ZNALOSTI ŽÁKŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL V POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Šárka Havlíčková

ZNALOSTI ŽÁKŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL V POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Šárka Urbánková

Brno 2008

1

Prohlášení

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Znalosti žáků základních škol v poskytování první pomoci jsem vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Šárky Urbánkové a všechnu použitou literaturu a odborné zdroje jsem uvedla v seznamu literatury.

V Brně dne 25.4. 2008

............................................... Šárka Havlíčková

2

Poděkování

Děkuji Mgr. Šárce Urbánkové za spolupráci, všechny cenné rady a odborné vedení při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům za spolupráci při vyplňování dotazníků, bez kterých bych svůj průzkum neuskutečnila. A na konec bych chtěla poděkovat všem, kteří mi umožnili rozdání dotazníků na základních školách (ředitelé, učitelé) a členům Českého červeného kříže za cenné informace ohledně výuky první pomoci na základních školách.

3

Zachránit život jednomu člověku je víc než postavit pagodu o 7 poschodích.

(Čínské přísloví)

Žít znamená bojovat. (Seneca)

4

Obsah Úvod

7

1 Cíle práce a hypotézy

10

2 Charakteristika problému

11

2.1 První pomoc

11

2.1.1 Norma znalostí první pomoci

11

2.1.2 Dělení první pomoci

12

2.1.3 Integrovaný záchranný systém

12

2.1.4 Vyšetření postiženého

13

2.2 Kardiopulmocerebrální resuscitace

14

2.2.1 „A“ (Airway)

15

2.2.2 „B“ (Breathing)

17

2.2.3 „C“ (Circulacio)

18

2.3 Bezvědomí

21

2.4 První pomoc při krvácení

23

2.4.1 Zevní tepenné krvácení

23

2.4.2 Zevní žilní krvácení

26

2.4.3 Vnitřní krvácení

26

2.5 Šok

26

2.6 Poranění hlavy

28

2.7 Poranění hrudníku a břicha

29

2.7.1 Poranění hrudníku

29

2.7.2 Poranění břicha

30

2.8 Poranění končetin a páteře

30

2.8.1 Zlomeniny končetin

30

2.8.2 Poranění páteře a míchy

31

2.9 Rány

31

2.10 Poranění teplem a chladem

32

2.10.1 Poranění teplem

32

2.10.2 Poranění chladem

34

2.11 Intoxikace

35

2.12 Polohování a transport raněných

37

5

3 Metodika

39

4 Výsledky výzkumu a jejich analýza

41

5 Diskuse

75

6 Návrh řešení zjištěných nedostatků

78

Závěr

79

Anotace

80

Seznam použité literatury

82

Seznam zkratek

85

Seznam obrázků

87

Seznam příloh

88

Přílohy

89

6

Úvod Bakalářskou práci začínám zajímavou historií v poskytování první pomoci. První zmínky o oživování můžeme nalézt už ve starověkém Egyptě, kde pozorovali vztah života a dýchání. Jejich oživovací pokusy byly soustředěny na průchodnost dýchacích cest. Často se také objevovaly zmínky o osobách, které vymítaly zlé duchy, aby navrátily život. Většinou se jednalo o reflexní postupy, např. hlasité zvuky a bití postižené osoby. Ve 12. století před Kristem používali k oživení tonoucích tzv. inverzní metodu, která spočívala v zavěšení obětí hlavou dolů. Koncem 18. století bylo používání této metody zakázáno. Okolo roku 1500 byl k oživování používán dmýchací měch, který byl vyroben ze žaludků zvířat (např. ovce,…). Nedostatečné znalosti anatomie dýchacích cest a fyziologie dýchání však významně redukovaly jeho účinnost. Kolem roku 1700 používali severoameričtí indiáni tabákový kouř, který vydechovali do zvířecích měchýřů a odtud byl vyfukován do konečníku postiženého. Tato metoda byla zavržena až v roce 1811, kdy se prokázala toxicita tabáku. V roce 1740 doporučovala pařížská Akademie věd dýchání z úst do úst za nejlepší metodu pro oživení. V roce 1744 byla provedena první úspěšná resuscitace. V roce 1767 vznikla v Holandsku první vědecká společnost pro léčení utonulých. K doporučením patřilo např. zahřát postiženého, odstranit vodu z plic a žaludku otočením hlavy dolů, stimulovat vitální funkce utonulého vydechováním tabákového kouře do konečníku, obnovit dýchání pomocí měchu,… Od roku 1773 se začalo používat k vypuzení vody z těla válení po sudu, které bylo v roce 1812 nahrazeno natřásáním na koni. Koně se tak stali vybavením stanic pro záchranu utonulých. V USA byla tato metoda zakázána po roce 1815 jako důsledek činnosti občanského Hnutí za čisté pláže. V roce 1782 vydal W. Hawes prohlášení, že doporučuje zakládání škol pro studium umění navracet život, vydal kapesní kartičku s resuscitačními doporučeními, aby nedocházelo k prodlevám při zahájení resuscitace. V roce 1796 holandští vědci doporučili dýchání z úst do úst a kladli důraz na vyčištění dýchacích cest a stlačení nosu při vdechu.

7

Dr. H. R. Silvestr publikoval v roce 1858 svoji práci, kde popisoval i metodu umělého dýchání, která byla po něm pojmenována. Za jeho celoživotní dílo mu byla v roce 1883 od Královské anglické humánní společnosti udělena zlatá medaile. V roce 1883 provedl profesor F. König první popis nepřímé srdeční masáže u člověka. Dr. Safar od roku 1957 propagoval metodu umělého dýchání z plic do plic a v roce 1961 vytvořil základ současných postupů – metodu neodkladné resuscitace. Pro zlepšování postupů neodkladné resuscitace byla ustanovena mezinárodní Evropská rada pro resuscitaci (European Resuscitation Council) /ERC/, která v zhruba pětiletých intervalech hodnotí nejnovější poznatky vědy a podle nich upřesňuje metodiku neodkladné resuscitace. Do konce roku 2001 se např.doporučoval poměr zevní srdeční masáže a umělých vdechů při dýchání z plic do plic u dospělého člověka 5:1 dvěma zachránci a 15:2 jedním zachráncem, neodkladná resuscitace se vždy zahajovala 2 hlubokými vdechy. Od konce roku 2001 se pravidla neodkladné resuscitace změnila. Např. poměr neodkladné resuscitace u dospělého člověka byl vždy 15:2, a to při práci jednoho i dvou zachránců. Poslední změna pravidel neodkladné resuscitace je v platnosti od 28.11. 2005, viz. kapitola kardiopulmocerebrální resuscitace. V České republice /ČR/ byla v únoru 2004 založena Česká rada pro resuscitaci. Na jejím založení se podílela skupina nadšených lékařů různých specializací. Jejím cílem je chránit život občanů zvyšováním standardů výuky a výzkumu neodkladné resuscitace v ČR.

Lidský život je velmi krásný, ale také křehký, a proto si ho musíme chránit sami i mezi sebou. V některých situacích ohrožení života hrají vteřiny a minuty pro záchranu jednoho nebo více lidských životů velkou roli.Rozhoduje, jak rychle a správně je poskytnuta první pomoc. Hodně lidí, kteří si myslí, že první pomoc mají poskytovat jenom odborníci. Ale není tomu tak, měl by ji umět poskytnout každý člověk bez ohledu na věk a vzdělání. Většina lidí tvrdí, že než aby poskytli první pomoc špatně, neudělají raději nic. To však není správné. I sebemenší snaha pomoci člověku v ohrožení života se cení. Já tyto lidi chápu v tom, že mají strach. I já sama bych se bála, jestli jsem vše udělala správně, ale i tak bych se snažila jinému člověku pomoci.

8

V poslední době slýcháme, že žáci zachránili život spolužákovi, kamarádovi nebo úplně cizímu člověku. Tyto okolnosti mě zaujaly, a proto jsem si jako téma své bakalářské práce zvolila „Znalosti žáků základních škol v poskytování první pomoci“. Zaměřila jsem se na žáky 9. ročníku základních škol, tedy věkovou kategorii 14-15 let. Jsou to žáci, kteří již výukou první pomoci prošli v 8. ročníku základních škol. Výzkum jsem prováděla na třech různých základních školách pomocí dotazníku (příloha č. 1). Bakalářskou práci jsem rozdělila na část teoretickou, ve které se zabývám základy poskytování první pomoci, a část praktickou, kde analyzuji výsledky dotazníkového šetření a podávám konkrétní návrhy na řešení zjištěných nedostatků.

9

1 Cíle práce a hypotézy 1. Zjistit, zda školáci znají pravidla poskytování první pomoci /PP/ .

Hypotéza: Předpokládám, že více než 50 % školáků zná pravidla poskytování PP.

2. Zjistit, zda a v jakém rozsahu probíhá výuka PP na základních školách /ZŠ/.

Hypotézy: A) Předpokládám, že na více než 80 % ZŠ probíhá výuka PP. B) Předpokládám, že u více než 70 % ZŠ probíhá výuka PP podle stanovené normy znalostí PP.

3. Zjistit, kde získávají školáci nejvíce informací o poskytování PP.

Hypotézy: Předpokládám, že více než: 45 % informací získávají školáci ze školní výuky, 40 % informací získávají školáci z hromadných sdělovacích prostředků (televize, rádio, internet,…) 15 % informací získávají z jiného zdroje (rodiče, kamarádi, zájmové kroužky,…).

10

2 Charakteristika problému Smyslem mé práce není zmapovat celý přehled poskytování první pomoci, ale chci se zaměřit na to nejpodstatnější a na situace, se kterými se děti mohou běžně setkat.

2.1 První pomoc Je soubor jednoduchých a účelných opatření, která slouží k záchraně života, zabraňují zhoršení zdravotního stavu a zajišťují bezpečnost postiženému i zachránci. Poskytování PP podléhá i právním předpisům (příloha č. 2).

2.1.1 Norma znalostí první pomoci (příloha č. 3) Český červený kříž /ČČK/ stanovil normy pro poskytování PP a podle těchto norem provádí výuku dětí, mládeže a dospělých. Žáci II. stupně základních škol jsou proškolováni podle normy Mladý zdravotník I. a II. stupně (v rozsahu 10 a 16 hodin i s praktickou výukou). Obsah výuky vyučovaný ČČK je uveden v tabulce (tabulka č. 1). Tabulka č. 1 – obsah výuky PP vyučovaný ČČK 1. Úvodní část - význam a účel výuky PP, vyšetření postiženého, komunikace s pracovníkem operačního

1 hod.

střediska, tísňová tel. čísla, vybavení autolékárničky, trestní zákon, integrovaný záchranný systém 2. Kardiopulmocerebrální resuscitace

2 hod.

3. PP při krvácení, obvazové materiály, technika obvazů

1 hod.

4. PP při zlomeninách, poranění hlavy a páteře

1 hod.

5. PP při poranění teplem a chladem, intoxikace

1 hod.

6. Modelové situace, závěrečný test

1 hod.

7. Ukázka zásahového vozidla ZZS, spolupráce se záchranáři, poranění tlakovou vlnou, zavalení, povodně

11

3 hod.

2.1.2 Dělení PP

1. technická PP – slouží k odstranění zevních příčin, které způsobily poruchy zdraví. Je zpravidla vykonávána speciálními týmy (hasičský záchranný sbor, horská záchranná služba,…). Hlavním úkolem technické PP je vyproštění postiženého a jeho přesun na bezpečné a chráněné místo. 2. laická PP – je soubor základních a technických opatření, prováděných bez specializovaného vybavení. Součástí laické PP je přivolání odborné zdravotnické pomoci a péče o postiženého až do jejího příjezdu. 3. odborná přednemocniční pomoc – je poskytování odborné péče, které zajišťují lékaři, záchranáři a sestry. Poskytují lékařskou a zdravotnickou PP s použitím léčebných a diagnostických přístrojů, aplikují léky a provádí život zachraňující výkony. 1,2

2.1.3 Integrovaný záchranný systém /IZS/

IZS se rozumí koordinované plány postupů jeho složek při mimořádné události (např. povodně, vichřice, zemětřesení, rozsáhlé požáry,…) a při záchranných a likvidačních pracích. Nový zákon o IZS vstoupil v platnost 1. 1. 2001 a vymezil základní pravidla jako např. ochranu obyvatelstva, včasné varování při nebezpečí, …

Mezi základní složky IZS patří:: 150 – hasičský záchranný sbor /HZS/, 155 – zdravotnická záchranná služba /ZZS/, 158 – policie České republiky /PČR/, 112 – integrovaný záchranný systém.

Základem pro rychlou a kvalitně poskytnutou pomoc je znalost, jak komunikovat s dispečerem zdravotnické záchranné služby: -

sdělení jména a telefonního čísla zachránce, ze kterého volá, nebo na které může ZZS zpět zavolat,

1 2

přesné označení místa nehody (ulice, číslo domu, patro,…),

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 21 – 23. Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 7.

12

-

uvedení počtu zraněných, charakteru poranění, příznaků chorob,

-

přístupová cesta, potřeba další pomoci (HZS, PČR,…),

-

hovor vždy ukončuje operační středisko, které se během hovoru ptá na způsob poskytnuté pomoci, eventuálně doporučí další postup. Rady k poskytování PP jsou nedílnou součástí jeho služebních povinností.

Nejčastější chyby při komunikaci zachránců s operačním střediskem: - volající sdělí jméno a adresu postižené osoby, ale neuvědomí si skutečné jméno majitele bytu,…. - v panelových domech je hlavní vchod uzamčen, zvonek je nefunkční, - při zásahu v terénu (lesy, louky,…) nečeká u výjezdu ze silnice kontaktní osoba. 3,4

2.1.4 Vyšetření postiženého

Základní vyšetření postiženého je velmi důležité. Získávají se jím informace, které pomohou zjistit druh postižení zdraví a jeho závažnost, od kterých se odvíjejí postupy poskytování PP. Vždy pečlivě vyšetřujeme celou postavu postiženého, nikdy se nesoustředíme jen na viditelné poranění nebo na obtíže, na které si postižený stěžuje.

Nejprve provedeme kontrolu základních životních funkcí, kde hodnotíme: -

vědomí – stav, chování, orientace, komunikace,

-

dýchání – pohyby hrudníku, frekvence dechů, zápach dechu, barva kůže,

-

krevní oběh – počet pulzů a jeho kvalita.

Po vyšetření a stabilizaci základních životních funkcí vyšetřujeme dále a hodnotíme: -

hlava – vzhled, výraz obličeje, barva kůže v obličeji, krvácení, oči – stav zornic, nos – deformace, uši – krvácení,

3 4

-

hrudník – deformace, rány, dech, vedlejší dechové fenomény,

-

břicho – stav břišní stěny, hematomy, rány,

-

končetiny – celistvost kostí, stav kůže, funkčnost kloubů, rány, vpichy.

-

pánev – deformace, citlivost, bolestivost.

Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 5-6. Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 13-14.

13

U postiženého při vědomí jsou důležité subjektivní příznaky, jako např. bolest, dušnost (pocit nedostatku vzduchu), nevolnost, pocit chladu, ztráta paměti,… Při vyšetření je důležitý psychologický vliv. Neměli bychom zastírat závažnost situace, ale podat postiženému informace o jeho zdravotním stavu, pokud to jeho zdravotní a psychický stav dovoluje. Měli bychom jednat klidně, zdvořile a neměli bychom se nechat vyprovokovat

fyzickou nebo slovní agresí. Snažíme se o

vybudování vztahu důvěry a měli bychom se vyhnout tomu, aby na nás bylo patrné zděšení či bezradnost.

2.2 Kardiopulmocerebrální resuscitace /KPCR/ Neodkladná resuscitace /NR/ je soubor jednoduchých a logicky na sebe navazujících postupů, které slouží k neprodlenému obnovení dodávky okysličené krve do mozku a srdce. Hlavním faktorem je rychlost zahájení a účinnost provedené resuscitace. Okamžitá KPCR zvyšuje šance na přežití 2 – 3krát. Každá minuta bez KPCR snižuje tuto šanci o 10 – 15 %. Úkolem resuscitace je zachránit život. Od konce roku 2005 se používají nové Doporučené postupy resuscitace 2005 („Guidelines 2005“), které vydala Evropská rada pro resuscitaci. Cílem nových postupů je dosáhnout maximálního počtu úspěšně zachráněných osob s prognózou dalšího kvalitativně uspokojivého života.

Kroky neodkladné resuscitace lze také nazvat jako abeceda resuscitace: „A“ (airway) – zajištění a uvolnění dýchacích cest bez pomůcek, „B“ (breathing) – umělé dýchání, „C“ (circulacion) – zajištění krevního oběhu, „D“ (druha) – podávání léčiv, „E“ (elektrokardiograf /EKG/) – monitorace základních životních funkcí /ZŽF/, „F“ (fibrillation treatment) – defibrilace. K základní NR patří pravidlo ABC. Pravidlo DEF se řadí k rozšířené NR. Někdy se také používá termín řetězec přežití (obr. č. 1).

14

základní NR

rozšířená NR

Obr. č. 1 - řetězec přežití u KPCR 5

Nejčastější příznaky náhlé zástavy oběhu: -

bezvědomí (viz. kapitola 2.3),

-

zástava dýchání – není slyšet dýchání a nejsou vidět dýchací pohyby,

-

zástava krevního oběhu – nehmatný pulz na tepnách.

K nejčastějším příčinám selhání ZŽF se řadí: -

u dětí – úrazy, tonutí, dušení,

-

u dospělých – onemocnění srdce, úrazy, otravy, podchlazení.

2.2.1 „A“ (airway) – zajištění a uvolnění dýchacích cest bez pomůcek

Je základním krokem v pokusu obnovení spontánní dechové aktivity před zahájením umělého dýchání. Jestliže postižený nereaguje na oslovení a bolestivý podnět a nedýchá, je nutné pokusit se co nejrychleji o zprůchodnění dýchacích cest.

Příčinou dušení může být: -

zapadnutí kořene jazyka,

-

vdechnutí (aspirace) cizího tělesa (např. korálky,…), krve, zvratků,

-

poranění hrudníku a plic – zlomeniny žeber, pneumotorax,…

-

prudká alergická reakce,

-

porucha centra dýchání v mozku a míše – nitrolební krvácení.

5

Srov. Kasel, E. a kol., Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny a intenzivní péče pro lékařské fakulty, s. 86-102.

15

Nejčastější příznaky dušení jsou: -

namáhavé, povrchové, zpomalené dýchání,

-

slyšitelné dýchací fenomény – chrápání, hvízdání,…

-

postižený je promodralý (cyanotický), neklidný, zpocený,

-

zástava dechu.

Postup k zajištění dýchacích cest /DC/: -

otevření úst a prohlédnutí dutiny ústní /DÚ/,

-

vyčištění DÚ – nikdy nečistíme DÚ jen jedním prstem, vždy dvěma prsty, hlavu si otočíme na stranu (odstraníme např. zubní protézu, cizí těleso,…),

-

trojitý manévr (Esmarchův hmat) – záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti a otevření úst (obr. č. 2),

-

manévry k odstranění cizího tělesa z DC – používáme jen, pokud je postižený při vědomí: úder do zad mezi lopatky (Gordonův úder) – provádíme ve stoje nebo vleže, údery provádíme plochou dlaně, hranou nebo pěstí mezi lopatky (obr. č. 3, obrázek první), manévr lze opakovat pouze 4x, malé děti si položíme na předloktí nebo na dolní končetinu, aby hlavička byla níž než trup, a použijeme jen 2 prsty, Heimlichův manévr – prudké stlačení nadbřišku, manévr lze opakovat 4 - 6x, lze provést ve stoje i vleže. Zachránce stojí za zády postiženého, ruce si přiloží na nadbřišek a provádí stlačení směrem nahoru k bránici (obr. č. 3, obrázek druhý a třetí). Neprovádí se u obézních lidí, těhotných žen a malých dětí (nahradíme stlačením hrudní kosti), protože zde hrozí riziko poškození vnitřních orgánů nebo u těhotných riziko poškození plodu.

Obr. č. 2 – trojitý manévr 6

6 7

Obr. č. 3 - Gordonův úder, Heimlichův hmat 7

Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 9. Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 9.

16

Pokud nejsme schopni zajistit DC, neprodleně zahájíme nepřímou srdeční masáž, protože je zde rozhodující čas a rychlost.

2.2.2 „B“ (breathing) – umělé dýchání

Pokud jsme provedli uvolnění DC a postižený stále nedýchá, provedeme umělé dýchání z plic do plic, které umožňuje okysličit krev a částečně zbavit tělo CO2. K umělému dýchání můžeme použít několik technik:: -

dýchání z plic do plic ústy (nejčastější),

-

dýchání z plic do plic nosem (např. při otoku DÚ,...),

-

dýchání z plic do plic ústy i nosem ( používá se u novorozenců a kojenců).

Postup umělého dýchání: -

zavoláme rychlou zdravotnickou pomoc /RZP/,

-

postiženého položíme na záda, na pevnou podložku, nejlépe na zem, deku nebo na kus svého oblečení,

-

mírným tlakem na čelo zakloníme hlavu a ukazovákem a palcem stlačíme nosní dírky, aby neunikal vdechovaný vzduch,

-

předsuneme dolní čelist a otevřeme ústa,

-

provedeme volný nádech, přitiskneme svoje ústa k ústům postiženého a volně vydechneme. U dýchání z úst do nosu ústa těsně přitiskneme kolem nosu a vydechneme. U dýchání do úst i do nosu přitiskneme svoje ústa na nosík a ústa dítěte a vydechneme pouze obsah svých úst, protože dítě má menší obsah plic (obr. č. 4),

Obr. č. 4 – umělé dýchání 8

8

www.prvnipomoc.estranky.cz/fotoalbum/umele-dychani /cit. 15.3.2008/.

17

-

oddálíme ústa a kontrolujeme pohledem a poslechem dýchání,

-

celý postup opakujeme,

-

frekvence dýchání: dospělí 6-8 vdechů/min., novorozenci a kojenci 20-30 vdechů/min,

-

pokud začne postižený spontánně dýchat, uložíme ho do stabilizované polohy (viz. kapitola 2.12) a zajistíme protišoková opatření (viz kapitola 2.5).

Při dýchání z úst do úst je vhodné použít bariérové pomůcky, např.resuscitační roušku, čímž chráníme hlavně sami sebe před infekčními chorobami jako např. AIDS, hepatitida B,… Rouška je obsahem např. autolékárniček (příloha č. 4) a na trhu je běžně dostupná. Zdržení začátku NR hledáním roušky je však nepřístupné, proto by měla být vždy po ruce.

2.2.3 „C“ (circulacion) – zajištění krevního oběhu - nepřímá srdeční

masáž

Představuje náhradu spontánní činnosti srdce, kdy se snažíme zajistit přísun okysličené krve do tkání. Mozek vydrží bez přístupu kyslíku a rizika nezvratného poškození maximálně 3-4 minuty. Účinnost srdeční masáže závisí na kvalitě a frekvenci stlačení srdce. Při stlačení srdce je hmatný pulz na krkavici.

KPCR

zahájíme, pokud postižený nedýchá a má nehmatný pulz.

Postup KPCR u dospělých osob: -

vyšetření postiženého – nereaguje na oslovení, nedýchá, nehmatný pulz,

-

zavoláme RZP,

-

postiženého položíme na záda, na pevnou podložku,

-

zachránce položí hranu své dlaně doprostřed hrudní kosti (u mužů spojnice prsních bradavek), druhou dlaň položí na ni, vždy tlačíme pouze na hrudní kost, nikoliv na žebra (obr. č. 5),

Obr. č. 5 – vyhledávání správného místa pro srdeční masáž 9 9

prsty směřují kolmo k hrudní kosti, během masáže se ruce od hrudníku

www.prvnipomoc.estranky.cz/fotoalbum/neprima-srdecnimasaz /cit. 15.3.2008/.

18

nevzdalují (Obr. č. 6 A,B), -

horní končetiny /HK/ zachránce jsou propnuté v loktech a kolmo k ose těla (obr. č. 6C),

Obr. č. 6 – masáž srdce 10 -

zahájíme nepřímou srdeční masáž – 30 stlačení hrudníku a potom následují 2 vdechy, dále pokračujeme KPCR v poměru 30:2 (jeden cyklus), tento poměr platí pro 1, ale i 2 zachránce,

-

masáž provádíme ve frekvenci 100 stlačení/min.,

-

hrudní koš postiženého stlačujeme hmotností horní poloviny svého těla, hrudník stlačujeme u dospělého o 4-5cm,

-

v průběhu KPCR kontrolujeme dýchání a pulz,

-

pokud jsme svědky zástavy oběhu, můžeme provést prekardiální úder (úder do hrudní kosti),

-

při obnovení ZŽF uložíme postiženého do stabilizované polohy a zajistíme protišoková opatření.

Postup KPCR u dětí nad 1 rok: -

základní postup je obdobný jako u dospělého, ale vždy dbáme na šetrnost a používáme menší fyzickou sílu při stlačování, menší dechové objemy u vdechu a rychlejší frekvenci,

-

resuscitaci zahájíme 5 vdechy, každý v trvání cca 1 sekundy,

-

stlačujeme dolní třetinu hrudní kosti dlaní jedné ruky, frekvence stlačení je 100/min., poměr 30:2.

10

www.prvnipomoc.estranky.cz/fotoalbum/neprima-srdecnimasaz /cit. 15.3.2008/.

19

Postup KPCR u novorozence a kojence: -

uvolnění DC provádíme jen mírným záklonem hlavy,

-

umělé dýchání je prováděno do úst i nosu současně,

-

resuscitaci zahájíme 5 vdechy, frekvence umělého dýchání je u novorozence 30 vdechů/min., u kojence 20 vdechů/min.,

-

u nepřímé srdeční masáže se stlačuje dolní třetina hrudní kosti, masáž provádíme 2 prsty, nebo překříženými palci při obejmutí hrudníku dítěte dlaněmi (obr. č. 7), hrudník stlačujeme o jednu třetinu jeho hloubky,

-

poměr 3:1, frekvence stlačení je 120/min.,

U dětí nejdříve zahájíme KPCR, provádí se asi na 1 minutu a teprve poté voláme RZP. U dětí se většinou jedná o hypoxickou zástavu způsobenou vdechnutím např. cizího tělesa, proto se děti nejdříve prodechnou a teprve poté se začíná se zevní srdeční masáží.

Obr. č. 7 – nepřímá srdeční masáž u novorozence a kojence 11

KPCR můžeme ukončit: -

při dostatečném obnovení krevního oběhu (pulz u dospělého vyšší než 30/min., u dětí víc než 60/min) a dýchání,

-

předáním postiženého do odborné péče,

-

zachránce není schopen pokračovat z důvodu vyčerpání,

-

zachránce je v ohrožení života,

-

při jistých známkách smrti – posmrtné skvrny, posmrtná ztuhlost, mrtvolný zápach.

Resuscitaci ukončuje lékař, který konstatuje smrt

11

www.porodnice.cz/resuscitace-novorozence /cit. 15.3.2008/.

20

Nejčastější chyby,ke kterým dochází při provádění KPCR: - velká prodleva od zjištění zástavy do zahájení KPCR, - opakované neúspěšné pokusy o zajištění DC, - velká prodleva mezi dýcháním a masáží, - špatná technika dýchání a masáže. .12,13,14,15,16

2.3. Bezvědomí Vědomí je aktivní stav lidské psychiky, kdy se člověk orientuje v čase, prostoru, situaci a ve vlastní osobě. Bezvědomí je porucha vědomí, kdy si postižený není vědom okolního dění a není možné ho z tohoto stavu snadno probrat. Bezprostředně ohrožuje život člověka. Postižený neodpovídá na zevní podněty (oslovení, bolest,…) a dochází k ochabnutí svalů. K nejčastějším příčinám bezvědomí patří např. poškození lebky a mozku, krvácení, různé infekční choroby (meningitis, encefalitis), otravy (alkohol, léky) a metabolické poruchy.

Poruchy vědomí lze rozdělit na: 1. kvantitativní: a) somnolence – jedná se o zvýšenou spavost, postižený usíná vsedě, reaguje na oslovení, odpověď je přiléhavá, je orientován, b) sopor – jde o pevný, hluboký spánek, postižený nereaguje na běžné podněty, ale pouze na silné podněty např. pevný stisk ruky, odpověď je jen zamrkání, slovní odpověď chybí, c) kóma – tělo je bezvládné, nereaguje na běžné podněty ani na bolest, postižený zpomaleně dýchá, 2. kvalitativní:

a) mdloba – je jen krátkodobá ztráta vědomí,

12

Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 8-15. Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 65-81. 14 Srov. Prof. MUDr. Zeman, M. DrSc., První pomoc, s. 18-28. 15 Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 8-10. 16 Srov. Pokorný, J., Lékařská první pomoc, s. 21-40. 13

21

b) mrákotný stav – postižený není schopen vlastního počínaní, ale je zachována prostorová orientace, c) delirium – se vyznačuje vzrušením, např. u horečnatých stavů, d) amence – je méně bouřlivá než delirium, postižený může být v útlumu nebo vzrušení.

V praxi se k orientačnímu hodnocení kvantitativního stavu vědomí používá Glasgowská stupnice kómat (Glasgow coma scale) /GCS/ (tabulka č. 2), kde se hodnotí odpověď postiženého body, které se sčítají. Normální stav je 15 bodů. Při GCS 7 bodů a méně se jedná o hluboké bezvědomí.

Tabulka. č. 2 - GCS body otevření očí

6

5

4

3

2

1

-

-

spontánní

na výzvu

na bolest

žádné

zmatená vědomí

-

orientován dezorientován

slovní reakce

motorická plní reakce

příkazy

cíleně se

necíleně se

brání

brání

ohýbá

nesrozumitelné zvuky

nereaguje

natahuje

končetinu končetinu na nereaguje na bolest

bolest

První pomoc při bezvědomí: - pokusíme se navázat kontakt, - orientačně vyšetříme postiženého (kontrola DÚ, záklon hlavy,…), - zajistíme ZŽF (dýchání, krevní oběh), při selhání ZŽF zahájit KPCR, - sledujeme celkový stav a ZŽF, - postiženého se zachovalými ZŽF uložíme do stabilizované polohy a zajistíme protišoková opatření, - voláme RZP.17,18

17 18

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 55-59. Srov. Prof. MUDr. Zeman, M. DrSc., První pomoc, s. 37-39.

22

2.4 Krvácení Je chorobný stav, při kterém uniká krev z cév v důsledku porušení cévní stěny. Menší množství krve (asi do 500ml) může organismus postrádat bez větších následků. Při velké krevní ztrátě (500 – 1500ml) se objevují příznaky šoku (viz. kapitolo 2.5). Při krevní ztrátě větší než polovina z celkového množství krve (celkové množství obíhající krve v lidském těle dospělého člověka je asi 5 litrů), v krátké době, může dojít ke smrti z vykrvácení.

Krvácení dělíme: 1) podle intenzity krvácení na:- malé (do 500ml), střední (500 - 1500ml) a velké (nad 1500ml). 2) podle druhu krvácející cévy na: - tepenné (arteriální) – vystřikující jasně červená krev s pulsací, - žilní (venózní) – pomalu vytékající tmavě červená krev, - vlásečnicové (kapilární) – není závažné, - smíšené – je nejčastější, nejprve ošetřujeme tepenné krvácení. 3) podle směru krvácení na: zevní (krev uniká mino povrch těla) a vnitřní (krev uniká do tělních dutin, do tkání). 4) podle příčiny krvácení na: úrazové (tržné rány, řezné rány,..) a neúrazové (krvácení z žaludečního vředu, jícnových varixů,…).

2.4.1 Zevní tepenné krvácení

Při tepenném krvácení je postižený ve velkém ohrožení života a při postižení velké tepny (např. stehenní, pažní,…) může do 60 – 90 vteřin vykrvácet. Velké krvácení musíme zastavit jakýmkoliv způsobem co nejdříve. K nejčastějším příčinám můžeme zařadit např. řezná a bodná poranění, dopravní nehody (traumatická amputace) nebo sebevraždy. Tepenné krvácení se projevuje např. tím, že z rány vystřikuje jasně červená krev s pulsací, postižený má zrychlené dýchání (tachykardie) a nízký krevní tlak (hypotenze), kůže bude bledá, promodralá a postižený může postupně upadat do hypovolemického šoku.

23

PP u tepenného krvácení: - pokud máme při sobě rukavice, nasadíme si je, chráníme se tím před různými infekčními chorobami. a) stisk prsty přímo v ráně: - pokud nelze jinak, nepovolujeme až do příjezdu RZP, - při zasažení velkých tepen – krční, pažní, stehenní, podklíčková. b) stisk tlakového bodu (obr. č. 8 ) – místo, kde lze tepnu dobře přitisknout k pevnému podkladu (kost). Tlakový bod stlačíme mezi místem poranění a srdcem.

K nejčastějším tlakovým bodům se řadí: 1) spánkový tlakový bod (arteria temporalis) - stlačíme spánkovou tepnu na boční straně hlavy (před hrbolem ušního boltce), při krvácení z hlavy, 2) lícní tlakový bod (arteria facialis) - stlačíme lícní tepnu na tváři před úhlem dolní čelisti, při krvácení z tváře, úst, 3) krční tlakový bod (arteria carotis) –stlačíme krční tepnu vedle hrtanu, při krvácení z jazyka nebo krční tepny, stlačuje se pouze na postižené straně. Obr. č. 8 – tlakové body19 4) podklíčkový tlakový bod (arteria subclavia)- stlačíme podklíčkovou tepnu, stisk je proti prvnímu žebru, při krvácení z ramene, 5) pažní tlakový bod (arteria brachialis) -

stlačíme pažní tepnu, mezi dvoj- a

trojhlavým svalem, při krvácení z předloktí a ruky, 6) břišní tlakový bod (aorta abdominalis) – stlačíme břišní aortu nad pupkem, tiskne se krouživým pohybem ruky sevřené v pěst, při gynekologickém krvácení, 7) stehenní tlakový bod (arteria femoralis) – stlačíme stehenní tepnu v tříslech, při krvácení ze stehna, 8) podkolenní tlakový bod (arteria poplita) - stlačíme podkolenní tepnu mezi zadní částí stehna a lýtka, při krvácení z bérce.

19

www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_7146.html. /cit. 15.1.2008/.

24

c) přiložení tlakového obvazu /TO/ - při krvácení z malých a středních tepen, - TO se skládá ze 3 vrstev (obr. č. 9 ): 1 )vrstva krycí – přímo na ráně, sterilní krycí čtverce (můžeme použít čistý kus látky např. kapesník) 2) vrstva tlaková – stlačuje tepnu v ráně, musí být dostatečně vysoká (3-5cm) a pevná, nesmí být tvořena tvrdými předměty (např. kamenem, mincí,…), můžeme použít kus látky (část oděvu) smotané do válečku,

Obr. č. 9 – tlakový

3) vrstva připevňovací – použijeme obinadlo, trojcípý šátek,

obvaz20

část oděvu (např. šálu, šátek, rukáv,…).

TO nesmí škrtit, způsobovat bolest. Sledujeme prokrvení postižené části těla a prosakování obvazu. Maximálně lze přiložit 2 tlakové vrstvy, a pokud i tak krev stále prosakuje, musíme použít zaškrcovadlo.

d) přiložení zaškrcovadla - přikládáme vždy přes oděv, - nepřikládá se v oblasti kloubu, - šířka zaškrcovadla musí být alespoň 5cm, můžeme použít opasek, popruh,… - zaškrcujeme nad místem krvácení blíž k srdci, - zaškrcenou část těla znehybníme a popíšeme časem zaškrcení, - správně přiložené zaškrcovadlo zásadně nepovolujeme.

Nejčastěji zaškrcovalo přikládáme při:

20

-

úrazové amputaci spojené s masivním krvácením,

-

krvácení z pažní či stehenní tepny,

-

otevřené zlomenině nebo pokud je cizí těleso v ráně,

-

prosáknutí dvou vrstev tlakového obvazu.

www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_7146.html. /cit. 15.1.2008/.

25

2.4.2 Zevní žilní krvácení

Je nejčastěji způsobeno řeznou či bodnou ránou, nebo při dopravní nehodě. Projevuje se pomalu vytékající tmavě červenou krví, postižený je bledý, opocený a má zvýšený puls.

PP u žilního krvácení: -

nasadíme si rukavice a zvedneme postiženou část do zvýšené polohy,

-

přiložíme tlakový obvaz,

-

kontrolujeme ZŽF a zajistíme protišoková opatření,

-

zajistíme transport nebo zavoláme RZP.

2.4.3 Vnitřní krvácení

Na vnitřní krvácení je potřeba myslet vždy, hlavně pak při zhoršování stavu postiženého. Může se jednat např. o krvácení do dutiny lebeční, hrudní, břišní, pánevní. Nejčastěji se projevuje bolestí, neklidem, únavou, tachykardií, hypotenzí a bledostí kůže. U těchto postižených zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP.

2.5 Šok Šok je závažný, bezprostředně ohrožující stav, při němž dochází k selhání krevního oběhu s těžkou poruchou prokrvení tkání a orgánů lidského těla. Tkáně trpí nedostatkem živin, kyslíku a nedostatečným odplavováním zplodin. Dochází k poruše všech životně důležitých orgánů (plic, ledvin, srdce, mozku,…). Pokud není šok včas léčen, nemocný umírá na selhání životně důležitých funkcí. Šok provází 10% úrazů. K nejčastějším projevů šoku patří např. bledost kůže, zimnice, špatně hmatný puls, tachykardie, hypotenze a neklid.

26

Druhy šoku podle vzniku příčiny: 1. hypovolemický šok

je šok, při kterém dochází ke snížení objemu cirkulující

tekutiny v cévním řečišti. Příčinou může být např. velké krvácení (ztráta 20 – 30 % krve), zvracení, průjmy, popálení. 2. kardiogenní šok je selhání srdce jako pumpy. K nejčastější příčině se řadí např. infarkt myokardu, plicní embolie, poruchy srdečního rytmu nebo vlivy léků (beta – blokátory,..). 3. distribuční šok nastává když dochází ke snížení odporu cévního řečiště. Dále ho můžeme rozdělit na šok septický (způsobený např. těžkou infekcí), šok neurogenní (např. po úraz mozku) a šok anafylaktický (např. způsobený jedy hmyzů). 4. obstruktivní šok může být způsoben např. mechanickou překážkou v oběhu nebo plicní embolií.

PP u šoku je zastavit krvácení a ošetřit veškerá poranění. Zajistíme a kontrolujeme ZŽF. Postiženého uložíme do protišokové polohy /viz. kapitola 2.12) a zajistíme protišoková opatření a RZP.

Protišoková opatření = pravidlo 5T Teplo – snažíme se zamezit tepelným ztrátám a přikryjeme postiženého suchými přikrývkami (např. dekou, oblečením,…). Nenecháme postiženého ležet na zemi a v mokrém oděvu, ale zbytečně nesvlékáme. Chráníme ho proti větru a před přímým zdrojem tepla (slunce). Ticho - postiženého uklidníme a zajistíme klid v jeho okolí. Klidným hlasem neustále udržujeme kontakt s postiženým. Tekutiny – se při hrozícím šoku nesmějí postiženému podávat ústy. Můžeme jenom svlažovat rty a dutinu ústní. Tišení bolesti - bolest tlumíme znehybněním postiženého. Necháme postiženého, aby si vybral polohu, která mu vyhovuje. Aplikace léků proti bolesti není vhodná. Transport - musí být šetrný a rychlý. Změny polohy postiženého provádíme pozvolna. Pokud by transport mohl zhoršit stav pacienta,raději netransportujeme. 21,22,23

21

Srov. Pokorný, J., Lékařská první pomoc, s. 102-109. Srov. Prof. MUDr. Zeman, M. DrSc., První pomoc, s. 40-44. 23 Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s.93-96. 22

27

2.6 Poranění hlavy Poranění lebky

K nejčastějším poraněním lebky se řadí zlomeniny, které vznikají přímým násilím na hlavu. Mohou být otevřené, zavřené, lineární, impresivní, nebo se může jednat o zlomeninu báze či klenby lební. Často se projevují bezvědomím, brýlovým hematomem kolem očí nebo vytékáním krve nebo mozkomíšního moku z ucha či nosu. V PP nejprve zastavíme krvácení, zajistíme ZŽF, provedeme protišoková opatření a zavoláme RZP.

Poranění mozku

Je časté u dopravních nehod a střelných poranění hlavy. Může se jednat např. o otřes mozku (bez organického poškození mozku), zhmoždění mozku (strukturální změny mozkové tkáně) a stlačení mozku ( způsobuje útlak mozkové tkáně). Nejčastěji se projevují bezvědomím, zvracením, nevolností, dezorientací, tachykardií a ztrátou paměti. PP zajistíme tak, že postiženého uložíme na záda s podložením hlavy a kontrolujeme ZŽF. Provedeme protišoková opatření a zavoláme RZP.

Poranění obličeje

Mezi nejčastější poranění patří: poranění nosu, zubů a zlomeniny dolní čelisti, které se projevují např. krvácením, otokem, bolestivostí a deformací. V PP ošetříme otevřená poranění (dezinfekce, proplach čistou vodou, krytí a fixace), zajistíme průchodnost DC a kontrolujeme ZŽF. Provedeme protišoková opatření a zavoláme RZP. 24,25

24 25

Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 11. Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 13-18.

28

2.7 Poranění hrudníku a břicha 2.7.1 Poranění hrudníku

Zlomeniny žeber

Mohou být jednoduché (postihují 1 nebo 2 žebra), komplikované (zlomená více než 3 žebra) a blokové (více zlomených žeber na několika místech) a vznikají většinou tupým násilím (nárazy, stlačení, zhmoždění,…). Postižený má bolesti, poruchy dýchání a může vykašlávat krev. Postiženého uložíme do polosedu a hrudník stáhneme elastickým obinadlem (šálou, šátkem,…). Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP. Zlomeniny žeber jsou nebezpečné, protože mohou poranit plíce a jiné nitrohrudní orgány.

Poranění nitrohrudních orgánů

Je velice nebezpečné, protože se může jednat o poranění srdce (krvácení do srdečního vaku), plic (vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny = pneumotorax) a velkých cév (roztržení aorty), které bezprostředně ohrožují lidský život. Postižený trpí tachykardií, hypotenzí, zrychleně dýchá (tachypnoe),

je neklidný a zpocený.

Takového postiženého uložíme do polosedu a ošetříme otevřená poranění. Pokud je cizí těleso v dutině hrudní, pouze ho zafixujeme, nikdy ho nevytahujeme. Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP.

Pneumotorax můžeme rozdělit na: 1. zavřený pneumotorax – kdy je vzduch v nitrohrudním prostoru a tím dochází ke kolapsu plicní tkáně. 2. otevřený pneumotorax - kdy je komunikace mezi vnějším prostředím a pleurální dutinou. Při nádechu vniká vzduch otvorem do hrudníku, mezihrudí je tlačeno na zdravou stranu. Při výdechu se mezihrudí vrací zpět na nemocnou stranu. 3. přetlakový (záklopkový, ventilový) pneumotorax – při každém nádechu se dostává vzduch do hrudní dutiny. Při výdechu se otvor uzavírá a vzduch se hromadí v dutině hrudní. 29

Postiženého s otevřeným a přetlakovým pneumotoraxem uložíme do polosedu a přiložíme poloprodyšný obvaz (přiložíme krytí a igelitový sáček, který přilepíme ze 3 stran). Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP. 26,27

2.7.2 Poranění břicha

Zavřená poranění

Vznikají při tupém nárazu na břicho. Nejčastěji se jedná o rupturu (natržení) sleziny, jater, bránice, poranění břišních cév, ledvin a močové trubice. Mohou se projevit např. bolestivostí a napnutím břišní stěny, zvracením, mohou se objevit i známky šoku. Postiženého uložíme na záda s podložením hlavy a dolních končetin/DK/ pod koleny. Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP.

Otevřená poranění

Jde o poranění řezná, bodná, střelná, kdy jsou poraněny orgány dutiny břišní. K nejčastějším projevům patří např. bolestivost, rána v oblasti břicha (mohou z ní vyhřezávat střevní kličky). PP je obdobná jako u uzavřeného poranění břicha, jen ošetříme otevřená poranění (vyhřezlé orgány nevracíme zpět do dutiny břišní, jen je sterilně překryjeme).

28,29

2.8 Poranění končetin a páteře 2.8.1 Zlomeniny končetin

Vznikají přímým působením hrubé síly nebo přenosem síly z kloubu na kost. Mohou být např. traumatické (poškození zdravé tkáně zevním násilím), patologické (poškození zdravé tkáně malým traumatem), únavové (poškození nemocné tkáně dlouhodobým přetěžováním), úplné (s linií úlomků u úplných zlomenin), neúplné 26

Srov. Prof. MUDr. Zeman, M. DrSc., První pomoc, s. 85-89. Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 27-33 28 Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 35-37. 29 Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 11. 27

30

(nalomení), dislokované (posun úlomků), otevřené (kůže nad zlomeninou je porušena) a uzavřené (kůže nad zlomeninou není porušena). Zlomenina končetin se projevuje např. deformací, nepřirozenou pohyblivostí, otokem, zduřením, hematomem (krevní výron), bolestivostí, krepitací („kostní drásot“ – drhnutí kostí), vyčnívajícími kostními úlomky u otevřené zlomeniny a ztrátou funkce končetiny. PP u zlomenin končetin je nejprve zástava krvácení a fixace zlomené kosti přes dva klouby (pomocí dlahy, kterou vždy přikládáme přes oděv, např. hůl, klacek,..). Vyčnívající kostní úlomky obložíme sterilním krytím a převážeme. Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP. Zlomeniny horní čidolní končetiny, pánve a poranění kloubu jsou uvedeny v příloze č. 5.

30,31,32

2.8.2 Poranění páteře a míchy

Vzniká nejčastěji nepřímým působením a dochází k porušení obratlů, okolních měkkých tkání a míchy. Nejčastěji se jedná o poranění krční páteře (C1 – C7), hrudní páteře (Th1 – Th12) a bederní páteře (S1 – S5). K typickým projevům patří např. ochabnutí končetin, ochrnutí od úseku poranění, bolestivost a nerovnost v místě postižení. Pokud to nebude nutné, s postiženým nebudeme hýbat a zajistíme ZŽF. Postiženého otáčíme jen při srdeční zástavě , kdy mu na krk přiložíme improvizovaný krční límec (smotané oblečení) a vždy s ním manipulují nejméně 3 – 4 zachránci. Zajistíme protišoková opatření a zavoláme RZP. 33,34

2.9 Rány Jedná se o porušení celistvosti kůže a sliznic. Postižený je ohrožen infekcí, vykrvácením a poraněním životně důležitých orgánů. Rány se mohou projevit např. bolestivostí, krvácením, cizím tělesem v ráně či amputovanou částí těla (např. prst,…). Při ošetření postiženého si nasadíme rukavice a provedeme ošetření otevřeného poranění (proplach čistou vodou, dezinfekce, krytí, fixace, znehybnění). Cizí těleso z rány nevytahujeme, jen ho fixujeme. Při amputaci části těla nejprve zastavíme 30

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 39-51. Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 29- 30. 32 Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 13-14. 33 Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 13-18. 34 Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 22-23. 31

31

krvácení, amputát vložíme do igelitového sáčku a vložíme do ledu. Odřeniny vyčistíme kartáčkem, mýdlem a vodou. Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a pokud je to nutné, zajistíme transport do nemocnice nebo zavoláme RZP.

Rány mohou být povrchové, hluboké a penetrující (zasahují několik vrstev). Dále je můžeme rozdělit na: Řezné rány – vznikají při poranění nožem, nůžkami, sklem… Bodné rány – porušení tkáně ostrým bodným předmětem (hřebík, nůž, vidle, jehla,…). Sečné rány – jsou způsobené sekyrou, mačetou,… Dochází ke ztrátovému poranění (např. amputace prstů,…). Tržné rány – mohou způsobovat různé stroje, pásy,… Střelné rány – způsobené střelnou zbraní. Menší rána při vstupu a větší rána při výstupu z těla. Rozsáhlé odřeniny – nejčastěji při pádu na zem.35,36

2.10 Poranění teplem a chladem 2.10.1 Poranění teplem

Celková poškození Úpal Jedná se o celkové přehřátí organismu, např. v přetopené místnosti, přeplněném dopravním prostředku, při nedostatku tekutin,… Nejčastěji se objevuje pocit horka, celková slabost, nevolnost, zvracení, tachykardie, tachypnoe a dezorientace až ztráta vědomí. Postiženého uložíme do chladnějšího prostředí a přikládáme studené obklady a zábaly. Pokud postižený nezvrací, můžeme mu po lžičkách podávat chladné tekutiny. Postiženého v bezvědomí uložíme do stabilizované polohy. Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a pokud je to nutné, zavoláme RZP.

35 36

Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 11-12. Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 97-103.

32

Úžeh Vzniká při přímém působení slunečních paprsků. Nejčastěji jsou postiženy malé děti a lidé pracující na přímém slunci. Postižený udává bolest hlavy, hučení v uších a nauzeu (pocit na zvracení). Může mít popáleniny 1. a 2. stupně. PP je obdobná jako u úpalu.

Místní poškození Popáleniny (combustiones) Jsou závažná poranění, způsobená účinkem vysokých teplot na povrch lidského těla. Popáleniny mohou vzniknout např. opařením horkou vodou, ožehem plamene, bleskem, el. proudem a poleptáním (kyseliny, zásady). Nejčastěji se projevují místním poškozením kůže, silnou bolestí, mohou se rozvíjet známky šoku. K určení rozsahu popálenin se používá „pravidlo devíti“ (obr. č. 10, tabulka č. 3)37, kdy je povrch těla orientačně rozdělen na oblasti o rozsahu 9 % povrchu kůže. Plocha dlaně ruky odpovídá 1 % povrchu těla. Tabulka č. 3 – „pravidlo devíti“ dospělý dítě

Obr. č. 10 – „pravidlo devíti“

kojenec

hlava

9%

14%

18%

trup

18%

18%

18%

záda

18%

18%

18%

HK

18%

18%

18%

DK

36%

32%

28%

genitál

1%

Pokud dojde k poškození více jak 15 % těla u dospělého a 10 % u dětí dochází k rozvoji šoku. Poškození do 20 % (u dětí do 10 %) se zhojí, 20 % - 40 % vznikají závažné změny, ale postižený přežívá, při více jak 40 % rychle stoupá úmrtnost.

Hloubka poškození 1. stupeň – zarudnutí (erytém) – se projevuje otokem, bolestivostí a zarudnutím kůže. Hojení do 2 týdnů bez následků.

37

www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_7137.html /cit. 15.1.2008/.

33

2. stupeň – puchýř (bulla) – se projevuje tvorbou puchýřů, bolestivostí a velkou ztrátou tekutin (plazmy). Je poškozena jen povrchová část, ale ve větší hloubce. Nervová zakončení jsou zachována. Hojení trvá od 2 – 5 týdnů. 3. stupeň – příškvar (eschara) – kůže je zničena v celém rozsahu, od umírají nervová zakončení. Kůže je hnědá, vyhlazená, suchá, tvrdá. Je zde velké riziko vzniku infekce. 4. stupeň – zuhelnatění (carbonatio) – dochází k nekróze kůže, podkoží, svalstva i kosti.

V PP nejprve zamezíme dalšímu působení tepla nebo odtáhneme postiženého od zdroje tepla. Popálené plochy chladíme proudem studené vody. Přiškvařený oděv nikdy nesundáváme. Odstraníme vodiče tepla z těla postiženého (prsteny, náušnice, náramky,…). Postižená místa kryjeme sterilním krytím (čistým oděvem) a na popálené plochy nic neaplikujeme (masti, zásypy). Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP.38,39

Další místní poškození teplem, jako např. úraz el. proudem, zasažení bleskem,… jsou uvedena v příloze č. 6.

2.10.2 Poranění chladem

Celková poškození Podchlazení (hypotermie) Dochází k poklesu tělesné teploty pod 35oC v důsledku selhání termoregulace. Nejčastější příčinou dlouhodobý pobytu v chladném prostředí. Postižený je unavený, dezorientovaný a apatický. Kůže je chladná a bledá. Postiženého odneseme do teplé místnosti a sundáme mu mokrý oděv. Pokud je při vědomí, můžeme ho ponořit do teplé lázně a po troškách podávat teplé tekutiny (nikdy ne alkohol). Postiženého v bezvědomí přikryjeme a uložíme do stabilizované polohy. Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP.

38 39

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 118-124. Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 12-13.

34

Místní poškození Omrzliny (congelationes) Nejčastěji postihuje prsty HK, DK, uši, nos a jsou způsobeny poruchou krevního zásobení. Postiženého postupně zahříváme, přimrzlý oděv nesundáváme. Postižené plochy sterilně kryjeme. Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP.

Hloubka poškození: 1. stupeň – jde jen o povrchové poškození kůže. Kůže je bledá, málo citlivá. Postižený má pocit píchání a svírání. 2. stupeň – poškození všech vrstev kůže. Kůže je bílá až našedlá, bolestivá, s puchýři. 3. stupeň – hluboké poškození kůže, zasahuje často i svaly, nervy, cévy. Kůže je voskově bílá, necitlivá a dochází k nekróze.40,41

2.11 Otravy (intoxikace) Náhle vzniklý stav vyvolaný jedem (látka, která poškozuje organismus a může ho i usmrtit). Vstupní brána – dýchací cesty, trávicí trakt, kůže, nitrožilní podání. Závažnost závisí na – toxicitě, množství, vylučování organismu. Způsoby intoxikace: úmyslná, předávkování (u narkomanů), otrava omylem (houbami), neopatrnost (u malých dětí).

Otrava oxidem uhelnatým /CO/ CO je jedovatý plyn, který je produktem neúplného spalování uhlíku (výfukové plyny, svítiplyn, kouření). Postižený si stěžuje na bolest hlavy, hučení v uších, nevolnost a závratě. Postižený zčervená, má nepravidelný puls a jen povrchové dýchání. V PP musíme nejdříve zabránit výbuchu (nerozsvěcovat, nekouřit, nepoužívat el. spotřebiče) a zajistit transport postiženého ze zamořeného prostoru. Při zachovalém dýchání uložíme postiženého do stabilizované polohy, při nedostatečném dýchání zahájíme KPCR. Zajistíme ZŽF, protišoková opatření a zavoláme RZP.

40 41

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 124-126. Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 13.

35

Otrava houbami Nejčastěji se jedná o otravu muchomůrkou zelenou, jejíž příznaky se mohou dostavit až za 36 hodin. Postižený si stěžuje na bolesti břicha, průjem, zvracení, slinění a mohou nastat až poruchy vědomí.

Otrava léky Je závislá na množství a druhu léků. Projevuje se např. tachykardií, hypotenzí, zmateností až deliriem.

Otrava alkoholem Tolerance alkoholu je individuální, je ovlivněna pohlavím, hmotností, obsahem tuku v organismu, aktuálním stavem a kombinací alkoholu s léky. Postiženému je z dechu cítit alkohol, může zvracet a mohou se objevit až poruchy vědomí.

PP: -

při vědomí – vyvoláme zvracení, zvratky zajistíme pro vyšetření,

-

rozdrtíme 4-8 tablet živočišného uhlí a dáme zapít vodou (250ml),

-

u bezvědomí – stabilizovaná poloha, kontrola ZŽF, zajištění průchodnosti dýchacích cest, při poruše dýchání zahájíme KPCR,

-

protišoková opatření, volat RZP

Otrava fridexem (nemrznoucí směs do chladiče automobilu) Velmi rychle se vstřebává. Smrtelná dávka je 100ml. PP: -podání antidota = protijedu, cca 100-200ml tvrdého alkoholu (40% a více).42,43

42 43


36

2.12 Polohování a transport raněných Polohování raněných

V PP je uložení postiženého do správné polohy velmi důležité a zvyšuje úspěšnost a snižuje případná rizika či následky postižení.

K nejužívanějším polohám patří: 1. stabilizovaná poloha – je základní polohou pro nemocné v bezvědomí, protože zajišťuje průchodnost dýchacích cest (obr. č.11). Je charakteristická uložením raněného na bok s pokrčenou spodní dolní končetinou, hlava je v záklonu a je podložená horní končetinou. Spodní horní končetina leží natažená za tělem. Použití: - při poranění baze lební, obličeje, hrudníku, - v bezvědomí se zachováním životních funkcí, - u krvácení z dutiny nosní, ústní.

Obr. č. 11 – ukládání do stabilizované polohy44

2. autotransfúzní poloha – raněný leží na zádech s podložením DK (obr. č. 12). Použití: - velké krevní ztráty, - jako prevence šoku. Obr. č. 12 – autotransfúzní poloha45

44 45

www.zdrav.cz /cit. 10.1.2008/. htt://zzs.akis.cz/polohy.php /cit. 10.1.2008/.

37

3. poloha protišoková - v leže na zádech s podložením DK o 30cm (obr. č. 13). Použití: - prevence šoku. Obr. č. 13 – protišoková poloha46

Transport raněných

Transport raněných provádíme, není-li v dosahu rychlá zdravotnická pomoc, pokud tím urychlíme převoz raněného do nemocnice nebo hrozí-li nebezpečí na místě nálezu raněného. Vždy musíme zvážit, zda transport nezhorší zdravotní stav postiženého.

Zásady správného transportu raněných: - před odsunem nejprve poskytneme PP, - na nebezpečném místě (např. v místnosti plyn,…) zajistíme nejprve odsun, - transport musí být proveden rychle, šetrně, - při transportu raněných nesmí zachránce ohrozit svoje zdraví, - musíme-li postiženého otáčet, je nutno ho otáčet současně s nohama (pozor na rotaci páteře). 47,48,49

Transport jedním či dvěma zachránci je uveden v příloze č. 7.

PP u náhle vzniklých stavů, při poranění tlakovou vlnou, při hromadném neštěstí a obvazová technika je uvedena v příloze č. 8.

46

htt://zzs.akis.cz/polohy.php /cit. 10.1.2008/. Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 45-53. 48 Srov. Prof. MUDr. Zeman, M. DrSc., První pomoc, s. 108-111. 49 Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 49-51. 47

38

3 Metodika Pro dobře poskytnutou PP člověku v nouzi jsou nezbytné teoretické a praktické dovednosti, rozhodnost a zodpovědnost. K získání informací o teoretických znalostech první pomoci u oslovených respondentů jsem zvolila metodu dotazníku. Dotazník je série otázek, jejichž cílem je získat informace, názory a fakta od respondentů. Výhodou je jednoduché vyplnění, rychlé shromáždění údajů v krátkém čase, jednoduché zpracování a vyhodnocení. Nevýhodou mohou být nepravdivé informace a dotazník redukuje komunikaci, protože 90 % komunikace je nonverbální. Dotazník je anonymní a respondent na něj odpovídá písemně. Dotazník obsahoval 26 položek, z toho byly 2 otázky uzavřené polynomické (otázka č. 2 a 4), kde mohli respondenti vybírat více možností. 17 otázek bylo uzavřených (otázka č. 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 22, 23, 25 a 26). 3 otázky byly otevřené (otázka č. 1, 3, 21). 3 otázky byly dichotomické polozavřené (otázka č. 18, 19, 20) a 1 otázka (č. 24) byla stupnicová. Vlastní dotazník je k dispozici v příloze č. 1. Úvod dotazníku byl zaměřen na oslovení respondentů, uvedení k jakému účelu průzkum slouží a představení se. Dále jsem žáky požádala o doplnění věku a ročníku, který navštěvují. První část dotazníku měla za cíl zjistit informace o teoretických znalostech žáků v poskytování první pomoci. Touto problematikou se zabývaly otázky č. 1 – 17. Druhá část zjišťovala, zda a jak výuka PP na školách probíhá, kdo PP vyučuje a zda je pro žáky výuka dostačující. K vyhodnocení této části sloužily otázky č. 18 – 23. V závěru mě zajímalo, zda mají žáci o první pomoc zájem a kde získávají nejvíce informací o poskytování PP. K této části se řadily otázky č. 24 – 26. Dotazníkové šetření bylo prováděno v kraji Vysočina na třech různých základních školách. Kde jsem oslovila žáky 9. ročníků, kteří před rokem absolvovali výuku PP, kterou vyučovali lektoři Českého červeného kříže. Výuka probíhala v 7 lekcích (celkem 10 hodin). Ve výuce probíhala i praktická výuka např. nácvik KPCR na modelu, přikládání tlakového obvazu,… Žákům bylo pro zajímavost ukázáno i zásahové vozidlo RZP.

39

Ředitelé škol si nepřáli, aby školy byly jmenovány, proto je dále uvádím jako škola č. 1, škola č. 2 a škola č. 3. Při vyplňování dotazníku jsem byla osobně přítomna, abych předešla možným nesrovnalostem (jako např. nepochopení otázek,…) a možnosti zjišťování správných odpovědí (např. od vyučujícího, spolužáka,…). Dotazníky byly rozdány 70 respondentům, všechny byly řádně vyplněny a vráceny (100 % návratnost). Respondenti spolupracovali a po ukončení projevili značný zájem znát správné odpovědi. Výsledky výzkumu jsou zaznamenány do tabulek, popřípadě grafů a je připojeno vyhodnocení dat. Za vyhodnocením dat jsou uvedeny porovnávací tabulky jednotlivých škol, kde jsou vždy uvedeny jen správné odpovědi. V tabulkách je vyjádřena absolutní četnost (vyjadřuje statistické jednotky) a relativní četnost (je uváděna v procentech).

40

4 Výsledky výzkumu a jejich analýza Položka č. 1: Jaká telefonní čísla mají tyto tísňové linky?

Tab. č. 4 - Hasičský záchranný sbor - tel. číslo 150 Odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Správně

67

96

Špatně

2

3

Celkem

69

99

Tab. č. 5 - Městská policie - tel. číslo 156 Odpovědi

Absolutní četnost


Správně

55

79

Špatně

10

14

Celkem

65

93

Tab. č. 6 – Policie ČR - tel. číslo 158 Odpovědi

Absolutní četnost


Správně

66

94

Celkem

66

94

Tab. č. 7 – Integrovaný záchranný systém - tel. číslo 112 Odpovědi

Absolutní četnost


Správně

64

92

Špatně

1

1

Celkem

65

93

Tab. č. 8 – Zdravotnická záchranná služba - tel. číslo 155 Odpovědi

Absolutní četnost


Správně

68

97

Celkem

68

97

41

Z výzkumu vyplývá, že 97 % respondentů zná tel. č. na zdravotnickou službu, 96 % respondentů zná tel. číslo na hasičský sbor, 94 % respondentů zná tel. č. na policii ČR, 92 % respondentů zná tel. č. na integrovaný záchranný systém a pouze 79 % respondentů zná tel. číslo na městskou policii. Dále jsem v tabulkách porovnala výsledky škol a správných odpovědí. Škola č. 1 má 24 respondentů, škola č. 2 má 21 respondentů a škola č. 3 má 25 respondentů.

Tab. č. 9 – Porovnání škol – tel. č. na hasičský záchranný sbor Absolutní četnost


Škola č. 1

22

92

Škola č. 2

21

100

Škola č. 3

24

96

Tab. č. 10 - Porovnání škol - tel.č. na městskou policii Absolutní četnost


Škola č. 1

17

71

Škola č. 2

15

71

Škola č. 3

23

92

Tab. č. 11 - Porovnání škol - tel.č. na zdravotnickou záchrannou službu Absolutní četnost


Škola č. 1

23

96

Škola č. 2

21

100

Škola č. 3

24

96

Tab. č. 12 - Porovnání škol - tel.č. na policii ČR Absolutní četnost


Škola č. 1

23

96

Škola č. 2

19

90

Škola č. 3

24

96

42

Tab. č. 13 - Porovnání škol - tel.č.na integrovaný záchranný systém Absolutní četnost


Škola č. 1

23

96

Škola č. 2

19

90

Škola č. 3

22

88

Nejúspěšnější byla škola č. 3, která měla 94 % úspěšnost, ve znalosti telefonních čísel na tísňové linky. Škola č. 2 a škola č. 3 měly jenom 90 % úspěšnost.

43

Položka č. 2: Mezi základní životní funkce člověka patří (možno i více odpovědí)?

Tab. č. 14 - Základní životní funkce člověka Odpovědi

Absolutní četnost


3 odpovědi správně

2

3


12

17

1 odpověď správně

6

9

Špatně

50

71

Celkem

70

100

Na tuto otázku se 3 správnými odpovědmi (vědomí, dýchání, krevní oběh) odpovědělo správně pouze 3 % respondentů. 2 správné odpovědi zaškrtlo jen 17 % respondentů a

jednu správnou odpověď uvedlo 9 % respondentů. Lze říci, že

respondenti neví, co patří k základním životním funkcím a tudíž na co by se měli v případě postižení zaměřit.

Tab. č. 15 - Porovnání škol- 3 správné odpovědi Absolutní četnost


Škola č. 1

2

8

Škola č. 2

0

0

Škola č. 3

0

0

Tab. č. 16 - Porovnání škol - 2 správné odpovědi Absolutní četnost


Škola č. 1

7

29

Škola č. 2

3

14

Škola č. 3

2

8

Tab. č. 17 – Porovnání škol - 1 správná odpověď Absolutní četnost


Škola č. 1

3

13

Škola č. 2

2

10

Škola č. 3

1

4

44

V porovnání škol byla nejúspěšnější škola č. 1, která měla nejvíce správných odpovědí (úspěšnost 50 %). Škola č. 2 měla úspěšnost pouze 24 %. A nejhůře skončila škola č. 3, která měla jen minimum správných odpovědí (12 %).

45

Položka č. 3: Jaké jsou fyziologické hodnoty u fyziologických („základních“) funkcí u dospělého člověka, napiš?

Tab. č. 18 – Hodnoty fyziologických funkcí - puls Odpovědi

Absolutní četnost


Správně

31

44

Špatně

28

39

Celkem

58

83

Tab. č. 19 – Hodnoty fyziologických funkcí - tělesná teplota Odpovědi

Absolutní četnost


Správně

58

83

Špatně

12

17

Celkem

70

100

Tab. č. 20 – Hodnoty fyziologických funkcí - dech Odpovědi

Absolutní četnost


Správně

26

37

Špatně

32

46

Celkem

58

83

Z výzkumu je patrné, že více jak 50 % respondentů nezná fyziologické hodnoty pulzu a dechu a 17 % respondentů nezná fyziologickou hodnotu tělesné teploty. 17 % respondentů nevyplnilo hodnoty pulsu a dechu, ale jenom hodnoty tělesné teploty.

Tab. č. 21 – Porovnání škol - hodnoty pulsu Absolutní četnost


Škola č. 1

16

67

Škola č. 2

11

52

Škola č. 3

4

16

46

Tab. č. 22 – Porovnání škol – hodnoty dechu Absolutní četnost


Škola č. 1

15

63

Škola č. 2

11

52

Škola č. 3

0

0

Tab. č. 23 – Porovnání škol – hodnoty tělesné teploty Absolutní četnost


Škola č. 1

17

71

Škola č. 2

20

95

Škola č. 3

21

84

Na prvním místě s největším počtem správných odpovědí se umístila škola č. 1 (67 % úspěšnost), dále škola č. 2 ( 66 % úspěšnost) a nejhůře skončila škola č. 3, která měla jenom 33 % úspěšnost. Kde fyziologické hodnoty dechu nezná nikdo a hodnoty pulsu pouze 16 % respondentů.

47

Položka č. 4: Jak poznáš, že postižený nedýchá (možno i více odpovědí)?

Tab. č. 24 – Známky zástavy dechu Odpovědi

Absolutní četnost



35

50

1 odpověď správně

5

7

Špatně

30

43

Celkem

70

100

Lze říci, že 50 % respondentů označilo 2 odpovědi správně ze dvou, 7 % respondentů označilo pouze 1 odpověď správně. Z toho vyplývá, že 43 % respondentů nepozná známky zástavy dechu.

Tab. č. 25 – Porovnání škol - 2 správné odpovědi Absolutní četnost


Škola č. 1

11

46

Škola č. 2

12

57

Škola č. 3

12

48

Tab. č. 26 – Porovnání škol - 1 správná odpověď Absolutní četnost


Škola č. 1

1

4

Škola č. 2

0

0

Škola č. 3

4

16

S největším počtem správných odpovědí se na prvním místě umístila škola č. 3 (64 % úspěšnost), dále škola č. 2 (57 % úspěšnost) a škola č. 1 (50 % úspěšnost).

48

Položka č. 5: Zachránce provádí KPCR v poměru (stlačení hrudníku: dýchání z úst do úst)?

Tab. č. 27 – Poměr KPCR Odpovědi

Absolutní četnost


A

27

39

B

38

54

C

5

7

Celkem

70

100

Správně odpovědělo pouze 54 % respondentů (poměr 30:2). Z toho lze vyvodit, že více jak 40 % respondentů nezná nová pravidla KPCR. 39 % respondentů uvedlo poměr při KPCR 15:2 a 7 % respondentů uvedlo poměr 5:1, který se od roku 2001 nepoužívá.

Graf č. 1 – Poměr KPCR

Tab. č. 28 – Porovnání škol – poměr KPCR Absolutní četnost


Škola č. 1

14

58

Škola č. 2

14

67

Škola č. 3

10

40

Největší znalost prokázala škola č. 2 (67 % úspěšnost), dále škola č. 2 (58 % úspěšnost) a škola č. 3 měla úspěšnost pouze 40 %.

49

Položka č. 6: Správné místo pro stlačování hrudníku u KPCR u dospělého člověka?

Tab. č. 29 – Místo pro stlačování hrudníku u KPCR Odpovědi

Absolutní četnost


A

58

83

B

11

16

C

1

1

Celkem

70

100

Z výzkumu vyplývá, že 83 % respondentů zná správné místo pro stlačování hrudníku u KPCR (střed hrudní kosti). 17 % respondentů by provádělo KPCR na nesprávném místě ( nejčastěji uváděli asi 2 prsty pod mečovitým výběžkem hrudní kosti) a mohli by postiženému spíše uškodit, než pomoci.

Graf č. 2 - Místo pro stlačování hrudníku u KPCR

Tab. č. 30 – Porovnání škol - místo pro stlačování hrudníku u KPCR Absolutní četnost


Škola č. 1

20

83

Škola č. 2

16

76

Škola č. 3

22

88

Správné místo pro stlačování hrudníku u KPCR by nejlépe našli žáci školy č. 3 (88 % úspěšnost), dále žáci školy č. 1 (83 % úspěšnost) a na posledním místě by se umístili žáci školy č. 2 (76 % úspěšnost).

50

Položka č. 7: Jak zajistíš uvolnění dýchacích cest?

Tab. č. 31 – Uvolnění dýchacích cest Odpovědi

Absolutní četnost


A

2

3

B

66

94

C

2

3

Celkem

70

100

94 % respondentů odpovědělo správně, z toho vyplývá, že by dokázali uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti. Pouze 6 % respondentů by otevřelo dutinu ústní nebo otočilo hlavu na stranu.

Graf č. 3 – Uvolnění dýchacích cest

Tab. č. 32 – Porovnání škol – uvolnění dýchacích cest Absolutní četnost


Škola č. 1

22

92

Škola č. 2

20

95

Škola č. 3

24

96

S 96 % úspěšností se na prvním místě umístila škola č. 3, hned za ní se umístila škola č. 2 (95 % úspěšnost) a škola č. 3 (92 % úspěšnost).

51

Položka č. 8: Postiženého v bezvědomí se zachovalými životními funkcemi uložíš do polohy?

Tab. č. 33 – Poloha postiženého v bezvědomí Odpovědi

Absolutní četnost


A

2

3

B

67

96

C

1

1

Celkem

70

100

Z výzkumu je patrné, že 96 % respondentů by postiženého uložilo správně do stabilizované polohy. Pouhá 4 % respondentů by postiženého uložila nesprávně (uvedli polohu protišokovou a polohu na břiše).

Graf č. 4 – Poloha postiženého v bezvědomí

Tab. č. 34 – Porovnání škol – poloha postiženého v bezvědomí Absolutní četnost


Škola č. 1

23

96

Škola č. 2

21

100

Škola č. 3

22

88

100 % úspěšnost zde prokázali žáci školy č. 2, dále žáci školy č. 1 (96 % úspěšnost) a na posledním místě se umístili žáci školy č. 3 (88 % úspěšnost).

52

Položka č. 9: O jaké krvácení se jedná, když z rány vytéká tmavě červená krev?

Tab. č. 35 – Krvácení – z rány vytéká tmavě červená krev Odpovědi

Absolutní četnost


A

2

3

B

35

50

C

3

4

D

30

43

Celkem

70

100

Pouhých 43 % respondentů poznalo, o jaké krvácení se jedná. 50 % respondentů uvedlo, že se jedná o tepenné krvácení, což je špatně.

Graf č. 5 - Krvácení – z rány vytéká tmavě červená krev

Tab. č. 36 - Porovnání škol – krvácení – z rány vytéká tmavě červená krev Absolutní četnost


Škola č. 1

6

25%

Škola č. 2

11

52%

Škola č. 3

13

52%

V porovnání škol byla nejúspěšnější škola č. 2 a škola č. 3 (52 % úspěšnost) a škola č. 1 měla pouze 25 % úspěšnost.

53

Položka č. 10 : Co použiješ k zástavě tepenného krvácení?

Tab. č. 37 – Zástava tepenného krvácení Odpovědi

Absolutní četnost


A

12

17

B

4

6

C

54

77

Celkem

70

100

K zástavě tepenného krvácení by 77 % respondentů použilo správně tlakový bod. 17 % respondentů by přiložilo jenom krytí a fixaci. 6 % respondentů by jen zvedlo postiženou část a čekala by, až rána přestane krvácet.

Graf č. 6 - Zástava tepenného krvácení

Tab. č. 38 – Porovnání škol - zástava tepenného krvácení Absolutní četnost


Škola č. 1

16

67

Škola č. 2

16

76

Škola č. 3

22

88

Na prvním místě s největším počtem správných odpovědí se umístila škola č. 3 (88 % úspěšnost), dále škola č. 2 (76 % úspěšnost) a škola č. 3 (67 % úspěšnost).

54

Položka č. 11: Co patří mezi základní protišoková opatření (5T) ?

Tab. č. 39 – Základní protišoková opatření Odpovědi

Absolutní četnost


A

29

41

B

15

22

C

26

37

Celkem

70

100

Pouze 41 % respondentů ví, co patří k protišokovým opatřením (teplo, ticho, tekutiny, transport a tišení bolesti). 59 % respondentů neví, co se k nim řadí.

Graf č. 7 - Základní protišoková opatření

Tab. č. 40 – Porovnání škol - základní protišoková opatření Absolutní četnost


Škola č. 1

12

50

Škola č. 2

5

24

Škola č. 3

12

48

Škola č. 1 se umístila na prvním místě s 50 % úspěšností. S 48 % úspěšností se na druhém místě umístila škola č. 3. A na třetím místě se umístila škola č. 2 jen s 24 % úspěšností.

55

Položka č. 12: Co uděláš s postiženým v bezvědomí s podezřením na poranění páteře a míchy, kdy nehrozí jiné nebezpečí?

Tab. č. 41 – Poloha postiženého v bezvědomí s podezřením na poranění páteře Odpovědi

Absolutní četnost


A

4

6

B

13

19

C

53

75

Celkem

70

100

Pouhých 75 % respondentů by s postiženým nehýbalo a zajistilo by ZŽF. 25 % respondentů by postiženého otáčelo, z toho 19 % respondentů by postiženého uložilo do polohy stabilizované a 6 % respondentů by postiženého uložilo na záda, tím by mohli postiženému spíše ublížit než pomoci.

Graf č. 8 - Poloha postiženého v bezvědomí s podezřením na poranění páteře

Tab. č. 42 – Porovnání škol - poloha postiženého v bezvědomí s podezřením na poranění páteře Absolutní četnost


Škola č. 1

18

75

Škola č. 2

13

62

Škola č. 3

22

88

V porovnání škol byla nejúspěšnější škola č. 3 (88 % úspěšnost), dále škola č. 1 (75 % úspěšnost) a škola č. 2 (62 % úspěšnost). 56

Položka č. 13: Co uděláš s postiženým v bezvědomí, jestliže byl zasažen elektrickým proudem?

Tab. č. 43 – Postižený zasažený elektrickým proudem Odpovědi

Absolutní četnost


A

35

50

B

26

37

C

9

13

Celkem

70

100

Pouhých 50 % respondentů by postiženého ihned izolovalo od zdroje el. proudu. 37 % respondentů by na postiženého vůbec nesahalo, jen by zavolali RZP. 13 % respondentů by postiženého uložilo do stabilizované polohy, ale neizolovali by ho od zdroje, takže by sami dostali elektrický výboj.

Graf č. 9 - Postižený zasažený elektrickým proudem

Tab. č. 44 – Porovnání škol - postižený zasažený elektrickým proudem Absolutní četnost


Škola č. 1

12

50

Škola č. 2

8

38

Škola č. 3

15

60

S největším počtem správných odpovědí se na prvním místě umístila škola č. 3 (60 % úspěšnost), dále škola č. 1 (50 % úspěšnost). Škola č. 2 se s 38 % úspěšností řadila na třetí místo.

57

Položka č. 14: Jak ošetříš vyčnívající kostní úlomky u otevřené zlomeniny?

Tab. č. 45 – Ošetření vyčnívajících kostních úlomků u otevřené zlomeniny Odpovědi

Absolutní četnost


A

5

7

B

43

61

C

22

32

Celkem

70

100

Z výzkumu vyplývá, že 61 % respondentů by správně vyčnívající kostní úlomky jen zakrylo sterilním krytím. 32 % respondentů by ránu nechalo otevřenou, a 7 % respondentů by dokonce zatlačilo kostní úlomky zpět.

Graf č. 10 - Ošetření vyčnívajících kostních úlomků u otevřené zlomeniny

Tab. č. 46 – Porovnání škol - ošetření vyčnívajících kostních úlomků u otevřené zlomeniny Absolutní četnost


Škola č. 1

14

58

Škola č. 2

15

71

Škola č. 3

14

56

Škola č. 2 se s největším počtem správným odpovědí umístila na prvním místě (71% úspěšnost). Škola č. 1 se řadí na druhé místo (58 % úspěšnost) a s 56 % úspěšností se škola č. 3 řadí na třetí místo.

58

Položka č. 15: Jak přiložíš dlahu při znehybnění (kloubu nebo zlomeniny)?

Tab. č. 47 – Přiložení dlahy při znehybnění Odpovědi

Absolutní četnost


A

26

37

B

30

43

C

14

20

Celkem

70

100

43 % respondentů by dlahu přiložilo správně přes oděv. 37 % respondentů by dlahu přiložilo přímo na postižené místo. 20 % respondentů by přiložilo dlahu pouze přes jeden kloub.

Graf č. 11 - Přiložení dlahy při znehybnění

Tab. č. 48 – Porovnání škol - přiložení dlahy při znehybnění Absolutní četnost


Škola č. 1

14

58

Škola č. 2

8

38

Škola č. 3

8

32

V porovnání škol byla nejlepší škola č. 1 (58 % úspěšnost), dále škola č. 2 (38 % úspěšnost) a škola č. 3 (32 % úspěšnost).

59

Položka č. 16: Jaká je první pomoc u popálenin?

Tab. č. 49 – Ošetření popálenin Odpovědi

Absolutní četnost


A

14

20

B

41

59

C

15

21

Celkem

70

100

Z výzkumu vyplývá, že jen 59 % respondentů by popáleniny chladilo studenou vodou. 21 % respondentů by na popáleniny aplikovalo mast a sterilně překrylo a 20 % respondentů by nejprve sundalo přiškvařený oděv a až poté by popáleniny chladilo.

Graf č. 12 - Ošetření popálenin

Tab. č. 50 – Porovnání škol - ošetření popálenin Absolutní četnost


Škola č. 1

13

54

Škola č. 2

11

52

Škola č. 3

17

68

Škola č. 3 se s největším počtem správných odpovědí (68 % úspěšnost) zařadila na první místo. Na druhém místě se umístila škola č. 1 (54 % úspěšnost) a na třetí místo se s 52 % úspěšností řadí škola č. 2

60

Položka č. 17: Kdo si myslíš, že by měl umět poskytovat PP?

Tab. č. 51 – Povinnost poskytnutí PP Odpovědi

Absolutní četnost


A

8

11

B

62

89

Celkem

70

100

11 % respondentů si myslí, že by PP měli umět jen zdravotníci. 89 % respondentů si myslí, že by PP měl umět poskytnout každý člověk.

Graf č. 13 - Povinnost poskytnutí PP

Tab. č. 52 – Porovnání škol - povinnost poskytnutí PP Absolutní četnost


Škola č. 1

19

79

Škola č. 2

20

95

Škola č. 3

23

92

V porovnání škol byla nejlepší škola č. 2 (95 % úspěšnost), dále škola č. 3 (92 % úspěšnost) a škola č. 1 (79 % úspěšnost).

61

Položka č. 18: Poskytoval/a jsi někdy PP?

Tab. č. 53 – Poskytování PP Odpovědi

Absolutní četnost


A

5

7

B

65

93

Celkem

70

100

Z výzkumu vyplývá, že 93 % respondentů nikdy PP neposkytovalo. 7 % respondentů už PP poskytovalo, jednalo se např. o KPCR u infarktu myokardu nebo o ošetření otevřené zlomeniny.

Graf č. 14 - Poskytování PP

Tab. č. 54 – Porovnání škol - Poskytování PP Absolutní četnost Škola č. 1

Škola č. 2

Škola č. 3


A

4

17

B

20

83

A

1

5

B

20

95

B

25

100

Z výzkumu je patrné, že na škole č. 3 žádný respondent ještě PP neposkytoval. Na škole č. 2 poskytovalo PP už 5 % respondentů. A na škole č. 1 dokonce 17 % respondentů.

62

Položka č. 19: Myslíš si, že by jsi dokázal/a někomu poskytnout PP (spolužákovi, starším lidem,...)?

Tab. č. 55 – Dokázali by poskytnout PP Odpovědi

Absolutní četnost


A

32

46

B

1

1

C

37

53

Celkem

70

100

53 % respondentů neví, zda by dokázalo poskytnout PP. 46 % respondentů si myslí, že by dokázalo poskytnout PP. 1 % respondentů si myslí, že by nedokázalo poskytnout PP a to hlavně protože se bojí, že by postiženému spíše ublížili, než pomohli.

Graf č. 15 - Dokázali by poskytnout PP

Tab. č. 56 – Porovnání tabulek – dokázali by poskytnout PP Absolutní četnost Škola č. 1

Škola č. 2

Škola č. 3


A

15

63

C

9

37

A

7

33

B

1

5

C

13

62

A

10

40

C

15

60

Ve škole č. 1 je 63 % respondentů, kteří si myslí, že by dokázali PP poskytnout. Ve škole č. 2 je to pouze 33 % respondentů a ve škole č. 3 je to 40 % respondentů.

63

Položka č. 20: Probíhá u vás na škole výuka PP?

Tab. č. 57 – Výuka na škole Odpovědi

Absolutní četnost


A

63

90

B

7

10

Celkem

70

100

10 % respondentů uvedlo, že na jejich škole výuka PP neprobíhá, ale zjistila jsem, že to není pravda. 90 % respondentů uvedlo, že výuka PP na jejich škole probíhá. Většina respondentů si myslí, že je výuka dostačující, že nacvičují i prakticky. Ale našlo se i několik respondentů, kteří odpověděli, že by výuku PP rozšířili.

Graf č. 16 - Výuka na škole

Tab. č. 58 – Porovnání škol – výuka na škole Absolutní četnost Škola č. 1

Škola č. 2

Škola č. 3


A

21

87

B

3

13

A

17

81

B

4

19

A

25

100

Pouze na škole č. 3 odpovědělo 100 % respondentů, že u nich probíhá výuka PP. Na škole č. 1 odpovědělo 87 % respondentů a na škole .č 2 pouze 81 % respondentů.

64

Položka č. 21: V jakém předmětu je PP vyučována a kolik hodin je jí věnováno?

Tab. č. 59 – Předmět, kde je PP vyučována Odpovědi

Absolutní četnost


Přírodopis

53

76

Tělocvik

1

1

Celkem

54

77

Tab. č. 60 – Kolik hodin je PP věnováno Odpovědi

Absolutní četnost


cca 10 hod.

29

41

↑ ↓ než 10 hod.

11

16

Celkem

40

56

Z výzkumu je patrné, že podle 76 % respondentů je PP vyučována v předmětu přírodopis. Podle 41 % respondentů je jí věnováno cca 10 hodin.

Tab. č. 61 – Porovnání škol - předmět, kde je PP vyučována a kolik hodin je jí věnováno Absolutní četnost


Škola č. 1 - Přírodopis

21

87

cca 10 hod.

11

46

Škola č. 2 -Přírodopis

15

71

cca 10 hod.

11

52

Přírodopis

17

68

cca 10 hod.

7

28

Škola č. 3

Na škole č. 1 je PP vyučována podle 87 % respondentů v přírodopise a je jí věnováno cca 10 hodin podle 46 % respondentů. Na škole č. 2 je vyučována také v hodinách přírodopisu podle 71 % respondentů a 52 % respondentů označilo cca 10 hodin. Na škole č. 3 výuka probíhá také v přírodopise (68 % respondentů) a je jí věnováno cca 10 hodin (28 % respondentů).

65

Položka č. 22: Máš ve výuce PP praktický nácvik s pomůckami (model pro KPCR, dlahy, obvazy,…)?

Tab. č. 62 – Praktický nácvik ve výuce PP Odpovědi

Absolutní četnost


A

4

6

B

61

87

C

5

7

Celkem

70

100

87 % respondentů uvedlo, že praktický nácvik probíhá i s pomůckami. Podle 6 % respondentů probíhá praktická výuka bez pomůcek. 7 % respondentů uvedlo, že u nich praktická výuka neprobíhá.

Graf č. 17 - Praktický nácvik ve výuce PP

Tab. č. 63 – Porovnání škol – praktický nácvik ve výuce PP Absolutní četnost Škola č. 1


A

3

13

B

20

83

C

1

4

Škola č. 2 A

1

5

B

16

76

C

4

19

25

100

Škola č. 3 B

66

Pouze žáci školy č. 3 uvedli, že 100 % u nich probíhá i praktická výuka s pomůckami. Ve škole č. 1 označilo praktickou výuku s pomůckami jen 83 % respondentů a na škole č. 2 pouze 76 % respondentů.

67

Položka č. 23: Kdo u vás na škole vyučuje PP?

Tab. č. 64 – PP vyučují Odpovědi

Absolutní četnost


A

1

1

B

47

67

C

19

28

D

2

3

Celkem

69

99

67 % respondentů uvedlo, že PP vyučují odborníci (v rámci přírodopisu). 28 % respondentů uvedlo, že PP vyučují odborníci i učitelé. 1% respondentů uvedlo jen učitelé a 3 % respondentů uvedla, že u nich nikdo PP nevyučuje.

Graf č. 18 - PP vyučují

68

Tab. č. 65 – Porovnání škol - PP vyučují Absolutní četnost Škola č. 1


B

15

63

C

8

33

D

1

4

Škola č. 2 A

1

5

B

13

62

C

5

24

D

1

5

19

76

6

24

Škola č. 3 B C

Nejvíce respondentů uvedlo, že výuku PP vyučují odborní pracovníci. Ve škole č. 1 to uvedlo 63 % respondentů, ve škole č. 2 62 % respondentů a škole č. 3 76 % respondentů.

69

Položka č. 24: Kde získáváte nejvíce informací o poskytování PP (možno i více odpovědí a uveď pořadí od 1 -5, / 1- nejvíce, 5- nejméně/)?

Tab. č. 66 – Informace o PP získávají z hromadných sdělovacích prostředků Pořadí

Absolutní četnost


1

33

47

2

18

26

3

9

13

4

3

4

63

90

Celkem

Tab. č. 67 - Informace o PP získávají ze školy Pořadí

Absolutní četnost


1

28

40

2

15

21

3

6

9

5

4

6

53

76

Celkem

Tab. č. 68 - Informace o PP získávají od jiné osoby Pořadí

Absolutní četnost


1

2

3

2

15

21

3

15

21

4

16

23

5

2

3

50

71

Celkem

Z výzkumu vyplývá, že nejvíce informací získávají respondenti (47 %) z hromadných sdělovacích prostředků (televize, internet a rádio). Na druhém místě v získávání informací o poskytování PP se umístila škola (40 %).

70

Tab. č. 69 – Porovnání škol – na prvním místě označili hromadné sdělovací prostředky Absolutní četnost


Škola č. 1

14

38

Škola č. 2

11

52

Škola č. 3

13

52

Ve škole č. 2 a č. 3 označilo 52 % respondentů na prvním místě v získání informací hromadné sdělovací prostředky. Ve škole č. 1 takto odpovědělo pouze 38 % respondentů.

71

Položka č. 25: Máš zájem se dozvědět o poskytování PP více informací?

Tab. č. 70 – Zájem dozvědět se více informací o poskytování PP Odpovědi

Absolutní četnost


A

17

24

B

6

9

C

47

67

Celkem

70

100

67 % respondentů už nemá potřebu se dozvědět více informací o poskytování PP, stačí jim ty informace, které už mají. Jen 24 % respondentů má zájem dozvědět se více informací.

Graf č. 19 - Zájem dozvědět se více informací o poskytování PP

Tab. č. 71 – Porovnání škol - zájem dozvědět se více informací o poskytování PP Absolutní četnost Škola č. 1

Škola č. 2

Škola č. 3


A

7

29

C

17

71

A

3

14

B

2

10

C

16

76

A

7

28

B

4

16

C

14

56

Nejvíce zájmu o více informací k poskytování PP by chtěli žáci školy č. 1 (29 % respondentů), dále žáci školy č. 3 (28 % respondentů) a školy č. 2 (14 % respondentů).

72

Položka č. 26: Proč si vyhledáváš informace o PP?

Tab. č. 72 – Informace o PP vyhledávají Odpovědi

Absolutní četnost


A

8

12

B

5

7

C

24

34

D

33

47

Celkem

70

100

Z výzkumu vyplývá, že 47 % respondentů si myslí, že je dobré znát informace o poskytování PP. 34 % respondentů informace o PP nevyhledává. 7 % respondentů vyhledává informace jenom proto, že to chtějí učitelé. Pouze 12 % respondentů vyhledává informace, protože je to zajímá.

Tab. č. 73 – Porovnání škol - nejvíce respondentů si myslí, že je dobré znát informace o poskytování PP Absolutní četnost


Škola č. 1

14

58

Škola č. 2

10

40

Škola č. 3

9

41

Na škole č. 1 si 58 % respondentů myslí, že je dobré znát informace o poskytování PP. Na škole č. 2 je to pouze 40 % respondentů a na škole č. 3 jen 41 % respondentů.

73

Tab. č. 74 – celkové pořadí škol Pořadí

Celkem (%)

1. škola č. 3

66

2. škola č. 2

61

3. škola č. 1

60

V celkovém pořadí znalostí v poskytování PP se na prvním místě umístila škola č. 3 (66 % úspěšnost). Na druhé místo se řadí škola č. 2 (61 % úspěšnost) a škola č. 3 se řadí na třetí místo s 60 % úspěšností.

74

5 Diskuse Výzkumu se zúčastnilo 70 respondentů, jejichž věková hranice byla 14-15 let. U žádného respondenta nebyla zjištěna 100 % úspěšnost. Z toho vyplývá, že žáci nemají dostatek informací o poskytování PP pomoci, nebo nemají o první pomoc zájem. Znalost telefonních čísel na tísňové linky byla docela dobrá, ale myslela jsem si, že bude 100 % úspěšnost. Tel.č. 15O zná (96 % respondentů), č. 156 (79 % respondentů), č. 158 (94 % respondentů), č. 112 (92 % respondentů) a č. 155 (97 % respondentů). Na otázku, co patří k základním životním funkcím, odpovědělo jen 3 % respondentů správně. Z čehož vyplívá, že neví, na co by se měli v poskytování první pomoci zaměřit. Více jak 90 % respondentů k základním životním funkcím nepočítá vědomí, i když stav vědomí u raněného zjišťujeme na prvním místě. Více jak 50 % respondentů nezná fyziologické hodnoty pulzu a dechu. 50 % respondentů nezná známky zástavy dechu, takže by ani nepoznali, jestli postižený dýchá, nebo ne. Od roku 2005 platí nová pravidla Resuscitace, ale správně odpovědělo pouze 54 % respondentů. Byli i tací, kteří uváděli poměr 5:1 (7 % respondentů), který se již od roku 2001 nepoužívá. 39 % respondentů uvádělo poměr 15:2, který neplatí od roku 2005. Správné místo pro stlačování hrudníku u KPCR u dospělého člověka by správně našlo 83 % respondentů. Zbývajících 17 % respondentů by spíše postiženému ublížilo, než zachránilo život. Většinou uvedli, že by masáž srdce prováděli 2 prsty pod mečovitým výběžkem. Otázka, jak dokážou zajistit uvolnění dýchacích cest, se řadí k nejvyšší úrovni ve znalostech poskytování PP. Správně odpovědělo 94 % respondentů. Jedna z dalších otázek s nejvyšší úrovní je, jak správně uložit postiženého v bezvědomí. Do stabilizované polohy by ho uložilo 96 % respondentů. Jenom 43 % respondentů by poznalo, že když z rány vytéká tmavě červená krev, jedná se o žilní krvácení. 50 % respondentů uvedlo, že se jedná o tepenné krvácení, to se ale vyznačuje tím, že z rány krev vystřikuje a je jasně červená. 77 % respondentů by k zástavě tepenného krvácení správně použilo tlakový bod. 59 % respondentů neví, co se skrývá pod pojmem 5T (protišoková opatření), která jsou v poskytování PP velmi důležitá. 75

Pouhých 75 % respondentů by s postiženým v bezvědomí, kde je podezření na poranění páteře, nehýbalo. Zbývajících 25 % by postiženému spíše ublížilo, neboť by ho otočili na záda nebo do stabilizované polohy. Na postiženého elektrickým proudem by 37 % respondentů vůbec nesahalo. 13 % respondentů by se samo zranilo el. proudem, protože by postiženého uložili do stabilizované polohy bez toho, že by ho izolovali od zdroje el. proudu. Jen 50 % respondentů by postiženého izolovalo od zdroje el. proudu. Kostní úlomky u otevřené zlomeniny by správně ošetřilo 61 % respondentů, kteří by je překryli sterilním krytím. 32 % respondentů by nechalo zlomeninu otevřenou, bez jakéhokoliv ošetření a dokonce 7 % respondentů by zatlačilo kostní úlomky zpět do rány. Pouhých 43 % respondentů umí přiložit dlahu pro znehybnění, a to správně přes oděv. Popáleninu by umělo správně ošetřit proudem studené vody jenom 59 % respondentů. 20 % respondentů by nejdříve sundalo přiškvařený oděv, což se nesmí. 89 % respondentů si myslí, že PP by měl poskytovat umět každý člověk. Zbývajících 11 % respondentů si myslí, že by PP měli poskytovat jenom zdravotníci, ale není tomu tak, povinen je každý člověk. 93 % respondentů ještě nikdy neposkytovalo PP. 7 % respondentů poskytovalo PP, především se jednalo o KPCR u IM, nebo ošetření otevřené zlomeniny. Jenom 46 % respondentů si myslí, že by dokázalo poskytnout PP. 1 % respondentů si myslí, že by PP nedokázalo poskytnout, protože má strach, že by více ublížili, než pomohli. I když na všech 3 základních školách výuka PP probíhá (což jsem si ověřila), 10 % respondentů odpovědělo, že na jejich škole výuka PP neprobíhá. Nejčastějším předmětem, kde je PP vyučována, je přírodopis uvedlo to 76 % respondentů, a to v rozsahu cca 10 hodin (41 % respondentů). Podle 87 % respondentů probíhala i praktická výuka s pomůckami. Na všech školách je výuka PP vyučována odborníky (67 % respondentů). Nejvíce informací o PP získávají respondenti (47 %) z hromadných sdělovacích prostředků (televize, rádio, internet). Až na druhém místě v poskytování informací o PP se umístila škola (40 % respondentů). Jenom 24 % respondentů má zájem dozvědět se více informací o poskytování PP. 67 % už tu potřebu nemá, stačí jim ty informace, které už mají. Pouze 9 % respondentů si vyhledává informace o PP, protože je to zajímá.

76

Nejvíce mě potěšilo, když žáci jevili značný zájem o správné odpovědi, ale na druhou stranu bylo zjevné, že o této problematice nemají dostatečné informace. Při vyplňování otázek v dotazníku si někdy nebyli jistí, což má jistou výpovědní hodnotu i o úrovni vzdělání v dané problematice na příslušné škole. Proto si myslím, že i z toho důvodu si ředitele škol nepřáli, aby jejich školy byly jmenovány. Hypotéza č. 1 (více než 50 % školáků zná pravidla poskytování PP) se potvrdila, i když jsem si myslela, že výsledky budou lepší. Školy se pohybovaly v průměru cca na 63 % úspěšnosti znalostí v poskytování PP. Na prvním místě se umístila škola č. 3 (66 % úspěšnost), na druhém místě škola č. 2 (61 % úspěšnost) a na třetím místě skončila škola č. 1 s 60 % úspěšností. Hypotéza č. 2 (ve více než 80 % ZŠ probíhá výuka PP a u více než 70 % ZŠ probíhá výuka podle stanovené normy znalostí) se potvrdila. Na všech 3 ZŠ výuka první pomoci probíhá pod vedením odborníků ČČK a podle stanovené normy 10-16 hodin i s praktickým nácvikem. Hypotéza č. 3 (45 % informací získávají školáci ze školní výuky, 40% informací získávají školáci z hromadných sdělovacích prostředků (televize, rádio, internet,…), 15 % informací získávají od jiné osoby) se nepotvrdila. 47 % respondentů uvedlo, že nejvíce informací získává z internetu, rádia a televize. Pouze 40 % respondentů uvedlo, že získávají nejvíce informací ve škole.

77

6 Návrhy na řešení zjištěných nedostatků Myslím si, že by se našlo hodně návrhů, jak zlepšit výuku ve škole a jak zaujmout žáky, aby spolupracovali,… Ale těžké na tom je, kdo to bude dělat. Nejprve bych začala u rodičů, kteří by měli děti vést k tomu, že pokud je člověk v nouzi, mělo by se pomoci nebo např. pokud se dítě jen odře, stačí voda, mýdlo a kartáček, a pokud se nejedná o rozsáhlá odřeniny, tak nemusí ani k lékaři. Dále bych se zaměřila na rozšíření výuky první pomoci na základních školách, a to už i na I. stupni. Kde bych tuto výuku PP prováděla formou hry, např. pexeso s různými obrázky nebo různé pohádky o poskytování PP. Škola by neměla spoléhala jen na kurz PP od ČČK, ale sama by měla mít vyškolené pracovníky, kteří by PP vyučovali a zaměřovali se hlavně na praktickou výuku, kde si to žáci nejlépe zapamatují. Je řada kurzu, které jsou speciálně určené pro učitelé, kde se sami učí, jak správně poskytnout PP. Praktická výuka se nejlépe provádí v menších skupinkách, kde si to každý žák může vyzkoušet. Jsou dobré i instruktážní filmy o poskytování PP. Školy by mohly mezi sebou pořádat soutěže v poskytování PP, což by bylo motivující jak pro školu, tak i pro samotné žáky. Dále bych doporučila více se PP věnovat ve sdělovacích prostředcích. Třeba v televizi by mohli vysílat i animované seriály, jak poskytovat PP. Různé příručky o poskytování PP v nejčtenějších novinách a časopisech. V čekárnách u lékařů a v nemocnicích by se mohli promítat filmy o poskytování PP. Mohli by se konat různé přednášky např. o IZS a tom jak správně volat RZP.

78

Závěr Cílem bakalářské práce bylo zjistit úroveň znalostí žáků základních škol v poskytování PP. K výzkumu jsem použila dotazník, který jsem podala na 3 základních školách v kraji Vysočina. Mým záměrem bylo zjistit: 1. zda školáci znají pravidla poskytování první pomoci, 2. zda a v jakém rozsahu probíhá výuka PP na základních školách, 3. kde získávají školáci nejvíce informací o poskytování PP. Ze stanovených cílů jsem si stanovila následující hypotézy: 1. více než 50 % školáků zná pravidla poskytování PP, 2. A - na více než 80 % ZŠ probíhá výuka PP, B - u více než 70 % ZŠ probíhá výuka PP podle stanovené normy znalostí PP, 3. 45 % informací získávají školáci ze školní výuky, 40 % informací získávají školáci z hromadných prostředků (Tv, rádio, internet,…) 15 % informací získávají od jiné osoby (rodiče, kamarádi, ze zájmových kroužků,…). Z provedeného výzkumu vyplývá, že cíle č. 1 bylo dosaženo a hypotéza č. 1 se potvrdila. Úspěšnost znalostí o poskytování PP by cca 63 %. K cíli č. 1 se vztahovaly otázky v dotazníku č. 1 – 17. Analýzou odpovědí na otázky č. 18 – 23 jsem zjistila, že cíle č. 2 bylo dosaženo a hypotéza č. 2A a 2B se potvrdila. Výuka na ZŠ probíhá podle žáků v 90 % případech a je jí věnováno cca 10 hodin podle stanovené normy ČČK. Ze závěrečné části dotazníku (otázka č. 24-26) jsem zjistila, že cíl č. 3 byl splněn, ale hypotéza č. 3 se nepotvrdila. 47 % respondentů získává nejvíce informací ze sdělovacích prostředků a 40 % respondentů získává informace ze školy

Bakalářská práce mi poskytla informace o tom, jak jsou žáci ZŠ informováni o poskytování PP, jak na jejich škole probíhá výuka PP a zda mají o výuku PP zájem.

79

Anotace Příjmení a jméno autora: Havlíčková Šárka Instituce:

Katedra ošetřovatelství LF MU v Brně

Název práce:

Znalosti žáků základních škol v poskytování první pomoci

Vedoucí práce:

Mgr. Urbánková Šárka

Počet stran:

115

Počet příloh:

8

Rok obhajoby:

2008

Klíčová slova:

První pomoc Resuscitace Krvácení Bezvědomí Šok Poranění

Bakalářská práce zjišťuje teoretické znalosti v poskytování první pomoci u žáků základních škol, ve věku 14-15 let, kteří již výukou první pomoci prošli. Základ práce tvoří průzkumné šetření a analýza základních informací o poskytování první pomoci u žáků různých základních škol. V další části se zabývám, zda a jak výuka první pomoci na škole probíhá a kdo jí vyučuje. A poslední část je zaměřena na to, zda žáci mají o první pomoc vůbec zájem. Tato bakalářská práce podává informace o základech poskytování první pomoci u žáků základních škol a podává konkrétní návrhy, jak jejich vědomosti a zájem o první pomoc zlepšit.

Bachelor work provides theoretical knowledge of first aid administered by grade school students in age of 14 – 15 years, who have already passed through first aid training. The principal of this work is based on explorational ivestigation and analysis of basic informations about first aid in different grade schools. In the next part, i am engaged in process of first aid training in certain schools and who the lectures are. The last part is focused on students and their interest in first aid education if there is any.

80

This bachelor work gives particular suggestions how to better the knowledge and the interest in first aid for grade schoul students.

81

Seznam použité literatury Knihy 1. ADAMS, B., HAROLD, C.E. – editoři. Sestra a akutní stavy od A do Z. Praha: Grada Publishing, 1999. 488s. ISBN 80-7169-893-8.

2. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. Praha: Grada Publishing, 2001. 76 s. ISBN 80-247-0099-9.

3. IVANOVÁ, K., JUŘÍČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd.Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0992-5.

4. KASEL, E. a kolektiv. Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny a intenzivní péče pro lékařské fakulty.Praha: Karolinum, 2003. s. 86 102. ISBN 80246-0556-2.

5. KELNAROVÁ, J. a kolektiv. První pomoc I. Praha: Grada Publishing. 2007. 112 s. ISBN 978-80-247-2182-8

6. KELNAROVÁ, J. a kolektiv. První pomoc II. Praha: Grada Publishing. 2007. 184 s. ISBN 978-80-247-2183-5

7. MULLER, S. Memorix- Neodkladné stavy v medicíně. Praha: Scientia Medica. 1992. 368 s. ISBN 80-85526-16-6

8. PETRŽELA, M. První pomoc pro každého. Praha: Grada Publishing. 2007. 80 s. ISBN 978-80-247-2246-7

9. POČTA, J. a kol. Kompendium neodkladné péče. Praha: Grada Publishing. 1996.272 s. ISBN 80-7169-145-3

82

10. POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc. Praha: Galén, 2003. 351 s. ISBN 80-7262-214-5.

11. ROGOZOV, V. Historie resuscitace I. Anesteziologie a intenzivní medicína, 2003, roč. 14, č. 1, s. 37-48.

12. SRNSKÝ, P. a kol. Standardy první pomoci. Praha: Český červený kříž. 2002. 25 s.

13. VOKURKA, M., HUGO, J. a kolektiv. Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf. 2002. 925s. ISBN 80-85912-43-0

14. ZEMAN, M. První pomoc. 2. doplněné a přepracované. Praha: Galén, Karolinum, 1998. 143 s. ISBN 80-85824-46-9 (Galén), ISBN 80-7484-579-5 (Karolinum).

Časopisy 15. ELIÁŠOVÁ, M. Co je první pomoc a neodkladná resuscitace?. Sestra. 2008. roč.XIII.č. 1. 47 s(s. 23). ISSN 1210-0404

16. ELIÁŠOVÁ, M. Zajištění a uvolnění dýchacích cest bez pomůcek. Sestra. 2008. roč.XIII. č. 2.47 s.(s. 20). ISSN 1210-0404

17. ELIÁŠOVÁ, M. Umělé dýchání bez použití pomůcek. Sestra. 2008. roč.XIII. č.3.47 s.(s. 22). ISSN 1210-0404

Elektronické zdroje http://www.sinea.cz /cit. 10.1.2008/ http://www.zdrav.cz /cit.10.1.2008/ http://zzs.akis.cz /cit.10.1.2008/ http://www.prvni-pomoc.com /cit.10.1.2008/ http://www.exilskupina.cz /cit. 15.1.2008/ http://www.zdravcentra.cz /cit. 15.1.2008/ http://www.prvnipomoc.cz /cit. 15.3.2008/ http://www.porodnice.cz /cit. 15.3.2008/ 83

http://www.cck-cr.cz /cit. 10.1.2008/ http://www.zachrannasluzba.cz /cit. 20.1.2008/ http://www.zzsbrno.cz /cit. 20.1.2008/

84

Seznam zkratek AIDS

Syndrom získané imunodeficience

CO

Oxid uhelnatý

CO2

Oxid uhličitý

CMP

Cévní mozková příhoda

Č.

Číslo

ČČK

Český červený kříž

ČR

Česká republika

DC

Dýchací cesty

DK

Dolní končetina

DM

Diabetes mellitus

DÚ

Dutina ústní

EKG

Elektrokardiograf

ERC

Evropská rada pro resuscitaci

GCS

Glasgow coma scale

HK

Horní končetina

HN

Hromadné neštěstí

HZS

Hasičský záchranný sbor

IM

Infarkt myokardu

INZ

Inzulín

IZS

Integrovaný záchranný systém

KPCR

Kardiopulmocerebrální resuscitace

NK

Neodkladná resuscitace

NPB

Náhlá příhoda břišní

Obr.

Obrázek

PČR

Policie ČR

PP

První pomoc

RZP

Rychlá zdravotnická pomoc

START

Snadné třídění a rychlá terapie

Tab.

Tabulka

TO

Tlakový obvaz

85

ZŠ

Základní škola

ZZS

Zdravotnická záchranná služba

ZŽF

Základní životní funkce

86

Seznam obrázků Obr. 1 – Řetězec přežití v KPCR………………………………………..15 Obr. 2 – Trojitý manévr……………………………………………….....16 Obr. 3 – Gordonův úder, Heimlichův hmat ……………………………..16 Obr. 4 – Umělé dýchání …………………………………………………17 Obr. 5 – Vyhledání správného místa pro srdeční masáž ………………...18 Obr. 6 – Masáž srdce …………………………………………………….19 Obr. 7 – Nepřímá srdeční masáž ………………………………………...20 Obr. 8 – Tlakové body …………………………………………………...24 Obr. 9 – Tlakový obvaz ………………………………………………….25 Obr. 10 – „Pravidlo devíti“ ………………………………………………33 Obr. 11 – Ukládání do stabilizované polohy ……………………………..37 Obr. 12 – Autotransfúzní poloha …………………………………………37 Obr. 13 – Protišoková poloha …………………………………………….38

87

Seznam příloh Příl. 1 – Dotazník ………………………………………………………..89 Příl. 2 – PP a právní předpisy ……………………………………………94 Příl. 3 - Normy znalostí PP ………………………………………………96 Příl. 4 – Autolékarnička ………………………………………………….98 Příl. 5 – Zlomeniny HK, DK, pánve, poranění kloubů …………………..99 Příl. 6 – Místní poškození teplem ……………………………………….102 Příl. 7 – Transport jedním či dvěma zachránci ………………………….104 Příl. 8 – PP u náhle vzniklých stavů, při poranění tlakovou vlnou, při hromadném neštěstí, obvazová technika ……………………….105

88

Přílohy Příloha 1 – Dotazník Ahoj, jmenuji se Šárka Havlíčková, studuji 3. ročník na lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, obor Všeobecná sestra. Tímto bych Vás chtěla požádat o vyplnění tohoto dotazníku, který slouží k vypracování mé bakalářské práce na téma: Znalosti žáků základních škol v poskytování první pomoci. Dotazník je anonymní, a pokud není uvedeno jinak, vždy je jen jedna správná odpověď.

Věk:

Třída:

1. Jaká telefonní čísla mají tyto tísňové linky, napiš: a) Hasičský záchranný sbor ……… b) Městská policie ……… c) Zdravotnická záchranná služba ……… d) Policie České republiky ……… e) Integrovaný záchranný systém ………

2. Mezi základní životní funkce člověka patří (možno i více odpovědí): a) vědomí

e) krevní oběh

b) metabolismus

f) žlázy z vnitřní sekrecí

c) vylučování

g) smyslové vnímání

d) dýchání

h) trávení

3. Jaké jsou fyziologické hodnoty u fyziologických („základních“) funkcí u dospělého člověka, napiš: Puls ……… /min. Dech ……… /min. Tělesná teplota ……… oC

89

4. Jak poznáš, že postižený nedýchá (možno i více odpovědí): a) osoba nereaguje na oslovení b) nejsou vidět dýchací pohyby hrudníku c) nehmatný pulz d) není slyšet vdech ani výdech postiženého

5. Zachránce provádí kardiopulmocerebrální resuscitaci /KPCR/ u dospělého člověka v poměru (stlačení hrudníku:dýchání z úst do úst): a) 15:2 b) 30:2 c) 5:1

6. Správné místo pro stlačování hrudníku u KPCR u dospělého člověka je: a) střed hrudní kosti (spojnice prsních bradavek) b) asi 2 prsty pod mečovitým výběžkem hrudní kosti c) asi 2 cm pod úrovní klíční kosti

7. Jak zajistíš uvolnění dýchacích cest? a) otočením hlavy na stranu b) záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti c) otevřením dutiny ústní

8. Postiženého v bezvědomí se zachovalými životními funkcemi uložíš do polohy: a) vleže na záda, bez podložení hlavy a zvednuté dolní končetiny (protišoková poloha) b) vleže na bok s podepřenou hlavou (stabilizovaná poloha) c) na břicho s otočením hlavy na stranu

9. O jaké krvácení se jedná, když z rány vytéká tmavě červená krev? a) smíšené b) tepenné c) kapilární d) žilní

90

10. Co použiješ zástavě tepenného krvácení? a) sterilní krytí a fixace b) zvedneme postiženou část a budeme čekat, až přestane krvácet c) tlakový bod

11. Co patří mezi základní protišoková opatření 5T? a) teplo, tekutiny, transport, tišení bolesti, ticho b) ticho, tlumení bolesti (léky), teplo, tišení postiženého, transport c) telefonování na RZP, teplo, ticho, tekutiny, tlumení bolesti

12. Co uděláš s postiženým v bezvědomí s podezřením na poranění páteře a míchy, kdy nehrozí jiné nebezpečí? a) opatrně otočím na záda, znehybním krk a ošetřím zevní zranění b) opatrně uložím do stabilizované polohy a ošetřím ostatní zranění c) neotáčím, netransportuji, zajistím základní životní funkce a ošetřím další zranění

13. Co uděláš s postiženým v bezvědomí, jestliže byl zasažen elektrickým proudem? a) ihned izoluji od zdroje elektrického proudu b) nesaháme na něj, je nabitý el. proudem, jen zavolám RZP c) nejprve ho uložím do stabilizované polohy

14. Jak ošetříš vyčnívající kostní úlomky u otevřené zlomeniny: a) jemně zatlačím zpět do rány b) zakryji sterilním krytím c) nechám otevřené a čekám na RZP

15. Jak přiložíš dlahu při znehybnění (kloubu nebo zlomeniny)? a) přímo na postižené místo b) pouze přes oděv c) přes jeden kloub

91

16. Jaká je první pomoc u popálenin? a) nejprve sundám přiškvařený oděv a poté chladím studenou vodou b) chladím popálené plochy studenou vodou tak dlouho dokud přináší úlevu c) aplikuji mast na popáleniny a sterilně překryjeme

17. Kdo si myslíš, že by měl umět poskytovat PP: a) jen zdravotníci b) každý člověk c) jiné – napiš:

18. Poskytoval/a jsi někdy PP: a) ano b) ne Pokud ano, napiš, co jsi ošetřoval/a a jak jsi postupoval/a:

19. Myslíš si, že by jsi dokázal/a někomu poskytnou PP (spolužákovi, starším lidem, ..): a) ano b) ne c) nevím Pokud ne, napiš, proč si to myslíš:

20. Probíhá u vás na škole výuka PP: a) ano b) ne Pokud ano, napiš, jak výuka probíhá a zda je dostačující:

21. V jakém předmětu je PP vyučována a kolik hodin je jí věnováno: Napiš:

92

22. Máš ve výuce PP praktický nácvik s pomůckami (model pro KPCR, dlahy, obvazy,…) a) ano, bez pomůcek b) ano, s pomůckami c) ne

23. Kdo u Vás na škole vyučuje PP: a) učitelé z Vaší ZŠ b) odborní pracovníci (pracovníci záchranné služby, českého červeného kříže, střední a vyšší zdravotnické školy,...) c) učitelé + odborní pracovníci d) jiné – napiš:

24. Kde získáváš nejvíce informací o poskytování PP (uveď pořadí od 1 -4, / 1nejvíce, 4- nejméně/): a) sdělovací hromadné prostředky (televize, rádio, internet,…) b) škola c) od jiné osoby (rodiče, kamarádi,…) d) jiné – napiš:

25. Máte zájem dozvědět se o poskytování PP více informací: a) ano b) ne c) ne, stačí mi ty informace, které už mám d) jiné – napiš: Pokud ANO, jaké informace Tě nejvíce zajímají:

26. Informace o PP si vyhledávám, protože: a) zajímá mě to b) chtějí to učitelé c) nevyhledávám d) myslím si, že je dobré to znát

Děkuji za čas při vyplňování dotazníku.

Havlíčková Šárka 93

Příloha 2 – PP a právní předpisy Kdo je povinen poskytnout první pomoc?! Základní povinnost každého občana v oblasti poskytnutí První pomoci je upravena zákonem č. 20/1966 Sb. O péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů, kdy dle ustanovení § 9 odstavce 4 musí každý poskytnout či zprostředkovat nezbytnou pomoc zejména osobě, která je v nebezpečí života nebo jeví známky závažné poruchy zdraví. Zároveň se ukládá povinnost účastnit se zdravotnického školení a výcviku, uloženého z důvodu obecného zájmu. Na tuto normu navazuje norma sankční: trestní zákon č. 412/2002 Sb. - § 207 a § 208 trestný čin neposkytnutí pomoci, která třemi způsoby stíhá porušení povinnosti poskytnout nebo zajistit pomoc. §207 odstavec (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. §207 odstavec (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. §208 Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Nezbytnou pomocí (obecně v praxi) je touto úpravou míněno jednání, kdy - setkámli se s nějakou nehodou či stavem spoluobčana, který se jeví jako zdraví a život ohrožující - nemohu odejít, aniž bych zajistil pomoc či se spolehl na to, že někdo jiný ji poskytne. Tím minimálním je přivolat kvalifikovanou zdravotní službu a do jejího příjezdu činit alespoň minimální kroky ke stabilizaci zraněného, např. snaha o zástavu intenzivního krvácení jakýmkoliv laickým zásahem, obnovení dýchání v případě překážky v dýchacích cestách, či uložení do zajišťující polohy. 94

Soudní praxe v zásadě stíhá jakékoliv opuštění raněného, aniž by byla zavolána záchranná služba a občan zde u raněného nevyčkal jejího příjezdu a nechal raněného napospas času.50

50

http://www.sinea.eu/index.php?page=prvnipomoc.html&lang=cz /cit.10.1.2008/.

95

Příloha 3 - Normy znalostí PP Český červený kříž provádí výuku první pomoci dětí a mládeže a dospělých v následujících normách znalostí: Mladý zdravotník I. a II. stupně (10 a 16 hodin) V této normě jsou proškolováni žáci I. a II. stupně základních škol. Pro děti vyškolené v těchto normách jsou pořádány postupové soutěže Hlídek mladých zdravotníků. Zdravotník ČČK Junior (20 hodin) Tato norma je určena pro mládež ve věku 16 - 18 let, studenty středních škol, členy i nečleny Mládeže ČČK. Zdravotnická příprava uchazečů o řidičský průkaz (6 hodin) Rozsah výuky zdravotnické přípravy uchazečů o řidičský průkaz v autoškolách včetně praktického výcviku v poskytování první pomoci je dán Zákonem č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Základní norma zdravotnických znalostí (12 hodin) Od 11.2.2000 je na Základní normu zdravotnických znalostí Český červený kříž držitelem Evropského certifikátu pro první pomoc (EFAC), kterou mu udělila Evropská komise pro první pomoc v Bruselu. Vydávaný průkaz má mezinárodní platnost. Základní norma zdravotnických znalostí pro pedagogické pracovníky (20 hodin) Tato norma akreditovaná MŠMT se od předchozí normy liší přidáním 8h modulu. Je zaměřena na první pomoc u dětí. První pomoc pro příslušníky tísňových složek (40 hodin) Tato norma je určena pro členy HZS, dobrovolné hasiče, příslušníky PČR, Městské policie, příslušníky ostatních nezdravotnických složek IZS a pod.

96

Zdravotník zotavovacích akcí (40 hodin) ČČK má na výuku zdravotníků zotavovacích akcí akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Absolventi tohoto kurzu jsou podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, oprávněni vykonávat zdravotníky na zotavovacích a podobných akcích akcích a školách v přírodě. Dobrovolná sestra ČČK (57 hodin) Absolventi tohoto kurzu mohou zajišťovat zdravotnické služby na různých akcích včetně zotavovacích a podobných akcí, ale též působit jako zdravotníci v případě mimořádných událostí, jako členové humanitárních jednotek ČČK. Navazuje na Základní normu zdravotnických znalostí. Zdravotnický instruktor ČČK (56 hodin) Zdravotnický instruktor ČČK je nejvyšší normou znalostí první pomoci v Českém červeném kříži. Povinným předchozím školením je DOS příp. ZZA. Její absolventi působí jako lektoři všech nižších norem znalostí první pomoci v ČČK a na vedoucích pozicích v Humanitárních jednotkách ČČK. 51

51

http:// www.cck-cr.cz /cit.10.1.2008/

97

Příloha 4 – Autolékarnička Vybavení autolékárničky slouží k poskytování předlékařské první pomoci (tabulka č. 2). Obsah je definován v příloze č. 14 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb. Vybavení pro železniční, tramvajovou a trolejovou dopravu je dána vyhláškou č. 173/1995 Sb.52

Kategorie I. – osobní automobily Kategorie II. – autobusy do 80 míst a městská hromadná doprava Kategorie III. – autobusy nad 80 míst Tabulka č. 75 – vybavení autolékárničky podle kategorií53 Autolékárnička

I.

II.

III.

Obvaz hotový sterilní č. 2

2

5

10


2

5

10


2

5

10

Šátek trojcípý

2

3

6

Obinadlo elastické 10x5 cm

-

3

6

Náplast hladká, cívka 2,5x5 cm

1

2

4

Náplast s polštářkem 8x4 cm

6

12

18

Obinadlo škrtící pryžové, délka 70 cm

1

3

5

Dezinfekční roztok ve spreji

1

1

2

Obvaz hotový sterilní 5x7,5 cm

1

3

5

Rouška resuscitační

1

2

4

Rouška PVC 20x20 cm

1

2

4

Rukavice pryžové chirurgické v obalu

1

2

4

Špendlík zavírací v antikorozní úpravě

2

2

4

Nůžky

1

1

1

52 53

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 17-20. www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/65_1326.html /cit. 15.1.2008/.

98

Příloha 5 – Zlomeniny HK, DK, pánve, poranění kloubů Zlomeniny HK

1. zlomenina klíční kosti – vzniká přímým násilím nebo nepřímým pádem na nataženou HK. PP: – závěs HK do šátkového obvazu a fixace k tělu, - sledujeme citlivost, barvu kůže na postižené končetině. 2. zlomenina lopatky – vzniká přímým násilím na lopatku, je velmi bolestivá. PP: – postiženou končetinu zavěsíme do šátkového obvazu, - sledujeme citlivost, barvu kůže na postižené končetině. 3. zlomenina pažní kosti – vzniká přímým násilím na paži nebo pádem na HK. U otevřené zlomeniny může nastat krevní ztráta až 800ml. PP: - závěs HK do šátkového obvazu a fixace k tělu, - sledujeme citlivost, barvu kůže na postižené končetině. - protišoková opatření, - na otevřená poranění dezinfekce, krytí a fixace. 4. zlomeniny předloktí – vzniká při pádu na HK, při sportu. PP: – fixace zlomeniny dlahou a závěs HK, - sledujeme citlivost, barvu kůže na postižené končetině. 5. zlomenina zápěstí a kosti ruky – vzniká nejčastěji při pádu. PP: – náplasťová fixace k sousedním prstům, - znehybnění dlahou a závěs HK, - sledujeme citlivost, barvu kůže na postižené končetině.

Zlomeniny DK a pánve

1. zlomenina pánve – vzniká násilným stlačením těla (pád z výšky, zavalení,..). Krevní ztráta až 5000 ml. PP: – velmi šetrná manipulace s postiženým, - postiženého ošetřujeme vleže na zádech, - fixace pomocí 4 šátků, - nikdy netransportujeme, zajistíme RZP. 99

2. zlomenina stehenní kosti – vzniká při nárazu. Krevní ztráta až 2000ml. PP: - velmi šetrná manipulace s postiženým, - na otevřená poranění dezinfekce, krytí a fixace, - provedeme fixaci dlahou, - nikdy netransportujeme, zajistíme RZP. 3. zlomenina bérce – vznikají při sportu. Krevní ztráta až 1000ml. PP: – opatrně narovnáme končetinu a přiložíme dlahu, - fixujeme obě končetiny dohromady, klouby vypodložíme, - na otevřená poranění dezinfekce, krytí a fixace, - zajistíme příjezd RZP. 4. zlomenina kotníku – vzniká při špatném došlápnutí, uklouznutí. PP: – fixace šátkovým obvazem nebo elastickým obinadlem. 5. zlomenina prstů nohy – vzniká přímým násilím. PP: – náplasťová fixace. 54,55,56

Poranění kloubů

Pohmoždění kloubu (kontuze) Vzniká při přímém násilí. Dochází k poranění měkkých částí kloubu. Příznaky: - bolest, hematom, špatná pohyblivost. PP: - studený obklad, fixace elastickým obinadlem, - ošetříme oděrky – dezinfekce, krytí, fixace, - elevace končetiny, klid.

Podvrtnutí kloubu (distorze) Vzniká nepřímým násilím. Hlavice kosti opouští kloubní jamku, ale vrací se zpět. Dochází k porušení cév a natažení vaziva. Příznaky: - bolest, hematom, otok. PP: - studený obklad, fixace elastickým obinadlem, - elevace končetiny, klid.

54

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 39-51. Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 29- 30. 56 Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 13-14. 55

100

Vykloubení kloubu (luxace) Hlavice kosti opouští kloubní jamku, ale nevrací se zpět. Končetina zůstává ve vynucené poloze. Typy luxací: - traumatické – úrazem je postižen zdravý kloub, - patologické – příčinou je nemocný kloub, - kongenitální – vrozené. Příznaky: - velká bolestivost, omezená pohyblivost. PP: - fixace elastickým obinadlem ve vynucené poloze, - elevace, studené obklady.57,58,59

57

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 51-53. Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 28-29. 59 Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 13. 58

101

Příloha 6 – Místní poškození teplem Úraz elektrickým proudem Dělíme na: -

úrazy způsobené nízkým napětím (do 1000V),

-

úrazy způsobené vysokým napětím (nad 1000V).

Příznaky: - hluboké popáleniny, -

poruchy srdeční činnosti – arytmie, fibrilace,

-

poruchy nervové činnosti – poruchy vědomí, křeče.

PP: - přerušit působení el. proudu (vypnout, vysoké napětí se musí odpojit technická pomoc), -

kontrola ZŽF, v případě potřeby zahájit KPCR,

-

ošetření popálenin,

-

protišoková opatření, volat RZP.

Zasažení bleskem Příznaky: - zmatenost, ztráta vědomí, -

křeče, modrofialový obličej,

-

přechodné oslepnutí, prasknutí ušního bubínku,

-

zástava dýchání a oběhu.

PP: - kontrola ZŽF, v případě potřeby zahájit KPCR, -

ošetření popálenin,

-


Chemické poškození - poleptání Způsobuje poleptání kůže či sliznice. Většinou dochází k poleptání neúmyslně, nedbalostí nebo neopatrností při manipulaci s chemickými látkami. Příznaky: - výrazná bolest, -

kyseliny (pH < 7) - vytvoří se příškvar, tmavá barva, suché nekrózy,

-

zásady (pH > 7) – rána je žlutohnědá a rozbředlá, zasahuje více do hloubky.

PP: - postižená místa oplachujeme proudem studené vody, snažíme se o neutralizaci (kyselina – jedlá soda, mýdlová voda, zásada – zředěný roztok octa nebo citrónové šťávy), 102

-

odstraníme oděv a postižení kryjeme sterilním krytím,

-


Požití chemikálie – vyvolá otok rtů, jazyka, bolest hrudníku, poruchy dýchání a známky šoku. Ihned po požití se snažíme látku zředit vypitím 0,5l vody. Zvracení nevyvoláváme. Provedeme protišoková opatření a zavoláme RZP.60,61

60 61


103

Příloha 7 – Transport jedním či dvěma zachránci Transport jedním zachráncem: - doprovod – jednoduchý způsob transportu, - odvlečení – při vyproštění z automobilu při dopravní nehodě, - přenášení v náručí – u postižených při vědomí a s nízkou hmotností, - přenášení na zádech – u postižených při vědomí, v dobrém terénu, - přenášení přes rameno – u raněných při vědomí i v bezvědomí.

Transport dvěma zachránci: - doprovod, - odnesení vsedě pomocí spojených rukou (stolička) – u lehce postižených, při vědomí (obr. č. 14), - odnesení za sebou – i u postižených v bezvědomí, jen na krátkou vzdálenost, - odnesení vedle sebe – u postiženého se zlomenými DK,

Obr. č. 14 - stolička62

Transport na nosítkách Na nosítkách je deka, první část je pod postiženým a druhá část slouží jako přikrývka. Postiženého na nosítka navalíme nebo nosítka podsuneme (obr. č. 15).63,64,65

Obr. č. 15 – podsunutí nosítek66

62

www.exilskupina.info/index.php?co=souhrnpp2 /cit. 15.1.2008/. Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 45-53. 64 Srov. Prof. MUDr. Zeman, M. DrSc., První pomoc, s. 108-111. 65 Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 49-51. 66 www.exilskupina.info/index.php?co=souhrnpp2 /cit. 15.1.2008/. 63

104

Příloha 8 – PP u náhle vzniklých stavů, při poranění tlakovou vlnou, při hromadném neštěstí, obvazová technika PP u náhle vzniklých stavů

Tonutí Příčina: - dušení a vniknutí vody do plic. 2 fáze tonutí: 1. fáze – „suché tonutí“ - při podráždění hrtanu vodou dojde k laryngospasmu a do plic nepronikne žádná voda. 2. fáze – „mokré tonutí“ – po povolení laryngospasmu zateče voda do plic.

Sladká voda – je hypotonická, velmi rychle se vstřebává do oběhu a naředí krev, což způsobuje selhání srdce. Slaná voda – je hypertonická, nasává vodu z krve do plic a dochází k plicnímu edému.

Příznaky: - nepravidelné dýchání, zástava dýchání, ztráta vědomí, PP: -

akrální části jsou napuchlé a modrošedé, vytažení tonoucího z vody (dbát na svoji bezpečnost),

-

kontrola ZŽF, při poruše zahájíme KPCR,

-

stabilizovaná poloha, volat RZP.

Oběšení, uškrcení Dochází k zástavě přívodu kyslíku do mozku. Příznaky: - překrvený obličej, napuchlé tváře, -

strangulační rýha na krku,

-

cyanóza akrálních částí těla.

PP: - postiženého odřízneme a položíme na zem, -

kontrola ZŽF, při poruše zahájíme KPCR,

-


105

Infarkt myokardu /IM/ Nedostatečné prokrvení srdečního svalu. Příznaky: - svíravá, pálivá bolest za hrudní kostí, vystřelující do levé HK, nadbřišku, mezi lopatky, do krku, -

slabost, pocení, závratě,

-

tachykardie, bušení srdce,

-

neklid, úzkost, strach ze smrti.

PP: - postižený při vědomí – poloha v polosedě, -

podáme Nitroglycerin pod jazyk nebo sprej,

-

v bezvědomí – poloha stabilizovaná, kontrola ZŽF,

-


Cévní mozková příhoda /CMP/ Je způsobena prasknutím nebo ucpáním mozkových cév. Příznaky: - asymetrie obličeje, pokleslý koutek úst na postižené straně, -

poruchy vnímání, hybnosti, řeči,

-

dezorientace, bolesti hlavy.

PP: - poloha na zádech se zvýšením hlavy a hrudníku, -

studený obklad na hlavu a čerstvý vzduch,

-


Cukrovka (Diabetes mellitus /DM/) Fyziologická hodnota glykémie: 3,3-6,1mmol/l.

Hypoglykémie – nízká hladina cukru v krvi Příčina: - nedostatečný přísun jídla, nadbytek inzulínu /INZ/, -

nadměrná námaha.

Příznaky: - začíná náhle, -

hlad, slabost, neklid,

-

třes končetin, kůže je vlhká a zpocená,

-

bušení srdce, tachykardie.

PP: - při vědomí podat cukr, sladký čaj, -

v bezvědomí – kapat sladký roztok pod jazyk,

-

kontrola ZŽF , volat RZP. 106

Hyperglykémie – vysoká hladina cukru v krvi Příčina: - vynechání INZ, zvýšené nároky na INZ, -

nadměrné požití sacharidů,

Příznaky: - žízeň, dehydratace, z úst cítit aceton, -

suchá a teplá kůže,

-

slabost, nevolnost, zvracení,

-

začíná pozvolna.

PP: - kontrola ZŽF, -


Epilepsie Skupina poruch mozku, která se projevuje opakovanými záchvaty různého charakteru. Parciální záchvat – začíná tonickými křečemi (trvalé) a následují klonické křeče (záškuby). Postižený vypadá, jako by se zasnil, netečně kouká před sebe. Generalizovaný záchvat – náhlá ztráta vědomí, pěna u úst, pomočení, pokálení, amnézie na událost, zmatenost. Epileptický stav (status epilepticus) – sled velkých záchvatů, mezi nimiž nedochází k obnově vědomí. Mohou se objevit poruchy dýchání. PP: - odstranit z okolí postiženého nebezpečné předměty, aby se nezranil, -

nesnažíme se postiženého přidržovat,

-

po odeznění křečí zajistíme ZŽF,

-


Náhlé příhody břišní /NPB/ Jde o náhlé a prudce nastupující onemocnění břicha. Příčiny: - žlučníkové a ledvinové kameny, náhlá neprůchodnost střev, akutní zánět červovitého přívěsku, mimoděložní těhotenství.

Příznaky: - prudké křečovité bolesti břicha, -

nevolnost, zvracení,

-

hypotenze, tachykardie, zvýšená tělesná teplota,

-

tvrdé, prknovité břicho, průjem,

-

známky šoku. 107

PP: - úlevová poloha, -

kontrola ZŽF a celkového stavu,

-

nepodávat žádné tekutiny ani jídlo.67,68,69

Poranění způsobené tlakem = Crush syndrom Syndrom poruch, které vznikají v organismu jako následek zaklínění, zasypání, stlačení, zavalení. Příznaky: - postižené oblasti jsou nedokrvené, cyanotické, oteklé, -

kůže je necitlivá, chladná,

-

nehmatný pulz na periferii,

-

známky šoku, selhávání ledvin.

PP: - šetrné vyproštění a uložení na tvrdou podložku, -

ošetření povrchových ran,

-

studené obklady a znehybnění končetin,

-


Poranění tlakovou vlnou = Blast syndrom Dělení poranění: 1. primární – způsobena tlakovou vlnou. Postiženy jsou orgány s obsahem vzduchu (plíce, střevo, střední ucho). 2. sekundární – způsobeno střepinami a různými předměty. 3. terciární – způsobena nárazem těla při odmrštění na tvrdou překážku. 4. nepřímá – způsobena např. zřícením domu. 5. popáleniny.

Vzdušný blast syndrom – šíření tlakové vlny ve vzduchu Příznaky: - neklid, cyanóza, -

porucha vědomí až bezvědomí,

-

tachykardie,

-

kašel, vykašlávání krve.

67

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 129-141. Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 16-18. 69 Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 33-38. 68

108

Vodní blast syndrom – šíření tlakové vlny ve vodě Příznaky: - bolest břicha, -

nevolnost, zvracení,

-

poranění hrudníku,

-

tachykardie.

Blast syndrom v pevném prostředí Příznaky: - vícečetné zlomeniny a poranění, -

známky šoku.

PP: - poloha dle druhu poranění, -

v bezvědomí - poloha stabilizovaná,

-

ošetření povrchových ran,

-

protišoková opatření, volat RZP.70,71

Hromadné neštěstí /HN/ Chci se o hromadném neštěstí zmínit, protože vznikají čím dál častěji a lidé neví, jak se mají v takové situaci chovat. Často záchranářům komplikují situaci, než aby jim pomohli. HN vzniká při náhlém poškození zdraví většího počtu lidí, kdy záchranná služba musí povolat na pomoc letecké a záložní zdroje k poskytnutí PP. Závažnost HN: - HN nehoda (postiženo 2 – 5osob), -

HN omezené (postiženo do 10 osob),

-

HN rozsáhlejší (postiženo do 50 osob),

-

HN katastrofa (více jak 50 osob).

Příčina HN: - povodně, laviny, požáry, zemětřesení, epidemie, dopravní nehody, terorizmus, kontaminace pitné vody, zřícení domů.

Třídění raněných Podle metody START (snadné třídění a rychlá terapie),(obr. č. 16). Postižení jsou označeny barvami nebo mají visačky.

70 71

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 55-58. Srov. Kolektiv autorů ČČK, Standardy první pomoci, s. 15.

109

1. červená barva – vyžaduje život zachraňující výkony (KPCR) a rychlý transport do nemocnice. 2. žlutá barva – poskytnutí PP a časný transport do nemocnice (ošetření menších ran, fixace zlomenin). 3. zelená barva – poskytnutí PP pro lehce zraněné a chodící osoby. 4. černá barva – zemřelé a umírající. Všichni zranění jsou odneseny na obvaziště (označené místo pro poskytování PP). A zde jsou ošetřeny podle dřívějšího označení. Obvaziště nesmí být daleko od neštěstí nehody, ale musí být bezpečné pro raněné i zdravotnický personál. Umístění obvaziště při HN.72,73

72 73

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc II, s. 75-84. Srov. Petržela, M., První pomoc pro každého, s. 69-73.

110

74

Obr. č. 16 – metoda start

S = snadné T = třídění A=a R = rychlá

74

http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/resuscitace.hmt /cit. 20.1.2008/

111

Obvazová technika

Funkce obvazů: -

fixace krycí a obkladového materiálu,

-

stavění krvácení,

-

znehybnit poraněnou část těla,

-

odsávání výměšku z ran,

-

zabránění vstupu infekce,

-

uzavřít vzduchotěsně ránu.

Zásady obvazování: -

obvaz musí plnit funkci, pro kterou byl použit,

-

po přiložení obvazu s ním už nemanipulujeme,

-

obvazový materiál musí být aseptický a vždy přesahuje krytí rány,

-

kontrolujeme funkčnost přiloženého obvazu – zda neškrtí, nepadá,…

-

při prosáknutí původní vrstvy krví nesundáváme, ale přikládáme nové,

-

obvazovaná končetina musí mít hmatný pulz.

Účel obvazové techniky: -

fixační – zpevňující (zlomené kosti, klouby),

-

kompresivní – tlakové (krvácení),

-

krycí (brání vstupu infekce),

-

extenční – natahující (vyrovnávají zkrácené zlomeniny),

-

podpůrné – udržují v poloze určitou část těla,

-

regresivní – nápravné.

Dělení obvazů podle materiálu: 1. šátkové obvazy – patří pro svou jednoduchost a dostupnost mezi nejčastěji používané. Používají se jako obvazy fixační, krycí, podpůrné a kompresivní. Trojcípé šátky mají základnu (nejdelší část šátku), vrchol (naproti základně) a dva cípy. Nejčastěji užíváme trojcípé šátky rozvinuté, nebo složené do kravaty (obr. č. 17).

112

Obr. č. 17 - kravata75

a) šátkové obvazy hlavy – ke krytí vlasaté části hlavy. Základnu umístíme na čelo a cípy svážeme za hlavou nebo vpředu. - kravatový obvaz oka a ucha. b) šátkové obvazy horní končetiny - závěs – šátek položíme základnou kolmo na prsa. Jeden cíp směřuje k nohám a druhý na rameno postižené končetina. Dolní cíp vedeme přes zdravé rameno a za krkem oba cípy svážeme. - obvaz ruky (pacička) – ruku položíme na šátek prsty směrem k vrcholu. Vrchol přeložíme přes prsty, cípy překřížíme, obtočíme kolem zápěstí a svážeme. - kravatový obvaz hřbetu ruky – střed kravaty položíme na střed hřbetu ruky. Cípy kravaty vedeme k dlani a překřížíme je. Vracíme se zpět na hřbet ruky a znovu překřížíme a vedeme k zápěstí, kde svážeme. - obvaz ramene – použijeme dva šátky. Vrchní šátek sahá svým vrcholem do poloviny spodního šátku. Spodní šátek složíme do kravaty. Spodní šátek složený do kravaty přikládáme na rameno a cípy svážeme na hrudníku vpředu. Základnu vrchního šátku směřujeme na paži a obtočíme jí a svážeme.

c) šátkové obvazy dolní končetiny – obvaz nohy – pata směřuje k základně, vrchol přehneme přes prsty. Cípy křížíme a obtočíme kolem kotníku a svážeme. - obvaz paty – patu položíme do středu šátku směřující k vrcholu. Vrchol zvedneme nad patu, cípy křížíme přes nárt. Obtočíme kolem kotníku a svážeme. - kravatový obvaz nártu – střed kravaty položíme na nárt. Cípy kravaty otočíme přes chodidlo a křížíme. Na nártu provedeme další křížení a obtočíme kolem kotníku a svážeme. - kravatový obvaz kolena – střed kravaty položíme přes koleno. Cípy kolem křížíme, jeden nad čéškou a druhý pod čéškou, a zavážeme nad čéškou. - obvaz obou kyčlí – použijeme tři šátky.

75

www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_7125.html /cit. 15.1.2008/.

113

2. obinadlové obvazy – vždy začínáme základní upevňující otáčkou (obr. č. 18). Obinadlové obvazy lze použít na jakoukoliv část těla (hlavu, HK, DK, hrudník, pánev, rameno). Nejčastěji se používají k fixaci, znehybnění a vyvolání určitého tlaku.

Obr. č. 18 – základní

otáčka76

Typy obinadlových obvazů: - spirálový obvaz (obr. č.19A) – otáčky se nepřekrývají, např. fixace dlahy, - hoblinový obvaz (obr. č.19B) – otáčky se překrývají, vhodný k většině případů, - klasový obvaz (obr. č. 19C) – pevnější než hoblinový obvaz, - překládaný obvaz (obr. č. 19D) – při každé otáčce se obinadlo otočí o 1800 a vrací do protisměru, větší spotřeba materiálu.

Obr. č. 19 typy obinadlových obvazů77 A

B

C

D

Zásady práce s obinadlem:

76 77

-

šířku obinadlo zvolíme podle poraněné části těla,

-

hlavu obinadla držíme v ruce, rozvíjíme proti palci,

-

ránu prvně překryjeme sterilním čtvercem a potom obvazujeme,

-

začneme obvazovat od užší části k širší,

www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_7125.html /cit. 15.1.2008/. www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_7125.html /cit.15.1.2008/.

114

-

neutahujeme, ani nenechávej obinadlo volné,

-

na začátku a na konci zpevníme obvaz otočkou.

3. náplasťové obvazy – se používají k připevnění sterilního krytí. Místo k nalepení náplasti musí být suché, čisté, oholené. Náplasti nelepíme na stejná místa. Náplasti jsou různých šíří a vždy přesahují krytí. Náplasťové obvazy používáme např. na dolní čelist, při zlomeninách žeber, špička prstu,…

4. prakové obvazy - obinadlo nastřihneme směrem ke středu, proužky zavážeme na uzel. Uprostřed vznikne kapsa, kterou přikládáme na postiženou část těla (nejčastěji noc a brada).

5. obvazy z tuhnoucích hmot – v první pomoci se neužívají. Jsou součástí definitivního ošetření, např. sádra, škrob,..

6. obvazy z pružných hmot – k těmto obvazům patří elastická obinadla a pružné tkaniny (Pruban). Slouží k lepší fixaci sterilního krytí. Nejčastěji se používají na HK, DK, rameno, hlavu, krk.

7. dlahové obvazy – slouží ke znehybnění postižené části těla a zabránění zhoršení poranění. Dlahu obalíme, přikládáme přes oděv, formujeme podle zdravé končetiny, znehybníme poraněnou část (vždy kloub nad a pod) a vypodložíme na místech vzniku otlaků.78,79,80

78

Srov. Kelnarová, J., a kol., První pomoc I, s. 27-42. Srov. Prof. MUDr. Zeman, M. DrSc., První pomoc, s. 102-107. 80 Srov. Bydžovský, J., První pomoc, s. 43-48. 79

115

ZNALOSTI ŽÁKŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL V POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI

Recommend Documents