrdinovi jsou vlastnosti pouze připisovány (medvěd Všeckysněd, Hromburác, koza Dukátotřepka)

-

Jména onomatopoická, tvořena podle zvuku zvířete (kuře Napipi, kačer Kvak, žába Kuňkalka, prase Kvik,)

-

Proprializovaná apelativa (cvrček Cvrček, vlk Hlt, lev Lev)

-

Termíny, kvazitermíny (motýl Admirál, pavouk Křižiak) Dvořáková uvádí i členění podle M. Nabělkové, která zvířecí jména dále člení na

zoonyma se dvěma jmény (Rebeka Dotierová), propria tvořena přechýlením (pan Králíček - paní Králíčková), zoonyma se šlechtickým přídomkem (Koco Kocúrič z Kocourkova) apod. V neposlední řadě čerpá Dvořáková i ze zahraniční literatury Eliot’s Naming of Cats, kde A. H. Lambert uvádí, že zoonyma mohou být také hravá, nápaditá, mohou být systémovými jmény (Tip a Tap, Drix, Drax a Drox, Puf a Muf), být tvořena rýmovanými echy (chameleón León, liška Eliška) či aliterací (lev Leon)aj.

2.5. Ostatní typy zoonym V souvislosti s výše uvedenými zoonymy ještě v krátkosti zmíním zvířecí jména v české a světové dětské literatuře a filmu. Knihy ze světové literatury, kde se můžeme setkat se zoonymy jsou např. Nekonečný příběh (pes Falko, kůň Artex), Harry Potter (sova Hedvika), Medvídek Pú, Bílý Tesák, Letopisy Narnie (lev Aslan), Lassie se vrací, Alenka v říši divů (kocour Šklíba, králík Březňák)a mnoho dalších. 18

Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 7

17

Z české literatury pro děti to jsou pak především knihy Ondřeje Sekory, kde jsou zoonyma hlavní postavou např. Ferda Mravenec, Trampoty Brouka Pytlíka, kuře Napipi, a knihy Miloše Macourka Kocour Modroočko, Mach a Šebestová (pes Jonatán) nebo Žofka. Se zvířecími hrdiny se můžeme setkat také v pohádkách K. J. Erbena Pták Ohnivák a B. Němcové Babička (psi Sultán a Tyrl). Z knih pro nejmenší čtenáře mohu zmínit například knihu Pavouček Provazníček, Můj medvěd Flóra, Dášeňka, čili život stěněte, O Pralince, která chtěla na procházku, Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem nebo Pavouček Srdíčko a mnoho dalších. Mnoho knih z české i světové literatury se zvířecím hrdinou, který byl hlavní postavou v příběhu, bylo předlohou pro filmové, seriálové a večerníčkové zpracování např. Bella a Sebastián, Broučci, Kocour Mikeš, Příběhy včelích medvídků, Mach a Šebestová, Lví král a jiné knihy Walta Disneyho, Včelka Mája aj. Nesmím opomenout ani významné autory dětské literatury, jejichž díla obsahují převážně zoonyma, Josefa Ladu, Václava Čtvrtka a Jana Karafiáta, kterými se zabývám ve své bakalářské práci (viz níže).

3. Literární onomastika 3.1. Obecná charakteristika literární onomastiky V této kapitole jsme charakterizovali pojem literární onomastika a její historii. Vycházeli jsme ze studií Žanety Dvořákové, kterými byly především Česká teorie literární onomastiky a Úvod do literární onomastiky. Předmětem literární onomastiky je zkoumání vlastních jmen v literatuře z nejrůznějších hledisek. Tato disciplína spojuje literární teorii a onomastiku, a také kombinuje poznatky kulturní historie, stylistiky, etnografie, sociologie, psychologie, geografie a mnoha dalších oborů. Její celkový pohled je však onomastický.19 Tato vědní disciplína má počátky v 70. letech 20. století, kdy se stala samostatným oborem jako takovým. Zájem o vlastní jméno v literatuře je ale možné sledovat již dříve. Od 1. pol. 20. století byly vydány spíše jednotlivé články na téma mluvících jmen nebo články, zaměřovány jen na konkrétní autory a díla. Následovaly první konference, na kterých bylo předneseno téma literární onomastiky. Například konference v New Yorku 19

Dvořáková, 2013, s. 1

18

v roce 1973, pořádaná Státní newyorskou univerzitou. V roce 1976 byly uspořádány také onomastické kongresy v Bernu a v roce 1984 v Lipsku. Obdobná situace literární onomastiky byla i na našem území. Jako vědní disciplína se u nás začala prosazovat během 70. let. Byla to většinou menší studie a bádání, která se zaměřovala především na konkrétní umělecký text nebo dílo jednoho autora (často na díla folklorního charakteru). Ze studií věnované této problematice Dvořáková uvádí např. Vlastní jména osob v národních báchorkách a pověstech Boženy Němcové, Jméno postav ve Slovenských pohádkách Boženy Němcové, nebo Specifikum vlastních jmen v chodských pohádkách J. F. Hrušky, jejichž autorkou je M. Majtánová. Dalším autorem, který se věnoval výzkumu vlastních jmen, byl K. Hausenblas ve své studii Vlastní jména v umělecké literatuře. V 80. letech byly uskutečněny onomastické konference (např. Trojanovice). Stále více se začínaly objevovat teoretické práce, které většinou navazovaly na literární onomastiku v zahraničí. Významnými literárně-onomastickými pracemi této doby jsou například Funkce jmen postav v dílech Karla Čapka a Vladislava Vančury od J. Holého, K teorii literární onomastiky Rudolfa Šrámka nebo Funkce vlastních jmen v literárních textech M. Knappové. Od 90. let má literární onomastika své stálé místo na onomastických konferencích. R. Šrámek a K. Gutschmidt poukazují na její nedostatečnou teoretickou propracovanost a na problém vymezení rozsahu jejího zkoumání

20

. Také je třeba zmínit významnou práci

tohoto období L. Lederbuchové Pojmenování postavy ve struktuře uměleckého textu. Začínají se objevovat i diplomové práce, které se zabývají literárními vlastními jmény. V současnosti se předmětu literární onomastiky věnuje Žaneta Dvořáková, Miloslava Knappová, Rudolf Šrámek, Svatopluk Pastyřík nebo Daniela Hodrová. Zatím ale neexistuje jen jeden celistvý přístup, způsob jak se literárními jmény vlastně zabývat. Stále vycházejí jednotlivé teoretické či diplomové práce, které se zabývají zajímavými jmény, nebo jen jmény určitého autora nebo díla, či lokality. Zcela na okraji zkoumání v literární onomastice prozatím stojí chrématonyma a zoonyma. Doposud nebyla vydána ani odborná literatura, která by se zabývala pouze zoonymy. V této bakalářské práci se budu zabývat právě jimi.

20

Dvořáková, Česká teorie literární onomastiky, 2010, s. 3

19

3.2. Literární jméno Tato kapitola si klade za cíl vymezit pojem literární vlastní jméno a jeho základní charakteristiky, druhy. Materiály, které byly použity při vypracování této kapitoly, byly především studie Žanety Dvořákové a Miloslavy Knappové. Literární onomastika je věda, která se zabývá zkoumáním vlastních jmen v literatuře, tedy literárními jmény. Tato propria nebývají zařazována do zvláštní skupiny. V české onomastice pro ně existuje jednoslovný termín, v ruské jsou to poetonyma a ve slovenské pak literáronymá21. Definice literárního jména doposud nebyla přesněji stanovena. Podle M. Knappové a K. Gutschmidta jsou literárními jmény propria taková, která jsou fiktivní, autorem vymyšlená, jména volena s určitým autorským záměrem; inherentně spojena s literárním textem, v němž zaujímají významnou úlohu; jde o jména, která si autor sám volí22. Dále jsou to např. jména pocházející z lidové slovesnosti. Do této skupiny (literárních jmen) ale nezačleňují jména reálná (např. onyma, vyskytující se v publicistice nebo odborných textech, názvy historických míst, skutečných postav aj.). Důvodem je to, že autor jména z této oblasti sám nevolí, pouze je přebírá z reálného světa. U literárních jmen se totiž obecně sleduje, jaké je jejich společenské působení, jaký vliv mají na čtenáře. Ž. Dvořáková se ve svých studiích literárních jmen přiklání k názoru, že by měla být za literární jména považována všechna jména v literárním textu, jak fiktivní tak i reálná. Literární jména jsou dělena do několika skupin: a) literární antroponyma (jména osob, zvl. literárních postav) b) literární toponyma (jména názvů míst) c) literární zoonyma (zvířecí jména) d) literární chrématonyma (jména lidských výtvorů a výrobků)

V dnešní době se literární onomastika zabývá především antroponymy, dále toponymy, a prozatím na okraji zkoumání jsou zoonyma a chrématonyma.

21 22

Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 1 Knappová, 1992, s. 13

20

Vlastní jména tvoří nedílnou součást struktury konkrétního díla, zasahují do všech jeho složek, od složky zvukové po složku tematicky syžetovou.23 Jména vytvářejí specifickou onymickou strukturu v rámci díla, kterou, jak uvádí i Dvořáková ve svých studiích o literárních jménech, K. Gutschmidt nazývá krajinou jmen - je důležité sledovat vzájemnou souvztažnost jmen a kontext díla.24 Pokud zkoumáme literární jméno, je důležité mít na paměti, že všechna jména postav nebyla autorem volena náhodně, bez důvodu, ale s určitým záměrem. Autoři nerozdělují jména svým postavám namátkou, vždy mají nějaký význam, jsou nějak motivovaná. Při zkoumání vlastních jmen v literárním textu je využito mnoha složek. Sledujeme např. způsob pojmenování, výběr vlastního jména, jeho slovotvorné typy; konkrétními jmény se zabýváme především vzhledem k jejich funkci v textu. Při výběru vlastních jmen je uplatněna celá řada činitelů, a to formálně jazykových i obsahově sémantických. Působí zde slovotvorná struktura jména, původ, délka vlastního jména, jeho hláskový a zvukový sklad, dále systémovost, obliba, módnost nebo naopak novost a neběžnost. Po stránce obsahově sémantické zde působí faktory onymické, asociace, konotace a samozřejmě funkce jména.25 Literární jména Dvořáková dělí z hlediska formálního (jazykového) na: a) autentická (reálná) – jména skutečných lidí, kteří se v díle objevují; tato jména odkazují k reálným místům, postavám, osobnostem, událostem a aktivují čtenářovy kulturní, historické a encyklopedické znalosti (např. Napoleon, Paříž, Homér, Artuš aj.). b) realistická – jména, která již existují v reálné antroponymické soustavě (např. Jana, Lukáš, Novák, Blažek, Jeník, Marie apod.). c) autorská – fiktivní, autorem vymyšlená jména; ta ještě můžeme dále rozdělit na jména, která jsou utvořena podle vzoru již existujících antroponym-např. Jessica, Vanessa, Manon aj., a na ta, která se záměrně odlišují a dávají najevo svou fiktivnost např. Brumbál, Esmeralda, Bilbo Pytlík, Gandalf apod.

23

Dvořáková, 2013, s. 2 Dvořáková, 2013, s. 2 25 Knappová, 1992, s. 13 24

21

Reálná a literární jména se vzájemně ovlivňují; literární onymie se do značné míry inspiruje reálnými jmény, ale i reálná onymie je zpětně ovlivnitelná tou literární26 (např. pojmenování dětí podle oblíbených televizních hrdinů, nebo přejímání fiktivních jmen, která jsou dříve známá z děl autorů, kteří je vymysleli). Druhý možný způsob dělení literárních jmen podle R. Šrámka a Ž. Dvořákové je mimojazykové dělení (pojmenování v závislosti na druhu onymického objektu), do kterého patří typy postav27: a) člověk b) -„nečlověk“, který má lidské vlastnosti a jako člověk se chová - mimozemšťan (E.T.) - umělý člověk (robot R2D2, Golem)28 - nadpřirozená, pohádková, mytologická bytost (víla, vodník, skřítek) c) alegorická postava (Rozum a Štěstí, Láska) d) zvíře (Mikeš, Bystrouška) e) oživlá věc (Pinocchio, Cínový vojáček)

3.3. Funkce literárního jména Funkce literárních jmen je jedním z mnoha faktorů, kterými je ovlivněn výběr vlastního jména. Ve světové onomastice existuje mnoho přístupů, jak funkci literárního jména definovat. V následující kapitole se budeme zabývat jedním z nejrozšířenějších členění funkcí u nás, jak je člení Miloslava Knappová a částečně i Žaneta Dvořáková, která se ale ve většině názorů s Knappovou shoduje. Funkce jsou rozděleny takto 29: a) individualizační (nebo také nominační, identifikační, diferenciační) – základní funkce, plynoucí z pojmenování; jméno zde značí konkrétní postavu, individualizuje ji a odlišuje od jiných postav (všeobecně známé postavy např. Harry Potter, Anna Karenina, Dracula). Tato funkce má také další dvě součásti. Jsou jimi funkce deiktická (jak se postava představuje v knize ostatním „já jsem…“) a apelová (jak jsou postavy oslovovány ostatními postavami). 26

Dvořáková, 2013, s. 4 Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 6 28 Pozn.: K postavám – umělý člověk – více ve studii Ž. Dvořákové - Jména umělých lidí v literatuře 29 Dvořáková, 2013, s. 4 27

22

b) asociační (evokační, asociativní, konotativní) – funkce, která odkazuje na místa a postavy, a to reálné historické (Napoleon, Josef II., Waterloo, Kvilda), literární nebo známé z kulturní tradice (Hamlet, Barunka30, Tom Sawyer). Tato jména jsou všeobecně známá a vyskytují se již v jiných dílech. Takové odkazy k nositelům téhož jména mohou být přímé a nepřímé. S asociační funkcí je úzce spjata i ideologická funkce, kdy se jméno může stát určitým symbolem, označuje např. určité lidské typy a charaktery (Herodes – krutý člověk, město Kocourkov – lidská hloupost).31 c) klasifikující – funkce, která v širokém smyslu sociálně zařazuje a klasifikuje postavu. Je uplatněna především v umělecké literatuře, v publicistice jen zřídka. Zvolená jména bývají v této funkci zařazována z několika hledisek- dobové či časové (Perchta z Rožmberka, Sedlák Jiljí z Oujezda), místní (např. s vlivem nářeční podoby jména- Anče), národnostní (španělka Rachel, američan Robert Langdon), náboženské (feldkurát Katz, žid Bajnyš Zisovič), sociální (Jeremiáš Tikal32). Tato funkce také z malé části charakterizuje postavu z hlediska genderového, zde ovšem někdy bývá problém se jmény, která jsou oboupohlavní, nebo neodpovídají svému pohlaví (vodník Barbora). d) charakterizační (deskriptivní) – jedna z nejdůležitějších funkcí v literárních textech. Týká se především přezdívek, fiktivních příjmení nebo místních jmen. Tato funkce se nejvíce uplatňuje například v literatuře dětské, komediální či satirické, ale i beletrii celkově. Úkolem těchto pojmenování bývá seznámit čtenáře se šablonou, podle které bude postava jednat. To je princip tzv. mluvících jmen, která můžeme rozdělit do tří skupin podle typu motivace pojmenování: -

duševní vlastnosti (Samvěd Křepelka, Mazzani, Nevrley)

-

tělesné vlastnosti (Zlatovláska, Šedohřbet, Kudrna)

-

oblíbená činnost nebo prostředek této činnosti (Nalejváček, Klofan, Všeckysněd, Pravoslav)

30

Knappová, 1992, s. 15 Pozn.: K asociační funkci více ve studii Ž. Dvořákové -Asociační funkce vlastních jmen v literatuře 32 Dvořáková, 2013, s. 6 31

23

e) estetická (poetická, expresivní) – tato funkce shrnuje druh účinku jména, dojem jakým jméno působí a jak je realizována formální podoba jmen; pomocí aliterace (Prokop Prach z Prachatic), libozvučnosti (Lízinka), rýmů (Kuba Kubikula), délky hláskového skladu (Smělmír Brandorád, Barbucha, Kratinožka), ozvláštnění jména (Mr.Wyeweney) apod.

4. Zoonyma v dětské literatuře V této kapitole se budeme zabývat zoonymy z oblasti dětské literatury tří zvolených autorů. Kapitola je rozdělena na tři části, přičemž každá z nich je věnována jednomu ze tří spisovatelů. V úvodu vždy stručně obsahuje životopis umělce, zejména pak z pohledu toho, co jej ovlivnilo během života při psaní tvorby dětské literatury; následuje abecedně seřazený výčet kniha zoonym. Knihy, ze kterých jsem čerpala v mé bakalářské práci, jsem volila vzhledem k tématu této bakalářské práce „zoonyma v dětské literatuře“. Dalším kritériem bylo zaměření na dětského čtenáře a četnost výskytu zvířecích jmen ve vybraných knihách. Knihy byly také vybírány podle jejich oblíbenosti u dětských (i dospělých) čtenářů, a jejich dostupnosti v knihovnách. Všechny knihy byly pečlivě zkontrolovány, zda obsahují zoonyma, pokud zvířecí vlastní jméno nebylo nalezeno, knihy k předmětu zkoumání využity nebyly. Výchozí publikací, ze které bylo čerpáno při sestavení krátkého životopisu každého z autorů, je literární slovník Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež.

4.1. Václav Čtvrtek Byl prozaikem, představitelem moderní pohádky a autorem knih převážně pro děti a mládež. Václav Čtvrtek se narodil 4. dubna 1911 v Praze, kde i 6. listopadu 1976 zemřel. Jeho původní příjmení bylo Cafourek, které si nechal změnit po druhé světové válce, kdy se začal plně věnovat literatuře. Čtyři roky svého dětství trávil u svého děda v Jičíně, odkud se pak s matkou přestěhoval zpět do Prahy. Václav Čtvrtek měl v mládí rád pohádky, což ho později do značné míry ovlivnilo při psaní pohádek a příběhů pro děti, stejně jako pohádkové město Jičín, jeho dědeček a rodiče, kteří mu vyprávěli příběhy před spaním a vedli ho ke vztahu k lidové písni. Na dědečkův dům při vymýšlení svých příběhů vzpomínal takto: „Když vymýšlím pohádku, přichází mi na pomoc ten dědečkův dům vždycky plný událostí, se zahradou, kde

24

se stromy jmenovaly, a obrazem, na němž se každý večer dělo něco jiného. Ale to ne v podobě domu, zahrady a obrazu, spíš jako jemná, zcela určitá atmosféra.“33 Po čtyřletém životě v Jičíně se jeho rodina vrátila zpět do Prahy. Václav navštěvoval obecnou školu, vystudoval gymnázium a pracoval jako účetní úředník v Chebu. Roku 1940 vydal svůj první a jediný román pro dospělé, Whitehors a dítě s pihou, který vydal pod pseudonymem Hugo Prattler. O pět let později napsal knihu pohádek pro svého syna, Lev utekl. Čtvrtek pobýval v mnoha městech, ale nakonec se usadil v Praze a od roku 1946 byl zaměstnán na ministerstvu financí a začal otiskovat své pohádky v dětských časopisech. Po druhé světové válce se rozhodl pro svůj trvalý pseudonym Václav Čtvrtek a začal se věnovat tvorbě převážně pro děti. Jeho jméno je také spojováno s Československým rozhlasem, kam spisovatel přispíval, a kde působil jako redaktor vysílání pořadů od roku 1946 do 1960. Od tohoto roku se stal natrvalo spisovatelem z povolání, byl členem Svazu československých spisovatelů a nositelem rakouské státní ceny za knihu Čáry máry na zdi. Z jeho děl uvádím například Pohádky ze čtyř studánek (1969), Pohádky z mechu a kapradí (1970), O Rumcajsovi (1973), Vodník Česílko (1970), nebo Křemílek a Vochomůrka (1974).34

4.1.1. Zoonyma v knihách Václava Čtvrtka V knihách spisovatele Václava Čtvrtka jsme zjistili zoonyma v největší míře, s celkovým počtem 70 zvířecích jmen. Snad každý zvířecí hrdina v knize je pojmenován vlastním jménem, ať se již jedná o postavu hlavní, nebo vyskytující se pouze jedenkrát, většinou původ jména ale autor dále nerozvádí a jeho původ nepopisuje. O charakteru zvířete a jeho jménu se zmiňuje u významnějších zoonym, opakujících se zoonym, nebo pokud je pojmenované zvíře hlavní postavou. V jeho knihách se objevují jména koček, psů, ptáků, z velké části také jména lesní zvěře (jelen, tchoř, jezevec, medvěd, veverka…), dále pak například jména žab, motýlů, ryb apod. Jméno zvířecího hrdiny je většinou voleno podle druhu a charakteru zvířete, objevují se také jména německého původu nebo jména odvozena z osobních antroponym. Velká část zoonym v knihách Václava Čtvrtka má deminutivní podobu (Žemlička, Líčko, 33 34

Čtvrtek, 1985, s. 7 Chaloupka, 1985, s. 77-78

25

Hrstička, Otylka aj.), zejména v knize Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky. Knihy jsou doplněny ilustracemi nejrůznějších ilustrátorů, nejznámějším z nich je Radek Pilař.

DUHA A JELEN STOVKA Rex 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; osobní jméno Rex. 2. Latinské slovo rex znamená „král, vladař“35. Rex je typickým jménem pro psy Rex/Rexan/Rexík/Rexon/Rexy36, autor jej zvolil pravděpodobně z tohoto důvodu. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro psa. „Rex je lovecký pes. Pořád se směje, má na pravém oku bílé kolečko jako lívanec.“37

Stovka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; číslovka. Jméno je utvořeno ze základní číslovky sto a odvozeno pomocí přípony –ka. 2. Jméno bylo zvoleno na základě toho, že jelen, který se jmenoval Stovka, se dovedl pohybovat velmi rychle, až 100km/h. 3. Zoonymum Stovka je zde jménem pro jelena. „Vyskoč si na mě,“ povídá jelen, „teď jsem tvůj jediný kamarád na světě. Jmenuju se jelen Stovka. Ale když budeš chtít, abych běžel jen čtyřicítkou, budu se jmenovat jelen Čtyřicítka. A když spolu budeme někdy couvat, říkej mi jelen Zpátečka.“ 38

KOČIČINY KOCOURKA DAMIÁNA Amálka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; odvozeno deminutivní příponou –ka od antroponyma Amálie.

35

http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/latinsko-cesky/ Sejkanič, 2001, s. 150 37 Čtvrtek, 1966, s. 23 38 Čtvrtek, 1966, s. 31 36

26

2. Hypokorististická podoba osobního jména (antroponyma) Amálie/Amélie, které je germánského původu; zkrácenina jmen začínající na Amal-, znamená „pracovitá“39. Zoonymum zvoleno autorem pravděpodobně proto, že jméno Amálka (Amala, Amalie, Amally)40 je jedním z typických jmen pro kočky. 3. Jméno zde zobrazuje zápornou kočičí postavu. Damián 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Damián. 2. Jméno řeckého původu Damianos; vykládá se nejčastěji jako „krotitel, pokořitel“41. Pojmenování vzniklo z antroponyma Damián/ Damian. Je zároveň zoonymem, které je uvedeno v rejstříku zvířecích jmen (Damian, Damien, Damjan)42. 3. Zobrazuje kladnou postavu, malého kocourka z kočičího města. Divizna 1. Pojmenování jednoslovné; obecné jméno divizna. 2. Jméno nejspíše pochází z latinského slova divus „božský, jasný“43; substantivum div je spojováno s divotvornou bylinou, která má léčivé účinky44. Od něj je odvozeno verbum divit se. 3. Jedná se o jméno pro chytrého, učeného a všemi oceňovaného, kocoura. „Divizna měl chlupy okolo očí narostlé jako brejle, chodil věčně sám po střechách a mumlal si nějaké učenosti.“45

Havrda 1. Pojmenování jednoslovné; osobní jméno Havrda. 2. Jméno Havrda vzniká z německého příjmení Habart. Osobní jméno Eberhart znamená „silný jako kanec“, habart „tělesný strážce“46 a slovo havrdit „štěkat“47. Motivací při volbě tohoto zoonyma zřejmě bylo to, že se jedná o jméno pro mohutného a silného psa. 39

Knappová, 2003, s. 194 Sejkanič, 2001, s. 21 41 Knappová, 2003, s. 80 42 Sejkanič, 2001, s. 52-53 43 http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/cesko-latinsky/divus.html 44 Český etymologický slovník, 2002, s. 138 45 Čtvrtek, 2008, s. 43 46 Moldanová, 2010, s. 57 47 Moldanová, 2010, s. 61 40

27

3. Jméno zvoleno pro velkého psa rasy bernardýn. „Leží tam přes cestu strážní bernardýn Havrda a vybírá poplatek, třikrát podrbat za uchem. A má hrozně veliký uši.“48 Hudeček 1. Pojmenování jednoslovné; substantivum odvozeno od obecného jména hudec, přidáním deminutivní přípony –ek; souhlásková alternace c:č. 2. Substantivum hudec pochází ze 14. století a zobrazuje „hráče na strunný nástroj“49; z něj je odvozené příjmení Hudec/Hudček/Hudeček50. Motivace při výběru tohoto jména není známa. 3. Zde se jedná o postavu kocoura-prodavače.

Jepinka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pravděpodobně odvozeno od apelativa jepice deminutivní příponou -inka. 2. Jméno pro drobný hmyz, pochází pravděpodobně z řeckého slova empís, eppís „komár“51. Z tohoto substantiva tvořené přídavné jméno „jepičí“ znázorňuje něco malého, prchavého, pomíjivého. Motivace pro vznik tohoto jména není více známa. Díky deminutivní příponě se může jednat o kladnou postavu. 3. Zoonymum takto zvolené zde značí kočičí matku kocoura Damiána.

Kobliha 1. Pojmenování jednoslovné; substantivum koblih/kobliha. 2. Apelativum kobliha je název pro sladké kulaté pečivo. Z něj je odvozeno příjmení Koblih/Koblich52, pochází ze 14. Století. Motivace pojmenování není přesněji známa. Mohlo by se ale jednat o metaforický výběr jména, na základě vnější podobnosti kulatého pečiva a zavalitějšího kocoura. 3. Zoonymum Kobliha je zde zvoleno pro kocoura-účetního.

48

Čtvrtek, 2008, s. 36 Moldanová, 2010, s. 70 50 Moldanová, 2010, s. 70 51 Rejzek, 2001, str. 255 52 Moldanová, 2010, s. 87 49

28

Konrád 1. Pojmenování jednoslovné; substantivum; osobní jméno Konrád. 2. Jméno pochází ze staroněmeckého slova Kuonrat; kuon „odvážný“ a rat „rádce“53. Může tedy souviset s motivací pro volbu jména kocoura, který byl odvážný lovec. 3. Zoonymum Konrád je zde jménem pro loveckého kocoura, který rád lovil mouchy.

Kucbaba 1. Pojmenování jednoslovné, složené; obecné jméno bába. Jméno vzniklo skládáním pomocí citoslovce kuc a substantiva bába; dlouhé á bylo zkráceno (alternací kvantity) na -a. Baba je také přezdívka pro zbabělého člověka. 2. Motivace při výběru zoonyma není jasná. Může se jednat o zbabělého kocoura. 3. Zoonymum Kucbaba je zde uvedeno jako jméno pro kocoura umělce-sochaře. Pepička 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba Pepi od antroponyma Josefa; odvozeno deminutivní příponou –ička. 2. Osobní jméno hebrejského původu Josefa/Josefína pochází z mužského antroponyma Josef; znamená „on (bůh) přidá, rozhojní“.54 Jejich domácí podoby jsou Pepi/Pepka/Józa. Jméno bylo zvoleno pravděpodobně pro jeho libozvučnost; mohlo se jednat o autorův záměr podobnosti jmen Pepička a Pitipačka. 3. Pojmenování bylo zvoleno pro strážní sojku kočky Pitipačky (viz níže). Pírko 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; obecné jméno pero, odvozeno deminutivní příponou – ko; samohlásková alternace e:í. 2. Substantivum pero, pírko je nejčastěji spojováno s křídlem, perutěmi (původ ptačího peří). Od něj je odvozeno spojení „být lehký jako pírko“55. Motivace pojmenování není známa. 3. Jedná se o kocouří zoonymum.

53

Moldanová, 2010, s. 90 Knappová, 2003, s. 242 55 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 268 54

29

Pitipačka 1. Pojmenování jednoslovné; složené; pravděpodobně vzniklo spojením piti a substantiva packa; odvozené příponou –ka; souhlásková alternace c:č. 2. Slovo pac „podání tlapky, dětské ruky“56 má pravděpodobně onomastickou souvislost s německým slovem Patsche „packa“ a francouzským patte „tlapa“. Piti nejspíše pochází ze slova pidi „něco malého“; z francouzského slova petit „malý“. Mohli bychom zde hovořit o slovním spojení „malá packa“. 3. Toto zoonymum bylo zvoleno jako jméno pro bojovnou bitevní kočku, tetu kocoura Damiána. „Každého ucha má jen půl, drápky nabroušené na kamínku, ocasem seká jako šavlí.“57 Pozlátko 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; obecné jméno zlato. Z apelativa zlato je odvozeno verbum zlatit, přidáním předpony -po vzniká pozlatit, deminutivní příponou –ko je utvořeno pozlátko; alternace a:á. 2. Slovo pozlátko znamená „tenká folie zlata“ nebo se vykládá jako „klamavá společenská pozice“58. Motivace tohoto pojmenování by mohla souviset s vysoce postaveným kocourem, který vlastnil chemickou čistírnu. 3. Kočičí zoonymum pro kocoura.

Tereza 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Tereza. 2. Jméno řeckého původu Tereza/Terezie; bez jasného významu, často je spojováno s ostrovem Thera nebo „pocházející z ostrova Thery“. Někteří slovo odvozují z řeckého térezis „ochrana“ či theros „sklízet úrodu“.59 V tomto případě není motivace pro zoonymum známa. Bývá ale nejčastějším lidským i zvířecím jménem Teresie/Terina/Tergy60. 3. Nositelkou zoonyma je pyšná a namyšlená kočka, teta kocoura Damiána.

56

Rejzek, 2001, s. 458 Čtvrtek, 2008, s. 5 58 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 302 59 Knappová, 2003, s. 299 60 Sejkanič, 2001, s. 171 57

30

Zinaida 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Zinaida/Zina. 2. Ruské jméno řeckého původu; nejčastěji je vykládáno jako „božská, diovská“. Motivace při volbě tohoto zoonyma není známa. Autor jej vybral pravděpodobně proto, že je i jedním ze zvířecích jmen Zina/Zinaida/Zindy61. 3. Jméno bylo zvoleno pro domácí kočku. Žužlík 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; expresivní verbum žužlat; odvozeno přidáním deminutivní přípony –ík. 2. Tento expresivní výraz souvisí se slovesy (dětská slova) žmoulat, žvanit nebo žižlat.62 Na základě těchto slov bylo pravděpodobně jméno zvoleno, jako synonymum pro malé dítě. Velký význam pro volbu jména zde má i jeho libozvučnost. 3. Kočičí zoonymum pro mladšího bratra (kotě) Damiána.

KOSÍ STROM Čert 1. Pojmenování jednoslovné; obecné jméno čert. 2. Apelativum čert má kořeny již ve staročeském výrazu „črt“63. Zobrazuje pekelnou bytost v těle člověka se zvířecími znaky. Z něj je odvozené adjektivum čertovský „zlobivý, uličnický, divoký“ a sloveso čertit se „zlobit se“. Může souviset také s adjektivem černý. Zoonymum je jedním z typických jmen pro psa Čert/Čertík64. Zřejmě se jedná o rozpustilého psa, pravděpodobně černé barvy. 3. Psí zoonymum. Čmert 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; apelativum čert. Vzniklo zřejmě vložením souhlásky m ve slově čert. 2. Význam slova není jasný, stejně tak i motivace výběru jména. Pravděpodobně se jedná

61

Sejkanič, 2001, s. 199 Rejzek, 2001, s. 794 63 Rejzek, 2001, s. 113 64 Sejkanič, 2001, s. 50 62

31

o volbu jména na základě jeho libozvučnosti, a úmyslnou podobnost jmen Čert a Čmert. Poukazuje tak na vztah mezi oběma postavami. 3. Psí zoonymum. „Čmert s Čertem na Oldu zaštěkali. Oni vždycky štěkají, když někdo silně řekne r.“65

KUŇKY Z ŽABÍ TŮŇKY Cvíbrk 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; složené ze slov cví a substantiva brk. 2. Výraz cví je slovo přejaté z německého Zwie tedy „kleště, štípat“. Brk – souvislost s křídly. Autor zde zvolil zoonymum pro ptáka, který klapal zobákem jako kleštěmi. 3. Záporná postava čápa s nebezpečným zobákem. „V tu chvíli sekl čáp Cvíbrk zobanem po Márince a popadl ji jako do kleštiček. Srovnal si vítr pod křídla a rovnou s Márinkou nahoru pořád víc a víc.“66 Harýzek 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; sloveso hryzat; odvozené deminutivní příponou –ek. 2. Verbum hryzat „kousat, hlodat“ vzniklo ze staročeského slova hrýzti. Motivace při vzniku zoonyma Harýzek byla pravděpodobně inspirována hlodavcem, Hryzcem vodním. 3. Zoonymum pro vodního myšáka. „Jak Harýzek stavěl, tak stavěl. Hrabal jen jednou tlapkou, protože ta druhá byla líná.“67

Rafika 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pochází ze slovesa rafinovat; odvozené příponou -ka. 2. Jméno pravděpodobně vzniklo ze slovesa rafinovat „podrobovat čistícímu procesu, čistit“; nebo spojením slov raf z německého Reif „lano“ a hovorového slovesa fikat „rychle řezat, stříhat“68. Souvislost může mít také s expresivním slovesem rafat „štěkat, chňapat“

65

Čtvrtek, 2009, s. 56 Čtvrtek, 2006, s. 10 67 Čtvrtek, 2006, s. 35 68 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 83 66

32

z německého slova raffen „popadnout, chňapnout“69. Verbum rafat je příhodné pro dravou rybu. Zoonymum Rafika bylo zvoleno pro dlouhou štíhlou rybu, která se rychle pohybovala, sekala ocasem a čistila vodu. Motivace pojmenování není více známa. 3. Jméno pro rybu-štiku. „Je tu štika Rafika. Kdo by ji chtěl změřit, naměřil by trám.“ „Žábrami přebírala vodu, až se dělal dvojí proud. Ploutvemi točila vír a ocasem bila až hrůza.“70 Šimísek 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; antroponymum Šimon; odvozeno deminutivní příponou –ís-ek. 2. Jméno Šimon/Simon pochází z hebrejštiny Šimhón „slyšící, naslouchající“71. Motivace pojmenování není známa. 3. Zoonymum pro lasičáka. „On to byl lasičák Šimísek. Kráčí na lesklých tlapkách, oči má ostré jako střípky…“72

MAKOVÁ PANENKA Barka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; odvozeno deminutivní příponou –ka od antroponyma Bára; krátící samohlásková alternace á:a. 2. Hypokoristická podoba Barka je odvozena od antroponyma Barbora/Barbara/Bára. Jméno pochází z řeckého slova barbaros „cizinka, barbarka“. Původní význam základového slova je „brbla, brepta“.73 Jméno Bára (Barbarella, Bari, Barka, Barunka, Barča)74 je také častým zoonymem pro psy a kočky. To bylo zřejmě motivací při výběru. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro veverku. Bonifác 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; osobní jméno Bonifác. 69

Rejzek, 2001, s. 550 Čtvrtek, 2006, s. 47 71 Knappová, 2003, s. 165 72 Čtvrtek, 2006, s. 23 73 Knappová, 2003, s. 200 74 Sejkanič, 2001, s. 35 70

33

2. Antroponymum Bonifác pochází z latinského (homo) boni fatti „člověk dobrého osudu“ nebo bonum facere „dobrodinec“.75 Motivace pro volbu tohoto jména není známa. Může se ale jednat o kladnou postavu. Je zároveň zařazeno do rejstříku zvířecích jmen Bony/Bonifácio/Bonifác76. 3. V tomto případě je jméno vybráno pro krtka. Emanuel 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Emanuel. 2. Jméno Emanuel je hebrejského původu z hebr. Immánuel „bůh s námi“77. Hypokoristické podoby jména jsou Eman/Emánek/Manek. Jméno oblíbeno především u starší generace. Motivace pojmenování není známa. Může se ale jednat o volbu jména pro jeho libozvučnost. 3. Zoonymum zvoleno pro elegantního motýla. „Na kraji makového pole seděl motýl s malým oranžovým cylindrem na hlavě.“78 Ibrahím 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; antroponymum Ibrahim; samohlásková alternace krátící í:i. 2. Osobní jméno Ibrahim je arabským jménem. Bylo odvozeno z biblického jména hebrejského původu Abrahám, Abraham. Jeho výklad je „otec množství, vznešený otec“79. Motivace při výběru zoonyma v tomto případě zřejmě souvisí s tím, že motýl, kterému je jméno určené, pocházel z tropického pásma, byl neobvyklým motýlem. Výskyt jména Abrahám u nás není příliš četný. 3. Zoonymum zvoleno pro tropického motýla. Karkoška 1. Pojmenování jednoslovné; původ jména je nejasný. 2. Motivace výběru zoonyma není známa. Pod pojmem Karkoška můžeme nalézt také název pro kopec, nacházející se ve vesnici Zvánovice, nedaleko u Prahy. Může se tak jednat o místo, které možná autor v minulosti navštívil. „Karkoška - kopec. Ve vsi 75

Knappová, 2003, s. 74 Sejkanič, 2001, s. 32 77 Knappová, 2003, s. 87 78 Čtvrtek, 1995, s. 3 79 Knappová, 2003, s. 59 76

34

Zvánovice uvedeno Karkasovské stavení pusté. Snad podle jména bývalého hospodáře vzniklo pojmenování Karkasovky – Karkošky.“80 3. Jedná se o název pro zápornou postavu pavouka, který chtěl ublížit motýlu Emanuelovi.

O HAJNÉM ROBÁTKOVI A JELENU VĚTRNÍKOVI Heršpic 1. Pojmenování jednoslovné; složené; slovo her a obecné jméno špic. 2. Her pochází z německého substantiva Herr „pan“. Špic je druh psa se špičatým čenichem; jméno pochází rovněž z němčiny Spitz „špičatý“. Význam spojení je „Pan Špic“. Zoonymum bylo zřejmě zvoleno i na základě podobnosti se psím plemenem Německý špic. 3. Toto zoonymum bylo vybráno pro loveckého psa.

Hubertka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; antroponymum Hubert; odvozené ženskou příponou –ka. 2. Staré německé jméno Hubert (Hug beraht) znamená „duchaplný, jasného ducha“.81 Motivace tohoto pojmenování může mít souvislost se Svatým Hubertem82, patronem lovců, myslivosti a honů. 3. Jedná se o zoonymum pro samici bažanta; bažantici. Hupert 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pravděpodobně odvozeno od antroponyma Hubert; alternace souhlásek b:p. 2. Antroponymum Hubert (viz výše) zde bylo pomocí obměny hlásky p nahrazeno jménem Hupert. Jméno bylo pravděpodobně dále odvozeno z apelativa hup (z anglického hop a německého hopsen „poskakovat“83), které je charakteristickým citoslovcem evokující pohyb žáby. 3. Zoonymum pro žabáka.

80

http://www.obeczvanovice.cz/pomistni-nazvy/ Knappová, 2003, s. 102 82 http://www.abcsvatych.com/mesice/a11/listopad3.htm 83 Rejzek, 2001, s. 213 81

35

Hromburác 1. Pojmenování jednoslovné; vzniklo skládáním a zpětnou derivací ze substantiva hrom a verba burácet. 2. Hrom je označení pro „silný dunivý zvuk doprovázející blesk“84; dále pro rachot, hluk, a je též expresivním výrazem pro vyjádření zlosti. Sloveso burácet „bouřlivě se ozývat“ souvisí s hlukem a hromem. Toto zoonymum bylo zvoleno na základě charakteristiky zvířete; byl to obrovský medvěd, každý se ho bál; kudy chodil, vyvracel stromy. Souvisí tedy i s adjektivem ohromný „veliký“. 3. Zoonymum pro medvěda. „Velký je málem jako chalupa a zlostí od něho až praští.“85 Karbous 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; sloveso karbovati; odvozeno příponou –ous. 2. Z německého slova karben „sekat, míchat“86. Motivace pojmenování není známa. Může ale souviset s vlastnostmi pojmenovaného zoonyma; jedná se o hodné, ale nešikovné prase divoké, všechno porazí a vměšuje se, kam nemá. 3. Zoonymum pro prase. Líčko 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; substantivum líce; odvozeno deminutivní příponou –ko; souhlásková alternace c:č. 2. Líce „tvář“ pochází ze slovanských jazyků lico, licó, líce, lice.87 Motivací tohoto pojmenování mohl být vzhled zvířete, kdy jezevec má na tvářích černé skvrny a líčka jsou bílá. 3. Zoonymum pro jezevce. Metýnka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; odvozené deminutivní příponou -ýn-ka; pochází ze slovesa mést.

84

Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 102 Čtvrtek, 2000, s. 51 86 http://kott.ujc.cas.cz/index.php?vstup=&idHeslo=101650&zpusob=error&hledat=&popis=&heslo= 87 Rejzek, 2001, s. 355 85

36

2. Slovo met- „krouživě pohybovat, vířit“88. Pojmenování bylo zvoleno pro lišku, která neustále metla svým červeným ocasem. Odtud název Metýnka. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro lišku. „Sedí, ocasem mete jen docela maličko a oči má na skulinku.“89

Prachanda 1. Pojmenování jednoslovné; slovo složené; apelativum prach, hypokoristická podoba antroponyma Anna, expresivní přípona -anda. 2. Hypokoristický zkrácený tvar Anda/Andule/Andula pochází z antroponyma Anna. Je to jméno hebrejského původu, channáh „milostiplná, milostná, líbezná, milá“.90 Motivace pojmenování není známa. 3. Jedná se o kladnou postavu sovy. Šuchaj 1. Pojmenování jednoslovné, derivované; substantivum šuhaj/šohaj. 2. Jméno vzniklo pravděpodobně na základě podobnosti s postavou mladého králíka a významem slova šuhaj „mladík“. 3. Pojmenování pro králíka. Větrník 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; substantivum vítr; odvozeno deminutivní příponou –ík; alternace samohlásek í:ě kvantitativně kvalitativní. 2. Se substantivem vítr se váže spojení „být rychlý jako vítr“. Z obecného jména vítr bylo odvozeno adjektivum větrný a apelativum větrník „poháněný větrem“. Z toho pochází pojmenování pro zoonymum Větrník, který se pohyboval lehce, rychle a hbitě, jako vítr. 3. Zde se jedná o postavu rychlého jelena hajného Robátka.

POHÁDKA O PTÁKU KLABIZŇÁKOVI Klabizňák 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; sloveso klapat.

88

Rejzek, 2001, s. 390 Čtvrtek, 2000, s. 50 90 Knappová, 2003, s. 196 89

37

Pravděpodobně se může jednat o odvození z verba klapat; souhlásková alternace b:p; spojením přípon –izn a –ák. 2. Pojmenování má také souvislost s adjektivem klabonosý „se zahnutým nosem“. Jméno pochází z německého kleinnasig/krummnasig „s malým zahnutým nosem“.91 Jedná se o pojmenování postavy ptáka, který nevěděl, k jakému druhu on sám patří. 3. Ptačí zoonymum. „Byl jednou jeden pták a říkal si Klabizňák. A já nevím, jak se to popletlo. Trochu to byl vrabec, trochu páv a trochu vrána.“92

POHÁDKOVÝ KALENDÁŘ Turek 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; odvozeno z propria Turek. 2. Jméno Turek je odvozeno od toponyma Turecko a je též označením pro účastníka tureckých válek.93 Z propria je odvozeno také příjmení Turek/Tureček/Turčínek. Toto jméno bylo pravděpodobně zvoleno ze stejného důvodu jako Alík nebo Sultán (kapitola č. 2.4.). 3. Zoonymum bylo vybráno pro psa.

Ferdinand 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Ferdinand. 2. Jméno pochází ze staroněmeckého slova Fridudant, je germánského původu a vykládá se jako „odvaha k míru, míru se odvažující, k jízdě se odvažující“94. Jeho hypokoristickými podobami jsou například Ferda/Ferdík/Ferdoušek a jsou také oblíbeny mezi zvířecími jmény. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro motýla. Honza 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba antroponyma Jan.

91

http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx Čtvrtek, 1988, s. 3 93 Moldanová, 2010, s. 201 94 Knappová, 2003, s. 91 92

38

2. Jméno pochází z hebrejštiny Jóchánán a jeho německou variantou je Johan. Význam tohoto antroponyma je „bůh je milostivý, bohem daný, milostivý dar boží“.95 Antroponymum Honza/Honzák/Honzátko je zároveň i českým příjmením.96 Motivace tohoto pojmenování není známa. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro motýla. Norbert 1. Pojmenování jednoslovné přímé; nederivované; antroponymum Norbert. 2. Jméno německého původu; nord a beraht; je vykládáno jako „na severu slavný, slavný seveřan, severní zář“.97 Jeho dalšími hypokoristickými podobami jsou například Nora/Norek/Bertík.98 Jméno Norbert/Bert/Bertík99 je častým jménem pro zvířata. 3. Jedná se o jméno pro motýla. Tobiáš 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; antroponymum Tobiáš. 2. Jméno má původ v hebrejském Towijjáh, vykládá se jako „bůh je dobrotivý; mým dobrem je bůh“. Jeho hypokoristickými podobami jsou dále např. Toby/Tobík/Tobeš.100 Z tohoto antroponyma pochází i příjmení Tobiáš/Tobyáš/Tobiška/Dobeš.101 Jméno je zároveň oblíbeným zoonymem pro psy a kočky Toby/Tobi/Tobyš.102 3. Zoonymum pro jelena. „Jelen Tobiáš si to zrovna nesl od paseky ke studánce. Mezi parohy mu povívá větříček. Hlavu má Tobiáš plnou září, a aby mu bylo ještě veseleji, troubí si na trumpetu.“103 Žulík 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; nejpravděpodobněji z apelativa žolík; samohlásková alternace o:u. 2. Slovo má původ v anglickém názvu hrací karty Jolly Joker „veselý šprýmař“

95

Rejzek, 2001, s. 107 Moldanová, 2010, s. 67 97 Knappová, 2003, s. 138 98 Knappová, 2003, s. 139 99 Sejkanič, 2001, s. 30 100 Knappová, 2003, s. 170 101 Moldanová, 2010, s. 198 102 Sejkanič, 2001, s. 168 103 Čtvrtek, 1969, s. 62 96

39

a pravděpodobně i latinském iocus „šprýmař“104. Motivace pojmenování této postavy není známa. Může se však jednat o psa veselé povahy. Jméno Žolík/Žulík/Žulíček105 bývá častým psím jménem. 3. Jméno bylo zvoleno pro psa.

POHÁDKOVÝ ROK Burdych 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; osobní jméno Burda. 2. Příjmení Burda pochází ze staročeského apelativa burda „hřmotný, silný, tělnatý človek“; staroněmecké slovo burde znamená „břemeno; podle rychnovského nářečí se slovo vykládá jako „malý zavalitý člověk“106. Z tohoto osobního jména pochází i příjmení Burian a Burdych. Toto zoonymum bylo zvoleno pro lesního jezevce, jehož tělo je malé, silné a zavalité. Jeho původ tedy může souviset s etymologickým výkladem jména. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro jezevce.

Holdegron 1. Pojmenování jednoslovné; slovo přejaté; pravděpodobně z něm. jména Heldenkron nebo Goldenkron. 2. Jméno patrně vzniklo z německého slova Heldenkron „koruna rekovství, velký rek“107 a Holdenkron/Goldenkron „zlatá koruna“. Jméno Holdekron má souvislost s městem Sobotka. V tomto městě byla vydána povídková kniha Josefa Štefana Kubína Lidové povídky z českého Podkrkonoší, ve které je uvedeno, že místní obyvatelé mají nazývat Krakonoše (Rýbrcoula), vládce Krkonoš, jménem Holdegrón.108 Motivace pojmenování souvisí s velikostí zvířete, jméno zde konotuje něco velkého, pojmenovaným zvířetem je největší ryba u nás-sumec. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro velkého sumce.

104

Rejzek, 2001, s. 793 Sejkanič, 2001, s. 201 106 Moldanová, 2010, s. 35 107 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1249 108 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1249 105

40

Josef 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; osobní jméno Josef. 2. Biblické antroponymum Josef/Jozef je hebrejského původu (Jóseph) a je vykládáno jako „on (bůh) přidá, rozhojní; přidávající, ať přidá“.109 Motivace pojmenování není známa. 3. Zoonymum je vybráno pro žabáka.

Juchelka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; patrně pochází z citoslovce juch; odvozeno deminutivní příponou –ka. 2. Z citoslovce juch je odvozeno verbum juchat „výskat, být radostný, jásat“110. Motivace tohoto pojmenování není známa. 3. Zoonymum pro postavu jelena. Kubernát 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; obecné jméno gubernátor. 2. Apelativum gubernátor „místodržící“ pochází z latinského gubernätor „vůdce, kormidelník, řídit“111, s ním je spojeno jméno guvernér, z francouzského gouverneur „vysoký správní úředník“112. Pojmenovanou postavou byl dopravní sumec, který zastával vedoucí pozici - řídil dopravní provoz ve vodě. 3. Rybí zoonymum pro sumce. Márinka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; osobní jméno Marie; derivované deminutivní příponou –ka. 2. Márinka je hypokoristickou podobou antroponym Marie/Maruše/Maří. Pochází z hebrejského jména Miriam (Miriyám) a někdy je mu přikládán i původ egyptský; znamená tedy „milovaná bohem“ nebo „hořká, moře hořkosti“. V jiných výkladech se také objevuje význam „odkazovatelka; krásná aj.“113 Autor se pravděpodobně mohl inspirovat biblickými postavami Josefem a Marií; žabák Josef a žabka Márinka zde tvoří žabí pár, který byl symbolem dobra. 109

Knappová, 2003, s. 111 Rejzek, 2001, s. 261 111 Rejzek, 2001, s. 193 112 Rejzek, 2001, s. 193 113 Knappová, 2003, s. 261 110

41

3. Zoonymum bylo zvoleno pro kladnou postavu žáby. Ouško 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; apelativum ucho; samohlásková alternace u:ou; derivované deminutivní příponou –ko. 2. Apelativum ouško pochází ze slovanských jazyků ucho nebo ruského úcho114. Při výběru tohoto zoonyma se autor inspiroval nejspíše vnější charakteristikou nočního dravce - výra. Výři mají na hlavě drobné chvosty peří, které připomínají uši.115 Pojmenování pravděpodobně vzniklo na základě tohoto znaku. 3. Jméno Ouško bylo zvoleno pro výra. Pizizubka 1. Pojmenování jednoslovné; složené; slovo pizi a substantivum zub; derivované příponou –ka. 2. Jméno pravděpodobně také významově souvisí se slovesem pizdit „hyzdit, znetvořovat“.116 Slovem pizizubka bývá také označován člověk s velkým chrupem. Autor zoonymum zvolil pravděpodobně pro charakteristický vzhled veverčího chrupu. 3. Jméno bylo zvoleno pro veverku. Žemlička 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; apelativum žemle; odvozeno deminutivní příponou -ička. 2. Původ má jméno v německém Semmel „houska117; bílé pečivo kulatého tvaru118. Toto pojmenování bylo pravděpodobně ovlivněno vnější charakteristikou zvířete. Zde se jedná o jméno pro valacha, kterého vodník Česílko vyčaroval z velkého sumce. Ryba měla na prsou skvrnu světlé barvy. 3. Zoonymum pro valacha, proměněného v sumce. „Byl to sumec jako Holdegron, pod bradou mel pěknou žemlovou náprsenku, jak už sumci mívají.“119

114

Rejzek, 2001, s. 727 http://www.nasiptaci.cz/dat/sovy.htm 116 Rejzek, 2001, s. 491 117 Rejzek, 2001, s. 788 118 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 100 119 Čtvrtek, 1985, s. 113 115

42

Žumbarda 1. Pojmenování jednoslovné; slovo složené; pravděpodobně z citoslovce žum a substantiva bard; odvozeno koncovkou –a. 2. Apelativum bard „básník jako mluvčí určité skupiny“, pochází z německého a keltského slova Bard „lidový pěvec“ a francouzského slova stejného významu bard.120 Pojmenovaná postava zřejmě toto jméno získala na základě svých dovedností. Jedná se o čmeláka, který hrál na basu. Zoonymum pochází pravděpodobně z citoslovce zvuku žum, vydávaného basou či jiným hudebním nástrojem, a apelativa bard. 3. Hmyzí zoonymum pro čmeláka.

POHÁDKY Z PAŘEZOVÉ CHALOUPKY KŘEMÍLKA A VOCHOMŮRKY Dórinka 1.

Pojmenování

jednoslovné;

derivované;

hypokoristická

podoba

antroponyma

Dora/Dorota; odvozené deminutivní příponou –inka; dloužící alternace samohlásky o:ó. 2. Jméno Dorota pochází z řeckého slova Dórothea a znamená „boží dar“.121 Motivace tohoto pojmenování není více známa. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro kunu lesní.

Filipka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba antroponyma Filipa; odvozené deminutivní příponou –ka. 2. Jméno Filipa je ženskou podobou mužského jména Filip „milovník koní“. Hypokoristickými podobami tohoto antroponyma jsou Fila/Filipka/Filuška/Filipínka.122 Motivace pojmenování není známa. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro malou myš. Hrstička 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; apelativum hrst; odvozeno deminutivní příponou

120

Rejzek, 2001, s. 67 Knappová, 2003, s. 216 122 Knappová, 2003, s. 224 121

43

–ička. 2. Apelativum hrst „prohnutá dlaň s ohnutými prsty tvořící jakoby misku“123 má původ v ruském gorst‘ a praslovanském gar . Pochází také z jazyků indoevropských, kdy předpona ger- znamená sbírat.124 Jméno bylo zvoleno pro hraboše Hrstičku, pravděpodobně na základě hrabavého pohybu zvířete. 3. Zoonymum pro kladnou postavu hraboše. Julča 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba antroponyma Julie; zkrácené příponou –ča. 2. Jméno latinského původu (Jovilius), jehož mužskou podobou je Julius. Antroponymum bylo typickým rodovým jménem římské šlechty a je vykládáno jako „vlasatý, zářící, mladý, božský“. Hypokoristiky jsou například Julča/Julka/Juliška125. Motivace tohoto pojmenování je nejasná. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro křepelku. Krapítko 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pravděpodobně ze substantiva krapet; odvozeno příponou –tko, samohlásková alternace e:í. 2. Slovo krapet je substantivem i příslovcem. Substantivum krapet vzniklo ze staročeského krapet/kropet „kapka“126 a praslovanského krapati „krápat“127. Pojmenování bylo zvoleno na základě vodního prostředí, kde se postava vyskytovala. 3. Zoonymum zvoleno pro rybu, která byla později proměněna ve vodníka. Lukášek 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba antroponyma Lukáš; odvozeno deminutivní příponou –ek. 2. Jméno Lukáš vzniklo z latinského jména Lucanus „Lukánec; pocházející z Lukánie“. Jeho hypokoristickými podobami jsou například Lukášek/Luk/Lukša.128

123

http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php Rejzek, 2001, s. 220 125 Knappová, 2003, s. 243 126 http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx 127 Rejzek, 2001, s. 321 128 Knappová, 2003, s. 125 124

44

Motivace tohoto pojmenování není známa. 3. Jméno bylo zvoleno pro hmyz – brouka kovaříka. Makolíček 1. Pojmenování jednoslovné; odvozeno deminutivní příponou -íček; původ jména je nejasný. 2. Jméno může mít částečný původ ze substantiva kolík a v jeho deminutivní podobě kolíček. Bývá jím označován kolíček u basy a houslí „součást zařízení k měnění napětí strun“.129 Původ jména může také souviset se jménem makolúšček; deminutivní podobou jména makolusk „kdo louská mák, pták toho jména“.130 Pojmenovaným zoonymem byl cvrček, který hrál na strunný nástroj, můžeme se tedy spíše přiklánět k první variantě výkladu jména, která souvisí s hudebním nástrojem. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro malého cvrčka, který hrál na housle. Otylka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; je hypokoristickou podobou antroponyma Otýlie/Otilie; odvozeno deminutivní příponou –ka. 2. Jméno Otýlie pochází z německého antroponyma Oda a znamená „malý majetek, štěstí“131. Souvislost s motivací pojmenování není známa. 3. Jméno Otylka bylo zvoleno pro vosu. „Šaty má pěkně pruhované, ale žihadlem se ohání jako kopím.“132 Prskavec 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; apelativum prskavec. 2. Jméno pochází z apelativa prskavec; jedná se o označení brouka rodu Brachynus, který při podráždění prská kyselinu mravenčí.133 Název pro tento hmyz pochází z verba prskat; bylo odvozeno např. z polštiny parska nebo praslovanštiny parskati.134 3. Zoonymum Prskavec bylo zvoleno pro postavu brouka, který střílel z kanonu.

129

http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx 131 Knappová, 2003, s. 276-277 132 Čtvrtek, 1990, s. 39 133 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 134 Rejzek, 2001, s. 534 130

45

TO NEJLEPŠÍ PRO NEJMENŠÍ Lusk 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; apelativum lusk. 2. Apelativum lusk pochází z polského łuska „šupina, skořápka“ nebo praslovanského slova luska.135 Jeho význam je „podlouhlý plod obsahující semena“136. Pravděpodobně se jedná o pojmenování na základě vnější charakteristiky zvířete, kdy pojmenovanou postavou byl pes, který měl dlouhé a špičaté uši. 3. Zoonymum zde patří psovi. Princ 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; apelativum princ. 2. Obecné jméno princ znamená „syn panovníka, panující“ a pochází z německého slova Prinz, z francouzského prince, nebo z latinského princeps „předák, náčelník, panovník“, nebo primus „první“.137 Antroponymum Princ/Prince/Prinz138 je častým zvířecím jménem. 3. Jméno pro psa Prince. Uhlík 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; apelativum uhel; odvozeno deminutivní příponou -ík. 2. Obecné jméno uhel pochází např. z ruského slova ugol; jeho význam je většinou spojován se „světlem, ohněm“139. V tomto případě se jedná o pojmenování zvířecí postavy na základě vnější podobnosti, kdy se autor inspiroval barvou zvířete; vzniká např. i ze spojení „černý jako uhel“. Jméno je také častým kočičím zoonymem. 3. Pojmenování zvolené pro malého černého kocoura.

ZPÍVAJÍ PSÍCI PŘI MĚSÍCI Azor 1. Pojmenování jednoslovné; jméno nejasného původu.

135

http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 137 Rejzek, 2001, s. 526 138 Sejkanič, 2001, s. 141 139 Rejzek, 2001, s. 727 136

46

2. Jméno by mohlo být odvozeno z hebrejského slova, toponyma Azor, města v Izraeli.140 Antroponymum Azor/Azar/Azory141 bývá jedním z nejrozšířenějších psích jmen a pravděpodobně patří do skupin jako obdobná psí jména, převzata z cizích jazyků či apelativ, jako např. Sultán, Turek, Alík aj. 3. Zoonymum zvoleno pro hlídacího psa. Kudrna 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; apelativum kudrna. 2. Obecné jméno kudrna „lokna, kučera, kadeř“ pochází ze staročeského slova kudra142. Z apelativa kudrna je odvozeno například adjektivum kudrnatý nebo verbum kudrnatět. Jméno pro tuto postavu bylo zvoleno na základě vnější charakteristiky zvířete, pojmenovaným zoonymem byl pes s kudrnatou srstí, plemenné rasy pudla. 3. Jméno bylo vybráno pro postavu psa. „To byl jeden pudl. A vymytý byl a načesaný, samá kudrnka. Říkali mu Kudrna. Spát uměl jen na bílém polštáři.“143

4.2. Jan Karafiát „Takový byl Karafiát osobně – pěkný muž živých pohybů a chůze hladké; v černém šatstvu vždy vybraný s bílou vázankou pod krkem, a rukavičky; v celém chování pak gentleman. Ani mi nešlo do hlavy, jak si všechny ty způsoby mohl zachovat, když byl zahrabán dvacet let na ztracené valašské vesnici. Vyjížděl přímo z těch ubohých hor mezi vzácné a vysoké lidi v Německu, v Anglii a Skotsku a byl jeden z nich,“ připomínal si ještě po letech Jan Herben.“144 Jan Karafiát se narodil 4. ledna 1846 na Vysočině ve městě Jimramov, zemřel 31. ledna 1929 v Praze. Pocházel z rodu písmáků, který žil v duchu evangelické víry. Na prvním stupni obecné školy navštěvoval českou školu, studoval na německém gymnáziu, poté na evangelickém ústavu v Gütterslohu, na univerzitách v Berlíně, Bonnu

140

http://biblickyslovnik.pleva.info/#azor Sejkanič, 2001, s. 17 142 Rejzek, 2001, s. 332 143 Čtvrtek, 2011, s. 16 144 Brožová, 2011, s. 43 141

47

a Vídni vystudoval teologii. Později působil jako učitel v Čechách a zahraničí, například v Edinburghu nebo Kolíně nad Rýnem. Jeho největším literárním dílem byla kniha Broučci, kterou napsal během působení na Valašsku, kde byl jednadvacet let českobratrským knězem. Knihu vydal na svůj vlastní náklad v polovině sedmdesátých let devatenáctého století, ale v té době ještě nebyl o takový typ literatury velký zájem. Později, v devadesátých letech, byli Broučci objeveni Gustavem Jarošem, který je zpopularizoval článkem v časopisu Čas. Od té doby vycházeli častěji a stali se klasickým a významným dílem české literatury nejen pro děti a mládež. „Broučci vyšli poprvé anonymně, jako skromný neilustrovaný sešitek a zapadli zcela bez ohlasu. V oné době byl ideově umělecký dosah dětské četby ještě velmi skromný a omezený: byl téměř zcela závislý na potřebách tehdejší školy a na doporučení učitelských Výborů pro zkoumání spisů pro mládež.“145 Karafiát byl údajně pojmenován podle Jana Křtitele, jeho život byl tak spojený s vírou a velkým posláním. Autora v psaní Broučků zřejmě z největší části ovlivnila právě víra, která jej provázela celý život, což vneslo také nevšednost do tehdejší literatury. Ale také na spisovatele Jana Karafiáta jistě působil jeho rodný domov Jimramov, na který velmi rád vzpomínal, jeho rodina, matka, a milovaná babička Anna, jež jej jako první seznámila s náboženstvím. Měl také vřelý vztah ke zvířatům, která v Jimramově chovali (pes, srnka, valach).146 Mezi jeho díla patří například Kamarádi (1873), Broučci (1876), Broučkova pozůstalost (1900) a Paměti spisovatele Broučků (1919-28).147

4.2.1. Zoonyma v knihách Jana Karafiáta V knihách Jana Karafiáta bylo nalezeno celkem 11 zoonym. V jeho nejznámější knize Broučci můžeme nalézt zoonyma především z hmyzí říše. Autorova zoonyma jsou tedy z největší části z oblasti hmyzu (svatojánský brouček, beruška), dále se vyskytují jména pro kocoury a zvířata domácí (osel, kráva). Charakteristika pojmenování těchto zvířecích hrdinů se odvíjí z charakteru zvířete, tedy pokud se jedná o kladnou postavu a malé zvíře, je zvířecí hrdina pojmenován pomocí

145

Chaloupka, 1985, s. 169 Dvořák, 2009, s. 9. 147 Chaloupka, 1985, s. 172 146

48

deminutivní přípony (Brouček, Beruška, Janinka aj.). O podrobnější charakteristice zoonym se zmíním u jednotlivých zvířecích jmen a v závěru práce. Knihy Jana Karafiáta jsou spojeny především se jménem Jiřího Trnky, který Broučky ilustroval a vytvořil loutkový film.

BROUČCI Beruška 1. Pojmenování jednoslovné; apelativum beruška. 2. Slovo pochází z apelativa berunka; v ostatních slovanských jazycích má podobu např. biedronka, bobrunica, bobrunka aj., ale jeho vznik také nejspíše souvisí s indoevropským bhedh „bodat“ (podle charakteristických bodů na krovkách).148 Zoonymum Beruška zde není jménem pro slunéčko sedmitečné. Pouze zobrazuje ženské pohlaví, partnerku (Brouček a Broučka x Brouček a Beruška) Broučka, svatojánského broučka v ženské podobě, patřili k sobě. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro svatojánskou mušku, kladnou postavu.

Brouček 1. Pojmenování jednoslovné; onymicky derivované; apelativum brouček. 2. Substantivum brouček pochází ze staročeského brúk

149

. Brouk je všeobecné označení

pro hmyz s krovkami a pro takzvané světlušky „svatojánské broučky, mušky“; je také užíván jako expresivní výraz pro něco malého, milého, díťě. Zoonymum v tomto případě bylo zvoleno pravděpodobně jako symbol těchto kladných vlastností; Brouček svítí lidem a pomáhá jim; ale také pro malého broučka, který dělá chyby a učí se zodpovědnosti (stejně jako dítě). 3. Zoonymum bylo zvoleno pro svatojánskou mušku. „Broučku! Však já vím, že ty jsi brouček. Také prý vám říkají svatojánské mušky.“150

Janinka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; antroponymum Jana; odvozeno deminutivní příponou –in-ka. 148

Rejzek, 2001, s. 73 Rejzek, 2001, s. 90 150 Karafiát, 1994, s. 48 149

49

2. Osobní jméno Jana, jejíž staročeskou podobou je Johanka; jméno hebrejského původu; pochází z mužského jména Jan „bůh je milostivý, bohem daný, milostivý dar boží“151. Jejími hypokoristickými podobami jsou Janinka/Janička/Janča. Zoonymum bylo zvoleno pro Janinku, broučka, který byl velmi milostivý, moudrý, hodný, každému pomohl; velmi kladná postava, co nikdy neprovedla nic zlého. Symbol dobra. 3. Jméno bylo zvoleno pro hmyz.

Verunek 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pravděpodobně z hypokoristika Verunka; odvozeno deminutivní příponou –ek. 2. Jméno vzniklo z ženského antroponyma Veronika/Verona; znamená „nositelka vítězství“ nebo „pravý obraz“. Motivací tohoto pojmenování bylo zřejmě určení vztahu mezi Verunkou a Verunkem, patřících k sobě. Jedná se o berušku, která rovněž přináší lidem poselství. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro slunéčko sedmitečné. „Celinký červený jako oheň a ty černé oči se mu jenom jiskřily.“152

Verunka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba antroponyma Veronika; odvozeno deminutivní příponou –ka. 2. Variantou tohoto jména je Verona; jméno vzniklo pravděpodobně z řeckého Phereniké „nositelka (přinášející) vítězství“. Výklad tohoto jména bývá někdy spojován i s řeckolatinským slovem veraiconica „pravý obraz“.153 Význam pojmenování postavy by se mohl přiklánět spíše ke druhému výkladu jména. Souvisí s tím, že Verunka ukazovala lidem pravdu, zda se dostanou do pekla nebo do nebe. 3. Jedná se o jméno pro slunéčko sedmitečné. „Takový hezounký kulatý brouček sedí v trávě, celinký červený se sedmi krásnými, černými puntíky- a ty oči, ty krásné černé oči.“154 „I my už to víme. Když letíme nahoru, tak se dostanou do nebe, a když letíme dolů, tak se dostanou do pekla.“155 151

Knappová, 2003, s. 238 Karafiát, 1994, s. 64 153 Knappová, 2003, s. 304 154 Karafiát, 1994, s. 60 152

50

BROUČKOVA POZŮSTALOST Jeník 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba antroponyma Jan; odvození deminutivní příponou -ík; samohlásková alternace kvalitativní a:e. 2. Jméno pochází z hebrejského slova Jochánán „bůh je milostivý, bohem daný, milostivý dar boží“.156 Jeho další hypokoristika jsou např. Jeníček/Honza/Janíček. Motivace pojmenování není známa. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro kladnou postavu osla.

Dr. Kot 1. Pojmenování jednoslovné; jméno bylo přejato z apelativního základu praslovanského původu kot „kocour“.157 2. Z uvedeného apelativa pochází i příjmení Kot/Kott158. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro kocoura, doktora Kota.

Dr. Macek 1. Pojmenování jednoslovné; slovo přejaté; pochází ze slovanských jazyků, např. slovenštiny máčik, mačka „kočka“; je to také zdomácnělý výraz pro kocoura. 2. Jméno Macek/Máca159 je typickým kočičím jménem, zvláště pak pro kocoury; z tohoto důvodu jej autor pravděpodobně zvolil. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro kocoura lékaře.

Malena 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; je pravděpodobně hypokoristickou podobou antroponyma Magdaléna. 2. Jméno Malena má nejblíže k Magdaléna/Magdalena, není ale oficiálně zaznamenáno. Dále souvisí se jmény Mahulena a Marlena, která mají také základ ve jménu Magdalena. Je to antroponymum hebrejského původu - magdala „věž“. 155

Karafiát, 1994, s. 49 Knappová, 2003, s. 107 157 Rejzek, 2001, s. 292 158 Moldanová, 2010, s. 92 159 Sejkanič, 2001, s. 119 156

51

Může mít ale také podobnost se slovanským jménem Milena; bylo utvořeno od adjektiva milý „milá, milovaná“160. Jméno Malena bylo v tomto případě zvoleno pro krávu. Ve valašském nářečí toto jméno označuje krávu malinové barvy161. Jedná se o typ krav, které po prvním zabřeznutí dostaly své jméno jako např. krasula, sivěna, babuša, stračena aj.162 3. Jméno Malena bylo zvoleno pro krávu, kladnou postavu.

Dr. Morous 1. Pojmenování jednoslovné; apelativum morous. 2. Morous je expresivním výrazem a je vykládán jako mrzout a nevrlý člověk.163 Slovo bylo odvozeno z lat. Slovamörösus „mající zvláštní zvyky“164. Autor se pravděpodobně inspiroval charakteristickými povahovými rysy koček. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro kocoura předsedu.

Srna 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; apelativum srna. 2. Obecné jméno srna pochází ze slovanských jazyků např. sarna, sérna nebo z latinského cervus, vykládáno jako„rohaté zvíře“.165 Se jménem Srna může mít také souvislost antroponymum Serena; původ jména je latinský a znamená „jasná, světlá, veselá“166. Srna je také označení pro krávu, která se vyskytuje v horských oblastech a jejíž postava je štíhlá. Krávy získají své jméno tohoto typu např. po zabřeznutí, patří sem např. stračena, sivěna, černula, jahoda apod.167 Krávu Srnu zmiňuje například Jan Čep ve své povídce Dvojí domov.168 3. Zoonymum Srna bylo zvoleno pro krávu, kladnou postavu.

160

Knappová, 2003, s. 267 http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?id=jazyk&what=M 162 http://kott.ujc.cas.cz/ 163 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 187 164 Rejzek, 2001, s. 406 165 Rejzek, 2001, s. 628 166 Knappová, 2003, s. 291 167 http://kott.ujc.cas.cz/ 168 Čep, 1991, Dostupné z: http://hudi.hustej.net/katolicti%20spisovatele/ceska_katolici/ceska_cep.html 161

52

4.3. Josef Lada Ilustrátor knih pro děti i dospělé, oblíbený spisovatel, pohádkář a světoznámý malíř Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 v Hrusicích u Senohrab, a zemřel 14. prosince 1957 v Praze. Pocházel z venkova, z ševcovské rodiny. V dětství prodělal těžký pád a na jedno oko oslepl, tuto skutečnost však celý život tajil a i přesto, že jej tento defekt provázel celý život, jeho tvorbu neovlivnil a Lada tvořil velkolepá díla. Po dokončení Hrusické základní školy studoval v Praze malíře pokojů, školu ale nedokončil. Nakonec se vyučil knihařem - zlatičem, přičemž toto řemeslo jej zřejmě ovlivnilo v jeho budoucím povolání spisovatele a ilustrátora. „Snad proto, že jsem měl knihy rád, pro ten jejich obsah, ale i tvar, rád jsem je vázal a vlastně nechápu, proč jsem se pro knihařství nerozhodl původně.“169 Josef Lada se zpočátku věnoval pouze výtvarnému umění, velkou inspirací mu byli Adolf Kašpar a Mikoláš Aleš. V roce 1904 byly otištěny v časopise Máj poprvé čtyři jeho kresby. Lada se rozhodl studovat Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kam byl přijat. Měl ale již svůj vyhraněný styl kreseb a školské prostředí ho příliš nenaplňovalo, ze školy odešel a pokoušel své štěstí v redakcích, kam přispíval svými kresbami. Později začal pracovat v nakladatelství Melantrich, kde působil devatenáct let, ilustroval knihy a přispíval do dětských časopisů; pořádal také samostatné výstavy svých kreseb. Přátelil se s Jaroslavem Haškem, což také později vedlo ke spojení Haškových próz s Ladovými ilustracemi. „Jeho ilustrace a kresby inspirovaly mnohé básníky (Seifert, Hrubín, Brukner) k napsání veršů pro děti a vedly k vytvoření knížek, které patří k zlatému fondu dětské literatury.“170 S literární činností pro děti Josef Lada začal, když každodenně vymýšlel a vyprávěl pohádky svým dvěma dcerám. Ovlivnilo jej také jeho dětství, převážně pak při vytváření charakteru kocoura Mikeše a jeho přátel, kdy se inspiroval černým kocourem, kterého doma chovali. Josef Lada nejprve tvořil knihy pro nejmenší a říkadla, kdy text spíše doplňoval ilustrace (Moje abeceda, Kalamajka). Později se zařadil mezi autory moderní

169 170

Lada, 1974, s. 150 Chaloupka, 1985, s. 219

53

pohádky. Z jeho děl uvádím například Halekačky naší Kačky (1932), O chytré kmotře lišce (1937), Pohádky naruby (1939), O Mikešovi (1934) aj.

4.3.1. Zoonyma v knihách Josefa Lady Ve velké míře byla zoonyma nalezena také v dílech spisovatele Josefa Lady, ve kterých jsme zjistili celkem 38 zvířecích jmen. Vyskytují se zde jména především pro kočky, kocoury a koťata, psy, domácí zvířata (koza, kůzle, kozel, prase), lesní zvěř (vlk, medvěd), ale i exotická zvířata (papoušek, opice, lev). Charakter pojmenování jednotlivých zoonym většinou vyplývá z charakteristiky zvířete (barva srsti, zvukový projev, pohyb, velikost aj.). Ve většině případů se zde můžeme setkat s klasickými (všeobecně známými) jmény pro ta která zvířata, např. kočičí jména - Mícinka, Mour, jména pro psy – Hektor, Brok, Vořech atp., antroponyma se zde vyskytují v malé míře. Velmi zřídka se však můžeme dozvědět o původu jména, tedy proč bylo jméno zvířete zvoleno. Knihy Josefa Lady jsou ilustrovány samotným autorem.

BUBÁCI A HASTRMANI Bílá nožka 1. Pojmenování dvouslovné; derivované; adjektivum bílý a substantivum noha; souhlásková alternace měkčící h:ž. 2. Adjektivum bílý pochází ze slovanských jazyků například bialy, bélyj, nebo keltského belos „světlý, zářivý“.171 Substantivum noha má rovněž původ ve slovanských jazycích noga, nogá.172 Pojmenování bylo zvoleno na základě bílého zabarvení části těla; jedná se o jméno pro mládě (deminutivní tvar jména). 3. Zoonymum pro kůzle. Černochloupek 1. Pojmenování jednoslovné; slovo složené, derivované; adjektivum černý a substantivum chlup; odvozeno deminutivní příponou –ek; samohlásková alternace kvalitativně kvantitativní u:ou.

171 172

Rejzek, 2001, s. 76 Rejzek, 2001, s. 431

54

2. Adjektivum černý vzniklo ze staročeského črný nebo praslovanštiny czarny.173 Pojmenování bylo inspirováno černým zbarvením srsti zvířete a jméno bylo vybráno pro mládě (deminutivní podoba jména). 3. Zoonymum pro kůzle.

Ferda 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; je hypokoristickou podobou antroponyma Ferdinand. 2. Jméno Ferdinand je germánského původu a pochází ze staroněmeckého slova Fridudant; bylo rozšířeno španělštinou, vykládá se jako „odvaha k míru; míru se odvažující;

k jízdě

se

odvažující“.

Jeho

domácími

podobami

jmen

jsou

Ferda/Ferdík/Fery/Ferdyš.174 Antroponymum je zároveň i příjmením, a hypokoristikum Ferda/Ferdin175 jedním z častých zvířecích jmen. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro koně, který pracoval v cirkusu.

Chlupka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; apelativum chlup; odvozeno příponou –ka. 2. Jméno vzniklo pravděpodobně ze slovenského slova chlp.176 Motivace pojmenovaného zvířete souvisí s jeho chlupatým vzhledem. 3. Jedná se o zoonymum pro starou kozu. Klapkopýtko 1. Pojmenování jednoslovné; slovo složené a derivované; citoslovce klap a substantivum kopyto; odvozeno deminutivní příponou –ko; samohlásková alternace dloužící y:ý. 2. Apelativum kopyto pochází z ruského kopýto a polského kopyto „to, čím se kope“.177 Verbum klapat je pravděpodobně onomastického původu a má podobnost s anglickým slovem clap.178 Jméno této postavy bylo zvoleno na základě zvuku vydávaného klapotem kopyt malého zvířete (mláděte-deminutivní tvar). 3. Zoonymum pro kůzle. 173

Rejzek, 2001, s. 113 Knappová, 2003, s. 91 175 Sejkanič, 2001, s. 71 176 Rejzek, 2001, s. 232 177 Rejzek, 2001, s. 311 178 Rejzek, 2001, s. 282 174

55

Myška 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; odvozeno deminutivní příponou –ka z apelativa myš. 2. Substantivum myš pochází z praslovanských jazyků, například z polského mysz a ruského myš.179 Slovo bývá také používáno ve spojení „tiše a rychle jako myš“180. V tomto případě se jedná o rychlého a přítulného kocoura. Motivace pojmenování pravděpodobně souvisí s konotací rychlosti a mrštnosti zvířete, a sémanticko-motivačním vztahem kočka a myš. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro malého kocoura. Skákavka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pravděpodobně odvozeno z adjektiva skákavý; přípona –ka. 2. Apelativum skákavý je odvozeno z verba skákat/skákati „dějící se ve skocích“.181 Motivace pojmenování (Skákavka) byla inspirována pohybem skákajícího zvířete. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro kozu. Šedokrček 1. Pojmenování jednoslovné; slovo složené; adjektivum šedý a apelativum krk; souhlásková alternace měkčící k:č. 2. Adjektivum šedý pochází ze slovanských jazyků například szady, šěd’ziwy nebo sedój.182 Substantivum krk má původ např. v ruském kark „hrdlo“.183 Volba jména byla pravděpodobně inspirována šedým zbarvením části těla zvířete; jméno bylo zvoleno pro mládě (deminutivní podoba jména). 3. Zoonymum pro kůzle. Vořech 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pochází z apelativa ořech. 179

Rejzek, 2001, s. 416 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 181 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 182 Rejzek, 2001, s. 659-660 183 Rejzek, 2001, s. 324-325 180

56

2. Obecné jméno vořech je nespisovnou podobou substantiva ořech. Jméno je praslovanského původu např. orzech nebo ruštiny oréch.184 Z tohoto slova pochází i příjmení Vořech/Voříšek/Vořechovský.185 Jméno Vořech/Ořech/Voříšek je častým psím jménem, zejména se jedná o jména pro psy nečistokrevné (křížené) rasy. 3. Psí zoonymum.

Vrtinoha 1. Pojmenování jednoslovné; slovo složené; verbum vrtět a apelativum noha. 2. Verbum vrtět „krouživě otáčeti, pohybovati, otáčet“186. Pojmenování bylo zvoleno na základě vrtivého pohybu zvířete. 3. Zoonymum pro vlka. „Když viděl jídlo, celý se touhou třásl, byl rychlý a vrtěl ocasem.“187

KOCOUR MIKEŠ Bobeš 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Bobeš. 2. Osobní jméno Bobeš pravděpodobně pochází z českého antroponyma Josef. Jeho italskou hypokoristickou podobou je Beppe.188 Jméno je zároveň častým zoonymem Bobeš/Bobby/Boban/Bobe.189 3. Jméno bylo zvoleno pro kozla. „Byl to takový strakatý umouněnec a rozpustilý až hrůza. Zaháněl děti na strom, měl dlouhé vousy a uměl kroutit a blýskat očima jako čert.“190 Brundibár 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; apelativum brundibár. 2. Substantivum brundibár „bručoun, čmelák“ pochází z německého slova Brummbär „bručoun“.191 Jméno také konotuje něco velkého, neohrabaného, proto bylo zoonymum zvoleno pro velké zvíře - slona. 184

Rejzek, 2001, s. 452-453 Moldanová, 2010, s. 214 186 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 500 187 Lada, 1984, s. 90 188 Knappová, 2003, s. 111 189 Sejkanič, 2001, s. 31 190 Lada, 2011, s. 29 185

57

3. Sloní zoonymum. „Jako každý slon tak i Brundibár dobře věděl, jakou má sílu, a chtěl tou svou silou pomoci všude, kde jí bylo potřeba.“192

Forejtka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pravděpodobně z osobního jména Forejt; odvozeno příznakovou příponou –ka; slovotvorně lze zařadit k mužským přezdívkovým jménům typu Rychlonožka, Baghíra aj. 2. Jméno je německého původu a je přejato ze slova Vorreiter „přední jezdec, předjezdec“.193 Jeho dalšími podobami jsou například příjmení Forejta/Forajt/Forétar. Motivace pojmenování není známa. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro psa. Furťák 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; příslovce furt, odvozeno příponou -ák. 2. Svůj původ má pravděpodobně v příslovci furt „pořád“, které pochází z německého slova fort „dále, pryč“, ineinem fort „neustále“.194 Jedná se o pojmenování zlého psa z vesnice. Jméno bylo zvoleno i pro svou výraznou expresivitu (slovotvorná přípona –ák a hláskové složení f-u, r-t). 3. Zoonymum bylo zvoleno pro zápornou postavu psa.

Herodes 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Herodes. 2. Jméno a zároveň příjmení biblického původu; název získalo podle krutého biblického krále Heroda; je také označením pro krutého člověka.195 Lev je považován za krále zvířat. Antroponymum Herodes/Herod/Herodias/Herodo196 je také častým zvířecím jménem. 3. Zoonymum Herodes bylo zvoleno pro lva.

191

Rejzek, 2001, s. 91 Lada, 2009, s. 269 193 Moldanová, 2010, s. 82 194 Rejzek, 2001, s. 183 195 Moldanová, 2010, s. 63 196 Sejkanič, 2001, s. 86 192

58

Kačaba 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba antroponyma Kateřina. 2. Osobní jméno Kateřina/Katuše/Katka je řeckého původu (katharos) a jeho mužskou podobou je jméno Karel/Carolus „svobodný muž“197. Hypokoristickými podobami tohoto antroponyma jsou dále např. Káča/Katynka/Kaťulka; je zároveň i příjmením (Kačaba). Apelativum kačaba bývá také expresivním označením pro neobratnou osobu198 nebo malého člověka.199 Motivace tohoto pojmenování není známa. 3. Jedná se o zoonymum pro opici. Karfík 1. Pojmenování jednoslovné; osobní jméno Karfík. 2. Příjmení bylo pravděpodobně odvozeno z německého slova karpfe „kapr“.200 Jméno Karfík zde bylo patrně zvoleno na základě podobnosti s typickými psími jmény jako např. Bertík, Pepík, Alík, Mazlík, Kubík aj. 3. Zoonymum pro rozpustilého psa.

Kejhalka 1. Pojmenování jednoslovné; pravděpodobně odvozeno z verba kejhat; derivované příponou –l (kejhal) a přechylovací příponou –ka. 2. Jméno bylo odvozeno podle hlasitého husího křiku; kejhák název pro „krk“.201 Při pojmenování postavy se autor pravděpodobně inspiroval charakteristickými znaky husy; částí jejího těla a zvukovým projevem. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro husu. Klábosil 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; jméno odvozeno z verba klábosit pomocí přípony –l. 2. Výše uvedené verbum je expresivní podobou slovesa mluvit. Pravděpodobně pochází z praslovanského slova kolbositi a má podobnost i s litevským kalbeti „bavit se“.202 197

Knappová, 2003, s. 245 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 199 Moldanová, 2010, s. 79 200 Moldanová, 2010, s. 81 201 Rejzek, 2001, s. 280 198

59

Zvíře bylo pravděpodobně pojmenováno na základě svých řečových dovedností. 3. Jedná se o ptačí zoonymum pro papouška. „Seděl na špičce cirkusového stanu, aby kluci bez placení nepodlézali cirkusovou plachtu. Točil se tam nahoře jako holub na báni a pořád něco vykřikoval.“203 Kokeš 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; expresivní apelativum kokeš. 2. Substantivem kokeš bývá v některém z nářečí označován kohout204; z tohoto jména pochází také příjmení Kokeš/Kokš/Kokšal205. Motivace tohoto pojmenování je neznámá. 3. Jméno bylo zvoleno pro kozla.

Kotulka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; původ jména je nejasný. 2. Jméno pravděpodobně pochází z verba kotit, toulat se nebo substantiva kotula. Sloveso kotit pochází ze staročeského kotiti „kácet“ nebo praslovanského kotiti „vrhat mláďata“; může mít i souvislost s kot „kocour“.206 Verbum toulat se pochází z polského tula „koulet, točit“.207 Apelativum kotula je označením pro ozdobné kolečko na koňském postroji. Jeho deminutivní podobou je kotulka.208 Zoonymum Kotulka v tomto případě souvisí s kočičím pojmenováním a apelativním základem kot. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro kočku. Kulík 1. Pojmenování jednoslovné; pravděpodobně pochází z apelativa kulík. 2. Uvedené substantivum označuje druh bahenního ptáka (kulík zlatý).209 Slovo má nejspíše původ v apelativu koule a od něj odvozeného slovesa kulit. Pochází ze staročeských slov kule, kúle.210 Jméno bylo Kulík pravděpodobně zvoleno na základě podobnosti s typickými psími jmény např. Alík, Žulík, Bobík, Puntík apod.

202

Rejzek, 2001, s. 281 Lada, Mikeš, 2011, s. 190 204 Moldanová, 2010, s. 88; http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 205 Moldanová, 2010, s. 88 206 Rejzek, 2001, s. 316 207 Rejzek, 2001, s. 704 208 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 209 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 210 Rejzek, 2001, s. 318 203

60

3. Jméno bylo zvoleno pro psa. Kuňkalka 1.

Pojmenování

jednoslovné;

derivované;

pravděpodobně

odvozeno

z verba

onomatopoického původu kuňkat; derivované příponou –l (kuňkal) a následně přechylovací příponou –ka. 2. Sloveso bylo odvozeno z citoslovce kuňk.211 Zoonymum Kuňkalka bylo zvoleno na základě charakteristického zvukového projevu žáby. 3. Jméno bylo zvoleno pro žábu. Lyšaj 1. Pojmenování jednoslovné; pravděpodobně pochází z apelativa lišaj. 2. Substantivum lišaj (dříve lyšaj) je označením pro druh motýla (lišaj/lyšaj smrtihlav). Pochází ze západoslovenských nářečí lišaj, lišaja, liška.212 S nimi souvisí i lišej „zánětlivé onemocnění kůže“. V minulosti byl motýl symbol něčeho zlého, nebezpečného. Jeho etymologický původ je ve slově lichъ „špatný, zlý“. Jméno má také podobnost s adjektivem lysý „jsoucí bez porostu“ nebo lysina „lysé či světlé místo na hlavě“213. Zde se pravděpodobně jedná o pojmenování zvířete na základě jeho vnější podobnosti, kdy mohlo mít lysé nebo světlé místo na srsti. 3. Zoonymum pro psa. „Lyšaj byl vždycky kurážný pes a také při tom letu se docela nic nebál.“214 Mícinka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; odvozeno deminutivní příponou –in-ka; apelativum míca. 2. Expresivní podoba apelativa kočka; bylo derivováno z vábícího citoslovce mic.215 Zoonymum Míca/Mícinka/Micka216 je jedním z oblíbených jmen pro kočky. Z tohoto důvodu bylo zvoleno autorem. 3. Kočíčí zoonymum. 211

Rejzek, 2001, s. 334 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4603 213 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 169 214 Lada, 2011, s. 312 215 Rejzek, 2001, s. 392 216 Sejkanič, 2001, s. 125 212

61

Michálek 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba antroponyma Michal; odvozeno deminutivní příponou –ek. 2. Biblické jméno Michael/Michal hebrejského původu Micha-él „kdo jako bůh, podobný bohu“. Jeho hypokoristickými podobami jsou Míša/Mišan/Miška.217 V této podobě (Michálek) se vyskytuje jako jedno z nejčastějších českých příjmení.218 Souvislost s motivací tohoto jména není známa. 3. Jedná se o psí zoonymum. Mikeš 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pravděpodobně z hypokoristické podoby antroponyma Mikuláš/Mikoláš. 2. Jméno Mikuláš je řeckého původu, patrně z řeckého Nikoláos; je vykládáno jako „vítězný v lidu; vítězství lidu“.219 Domácí podoby tohoto jména jsou například Mikša/Miki/Mikuš. Z uvedeného antroponyma pochází i příjmení Mika (Mikulass), svůj původ má ve 13. století.220 Motivace tohoto pojmenování není známa. Jméno Mikeš/Mikesh/Miki221 se však stalo ustálenou podobou jmen pro kočky. 3. Jméno bylo zvoleno pro mluvícího a učeného kocoura Mikeše. Myška 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pochází ze substantiva myš; odvozeno deminutivní příponou –ka. 2. Substantivum myš pochází z praslovanských jazyků, například z polského mysz a ruského myš.222 Motivace pojmenování není známa. 3. Jméno bylo zvoleno pro cirkusového medvěda.

217

Knappová, s. 131 Moldanová, 2010, s. 118 219 Knappová, s. 131 220 Moldanová, 2010, s. 118 221 Sejkanič, 2001, s. 121 222 Rejzek, str. 416 218

62

Nácíček 1.

Pojmenování

jednoslovné;

derivované;

hypokoristická

podoba

antroponyma

Ignác/Ignát; odvozeno deminutivní příponou -íček. 2. Jméno pochází z latinského ignitus a vykládá se jako „oheň, rozpálený, horlivý, později zrozený“.223 Jeho dalšími hypokoristickými podobami jsou Ignácek/Nácek/Nácíček. Apelativum nácek je také expresivním označením pro adjektivum hloupý a substantivum břicho.224 Motivace tohoto pojmenování není známa. 3. Zoonymum pro malého kocoura bílé barvy. „Tenhle mrňous nám má nahradit Mikeše? No, to se teda uz těšim, jak si spolu vyjedem na motocyklu! S takovým Nácíčkem!“A jméno Nácíček už novému kocourkovi zůstalo.“225 Pašík 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; expresivní výraz pro substantivum vepř. 2. Apelativum pašík je odvozeno z vábícího citoslovce paš paš226. Autor zoonymum zvolil pravděpodobně pro charakteristickou podobu oslovení prasete. 3. Zoonymum bylo autorem zvoleno pro vepře, který mluvil.

NEZBEDNÉ POHÁDKY Babík 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; osobní jméno Baba; deminutivní přípona –ík. 2. Příjmení Baba/Bába/Babík pochází z apelativa baba, které je zároveň označením pro zbabělého a bojácného člověka227. Jméno Babík zde bylo zvoleno na základě podobnosti s typickými zvířecími jmény např. Alík, Vilík, Puntík, Žolík apod. 3. Jedná se o jméno pro malého kocoura. Bělka 1.

Pojmenování

jednoslovné;

derivované;

Běla/Běluše; odvozeno deminutivní příponou –ka.

223

Knappová, 2003, s. 104 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 225 Lada, 2009, s. 84 226 Rejzek, 2001, s. 473 227 Moldanová, 2010, s. 28 224

63

hypokoristická

podoba

antroponyma

2. Jméno Běla pochází z obdobných antroponym cizího původu například Blanka/Bianca. Její výklad je „bílá, čistá“228. Dalšími hypokoristiky tohoto antroponyma jsou například Bělinka/Bělča/Běluše. Etymologický původ uvedeného jména pochází např. z polského biały nebo ruského bélyj.229 Jméno Bělka zde bylo vybráno pro kozu, pravděpodobně byla takto pojmenována pro své bílé zbarvení srsti. 3. Zoonymum pro kozu. Mour 1. Pojmenování jednoslovné; apelativum mour. 2. Substantivum mour „uhelný prach“ pochází například ze slovanských jazyků múr, mur, nebo litevského máuras „usazenina“.230 Z tohoto substantiva je odvozeno adjektivum mourovatý „zbarvený do černa“231. Jméno Mour/Mourek/Mourin232 je také typickým zvířecím jménem. Výběr zoonyma byl pravděpodobně inspirován zbarvením kocoura. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro starého kocoura.

O CHYTRÉ KMOTŘE LIŠCE Brok 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; apelativum brok. 2. Jméno pochází z německého slova Brocken „drobek, úlomek, kousek“ a také souvisí s brechen „zlomit, rozbít“.233 Apelativum brok je označením pro kulatou střelu ze slitiny olova a antimonu.234 Brok je používán ke střelbě z pušky např. v myslivosti a souvisí s uvedeným zoonymem. Jedná se o jméno pro psa, který patřil myslivci. Brok235 je také jedním z typických psích jmen. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro puntíkatého mysliveckého psa.

Dunaj 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; proprium Dunaj.

228

Knappová, 2003, s. 201 Rejzek, 2001, s. 76 230 Rejzek, 2001, s. 409 231 Rejzek, 2001, s. 409 232 Sejkanič, 2001, s. 122 233 Rejzek, 2001, s. 90 234 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 235 Sejkanič, 2001, s. 33 229

64

2. Jméno bylo pravděpodobně odvozeno z hydronyma (vlastního jména vodních toků) Dunaj. Pochází z německého jména Donau.236 Motivace tohoto pojmenování není známa. Zoonyma Dunaj/Dunajka/Duna237 jsou jmény pro zvířata. 3. Jedná se o zoonymum pro psa.

Hektor 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; slovo přejaté; antroponymum Hektor. 2. Jméno pochází pravděpodobně z řecké mytologie (Hector) a je typickým jménem pro psy - Hektor.238 Z toho důvodu jej autor zvolil. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro psa. Sultán 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; apelativum sultán. 2. Substantivum sultán pochází z tureckého slova sultan „vláda“, později také z německého Sultan.239 Jedná se o název titulu panovníka v islámských zemích. Antroponymum Sultán240 je častým a typickým psím jménem, proto jej autor zvolil.241 3. Jméno bylo zvoleno pro loveckého psa. Štěbetalka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; odvozeno příponou –l a přechylovací příponou -ka z verba štěbetat. 2. Sloveso štěbetat je expresivní podobou verba hovořit, mluvit. Bývá také ustáleným spojením „byl štěbetavý jako straka“.242 Výběr zoonyma byl pravděpodobně inspirován zvukovým projevem straky. 3. Jméno bylo zvoleno pro straku, která svolávala lišky.

236

http://www.slovnik.cz/ Sejkanič, 2001, s. 56 238 Sejkanič, 2001, s. 86 239 Rejzek, 2001, s. 647 240 Sejkanič, 2001, s. 158 241 Pozn.: O jménech tohoto typu (Sultán, Alík, Hektor aj.) se více můžeme dozvědět v kapitole č. 2.4. 242 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 237

65

Závěr Tato bakalářská práce s názvem „Zoonyma v dětské literatuře“ si kladla za cíl shromáždit a charakterizovat zoonyma, vlastní jména zvířecích hrdinů z literární oblasti pro děti, zejména z knih spisovatelů Václava Čtvrtka, Jana Karafiáta a Josefa Lady. Zvířecí jména byla charakterizována po stránce formální a sémanticko-motivační, práce měla za úkol postihnout jejich hlavní funkce. První kapitola podává obecné informace o onomastice, její historii, osobnostech onomastiky a dále uvádí její základní členění. Další kapitola se zabývá samotnými zoonymy. V první části kapitoly je uvedena jejich obecná charakteristika, uvedli jsme také rozdělení těchto jmen společně s jejich příklady. Kapitola je také věnována zoonymům literárním, obecné charakteristice a členění zvířecích literárních jmen. V poslední části kapitoly jsou stručně charakterizována zoonyma, se kterými se můžeme setkat ve světové literatuře a filmu. Třetí kapitola byla věnována předmětu literární onomastiky. Kromě její charakteristiky jsme také uvedli stručnou historii této vědní disciplíny a vysvětlili pojem literární jméno. V další části byly rozebrány jeho základní druhy a typy. Následně se pak kapitola zabývala funkcemi literárního jména, které jsou důležité při hodnocení zoonym. Tyto funkce jsou aplikovány nejen na vlastní jména zvířecích hrdinů, ale na každé vlastní jméno (literární jméno) v literatuře. Stěžejní, čtvrtá kapitola, se zabývá zoonymy v dětské literatuře zvolených autorů. Její první část se zabývala biografií dotyčného spisovatele, především z pohledu motivace při výběru literárního jména, v tomto případě zoonyma, dále stručně charakterizuje nejčastější typy zoonym každého autora (podle četnosti jejich výskytu). Druhá část kapitoly má slovníkový charakter. U každé knihy, která obsahovala zoonyma, jsou seřazena tato jména abecedně. Zoonyma jsou popsána po formální a sémanticko-motivační stránce, dále je uvedena charakteristika postavy, ke které zvířecí vlastní jméno náleží. Analyzováno bylo celkem 119 zvířecích jmen. Většina zde nalezených zoonym je jednoslovných, s dvouslovným zoonymem jsme se setkali pouze v jednom případě (Bílá nožka). Zoonyma můžeme zařadit do jednotlivých skupin literárních jmen, podle teorie Žanety Dvořákové a jejích Specifik literárních antroponym. Z necelých 120 zoonym uvedeme příklady literárních zoonym rozřazených podle třídiče Dvořákové, ta rozlišujeme

66

například na zoonyma s lidským jménem (Amálka, Tereza, Tobiáš, Josef), konvenční (typická) jména zvířat (Rex, Brok, Alík, Azor), jména utvořena na základě zvířecích vlastností a činností reálných (Brundibár, Černochloupek, Kudrna), jména tvořena na základě fiktivních vlastností, nereálných (Hromburác), zoonyma onomatopoická, tvořena zvukem zvířete (Štěbetalka, Kejhalka, Kuňkalka), proprializovaná apelativa (pašík Pašík, brouček Brouček, kocour Kot), systémová jména, která spolu vzájemně souvisí (Čert Čmert, Hupert - Hubertka), jména, která mohou být tvořena rýmovanými echy (veverka Barka, štika Rafika, kočka Pitipačka, kocour Mour). Kromě antroponym osobních, ze kterých ve velké míře tato zoonyma pochází, jsou zde zastoupena i příjmení (Burdych, Karkoška, Havrda) a hypokoristické podoby antroponym (Ferda, Filipka, Honza, Dórinka). Další jména, která se zde vyskytují, jsou například zoonyma přejatá z cizích jazyků (především u V. Čtvrtka, a to z německého jazyka - Karbous, Heršpic, Cvíbrk), nebo exotická jména (Ibrahím, Sultán). Objevují se i pojmenování, která vznikla z apelativ (Kobliha, Voříšek, Ouško, Žemlička, Lusk, Líčko), nebo toponym (Dunaj). Četnost výskytu těchto typů zoonym je zaznamenán v následujícím grafu.

Typy literárních zoonym Antroponyma Jména onomatopoická Jména vyjadřující vztah postav… Konvenční jména (typická) Proprializovaná apelativa Připisované vlastnosti (fiktivní) Rýmovaná echa Toponyma Vlastnosti zvířat Vnější vlastnosti, vzhled 0

J. Lada J. Karafiát V. Čtvrtek

5

10

15

20

25

30

Graf 1: Typy literárních zoonym

Jiné způsoby rozdělení literárních jmen (včetně zoonym) jsou uvedeny v kapitole 3.1. Lze je roztřídit na jména autentická, realistická a autorská. V případě literárních zoonym patří do první skupiny fakticky prokazatelná jména, všeobecně známá – autentická

67

(Dunaj, Ibrahím, Ferdinand, Princ, Turek). Druhým typem jsou jména realistická, většinou se jedná o antroponyma (Otylka, Tereza, Damián, Verunka), která se prolínají se třetí skupinou – jmény autorskými. Ta lze rozdělit na dva typy jmen, nejprve ta, která jsou rovněž autorská, ale jsou používána i v antroponomastické soustavě (Zinaida, Ferdinand, Hektor) a jména čistě autorská, nápaditá, originální (Bimbambo, Klabizňák, Pitiperka, Kratimůra, Pitipačka, Žumbarda apod.). Pojmenování mohou vznikat ze jmen obecných (Divizna, Kobliha, Brouček, Pašík), z vlastních jmen osobních (Damián, Tereza, Otylka), ze jmen národnostních (Turek), geonym (Dunaj), dále přejímáním z cizích jazyků (latina - Bonifác, Rex; němčina – Norbert, Heršpic, Karbous; hebrejština - Emanuel, Tobiáš; arabština – Ibrahím aj.). Jména mohou být také tvořena formálními (slovotvornými) procesy, v největším počtu derivací, zejména sufixací pomocí deminutivních přípon –ka, -inka, -ek, -ička, -ko, ík, -íček (Otylka, Nácíček, Lukášek, Šedokrček, Pepička, Kulík aj.), augmentativních sufixů –ák (Klabizňák), přípony –ka (Forejtka), -in-ka (Janinka, Mícinka), -ous (Karbous), expresivní příponou -anda (Prachanda), či kombinací přípony –l a přechylovací přípony ka (Kejhalka, Štěbetalka). Další kombinace tvoření jmen, zejména zvířecí jména autorská, se zde vyskytují například v podobě spojení citoslovce a sufixu –ka (Juchelka), apelativa a citoslovce (Pizizubka, Žumbarda), jména tvořena příslovcem (furt- Furťák), apelativním základem – kot (Kotulka, Kot). Objevují se i taková vlastní jména zvířat, která byla utvořena zvláštními způsoby, např. číslovkou (Stovka), pomocí využití podobných, zdánlivě stejných souhlásek (Pitipačka - Pitiperka; Hubertka - Hupert, Čert - Čmert), pomocí aliterace (bernardýn Havrda, kozel Kokeš a Bobeš) apod. Zoonyma mohou být dále tvořena například derivací (Kucbaba, Kubernát, Cvíbrk), zkracováním (Julča, Ferda), v menším počtu byla některá jména utvořena skládáním a zpětnou derivací (Hromburác, Černochloupek). Vyskytují se zde také jména libozvučná (Šimísek, Nácíček), rýmovaná (Filipka, Pizizubka), expresivní (tvořena pomocí expresivních přípon a hláskového skladu -Žužlík, Furťák), či jména nespisovná (Vořech). Důležitou součástí literárních jmen jsou také jejich funkce, které ovlivňují výběr literárního jména (viz kapitola 3.3.). Také při charakteristice jmen zvířecích hrdinů jsou i

68

zde zastoupeny všechny tyto funkce. Základní individualizační funkce je uplatněna tehdy, když jméno značí konkrétní či výjimečnou postavu, která může být všeobecně známá (kocour Mikeš, postava Broučka a Janinky, motýl Emanuel, kozel Bobeš, medvěd Hromburác aj.). Druhou funkcí, která odkazuje na reálná, dříve známá místa nebo postavy, která se mohou vyskytovat i v jiných dílech, je funkce asociační (Herodes, Josef, Ibrahím, Dunaj, Barka). Následující funkce, která je uplatněna především v umělecké literatuře, je funkce klasifikující, která sociálně zařazuje a klasifikuje postavu. Zvolená zoonyma zde jsou zařazována z několika hledisek např. místní (s vlivem nářečí -krávy Srna a Malena, sova Prachanda), národnostní (tropický motýl Ibrahím, pes Turek, lev Herodes, slon Bimbambo), náboženské (žáby Josef a Márinka, Tobiáš). Z části je také charakterizována postava z hlediska genderového, kdy ale bývá problém ze začleněním jmen, která jsou oboupohlavní, nebo neodpovídají svému pohlaví (opice Kačaba, pes Forejtka, kocour Divizna). Velmi důležitá je také funkce charakterizační, která se týká především fiktivních jmen, přezdívek nebo jmen místních. Řadíme sem tzv. mluvící jména, která můžeme rozdělit do tří skupin podle typu motivace pojmenování, týkající se duševních vlastností (medvěd Brundibár, kocour Morous), tělesných vlastností (Černochloupek, Bělka, Hrstička, Šedokrček ), nebo oblíbené činnosti či prostředku této činnosti (Vrtinoha, Klábosil, Klapkopýtko, Juchelka, Skákavka, Metýnka, Hudeček). Poslední funkcí, kterou lze ve velké míře při hodnocení literárních jmen uplatnit, je funkce estetická, která shrnuje druh účinku jména a formální stránku podoby jmen; zde je využita např. aliterace (bernardýn Havrda, kozel Kokeš), libozvučnost (Šimísek, Babík, Nácíček), rýmy (Pitipačka, Filipka, Pizizubka), neobvyklý hláskový sklad (Klabizňák, Makolíček, Kratinožka), ozvláštnění jména (Holdegrón) apod. O sémanticko-motivační stránce zoonym vypovídá zejména kapitola č. 4., ve které je tato charakteristika u každého jména zvířecího hrdiny uvedena v bodě 2. Na základě analýzy zvířecích vlastních jmen jsme zjistili, že nejčastější motivací pojmenování je charakteristický vnější vzhled (Lyšaj, Chlupka, Žemlička), barva (Bělka, Uhlík, Šedokrček), či zvukový projev zvířete (Štěbetalka). S tímto častým typem pojmenování zvířete souvisí i jeho velikost; pokud se jedná o jména pro drobná zvířata, jsou většinou zakončena deminutivní příponou (vosa Otylka, cvrček Makolíček, brouk Lukášek, hraboš Hrstička, rybka Krapítko). S tělesnými vlastnostmi zvířete souvisí i jeho

69

duševní stránka a výběr jména. Je tedy možné zjistit, zda se jedná o kladnou, či zápornou postavu (Furťák – zlý pes, Amálka – kladná postava). Setkáváme se také se jmény, která byla zvolena na základě typických jmen pro psy nebo kočky (Žulík, Hektor, Mour, Brok, Vořech). Některá zoonyma byla také inspirována podobností těchto jmen, avšak častými zoonymy v běžném užívání nejsou (Karfík, Babík - Alík). Místo, kde se zoonymum vyskytuje, bývá také součástí pojmenovávacího aktu (ryba Krapítko – krápati). Setkáváme se zde i se jmény, které souvisejí s tím, k čemu nebo ke komu náleží (pes Brok – myslivecký pes, bažantice Hubertka – sv. Hubert). Z velké části také bývá motivace pojmenování nejasná (Jepinka, Jeník, Šimísek, Kačaba, Kokeš, Prachanda, Pírko), především pokud se jedná o literární jména autorská, neboť není možné zjistit autorův záměr a lze se jen domnívat, proč byla zvířecí postava takto pojmenována, pak je obtížné původ a motivaci pojmenování odhalit. Bakalářská práce je zakončena abecedně seřazeným rejstříkem všech nalezených literárních

zoonym, v závěru práce je pak uveden seznam použité literatury a

internetových zdrojů. V této bakalářské práci jsme se zabývali rozsáhlou a doposud málo probádanou kapitolou o jménech zvířecích hrdinů v dětské literatuře, která je díky své originálnosti a hravosti jmen velmi zajímavá a unikátní. Literární onomastika se v budoucnu jistě bude zabývat literárními zoonymy a vznikne ještě mnoho dalších studií a odborné literatury na toto téma.

70

5. Abecední seznam zoonym Amálka ....................... 26 Azor ............................ 26 Babík ........................... 61 Barka........................... 65 Bělka ........................... 67 Beruška ....................... 26 Bílá nožka ................... 52 Bobeš .......................... 55 Bonifác ....................... 66 Brok ............................ 67 Brouček ....................... 47 Brundibár .................... 55 Burdych ...................... 65 Cvíbrk ......................... 65 Černochloupek ............ 66 Čert ............................. 30 Čmert .......................... 31 Damián ....................... 66 Divizna ....................... 66 Dórinka ....................... 41 Dr. Kot ........................ 49 Dr. Macek ................... 49 Dr. Morous ................. 50 Dunaj .......................... 62 Emanuel ...................... 66 Ferda ........................... 66 Ferdinand .................... 37 Filipka ......................... 42 Forejtka ....................... 55 Furťák ......................... 56 Harýzek ....................... 31 Havrda ........................ 65 Hektor ......................... 66 Herodes ....................... 67 Heršpic ........................ 34 Holdegron ................... 39 Honza .......................... 49 Hromburác .................. 65 Hrstička....................... 67

Hubertka..................... 68 Hudeček ..................... 27 Hupert ........................ 34 Chlupka ...................... 53 Ibrahím ....................... 65 Janinka ....................... 66 Jeník ........................... 68 Jepinka ....................... 27 Josef ........................... 28 Juchelka ..................... 39 Julča ........................... 42 Kačaba ....................... 56 Karbous ...................... 65 Karfík ......................... 67 Karkoška .................... 33 Kejhalka ..................... 57 Klabizňák ................... 66 Klábosil ...................... 67 Klapkopýtko............... 67 Kobliha....................... 28 Kokeš ......................... 57 Konrád ....................... 28 Kotulka....................... 57 Krapítko ..................... 67 Kubernát..................... 40 Kucbaba ..................... 66 Kudrna ....................... 23 Kulík .......................... 58 Kuňkalka .................... 58 Líčko .......................... 65 Lukášek ...................... 66 Lusk ........................... 44 Lyšaj........................... 58 Makolíček .................. 67 Malena ....................... 49 Márinka ...................... 67 Metýnka ..................... 67 Mícinka ...................... 52 Michálek .................... 59

71

Mikeš .......................... 59 Mour ........................... 61 Myška ................... 53, 60 Nácíček....................... 60 Norbert ....................... 66 Otylka ......................... 66 Ouško ......................... 40 Pašík ........................... 60 Pepička ....................... 66 Pírko ........................... 68 Pitipačka ..................... 28 Pizizubka .................... 40 Pozlátko ...................... 29 Prachanda ................... 36 Princ ........................... 44 Prskavec ..................... 44 Rafika ......................... 65 Rex ............................. 66 Skákavka .................... 67 Srna ............................ 50 Stovka......................... 66 Sultán ......................... 16 Šedokrček ................... 66 Šimísek ....................... 66 Šuchaj ......................... 36 Tereza ......................... 65 Tobiáš ......................... 65 Turek .......................... 65 Uhlík........................... 67 Verunek ...................... 48 Verunka ...................... 48 Větrník ....................... 36 Vořech ........................ 52 Vrtinoha ..................... 54 Zinaida ....................... 66 Žemlička..................... 67 Žulík ........................... 67 Žumbarda ................... 41 Žužlík ......................... 66

6. Prameny Akademické práce: 1. DVOŘÁK, Ondřej. Jan Karafiát a jeho reflexe Broučků. Olomouc, 2009. 78 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. 2. KROHOVÁ, Jana. Vlastní jména v české a chorvatské verzi překladu knihy Harry Potter a Kámen mudrců. Brno, 2011. 116 s. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. 3. ROMANOVSKÁ, Petra. Vlastní jména zvířat a jejich hypokoristika ve Slavkově u Brna a okolí. Brno, 2008. 92 s. Diplomová práce. Masarykova Univerzita.

Odborná literatura: 4. BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011. 143 s. ISBN 978-80-7420-018-2. 5. ČECHOVÁ, Kateřina. Jméno není jen slovo, aneb, 5000 psích jmen. Vyd. 1. V Brně: Datel, 2000. 93 s. ISBN 80-902547-5-6. 6. ČERVENÁ, Vlasta. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky: [studentské vydání. Vyd. 4. Praha: Academia, 2007. 647 s. ISBN 978-80-200-1446-7. 7. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106484-X. 8. FORMÁNEK, Václav. Josef Lada. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1981. 65 s. 9. CHALOUPKA, Otakar. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Albatros, 1985. 480 s. 10. CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti: významní autoři a jejich tvorba: díla neznámých tvůrců staré literatury: nejčastější literární termíny: hlavní literární skupiny a směry: historická období. Vyd. 1. Brno: Centa, 2005. 1116 s. ISBN 80-86785-03-3. 11. KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude vaše dítě jmenovat? Vyd. 3. (dopl. a přeprac.). Praha: Academia, 2002. 358 s. ISBN 80-200-0775-X. 12. LADA, Josef. Kronika mého života. 6. vyd., 1. vyd. v Odeonu. Praha: Odeon, 1974. 364 s. Klub čtenářů; sv. 356. 72

13. LADOVÁ, Alena. Můj táta Josef Lada. 2. vyd. Praha: Riosport-press, 1999. 193 s., front. ISBN 80-86221-19-9. 14. MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení. Vyd. 3., (2. v Agentuře Pankrác). Praha: Agentura Pankrác, 2010. 229 s. ISBN 978-80-86781-14-3. 15. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Vyd. 1. Voznice: Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. 16. SEJKANIČ, Ivan. Dej mi jméno! : [více než 34000 jmen pro psy, kočky, koně a další domácí zvířata]. Vyd. 1. Praha: PLOT, 2001. 203 s. ISBN 80-902603-8-1. 17. ŠLOSAR, Dušan. Tisíciletá. 1. vyd. Praha: Horizont, 1990. 118 s. 18. ŠRÁMEK, Rudolf. Úvod do obecné onomastiky. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita, 1999. 191 s., [19] s. obr. příl. ISBN 80-210-2027-X.

Pohádky: 19. ČTVRTEK, Václav. Duha a jelen Stovka. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1966. Ilustrace Jan Kubíček, 55 s. 20. ČTVRTEK, Václav. Kočičiny kocourka Damiána. Praha: Fragment, 2008. 67 s. ISBN 978-80-253-0563-8. 21. ČTVRTEK, Václav. Kosí strom. 3. Vyd. V nakl. Artur 1. Praha: Artur, 2009. 59 s. ISBN 978-80-87128-32-9. 22. ČTVRTEK, Václav. Kuňky z žabí tůňky. 4. vyd. (1. samostatné). Praha: Albatros, 2006. 59 s. Hajaja. ISBN 80-00-01897-7. 23. ČTVRTEK, Václav. Maková panenka. Praha: Albatros. 1995. 30 s. ISBN 80-0000152-7 24. ČTVRTEK, Václav. O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi. Praha: Albatros. 2000. 83 s., ISBN 80-00-00796-7. 25. ČTVRTEK, Václav. Pohádka o ptáku Klabizňákovi. Praha: Albatros, 1988. 40 s. 26. ČTVRTEK, Václav. Pohádkový kalendář. 1. Vyd. Hradec Králové: Kruh, 1969. 87 s. 27. ČTVRTEK, Václav. Pohádkový rok. 1. Vyd. Praha: Panorama, 1985. 195 s. 73

28. ČTVRTEK, Václav. Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky. Praha: Albatros, 1990. 117 s. ISBN 80-00-00105-5. 29. ČTVRTEK, Václav. To nejlepší pro nejmenší. Praha: Albatros, 2006. 159 s. ISBN 80-00-02009-2. 30. ČTVRTEK, Václav. Zpívající psíci při měsíci. 1. Vyd. Praha: Albatros, 2011. 46 s. ISBN 978-80-00-02848-4 31. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Vizovice: Lípa, 1994. ilustrace Ondřej Sekora, 77 s. ISBN 80-285-025-2. 32. KARAFIÁT, Jan. Broučkova pozůstalost. Praha: Kalich, 1991. 91 s. ISBN 807017-288-6. 33. LADA, Josef. Bubáci a hastrmani. Praha: Albatros, 1984. 121 s. 34. LADA, Josef. Mikeš. Praha: Albatros, 2009. 340 s. ISBN 978-80-00-01755-6. 35. LADA, Josef. Mikeš. Praha: Albatros, 2011. 336 s. ISBN 978-80-00-02807-1. 36. LADA, Josef. Nezbedné pohádky. Praha: Albatros, 1983.143 s. 37. LADA, Josef. O chytré kmotře lišce. Praha: Albatros, 1993. 91 s. ISBN 80-0000232-9.

Studie: 38. DVOŘÁKOVÁ, Žaneta. Asociační funkce vlastních jmen v literatuře. In: DAVID, J., M. HARVALÍK a M. ČORNEJOVÁ. Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky: IV. česká onomastická konference, Ostrava 15.–17. září 2009. 2010. vyd. PrahaOstrava, 2010. s.138-145. ISBN 978-80-7368-779-3. 39. DVOŘÁKOVÁ, Žaneta. Česká teorie literární onomastiky. Acta onomastica. 2010, s 453-465. Dostupné z: http://zprochazkova.wz.cz/ceska%20onomastika.doc 40. DVOŘÁKOVÁ, Žaneta. Jména umělých lidí v literatuře, Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/plonedata/wucl/Fantasticka_literatura/Dvorakova_Prispev ek.doc 41. DVOŘÁKOVÁ, Žaneta. Specifika literárních antroponym. Acta onomastica. 2010, s. 453-465. Dostupné z: http:// zprochazkova.wz.cz/antroponyma.doc

74

42. DVOŘÁKOVÁ, Žaneta. Úvod do literární onomastiky. Ostrava, 2013. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/svetvedy/Zaneta_Dvorakova/Uvod_do_literarni_onomastiky. pdf 43. HÁJKOVÁ, Eva. Jména pro české „domácí mazlíčky“. In: DAVID, J., M. HARVALÍK a M. ČORNEJOVÁ. Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky: IV. česká onomastická konference, Ostrava 15.–17. září 2009. 2010. vyd. PrahaOstrava, 2010. s.172-178. ISBN 978-80-7368-779-3. 44. KNAPPOVÁ, Miloslava. Funkce vlastních jmen v literárních textech. In: Onymia v literárnom diele. Praha, 1992. s. 12-16. 45. PASTYŘÍK, Svatopluk. Studie o současných hypokoristických podobách rodných jmen v češtině. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudemus, 2003. 141 s. ISBN 80-7041569-X.

Internetové zdroje: 46. ABC Svatých. Abeceda Svatých [online]. [cit. 2013-06-28]. Dostupné z: http://www.abcsvatych.com/mesice/a11/listopad3.htm 47. Biblický slovník Adolfa Novotného. Biblický slovník [online]. KALICH, 19561952 [cit. 2013-06-29]. Dostupné z: http://biblickyslovnik.pleva.info/#azor 48. Valašské

Athény:

Slovník

jazyka

valašského.

SDRUŽENÍ

VALAŠSKÉ

ATHÉNY. Sdružení Valašské Athény [online]. 2006 [cit. 2013-06-28]. Dostupné z: http://divadloschod.cz/val.atheny/?id=jazyk&what=M 49. Čep, Jan: povídka Dvojí domov. [online]. [cit. 2013-06-14]. Dostupné z: http://hudi.hustej.net/katolicti%20spisovatele/ceska_katolici/ceska_cep.html 50. Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR, v.v.i. [online]. [cit. 2013-06-14]. Dostupné z: http://kott.ujc.cas.cz/ 51. HOVORNA. Holdegron. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR, v.v.i. Naše řeč [online]. 1925 [cit. 2013-06-14]. Dostupné z: http://naserec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1249

75

52. Http://nasiptaci.cz/dat/sovy.htm. [online]. [cit. 2013-06-12]. 53. Pomístní názvy ve Zvánovicích a okolí. Oficiální stránky města Zvánovice [online]. 2009 [cit. 2013-06-14]. Dostupné z: http://obeczvanovice.cz/pomistni-nazvy/ 54. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR, v.v.i. Internetová jazyková příručka [online]. 2008 [cit. 2013-06-14]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/ 55. Latinský slovník on-line. Latinsko-český slovník on-line - latinsky.cz [online]. 2009 [cit. 2013-06-12]. Dostupné z: http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/latinsko-cesky/ 56. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ. Slovník spisovného jazyka českého [online]. 2011 [cit. 2013-06-14]. Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php 57. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR, v.v.i. Vokabulář webový: Webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online]. [cit. 2013-06-14]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx 58. Vícejazyčný slovník-německý. VÍT, Martin. Vícejazyčný slovník [online]. 1995 [cit. 2013-06-12]. Dostupné z: http://slovnik.cz

76