Znalosti v poskytování první pomoci u žáků středních škol na Krnovsku

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy

Martina Neugebauerová VI. ročník – kombinované studium Obor: Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro střední odborné školy

Znalosti v poskytování první pomoci u žáků středních škol na Krnovsku Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jana Majerová

Olomouc 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a čerpala jen z uvedených zdrojů. Jejich seznam uvádím v závěru práce.

V Olomouci dne 31. března 2012 Martina Neugebauerová

Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat Mgr. Janě Majerové za odborné vedení diplomové práce, poskytování cenných rad a materiálových podkladů k práci. Její věcné připomínky a názory byly nepostradatelné pro vypracování mé diplomové práce, stejně tak její lidský přístup, jenž mi výrazně napomáhal nejen při dílčích konzultacích, ale také v době studia. Další poděkování patří všem respondentům za spolupráci při vyplňování dotazníků a také těm, kteří mi pomohli při zpracování této diplomové práce.

OBSAH 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 6

2

CÍL PRÁCE............................................................................................................. 9

3

TEORETICKÉ POZNATKY .............................................................................. 10 3.1 Historie první pomoci ....................................................................................... 10 3.1.1 Organizování první pomoci ................................................................. 12 3.1.2 Vývoj v našich zemích ......................................................................... 14 3.1.3 Symboly záchranářů............................................................................. 17 3.2 Definice první pomoci ...................................................................................... 19 3.3 Trestní zákon o neposkytnutí pomoci ............................................................... 19 3.4 Fáze první pomoci ............................................................................................ 20 3.4.1 Laická první pomoc ............................................................................. 20 3.4.2 Technická první pomoc........................................................................ 21 3.4.3 Odborná přednemocniční pomoc ......................................................... 21 3.4.4 Nemocniční péče .................................................................................. 22 3.5 Integrovaný záchranný systém (IZS) ................................................................ 22 3.5.1 Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů ................................................................................. 22 3.5.2 Složky Integrovaného záchranného systému ....................................... 23 3.6 Aktivace záchranného řetězce .......................................................................... 27 3.6.1 Struktura telefonátu na tísňovou linku ................................................. 28 3.7 Výuka první pomoci na středních školách ....................................................... 29 3.7.1 Zařazení výuky první pomoci do Rámcového vzdělávacího programu a Školního vzdělávacího programu ........................................................ 30 3.7.1.1 Rámcový vzdělávací program (RVP) ..................................... 31 3.7.1.2 Školní vzdělávací program (ŠVP) .......................................... 33

4

METODIKA PRÁCE ........................................................................................... 34 4.1 Charakteristika zkoumaného souboru .............................................................. 34 4.2 Výzkumná metoda ............................................................................................ 37 4.3 Organizace výzkumného šetření ....................................................................... 37 4.4 Zpracování dat .................................................................................................. 38

5

VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................................... 40 5.1 Závěr šetření ..................................................................................................... 75

6

ZÁVĚR .................................................................................................................. 77

7

SOUHRN ............................................................................................................... 81

8

SUMMARY ........................................................................................................... 81

9

REFERENČNÍ SEZNAM .................................................................................... 82

10 SEZNAM ZKRATEK .......................................................................................... 86 11 PŘÍLOHY .............................................................................................................. 89 ANOTACE

1

ÚVOD „Chvilka pomoci je lepší než deset dní soucitu.“ Rumunské přísloví

Pokud hovoříme o první pomoci, zcela jistě by se nenašel nikdo, kdo by nechápal význam tohoto slovního spojení, kdo by nevěděl, co máme na mysli. Spíše naopak. Ihned se člověku vybaví spousta situací, událostí, okamžiků, kdy přímo on sám nebo někdo z jeho okolí, byl okolnostmi nucen jakkoliv zasáhnout, cokoliv podniknout, vykonat, aby pomohl sobě či někomu jinému. Se snahou pomoci druhým a ochranou zdraví se setkáváme denně, doplňují náš každodenní život, volně jej doprovází, aniž bychom si toho výrazněji všímali. Chápeme je jako něco přirozeného, samozřejmého, instinktivního. V současné moderní a technicky velmi vyspělé době by se dalo namítnout, zda jsou stále tak potřebné. Vždyť zdokonalujeme výrobu, chemický průmysl, vyrábíme odolnější materiály, které by nás měly chránit. Paradoxně všechny tyto oblasti nás mohou ohrozit. Produkujeme nové chemikálie, při jejichž požití či potřísnění se jimi bychom měli znát neutralizující látky. Využíváme stále modernější a rychlejší automobily, které (za výrazného přispění lidského faktoru) se na silnicích stávají vražednou zbraní. Vymoženosti výpočetní a multimediální techniky nám v již zmíněné dopravě narušují koncentraci, oslabují naše smysly a tím ohrožujeme opět bezpečnost silničního provozu a mnohdy pak nepomohou ochranné prostředky, jako je např. přilba či chrániče, i když se neustále zdokonalují. Snadná dostupnost léků, pyrotechniky a zbraní také dokládá nutnost orientovat se v oblasti poskytování první pomoci. Pokud bychom nechtěli hledat důkaz její důležitosti pouze z tohoto pohledu, je nutné si uvědomit, jaký trend dnes převládá. Pro dnešní dobu jsou charakteristickými stres, časová tíseň, neúměrné nároky v zaměstnání, nevhodné stravovací návyky, špatné životní prostředí, znečištěné ovzduší a mnoho jiných faktorů, které negativně působí na naše zdraví. Důsledkem toho se četně vyskytují alergické reakce, dechové potíže, infarkty myokardu, cévní mozkové příhody, náhlé příhody břišní a jiná onemocnění. 6

Včasným zásahem, provedeným na základě znalosti první pomoci, můžeme významnou měrou ovlivnit stav postiženého a tím přispět k záchraně jeho života. Vzhledem k výše uvedenému se v současné době význam první pomoci neustále vyzdvihuje a zdůrazňuje. Je věcí každého z nás. Ne vždy je v krizové situaci, kdy je potřeba podat pomocnou ruku, přítomen zdravotník, u něhož se dovednost a znalost odborných postupů přirozeně očekává a navíc má zákonnou povinnost tuto pomoc poskytnout. Zvládnutí základních pravidel, např. jaké telefonní číslo vytočit, co říct, se učí již děti v mateřských školách. Během posledních několika let i díky školním vzdělávacím programům se stala výuka první pomoci součástí určitých předmětů, např. biologie, výchovy ke zdraví aj. Vzrůstá zájem o exkurze na zdravotnických školách, stanicích rychlé záchranné služby. Výbornou pomůckou k seznámení s první pomocí jsou projekty, díky nimž se potom můžeme setkat s informačními letáčky v prostředcích hromadné dopravy, ukázkami první pomoci přímo v terénu, videoprojekcemi v čekárnách a ambulancích, v médiích atd. V rámci mnoha projektů si občané mohou ověřit prakticky své dovednosti, např. zástavu krvácení, nácvik kardiopulmonální resuscitace, fixaci zlomenin aj. Velmi se osvědčila školení na pracovištích. S úrazy nebo stavy, které ohrožují člověka na životě, se mohou setkat lidé všech profesí a jimi poskytnutá první pomoc je nejen stěžejní pro další vývoj stavu postiženého, ale také nesporným důkazem lidskosti. Jako učitelka střední zdravotnické školy mám velký zájem o danou problematiku a shledávám úroveň znalostí v této oblasti za velmi podstatnou. Mnoho žáků připravujících se na zdravotnickou profesi pokládá první pomoc pouze za povinnou součást výuky a často jejich zájem o tuto oblast končí školním rokem, v němž je předmět vyučován. Nutnost znát správné postupy při záchraně života pramení z podstaty profese, již si zvolili. Měli by se tudíž v této oblasti neustále vzdělávat a udržovat své poznatky na aktuální a dostatečně odborné úrovni i v dalších ročnících studia a při výkonu povolání vůbec. Na nepostradatelnost první pomoci poukazuje i skutečnost, že se její výuka stává součástí jiných předmětů, stoupá množství projektů souvisejících s prací záchranných složek. Právě díky tomu mají i středoškolští žáci jiných oborů možnost seznámit se s neodkladnou péčí o postiženého a často prokazují ucházející orientaci a obratnost v této oblasti.

7

Teoretická část mé práce pojednává o historii a významu první pomoci, uvádí její základy, které často pomohou zdravotníkům i ostatní veřejnosti zachránit lidský život. Cílem této práce je srovnání znalostí dané problematiky u žáků středních škol. Výzkum byl proveden pomocí nestandardizovaného dotazníku, v němž žáci prokázali své znalosti v poskytování první pomoci.

8

2

CÍL PRÁCE

Hlavní cíl: Hlavním cílem předkládané diplomové práce je zjistit úroveň znalostí žáků středních škol v poskytování první pomoci.

Dílčí úkoly: Prvním dílčím úkolem je zjistit úroveň znalostí v poskytování první pomoci u žáků oboru Zdravotnický asistent. Druhým dílčím úkolem je zmapovat informovanost v oblasti první pomoci žáků středních škol bez zdravotnického zaměření. Třetím dílčím úkolem je srovnat úroveň vědomostí u žáků oboru Zdravotnický asistent a žáků nezdravotnických oborů středních škol. Čtvrtým dílčím úkolem je zjistit postoj žáků v situaci, kdy by sami byli nuceni první pomoc poskytnout.

9

3

TEORETICKÉ POZNATKY

3.1

Historie první pomoci

Výskyt jevů, které se bezprostředně dotýkaly lidského života a mohly ho ohrozit, jako jsou choroby, úrazy, bolest, bezvládnost apod., již v prvobytně pospolné společnosti dal podnět k tomu, aby se člověk nad nimi zamyslel, uvědomoval si je a hledal prostředky jak jim zabránit, zmírnit je, nebo jejich následky. Pravděpodobně zde nalezneme základy první aktivní ochrany zdraví člověka a to v podobě léčitelství, jež mělo zprvu převážně instinktivní, pudový charakter (Junas, Bokesová-Uhrová, Dejiny medicíny a zdravotníctva,1985, s. 18). Archeologické vykopávky prokazují stopy po zhojených poraněních, která naši předkové utrpěli při lovu. Již v této době musel člověk provést nezbytná opatření k záchraně života, na základě pudu sebezáchovy, aniž by se na tyto výkony záměrně připravoval. Spolu s vývojem společnosti se diferencovala i první pomoc. Vznikem třídní společnosti, států a válek vzrůstala potřeba zachraňovat raněné na bojištích, o čemž svědčí záznamy na egyptských papyrusech, literární díla řeckých básníků i starořímských spisovatelů. Malby v jeskyních a na keramice vypovídají o obvazové technice starých Egypťanů, o stavění krvácení, či používání dlah ke znehybnění poraněných částí těla. Další svědectví můžeme hledat v biblických příbězích a pověstech, např. o milosrdném samaritánu1, který poskytl první pomoc raněnému nepříteli (Junas, Příruční atlas první pomoci, 1974, s. 9). V období křesťanství mniši na hoře Karmel zakládali útulky pro poutníky putující k Ježíšovu hrobu, zvané xenodochia2. Pravděpodobně historicky nejstarší stanicí první pomoci byl klášterní hospic v průsmyku Svatého Bernarda, založený r. 962. Na hoře Svatého Gottharda stál hospic s cvičenými bernardinskými psy, kteří vyhledávali pocestné. Ve středověku došlo k úpadku poskytování první pomoci, a to především díky vlivu církve, která viděla v neštěstí prst Boží, a lidé se báli trpícím pomoci. Ve 1

Samaritán – člověk prokazující milosrdenství, pomoc bližnímu nebo také člen dobrovolných organizací poskytujících první pomoc; samotné jméno pochází od obyvatel Samarie v Palestině, kteří cítili s trpícími a poskytovali jim první pomoc (www.rozhlas.cz, 2012). 2 Xenodochia - starověké a středověké městské útulky pro cizince (pocestné), chudé a nemocné, zárodky středověkých špitálů (www.slovnik-cizich-slov.abz.cz, 2012).

10

středověkých válkách fungovala tzv. samaritská zdravotní služba, jejíž činnost však byla těžkopádná, zaměřená především na přesun raněných za vojenskými oddíly. Úroveň první pomoci, odpovídající tehdejším poznatkům medicíny, výrazně ovlivnila církev, jelikož ctila nedotknutelnost mrtvého a tím bránila možnosti poznat anatomii a fyziologii lidského těla (www.firehistory.ihasici.cz, 2012). V dobách feudalismu vzniklo tzv. klášterní léčitelství, které se pro svůj negativní postoj k chirurgii zaobíralo především léčbou interních nemocí a tím došlo k hlubšímu úpadku úkonů zachraňujících život. Krvavá medicína byla v této době v rukou laiků, především lazebníků a bradýřů (ranhojič, holič), kteří prováděli řadu drobných zákroků, např. pouštění žilou, incize vředů, ošetřování bodných a sečných ran, nápravu zlomenin a vykloubenin, extrakce zubů. Postupem času však převážně ve městech cítili občané potřebu chirurgické pomoci a byla obnovena funkce městských lékařů a chirurgů (Křížek, Obrazy z dějin lázeňství, 2002, s. 104). S nástupem kapitalismu se chirurgii dostalo opětovného uznání a zcela se vyčlenila z anatomie, její výuka probíhala na operačních sálech. V Olomouci bylo r. 1773 založeno zdravotnické učiliště, které vychovávalo ranhojiče. Avšak i přes jeho více jak stoleté fungování3 nemělo mezinárodní věhlas (Junas, Bokesová-Uherová, Dejiny mediciny a zdravotnictva, 1985, s. 168). S oživením chirurgického oboru ožila i první pomoc. Byly vydány první knihy s touto tématikou a založeno několik stanic první pomoci (v r. 1768 v Hamburku, r. 1774 v Londýně a Paříži). Vznik první záchranné služby je datován do r. 1798 v Londýně pod názvem Humanitní společnost pro záchranu zdánlivě mrtvých a v náhlém nebezpečí smrti se ocitnuvších (www.firehistory.ihasici.cz, 2012).

3

Zdravotnické učiliště v Olomouci - zaniklo v r. 1875 (Junas, Bokesová-Uherová, Dejiny meciciny a zdravotnictva, 1985, s. 168).

11

3.1.1

Organizování první pomoci

Organizovanější formy první pomoci můžeme pozorovat již u špitálních rytířských řádů, hlavně u Maltézských rytířů. Jedná se o jeden z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských duchovních řádů středověku, vzniklý v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi. Jako Řád maltézských rytířů je označován od svého působení na Maltě, která mu byla věnována v roce 1530. Řád byl znám také pod různými názvy jako např. johanité, špitálníci, svatojánští rytíři, hospitalité sv. Jana, řád sv. Jana apod. Během svého působení na ostrově Rhodos vešli ve známost také jako rhodští rytíři a označení maltézští rytíři získali až po přesídlení centra řádu na ostrov Malta. Sídlem řádu je dnes Řím. V Čechách potom podobně působil řád Křižovníků s červenou hvězdou, což byl jediný církevní rytířský řád založený v Českých zemích a jediný mužský řád založený sv. Anežkou Českou v r. 1233 při kostele sv. Haštala v Praze na Starém Městě. Vyvinul se z laického špitálního bratrstva. V současné době významně působí v Česku a Rakousku. Hlavní náplní činnosti řádu bylo zakládání a provozování špitálů a působení v duchovní správě, které v současné době dominuje a řád existuje jako společenství řeholních kanovníků. Neodkladná péče v této době spočívala především ve snaze omezit ztráty vycvičených vojáků na bojišti vyproštěním a přesunem raněných, ojediněle použitím škrtidla ke stavění krvácení. Za otce přednemocniční neodkladné péče je považován francouzský chirurg, štábní lékař rýnské armády a Napoleonův osobní lékař Jean Dominique Larrey (1766-1842), který vytvořil tzv. létající sanitní čety, tzn. pohyblivá obvaziště4, složená ze tří chirurgů a jednoho ošetřovatele. Tito poskytovali chirurgickou pomoc již přímo na bojišti a dle potřeby také raněného naložili a odvezli. Z důvodu nedostatku sil a prostředků zavedl třídění raněných na pravděpodobně přeživší, a těm také byla poskytnuta pomoc, a na příliš těžce raněné, kteří neměli na přežití velkou naději. K jeho dalším zásluhám patří zavedení nosítek k přenášení raněných, časné čištění, drenáže a krytí ran jako prevence infekce s následnými smrtelnými komplikacemi.

4

Na základě Larrweyových mobilních ambulancí vznikly v USA tzv. jednotky M.A.S.H. (Mobil Army Surgical Hospital) (www.firehistory.ihasici.cz, 2012).

12

Důležitou roli v oblasti ošetřovatelských služeb sehrála Florence Nightingalová (1820-1910), zakladatelka moderního ošetřovatelství, zvaná též dáma s lampou. Takto ji pojmenovali hospitalizovaní vojáci, které Florence pravidelně večer kontrolovala a při svých obchůzkách si svítila kahanem, který dodnes zůstává symbolem zdravotních sester. Spolu s dalšími 38 zdravotními sestrami se účastnila Krymské války, kde pečovala o raněné vojáky. Zavedením hygienických a stravovacích opatření během hospitalizace snížila jejich úmrtnost ze 42 % na pouhá 2 %, čímž prokázala bezprostřední úzký vztah mezi hygienou a zdravím. Poukázala na nutnost dostatečného vzdělání zdravotních sester a r. 1860 založila první zdravotnickou školu v Anglii, která dodnes nese její jméno. Tím výrazně přispěla ke zvýšení úrovně a prestiže povolání zdravotních sester (www. lf3.cuni.cz, 2012). Na opačné straně fronty v Krymské válce, i když se stejným účelem jako Florence Nightingelová, tedy se záměrem zorganizovat profesionální ošetřovatelské služby za účasti dobrovolníků, stál pokrokový profesor chirurgie Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810-1881), který jako první použil přímo na k narkotizaci éter, poukázal na nutnost třídit raněné vojáky již na obvazišti nebo používat sádrové obvazy při poranění končetin (Junas, Bokesová-Uherová, Dejiny mediciny a zdravotnictva, 1985, s. 228). První pomoc ovlivnil i německý chirurg Johann Friedrich Esmarch (1823-1908) zavedením škrtidla ke stavění krvácení, trojcípého šátku a zdokonalením obvazové techniky. Připisuje se mu první použití termínu první pomoc. V r. 1881 založil první školu ošetřovatelských technik a první pomoci na světě (Junas, Bokesová-Uherová, Dejiny mediciny a zdravotnictva, 1985, s. 229). Za nejvýznamnější osobnost první pomoci lze právem považovat švýcarského obchodníka, spisovatele a spoluzakladatele první mezinárodní humanitární organizace Mezinárodního červeného kříže, nositele Nobelovy ceny za mír, Henri Dunanta (18281910). K myšlence založit zmíněnou organizaci jej přiměla osobní otřesná zkušenost z bitvy u Solferina v severní Itálii, kde za přispění místních lidí organizoval pomoc raněným vojákům. Ta spočívala v obstarávání jídla, vody, obvazového materiálu, poskytování podpory pro ošetřující personál, zřizování polních nemocnic. Hlavní pohnutkou k tomuto činu však byla neutralizace pomoci, kterou zdůrazňoval a šířil mezi lidmi, poukazoval na pomoc potřebným bez ohledu, na čí straně stojí a jaký názor zastávají. Své pocity, názory a zkušenosti shrnul v knize Vzpomínka na Solferino, již 13

vydal s velkým úspěchem v r. 1862 na vlastní náklady. Celosvětově kladné přijetí knihy dalo vzniknout na podnět předsedy ženevské Společnosti pro všeobecné blaho právníka Gustava Moyniera pětičlennému výboru, tzv. Výboru pěti pro zpracování organizace pro práci s raněnými. Tohle seskupení ve složení Dunant, Moynier, generál Dufour, lékaři Appia a Maunboir jednalo ve dnech 26. -29. 10.1863 v Ženevě s 36 zástupci 16 evropských států a k tomuto datu se váže vznik celosvětového hnutí Červeného kříže, včetně jeho emblému. Myšlenku neutrality a celosvětového řešení problému zastával Dunant neoblomně, což se později ukázalo pro něj osudným, neboť Moynier tvrdil, že to není uskutečnitelné. Ten spíše preferoval vznik dobročinných organizací pod záštitou jednotlivých států. Rozpor a neshody s dalšími členy výboru přiměl Dunanta k rezignaci v účasti výboru a poté se uchýlil do ústraní, stěhoval se a žil v chudobě, opomíjen hlavními představiteli Červeného kříže. I přesto nadále pracoval na mnoha projektech, např. týkajících se odzbrojování, černošských či ženských práv aj. Až s jeho přesídlením do Londýna se, díky vlivu jeho přátel, o něj svět začal znovu zajímat a zadostiučiněním mu bylo udělení Nobelovy ceny míru v r. 1901. Svůj mezinárodní charakter nabyl Červený kříž v r. 1919, a to spojením národních společností. Dodnes razí základní principy, a sice humanitu, nestrannost, neutralitu, nezávislost, jednotu, dobrovolnost a celosvětovost. (Junas, Bokesová-Uherová, Dejiny mediciny a zdravotnictva, 1985, s. 255), (www.lf3.cuni.cz, 2012).

3.1.2

Vývoj v našich zemích

V souvislosti s vývojem první pomoci ve světě se vyskytují podobné aktivity i v našich lokalitách, o čemž vypovídá např. preventivní opatření z r. 1792 při korunovaci Františka II. V době oslav byla zřízena mobilní stanoviště lékařů, ranhojičů a porodních bab. V témže roce se zasloužil o vznik stanice první pomoci Vojtěch Vincenc Čada, činitel Karlovy univerzity. Tato stanice disponovala pomůckami i přístroji k záchraně života a zachráncům se dostalo pochvaly na úřední desce, také jim náležela odměna ze státní, zemské či městské pokladny (www.firehistory.ihasici.cz, 2012). Významnou měrou ovlivnil záchranářskou činnost u nás prof. MUDr. Jaromír sv. p. von Mundy5, jež v letech 1848-1849 působil na italské frontě (poté se zúčastnil ještě 5

Prof. MUDr. Jaromír sv. p. von Mundy (1822-1894) – moravský šlechtic, filantrop, profesor lékařství, magistrální rytíř, generál-šéflékař maltézského řádu v Českém převorství, zakladatel rakouské sanitní služby a všeobecného záchranářství; původně studoval bohosloví (www.lf3.cuni.cz, 2012).

14

mnoha dalších bitev) a právě otřesné zkušenosti z bojiště jej přiměly k založení organizovaných sanitních služeb. Jedná se o prvního lékaře, který se celý svůj život věnoval výhradně záchranářství, sám navrhl záchranářské vozidlo, přístroje a napsal učebnice první pomoci. Založil Dobrovolnou ochrannou společnost pro poskytování první pomoci při neštěstích, která inspirovala zřízení záchranných stanic v Praze, Brně a Krakově. Šest let před založením Mezinárodního červeného kříže, přesně 8. 12. 1857, dal ředitel c. k. Policie pražské baron Páumann podnět k ustavení Pražského sboru ochranného a založení Pražské záchranné služby, nejstarší záchranné služby v Evropě. Skládal se z 36 dobrovolníků, z nichž pouze 3 byli zdravotníci. Členové spolku službu nevykonávali nepřetržitě, pracovali ve svých občanských profesích a pomoc poskytovali převážně při povodních a požárech. Nová etapa začíná 14. 9. 1890, kdy byl zahájen po vzoru vídeňské Dobrovolné společnosti pro poskytování první pomoci při neštěstích nepřetržitý provoz záchranné služby. Vídeňský spolek daroval této stanici pomůcky potřebné k záchranářství, včetně vozů. Stále však veškerá činnost byla plně dobrovolná, členové spolku ji vykonávali zdarma. Financování stanice zajišťovaly sbírky, až v r. 1985 poskytlo na její provoz hlavní město Praha částku ve výši 2 600 zlatých (www.lf3.cuni.cz, 2012). Již v této době si lidé mnohdy mylně vysvětlovali účel záchranných stanic a vyhledávali je často z důvodu ambulantní léčby nebo ošetření méně závažných či neakutních stavů. Z tohoto důvodu r. 1901 vydávají lékaři následné prohlášení: „…záchranná stanice určena jest především k poskytování první pomoci lékařské osobám, které stiženy byly úrazem nebo nehodou na ulici, v továrnách, hostincích a v místnostech veřejných vůbec; v privátních bytech poskytuje se stanicí prvá pomoc lékařská jen v případech otrav a nehod značného rozsahu (těžké popálení, pokusy sebevražedné). Lehčí úrazy a rány, o jichž ošetření lékařské dotyčné osoby v ordinační místnosti staniční žádají, šetří jen v těch případech, kdy se jedná o poranění čerstvá a kde toto povahou svou rychlého zakročení lékařského vyžaduje. Poranění již starší (např. ze dne předcházejícího), kde nemocný mohl již jinde pomoc lékařskou vyhledati, na záchranné stanici ošetřovati není možno z toho důvodu, že záchranná stanice není a nemůže býti vzhledem ke svému účelu institucí pro léčení ambulantní“, …. „co se hlášení neštěstí záchranné stanici týče, žádáme p. t. publikum důtklivě, aby místo 15

neštěstí vždy přesně udávalo a aby učinilo tak samo, nespoléhajíc se na prostřednictví cizí, poněvadž tím se hlášení případů zdržuje a případy oznamují se záchranné stanici pozdě.“ (www.kronikazzshmp.cz, 2012) Průlom v práci ochranného sboru nastává r. 1910, kdy město Praha pořizuje několik sanitních vozů a od 1. 1. 1924 nabývá jeho činnost poloúředního charakteru a stává se obecní službou. V návaznosti na vznik mezinárodní humanitární organizace Červeného kříže zakládá 6. 2. 1919 Československá republika v čele s dcerou tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka dr. Alicí Masarykovou Československý červený kříž, který je Mezinárodním výborem v Ženevě přijat až 1. 12. 1919. Za další mezník ve vývoji zdravotnické oblasti lze považovat období po druhé světové válce. Změnou systému ve zdravotnictví došlo k prudkému přírůstku profesionálních zdravotníků a zdravotnických zařízení. Ode dne 19. 12. 1949 začala spadat Záchranná služba Prahy přímo pod správu Ústředního národního výboru Prahy. Důležitý průlom přišel r. 1987 zahájením provozu letecké záchranné služby v Praze-Ruzyni, který technicky zajistila Letecká služba Policie České republiky a odborně Záchranná služba Praha. V témže roce u nás byl spuštěn systém randez-vous6 (obr. 1) (www.lf3.cuni.cz, 2012).

Obrázek 1. Sanitní vozy záchranné služby systému randez-vous. zdroj: www.155ka.cz, 2012

6

Systém randez-vous – způsob organizace výjezdových skupin záchranné služby; funguje na principu setkávání dvou typů výjezdových skupin, a to řidiče-záchranáře a zdravotnického záchranáře v jednom (větším) sanitním voze a ve druhém (menším) řidiče-záchranáře a lékaře. Hlavní výhodou systému je rychlejší dojezd menšího vozu k postiženému oproti vozu velkému (www.155ka.cz, 2012).

16

3.1.3

Symboly záchranářů

V současné době již každý člověk rozpozná symboliku záchranného systému, a pokud spatří pověstnou modrou hvězdu s hadem vinoucím se kolem hole nebo červený kříž na bílé vlajce, ihned ví, o jakou záchranářskou složku se jedná. Symbol Modré hvězdy života neodmyslitelně náleží zdravotnickým službám, v minulosti však prošel několika změnami. Původně pochází z Přední Asie, kde se i v současnosti vyskytuje onemocnění zvané drankulóza, vyvolávané červem o délce až 1 metr. Několikadenní léčba spočívala v navíjení červa na rozštíplé dřívko, aniž by se přetrhl. Na důkaz své úspěšné terapie potom malovali na své štíty mezopotamští lékaři červa ovinutého kolem špejle. Jelikož se zmíněné onemocnění nevyskytuje celosvětově, prošel znak mírnými úpravami. Červa nahradila Asklepiova7 užovka8 a dřívko hůl.

Obrázek 2. Modrá hvězda života zdroj: www.zachrannasluzba.cz, 2012

V minulosti používaly záchranné služby také symbol oranžového kříže na bílém poli, který se nápadně podobal symbolu Červeného kříže. Po uznané stížnosti amerického Červeného kříže z r. 1973 navrhl, a od 1. února 1977 je registrovanou známkou, tehdejší ředitel Emergency Medical Servisu znak známý v dnešní podobě, modrou šestiramennou hvězdu, jejíž paprsky vyjadřují funkci záchranného řetězce, a sice rozpoznání stavu, oznámení, výjezd, péči na místě, péči během transportu a předání k definitivní péči. 7

Asklépios – bůh lékařství, syn Apolóna a nymfy-víly Koronidy. Oplýval schopností křísit mrtvé, čímž vešel v nemilost u samotného Dia a ten na něj seslal smrt v podobě zásahu bleskem (Junas, UherováBokesová, Dejiny mediciny a zdravotníctva, 1985, s. 48). 8 Starověcí Řekové považovali hada za moudrého živočicha, který spojuje svět s mocnými silami (Junas, Uherová-Bokesová, Dejiny mediciny a zdravotníctva, 1985, s. 48).

17

Během historického vývoje bylo používáno mnoha způsobů, jak příslušníky záchranných čet na bojištích nebo členy dobrovolných spolků při zásahu odlišit od ostatních, zvláště od přihlížejícího okolí. K tomuto účelu sloužilo označení, které nosili na viditelném místě. Používaly se medaile (obr. 2), stuhy či sborové odznaky (www.lf3.cuni.cz, 2012).

Obrázek 3. Záslužná medaile pražského dobrovolného sboru ochranného, stříbrná, vydávána do r. 1860. zdroj: www.kronikazzshmp.cz, 2012

K nejznámějším symbolům patří symbol červeného kříže v bílém poli, emblém mezinárodního hnutí Červeného kříže, vytvořený jako protiklad švýcarské vlajky9. Z důvodů náboženských odlišností, které Červený kříž plně respektuje, vznikly v některých zemích vlajky s odlišnými symboly, i když se původně jedná o stejnou humanitární organizaci. V muslimských zemích má vlajka podobu červeného půlměsíce (stejný název nese i tamní organizace) na bílém pozadí, v Izraeli červené Davidovy hvězdy, tzv. Magen David Adom. Nejmladší vlajkou Červeného kříže je vlajka japonská, na níž se zračí červený krystal stojící na vrcholu10 (www.icrc.org, 2012).

9

O založení mezinárodní organizace Červeného kříže se zasloužil spolu s dalšími Švýcar Henri Dunant (www.lf3.cuni.cz, 2012). 10 Tato symbolika byla přijata 14. 1. 2007 (www.icrc.org, 2012).

18

3.2

Definice první pomoci

První pomoc lze definovat jako soubor jednoduchých a účelných opatření směřujících k záchraně života nebo ke zmírnění rozsahu a důsledků poškození vzniklých při náhlém ohrožení zdraví či života. Jedná se převážně o zásahy, které jsou podniknuty před odborným ošetřením záchrannou službou nebo kvalifikovanou osobou. (Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 11). První pomoc považujeme za morální i občanskou povinnost každého z nás, bez ohledu na věk a míru dosaženého vzdělání. K poskytnutí kvalitní první pomoci jsou zcela nezbytné teoretické vědomosti, při jejichž nedostatku může zachránce svým neodborným zásahem paradoxně postiženému ještě více přitížit a zhoršit jeho stav. Za další měřítko kvality poskytnuté péče považujeme schopnosti zachránce, k nimž on sám musí přihlížet. Nelze se pouštět do nemožného, riskovat tak nejen život postiženého, ale také svůj vlastní. Jednat v souladu se svým svědomím, ale také v zájmu zachování bezpečnosti, přílišné hrdinství zde není na místě. Nezapomínat na pravidlo, že méně někdy znamená více. Při poskytování neodkladné péče je třeba zachovat rozvahu a rozhodnost, nepodléhat panice. Při bezhlavém jednání se může zachránce dopustit mnoha chyb, které mohou mít fatální následky. Pouze za těchto předpokladů lze poskytnout adekvátní základní první pomoc. Základní první pomocí rozumíme základní odborná a technická opatření, která lze poskytnout bez speciálního vybavení, bez odborných pomůcek, pouze za použití improvizace, např. kapesníku, šlí, šátku, opasku, části oblečení aj. Její nedílnou součástí je přivolání odborné pomoci a následně péče o postiženého do doby jeho předání zdravotníkům, zajišťujícím zdravotnickou první pomoc. Jejím úkolem je odborné ošetření postiženého včetně šetrného transportu, což nejkvalifikovaněji zajistí Zdravotnická záchranná služba (Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 21).

3.3

Trestní zákon o neposkytnutí pomoci

Pokud občan neposkytne první pomoc v náhle vzniklé situaci, musí si být vědom důsledků, jež jej mohou dostihnout. Jediným oprávněným důvodem k neposkytnutí neodkladné pomoci je ohrožení života zachránce nebo přihlížejících. V ostatních 19

případech se jedná o trestný čin posuzovaný dle nového11 trestního zákoníku platného od 1. 1. 2010 vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 40/2009. „§ 150 Neposkytnutí pomoci (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. § 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“(www.trestnizakonik.cz, 2012).

3.4

Fáze první pomoci

První pomoc je poskytována v jednotlivých fázích, jež na sebe navazují. Tyto fáze lze považovat i za druhy či dělení první pomoci, spolupracovat při nich mohou všechny složky Integrovaného záchranného systému. Prvotní je laická první pomoc spolu s technickou první pomocí, nastupuje fáze odborné přednemocniční pomoci a vše končí předáním postiženého do nemocniční péče.

3.4.1

Laická první pomoc

Při jejím poskytování vykonává zachránce, ať se jedná o laika či zdravotníka, veškerá opatření bez specializovaného vybavení rychle, účelně a rozhodně a neodkladně

11

V České republice platila do 31. prosince 2009 úprava trestního práva hmotného daná zákonem č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který nabyl účinnosti 1. ledna 1962 (www.reformajustice.cz, 2012).

20

přivolá odbornou zdravotnickou pomoc. Tato fáze vyžaduje zvážení situace, posouzení počtu postižených a zachránců, odhad možného nebezpečí, zvolení dostupných prostředků k ošetření a aktivaci záchranného řetězce v podobě telefonátu (Kelnarová et al., První pomoc I., 2007, s. 22).

3.4.2

Technická první pomoc

Tuto pomoc zajišťují zpravidla speciální složky, mezi které se řadí Hasičský záchranný sbor, horská, vodní, báňská nebo letecká záchranná služba. Ke své činnosti používají široké spektrum technického vybavení, např. hydraulické zvedáky, nůžky, hasicí přístroje, vyprošťovací vozy aj. Účelem je odstranit zevní příčiny, které způsobují poškození nebo vyprostit postiženého. Pokud však hrozí nebezpečí z prodlení a zachránce není bezprostředně ohrožen na životě, poskytuje tuto formu pomoci i sám. V tomto případě se jedná převážně o přesun postiženého do bezpečí, kde mu bude poskytnuto další ošetření (Zeman, První pomoc, 1998, s. 9).

3.4.3

Odborná přednemocniční pomoc

V této fázi již hrají stěžejní úlohu zdravotníci, a to především tým záchranné služby, který je vybaven sanitním vozem s diagnostickými a léčebnými přístroji a léky, jež jsou nezbytné pro úkony zachraňující život. Jde např. o zajištění dýchacích cest, zástavu velkého krvácení, ošetření přetlakového pneumothoraxu12, prevenci nebo léčbu šoku, ošetření hemothoraxu13 a hemoperikardu14 při selhávání životních funkcí atd. Záchranáři nesou plnou odpovědnost za správnou diagnostiku a úroveň poskytnuté péče, za doplnění poskytnuté základní laické první pomoci a také za odborný transport a předání postiženého zdravotnickému zařízení (Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 23; Zeman, První pomoc, 1998, s. 10).

12

Pneumothorax – stav, kdy vlivem poranění vnikne vzduch do pohrudniční dutiny a plíce kolabuje (Vokurka, Hugo, Praktický slovník medicíny, 2004, s. 350). 13 Hemothorax – přítomnost krve v pohrudniční dutině (Vokurka, Hugo, Praktický slovník medicíny, 2004, s. 160). 14 Hemoperikard – nahromadění krve v osrdečníkové dutině (Vokurka, Hugo, Praktický slovník medicíny, 2004, s. 159).

21

3.4.4

Nemocniční péče

Jde o konečnou fázi záchranného řetězce, kdy postižený je předán lékařem nebo sestrou záchranné služby k definitivnímu ošetření ve zdravotnickém zařízení. Postiženého zde přebírá do péče službu konající lékař, a to nejčastěji na odděleních anesteziologicko-resuscitační péče, jednotek intenzivní péče, traumacenter, urgentních příjmů, koronárních jednotek a jiných vysoce specializovaných zdravotnických zařízení. Předání postiženého doprovází potřebné informace týkající se stavu předávané osoby, zvláště okolnosti vzniku narušeného zdravotního stavu, způsob ošetření, podané léky, průběh transportu a současný stav (Kelnarová et al., První pomoc I., 2007, s. 23).

Integrovaný záchranný systém (IZS)

3.5

V případě Integrované záchranného systému se jedná o koordinaci spolupráce všech záchranných složek, účastnících se likvidace a záchrany při mimořádné události. Jeho potřeba vyvstala z nutnosti spolupráce záchranných složek při řešení různých mimořádných událostí, např. při povodních, požárech, autonehodách, haváriích aj. za účelem

rychlé

a

efektivní

záchrany

nebo

likvidace

mimořádné

události

(www.firebrno.cz, 2012).

3.5.1

Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném

systému a o změně některých zákonů Vznik IZS se datuje k 9. 8. 2000, kdy bylo v České republice přijato, a ve Sbírce zákonů vyšlo, pět nových předpisů týkajících se bezpečnostních a záchranných složek. Tyto předpisy byly také označovány jako balík bezpečnostních zákonů. Z hlediska fungování IZS je stěžejní zákon č. 239/2000 Sb. platný od 1. 1. 2001, který vymezuje jeho jednotlivé složky, jejich pravomoci, působnost, práva a povinnosti právnických i fyzických osob při mimořádných událostech, při záchranných či likvidačních pracích, při ochraně obyvatelstva v hrozícím nebezpečí, ve stavu nouzovém, válečném nebo při ohrožení státu. I když tímto IZS dostal právní rámec, nejedná se o instituci v pravém slova smyslu, ale spíše o stanovení pravidel. Jeho činnost garantují operační střediska 22

Hasičského záchranného sboru a z tohoto důvodu byla zřízena telefonní centra s jednotnou linkou tísňového volání 112, platnou ve všech zemích Evropské unie. Operátoři středisek hovoří anglicky, rusky a německy a na základě telefonátu s ohlášením mimořádné události zalarmují potřebnou složku IZS (www.hzspraha.cz, 2012).

3.5.2

Složky Integrovaného záchranného systému

Při mimořádných událostech spolupracují nejen jednotlivé složky IZS, ale také právnické či fyzické osoby. U právnických osob se jedná převážně o občanská sdružení, humanitární organizace nebo věcnou pomoc poskytovanou na základě žádosti, z řad fyzických osob se využívá převážně spolupráce odborníků. Všichni zúčastnění tvoří záchranný štáb řízený velitelem zásahu, kterým je vždy nejzkušenější z hasičů. Složky IZS lze tedy rozdělit na základní a ostatní.

Mezi základní složky patří: 

Hasičský záchranný sbor (HZS) – 150

Z jeho řad je určen velitel zásahu řídící činnost všech záchranných složek, ostatní zúčastnění mu plně podléhají bez ohledu na věk či dosažené vzdělání. HZS zajišťuje technickou první pomoc jako je vyproštění z vozidla, při zavalení, uhašení požáru, vytažení tonoucího z vody, zabezpečení zasažených prostor, dbá na bezpečí záchranářů a pomáhá při poskytování první pomoci, spolupracuje s Policií ČR na uzavření místa nehody.



Zdravotnická záchranná služba (ZZS) – 155

Zdravotničtí záchranáři na místě zásahu pracují v týmech různého složení. Pokud je v sanitním vozu lékař, zdravotnický záchranář/sestra se specializací ARIP 15 a řidič, jedná se o Rychlou lékařskou pomoc. Zdravotnický záchranář/sestra se specializací

15

ARIP – anesteziologickoresuscitační a intenzivní péče (www.nconzo.cz, 2012).

23

ARIP a řidič tvoří tým Rychlé zdravotnické pomoci. Letecká záchranná služba16 pracuje ve složení lékař, zdravotnický záchranář/sestra se specializací ARIP a pilot. Je využívána převážně u stavů, kdy by postižený neměl bez rychlé pomoci velkou šanci na přežití. Všichni poskytují první pomoc, ošetřují raněné, zajišťují životní funkce. Lékař, který na místo nehody dorazil nejdříve, třídí raněné a jejich odsun, řídí poskytování první

pomoci,

smí

povolat

odborné

týmy,

např.

chirurgický,

resuscitační,

traumatologický, protiradiační aj. (Beránková, Fleková, Holzhauserová, První pomoc, 2002, s. 15; Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 14). Tuto linku tísňového volání přednostně voláme při závažném poškození zdraví, zvláště u stavů spojených s dušností, poruchami vědomí, masivního krvácení, náhlé bolesti na hrudi, vážných úrazů, psychiatricky nemocných ohrožujících samy sebe nebo ostatní aj. Lze tak předejít časové prodlevě, která by mohla vzniknout při přepojování hovoru z linky 112 (www.lf3.cuni.cz, 2012).



Policie České republiky (PČR) – 158, Městská policie (MP) – 156

V případě Policie České republiky se jedná se o ozbrojenou složku našeho státu a jejím obecným úkolem je chránit majetek, právo a občany vůbec, zaručit pořádek uvnitř státu a stíhat pachatele trestné činnosti. Městskou policii, též zvanou obecní, zřizuje nebo ruší zastupitelstvo obce obecně závaznou vyhláškou. Jejím řízením je pověřen starosta obce nebo jiná, zastupitelstvem určená osoba. MP se stará o místní záležitosti, např. o dodržování veřejného pořádku a pravidel občanského soužití, chrání osoby a jejich majetek, dbá na dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce, na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, na prevenci kriminality, dohlíží na dodržování čistoty na veřejných prostranstvích v obci, dále smí plnit úkoly uložené zákonem a úzce spolupracuje s PČR (www.policie-cr.cz, 2012; www. mpkrnov.cz, 2012). V souvislosti s první pomocí je hlavní cílem, ať státních či městských policistů, spolu s hasiči uzavřít a střežit místo nehody, zajistit přístupové a odsunové cesty, 16

Letecká záchranná služba (LZS) – je rozdělena do deseti operačních středisek (Praha, Plzeň, České Budějovice, Jihlava, Brno, Olomouc, Ostrava, Hradec Králové, Liberec a Ústí nad Labem), z nichž každé pokryje akční rádius cca 70 km, tzn., že je zajištěno celé území ČR; LZS každoročně podnikne cca 4 300 zásahů (www.dsa.cz, 2012).

24

organizovat v místě pohyb všech osob a vozidel, aby nedošlo k dalším zraněním, dbát na bezpečnost přihlížejících, identifikovat postižené a případné svědky, ochránit jejich majetek atd., včetně pomoci záchranářům při ošetřování raněných. I v souvislosti s touto složkou existují situace, kdy je vhodné PČR nebo MP neodkladně volat. Jedná se např. o dopravní nehodu, nález zemřelých na veřejném prostranství, při ohrožení druhých, k otevření bytu jiné osoby, při podezření na trestný čin aj. (www.lf3.cuni.cz, 2012).

K ostatním složkám IZS, které se účastní záchranných a likvidačních prací na vyžádání, náleží: 

vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory,



orgány ochrany veřejného zdraví (např. hygienická stanice),



havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (např. plynaři, elektrikáři, statici, veterinární odchyt),



zařízení civilní ochrany,



neziskové organizace a sdružení občanů, která se mohou uplatnit při záchranných a likvidačních pracích,



v době krizových stavů fungují jako ostatní složky IZS také fakultní nemocnice, které poskytnou specializovanou péči (www.firebrno.cz, 2012),



ostatní záchranné sbory, např.:

Vodní záchranná služba (VZS) Na našem území je činná od r. 1968 a tvoří hlavní záchranářskou složku v poskytování první pomoci na vodních plochách a v jejich okolí, včetně bazénů, aquaparků a koupališť. Vodní záchranáři zejména v letním období na volných vodních plochách pracují zcela dobrovolně a v nepřetržitém, 24hodinovém provozu. V současné době se VZS potýká s nedostatkem financí na pořizování a údržbu technického zázemí a otázkou zůstává, zda nedojde k jejímu zániku, což by mělo neblahé důsledky v záchranářství, neboť její práci v mnohdy nepřístupném vodním terénu nelze ničím, ani prací jiné složky IZS, nahradit. 25

Působí i v oblasti vzdělávání, kdy stanovila Komplexní vzdělávací řád záchranářů. Garantuje vzdělávání Hasičského záchranného sboru, a to zejména v oblasti ovládání motorových plavidel, hladinové služby, divoké vody a zásahu v povodních a záchrany na ledě. Nyní VZS připravuje vzdělávací akce pro další složky IZS jako je Policie ČR, Městská policie, Sbor dobrovolných hasičů a Armádu ČR. V neposlední řadě její nepostradatelnost dokazuje nasazení při katastrofálních povodních, kdy vodní záchranáři bravurně zvládají práci na divoké vodě, nebo pátrání po utonulých či rozličných předmětech a jiné situace (www.vzs.cz, 2012).

Horská záchranná služba (HoZS) Potřeba první pomoci v oblasti pohoří sahá daleko do minulosti, kdy kolem r. 1850 byla založena koncesovaná služba horských průvodců a nosičů. Poté HoZS služba prošla pestrým vývojem a od r. 2006 spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Pracují v ní profesionálové, kteří patří pod organizaci Horská služba ČR, o. p. s., a dobrovolníci spadající pod občanské sdružení Horská služba České republiky, o. s. Její hlavní náplní je záchranářství v horských oblastech, sledování lavinového nebezpečí a vývoje počasí s vydáváním varování, údržba tyčového značení a preventivní a osvětová činnost (www.hscr.cz, 2012).

Báňská záchranná služba Spadá do hornické oblasti a je určena k poskytování první pomoci a práci při haváriích v podzemí, v nedýchatelném a zdraví škodlivém prostředí. Dále dbá na prevenci nehod a bezpečnost provozu díky namátkovým kontrolám důlních pracovišť včetně sebezáchranných a dýchacích přístrojů, školí záchranáře a důlní zaměstnance, stará se o důlní techniku, která je pro její činnost nezbytná, např. plní hasicí a dýchací přístroje, tlakové lahve, měří úniky tepla atd. Působí i v poradenské a konzultační oblasti (www.hbzs-praha.cz, 2012).

26

Zdravotnická brigáda kynologů Na našem území v současnosti čítá 14 regionálních brigád, které se zaměřují na výcvik psů pro záchranářské účely po stránce psychologické, zdravotní i odborné. Hlavním úkolem je psy naučit vyhledávat zasypané osoby v sutinách, pátrat po osobách v přírodních terénech, hledat osoby po stopě, nejčastěji děti a seniory, pracovat v lavinových polích a zachraňovat ve vodě, k čemuž patří i hledání utonulých. Na poslední jmenovanou činnost, a v práci se psy nejmladší, se u nás zaměřují jihočeští kynologové, kdy na člunu vedle psovoda leží i pes záchranář a čicháním po hladině lokalizuje utonulého. Naše brigády se účastní jak tuzemských záchranných akcí, tak i zahraničních17 (www.zachranari.cz, 2012). Český červený kříž (kap. 3.1.1, 3.1.2)

3.6

Aktivace záchranného řetězce

Záchranným řetězcem, též zvaným řetězcem přežití, rozumíme jakousi posloupnost výkonů zachraňujících život od doby, kdy je postižený zachráncem objeven až do definitivního ošetření ve zdravotnickém zařízení a jeho uložením na lůžko, pokud to stav postiženého vyžaduje. Jeho aktivace začíná zalarmováním záchranných složek a to v podobě telefonátu na některou z tísňových linek. Přivolání odborné pomoci nesmí být odkládáno. U některých stavů, které by mohly ohrozit život postiženého, je nutné volat záchrannou složku ještě před jakýmkoliv ošetřováním. Jedná se např. o stavy, kdy mohou být ohroženy životní funkce, tzn. poruchy vědomí, dýchání nebo oběhu, dále přednostně voláme při bolestech na hrudi, dopravních nehodách, vážných úrazech a také v případech, kdy je postižený psychicky narušen a může být nebezpečný sobě nebo druhým (www.lf3.cuni.cz, 2012).

17

Jedná se převážně o vyhledávání osob v sutinách domů při zemětřesení, např. v r. 1999 v Turecku nebo na Tchaiwanu (www.zachranari.cz, 2012).

27

3.6.1

Struktura telefonátu na tísňovou linku

Při hlášení události je nutné uvést určité údaje, které pomohou dispečerům centra tísňového volání nejen lokalizovat místo zásahu, ale také jim umožní poskytnout zachránci cenné informace a rady, jež mnohdy pomohou zachránit život postiženého. Z tohoto důvodu je nezbytné komunikovat s operačním střediskem klidně, srozumitelně, jasně a zřetelně, nepodléhat panice. Již telefonát na některou ze složek integrovaného záchranného systému je považován za poskytnutí první pomoci, je to minimum, které člověk může udělat pro druhého, ale mnohdy právě na jednom hovoru závisí lidský život. Hovor vede operátor, zachránce by měl dodržet následující pravidla: 

představit se a nahlásit co se stalo, vč. počtu postižených,



uvést adresu (ulici, číslo, patro, číslo dveří, popř. jméno na vizitce), pokud se jedná pro zachránce o neznámou lokalitu, popsat okolí (komíny, kostely, budovy, les, potok, železnici aj.), při události na silnici udat směr a přibližnou kilometrovou vzdálenost,



sdělit příznaky a poranění, celkový stav postiženého vč. životních funkcí a způsob ošetření, pokud již byla nějaká první pomoc poskytnuta,



nahlásit, zda je třeba vyprošťovací techniky,



na dotaz operátora nahlásit okolnosti nutné pro případné přistání letecké záchranné služby (přístupnost terénu, povětrnostní podmínky aj.),



nejdůležitější zásadou je, aby zachránce neukončil hovor nikdy jako první, ale až na doporučení operátora, a to z důvodu časové prodlevy v případě, že by zachránce neznal správný postup v poskytnutí život zachraňujících výkonů a byl nucen znovu tísňovou linku vytáčet, a dalším důvodem je psychologický efekt, tzn. určité ujištění, že člověk v tak vyhrocené situaci nezůstal osamocen a rozhodnutí, zda zvolit ten či onen postup, není pouze na něm samotném (Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 14).

V mnohých případech právě zmíněná odpovědnost je důvodem k neposkytnutí neodkladné péče, neboť na základě nedostatečných znalostí se spousta občanů zdráhá cokoliv podniknout z obavy, že nejednají správně a mohou se dostavit negativní důsledky. Zde opět nabývá na své důležitosti onen telefonát, neboť nejen že si dotyčný 28

splní svou zákonnou povinnost pomoc poskytnout, ale také z morálního hlediska učiní zadost svému svědomí. Lidé většinou hledají důvody a omluvy, proč se v dané situaci zachovali tak, či onak. Z hlediska ohrožení lidského života nejsou většinou omluvitelné žádné důvody k pasivitě, obzvláště při dnešní jednoduché dostupnosti záchranných složek. Linky tísňového volání jsou dosažitelné na celém území našeho státu, zachránce se na ně dovolá i v případě, že se momentálně nachází v místech, kde pokrytí signálem není dostačující. Linka 112 funguje v rámci celé Evropské unie. Volání na ně je ze všech sítí zcela zdarma, tudíž nedostatečný kredit na mobilním telefonu nebo přečerpané paušální služby, také nelze považovat za adekvátní důvod k nečinnosti. Při volání z veřejného automatu není třeba mincí ani telefonních karet.

3.7

Výuka první pomoci na středních školách

Zdraví a život lze považovat za to nejcennější, čím člověk může disponovat. Z tohoto důvodu je nutné vést všechny občany k odpovědnosti nejen za zdraví vlastní, ale také druhých. Je důležité zvyšovat morální odpovědnost mladé generace, která často hazarduje právě se svou bezpečností a mnohdy si neuvědomuje následky, které s sebou jejich rizikové chování a jednání může přinášet. Správně se zachovat a postupovat ve vyhrocené situaci se dnes jeví natolik důležité, že výuka první pomoci se stala nezbytnou součástí předmětů souvisejících s ochranou lidského zdraví a života i u studijních oborů, které nemají zdravotnické zaměření. Rozsah výuky první pomoci na středních školách je dán převážně charakterem oboru, jejž si žák zvolil. V každém případě tato výuka sleduje několik základních cílů, a to naučit žáky správnému a modernímu postupu při záchraně života nebo ohrožení zdraví, adekvátně reagovat v náhle vzniklých situacích, orientovat se ve fungování integrovaného záchranného systému a v neposlední řadě má také etický efekt, tzn. vést žáky k etickému chování a posilovat tak úctu k lidskému životu.

29

3.7.1

Zařazení výuky první pomoci do Rámcového

vzdělávacího programu a Školního vzdělávacího programu Zařazení výše zmiňovaného předmětu do výuky bylo umožněno mj. i změnou systému vzdělávání. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zpracovalo v rámci Národního programu vzdělávání systém nových kurikulárních dokumentů (graf 1), které stanovují cíle vzdělávání dané Školským zákonem a také řeší hlavní oblasti a obsahy vzdělávání, včetně prostředků nutných k jejich dosažení ve dvou úrovních, a sice státní a školní. Tento nový systém byl spuštěn postupně, ve čtyřech vlnách. První výuka dle RVP byla spuštěna u vybraných oborů 1. září 2009, následně počínaje 1. zářím nového školního roku se rozběhla druhá, poté třetí vlna. V posledním, čtvrtém sledu, mají povinnost zahájit výuku dle RVP všechny zbývající obory a to od 1. září 2012.

Graf 1. Systém kurikulárních dokumentů

Vysvětlivky: RVP PV - Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání; RVP GV - Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání; RVP SOV - Rámcový vzdělávací program (programy) pro střední odborné vzdělávání, * Ostatní RVP - rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon - Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání, Rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání, případně další. zdroj: www.scio.cz, 2012 30

3.7.1.1 Rámcový vzdělávací program (RVP) Pro jednotlivé stupně vzdělávání (předškolní, základní, základní umělecké, střední, jazykové) byly na základě Národního programu vzdělávání vydány Rámcové vzdělávací programy, které vyzdvihují celoživotní učení a získání klíčových kompetencí18, jež absolvent může uplatnit v praktickém životě. Poskytují školám dostatečnou autonomii19, ale také zároveň činí učitele odpovědnými za výsledky vzdělávání. „Rámcové vzdělávací programy (1) Rámcové vzdělávací programy stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, a to všeobecného a odborného podle zaměření daného oboru vzdělání, jeho organizační uspořádání, profesní profil, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů, jakož i podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nezbytné materiální, personální a organizační podmínky a podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví. Podmínky ochrany zdraví pro uskutečňování vzdělávání stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví. (2) Rámcové vzdělávací programy musí odpovídat nejnovějším poznatkům: a) vědních disciplín, jejichž základy a praktické využití má vzdělávání zprostředkovat, a b) pedagogiky a psychologie o účinných metodách a organizačním uspořádání vzdělávání přiměřeně věku a rozvoji vzdělávaného. Podle těchto hledisek budou rámcové vzdělávací programy také upravovány. Tvorbu a oponenturu rámcových vzdělávacích programů zajišťují příslušná ministerstva prostřednictvím odborníků vědy a praxe, včetně pedagogiky a psychologie. (3) Rámcové vzdělávací programy vydává ministerstvo po projednání s příslušnými ministerstvy. Rámcové vzdělávací programy pro zdravotnické obory vydává ministerstvo po projednání s Ministerstvem zdravotnictví. Rámcové vzdělávací

18

Klíčové kompetence – vědomosti, schopnosti, dovednosti, postoje a hodnoty nezbytné pro osobní rozvoj jedince a pro jeho uplatnění ve společnosti; formulovány v RVP (Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání Zdravotnický asistent, Praha, 2008, s. 4). 19 Autonomie – právo rozhodovat v oblasti svých zájmů, funkční samostatnost (www.slovnik-cizichslov.abz.cz, 2012).

31

programy zaměřené na přípravu k výkonu regulovaného povolání vydává ministerstvo po projednání s příslušným uznávacím orgánem20. Rámcové vzdělávací programy pro obory vzdělání ve školách v působnosti Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti vydávají tato ministerstva po projednání s ministerstvem. Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání projednají ministerstva před jejich vydáním s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a kraji.“ (Zákon č. 561/2004 Sb. ze dne 2. září 2008 o předškolním, základním, středném, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplývá z pozdějších změn, 2008) Obsahy vzdělávání na středních odborných školách se člení na devět oblastí, a to jazykové vzdělávání a komunikace, společenskovědní, přírodovědné, matematické, estetické, ekonomické vzdělávání, vzdělávání pro zdraví, v informačních a komunikačních technologiích a vzdělávání odborné. Výuka první pomoci zde spadá do oblasti Vzdělávání pro zdraví. (RVP Zdravotnický asistent, 2008, s. 13; RVP Pedagogické lyceum, 2010, s. 13; RVP Mechanik seřizovač, 2009, s. 14). U gymnázií jsou obsahy vzdělávání členěny do osmi oblastí. Jedná se o vzdělání všeobecného zaměření, tudíž žáci na těchto školách nejsou vzděláváni po stránce odborné. Člení se na Jazyk a jazykovou komunikaci, Matematiku a její aplikace, Člověk a příroda, Člověk a společnost, Člověk a svět práce, Umění a kultura, Člověk a zdraví, Informatika a informační a komunikační technologie (Autorský kolektiv, RVP pro gymnázia, 2007, s. 11) Na těchto školách se řadí výuka první pomoci do oblasti Člověk a zdraví (příloha II).

20

Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

32

3.7.1.2 Školní vzdělávací program (ŠVP) RVP pro konkrétní oblasti vzdělávání byly rozpracovány koncepčními týmy jednotlivých školských zařízení na Školní vzdělávací programy, dle nichž na dané škole probíhá výuka. Tyto programy si vytváří sama škola, vydává je a má povinnost je i zveřejnit ředitel školy. ŠVP umožňují uspořádat obsah vzdělávání (tematické celky) do jednotlivých předmětů nebo jiných uzavřených celků učiva, např. modulů21. Záleží pouze na pojetí ŠVP konkrétním školským zařízením (Zákon č. 561/2004 Sb. ze dne 2. září 2008 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplývá z pozdějších změn). Učivo lze tedy realizovat v průběhu jednoho ročníku nebo, díky volným vazbám na ostatní předměty, zařadit v průběhu celého studia, tzn. rozložit je do více ročníků i předmětů. Děje se tak prostřednictvím průřezových témat (příloha III), která se týkají i mimotřídní a mimoškolní činnosti. Žáci se tak mohou setkat s některými tématy duplicitně, což je RVP občas vytýkáno. Vzhledem k tomu, že finální podoba výuky je v režii školy, je nutná při tvorbě ŠVP úzká spolupráce všech koncepčních týmů, které se na jeho tvorbě podílejí. Škola si sama stanoví, kdy, jak a co učit, ovšem s cílem naplnit klíčové i odborné kompetence žáka a komplexně formovat jeho osobnost, vč. jeho postojů, návyků, sebehodnocení atd. Výuku První pomoci v rámci ŠVP (příloha IV) lze zařadit prostřednictvím průřezových témat do několika předmětů. Ke správné diagnostice patologických stavů je nutné znát anatomii a fyziologii lidského organizmu, tudíž tato oblast se promítá převážně do předmětů biologie a somatologie. Vědomosti z oblasti matematiky žákům pomohou při určení správného algoritmu resuscitace. Znalost zákona a práva, informovanost o postojích společnosti, humánní a občanskou povinnost poskytnout první pomoc zdůrazňuje občanská nauka, dějepis potom může motivovat k prohloubení znalostí v oblasti historie díky uskutečněným hrdinským činům, mezi něž záchrana života bezesporu patří. Na rizikové chování a jednání upozorňuje výchova ke zdraví, u oboru Zdravotnický asistent mj. i hygiena. Žáci zmíněného oboru navíc mají možnost získat odborné dovednosti v ošetřovatelství a první pomoci, na jiných školách potom

21

Modul - vzdělávací celek koncipovaný na základě kompetencí žáka. Jasně definuje vzdělávací cíle, obsahy a výstupy; jsou pevně stanoveny výsledky, jichž chceme dosáhnout, požadavky na žáka a kritéria hodnocení, což umožňuje efektivnější vyhodnocení plánovaných cílů (www.nuov.cz, 2012).

33

v rámci tělesné výchovy si mohou vyzkoušet zástavu krvácení, resuscitaci či znehybnění končetiny při poranění pohybového aparátu. Na plaveckých kurzech nacvičují záchranu tonoucího, během lyžařských pobytů jsou instruováni o tom, jak se orientovat a chovat v neznámém a nebezpečném prostředí. V neposlední řadě sehrává důležitou úlohu i chemie, která žákům poskytne informace o působení nebezpečných chemikálií na zdraví. Obecně je doporučováno zařazení odborných předmětů do vyšších ročníků z důvodu možné změny studijního oboru ze strany žáka v počátcích studia (Kašparová et al., Metodika tvorby školních vzdělávacích programů, 2008, s. 33).

34

4

METODIKA PRÁCE

4.1

Charakteristika zkoumaného souboru

V rámci výzkumu bylo osloveno 205 žáků středního stupně vzdělávání na Krnovsku, kteří svá studia zakončí maturitní zkouškou. Spolupracovalo 43 žáků střední pedagogické školy, oboru Pedagogické lyceum, 80 žáků střední zdravotnické školy, oboru Zdravotnický asistent, 60 žáků gymnázia a 22 žáků střední školy průmyslové, oboru Mechatronik. Podrobnější rozdělení je uvedeno v tabulkách 1, 2, 3, 4. Z hlediska posouzení úrovně znalostí v poskytování první pomoci se jevilo nejvhodnějším zmapovat informovanost v této oblasti u žáků 3. a 4. ročníků, jelikož jejich věk se nejčastěji pohybuje v rozmezí 18-20 let. Vzhledem k této skutečnosti již spousta zmíněných žáků měla možnost absolvovat či absolvovala výuku první pomoci v rámci autoškoly. Dalším kritériem pro volbu tohoto souboru byla skutečnost, že u těchto ročníků již probíhá výuka dle RVP a školy tak mají možnost zapracovat problematiku první pomoci do obsahů vzdělávání. Prvních pět položek předloženého dotazníku bylo identifikačních, zjišťovaly pohlaví, věk, navštěvovanou školu a ročník studia, pátá položka sloužila k vyjádření, kde se s výukou první pomoci měli možnost setkat.

Položka č. 1 Pohlaví: a) žena b) muž

Tabulka 1. Pohlaví respondentů Pohlaví:

n

%

žena

134

65,37

muž

71

34,63



205

100,00

34

V dotazovaném soboru 205 žáků (100 %) byla zastoupena obě pohlaví. Převážnou většinu skupiny respondentů, počtem 134 (65,37 %), tvořily dívky, chlapců spolupracovalo 71 (34,63 %) (tab. 1).

Položka č. 2 Věk: a) 15-17 let b) 18-20 let c) 21 a více let

Tabulka 2. Věk respondentů Věk:

n

%

15 - 17

39

19,02

18 - 20

153

74,63

21 a více

13

6,34



205

99,90

Z tabulky 2 je patrné věkové zastoupení žáků. Nejpočetnější skupinu, celkem 153 respondentů (74,63 %) tvořili žáci 18-20letí, kategorie ve věku 15-17 let byla zastoupena 39 žáky (19,2 %) a nejméně početnou skupinu, v počtu 13 žáků (6,34 %), tvořili žáci starší 21 let.

Položka č. 3 Škola: a) zdravotnická

obor:

b) pedagogická

obor:

c) gymnázium d) jiná

obor:

35

Tabulka 3. Počet respondentů na jednotlivých školách Škola:

n

%

SZŠ

80

39,02

SPgŠ

43

20,98

Gymnázium

60

29,27

jiná - SŠP

22

10,73



205

100,00

Z celkového počtu 205 respondentů bylo osloveno 80 žáků (29,02 %) střední zdravotnické školy, oboru Zdravotnický asistent, dále 43 žáků (20,98 %) střední pedagogické školy, oboru Pedagogické lyceum, gymnázium zastupovalo 60 žáků (29,27 %) a střední školu průmyslovou 22 žáků, oboru Mechatronik (10,73 %) (tab. 3).

Položka č. 4 Ročník: a) třetí b) čtvrtý c) jiný

jaký:

Tabulka 4. Počet žáků v jednotlivých ročnících Ročník:

n

%

třetí

101

49,27

čtvrtý

104

50,73

jiný

0

0,00



205

100,00

Z tabulky 4 je patrné, že jednotlivé zastoupení ročníků v souboru bylo vcelku rovnoměrné, a to 101 žáků (49,27 %) z ročníků třetích, 104 žáků (50,73 %) z ročníků čtvrtých. 36

4.2

Výzkumná metoda

Vzhledem k řešené problematice předkládané diplomové práce, tzn. ke zjištění úrovně znalostí v poskytování první pomoci, a potřebné velikosti vzorku se jevila nejvhodnější metodou pro výzkumné šetření metoda nestandardizovaného dotazníku (příloha I). Jedná se o kvantitativní a empirickou22 metodu, vhodnou k hromadnému sběru dat prostřednictvím kladení otázek, které sledují určitý cíl. Její výhodou je možnost oslovit velký počet respondentů a tím získat mnoho údajů za relativně krátký čas. Oproti tomuto faktu stojí skutečnost, že respondentovy odpovědi nemusejí být pravdivé (Grecmanová, Holoušová, Urbanovská, Obecná pedagogika, 1998, s. 212). Sestavení dotazníku, určeného žákům středního stupně vzdělávání (žákům gymnázia a středních odborných škol, maturitních oborů), proběhlo za konzultací s vedoucí práce Mgr. Janou Majerovou. Úvod respondentům představuje mou osobu a vysvětluje význam šetření, udává pokyny ke správnému vyplnění, nastiňuje předpokládaný čas. Zdůrazňuje skutečnost, že se jedná o dotazník anonymní. Z celkového počtu 26 položek obsahuje 5 položek identifikačních, dále 18 vědomostních a 3 afektivní ke zjištění postojů. Dotazníky jsem předkládala respondentům osobně, tudíž měli možnost v případě nesrovnalostí si zadání položky upřesnit, což se dělo minimálně, otázky byly formulovány jasně a výstižně. Z celkového počtu 205 dotazníků činila jejich návratnost 100%, žádný nemusel být vyřazen z šetření pro neúplnost.

4.3

Organizace výzkumného šetření

Před samotným šetřením proběhl pilotní výzkum na Střední pedagogické škole v Krnově, jehož se dobrovolně zúčastnilo 15 respondentů oboru Pedagogické lyceum. Po předběžném šetření se jevila z hlediska laické první pomoci nepodstatnou položka týkající se velení na místě nehody, tudíž byla z dotazníku vyřazena. Korekcí prošel i čas potřebný k vyplnění. Žáci zodpověděli položky během 10-15 min., tudíž konečné

22

Empirická výzkumná metoda – metoda založená na zkušenosti (na základě pozorování, experimentu atd.) (Grecmanová, Holoušová, Urbanovská, Obecná pedagogika I, 1998, s. 213).

37

stanovení časového limitu v rozmezí 15-20 min. počítalo i s určitou rezervou pro žáky méně rozhodné. Ostatní položky úpravy nevyžadovaly. Hlavní výzkumné šetření proběhlo během měsíce února 2012 na Střední pedagogické škole a Střední zdravotnické škole v Krnově, dále na Gymnáziu Krnov a Střední škole průmyslové Krnov. Dotazníky byly po předchozí domluvě s vyučujícími předloženy respondentům během výuky, oboru Pedagogické lyceum a Zdravotnický asistent v hodině psychologie, gymnazistům v hodině anglického jazyka a žákům oboru Mechatronik v rámci praktického vyučování. Bylo nutné vyplnit veškeré položky. Přínos osobní účasti autora při zadávání je nemalý, neboť se podstatně sníží náklady na distribuci dotazníků, jejich návratnost je velmi vysoká a v podstatě okamžitá. Podstatná část respondentů jevila zájem o správné odpovědi u vědomostních položek a konečné výsledky šetření. Po domluvě s vyučujícími, kteří byli zadávání přítomni, budou žáci po zpracování údajů o výsledcích informováni.

4.4

Zpracování dat

Zadávání dotazníků samotným autorem umožnilo okamžitou kontrolu jejich návratnosti. Z celkového počtu 205 rozdaných dotazníků se také plný počet navrátil. Před samotným zpracováním dat je potřebné zkontrolovat jejich korektnost. Vzhledem k daným pokynům a možnosti upřesnit si případné nejasnosti byly všechny položky v dotaznících řádně vyplněny, tudíž zpracování podstoupily všechny dotazníky, žádný nebyl vyřazen. K zachycení jednotlivých hodnot získaných měřením byla použita čárkovací metoda, získané údaje vypovídají o četnosti (n), tzn. o počtu žáků, kteří zvolili sledovanou položku. Tuto četnost lze též nazývat absolutní četností. Po zpracování dat byly získané údaje zachyceny do tabulek četností a doplněny o relativní četnost, která je vyjádřena v procentech (Chráska, Metody pedagogického výzkumu, 2007, s. 40).

38

Veškeré položky po zpracování byly převedeny do tabulek a grafů v programu Microsoft Excel 2010, což zvýšilo jejich přehlednost a umožnilo lepší orientaci ve výsledcích. K vyjádření četností byly použity symboly: 

n – absolutní četnost



% - relativní četnost



 - celková četnost

Všechny grafy i tabulky doplňuje slovní komentář, psaný v programu Microsoft Word 2010.

39

VÝSLEDKY A DISKUZE

5

Tato kapitola interpretuje výsledky získané vyplněním dotazníků a jejich následným zpracováním. Nepatrné odchylky v součtu relativních četností jsou způsobeny zaokrouhlováním hodnot. Každá položka nabízela výběr odpovědí, přičemž u vědomostních byla pouze jedna odpověď správná. Ta je ve výběru možností označena tučně, u faktografických a postojových položek možnosti ztučněny nejsou. Zvolenou možnost respondent dle pokynů označil křížkem, v případě změny začernil políčko původní odpovědi a zvolil novou možnost. Tabulky zachycují údaje o absolutní četnosti, relativní četnosti (vyjádřené v procentech) a celkové počty (souhrn). Grafy znázorňují relativní četnosti.

Položka č. 5 S výukou (ukázkou) první pomoci jste se setkal(a) (možno více odpovědí): a) na základní škole v předmětu: b) na střední škole

v předmětu:

c) v autoškole d) na kurzu e) exkurzi

jaké:

f) v projektu

jakém:

g) z jiného zdroje

jakého (literatura, internet aj.):

Tabulka 5. Setkání respondentů s výukou první pomoci Setkání s výukou první pomoci

n

%

Na základní škole

103

50,24

Na střední škole

191

93,17

V autoškole

82

40,00

Na kurzu

26

12,68

Na exkurzi

4

1,95

V projektu

4

1,95

Z jiného zdroje

34

16,56

40

Tabulka 5 poskytuje přehled o tom, kde se oslovení respondenti již setkali s výukou první pomoci. Tuto položku zodpověděli všichni dotázaní, dle výsledků se s určitou formou výuky první pomoci měl možnost nejednou setkat každý z oslovených respondentů. Zadání nabízelo možnost vícečetné odpovědi, někteří respondenti zaškrtli i několik variant. Tím došlo k navýšení absolutní četnosti, proto zde není uvedena. U některých se tak dělo na ZŠ, SŠ i v autoškole. Nejčastěji, a to 191 (93,17 %) žáků ji absolvovalo při studiu na střední škole, druhou nejčastěji označenou možností byla základní škola, tam se s ní setkalo 103 (50,24 %) žáků. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem, tzn. četnosti setkání s první pomocí a věku respondentů, lze tento fakt pravděpodobně přisuzovat nově zavedenému systému vzdělávání, tzn. ŠVP, které poskytují vyučujícím základních i středních škol široké možnosti v zapracování této aktuální problematiky do mnoha předmětů (kap. 3.7.2). Třetí nejčastěji označenou možností byla autoškola, zde si z celkového počtu 205 dotázaných vyzkoušelo poskytování neodkladných výkonů 82 (40,00 %) žáků. Kurzů s tématikou týkající se ochrany lidského zdraví či záchrany života se zúčastnilo celkem 26 (12,68 %) žáků, 4 (1,95 %) dotazovaní měli možnost se seznámit s neodkladnou péčí v rámci exkurze na RZS, stejný počet, tj. 4 (1,95 %), díky projektu organizovanému Střední zdravotnickou školou v Krnově s názvem „Zachraň si život“. Pouze 34 (16,56 %) respondentů udalo jiné zdroje, z nichž získali informace týkající se dané problematiky. U 7,81 % žáků se jednalo o internet, přínosnou literaturu vyhledalo 4,88 % žáků a 3,90 % žákům se staly přínosnými televizní pořady.

41

Tabulka 6. Výuka první pomoci na ZŠ

Výuka první pomoci na ZŠ:

Pedagogické lyceum

Zdravotnický Gymnázium Mechatronik asistent



n

0

0

4

0

4

%

0,00

0,00

1,95

0,00

1,95

n

14

16

17

0

47

%

6,83

7,81

8,29

0,00

22,93

n

8

0

0

0

8

%

3,90

0,00

0,00

0,00

3,90

n

4

3

3

3

13

%

1,95

1,46

1,46

1,46

6,34

n

0

0

15

5

20

%

0,00

0,00

7,32

2,44

9,76

n

0

5

3

0

8

%

0,00

2,44

1,46

0,00

3,90

n

1

0

2

0

3

%

0,49

0,00

0,98

0,00

1,46

Biologie

Přírodopis

Rodinná výchova

Občanská výchova

Tělesná výchova

Zdravověda

Zdravotnický kroužek

Tabulka 6 znázorňuje, v jakých předmětech na ZŠ se žáci jednotlivých studijních oborů s první pomocí setkali nejčastěji. Celkem 47 (22,93 %) dotázaných uvedlo přírodopis, 20 (9,76 %) tělesnou výchovu, 13 (6,34 %) občanskou výchovu, 8 (3,90 %) zdravovědu. Stejně byla zastoupena rodinná výchova, také 8 (3,90 %). Z celkového počtu 205 respondentů 3 (1,46 %) žáci navštěvovali zdravotnický kroužek.

42

Tabulka 7. Výuka první pomoci na SŠ

Výuka první pomoci na SŠ:

Pedagogické lyceum

Zdravotnický Gymnázium Mechatronik asistent



n

31

0

34

0

65

%

15,12

0,00

16,59

0,00

31,71

n

1

16

0

0

17

%

0,49

7,81

0,00

0,00

8,30

n

0

0

3

0

3

%

0,00

0,00

1,46

0,00

1,46

n

0

80

0

0

80

%

0,00

39,02

0,00

0,00

39,02

n

0

0

42

11

53

%

0,00

0,00

20,49

5,37

25,85

Biologie

Výchova ke zdraví

Občanská výchova

První pomoc

Tělesná výchova

Z tabulky 7 lze vyčíst zastoupení předmětů vyučovaných na SŠ, v nichž měli probandi možnost získat cenné poznatky týkající se záchrany života a ochrany zdraví. U ostatních oborů je tématika první pomoci nejčastěji řazena do biologie, to uvedlo 65 (31,71 %) žáků, dále do tělesné výchovy, celkem u 53 (25,85 %) žáků, následována výchovou ke zdraví, kterou udalo 17 (8,30 %) žáků. Pouze 3 (1,46 %) žáci uvedli občanskou výchovu. Celý zkoumaný vzorek oboru Zdravotnický asistent, tj. 80 (39,02 %) žáků, uvedl, že své vědomosti nabyl v předmětu První pomoc. Vzhledem k tomu, že se jedná o žáky 3. a 4. ročníků Střední zdravotnické školy Krnov, probíhala u nich výuka tohoto předmětu v 1. ročníku studia dle původních osnov stanovených MŠMT s dotací 1 hod. týdně. U stávajících 1. ročníků je tato výuka na zmíněné škole zapracována do ŠVP. Název předmětu zůstal zachován, ovšem vzhledem k nepoměru hodinové dotace vůči 43

náročnosti a obsahu výuky koncepční tým při tvorbě ŠVP doporučil navýšení hodinové dotace na 2 hod. týdně. Současně bylo navrženo zařazení předmětu až do 2. ročníku studia, což z organizačního hlediska nebylo možné. Tudíž výuka je realizována stále v 1. ročníku, ale s navýšenou hodinovou dotací.

44

Položka č. 6 Povinnost poskytnout první pomoc je dána zákonem: a) ano b) ne c) nevím

Tabulka 8. Znalost zákona Zdravotnický asistent

Znalost zákona:

Ostatní obory

n

%

n

%

ano

80

39,02

122

59,51

ne

0

0,00

3

1,46

nevím

0

0,00

0

0,00



80

39,02

125

60,98

Graf 2. Znalost zákona 70,00% 59,51%

60,00% 50,00% 40,00%

39,02%

30,00% 20,00% 10,00% 1,46%

0,00%

0,00%

0,00%

0,00% ano

nevím

ne Zdravotnický asistent

45

ostatní obory

V uvedené položce správně odpovědělo všech 80 (39,02 %) žáků oboru ZA a 122 (59,51 %) žáků z ostatních oborů, z téže skupiny pouze 3 (1,46 %) nevěděli o své povinnosti poskytnout první pomoc, kterou jim ukládá zákon (tab. 8, graf 2). Oslovení respondenti ve výzkumu Šedivé (2011) znali svou zákonnou povinnost poskytnout první pomoc v 94,90 %. Respondenti našeho výzkumu souhrnně prokázali 98,53% vědomost zákonné povinnosti. Nabízí se také závěry výzkumu Pekarové (2010), kdy znalost zákona prokázalo 80,00 % žáků SZŠ, v našem výzkumu 100,00 %. Souhrnně celý zkoumaný vzorek výzkumu Pekarové prokázal tuto znalost v 93,30 %.

Položka č. 7 Telefonní číslo Rychlé záchranné služby je: a) 158 b) 155 c) 112 d) 150

Tabulka 9. Znalost telefonního čísla RZS Znalost telefonního čísla RZS:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

158

0

0,00

0

0,00

155

80

39,02

124

60,49

112

0

0,00

1

0,49

150

0

0,00

0

0,00



80

39,02

125

60,98

46

Graf 3. Znalost telefonního čísla RZS 70% 60,49% 60% 50% 39,02%

40% 30% 20% 10% 0%

0%

0%

0,49%

0%

0%

0% 158

155

112

Zdravotnický asistent

150

ostatní obory

Správnou odpověď v této položce označilo 80 žáků (39,02 %) oboru ZA a 124 (60,49 %) z oborů ostatních, 1 žák (0,49 %) z téže skupiny označil telefonní číslo 112, které náleží Integrovanému záchrannému systému (tab. 9, graf 3). Vzhledem k zadání položky tuto odpověď nelze považovat za správnou, i když vytočením čísla 112 se aktivace záchranného řetězce spustí (tab. 9, graf 3).

Položka č. 8 U postižených nejdříve zjišťujeme: a) tep b) dech c) vědomí

47

Tabulka 10. Zjištění vitálních funkcí Zdravotnický asistent

Zjištění vitálních funkcí

Ostatní obory

n

%

n

%

tep

3

1,46

57

27,81

dech

5

2,44

17

8,29

vědomí

72

35,12

51

24,88



80

39,02

125

60,98

Graf 4. Zjištění vitálních funkcí 40,00% 35,12% 35,00% 27,81%

30,00%

24,88%

25,00%

20,00% 15,00% 8,29%

10,00% 5,00%

2,44%

1,46%

0,00% tep

vědomí

dech Zdravotnický asistent

ostatní obory

Při vyšetření postiženého začínáme vždy vyšetřením vědomí, které zjistíme hlasitým oslovením postiženého, popř. zatřesením. Zároveň sledujeme i chování, schopnost reagovat na podněty, způsob, jakým s námi postižený komunikuje. Následně vyšetříme, zda dotyčný dýchá, jak rychle, zda jsou slyšitelné nějaké zvukové fenomény, popř. přítomen zápach. Pokud jsou předchozí dvě funkce zachovány, přistoupíme k vyšetření srdeční akce, a to vyhmatáním tepu na krční tepně (Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 24; s. 74). V této položce správně odpovědělo 72 (35,12 %) dotázaných z oboru ZA a 51 (24, 88 %) z ostatních oborů. Chybně označilo variantu dech 5 (2,44 %) žáků oboru ZA a 17 48

(8,29 %) žáků z ostatních oborů, poslední možnost, tep, označili 3 (1,46 %) žáci oboru ZA a 57 (27,81 %) žáků oborů ostatních (tab. 10, graf 4). Na základě srovnání výsledků našeho výzkumu s výsledky výzkumu Pekarové (2010), lze v této oblasti poukázat na vysokou úroveň znalostí u našich probandů z oboru ZA. V uvedeném výzkumu respondenti z řad studentů zdravotnického oboru dosáhli pouze 10% úspěšnosti, úspěšnost našich probandů oboru ZA byla 90%. Souhrnně potom všichni respondenti tehdejšího výzkumu dosáhli 13,7% úspěšnosti, naši respondenti 60%, což lze považovat za dobrou úroveň znalostí.

Položka č. 9 Stav vědomí zjistíte: a) hlasitým oslovením, zatřesením, bolestivým podnětem (např. štípnutím do ušního lalůčku) b) pokropíte postiženého tekutinou c) zkusíte s postiženým manipulovat (posadit, podložit hlavu atd.)

Tabulka 11. Způsob zjištění vědomí Způsob zjištění vědomí:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

oslovit, zatřást, štípnout

80

39,02

107

52,20

pokropit

0

0,00

3

1,46

manipulovat s postiženým

0

0,00

15

7,32



80

39,02

125

60,98

49

Graf 5. Způsob zjištění vědomí 60,00% 52,20% 50,00% 39,02%

40,00% 30,00% 20,00%

7,32%

10,00% 0%

1,46%

0%

0,00% oslovit, zatřást, štípnout

pokropit

Zdravotnický asistent

manipulovat s postiženým

ostatní obory

Dle výčtu odpovědí (tab. 11, graf 5) by všech 80 (39,02%) žáků oboru ZA postupovalo správně, stejně tak 107 (52,20 %) žáků z oborů ostatních, čímž prokázali vysokou míru znalostí. Zcela nevhodný způsob zvolilo 15 (7,32 %) respondentů, kteří se rozhodli pro manipulaci s postiženým. U postiženého mohlo dojít k poranění páteře a díky možné poruše vědomí nemohou jeho skutečný stav zjistit. Neobratná manipulace může mít za následek těžké poruchy hybnosti nebo čití. Poslední možnost, pokropit, uvedli rovněž 3 (1,46 %) žáci ostatních oborů (Kelnarová et al., První pomoc II, 2007, s. 22).

Položka č. 10 Postiženého v bezvědomí, který dýchá a má tep: a) uložíte do zotavovací polohy (obdoba stabilizované) a kontrolujete dech a tep b) otočíte na záda, podložíte hlavu a kontrolujete dech a tep c) necháte v poloze, v jaké jste ho našli a kontrolujete tep a dech

50

Tabulka 12. Postup u postiženého v bezvědomí Zdravotnický asistent

Postup u postiženého v bezvědomí:

Ostatní obory

n

%

n

%

uložit do zotavovací polohy, kontrolovat

67

32,68

70

34,15

otočit na záda, podložit hlavu, kontrolovat

2

0,98

15

7,32

nechat jak jste našli, kontrolovat

11

5,37

40

19,51



80

39,03

125

60,98

Graf 6. Postup u postiženého v bezvědomí 40,00% 35,00%

32,68%

34,15%

30,00% 25,00% 19,51%

20,00% 15,00% 10,00%

7,32%

5,00%

5,37%

0,98%

0,00%

zotavovací poloha

na záda

Zdravotnický asistent

nechat jak je

ostatní obory

Postiženého v bezvědomí po předchozím vyšetření uložíme do Rautekovy zotavovací polohy (příloha V). Hlava je v uvedené poloze v mírném záklonu, zabrání se tím zapadnutí jazyka a případné zástavě dechu. Neustáváme v kontrole životních funkcí (Kelnarová et al., První pomoc II, 2007, s. 17). V tomto případě volilo správnou odpověď 67 (32,68 %) žáků oboru ZA a 70 (34,15 %) žáků ostatních. Druhou nejpočetněji zastoupenou odpověď, chybnou, nechat jej v původní poloze a kontrolovat životní funkce, označilo 11 (5,37 %) budoucích 51

zdravotníků, z nezdravotnických oborů potom 40 (19,51 %). Třetí možnou odpověď, otočení na záda s podložením hlavy a kontrolou dechu a tepu, též chybně, zvolili 2 (0,98 %) žáci oboru ZA a 15 (7,32 %) žáků ostatních (tab. 12, graf 6). Dle výsledků výzkumu Kocinové (2009) prokázalo 89,00 % žáků SZŠ potřebnou znalost problematiky, u nás to bylo 83,75 %. Celkově dosáhli probandi zmíněného výzkumu 71,00% úspěšnosti, naši 66,83%. Ze srovnání vyplývá, že žáci středních škol na Krnovsku mají dobré znalosti, týkající se postupu u člověka v bezvědomí.

Položka č. 11 Postup při oživování dospělého je: a) 2 umělé vdechy a dále se střídá 30 stlačení hrudníku a 2 umělé vdechy b) střídání 30ti stlačení hrudníku a 2 umělé vdechy c) střídání 5ti stlačení hrudníku a 1 umělého vdechu

Tabulka 13. Postup při resuscitaci Postup při resuscitaci:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

2 vdechy a 30:2

34

16,59

39

19,02

30:2

46

22,44

45

21,95

5:1

0

0,00

41

20,00



80

39,03

125

60,97

52

Graf 7. Postup při resuscitaci 25,00%

22,44% 21,95% 20,00%

19,02%

20,00% 16,59% 15,00%

10,00%

5,00% 0,00%

0,00% 2 vdechy a pak 30:2

poměr 30:2

Zdravotnický asistent

poměr 5:1

ostatní obory

Po diagnostice zástavy dechu a oběhu je nutné otočit postiženého na záda a vyčistit dutinu ústní. Další postup je dán počtem zachránců, pokud je zachránce sám, volá některou ze záchranných složek a poté zahájí oživování postiženého 30 kompresemi hrudníku s následnými 2 vdechy (příloha VI). Tento poměr neustále opakuje. Jestliže je zachránců více, jeden zahájí oživování a druhý zajistí příjezd RZS nahlášením situace, přičemž je připraven vyčerpaného oživujícího zachránce vystřídat (Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 75). Položku správně zodpovědělo 46 (22,44 %) dotázaných z oboru ZA a 45 (21,95 %) žáků ostatních oborů. Nevhodně, 2 umělými vdechy by zahájilo oživování 34 (16,59 %) žáků oboru ZA a z ostatních oborů 39 (19,02 %) dotázaných. Poslední, nesprávnou možnost nabízející poměr 5:1 neudal žádný žák oboru ZA, ostatní žáci ji označili ve 41 (20,00 %) případech (tab. 13, graf 7). Na základě srovnání s výsledky výzkumu Pekarové (2010), kdy žáci SZŠ prokázali 93,00% znalost nových poměrů při resuscitaci, lze poukázat na velmi nízkou úroveň znalostí dané problematiky v řadách našich probandů oboru ZA, tito prokázali pouze 57,50 % znalostí. Ze všech respondentů Pekarové potom správně odpovědělo 59,30 %, našich pouze 44,39 %.

53

Nabízí se i srovnání s výsledky výzkumu Kocinové (2009), kdy počet správných odpovědí žáků SZŠ činil 85,00 %, v našem případě pouze 57,50 %. Celková úspěšnost probandů zmíněného výzkumu byla 59,00 %, našeho vzorku 44,39 %. Srovnané výsledky potvrzují nízkou úroveň znalostí žáků krnovských středních škol v resuscitaci dospělého.

Položka č. 12 Velké (tepenné nebo žilní) krvácení nejlépe zastavíte: a) přiložením tlakového obvazu b) zaškrcením c) stlačením tlakového bodu Tabulka 14. Zástava masivního krvácení Zdravotnický asistent

Zástava masivního krvácení :

Ostatní obory

n

%

n

%

přiložit tlakový obvaz

38

18,54

18

8,78

zaškrtit

22

10,73

59

28,78

stlačit tlakový bod

20

9,76

48

23,42



80

39,03

125

60,98

Graf 8. Zástava masivního krvácení 35,00% 28,78%

30,00%

23,42%

25,00% 20,00%

18,54%

15,00% 10,73% 10,00%

9,76%

8,78%

5,00% 0,00% tlakový obvaz

škrtidlo

Zdravotnický asistent

54

ostatní obory

tlakový bod

Ošetření můžeme zahájit přímo stlačením krvácející rány, stlačením tlakového bodu, pokud známe jeho místo, nebo elevací končetiny (vyvýšení nad úroveň srdce). Ovšem tyto postupy pouze krvácení zmírní, ošetření není konečné, proto je používáme spíše jako podpůrné. Masivní krvácení nejlépe zastavíme přiložením tlakového obvazu, složeného ze tří vrstev (krycí, kompresní, fixační). Použití škrtidla se jeví jako velmi drastické pro ostatní tkáně, doporučuje se spíše u amputací, otevřených zlomenin s tepenným krvácením, při hromadných neštěstích a při průsaku dvou talkových obvazů. (www.lf3.cuni.cz; Beránková, Fleková, Holzhauserová, První pomoc, 2002, s. 77). Nejpreferovanější způsob ošetření zvolilo v dotazníkovém šetření 38 (18,54 %) žáků oboru ZA a 18 (8,78 %) žáků z oborů ostatních. Nesprávnou odpověď, zaškrcení, zvolilo 22 (10,73 %) žáků zdravotnického oboru a 59 (28,78 %) žáků ostatních. Poslední, rovněž chybnou možnost, stlačit tlakový bod, udalo 20 (9,76 %) žáků oboru ZA a 48 (23,42 %) žáků ostatních (tab. 14, graf 8). Na základě výsledků nelze v oblasti stavění krvácení považovat znalosti žáků za dostatečné. Především žáci oboru ZA by měli prokázat daleko vyšší míru vědomostí, ostatní žáci zastaralým způsobem, jejž označili nejčastěji, a to použitím škrtidla, rovněž prokázali nedostatečnou znalost.

Položka č. 13 Při krvácení z nosu: a) postiženého položíte na bok b) zakloníte postiženému hlavu a do nosu mu dáte tampón c) předkloníte hlavu postiženého a zmáčknete chřípí nosu

Tabulka 15. Ošetření krvácení z nosu Ošetření krvácení z nosu:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

položit na bok

4

1,95

6

2,93

zaklonit hlavu, tampónovat

10

4,88

58

28,29

předklonit hlavu, zmáčknout nos

66

32,20

61

29,76



80

39,03

125

60,98

55

Graf 9. Ošetření krvácení z nosu 35,00%

32,20% 29,76%

28,29%

30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00%

4,88% 1,95%

2,93%

0,00% položit na bok

zaklonit, tampónovat

Zdravotnický asistent

předklonit, zmáčknout nos

ostatní obory

Při krvácení z nosu volíme předklon postiženého za současného zmáčknutí chřípí nosu, na zátylek můžeme dát studený obklad. Předklon zabraňuje polykání krve a jejímu možnému následnému vyzvracení (Beránková, Fleková, Holzhauserová, První pomoc, 2002, s. 83). 66 (32,20 %) žáků oboru ZA a 61 (29,66 %) z ostatních odpovědělo správně, zakloněním hlavy by chybovalo 10 (4,88 %) žáků oboru ZA a 58 (28,29 %) žáků ostatních. Taktéž nesprávně, položením postiženého na bok, by postupovali 4 (1,95 %) budoucí zdravotníci a 6 (2,93 %) žáků z jiných oborů (tab. 15, graf 9). 48,00 % všech respondentů výzkumu Kocinové (2009) odpovědělo na tuto otázku správně, našich respondentů 61,95 %. Žáci SZŠ ze vzorku tehdejšího výzkumu odpověděli správně v 57,00 %, z našeho vzorku v 82,50 %. Podobných výsledků dosáhli i žáci SZŠ výzkumu Pekarové (2010), kdy počet správných odpovědí žáků SZŠ činil 80,00 %. Stejnou míru znalostí, tj. 80,00 % prokázali všichni sledovaní žáci, u nás 61,95%. Ze srovnání vyplývá, že žáci SZŠ Krnov mají dobré znalosti se zástavou krvácení z nosu, stejně tak i celý sledovaný soubor.

56

Položka č. 14 Pokud použijete škrtidlo: a) zaznamenáte čas a v pravidelných intervalech co 20 min. jej povolíte, aby se končetina prokrvila b) zaznamenáte čas a nepovolujete, nejdéle však 1,5-2 hod. c) zaznamenáte čas a necháte končetinu zaškrcenu, než krvácení ustane

Tabulka 16. Správné použití škrtidla Správné použití škrtidla:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

povolovat co 20 min.

11

5,37

71

34,63

nepovolovat, max. však 1,52 hod.

61

29,76

23

11,22

nechat stále zaškrcenou

8

3,90

31

15,12



80

39,03

125

60,97

Graf 10. Správné použití škrtidla 40,00% 34,63%

35,00%

29,76%

30,00% 25,00% 20,00%

15,12% 15,00%

11,22%

10,00% 5,37%

3,90%

5,00% 0,00% povolit co 20 min.

nepovolovat, max. 1,5-2 hod.

Zdravotnický asistent

57

ostatní obory

nechat zaškrcenou

Škrtidlo používáme k zástavě krvácení pouze v některých případech (viz komentář tabulky 14). Po přiložení by končetina neměla být zaškrcena déle jak 2 hodiny, v žádném případě škrtidlo nepovolujeme. Nutné je zaznamenat čas přiložení, nejlépe na viditelné místo (např. tvář raněného) (www.lf3.cuni.cz). U této položky byla ze strany respondentů oboru Zdravotnický asistent správná možnost zvolena v 61 (29,76 %) případech a ve 23 (11,22 %) případech ze strany ostatních žáků nevhodně. Povolením škrtidla by postupovalo 11 (5,37 %) žáků oboru ZA a 71 (34,63 %) žáků ostatních. Poslední možnost, také nesprávnou, a to nepovolovat vůbec, zvolilo 8 (3,90 %) žáků oboru ZA a 31 (15,12 %) ostatních respondentů (tab. 16, graf 10). Tato položka potvrzuje, že žáci ostatních oborů mají z oblasti stavění krvácení převážně nedostatečné informace o metodách používaných v současnosti. Velmi často volili postupy na základě dříve nabytých poznatků, které dnes již nejsou doporučovány. I žáci oboru ZA by měli prokázat hlubší vědomosti.

Položka č. 15 Zlomenou končetinu: a) narovnáte, zafixujete dlahou a chladíte b) stáhnete elastickým obinadlem a chladíte c) zafixujete ke zdravé končetině

Tabulka 17. Správné ošetření zlomeniny Správné ošetření zlomeniny:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

narovnat, zafixovat, chladit

5

2,44

31

15,12

stáhnout elastickým obinadlem, chladit

6

2,93

18

8,78

zafixovat ke zdravé končetině či k tělu

69

33,66

76

37,07



80

39,03

125

60,97

58

Graf 11. Správné ošetření zlomeniny 40,00%

37,07% 33,66%

35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,12% 15,00%

8,78%

10,00% 5,00%

2,93%

2,44%

0,00% narovnat, zafixovat

stáhnout elastickým obinadlem

Zdravotnický asistent

zafixovat ke zdravé končetině, tělu

ostatní obory

Při podezření na zlomeninu manipulujeme s postiženým co nejméně, úlomky kostí mohou poranit cévy ve tkáních a způsobit krvácení. Volíme nejjednodušší způsob ošetření, a sice fixovat končetinu, nejlépe k tělu, pomocí trojcípých šátků nebo improvizovaných pomůcek, v případě nutnosti lze použít improvizované dlahy. U poranění dolních končetin využijeme končetiny zdravé (www.lf3.cuni.cz; Beránková, Fleková, Hozhauserová, První pomoc, 2002, s. 114). Z žáků oboru Zdravotnický asistent jich zadanou situaci dobře řešilo 69 (33,66 %), z ostatních oborů 76 (37,07 %). Chybně, narovnáním, by postupovalo 5 (2,44 %) žáků oboru ZA a 31 (15,12 %) žáků ostatních. Stáhnutí elastickým obinadlem volilo 6 (2,93 %) budoucích zdravotníků a 18 (8,78 %) žáků ostatních (tab. 17, graf 11). V této oblasti se jeví nejzávažnější odpovědi žáků, kteří by se snažili končetinu narovnat. Tímto postupem by mohli vážně poškodit postiženého, což je problematické zvláště u žáků oboru ZA, i když tuto odpověď neoznačili mnohokrát. Ostatní žáci prokázali dobrou znalost při fixaci zlomenin.

59

Položka č. 16 Postižený má v břiše bodnuté cizí těleso: a) těleso ponecháte, ránu obložíte a lehce překryjete b) těleso vytáhnete, ránu překryjete c) ránu ponecháte tak, jak je, vyčkáte příjezdu RZS

Tabulka 18. Ošetření rány s cizím tělesem Zdravotnický asistent

Ošetření rány s cizím tělesem:

Ostatní obory

n

%

n

%

ponechat, obložit, překrýt

72

35,12

95

46,34

vytáhnout, ránu překrýt

1

0,49

7

3,42

ponechat, jak je, čekat na RZS

7

3,42

23

11,22



80

39,03

125

60,98

Graf 12. Ošetření rány s cizím tělesem 50,00%

46,34%

45,00% 40,00%

35,12%

35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00%

11,22%

10,00% 3,42%

5,00%

3,42%

0,49%

0,00% ponechat, ošetřit

vytáhnout, ošetřit

Zdravotnický asistent

čekat na RZS

ostatní žáci

Odstranění velkých cizích těles z ran je přísně kontraindikováno, působí v místě tamponádu a tím zmírňují krvácení. Ponecháváme je v ráně, tu nejlépe sterilním 60

materiálem obložíme a lehce překryjeme. Fixací tělesa k nepoškozené tkáni, např. náplastí, zabráníme hlubšímu pronikání do dutiny (Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 101).

Počet žáků z řad oboru Zdravotnický asistent, kteří odpověděli správně, je 72 (35,12 %), ze skupiny ostatních oborů jich je 95 (46,34 %). Méně závažný způsob, ponechat ránu, jak je a vyčkat příjezdu RZS, zvolilo 7 (3,42 %) žáků oboru ZA a 23 (11,22 %) žáků ostatních. Zbylý 1 (0,49 %) respondent oboru ZA a 7 (3,42 %) respondentů z ostatních oborů by svým zcela chybným postupem ohrozilo postiženého na životě (tab. 18, graf 12).

Položka č. 17 Správný postup při vytažení klíštěte: a) namazat klíště něčím mastným, vytočit ve směru hodinových ručiček, dezinfikovat b) namazat klíště něčím mastným, vytočit v protisměru hodinových ručiček, dezinfikovat c) dezinfikovat klíště, vyviklat vatovou štětičkou nebo vytáhnout pinzetou, znovu dezinfikovat

Tabulka 19. Odstranění klíštěte Odstranění klíštěte:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

namastit, vytočit ve směru ručiček

8

3,90

18

8,78

namastit, vytočit v protisměru ručiček

19

9,27

35

17,07

dezinfikovat, vyviklat nebo vytáhnout pinzetou

53

25,85

72

35,12



80

39,02

125

60,97

61

Graf 13. Odstranění klíštěte 40,00%

35,12% 35,00% 30,00%

25,85%

25,00% 20,00%

17,07%

15,00%

8,78%

10,00%

9,27%

3,90%

5,00% 0,00%

namastit, vytočit ve směru ručiček

namastit, vytočit v protisměru ručiček

Zdravotnický asistent

dezinfikovat, vyviklat nebo vytáhnout pinzetou

ostatní obory

Klíště nemá šroubovitě uzpůsobená kusadla, je zcela zbytečné s ním točit. Při potření mastnou látkou se zvyšuje riziko nakažení infekcí, neboť klíště vypustí své tělní šťávy do našeho organizmu. Nejlépe je vytáhneme pinzetou, a to uchopením těsně u hlavičky (příloha VII), poté místo dezinfikujeme, popř. opláchneme mýdlovou vodou (www.lf3.cuni.cz). Celkem odpovídalo 205 (100%) dotázaných, z nich 53 (25,85 %) budoucích zdravotníků a 72 (35,12 %) žáků z ostatních oborů označilo za správnou možnost vytáhnout klíště pinzetou a dezinfikovat postižené místo. Ve směru ručiček by vytáčelo klíště 8 (3,90 %) žáků oboru ZA a 18 (8,78 %) žáků z ostatních oborů. Zbylých 19 (9,27 %) žáků ZA a 35 (17,70 %) žáků ostatních oborů by točilo v protisměru (tab. 19, graf 13).

Položka č. 18 Při podezření na poranění páteře: a) uložíte postiženého do zotavovací polohy a voláte RZS b) necháte jej v poloze, v jaké jste ho našli, a voláte RZS c) podložíte hlavu, aby nezapadl jazyk, a voláte RZS 62

Tabulka 20. Postup při poranění páteře Zdravotnický asistent

Postup při poranění páteře:

Ostatní obory

n

%

n

%

uložit do zotavovací polohy, volat RZS

0

0,00

17

8,29

nechat tak, jak je, a volat RZS

76

37,07

82

40,00

podložit hlavu, volat RZS

4

1,95

26

12,68



80

39,02

125

60,97

Graf 14. Postup při poranění páteře 45,00%

40,00%

40,00%

37,07%

35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 12,68%

15,00%

8,29%

10,00% 5,00%

1,95%

0,00%

0,00% uložit do zotavovací polohy

nechat, jak je

Zdravotnický asistent

podložit hlavu

ostatní obory

Pokud u postiženého existuje podezření na poranění páteře, zbytečně s ním nemanipulujeme. Zjistíme stav životních funkcí, a pokud není třeba zahájit resuscitaci, necháme jej v poloze, v níž se nachází, a neprodleně voláme RZS (Kelnarová et al., První pomoc II, 2007, s. 24). Z 205 (100 %) respondentů by 76 (37,07 %) žáků oboru ZA a 82 (40,00 %) žáků z ostatních oborů naložilo s postiženým správně. Žádný žák z oboru ZA, ale dalších 17 (8,29 %) z ostatních oborů by uložením do zotavovací polohy mohlo poškodit páteř. 4 63

(1,95 %) žáci oboru ZA a 26 (12,98 %) žáků ostatních oborů si neuvědomilo skutečnost, že pokud chceme zabránit zapadnutí jazyka, hlavu mírně zakláníme, ovšem nikoliv při podezření na poranění páteře (tab. 20, graf 14). V této situaci by žáci převážně postupovali bez větších pochybení, prokázali dostatečnou míru vědomostí.

Položka č. 19 Pokud má postižený epileptický záchvat: a) necháte záchvat proběhnout a zajistíte, aby se postižený neporanil b) vložíte roubík mezi zuby postiženého a počkáte, až záchvat odezní c) narovnáte křečovitě stažené končetiny, vložíte roubík mezi zuby postiženého a vyčkáte příjezdu RZS

Tabulka 21. Postup při epileptickém záchvatu Postup při epileptickém záchvatu:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

nechat proběhnout, zabránit poranění

58

28,29

41

20,00

vložit roubík, nechat záchvat odeznít

8

3,90

37

18,05

narovnat končetiny, vložit roubík, vyčkat na RZS

14

6,83

47

22,93



80

39,02

125

60,98

64

Graf 15. Postup při epileptickém záchvatu 30,00%

28,29%

25,00%

22,93% 20,00%

20,00%

18,05%

15,00% 10,00%

6,83% 3,90%

5,00% 0,00% nechat proběhnout, zabránit poranění

vložit roubík, nechat odeznít

Zdravotnický asistent

narovnat končetiny, vložit roubík, vyčkat na RZS

ostatní obory

Epileptický záchvat necháváme proběhnout. Nenarovnáváme stažené končetiny, nevkládáme nic do úst postiženého, snažíme se chránit hlavu před úrazem. Po záchvatu zkontrolujeme životní funkce. Pokud jsou zachovány a postižený zůstává v bezvědomí, uložíme jej do zotavovací polohy (Kelnarová et al.,První pomoc II, 2007, s. 62). Zachycené údaje v tabulce 21 a grafu 15 vypovídají o 58 (28,29 %) správných odpovědích žáků oboru Zdravotnický asistent a 41 (20,00 %) správných odpovědí žáků jiných oborů. 8 (3,90 %) budoucích zdravotníků a 37 (18,05 %) žáků z jiného oboru by vložilo roubík a nechalo záchvat odeznít, což je chybná odpověď. Stejně tak v případě 14 (6,83 %) zbylých žáků oboru ZA a 47 (22,93 %) z jiných oborů, jež zvolili narovnávání končetin. Ve výzkumu Pekarové (2010) bylo úspěšných v této položce celkem 75,00 % respondentů, na Krnovsku 48,29 %. Žáci SZŠ zmíněného výzkumu správně odpověděli v 90,00 %, u nás v 72,50 %. Tím se potvrzuje nižší znalost problematiky u žáků oboru ZA a velmi nízká úroveň znalostí u žáků středních škol na Krnovsku.

65

Položka č. 20 Postiženému v šoku: a) podáte pití, na které má chuť b) podáte pouze vodu c) nesmíte podat tekutiny, pouze vlhčit rty

Tabulka 22. Podání tekutin při šoku Podání tekutin při šoku:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

podat, nač má chuť

0

0,00

1

0,49

pouze vodu

0

0,00

12

5,86

nesmí nic

80

39,02

112

54,63



80

39,02

125

60,98

Graf 16. Podání tekutin při šoku 60,00%

54,63%

50,00% 39,02%

40,00% 30,00% 20,00% 10,00%

5,86% 0,00%

0,49%

0,00%

0,00% podat, nač má chuť

pouze vodu

Zdravotnický asistent

nesmí nic

ostatní obory

Postiženému, u kterého se šok rozvíjí nebo jeho rozvoj hrozí, nikdy žádné tekutiny nepodáváme. Hrozí riziko zvracení a možného vdechnutí zvratků. Jeho pocit žízně můžeme tlumit pouze zvlhčováním rtů (Kelnarová et al., První pomoc I, 2007, s. 95).

66

V této oblasti se dotázaní převážně, a to 80 (39,02 %) žáků oboru ZA a 112 (54,63 %) žáků z jiných oborů, orientovalo správně. Další probandi z ostatních oborů, jedná se o 12 (5,85%) respondentů, by podali vodu a 1 žák (0,49 %) pití dle chuti postiženého (tab. 22, graf 16).

Položka č. 21. Značně podchlazenému člověku: a) smíte podat alkohol b) nikdy nepodáváte žádný alkohol c) smíte podat maximálně víno Tabulka 23. Podávání alkoholu podchlazenému Zdravotnický asistent

Podávání alkoholu podchlazenému:

Ostatní obory

n

%

n

%

smí alkohol

7

3,42

17

8,29

nesmí žádný alkohol

73

35,61

103

50,24

smí víno

0

0,00

5

2,44



80

39,03

125

60,97

Graf 17. Podání alkoholu podchlazenému 60,00%

50,24% 50,00% 40,00%

35,61%

30,00% 20,00%

8,29%

10,00% 3,42%

0,00%

2,44%

0,00% smí alkohol

nesmí žádný alkohol

Zdravotnický asistent

67

ostatní obory

smí víno

Alkohol u podchlazených rozšiřuje cévy a tím podporuje únik tělesného tepla. Zároveň dochází k poklesu krevního tlaku a také ovlivnění termoregulačního centra v mozku. V důsledku tohoto se postižený třese (Kelnarová et al., První pomoc II, 2007, s. 125). Tabulka 23 a graf 17 udává 73 (35,61 %) správných odpovědí žáků oboru ZA a také 103 (50,24 %) správných odpovědí žáků ostatních. 7 (3,42 %) žáků oboru ZA a dále 17 (8,29 %) žáků z jiných oborů by podáním alkoholu ohrozilo postiženého, stejně tak 5 (2,44 %) žáků jiných oborů, kteří by podali víno.

Položka č. 22 Správný postup u postiženého, kterému se špatně dýchá, je: a) posadit s oporou zad, uvolnit oděv kolem krku, větrat, volat RZS b) položit na záda, podložit hlavu, uvolnit oděv kolem krku, větrat a volat RZS c) nechat ho v poloze, v níž jste ho našli, uvolnit oděv kolem krku, větrat a volat RZS

Tabulka 24. Postup při dušnosti Postup při dušnosti:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

posadit, opřít, uvolnit oděv větrat, volat RZS

66

32,20

76

37,07

položit, podložit hlavu, uvolnit, větrat, volat RZS

9

4,39

39

19,03

nechat, jak je, uvolnit, větrat, volat RZS

5

2,44

10

4,88



80

39,03

125

60,98

68

Graf 18. Postup při dušnosti 40,00% 35,00%

37,07% 32,20%

30,00% 25,00% 19,03%

20,00% 15,00% 10,00%

4,88%

4,39%

5,00%

2,44%

0,00% posadit, opřít, uvolnit, větrat, volat RZS

položit, podložit hlavu, uvolnit, větrat, volat RZS

Zdravotnický asistent

nechat jak je, uvolnit, větrat, volat RZS

ostatní obory

Dušnost může mít více příčin (např. kardiogenní, vertebrogenní, pneumonii). Postiženého je nutné uložit do polohy v polosedě, s opřenými zády. Tato poloha usnadňuje dýchání. Zároveň zajistíme přívod čerstvého vzduchu, uvolníme oděv kolem krku a neprodleně aktivujeme záchranný řetězec (Kelnarová et al., První pomoc II, 2007, s. 133; s. 134). Z celkového počtu 205 (100 %) dotázaných by volilo dle odpovědi správný postup, 66 (32,20 %) žáků oboru ZA a 76 (37,07 %) žáků z jiných oborů. Položením na záda by pochybilo 9 (4,39 %) budoucích zdravotníků a také 39 (19,03 %) žáků z jiných oborů. Poslední žáci, tj. 5 (2,44 %) z řad žáků oboru ZA a 10 (4,88 %) žáků z oborů jiných, zvolili zcela chybnou odpověď (tab. 24, graf 18). Žáci oboru by měli prokázat větší míru znalostí, neboť s touto problematikou se setkávají v rámci výuky častěji než žáci ostatních oborů.

69

Položka č. 23 Při hromadném neštěstí nejdříve ošetříte postiženého, který: a) nedýchá b) masivně krvácí c) má zlomenou končetinu

Tabulka 25. Přednost v ošetření Zdravotnický asistent

Přednost v ošetření:

Ostatní obory

n

%

n

%

nedýchá

31

15,12

72

35,12

masivně krvácí

49

23,90

52

25,37

má zlomenou končetinu

0

0,00

1

0,49



80

39,03

125

60,98

Graf 19. Přednost v ošetření 40,00% 35,12% 35,00% 30,00% 23,90%

25,00%

25,37%

20,00% 15,12% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

0,49%

0,00% nedýchá

masivně krvácí Zdravotnický asistent

70

ostatní obory

zlomená končetina

Pokud postižený masivně krvácí, je jeho zástava prioritou. Při hromadném neštěstí k tomu používáme škrtidlo. Bezprostředně poté se věnujeme kardiopulmonální resuscitaci u postiženého se zástavou dechu. Důvodem této posloupnosti je časová náročnost resuscitace. Než se podaří člověka se zástavou dechu i oběhu oživit nebo předat RZS, může být masivně krvácející člověk již ohrožen na životě. Únik krve při velkém krvácení je velmi rychlý (Beránková, Fleková, Holzhauserová, První pomoc, 2002, s. 15). Správnou možnost tedy v tomto případě zvolilo 49 (23,90 %) dotázaných z řad žáků oboru ZA a 52 (25,37 %) z řad žáků ostatních oborů. Zbytek žáků oboru ZA, tj. 31 (15,12 %), a 72 (35,12 %) ostatních žáků by nejdříve ošetřili postiženého se zástavou dechu. Pouze 1 (0,49 %) respondent, ovšem zcela chybně, zvolil jako prioritní ošetření zlomeniny (tab. 25, graf 19). U žáků obou sledovaných skupin jsou z výsledků patrné značné vědomostní nedostatky.

Položka č. 24 Kdo dle Vašeho mínění by měl znát základní první pomoc: a) všichni úměrně svému věku, je to nezbytné b) dospělí, dítě si příliš neporadí c) zdravotníci a řidiči, potřebují ji nejčastěji d) jiný názor …………………………………

Tabulka 26. Názor na znalost první pomoci Názor na znalost první pomoci:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

všichni, úměrně věku

74

36,10

115

56,10

dospělí

2

0,98

7

3,42

zdravotníci a řidiči

3

1,46

3

1,46

jiný názor

1

0,49

0

0,00



80

39,03

125

60,98

71

Graf 20. Názor na znalost první pomoci

60,00%

56,10%

50,00%

40,00%

36,10%

30,00% 20,00% 10,00% 0,98%

3,42%

1,46% 1,46%

0,49%

0%

0,00% všichni, úměrně věku

dospělí

zdravotníci a řidiči

Zdravotnický asistent

jiný názor

ostatní obory

Odpovědi v této položce, uvedené v tabulce 26 a grafu 20 vyjadřují mínění žáků o tom, kdo by dle jejich názoru měl mít základní znalosti v poskytování první pomoci. Převážná část z nich, 74 (36,10 %) budoucích zdravotníků a 115 (56,10 %) žáků připravujících se na jinou profesi, se domnívá, že určitými znalostmi mají oplývat všichni, s ohledem na svůj věk. 2 (0,98 %) žáci oboru ZA a 7 (3,42 %) žáků z jiných oborů si myslí, že znalost první pomoci by měla být převážně záležitostí dospělých. Třetí nabízenou variantu, že znalostmi z této oblasti by měli disponovat zdravotníci a řidiči, uvedli 3 (1,46 %) žáci oboru ZA a také 3 (1,46 %) žáci ostatních oborů. 1 (0,49 %) žák oboru ZA byl jiného názoru, a sice že první pomoc by měli znát zdravotníci a dorost.

Položka č. 25. Pokud se ocitnete v situaci, kdy byste měl(a) poskytnout první pomoc: a) alespoň zavoláte RZS nebo jinou záchrannou složku b) automaticky poskytnete ošetření a uděláte potřebná opatření c) záměrně přehlídnete postiženého d) snažíte se zavolat další osoby a pomáháte e) stojíte opodál, sledujete a kritizujete postup zachraňujících 72

Tabulka 27. Postoj v ohrožující situaci Postoj v ohrožující situaci:

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

alespoň volat RZS nebo IZS

18

8,78

28

13,66

poskytnout první pomoc

58

28,29

64

31,22

přehlídnout postiženého

2

0,98

3

1,46

zavolat kolemjdoucí a pomáhat

2

0,98

30

14,63

stát sledovat, kritizovat

0

0,00

0

0,00



80

39,03

125

60,97

Graf 21. Postoj v ohrožující situaci 35,00%

31,22% 28,29%

30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00%

14,63%

13,66% 8,78%

5,00%

0,98%1,46%

0,98%

záměrně přehlídnu postiženého

zavolám sleduji ostatní a kolemjdoucí a kritizuji pomáhám

0,00%0,00%

0,00% alespoň zavolám záchrannou složku

poskytnu ošetření

Zdravotnický asistent

ostatní obory

Z celkového počtu 205 (100 %) žáků a 5 nabízených možností vyjádřili svůj postoj k poskytování první pomoci následně: 18 (8,78 %) žáků oboru ZA a 28 (13,66 %) žáků z jiných oborů by alespoň vytočení telefonního čísla aktivovalo záchranný řetězec, což lze považovat za dostačující. Nadpoloviční většina probandů, a to 58 (28,29 %) žáků oboru ZA a 64 (31,22 %) žáků z ostatních oborů by neváhalo první pomoc poskytnout, což můžeme považovat za optimální stav. Vzhledem k jejich budoucí profesi je 73

zarážející postoj 2 (0,98 %) respondentů z řad žáků oboru ZA, kdy uvedli, že by postiženého raději přehlídli. Stejně odpověděli i 3 (1,46 %) respondenti z ostatních oborů. Další 2 (0,98 %) žáci z oboru ZA by se z nějakého důvodu nepustili sami do ošetření, ale zavolali by další osoby a nabídli svou pomoc. Poslední možnost, kdy by dotyčný stál a kritizoval snahu druhých zachránit lidský život, nevolil žádný žák (tab. 27, graf 21).

Položka č. 26 Podle Vašeho názoru, nejčastější důvod, proč člověk neposkytne první pomoc, je (uveďte pouze jednu odpověď): a) strach z nakažlivých chorob (žloutenky, AIDS aj.) b) obavy z reakce postiženého (agresivita, panika, obviňování aj.) c) nedostatek znalostí d) strach z potřísnění krví, zvratky e) domněnka, že se jedná o žert

Tabulka 28. Nejčastější důvod neposkytnutí první pomoci Nejčastější důvod neposkytnutí první pomoci::

Zdravotnický asistent

Ostatní obory

n

%

n

%

strach z nakažlivých chorob

14

6,83

17

8,29

obavy z reakce postiženého

9

4,39

14

6,83

nedostatek znalostí

53

25,85

86

41,95

strach z potřísnění

3

1,46

5

2,44

jde o žert

1

0,49

3

1,46



80

39,02

125

60,97

74

Graf 22. Nejčastější důvod k neposkytnutí první pomoci 45,00%

41,95%

40,00% 35,00% 30,00%

25,85%

25,00% 20,00% 15,00%

10,00%

8,29% 6,83%

5,00%

6,83% 4,39%

1,46%2,44%

0,49%1,46%

potřísnění krví, zvratky

jde o žert

0,00% nakažlivé choroby

reakce postiženého

nedostatek znalostí

Zdravotnický asistent

ostatní obory

Největší počet žáků, a to 53 (25,85 %) ze skupiny ZA a 86 (41,95 %) ze skupiny žáků jiných oborů, vidí jako hlavní příčinu nedostatečné znalosti. 14 (6,83 %) žáků z řad budoucích zdravotníků a 17 (8,29 %) připravujících se na jinou profesi se domnívá, že neposkytnutá první pomoc je v důsledku strachu z nakažlivých chorob. Dle 9 (4,39 %) žáků oboru ZA a 14 (6,83 %) žáků ostatních oborů se lidé bojí reakcí postiženého, jako jsou např. agrese, panika, obviňování aj., 3 (1,46 %) žáci oboru ZA a 5 (2,44 %) z jiného boru se naopak domnívá, že se lidé obávají potřísnění krví nebo zvratky. 1 (0,49 %) budoucí zdravotník a 3 (1,46 %) žáci z jiných oborů uvedli, že druzí se nepouštějí do poskytování první pomoci z důvodu domněnky, že by mohlo jít o žert (tab. 28, graf 22).

5.1

Závěr šetření

Výzkumu se zúčastnilo 205 žáků středních škol, kteří vyplněním dotazníkových položek prokázali své nabyté vědomosti z oblasti první pomoci. S ohledem na počet vědomostních položek (18), u nichž vždy pouze jedna odpověď byla správná, a počet žáků oboru Zdravotnický asistent (80), mohli tito žáci dosáhnout 1 440 (100,00 %) správných odpovědí. U žáků ostatních oborů (125) tento počet činil 2 250 (100,00 %) možných správných odpovědí. 75

Tabulka 29. Odpovědi žáků Zdravotnický asistent

Odpovědi žáků

Ostatní obory

n

%

n

%

správné

1186

82,36

1330

59,11

chybné

254

17,64

920

40,89



1440

100,00

2250

100,00

Graf 23. Odpovědi žáků 90,00%

82,36%

80,00% 70,00%

60,00%

59,11%

50,00%

40,89%

40,00% 30,00% 17,64%

20,00% 10,00% 0,00% správné

chybné

Zdravotnický asistent

ostatní obory

Zpracování dat ukázalo, že žáci oboru Zdravotnický asistent volili správnou odpověď u 1186 (82,36 %) dotazníkových položek. Žáci druhé skupiny, studující obory nezdravotnického zaměření, byli úspěšní v 1330 (59,11 %) položkách. Počet chybně zodpovězených položek u žáků oboru Zdravotnický asistent činil 254 (17,64 %) a u žáků jiných oborů 920 (40,89 %) (tab. 29, graf 23).

76

6

ZÁVĚR

Předkládaná diplomová práce se zaměřuje na úroveň znalostí žáků středních škol na Krnovsku v poskytování první pomoci. Teoretická část se dotýká historie, členění první pomoci, Integrovaného záchranného systému a jeho právního rámce, aktivace záchranného řetězce. Také nabízí pohled na výuku první pomoci v rámci Školních vzdělávacích programů. Praktická část práce prostřednictvím dotazníkového šetření zmapovala nabyté vědomosti žáků středních škol, zajímala se o jejich aktuální informovanost v základních, život zachraňujících výkonech, jako např. při kardiopulmonální resuscitaci, zástavě krvácení, epileptickém záchvatu apod. Zaměřila se také na jejich postoj k poskytování první pomoci a názory týkající se bariér, které by lidem v poskytnutí neodkladných výkonů mohly bránit. Nabídla srovnání úrovně znalostí žáků oboru Zdravotnický asistent s žáky nezdravotnických studijních oborů. Výzkum proběhl v měsíci únoru 2012 na čtyřech krnovských školách a jeho realizací se podařilo splnit stanovené cíle diplomové práce, jejichž hodnocení je uvedeno v této kapitole. Osloveno bylo celkem 205 respondentů třetích a čtvrtých ročníků z řad žáků středních škol, kteří svá studia zakončí maturitní zkouškou, jejichž věkové rozmezí se pohybovalo od 15 do 21 let. Nejvíce byla zastoupena kategorie 18-20 let. Spolupracovalo 80 žáků Střední zdravotnické školy Krnov oboru Zdravotnický asistent, 43 žáků Střední pedagogické školy v Krnově oboru Pedagogické lyceum, 60 žáků Gymnázia Krnov a 22 žáků Střední školy průmyslové Krnov z oboru Mechatronik. Všech 205 dotazníků bylo vyplněno správně, získaná data zpracována a převedena do tabulek četností. Snazší orientaci ve výsledcích umožňují grafy. Hlavní cíl zaměřený na úroveň znalostí v poskytování první pomoci u žáků středních škol na Krnovsku prokázal, že studenti výše jmenovaných škol v 2 516 (68,18 %) správně odpověděli na zadané dotazníkové položky, které prověřovaly jejich znalosti první pomoci. Tím prokázali celkově dobrou informovanost v dané oblasti, čemuž dosti napomohly odpovědi žáků oboru Zdravotnický asistent. Při srovnání s jinými výzkumy se však vyskytovaly oblasti (nejvýrazněji kardiopulmonální 77

resuscitace a epileptický záchvat), v nichž prokázali velmi slabé vědomosti. Oproti tomu jsou žáci krnovských škol výborně informováni o zákonné povinnosti poskytnout první pomoc, mají dobré znalosti týkající se postupu u člověka v bezvědomí či krvácení z nosu. Prvním dílčím úkolem bylo zjistit úroveň znalostí v poskytování první pomoci u žáků oboru Zdravotnický asistent. Ti v počtu 1 186 správných odpovědí dosáhli ve své skupině 82,36% úspěšnosti, což lze pokládat za dobré. Nejlepší vědomosti prokázali v oblasti bezvědomí, ošetření zlomenin a ran s cizím tělesem, šoku, podchlazení, poranění páteře. Naopak velmi podstatné nedostatky se projevily u položek týkajících se priority v ošetření raněných při hromadném neštěstí, epilepsie, kardiopulmonální resuscitace, zástavy masivního krvácení a použití škrtidla. Vzhledem k závažnosti těchto stavů a faktu, že jedná o žáky, u nichž proběhla výuka první pomoci jako samostatného předmětu, je tato skutečnost alarmující. Vhodným prostředkem k nápravě by mohla být účast v projektech zaměřených na výuku první pomoci, prostřednictvím nichž by žáci mohli instruovat např. žáky základních a středních škol, seniory, žáky mateřských škol apod. v úkonech potřebných k záchraně života. V rámci přípravy, před samotnou prezentací, by bylo nutné si znalosti posílit a oživit, čímž by se docílilo zvýšení úrovně potřebných vědomostí. Vhodnou motivací žákům by mohlo být nejen pozitivní hodnocení od vyučujících, ale také obdiv ze stran jejich vrstevníků. Dalším nabízeným řešením může být také účast nebo pořádání soutěží v poskytování první pomoci. Druhým dílčím úkolem bylo zmapovat informovanost v oblasti první pomoci žáků středních škol bez zdravotnického zaměření. Správným zodpovězením 1 330 dotazníkových vědomostních položek dosáhli 59,11% úspěšnosti. V problematice bezvědomí, poranění páteře, ošetření zlomenin a ran s cizím tělesem, stejně jako šoku a podchlazení se orientovali nejlépe. Nejproblematičtějšími oblastmi se ukázaly být kardiopulmonální resuscitace, použití škrtidla a způsob zástavy masivního krvácení. V těchto oblastech žáci většinou označili možnost, která nabízela zastaralé postupy. Vzhledem k tomu, že metody používané k záchraně života se díky novým vědeckým poznatkům velmi rychle mění, by bylo vhodné zařadit aktuálně do výuky první pomoci, která je zapracována do RVP jednotlivých škol, možnosti, jenž žákům

78

umožní se orientovat v nových metodách. Vhodným prostředkem je např. kurz první pomoci, exkurze v některé ze složek Integrovaného záchranného systému atd. Třetím dílčím úkolem bylo srovnat znalosti žáků oboru Zdravotnický asistent se znalostmi žáků oborů nezdravotnického zaměření. Žáci oboru Zdravotnický asistent dosáhli 1 186 (82,36 %) správných odpovědí. U žáků jiných oborů činil celkový počet správně zodpovězených dotazníkových položek 1 330 (59,11 %). Prezentované výsledky prokázaly, že znalosti žáků zdravotnického oboru z oblasti poskytování první pomoci dosahují vyšší úrovně než u žáků, kteří navštěvují střední školu jiného profesního zaměření. Tuto skutečnost lze přičítat rozsahu výuky první pomoci u jednotlivých oborů. Srovnáním získaných údajů bylo zjištěno, že v určitých položkách, např. v oblasti bezvědomí, kardiopulmonální resuscitace, zlomenin, ran s cizím tělesem aj., žáci nezdravotnických oborů prokázali přibližně stejnou úroveň vědomostí jako žáci oboru Zdravotnický asistent. Oproti tomu problematickou oblastí se jeví např. zástava masivního krvácení, použití škrtidla či určení, který postižený, vzhledem k vážnosti svého stavu, má být přednostně ošetřen. Zde se nabízí vzájemná spolupráce jednotlivých předmětů a zároveň naplnění mezipředmětových vztahů, či kompetencí žáka. Vzhledem k dostupnosti informací týkajících se lidského zdraví a života, by bylo vhodné propojení této tématiky např. s výpočetní technologií, v níž jsou tito žáci v současnosti vzděláváni v poměrně velkém rozsahu. Vytvoření edukačního materiálu či prezentace na téma související právě s neodkladnou péčí by mohlo pomoci naplnit několik kompetencí žáka, zvýšit jejich informovanost v dané oblasti a v neposlední řadě také by mohlo být dostatečnou motivací pro práci s literaturou, odborným textem či jiným typem zdrojů. Čtvrtým dílčím úkolem bylo zjistit postoj žáků v situaci, kdy by sami byli nuceni první pomoc poskytnout. Pozitivním se jeví, že 200 (97,56 %) žáků v situaci, kdy by jakkoliv byl ohrožen život či zdraví druhé osoby, by učinilo patřičná opatření, která by mohla pomoci zachránit postiženému život. 122 (58,51 %) žáci by byli ochotni přímo první pomoc poskytnout, dalších 46 (22,44 %) by telefonátem aktivovalo záchranný řetězec. 32 (15,61 %) respondentů by se snažilo přivolat další osoby a následně pomáhat při poskytování neodkladné péče. Bez povšimnutí ovšem nelze ponechat skutečnost, že 5 (2,44 %) žáků, a z toho 2 (0,98 %) z oboru Zdravotnický asistent, by nedostáli svým zákonným ani morálním povinnostem a postiženého raději přehlédli. 79

I když se v tomto případě jedná o velmi malé procento žáků, kteří by záměrně neposkytli první pomoc, je třeba si uvědomit, že v široké populaci je velmi mnoho osob zastávajících podobný postoj. Zde se však nabízí možnost výchovného působení na mladou generaci prostřednictvím výuky v předmětech, jakými jsou např. občanská výchova, výchova ke zdraví, veřejné zdravotnictví atd. Posílením informací o právním dopadu neposkytnutí první pomoci a vědomostí o výši možného trestu, např. studiem kazuistik, ročníkovou prací na toto téma, exkurzí do oblasti vězeňství atd., by se mohlo zdařit ovlivnit morální a lidské hodnoty těchto žáků.

80

7

SOUHRN

Diplomová práce se zabývá úrovní znalostí v poskytování první pomoci u žáků středních škol na Krnovsku. Poskytuje informace o těchto znalostech u žáků třetích a čtvrtých ročníků maturitních oborů vyučovaných na SZŠ, SPgŠ, gymnáziu a SŠP tohoto regionu.

Odhaluje

rozdíly ve

vědomostech

budoucích

zdravotníků

a

žáků

nezdravotnických oborů. Výzkumné šetření proběhlo v měsíci únoru 2012 na jmenovaných školách, získaná data po zpracování odhalila problematické oblasti týkající se první pomoci. U žáků nezdravotnických oborů odhalila preferenci používat zastaralé způsoby poskytování první pomoci, u žáků oboru Zdravotnický asistent převážně nedostatky vědomostí u stavů, kdy se postižený nachází v bezprostředním ohrožení života.

8

SUMMARY

This thesis deals with the level of knowledge in first aid for pupils in secondary schools in Krnov region . Provides information about the pupils' knowledge of third and fourth grade graduation courses taught at the secondary medical school , High School , Grammar schools and SSP in the region. Reveals differences in knowledge of future medical students and non-medical students. The survey took place in February 2012 at nominated schools, the data obtained after processing revealed areas of concern relating to first aid. Among non-medical students revealed preference to use outdated methods of giving first aid.

Among medical assistant pupils knowledge gaps mainly in

conditions where the victim is in imminent danger of life.

81

9

REFERENČNÍ SEZNAM

1. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Školní vzdělávací program 53-41-M/01 Zdravotnický asistent. Krnov: SPgŠ a SZŠ Krnov, 2010. 2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. ISBN 978-80-87000-11-3. 3.

BERÁNKOVÁ, M., FLEKOVÁ, A., HOLZHAUSEROVÁ, B. První pomoc. 1. vydání. Praha: Informatorium, 2002. ISBN 80-86073-99-8.

4. GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. 1. vydání. Olomouc: Hanex, 1998. 231 s. ISBN 80-85783-20-7. 5. JUNAS, J., BOKESOVÁ-UHEROVÁ, M. Dejiny medicíny a zdravotníctva. 1. vydání. Martin: Osveta, 1985. 568 s. 6. JUNAS, J. Příruční atlas první pomoci. 3. vydání. Praha: Avicenum, 1974. 160 s. 7. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. 272 s. ISBN 978-80-2471369-4. 8. KELNAROVÁ, J. et al. První pomoc I. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 112 s. ISBN 978-80-247-2182-8. 9. KELNAROVÁ, J. et al. První pomoc II. 1. vydání. Praha: Grada publishing, 2007. 184 s. ISBN 978-80-247-2183-5. 10. KAŠPAROVÁ, J., et al. Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. 1. vydání. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. ISBN 97880-85118-12-4. 11. KOCINOVÁ, M. Úroveň informovanosti a znalostí první pomoci na základních školách a středních školách v Českých Budějovicích: bakalářská práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, 2009. 88 l., 81 l., 7 l. příl. Vedoucí práce: Jan Schuster. 12. KŘÍŽEK, V. Obrazy z dějin lázeňství. 2. vydání, 1. vydání v Libri. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-092-6. 13. PEKAROVÁ, L. Znalostní předpoklady studentů středních škol v rámci předlékařské první pomoci: diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 2010. 88 l., 21 l. příl. Vedoucí práce: Michaela Hřivnová.

82

14. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 23-45-L/01 Mechanik seřizovač. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2009. 15. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 78-42-M/03 Pedagogické lyceum. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2010. 16. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent. Praha: Národní ústav oborného vzdělávání, 2008. 17. ŠEDIVÁ, P. Mládež a poskytování předlékařské první pomoci: diplomová práce. Olomouc, Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 2011. 125 l., 13 l. příl. Vedoucí práce: Dagmar Pittnerová. 18. VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 7. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, 2004. ISBN 80-7345-009-7. 19. Zákon č. 561/2004 Sb. ze dne 2. září 2008 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplývá z pozdějších změn. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra. ISSN 1 211-1244. 20. ZEMAN, M. První pomoc. 2. vydání. Praha: Galén, 1998. 2. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-85824-46-9 (Galén). ISBN 80-7484-579-5 (Karolinum). 21. ABC slovník cizích slov. Pojem xenodochia. online 2012-2-18 Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/xenodochia. 22. Československý červený kříž. Rautekova zotavovací poloha. online. 2012-227. Dostupné z: http://www.cck.cz/images/ppomoc/bezved34.gif. 23. DSA a.s. Letecká záchranná služba. online. 2012-2-22. Dostupné z: http://www.dsa.cz/cz/letecka-zachranna-sluzba/. 24. Fire history. Ihasici . cz. Stručné dějiny poskytování první pomoci. online po registraci. 2012-1-11. Dostupné z: www.firehistory.ihasici.cz/.../strucnedejiny-poskytovani-prvni-pomoci-. 25. Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje. IZS a jednotky požární ochrany. online. 2012-27-2. Dostupné z: http://www.firebrno.cz/zs-a-jednotkypozarni-ochrany. 26. HLADÍK, V. Několik slov o Integrovaném záchranném systému v ČR. online 2012-2-27 Dostupné z: http://www.hzspraha.cz/soubory/inf_izs.html. 27. Hlavní báňská záchranná stanice Praha. HBZS Praha. online 2012-2-29 Dostupné z: http://www.hbzs-praha.cz/hbzs-praha.

83

28. Horská záchranná služba ČR. Historie horské služby. online  2012-2-29 Dostupné z: http://www.hscr.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=537&Itemi d=9. 29. ICRC. The history of the emblems. online 2012-2-18 Dostupné z: http://www.icrc.org/eng/resources/documents/misc/emblem-history.htm. 30. Kronika pražské záchranky.online 2012-1-22 Dostupné z: http://kronikazzshmp.cz/wp/?cat=4. 31. MÁLEK, J., DVOŘÁK, A., KNOR, J. et al. 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. První pomoc. online 2012-1-11 Dostupné z: www.lf3.cuni.cz/cs/pracoviste/anesteziologie/.../prvni-pomoc.pdf. 32. Městská policie Krnov. Obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona. online 2012-2-29 Dostupné z: http://www.policie-cr.cz/mestska-policieobecne.php. 33. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. Úplné znění školského zákona. online 2012-3-21 Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/uplne-znenizakona-c-561-2004-sb. 34. Národní centrum ošetřovatelských a nelékařských zdravotnických oborů. Info specializace. online 2012-2-29 Dostupné z: http://www.nconzo.cz/web/guest/166. 35. Národní ústav odborného vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy. online 2012-3-21 Dostupné z: http://www.nuov.cz. 36. NOVOTNÝ, M. Český rozhlas. Samaritán. online 2012-2-18 Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/strednicechy/slova/_zprava/106144. 37. Policie-cr. cz. Městská a obecní policie. online 2012-2-29 Dostupné z: http://www.policie-cr.cz/mestska-policie-obecne.php. 38. Reforma justice. Trestní zákoník. online 2012-2-26  Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnimzakoniku.html. 39. Resuscitace. cz. Základní neodkladná resuscitace a automatizovaná externí defibrilace. online 2012-3-27 Dostupné z: http://www.resuscitace.cz/wpcontent/uploads/2010/09/Algoritmus-BLS_2010.jpg. 40. SCIO. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. online 2012-222 Dostupné z: http://www.scio.cz/skoly/rvp/odstavec.asp?odstavecID=1060. 84

41. Střední pedagogická škola a Střední zdravotnická škola Krnov. Školní vzdělávací programy. online 2012-3-21 Dostupné z: http://spgs-szs.cz/. 42. SZBK ČR. Organizace Svazu záchranných brigád kynologů ČR. online 20122-29 Dostupné z: http://www.zachranari.cz/cs/2/organizace-svazu-zachrannychbrigad-kynologu-cr/. 43. Trestní Zákoník. cz. Trestné činy. online 2012-2-26 Dostupné z: http://trestnizakonik2012.cz/trestni-zakonik/cast2h1d3.php. 44. Vuppraha. cz. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. online 2012-3-21 Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-200707_final.pdf. 45. Vodní záchranná služba ČČK. Naše činnost. online 2012-2-29 Dostupné z: http://www.vzs.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2&Itemid =9. 46. Zachrannasluzba. cz. Modrá hvězda života. online 2012-2-26 Dostupné z: http://www.zachrannasluzba.cz/zajimavosti/0404_staroflife.htm. 47. 155ka.cz. Co znamená Rendez-Vous systém. online 2012-2-22 Dostupné z: http://www.155ka.cz/clanek/16-co-znamena-rendez-vous-system/.

85

10

SEZNAM ZKRATEK

AIDS

Acquired Immune Deficiency Syndrome

aj.

a jiné

apod.

a podobně

ARIP

Anesteziologicko-resuscitační péče

atd.

a tak dále

c. k.

císařsko-královský

č.

číslo, číslem

ČR

Česká republika

et al.

et alii (a kolektiv)

hod.

hodina

HoZS

Horská záchranná služba

HZS

Hasičský záchranný sbor, Hasičská záchranná služba

IZS

Integrovaný záchranný systém

kap.

kapitola

LZS

Letecká záchranná služba

max.

maximálně

min.

minut

mj.

mimo jiné

MP

Městská policie

MŠMT

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy

MUDr.

Medicine universae doctor

např.

například

NÚOV

Národní ústav odborného vzdělávání

obr.

obrázek

o. p. s.

obecně prospěšná společnost 86

o. s.

občanské sdružení

PČR

Policie české republiky

popř.

popřípadě

prof.

profesor

p. t.

plným titulem

r.

rok, roku, roce

RVP

Rámcový vzdělávací program

RZS

Rychlá záchranná služba

s.

strana

Sb.

Sbírky

SPgŠ

Střední pedagogická škola

SOŠ

Střední odborná škola

SŠ

Střední škola

SŠP

Střední škola průmyslová

sv.

svatý, svatou, svatého

sv. p.

svobodný pán

SZŠ

Střední zdravotnická škola

ŠVP

Školní vzdělávací program

tab.

tabulka

T. G.

Tomáš Garrigue

tj.

to je

tzn.

to znamená

tzv.

tak zvané

vč.

včetně

VZS

Vodní záchranná služba

ZA

Zdravotnický asistent

ZŠ

Základní škola 87

ZZS

Zdravotnická záchranná služba

88

11

PŘÍLOHY

Příloha I

Dotazník

Příloha II

Vzdělávání pro zdraví v RVP SOŠ a gymnázií

Příloha III

Průřezová témata ŠVP

Příloha IV

ŠVP předmětu První pomoc pro obor Zdravotnický asistent

Příloha V

Rautekova zotavovací poloha

Příloha VI

Postup při neodkladné resuscitaci dospělého

Příloha VII

Uchopení hlavičky klíštěte pinzetou

Příloha VIII

Seznam grafů a tabulek

89

DOTAZNÍK

Příloha I

Vážený (á) studente, studentko, jsem studentkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, oboru Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro střední odborné školy, kombinované formy, a pracuji na diplomové práci s tématem Znalosti v poskytování první pomoci u žáků středních škol na Krnovsku, jejímž cílem je zmapovat úroveň znalostí v této oblasti u žáků různých studijních oborů. Chtěla bych Vás požádat o spolupráci vyplněním dotazníku, který je anonymní. Při vyplňování Vás prosím o pravdivé odpovědi na základě Vašich znalostí nebo zkušeností, veškeré informace budou použity pouze jako podklady pro zpracování mé diplomové práce a nebudou dále šířeny. Pokyny k vyplnění: 1. Odpovědi zaznamenejte křížkem, popř. doplňte slovy (studijní obor, předmět atd.). 2. U vědomostních položek je vždy správná pouze jedna odpověď. 3. Pokud chcete změnit svou původní odpověď, začerněte dané okénko a křížkem označte novou odpověď. Potřebný čas k vyplnění dotazníku:

15-20 min.

Za Vaši spolupráci předem děkuji.

Martina Neugebauerová, VI. roč. USZP-KS, PdF UP Olomouc

1. Pohlaví:  žena  muž

2. Věk:  15 – 17  18 – 20  21 a více 3. Škola:  zdravotnická

obor…………………

 pedagogická

obor…………………

 gymnázium  jiná

obor…………………

4. Ročník:  třetí  čtvrtý  jiný

jaký………………..

5. S výukou (ukázkou) první pomoci jste se setkal(a) (možno více odpovědí):  na základní škole

v předmětu………………….

 na střední škole

v předmětu………………….

 v autoškole  na kurzu  na exkurzi

jaké…………………

 v projektu

jakém………………

 z jiného zdroje

jakého (literatura, internet aj.)…………….

6. Povinnost poskytnout první pomoc je dána zákonem:  ano  ne  nevím

7. Telefonní číslo Rychlé záchranné služby je:  158  155  112  150 8. U postižených nejdříve zjišťujete:  tep  dech  vědomí 9. Stav vědomí zjistíte:  hlasitým oslovením, zatřesením, bolestivým podnětem (např. štípnutím do ušního lalůčku)  pokropíte postiženého tekutinou  zkusíte s postiženým manipulovat (posadit, podložit hlavu atd.) 10. Postiženého v bezvědomí, který dýchá a má tep:  uložíte do zotavovací (obdoba stabilizované) polohy a kontrolujete dech a tep  otočíte na záda, podložíte hlavu a kontrolujete dech a tep  necháte v poloze, v jaké jste ho našli a kontrolujete dech a tep 11. Postup při oživování dospělého je:  2 umělé vdechy a dále se střídá 30 stlačení hrudníku a 2 umělé vdechy  střídání 30ti stlačení hrudníku a 2 umělé vdechy  střídání 5ti stlačení hrudníku a 1 umělého vdechu 12. Velké (tepenné nebo žilní) krvácení nejlépe zastavíte:  přiložením tlakového obvazu  zaškrcením  stlačením tlakového bodu

13. Při krvácení z nosu:  postiženého položíte na bok  zakloníte postiženému hlavu a do nosu dáte tampón  předkloníte hlavu postiženého a zmáčknete chřípí nosu 14. Pokud použijete škrtidlo:  zaznamenáte čas a v pravidelných intervalech co 20 min. jej povolíte, aby se končetina prokrvila  zaznamenáte čas a nepovolujete, nejdéle však 1,5-2 hod.  zaznamenáte čas a necháte končetinu zaškrcenu, než krvácení ustane 15. Zlomenou končetinu:  narovnáte, zafixujete dlahou a chladíte  stáhnete elastickým obinadlem a chladíte  zafixujete ke zdravé končetině či k tělu 16. Postižený má v břiše bodnuté cizí těleso:  těleso ponecháte, ránu obložíte a lehce překryjete  těleso vytáhnete, ránu překryjete  ránu ponecháte tak, jak je, vyčkáte příjezdu RZS 17. Správný postup při vytažení klíštěte je:  namazat klíště něčím mastným, vytočit ve směru hodinových ručiček, dezinfikovat  namazat klíště něčím mastným, vytočit v protisměru hodinových ručiček, dezinfikovat  dezinfikovat klíště, vyviklat vatovou štětičkou nebo vytáhnout pinzetou, znovu dezinfikovat 18. Při podezření na poranění páteře:  uložíte postiženého do zotavovací polohy a voláte RZS  necháte jej v poloze, v jaké jste ho našli a voláte RZS  podložíte hlavu, aby nezapadl jazyk, a voláte RZS

19. Pokud má postižený epileptický záchvat:  necháte záchvat proběhnout a zajistíte, aby se postižený neporanil  vložíte roubík mezi zuby postiženého a počkáte, až záchvat odezní  narovnáte křečovitě stažené končetiny, vložíte roubík mezi zuby postiženého a vyčkáte příjezdu RZS

20. Postiženému v šoku, který má urputnou žízeň:  podáte pití, na které má chuť  podáte pouze vodu  nesmíte podat tekutiny, pouze zvlhčit rty 21. Značně podchlazenému člověku:  smíte podat alkohol na zahřátí  nikdy nepodáváte žádný alkohol  smíte podat maximálně víno 22. Správný postup u postiženého, kterému se špatně dýchá, je:  posadit s oporou zad, uvolnit oděv kolem krku, větrat, volat RZS  položit na záda, podložit hlavu, uvolnit oděv kolem krku, větrat a volat RZS  nechat ho v poloze, v níž jste ho našli, uvolnit oděv kolem krku, větrat a volat RZS 23. Při hromadném neštěstí nejdříve ošetříte postiženého, který:  nedýchá  masivně krvácí  má zlomenou končetinu

24. Kdo dle Vašeho mínění by měl znát základní první pomoc:  všichni úměrně svému věku, je to nezbytné  dospělí, dítě si příliš neporadí  zdravotníci a řidiči, potřebují ji nejčastěji  jiný názor ……………………

25. Pokud se ocitnete v situaci, kdy byste měl(a) poskytnout první pomoc:  alespoň zavoláte RZS nebo jinou záchrannou složku  automaticky poskytnete ošetření a uděláte potřebná opatření  záměrně přehlídnete postiženého  snažíte se zavolat další osoby a pomáháte  stojíte opodál, sledujete a kritizujete postup zachraňujících 26. Podle Vašeho názoru, nejčastější důvod, proč člověk neposkytne první pomoc je (uveďte pouze jednu odpověď):  strach z nakažlivých chorob (žloutenka, AIDS aj.)  obavy z reakce postiženého (agresivita, panika, obviňování aj.)  nedostatek znalostí  strach z potřísnění krví, zvratky  domněnka, že se jedná o žert

Děkuji za Váš čas k vyplnění dotazníku a Vaši spolupráci.

Martina Neugebauerová

VZDĚLÁVÁNÍ PRO ZDRAVÍ V RVP SOŠ, GYMNÁZIÍ

Příloha II

RVP SOŠ Výsledky vzdělávání Žák: - popíše úlohu státu a místní samosprávy při ochraně zdraví a životů obyvatel; - dovede rozpoznat hrozící nebezpečí a ví, jak se doporučuje na ně reagovat; - prokáže dovednosti poskytnutí první pomoci sobě a jiným;

Učivo Péče o zdraví Zásady jednání v situacích osobního ohrožení a za mimořádných událostí - mimořádné události (živelní pohromy, havárie, krizové situace aj.) - základní úkoly ochrany obyvatelstva (varování, evakuace) První pomoc - úrazy a náhlé zdravotní příhody - poranění při hromadném zasažení obyvatel - stavy bezprostředně ohrožující život Plavání - dopomoc unavenému plavci, záchrana tonoucího

Lyžování - chování při pobytu v horském prostředí RVP Gymnázium Výsledky vzdělávání Učivo Žák: V rámci Výchovy ke zdraví: - podle konkrétní situace zasáhne při závažných poraněních a život ohrožujících Zdravý způsob života a péče o zdraví stavech - první pomoc při úrazech a náhlých zdravotních příhodách - rozhodne, jak se odpovědně chovat při Ochrana člověka za mimořádných konkrétní mimořádné události událostí prokáže osvojené praktické znalosti a dovednosti související s přípravou na - vyhlášení hrozby a vzniku mimořádné mimořádné události a aktivně se zapojuje události, živelní pohromy do likvidace následků hromadného únik nebezpečných látek do životního zasažení obyvatel prostředí, jiné mimořádné události - první pomoc – klasifikace poranění při hromadném zasažení obyvatel - sociální dovednosti potřebné při řešení mimořádných událostí – rozhodnost, pohotovost, obětavost, efektivní komunikace - uplatňuje účelné a bezpečné chování při V rámci Tělesné výchovy: pohybových aktivitách i v neznámém Činnosti ovlivňující zdraví prostředí

- poskytne první pomoc při sportovních či - rizikové faktory ovlivňující bezpečnost jiných úrazech i v nestandardních pohybových činností – zásady jednání a podmínkách chování v různém prostředí; úprava pohybových činností podle aktuálních podmínek (možných rizik) - první pomoc při sportovních úrazech závažná poranění a život ohrožující stavy; improvizovaná první pomoc v podmínkách sportovních činností Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností Plavání - dopomoc unavenému plavci, záchrana tonoucího

(RVP pro obor vzdělání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, 2008; RVP pro obor vzdělání 78-42-M/03 Pedagogické lyceum, 2010; RVP pro obor vzdělání 23-45- L/01 Mechatronik, 2009; RVP pro gymnázia, 2007)

PRŮŘEZOVÁ TÉMATA ŠVP

Příloha III

Občan v demokratické společnosti Charakteristika tématu Výchova k demokratickému občanství se zaměřuje na vytváření a upevňování takových postojů a hodnotové orientace žáků, které jsou potřebné pro fungování a zdokonalování demokracie. Nejde však pouze o postoje, hodnoty a jejich preference, ale také o budování občanské gramotnosti žáků, tj. osvojení si faktické, věcné a normativní stránky jednání odpovědného aktivního občana. Výchova k demokratickému občanství se netýká jen společenskovědní oblasti vzdělávání, v níž se nejvíce realizuje, ale prostupuje celým vzděláváním a nezbytnou podmínkou její realizace je také demokratické klima školy, otevřené k rodičům a k širší občanské komunitě v místě školy. Přínos tématu k naplňování cílů rámcového vzdělávacího programu K odpovědnému a demokratickému občanství je třeba mít dostatečně rozvinuté klíčové kompetence

(komunikativní

kompetence,

personální

a

sociální

kompetence,

kompetence k řešení problémů a k práci s informacemi…), proto je jejich rozvíjení při výchově k demokratickému občanství velmi významné. Kromě toho jsou žáci vedeni k tomu, aby: − měli vhodnou míru sebevědomí, sebeodpovědnosti a schopnost morálního úsudku; − byli připraveni si klást základní existenční otázky a hledat na ně odpovědi a řešení; − hledali kompromisy mezi osobní svobodou a sociální odpovědností a byli kriticky tolerantní; − byli schopni odolávat myšlenkové manipulaci; − dovedli se orientovat v mediálních obsazích, kriticky je hodnotit a optimálně využívat masová média pro své různé potřeby; − dovedli jednat s lidmi, diskutovat o citlivých nebo kontroverzních otázkách, hledat kompromisní řešení; − byli ochotni se angažovat nejen pro vlastní prospěch, ale i pro veřejné zájmy a ve prospěch lidí v jiných zemích a na jiných kontinentech; − vážili si materiálních a duchovních hodnot, dobrého životního prostředí a snažili se je chránit a zachovat pro budoucí generace.

Obsah tématu a jeho realizace Výchova k odpovědnému a aktivnímu občanství v demokratické společnosti zahrnuje vědomosti a dovednosti z těchto oblastí: − osobnost a její rozvoj; − komunikace, vyjednávání, řešení konfliktů; − společnost – jednotlivec a společenské skupiny, kultura, náboženství; − historický vývoj (především v 19. a 20. století); − stát, politický systém, politika, soudobý svět; − masová média; − morálka, svoboda, odpovědnost, tolerance, solidarita; − potřebné právní minimum pro soukromý a občanský život. Těžiště realizace průřezového tématu se předpokládá: − v důsledně a promyšleně prováděné etické výchově, vedoucí k občanským ctnostem (humanita, láska k lidem, soucítění, přátelství, pomoc, odpovědnost, spolupráce, aktivita pro dobré věci…). Občanské ctnosti úzce souvisí s tím, jaký je člověk ve svém soukromí – v neveřejné oblasti svého prožívání a jednání. Ke skutečnému lidství a dobré morálce, projevující se v prosociálním chování, by měly vést všechny vyučovací předměty – všechny složky školního kurikula, a to především použitím prožitkové výukové strategie, která obsahuje přijetí žáka učitelem i skupinou žáků, pozitivní motivaci, prožitek žákova úspěchu. Cílem je kladný přístup žáka k sobě samému a z toho pramenící jeho kladný přístup k životu, k ostatním lidem, k živé i neživé přírodě, ke kulturním a jiným hodnotám, které lidé vytvářejí; − ve vytvoření demokratického klimatu školy (např. dobré přátelské vztahy mezi učiteli a žáky a mezi žáky navzájem); − v náležitém rozvržení prvků průřezového tématu do jednotlivých částí školního vzdělávacího programu včetně plánované činnosti žáků mimo vyučování; − v cílevědomém úsilí o dobré znalosti a dovednosti žáků, které jsou nezbytně potřebné pro informované a odpovědné občanské a jiné rozhodování a jednání; tyto vědomosti a dovednosti budou žáci nejvíce získávat ve vyučovacích předmětech zaměřených na výchovu k občanství a společenskovědní vzdělávání, tedy např. v občanské nauce, v základech společenských věd nebo v dějepisu; − v promyšleném a funkčním používání strategií výuky, např. používání aktivizujících metod a forem práce ve výuce, jako je problémové a projektové učení, kooperativní

učení, různé diskusní a simulační metody, metody směřující k rozvoji prosociálního chování, k rozvoji funkční gramotnosti žáků (tj. schopnost číst textový materiál s porozuměním, interpretovat jej, hodnotit a používat pro různé účely) atp.; − v realizaci mediální výchovy. Člověk a životní prostředí Charakteristika tématu Udržitelný rozvoj patří mezi priority EU, včetně naší republiky. Nezbytným předpokladem jeho realizace je příprava budoucí generace k myšlení a jednání v souladu s principy udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. Průřezové téma Člověk a životní prostředí se podílí na zvyšování gramotnosti pro pochopení principu udržitelnosti, podněcuje aktivní integrovaný přístup k realitě a ovlivňuje etické vztahy k prostředí. V souvislosti s jejich odborným vzděláváním poukazuje na vlivy pracovních činností na prostředí a zdraví a využívání moderní techniky a technologie v zájmu udržitelnosti rozvoje. Environmentální vzdělávání a výchova poskytuje žákům znalosti a dovednosti potřebné pro udržitelnost rozvoje, zahrnuje systém znalostí o zákonitostech přírody, o vztazích člověka k prostředí, o současných globálních a regionálních problémech lidstva, o možnostech a způsobech jejich řešení prostředky ekonomickými, sociálně právními, vědeckými a technickými za aktivní účasti občanů a jejich vzájemné spolupráce na místní, regionální a globální úrovni. (Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR. Praha, Úřad vlády ČR, MPSV ČR 2003). Hlavním cílem průřezového tématu Člověk a životní prostředí je vést žáky k tomu, aby: − pochopili souvislosti mezi různými jevy v prostředí a lidskými aktivitami, mezi lokálními, regionálními a globálními environmentálními problémy; − chápali postavení člověka v přírodě a vlivy prostředí na jeho zdraví a život; − porozuměli souvislostem mezi environmentálními, ekonomickými a sociálními aspekty ve vztahu k udržitelnému rozvoji; − respektovali principy udržitelného rozvoje; − získali přehled o způsobech ochrany přírody, o používání technologických, ekonomických a právních nástrojů pro zajištění udržitelného rozvoje; − samostatně a aktivně poznávali okolní prostředí, získávali informace v přímých

kontaktech s prostředím a z různých informačních zdrojů; − pochopili vlastní odpovědnost za své jednání a snažili se aktivně podílet na řešení environmentálních problémů; − osvojili si základní principy šetrného a odpovědného přístupu k životnímu prostředí v osobním a profesním jednání; − dokázali esteticky a citově vnímat své okolí a přírodní prostředí; − osvojili si zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své zdraví. Přínos tématu k naplňování cílů rámcového vzdělávacího programu Přínos průřezového tématu je ve třech rovinách: − informativní, směřující k získání potřebných znalostí a dovedností, jejich chápání a hodnocení; − formativní, zaměřené zejména na vytváření hodnot a postojů ve vztahu k životnímu prostředí (etických, citových, estetických apod.); − sociálně-komunikativní, zaměřené na rozvoj dovedností vyjadřovat a zdůvodňovat své názory, zprostředkovávat informace, obhajovat řešení problematiky životního prostředí a působit pozitivním směrem na jednání a postoje druhých lidí. Obsah tématu a jeho realizace Průřezové téma je začleněno v rámcovém vzdělávacím programu do cílů vzdělávání a výsledků vzdělávání v různých souvislostech. Získané vědomosti a dovednosti se v průřezovém tématu propojují a doplňují tak, aby vznikl ucelený obraz ukazující složitost souvislostí v přírodě, ve společnosti, mezi přírodou a člověkem a jeho životním prostředím. Ve složce všeobecného vzdělávání je průřezové téma začleněno především do přírodovědného vzdělávání v tématech ekologie a člověk a životní prostředí, dále je začleněno v společenskovědním vzdělávání, estetickém vzdělávání a vzdělávání pro zdraví. V odborné složce je průřezové téma diferencovaně začleněno do obsahových okruhů podle charakteru oborů vzdělání. Zaměřuje se zejména na materiálové a energetické zdroje, na kvalitu pracovního prostředí, vlivy pracovních činností na prostředí a na zdraví, na technické a technologické procesy a řídící činnosti.

Obsah průřezového tématu Člověk a životní prostředí zahrnuje témata: − biosféra v ekosystémovém pojetí (znalosti o abiotických a biotických podmínkách života, o ekologické přizpůsobivosti, o vzájemných vztazích organismů a prostředí, o struktuře a funkci ekosystémů, o významu biodiverzity a ochrany přírody a krajiny); − současné globální, regionální a lokální problémy rozvoje a vztahy člověka k prostředí (klimatické změny, ohrožování ovzduší, vody, půdy, ekosystémů i biosféry z různých hledisek rozvoje lidské populace, vliv prostředí na lidské zdraví); − možnosti a způsoby řešení environmentálních problémů a udržitelnosti rozvoje v daném oboru vzdělání a v občanském životě (např. nástroje právní, ekonomické, informační, technické, technologické, organizační, prevence negativních jevů, principy udržitelnosti rozvoje). Průřezové téma je vhodné realizovat ve školním vzdělávacím programu kombinací tří základních způsobů: − komplexně – v samostatném ekologickém vyučovacím předmětu (modulu) nebo v uceleném bloku ekologického učiva zahrnutého do některého vhodného předmětu (modulu), který umožňuje integraci a doplnění poznatků o ekologii a životním prostředí, komplexní pohled na udržitelnost rozvoje v občanském životě a v daném oboru vzdělání a uvědomění si vlastní odpovědnosti za kvalitu životního prostředí; − rozptýleně (difúzně) – v logických souvislostech v jednotlivých vyučovacích předmětech (modulech) všeobecně vzdělávací i odborné složky vzdělávání, v praktickém vyučování; − nadpředmětově – v žákovských projektech. Průřezové téma lze realizovat různými metodami a formami v rámci teoretického a praktického vyučování a mimoškolními aktivitami. V praktickém vyučování je vhodné vést žáky ke správnému nakládání s odpady, využívat úsporné spotřebiče a postupy, dodržovat požadavky na bezpečnost a hygienu práce. Problémově zadávané otázky, úkoly nebo situace mají žákům umožnit nejen pochopení a procvičování probíraného učiva, ale i uplatnění jejich dalších znalostí z různých oblastí vzdělávání i z mimoškolního prostředí. Vzdělávací a výchovný význam mají žákovské projekty s environmentální problematikou propojenou s odborným učivem a s odbornou praxí. Při realizaci environmentálního vzdělávání a výchovy doporučujeme spolupracovat se

středisky a centry ekologické výchovy a s dalšími ekologickými institucemi a pracovišti. Člověk a svět práce Charakteristika tématu Jedním ze základních cílů vymezených tímto rámcovým vzdělávacím programem je příprava takového absolventa, který má nejen určitý odborný profil, ale který se díky němu dokáže také úspěšně prosadit na trhu práce i v životě. Průřezové téma Člověk a svět práce doplňuje znalosti a dovednosti žáka získané v odborné složce vzdělávání o nejdůležitější poznatky a dovednosti související s jeho uplatněním ve světě práce, které by mu měly pomoci při rozhodování o další profesní a vzdělávací orientaci, při vstupu na trh práce a při uplatňování pracovních práv. Přínos tématu k naplňování cílů rámcového vzdělávacího programu Téma Člověk a svět práce přispívá k naplňování cílů vzdělávání zejména v rozvoji následujících obecných kompetencí: − identifikace a formulování vlastních priorit; − práce s informacemi, vyhledávání, vyhodnocování a využívání informací; − odpovědné rozhodování na základě vyhodnocení získaných informací; − verbální komunikace při důležitých jednáních; − písemné vyjadřování při úřední korespondenci. Hlavním cílem průřezového tématu je vybavit žáka znalostmi a kompetencemi, které mu pomohou optimálně využít svých osobnostních a odborných předpokladů pro úspěšné uplatnění na trhu práce a pro budování profesní kariéry. Uskutečňování tohoto cíle předpokládá: − vést žáky k tomu, aby si uvědomili zodpovědnost za vlastní život, význam vzdělání a celoživotního učení pro život, aby byli motivováni k aktivnímu pracovnímu životu a k úspěšné kariéře; − zorientovat žáky ve světě práce jako celku i v hospodářské struktuře regionu, naučit je hodnotit jednotlivé faktory charakterizující obsah práce a srovnávat tyto faktory se svými předpoklady, seznámit je s alternativami profesního uplatnění po absolvování studovaného oboru vzdělání; − naučit žáky vyhledávat a posuzovat informace o profesních příležitostech, orientovat se v nich a vytvářet si o nich základní představu;

− naučit žáky vyhledávat a posuzovat informace o vzdělávací nabídce, orientovat se v ní a posuzovat ji z hlediska svých předpokladů a profesních cílů; − naučit žáky písemně i verbálně se prezentovat při jednání s potenciálními zaměstnavateli, formulovat svá očekávání a své priority; − vysvětlit žákům základní aspekty pracovního poměru, práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů i základní aspekty soukromého podnikání, naučit je pracovat s příslušnými právními předpisy; − zorientovat žáky ve službách zaměstnanosti, přivést je k účelnému využívání jejich informačního zázemí. Obsah tématu a jeho realizace Obsah tématu je možné rozdělit do následujících obsahových celků: − hlavní oblasti světa práce, charakteristické znaky práce (pracovní činnosti, pracovní prostředky, pracoviště, mzda, pracovní doba, možnosti kariéry, společenská prestiž apod.), jejich aplikace na jednotlivé alternativy uplatnění po absolvování příslušného oboru vzdělání a navazujících směrů vyššího a vysokoškolského vzdělávání, vztah k zájmům, studijním výsledkům, schopnostem, vlastnostem a zdravotním předpokladům žáků; − trh práce, jeho ukazatele, všeobecné vývojové trendy, požadavky zaměstnavatelů; − soustava školního vzdělávání v ČR, návaznosti jednotlivých druhů vzdělávání po absolvování střední školy, význam a možnosti dalšího profesního vzdělávání včetně rekvalifikací, nutnost celoživotního učení, možnosti vzdělávání v zahraničí; − informace jako kritéria rozhodování o další profesní a vzdělávací dráze, vyhledávání a posuzování informací o povoláních, o vzdělávací nabídce, o nabídce zaměstnání, o trhu práce; − písemná i verbální sebeprezentace při vstupu na trh práce, sestavování žádostí o zaměstnání a odpovědí na inzeráty, psaní profesních životopisů, průvodních (motivačních) dopisů, jednání s potenciálním zaměstnavatelem, přijímací pohovory, výběrová řízení, nácvik konkrétních situací; − zákoník práce, pracovní poměr, pracovní smlouva, práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, mzda, její složky a výpočet, možnosti zaměstnání v zahraničí; − soukromé podnikání, podstata a formy podnikání, rozdíly mezi podnikáním a zaměstnaneckým poměrem, výhody a rizika podnikání, nejčastější formy podnikání, činnosti, s nimiž je třeba při podnikání počítat, orientace v živnostenském zákoně

a obchodním zákoníku; − podpora státu sféře zaměstnanosti, informační, poradenské a zprostředkovatelské služby v oblasti volby povolání a hledání zaměstnání a rekvalifikací, podpora nezaměstnaným; − práce s informačními médii při vyhledávání pracovních příležitostí. Zařazení tématu do školních vzdělávacích programů se uskuteční tak, že jednotlivé obsahové celky budou začleněny do odpovídajících vyučovacích předmětů (odborných i všeobecně vzdělávacích) vymezených vzdělávacím programem. Je žádoucí zaměřit probírání tematických celků vedoucích k poznávání světa práce nejen na oblasti uplatnění v příslušném směru a oboru vzdělání, ale – s ohledem na rostoucí mobilitu pracovních sil a potřebu snadno se adaptovat na změněné podmínky nebo procházet různými rekvalifikacemi – také na svět práce komplexně, a to alespoň na úrovni základní orientace. Příslušné kompetence by žák měl nabývat především vlastním objevováním při řešení konkrétních problémů, při práci s konkrétními informacemi a při simulování konkrétních interpersonálních situací. Důležitým partnerem při výuce by měl být úřad práce, který by ji měl obohatit o konkrétní informace, vysvětlení a rady týkající se oblasti povolání, zaměstnání a trhu práce. Vhodné jsou exkurze v zaměstnavatelských organizacích typických pro příslušnou oblast uplatnění absolventů, při kterých se věnuje pozornost nejen odborné činnosti podniků, ale i personálnímu klimatu, organizační struktuře, pracovní náplni pracovníků, kariérovým postupům apod. Významnou roli zde má odborná praxe žáků v reálných pracovních podmínkách. Při začleňování tématu Člověk a svět práce do školních vzdělávacích programů je třeba si uvědomit, že se nejedná o jednorázové téma, ale že je žádoucí věnovat mu pozornost systematicky po celou dobu vzdělávání (v rámci vyučovacího procesu i jinými formami). Informační a komunikační technologie Charakteristika tématu Jedním z nejvýznamnějších procesů, probíhajících v současnosti v ekonomicky vyspělých zemích, je budování tzv. informační společnosti. Informační společnost je

charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, přenosu a uchovávání informací. Technologickou základnou této proměny je využívání prvků moderních informačních a komunikačních technologií. V době budování informační a znalostní společnosti je vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích nejen nezbytnou podmínkou úspěchu jednotlivce, ale i celého

hospodářství.

Ze

zpracování

informací

prostředky

informačních

a

komunikačních technologií se stává také významná ekonomická aktivita. Informační a komunikační technologie stále více pronikají i do tradičních sektorů, tj. do průmyslu, zemědělství, prostupují občanskými a společenskými aktivitami, jsou součástí využití volného času. Tento vývoj přináší nové pracovní příležitosti a zásadně ovlivňuje charakter společnosti – dochází k přesunu zaměstnanosti nejen do oblasti práce s informacemi, ale i do oblasti služeb obecně. Vyhledávání, zpracovávání, uchovávání i předávání informací se stává prakticky nezávislé na časových, prostorových, či kvantitativních omezeních. Informační a komunikační technologie již v současnosti pronikají nejenom do všech oborů, ale také do většiny činností, a to bez ohledu na intelektuální úroveň, na které jsou vykonávány; je tedy zcela nezbytné promítnout požadavky na práci s prostředky informačních a komunikačních technologií do všech stupňů a oborů vzdělání. Práce s prostředky informačních a komunikačních technologií má dnes nejen průpravnou funkci pro odbornou složku vzdělání, ale také patří ke všeobecnému vzdělání moderního člověka. Žáci jsou připravováni k tomu, aby byli schopni pracovat s prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivně je využívali jak v průběhu vzdělávání, tak při výkonu povolání (tedy i při řešení pracovních úkolů v rámci profese, na kterou se připravují), stejně jako v činnostech, které jsou a budou běžnou součástí jejich osobního a občanského života. Přínos tématu k naplňování cílů rámcového vzdělávacího programu Dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií mají podpůrný charakter ve vztahu ke všem složkám kurikula. Cílem je naučit žáky používat základní a aplikační programové vybavení počítače, a to nejen pro účely uplatnění se v praxi, ale i pro potřeby dalšího vzdělávání. Rovněž je důležité naučit žáky pracovat s informacemi a s komunikačními prostředky. Je zřejmé, že s rozvojem vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích na základní

škole bude úkolem střední školy mj. vyrovnání úrovně připravenosti žáků na určitý standard a poskytování hlubšího vzdělání v závislosti na potřebách jednotlivých oborů vzdělání. Obsah tématu a jeho realizace V březnu roku 2004 schválila vláda ČR strategický dokument v oblasti rozvoje informační společnosti – tzv. Státní informační a komunikační politiku. V dokumentu je mj. zmiňována nutnost objektivního hodnocení dovedností a znalostí v oblasti počítačové gramotnosti. Za základ je zde považován systém certifikací ECDL (European Computer Driving Licence). Obsah průřezového tématu vymezuje příslušná výše uvedená klíčová kompetence a vzdělávací oblast. Oblast vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích svým obsahem a rozsahem splňuje požadavky (základní úrovně) systému ECDL. Průřezové téma je zpravidla realizováno v samostatném vyučovacím předmětu převážně všeobecně vzdělávacího charakteru, žádoucí je však jeho pronikání i do předmětů ostatních. Rozšíření využívání prostředků informačních a komunikačních technologií při výuce předpokládá především vybavení škol odpovídající výpočetní technikou. Je třeba, aby školy měly počítačové učebny vybaveny dostatečným počtem pracovních stanic, tvořených moderními multimediálními počítači zapojenými v dostatečně propustné lokální síti, umožňující sdílení případných síťových prostředků (tiskárny, skenery, DVD-ROM, disky…) a s rychlým přístupem na Internet. V hodinách výuky by měl počet pracovních stanic odpovídat počtu žáků. Učebny musí být budovány se zřetelem na zachování pravidel hygieny a bezpečnosti práce. Softwarové vybavení škol by kromě dostatečně široké nabídky výukových programů podporujících výuku v jednotlivých vzdělávacích oblastech mělo zahrnovat balík tzv. kancelářského software, tj. textový, tabulkový a databázový procesor, software pro tvorbu prezentací, dále software pro práci s grafikou, prohlížeč webových stránek, organizační a plánovací software, e-mailového klienta a další komunikační software a podle oborů vzdělání vyučovaných na škole též aplikace používané v příslušné profesní oblasti, která je předmětem vzdělání (např. účetní software, CAD systémy apod.). Přístup k výuce informačních a komunikačních technologií se odvíjí od postavení tohoto tématu v celkové koncepci vzdělávání. Obvykle je do učebního plánu začleněn

samostatný vyučovací předmět poskytující žákům základní všeobecné dovednosti a vědomosti. Stanovení hodinových dotací a časového zařazení jednotlivých tematických celků je v kompetenci školy, která si sestaví konkrétní posloupnost probírané látky v jednotlivých ročnících. Tato posloupnost by měla zachovávat vhodné návaznosti učiva a podporovat výuku v ostatních předmětech (mezipředmětové vazby). Současně je třeba splnit další dvě podmínky – žáci musí nejprve pochopit základní principy informačních a komunikačních technologií a musí býti schopni orientovat se ve výpočetním systému. Z důvodu faktické provázanosti témat se budou jednotlivé tematické celky neustále prolínat a jejich výuka bude mnohdy probíhat v několika cyklech tak, aby žáci k náročnějším tématům přešli teprve po zvládnutí základů. Některé tematické celky tak budou během vzdělávání zařazeny několikrát, ovšem vždy na vyšší úrovni a s vyšší náročností tak, aby znalosti a dovednosti gradovaly v nejvyšším ročníku. Další učivo lze řadit podle aktuálních vzdělávacích potřeb, jejichž příčinou mohou být specifika oboru, podpora výuky v jiných vyučovacích předmětech, změny na trhu práce a vývoj v oblasti informačních a komunikačních technologií. Stěžejní formou výuky je cvičení v odborné učebně výpočetní techniky. Třída se při výuce dělí na skupiny tak, aby na každé pracovní stanici pracoval jeden žák. Těžiště výuky informačních a komunikačních technologií je v provádění praktických úkolů. Jeli použita metoda výkladu, je vhodné, aby ihned následovalo praktické procvičení vyloženého učiva. Proces seznamování se s metodami a prostředky informačních a komunikačních technologií (ukázka nových činností, jejich praktické vyzkoušení na počítači a následné pochopení nové látky) je často jen úvodem do problematiky, stále častěji však bude navazovat na znalosti žáků ze základní školy (či obecněji z předchozího vzdělávání). Praktické úlohy by neměly chybět v žádné vyučovací hodině. Realizovány mohou být formami různých cvičení, samostatných prací, souhrnných prací, projektů, testů s použitím počítače. V rámci výuky práce s počítačem je vhodné uplatnit projektový přístup. Projekt je komplexní praktickou úlohou, při níž je aplikováno široké spektrum dovedností žáka. Projekt by měl být týmovou prací. Rozsah a náročnost projektu by měly gradovat ve vyšších ročnících, kdy jsou znalosti žáků na nejvyšší úrovni.

Použití informačních a komunikační technologií ve vzdělávání žáků se zdravotním postižením Využívání ICT ve vzdělávání žáků se zdravotním postižením je nutno přizpůsobit individuálním potřebám žáka, a to jak ve smyslu druhu nebo typu používaných produktů, tak rozsahu jejich uplatňování. Při posuzování těchto hledisek je nutné mj. vycházet z toho, jakých podpůrných nebo kompenzačních technologií a produktů žák v průběhu předchozího vzdělávání využíval, na jaké úrovni jich využívá a do jaké míry lze toto využívání dále zdokonalovat tak, aby co nejlépe reflektovaly individuální vzdělávací potřeby žáka. Při tvorbě individuálního vzdělávacího plánu zdravotně postiženého žáka je proto důležité vycházet z odborného hodnocení a doporučení školského poradenského zařízení, jehož je žák klientem, případně dalších odborných pracovišť, která se specializovanými technologiemi pro zdravotně postižené zabývají. Výrobci prostředků informačních a komunikačních technologií vycházejí vstříc zdravotně postiženým osobám a upravují tyto prostředky pro jejich specifické potřeby. Tělesně a zrakově postiženým lidem je k dispozici široké spektrum hardwarových a softwarových produktů, které usnadňují používání osobního počítače a umožňují jim tak komunikaci se světem, pomáhají jim vzdělávat se i pracovat. V oblasti hardware byly vyvinuty pomůcky pro jednodušší ovládání klávesnice počítačů, nahrazení části klávesnice pohybem myši, úpravy ovládání monitorů a nastavení tiskáren, řada přístrojů je nastavována vzdáleně prostřednictvím připojení k síti. Při potížích s používáním standardního rozložení klávesnice se používá rozložení alternativní (např. typu Dvorak). K použití těchto funkcí není zapotřebí žádné zvláštní vybavení. Bylo vyvinuto alternativní vstupní zařízení jako je jednoduchý vypínač nebo vstupní zařízení ovládané nádechem a výdechem pro osoby, které nemohou používat myš ani klávesnici. Pro potřebu nevidomých a slabozrakých byla vyvinuta komplexní řešení, která umožňují realizovat vstup i výstup dat pomocí externího zařízení pracujícího s Braillovým písmem, navíc v kombinaci s hlasovým výstupem. V oblasti software již většina operačních systémů má zabudovány usnadňující funkce. Tyto funkce pomohou lidem, kteří mají problémy s používáním klávesnice nebo myši, jsou mírně zrakově postižení či osobám s poškozeným sluchem. Usnadňující funkce je možné nainstalovat spolu s operačním systémem, nebo je lze přidat později z instalačního disku. Vzhled a chování prostředí operačních systémů lze vzhledem k různým omezením zraku a pohybu upravit rovněž pomocí ovládacích panelů a dalších

vestavěných funkcí. Patří sem například nastavení barev a velikostí ikon a písma, hlasitosti a chování myši a klávesnice. Mezi podpůrné aplikace, dostupné pro běžné operační systémy, patří například: − programy pro osoby s postižením zraku, které mění barvu informací na obrazovce nebo informace na obrazovce zvětšují, − programy pro nevidomé nebo osoby, které nemohou číst. Tyto programy zprostředkují informace z obrazovky na externí zařízení v Braillově písmu nebo je převádějí do syntetizované řeči, − programy, které dovolují „psát“ pomocí myši nebo hlasu, − software, který umožňuje předvídat slova nebo fráze. Tento software umožňuje rychlejší zadávání textu s menším počtem úhozů na klávesnici.

(RVP pro obor vzdělání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, 2008; RVP pro obor vzdělání 78-42-M/03 Pedagogické lyceum, 2010; RVP pro obor vzdělání 23-45- L/01 Mechatronik, 2009)

Příloha IV ŠVP PŘEDMĚTU PRVNÍ POMOC PRO OBOR ZDRAVOTNICKÝ ASISTENT

(Školní vzdělávací program M 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, 2010)

RAUTEKOVA ZOTAVOVACÍ POLOHA

(www.cck.cz)

Příloha V

POSTUP PŘI NEODKLADNÉ RESUSCITACI DOSPĚLÉHO

(www.resuscitace.cz)

Příloha VI

UCHOPENÍ HLAVIČKY KLÍŠTĚTE PINZETOU

(www.lf3.cuni.cz)

Příloha VII

SEZNAM GRAFŮ A TABULEK Graf 1. Systém kurikulárních dokumentů Graf 2. Znalost zákona Graf 3. Znalost telefonního čísla RZS Graf 4. Zjištění vitálních funkcí Graf 5. Způsob zjištění vědomí Graf 6. Postup u postiženého v bezvědomí Graf 7. Postup při resuscitaci Graf 8. Zástava masivního krvácení Graf 9. Ošetření krvácení z nosu Graf 10. Správné použití škrtidla Graf 11. Správné ošetření zlomeniny Graf 12. Ošetření rány s cizím tělesem Graf 13. Odstranění klíštěte Graf 14. Postup při poranění páteře Graf 15. Postup při epileptickém záchvatu Graf 16. Podání tekutin při šoku Graf 17. Podání alkoholu podchlazenému Graf 18. Postup při dušnosti Graf 19. Přednost v ošetření Graf 20. Názor na znalost první pomoci Graf 21. Postoj v ohrožující situaci Graf 22. Nejčastější důvod k neposkytnutí první pomoci Graf 23. Odpovědi žáků Tabulka 1. Pohlaví respondentů Tabulka 2. Věk respondentů Tabulka 3. Počet respondentů na jednotlivých školách

Příloha VIII

Tabulka 4. Počet žáků v jednotlivých ročnících Tabulka 5. Setkání respondentů s výukou první pomoci Tabulka 6. Setkání s první pomocí na ZŠ Tabulka 7. Setkání s výukou první pomoci na SŠ Tabulka 8. Znalost zákona Tabulka 9. Znalost telefonního čísla RZS Tabulka 10. Zjištění vitálních funkcí Tabulka 11. Způsob zjištění vědomí Tabulka 12. Postup u postiženého v bezvědomí Tabulka 13. Postup při resuscitaci Tabulka 14. Zástava masivního krvácení Tabulka 15. Ošetření krvácení z nosu Tabulka 16. Správné použití škrtidla Tabulka 17. Správné ošetření zlomeniny Tabulka 18. Ošetření rány s cizím tělesem Tabulka 19. Odstranění klíštěte Tabulka 20. Postup při poranění páteře Tabulka 21. Postup při epileptickém záchvatu Tabulka 22. Podání tekutin při šoku Tabulka 23. Podání alkoholu podchlazenému Tabulka 24. Postup při dušnosti Tabulka 25. Přednost v ošetření Tabulka 26. Názor na znalost první pomoci Tabulka 27. Postoj v ohrožující situaci Tabulka 28. Nejčastější důvod k neposkytnutí první pomoci Tabulka 29. Odpovědi žáků

ANOTACE Jméno a příjmení:

Martina Neugebauerová

Katedra:

Katedra antropologie a zdravovědy

Vedoucí práce:

Mgr. Jana Majerová

Rok obhajoby:

2012

Název práce:

Znalosti v poskytování první pomoci u žáků středních škol na Krnovsku

Název v angličtině:

First aid knowledge for pupils in secondary schools in Krnov region

Anotace práce:

Diplomová práce se zabývá úrovní znalostí v poskytování první pomoci žáků maturitních oborů středních škol na Krnovsku. Průzkum v roce 2012 prokázal celkově dobré vědomosti žáků oboru Zdravotnický asistent i žáků oborů bez zdravotnického zaměření. Podrobnou analýzou dat byly zjištěny dílčí nedostatky ve vědomostech, u žáků oboru Zdravotnický asistent ve stavech souvisejících s bezprostředním ohrožením života, u žáků ostatních oborů v neznalosti současných trendů v poskytování první pomoci.

Klíčová slova:

První pomoc, historie první pomoci, integrovaný záchranný systém, první pomoc v Rámcovém vzdělávacím programu, znalosti

Anotace v angličtině:

This thesis deals with the level of knowledge in first aid courses of students leaving secondary schools in Krnov region . A survey in 2012 showed good overall knowledge of the medical assistant students and students without medical specialization fields . By detailed analysis of partial data were found gaps in knowledge , of the medical assistant students in states associated with an immediate threat tof life, students of other disciplines ignorance of current trends in giving first aid.

Klíčová slova v angličtině:

First aid, first aid history , integrated rescue system, first aid in Framework Education Programme, knowledge

Přílohy vázané v práci:

Příloha I:

Dotazník

Příloha II:

Vzdělávání pro zdraví v RVP SOŠ, gymnázií

Příloha III:

Průřezová témata ŠVP

Příloha IV:

ŠVP předmětu První pomoc pro obor Zdravotnický asistent

Příloha V:

Rautekova zotavovací poloha

Příloha VI:

Postup při neodkladné resuscitaci dospělého

Příloha VII: Uchopení hlavičky klíštěte pinzetou Rozsah práce:

Příloha VIII. Seznam grafů a tabulek 89 stran

Jazyk práce:

čeština