Znalost kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru učiteli základních škol ve Vyškově

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie

Znalost kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru učiteli základních škol ve Vyškově

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Mgr. Zdeňka Kubíková, Ph.D.

Michal Šafařík MAN (MCR) BRNO, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem uvedenou bakalářskou práci vypracoval samostatně, pouze s využitím uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně, v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

…..................…………………. Podpis

Poděkování: Děkuji své vedoucí bakalářské práce Mgr. Zdeňce Kubíkové, Ph.D., za odborné vedení a rady při konzultaci, kterými přispěla ke zpracování této bakalářské práce Mgr. Jiřímu Neubauerovi, Ph.D., děkuji za pomoc při statistickém zpracování dat.

BRNO, 2012

Michal Šafařík

Obsah Úvod……………………………………………………………………………….6 1

Základní východiska práce…………………………………………………7 1.1

Definice a cíl první pomoci ...................................................................... 7

1.2

Dělení první pomoci ................................................................................. 7

1.2.1

Technická první pomoc ..................................................................... 8

1.2.2

Laická první pomoc........................................................................... 8

1.2.3

Odborná zdravotnická pomoc ........................................................... 9

1.3

Zákonné poskytnutí první pomoci ............................................................ 9

1.4

Přivolání odborné zdravotnické pomoci ................................................. 10

1.4.1

Telefonicky asistovaná první pomoc .............................................. 11

1.4.2

Instruktáž operátora při telefonicky asistované první pomoci ........ 11

1.4.3

Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace .............................. 12

1.4.4

Instruktáž

operátora

při

telefonicky

asistované

neodkladné

resuscitaci ...................................................................................................... 13 1.5

Historie neodkladné resuscitace ............................................................. 15

1.6

Definice a cíl neodkladné resuscitace..................................................... 18

1.7

Dělení neodkladné resuscitace ............................................................... 19

1.8

Zásady neodkladné resuscitace............................................................... 20

1.9

Automatizovaný externí defibrilátor ...................................................... 20

1.10

Kardiopulmonální resuscitace s použitím automatizovaného externího

defibrilátoru ....................................................................................................... 21

2

1.11

Kardiopulmonální resuscitace u dospělých ........................................ 24

1.12

Kardiopulmonální resuscitace u dětí................................................... 26

1.13

Kardiopulmonální resuscitace bez umělých vdechů ........................... 28

Cíle a úkoly práce………………………………………………………….29 2.1

Cíl práce ................................................................................................. 29

3

4

2.2

Výzkumné otázky ................................................................................... 30

2.3

Úkoly práce ............................................................................................ 31

Metodika práce…………………………………………………………….32 3.1

Charakteristika výzkumného souboru .................................................... 32

3.2

Tvorba dotazníku a organizování práce ................................................. 33

3.3

Použité metody získání a zpracování dat ............................................... 34

Výsledky a diskuze…………………………………………………….......36 4.1

Výsledky testového dotazníku................................................................ 36

4.1.1

Výsledky rozdělené dle věkových skupin respondentů .................. 45

4.1.2

Výsledky rozdělené dle doby od posledního školení respondentů . 47

4.1.3

Výsledky znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru

rozdělené dle věkových skupin respondentů ................................................ 48 4.1.4

Výsledky znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru

rozdělené dle doby od posledního školení respondentů ................................ 50 4.2 5

Diskuze k získaným výsledkům ............................................................. 51

Shrnutí a závěr…………………………………………………………….55 5.1

Shrnutí .................................................................................................... 55

5.2

Závěry ..................................................................................................... 55

Seznam použité literatury………………………………………………………57 Seznam použitých zkratek Seznam použitých tabulek Seznam použitých obrázků Přílohy Resumé

Úvod Lidský život je z morálního pohledu nejcennější věcí na tomto světě a proto bychom si jich měli vážit. Čas od času se stane, že je život v ohrožení a kdokoliv, i my, budeme muset poskytnout první pomoc. Správně provedená první pomoc, ať už prvotní od laika, až po vyškoleného zdravotníka mnohonásobně zvyšuje možnost přežití postiženého a rozhoduje o kvalitě života přeživšího. Všichni bez výjimky jsme potenciálními svědky kolapsu či zranění jiného člověka. A přitom stačí jediná osoba se znalostí správných postupů poskytnutí první pomoci a kardiopulmonální resuscitace. On může v jediném okamžiku přispět k záchraně lidského života. I já jsem byl ve svém životě několikrát svědkem autonehody i náhlého kolapsu. Svědectví těchto událostí se ve mně zformovalo vnitřní nutkání o poznání všech postupů, které mohou pomoci ostatním a jež by mi v případě obdobných situací v budoucnu pomohly rychleji, lépe a přesněji reagovat. Existují profese, kde je pravděpodobnost těchto incidentů vyšší. Patří mezi ně veškeré pedagogické profese a to zejména na základních a středních školách, kde má jeden pedagogický pracovník pod svým dohledem desítky žáků v jednom okamžiku. Mým cílem je pokračovat ve studiu a stát se učitelem. To mě přivedlo k myšlence výzkumných otázek, jež se týkají kantorů a jejich znalostí tohoto tématu. Metody poskytnutí první pomoci se neustále vyvíjejí a mění. Poskytnout alespoň nějakou pomoc je správné, avšak při každé modernizaci postupů je pomoc snazší a účinnější. Proto je vhodné znát nejnovější postupy při záchraně života a způsoby jejich aplikace v praxi. Rozhodl jsem se proto zjistit, jak dobře znají poskytnutí první pomoci a metody kardiopulmonální resuscitace učitelé, u kterých by tyto znalosti měly být na vysoké úrovni. 6

1

Základní východiska práce V následující kapitole se seznámíme s pojmy, které se týkají první pomoci

a jejího správného poskytnutí, metodiky a postupů při kardiopulmonální resuscitaci.

1.1

Definice a cíl první pomoci První pomoc je souborem postupů a opatření majících zamezit

nebo zmírnit ohrožení zdraví či života u postiženého do chvíle převzetí postiženého do péče zdravotnického odborníka. Jejím cílem je zabránit zhoršení zdravotního stavu postiženého, zrychlit proces uzdravení a záchrana života. Odborníci definují první pomoc a její cíle takto: „První

pomoc

je

definována

jako

soubor

účelných

opatření,

která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení.“ (Bydžovský, 2004) Laická první pomoc je poskytována všemi občany na místě události pomocí

dostupného vybavení, jako jsou lékárničky v domácím prostředí,

autolékárničky v konkrétních situacích a jiné. První pomoc je souborem jednoduchých a účelných opatření, jež mohou být poskytnuta kdekoliv a kdykoliv a která slouží k bezprostřední pomoci při náhlém postižení zdraví. Cílem první pomoci je poskytnout první pomoc tak, aby následky pro postiženého i společnost byly co nejmenší, aby se předešlo komplikacím. (Dvořáček, Hrabovský, 1989)

1.2

Dělení první pomoci Základní dělení první pomoci:

-

technická první pomoc,

-

laická první pomoc,

-

odborná zdravotnická první pomoc. (Bydžovský, 2004)

7

1.2.1 Technická první pomoc Technická první pomoc má za úkol odstranit příčiny úrazu a vytvořit podmínky pro poskytnutí následné první pomoci. Tím rozumíme vyprošťování zraněných hasiči či zásahem dalších složek integrovaného záchranného systému, popřípadě záchranu svépomocí. (Srnský, 2002) V případě záchrany svépomocí rozumíme technickou první pomocí vyproštění z vozidla, odstranění předmětů, které brání poskytnutí první pomoci. Mezi technickou první pomoc řadíme i uhašení postiženého dekami, vodou nebo jinými dostupnými prostředky, dále vynesení postiženého ze zakouřeného prostředí či prostředí s obsahem nebezpečných látek a tím zamezení působení škodlivého účinku toxických látek. (Srnský, 2002) U úpalu či úžehu je technickou první pomocí chápáno přenesení postiženého do stínu a přikládání studených zábalů. U popálenin zamezíme dalšímu působení tepla např. uhašením, svlečením hořícího oděvu, sundáním šperků z důvodu sekundárního působení tepla a útlaku cév a nervů z důvodu otoku částí těla při popáleninách. (Srnský, 2002) V případech podchlazení je v technické první pomoci zahrnut přesun do teplého prostředí nebo alespoň do závětří, výměna studeného či mokrého oděvu za suchý a aplikace izotermických fólií nebo přikrývek. (Srnský, 2002) Při poskytování technické první pomoci po úrazu elektrickým proudem je technickou

první

pomocí

odstranění

působení

elektrického

proudu.

Tím rozumíme vypnutí elektrického zdroje nebo přerušení kontaktu elektrického proudu se zasaženým nevodivým předmětem. Pokud postižený po úrazu hoří, uhasíme jej. V případech úrazu proudem dbáme zvýšené pozornosti při záchraně s ohledem na vlastní bezpečnost. (Srnský, 2002) 1.2.2 Laická první pomoc Laická první pomoc je soubor postupů a opatření, které jsou poskytovány bez odborného vybavení zachránců současně s přivoláním odborné zdravotnické, popřípadě technické první pomoci. V laické první pomoci je obsažena péče

8

o postiženého

do

doby

převzetí

odborným

zdravotnickým

personálem.

(Bydžovský, 2008) 1.2.3 Odborná zdravotnická pomoc Odborná zdravotnická pomoc zahrnuje soubor diagnosticko-léčebných metod

a přednemocničních

opatření

prováděných

zdravotnickým

týmem,

jako jsou například aplikace léků, defibrilace, transport do zdravotnického zařízení aj. (Bydžovský, 2004) Transport do zdravotnických zařízení zprostředkovává zdravotnická záchranná služba. Mezi nejdůležitější typy výjezdových posádek jsou zahrnuty: -

rychlá zdravotnická pomoc, jež se skládá z dvoučlenné posádky - řidiče

a sestry pro intenzivní péči nebo zdravotnického záchranáře, -

rychlá lékařská pomoc, kde tým tvoří atestovaný lékař, nejlépe

anesteziolog, zdravotnický záchranář nebo sestra pro intenzivní péči a řidič, -

rendez-vous - v tomto případě je dopravním prostředkem osobní

automobil, který nezajišťuje převoz pacienta do zdravotnických zařízení; výhodou je však vyšší dostupnost lékaře, (Bydžovský, 2008) -

letecká záchranná služba - v rámci České republiky je ustanoveno

10 středisek letecké zdravotnické záchranné služby a její síť je uspořádána tak, aby rádius dosahu nepřekročil 50 – 70 km; tým letecké zdravotnické záchranné služby je tvořený pilotem nebo dvěma piloty, záchranářem a lékařem. (Územní středisko záchranné služby Moravskoslezského kraje, 2012) Pro úplnost dodáváme ještě další existující typy zdravotnické záchranné služby, kterými jsou lékařská služba první pomoci a doprava raněných, nemocných a rodiček. V některých případech se můžeme setkat také s názvem dopravní zdravotnická služba. (Bydžovský, 2008)

1.3

Zákonné poskytnutí první pomoci Poskytnutí

první

pomoci

je

povinné

pro

každého

občana

dle jeho schopností a možností, vyjma případu, kdy by ohrozil sám sebe

9

nebo někoho dalšího. Neposkytnutí první pomoci je definováno jako trestný čin dle § 150 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku takto: „(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ (Zákon č. 40/2009 Sb.) „(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán

odnětím

svobody

až

na

tři

léta

nebo

zákazem

činnosti.“

(Zákon č. 40/2009 Sb.) Za trestný čin se také považuje neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, který zní: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“ (Zákon č. 40/2009 Sb.)

1.4

Přivolání odborné zdravotnické pomoci Odborná zdravotnická pomoc se volá, pokud jsme svědky náhlého

a neočekávaného zhoršení zdravotního stavu, závažného úrazu nebo jiného poškození zdraví. Voláme též v případě, kdy si nejsme zcela jisti, nedošlo-li k poškození zdraví či úrazu. Odbornou zdravotnickou pomoc přivoláme zatelefonováním na číslo 155. Telefonát na linku 155 je bezplatný. Odbornou

zdravotnickou

pomoc

zkontaktujeme

též

hovorem

na číslo 112. Tím se ovšem dovoláme do operačního střediska integrovaného záchranného systému. Hovor na číslo 112 se tedy vyplatí v případě většího počtu zraněných, například při požáru nebo autohavárii, kdy se lékařská pomoc dostaví i s ostatními složkami integrovaného záchranného systému.

10

Při hovoru s operátorem na lince 155 i 112 musíte sdělit, kdo volá a kde se nacházíte. Nejlépe je sdělit přesnou adresu, popsat příjezdovou cestu a při více zachráncích jednoho vyslat, aby čekal na příjezd záchranné zdravotnické služby. Dalšími informacemi sdělovanými operátorovi je počet postižených, jejich stav, mechanizmus úrazu, v rámci možností i popis zranění a jeho závažnost. Dále odpovídáme na případné dotazy dispečera. Při hovoru je důležité

zachovat

klid

a

nikdy

nepokládat

telefon

jako

první.

(Petržela, 2007, Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje, 2007) 1.4.1 Telefonicky asistovaná první pomoc Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP) je telefonická instruktáž operátora zdravotnického operačního střediska zachránci o poskytnutí první pomoci postiženému. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) TAPP se indikuje v nečekaných situacích, jako jsou bezvědomí se spontánní ventilací, dušnost, dechová insuficience z důvodu obstrukce, autohavárie, pády a jiná traumata. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011)

1.4.2 Instruktáž operátora při telefonicky asistované první pomoci Instrukce od operátora v případech ztráty vědomí se spontánní ventilací: Pokud bezvědomí předcházel kolaps: -

otočení pacienta na záda s hlavou v přirozené poloze,

-

vyžaduje-li to stav, mírný záklon hlavy pro uvolnění dýchacích cest,

-

pokud je ventilace dostatečná, otočit do zotavovací polohy z důvodu

odstranění rizika vdechnutí žaludečního obsahu. V jiných případech, pokud se ventilace jeví dostatečnou, nechat ho v poloze v jaké byl nalezen. Pokud pozorujeme nevolnost s možností zvracení, uložíme do zotavovací polohy. Instrukce od operátora v případě, že je dušení způsobeno uzávěrem dýchacích cest, zahrnují manévry pro vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest (pět úderů mezi lopatky, Heimlichův manévr), zajištění průchodnosti dýchacích

11

cest (přizvednutí brady, záklon hlavy) a umělé vdechy. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) 1.4.3 Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR) je instruktáž od operátora zdravotnického operačního střediska zachránci v případě náhlé zástavy oběhu nebo podezření na náhlou zástavu oběhu postiženého (NZO) či bezdeší, popř. gaspingu. Obrovským pozitivem TANR je, že laik zachránce dostává odbornou asistenci a informace o prováděných postupech, psychickou

podporu

a

motivaci

při

základní

neodkladné

resuscitaci.

(Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Studie z Prahy a Stockholmu prokázaly až 50% zvýšení úspěšnosti záchrany osob s NZO. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011)

TANR není zahajována v případech: -

hrozí-li zachránci nebo dalším osobám reálné riziko při záchraně,

-

má-li zachraňovaný traumata neslučitelná se životem (dekapitace),

-

při jistých známkách smrti (hnilobné stádium aj.),

-

u osob, které trpí nevyléčitelným onemocněním či v terminální fázi

(pokud máme

tyto informace

spolehlivě

potvrzeny,

například

jedná-li

se o rodinného příslušníka), -

pokud není volající na místě události, tzv. hovor „z třetí ruky“,

-

u zachránců, jež nejsou fyzicky schopni poskytnout první pomoc

(zachráncem je například paraplegik), -

mentálně handicapovaného zachránce. V dalším kontraindikačním případě, kdy volající nechce poskytnout první

pomoc nebo má strach z neznalosti první pomoci a resuscitace, je potřeba, aby operátor odstranil zachráncovy psychologické bariéry uklidněním a motivací. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011)

12

1.4.4 Instruktáž operátora při telefonicky asistované neodkladné resuscitaci Operátor TANR spolu se zachráncem vyhodnotí vědomí a stav dýchání postiženého a v případě bezvědomí, bezdeší nebo gaspingu vysílá nejvhodnější výjezdovou skupinu zdravotnické záchranné služby. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Operátor

má

taktéž

možnost

vyslat

tzv.

„first

respondera“.

„First respondery“ jsou označovány ty osoby, které prodělaly kurz první pomoci na vyšší úrovni. Mohou to být dobrovolníci nebo členové integrovaného záchranného systému. „First responder“ má mnohdy větší šanci dostat se na místo určení dříve než zdravotnická záchranná služba a tím zvyšuje šanci postiženého na přežití díky včasnému poskytnutí první pomoci a provedení kardiopulmonální resuscitace. (155ka.cz, 2011) Dalším postupem operátora poskytujícího TANR je zajištění dostatečného množství zachránců prostřednictvím volajícího. V případě, že je zachránce sám, na zvážení přivolání dalších zachránců do časového intervalu jedné až dvou minut. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Poté, je-li možné ve více lidech, otočíme postiženého šetrně na záda a hlavu ponecháme ve fyziologickém postavení. Následně zahájí laičtí zachránci komprese hrudníku dle instrukcí operátora. Ten navádí zachránce ke správné pozici rukou u kardiopulmonální resuscitace (tedy uprostřed hrudníku, v úrovni prsních bradavek), uvádí frekvenci, ve které mají být komprese prováděny (tzn. 100 – 120 krát za minutu), a také minimální hloubku stlačení (tj. 5 – 6 cm u dospělých a 1/3 hloubky hrudníku u dětí. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Operátor instruuje zachránce k nepřerušovaným kompresím hrudníku až do příjezdu ZZS a střídání zachránců v kardiopulmonální resuscitaci po minutě až dvou bez ohledu na jejich fyzickou zdatnost. (Prakticus, 2011) V průběhu KPR, pokud je na místě události více zachránců, operátor zvažuje použití AED, pokud je dostupný, upozornění na zajištění prostoru a cesty

13

pro tým ZZS nebo „first respondera“ (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Následným krokem je instrukce k ověření průchodnosti dýchacích cest a jejich případné uvolnění záklonem hlavy a přizdvihnutím brady za kontinuální KPR. V těchto vypjatých a stresujících situacích je nezbytná neustálá motivace zachránců a uklidňování, že pomoc je již na cestě. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Nachází-li se na místě události laický zachránce proškolený v poskytování umělého dýchání anebo zdravotník, je možné kombinovat stlačování hrudníku a umělých vdechů v poměru třiceti stlačení ku dvěma vdechům. Pokud se v průběhu resuscitace vyskytne gasping, jsou umělé vdechy kontraindikovány. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) TANR se ukončuje v případech obnovení spontánní ventilace, reakcí na vnější podněty či obnovení vědomí. V případě, že postižený je v bezvědomí, ale

má

zachovalé

ke kontinuálnímu

a

spontánní

dýchání,

pečlivému

sledování

operátor stavu

(Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011)

14

instruuje vědomí

zachránce a

dýchání.

1.5

Historie neodkladné resuscitace První zmínka o umělém dýchání pochází již z Bible, ze Starého zákona,

pojednává o porodní bábě Puah, která přivedla k životu porozené dítě, které nedýchalo, přiložením jejích úst k ústům novorozence, který se následně rozplakal. (Bydžovský, 2008) První zmínka o možné endotracheální intubaci, která se dnes používá v rozšířené neodkladné resuscitaci k definitivnímu zajištění dýchacích cest, byla zaznamenána

v roce

960 muslimským

filozofem

Íbn

Sína

Avicennem,

který prohlásil: „V případě potřeby má být hrdlem zasunuta zlatá nebo stříbrná trubička k podpoře dýchání.“ (Bydžovský, 2008) Okolo 15. století v Itálii byly u novorozenců bez adekvátní spontánní ventilace aplikovány umělé vdechy porodními bábami. Avšak v době osvícenství byla tato metoda zamítnuta z důvodu kontaktu rtů. (Bydžovský, 2008) Ne vždy se pokusy o poznání nových metod v poskytování první pomoci a resuscitace ubíraly správným směrem. Pro ilustraci uveďme švýcarského fyzika, alchymistu a lékaře Paracelsa, který praktikoval vhánění horkého vzduchu a kouře do

těl

mrtvých

s pomocí

dmýchacích

měchů,

(Bydžovský,

2008)

což je ale v přímém rozporu s poznatky moderní medicíny z důvodu hypoxie, jež je

jedním

z důvodů

příčin

náhlé

zástavy

oběhu.

(Franěk, 2005)

Taktéž v 16. století proběhy pokusy Andea Vesalia, jenž úspěšně oživil psy s asfykcií (tedy s nedostatkem kyslíku v organismu) pomocí dmýchacích měchů, snad též při intubaci. Roku 1732, William Tossah, skotský chirurg, popsal své oživovací metody u horníka po závalu dolu. Horník spontánně nedýchal, měl nehmatný tep a na jeho kůži byly známky cyanózy. Tossah prováděl umělé vdechy spojené se stiskem nosu horníka a po hodinu trvajících pokusech o oživení vykazoval horník spontánní reakce a byl při vědomí. V období kolem roku 1740 nebyl tento pokus o oživení jedinečný, objevilo se mnoho zpráv o podobných metodách oživení a to mělo za následek rostoucí zájem o oživování u určitých lidí, většinou lékařů a nadšenců této problematiky. (Bydžovský, 2008)

15

První známý záznam o ambuvaku je datován rokem 1755, kdy John Hunter experimentoval s resuscitací utonulých, při kterém využíval vak, jímž nejen vháněl vzduch do dýchacích cest, ale zajišťoval prostřednictvím vaku odsání vzduchu z dýchacích cest. (Bydžovský, 2008) Od roku 1766 je znám poznatek, že hypotermie, tedy podchlazení organismu, má příznivý vliv na úspěch při oživování. (Bydžovský, 2008) Tento zjištěný fakt se promítá do poresuscitační péče i v dnešní době, kdy jsou pacienti řízeně podchlazováni, což zajišťuje zachování mozkových funkcí. (Aberlová, Šenková, 2012) V roce 1767 vznikla Holandská společnost pro uzdravení zdánlivě mrtvých, která se snažila zachraňovat utonulé a lidi bez známek krevního oběhu a dýchání. Za svou čtyřletou existenci dokázali členové této společnosti zachránit přes 150 životů. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Doba temna pro resuscitaci přišla v období po osvícenství, kdy i přes velký progres metod oživování vyvstala otázka správnosti těchto postupů. Tyto názory byly ovlivněny soudobou situací ve společnosti, která byla výrazně ovlivněna tlakem církve a tehdejších náboženských předsudků. (Bydžovský, 2008) Carlo Matteucci předvedl a prokázal, že funkce srdce je řízena slabými elektrickými signály. Tento poznatek je užíván i v dnešní době, kdy je srdeční rytmus monitorován za pomoci elektrokardiografu (EKG). (Bydžovský, 2008) Od roku 1858 se využívala technika nepřímého umělého dýchání, což byl pohyb horních končetin, kterými se utonulému stlačoval hrudník. Tato metoda je známá jako Silvestrova metoda. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) V roce 1865 Jan Fr. Osiander detailně popisuje umělé dýchání, při kterém klade důraz na záklon hlavy a stlačení nosu. Téhož roku bylo v USA zřízeno první centrum záchranné zdravotnické služby armádou Spojených států amerických. (Bydžovský, 2008)

16

Konec 19. století přinesl Borschovu aktualizaci Silvestrovy metody. Dále byla v Praze použita první endotracheální intubace. Nejvýznamnějším objevem byla léčba komorové fibrilace za pomocí elektrického proudu, (Bydžovský, 2008) což je používáno i v dnešní době, kdy se fibrilace komor léčí defibrilací

prováděnou

defibrilátorem

automatizovaným

nebo manuálním.

(Franěk, 2000) Až od poloviny 20. století začala éra jednoduché techniky dýchání z úst do úst, ačkoliv poznatky o ní byly známé již delší dobu. Ukázalo se, že podpora a náhrada základních životních funkcí (dýchání a krevního oběhu) dokáže snížit úmrtnost. (Franěk, 2011) V roce 1958 Safar dokázal, že v porovnání se starší Silvestrovou metodou je umělé dýchání z úst do úst vhodnější a má lepší výsledky. Díky této znovuobjevené technice se počet zachraňovaných i zachránců výrazně rozšířil. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Techniku nepřímé srdeční masáže obnovující krevní oběh vypracovali Knickerbocker, Jude a Kouwenhoven v 60. letech 20. století. Poté Safar dokázal, že kombinací nepřímé srdeční masáže a umělého dýchání výrazně zvyšujeme šanci zachraňovaného na přežití. Safar taktéž v USA vydal

příručku

„Kardiopulmonální resuscitace“, ve které definoval svou „resuscitační abecedu“, jež stále zůstává, i přes drobné úpravy na základě nově zjišťovaných informací, základem

definujícím

priority

a

zásady

v neodkladné

resuscitaci.

(Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) V letech 1970 – 1980 byla založena Československá společnost pro anesteziologii a resuscitaci. V rámci celého Československa byla utvořna síť výjezdových stanovišť zdravotnických záchranných služeb. American Heart Association určila a standartizovala principy základní a rozšířené neodkladné resuscitace.

V USA

ve

Phoenixu

byl

TANR. (Bydžovský, 2008)

17

poprvé

užit

a dokumentován

Od roku 1983 byly vyvinuty poloautomatizované defibrilátory schopné analyzovat komorovou fibrilaci nebo komorovou tachykardii a při zjištění těchto arytmií byly schopné doporučit výboj. (Bydžovský, 2008) Ve spolupráci resuscitačních rad ERC, ILCOR a AHA byly v roce 2000 vydány resuscitační manuály guidelines, které definovaly nové postupy a sumarizovaly nové poznatky, jako jsou frekvence masáže hrudníku, poměry kompresí ku vdechům a postupy při vypuzení cizích těles z dýchacích cest. Definovaly také postupy a principy rozšířené neodkladné resuscitace, kde byl hlavní důraz kladen léky užívané při resuscitaci. (Bydžovský, 2008) Reaktualizace guidelines byly vydány v roce 2005. Ty zanesly nové postupy a poznatky do již dříve definovaných postupů. Obdobná situace nastala po 18. říjnu 2010, kdy byly vydány guidelines 2010. Tyto nové směrnice a doporučení kladou důraz na nepřímou srdeční masáž v ALS i BLS, rovněž nově řeší problematiku umělých vdechů a popisují důležitost včasné defibrilace ať už odborné, či laické za pomocí manuálního defibrilátoru, respektive AED. Přináší

taktéž

nové

direktivy

pro

operátory

TAPP a TANR. (Bydžovský, 2008)

1.6

Definice a cíl neodkladné resuscitace „Neodkladná resuscitace je souborem na sebe navazujících léčebných

postupů sloužících k neprodlenému obnovení oběhu okysličené krve u osoby postižené náhlým selháním jedné nebo více základních životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh) s cílem uchránit před nezvratným poškozením zejména mozek a myokard.“ (Pokorný, 2003) V literatuře se můžeme setkat s více názvy kardiopulmonální resuscitace. Dle Bydžovského je názvovým ekvivalentem kardiopulmonální resuscitace (KPR) i kardiopulmocerebrální resuscitace (KPCR), kdy je do názvu procesu zahrnuto

i oživení

mozku

–

cerebra,

nebo též„reanimace“. (Bydžovský, 2008)

18

neodkladná

resuscitace

(NR)

Dělení neodkladné resuscitace

1.7

Neodkladná resuscitace se dělí na základní neodkladnou resuscitaci neboli basic

life

support,

resuscitaci neboli advanced

tzn.

life

BLS,

support,

a

neodkladnou

rozšířenou

tzv. ALS.

Základní

neodkladná

resuscitace se skládá z „resuscitační abecedy“, pravidla ABC, nově ABCD. Jedná se

o

základní

postup

a

sled

úkonů

podpory

životních funkcí

u BLS. (Bydžovský, 2008) Resuscitační abeceda pro BLS se skládá z: -

A – Airways (zprůchodnění dýchacích cest, což je zákon hlavy

a přizdvihnutí brady), -

B – Breathing (umělé dýchání z úst do úst, popřípadě s použitím

resuscitační roušky či dýchací masky), -

C – circulation (komprese hrudníku ve frekvenci 100 – 120 krát za minutu

do hloubky nejméně 5 cm), -

D – defibrilation (použití automatizovaného externího defibrilátoru,

což je novinkou oproti dříve známé formě „resuscitační abecedy“ ABC). (Bydžovský, 2008)

19

1.8

Zásady neodkladné resuscitace Indikacemi

k nezahájení

kardiopulmonální

resuscitace

(dále jen KPR) jsou: -

jisté známky smrti,

-

reálné ohrožení života zachránce,

-

terminální fáze či nevyléčitelná choroba (v případech, kdy o těchto

skutečnostech naprosto bezpečně víme, jedná-li se například o rodinného příslušníka). (Dobiáš a kol., 2006, Franěk, 2011) V ostatních případech a v případě nejistoty zahajujeme KPR vždy. KPR lze ukončit v případech: -

dojde-li k obnovení základních životních funkcí,

-

při naprostém vyčerpání zachránců,

-

předání postiženého kvalifikované zdravotní osobně,

-

pokud KPR začne ohrožovat život nebo zdraví zachránce či jiných osob.

(Dobiáš a kol., 2006, Franěk, 2011)

1.9

Automatizovaný externí defibrilátor „Automatizované externí defibrilátory jsou přístroje určené k obnovení

pravidelné činnosti srdce pomocí elektrických výbojů v případě některých typů NZO.“ (Franěk, 2011) Tyto přístroje jsou automatizovány a jsou samy schopné rozhodovat, kdy je impuls potřeba. Automatizovaný externí defibrilátor (AED) smí užít osoba proškolená pro jeho použití, ale i laická veřejnost, která se řídí textovými a hlasovými pokyny AED. (Bydžovský, 2008) Jejich dostupnost na veřejných místech je spjata s předpokladem použití AED alespoň jednou v intervalu dvou let. Vhodné je jejich užití na veřejných místech, kde je vysoká koncentrace pohybu osob, a v místech, kde lidé vyvíjejí zvýšenou fyzickou aktivitu, respektive v místech, kde je předpoklad větší časové

20

prodlevy příjezdu integrovaných záchranných složek, tedy letiště, obchodní centra, sportoviště, školy, koupaliště, letadla a další. (Franěk, 2011)

1.10 Kardiopulmonální resuscitace s použitím automatizovaného externího defibrilátoru Postup

použití

AED

při

kardiopulmonální

resuscitaci

je dle guidelines 2010 následující: -

kontrola vědomí – oslovení, mírné zatřesení s postiženým,

-

v případě, že nereaguje na předchozí podněty, uvolníme dýchací cesty

záklonem hlavy a přizdvihnutím brady, zhodnotíme dýchání pohledem, poslechem a pocitem, ne však déle než deset sekund, -

v případě apnoe či gaspingu voláme 155, respektive 112, dalšího

zachránce pověříme přinesením AED, je-li v dosahu, -

okamžitě zahajujeme KPR (viz kap. 1.11, a 1.12 a 1.14),

-

po přinesení AED pokračujeme v KPR, druhý zachránce aktivuje

AED a přilepí nalepovací elektrody dle návodu na obrázku elektrod a řídí se dleinstrukcí, během přilepovaní nepřerušujeme komprese hrudníku, -

odstoupíme od zachraňovaného v případech analýzy srdečního rytmu

přístrojem AED a při defibrilačním výboji, -

resuscitaci ukončíme v případě, kdy dojde k obnovení základních

životních funkcí. Tedy pokud postižený dýchá, hýbe se, otevírá oči, reaguje), a pokud normálně dýchá, otočíme jej do Rautekovy zotavovací polohy (obr č. 1, č. 2, č. 3 a č. 4). Další důvody k ukončení KPR jsou popsány v kapitole 1.8.

21

Obr. č. 1: Rautekova zotavovací poloha – první fáze (European resuscitation council, 2010)

22

Obr. č. 2: Rautekova zotavovací poloha – druhá fáze (ERC, 2010)

Obr. č. 3: Rautekova zotavovací poloha – třetí fáze (ERC, 2010)

Obr. č. 4: Rautekova zotavovací poloha – čtvrtá fáze (ERC, 2010)

23

1.11 Kardiopulmonální resuscitace u dospělých Principy a postup při KPR u dospělých jsou následující (obr. č. 5): -

kontrola

vědomí

hlasitým

oslovením,

mírným

zatřesením

(mírným z důvodu možného poranění spinálních obratlů) a bolestivým podnětem, -

v případě zjištění vědomí:

-

zavoláme lékařskou pomoc telefonátem na 155 či 112, zavoláme pomoc

okolí, v případě více zachránců pověříme jednoho vyčkáním a koordinací příjezdu ZZS, -

pozorujeme postiženého a ponecháme ho v pozici, v jaké byl nalezen,

-

monitorujeme jeho vitální funkce,

-

komunikujeme s ním a čekáme na příjezd ZZS;

-

v případě nulové reakce na zevní podněty:

-

zavoláme o pomoc okolí,

-

otočíme postiženého šetrně na záda,

-

zprůchodníme jeho dýchací cesty záklonem hlavy a přizdvihnutím brady

a zhodnotíme kvalitu dýchání; 

pokud dýchá fyziologicky, otočíme postiženého do zotavovací polohy,

sledujeme jeho stav vědomí a dýchání a voláme 155 nebo 112, -

v případě gaspingu nebo apnoe voláme ZZS a zahajujeme KPR.

-

KPR se provádí 30 kompresemi hrudníku ve frekvenci 100 stlačení

za minutu do hloubky 5 - 6 cm na středu hrudníku, -

následně

obejmeme

ústa

zachraňovaného

svými

rty,

plynule

do nich vdechneme, a až postiženému poklesne hrudník (vzduch se dostane z těla), provedeme druhý vdech, -

pokračujeme v KPR,

-

KPR lze ukončit v případech popsaných v kap. 1.8. (Česká resuscitační

rada, 2010)

24

Obr. č. 5: Základní neodkladná resuscitace a automatizovaná externí defibrilace (Česká resuscitační rada, 2010)

25

1.12 Kardiopulmonální resuscitace u dětí Jednotný postup kardiopulmonální resuscitace u dítěte postiženého náhlou zástavou oběhu v souladu s aktuálními doporučenými postupy Evropské rady pro resuscitaci doporučuje (obr č. 6): „KPR má přednost před tísňovým voláním, tzn., že zachránce nejprve zahájí resuscitační postup (cca 1 minutu) a poté volá na tísňovou linku 155; po nahlášení situace na tísňovou linku pokračuje v KPR do příjezdu ZZS.“ (Předlékařská první pomoc do škol, 2012) Postup při KPR u dětí je podobný s postupem KPR u dospělých s některými specifiky: -

provést kontrolu vědomí dítěte,

-

v případě nulové reakce na zevní podněty:

-

zavoláme o pomoc okolí,



v případě

dostupnosti

AED

pověříme

někoho

jeho

donesením

a postupujeme tak, jak bylo uvedeno v kap. 1.9, -

otočíme dítě šetrně na záda,

-

zprůchodníme jeho dýchací cesty záklonem hlavy (u dětí do 1 roku

pouze mírný záklon hlavy) a přizdvihnutím brady a zhodnotíme kvalitu dýchání; 

pokud dýchá, otočíme postiženého do zotavovací polohy, sledujeme

jeho stav vědomí a dýchání a voláme 155 nebo 112, -

v případě gaspingu nebo apnoe provedeme pět úvodních vdechů,

-

znovu zkontrolujeme stav vědomí a sledujeme známky života,

-

pokud dítě nejeví známky života, zahajujeme komprese hrudníku

v poměru 30:2 při frekvenci 100 - 120 stlačení za minutu, -

po jedné minutě resuscitace voláme ZZS a pokračujeme v resuscitaci

do převzetí dítěte ZZS. -

KPR

můžeme

ukončit

pouze

v kap. 1.8. (Česká resuscitační rada, 2010)

26

v případech

popsaných

Obr. č. 6: Základní neodkladná resuscitace dítěte (Česká resuscitační rada, 2010) 27

1.13 Kardiopulmonální resuscitace bez umělých vdechů KPR bez umělých vdechů (obr. č. 7) (nebo-li „hands only CPR“) je nejzákladnější metodou poskytnutí kardiopulmonální resuscitace. Spočívá pouze v kompresích hrudníku, což je dostatečné pro proudění krve cévním řečištěm. Toto řešení KPR je vhodné jak pro naprosté laiky neznalé zásad KPR s ventilací, tak i pro vyškolené zachránce, kteří nechtějí poskytovat umělé vdechy z hygienicko-estetických důvodů. Samotná resuscitace bez umělých vdechů se skládá pouze z kompresí hrudníku ve frekvenci 100 – 120 stlačení za minutu do hloubky 5 – 6 cm u dospělého a 1/3 těla u dětí.

Obr. č. 7: Kardiopulmonální (European resuscitation council, 2010)

resuscitace

28

bez

umělých

vdechů

2

Cíle a úkoly práce

2.1

Cíl práce

1.

Zjistit

stav

znalostí

o

kardiopulmonální

resuscitaci

a použití

automatizovaného externího defibrilátoru u učitelů základních škol ve Vyškově 2.

Zjistit vliv věku a doby od posledního školení na znalosti první pomoci, kardiopulmonální

resuscitace

a

externího defibrilátoru

29

znalost

použití

automatizovaného

2.2

Výzkumné otázky

1.

Má věk učitelů vliv na znalosti první pomoci a kardiopulmonální resuscitace?

2.

Má věk učitelů vliv na znalost použití automatizovaného externího defibrilátoru?

3.

Má doba uplynulá od posledního školení učitelů v první pomoci vliv na znalosti první pomoci a kardiopulmonální resuscitace?

4.

Má doba uplynulá od posledního školení učitelů v první pomoci vliv na znalost použití automatizovaného externího defibrilátoru?

30

2.3

Úkoly práce

Pro dosažení cíle jsme naplánovali následující úkoly práce: 1.

Prostudovat literaturu zabývající se danou problematikou

2.

Oslovit ředitele škol s žádostí o spolupráci při předložení dotazníků učitelům na jejich školách

3.

Sestavit vědomostní dotazník

4.

Realizovat sběr dat

5.

Statistickými metodami vyhodnotit získaná data

6.

Ze získaných informací vyvolat diskuzi a následně vyvodit závěry

.

31

3

Metodika práce

3.1

Charakteristika výzkumného souboru Respondenty jsou výhradně učitelé základních škol ve Vyškově, konkrétně

působící na nižším stupni Gymnázia Vyškov, ZŠ Morávkova, ZŠ Nádražní 5, ZŠ Purkyňova a ZŠ Tyršova 4. Bylo rozdáno 166 dotazníků v pěti školách, z nichž se nám vrátilo 107 vyplněných. Návratnost dotazníků byla tedy 64,45%, což je výrazně vyšší návratnost, než je běžná u tištěných forem dotazníků. Jako příčinu tohoto pozitivního jevu lze označit osobní kontakt a domluvu s řediteli i některými učiteli. Z důvodu zmatečného a neúplného vyplnění jsme museli vyřadit tři vyplněné dotazníky. Zpracováváme tedy v konečné fázi 104 odpovědních archů. Počet respondentů je zobrazen v grafu na obr. č. 8.

Rozdělení souboru respondentů podle účasti z jednotlivých vyškovských škol Počet respondentů

40 30 20 10 0

Počet respondentů

Gymnáziu m Komenské ho

ZŠ Purkyňova

ZŠ Tyršova 4

ZŠ Nádražní

ZŠ Morávkov a

11

23

22

29

19

Obr. č. 8: Rozdělení souboru respondentů

Podle údajů vyplněných v dotazníku jsme zjistili, že většina respondentů jsou

ženy

(77%),

věkové

rozmezí

osob

ve

výzkumném

souboru

je v 25 – 57 let - zobrazeno v grafu (obr. č. 9), jejich průměrný věk je 40,2 roku. Doba od posledního školení se pohybuje od méně než jednoho roku do více než pěti let (viz. obr. č. 10).

32

Počet respondentů ve věkových skupinách 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

25 - 35 let

36 - 46 let

47 - 57 let

34

41

29

Počet respondentů ve věkových skupinách

Obr. č. 9: Počet respondentů rozdělený dle věkových skupin

Počet respondentů ve skupinách dle doby od posledního školení 60 50 40 30 20 10 0 Počet respondentů ve skupině

Méně, než 2 roky

2 - 4 roky

Více než 4 roky

44

55

5

Obr. č. 10: Počet respondentů rozdělený dle uplynulé doby od posledního školení

3.2

Tvorba dotazníku a organizování práce Při tvorbě testového dotazníku jsme zvolili otázky, jež se dají rozdělit

na dvě části. První část obsahuje dotazy na znalost KPR a použití AED, ve druhé

33

části jsou otázky identifikační, zaměřené na zjištění informací o testovaných osobách. První část dotazníku se skládala z uzavřených otázek, kdy odpovídající zvolili jednu správnou odpověď ze tří možných. V této části testu byla na každou otázku pouze jedna správná odpověď. Ve druhé části byly otázky otevřené i uzavřené. Otázky v dotazníku jsme se snažili položit co nejsrozumitelněji tak, aby mohl odpovídat i naprostý laik. Z tohoto důvodu nejsou v dotazníku žádné

zkratky,

které

by

mohly

respondenty

zmást.

Dotazník

jsme

před realizováním výzkumu rozdali malé skupince učitelů Gymnázia Vyškov a na základě jejich připomínek a konzultace s vedoucí práce jsme vytvořili finální verzi. Předání

dotazníku

respondentům

bylo

provedeno

v dubnu

roku 2012 předložením testu ředitelům jednotlivých škol. Ti následně dotazníky rozdali mezi učitele a po týdnu je vybrali zpět.

3.3

Použité metody získání a zpracování dat Při zpracování dat jsme použili program „Statistica“, jehož výhodou

je přehlednost při ručním zadávání výsledků do databáze a snadné převedení logickou funkcí na číselné vyjádření dat, se kterými se lépe pracuje. Po exportování databáze dat ze Statisticy byl použit tabulkový procesor Microsoft Excel, v němž se snadno vyjadřují grafická zobrazení výsledků. Ke zpracování dat a určení závislosti věku učitelů, doby od jejich posledního školení na vědomostní znalosti a znalost použití AED byla použita statistická

metoda

testu

nezávislosti

v kombinační

tabulce

neboli „chí kvadrát test“. Výsledek „chí kvadrát testu“ je určen kritickou hodnotou, která závisí na hladině významnosti (která je nejčastěji volena 5%) a stupních volnosti. Stupně volnosti zjistíme podle vzorce v = (m - 1) * (n - 1), kde m je počet sloupců v kombinační tabulce a n je počet řádků. Pro výpočet testového kritéria,

34

sestrojíme identickou tabulku, ve které budou zobrazeny teoretické četnosti, které by nastaly v případě absolutní nezávislosti dvou sledovaných jevů. (Seger, Hindels, 1995) Teoretické četnosti jsou určeny vztahem:

, kde ni je celkový

součet v i-tém sloupci a nj je součet v j-tém řádku a n je součet všech prvků v tabulce. Testové kritérium vypočítáme dle vztahu teoretických a reálných četností (Seger, Hindels, 1995): ∑

∑

(

)

Pro usnadnění výpočtů jsem se svolením Mgr. Jiřího Neubauera, Ph.D. použil algoritmus v Excelu, jehož je autorem, který po zadání potřebných dat sám vyhodnotí testové kritérium, kritickou hodnotu a určí statistikou závislost.

35

4

Výsledky a diskuze V této kapitole představujeme výsledky získané z vyhodnocených

dotazníků. Nejdříve budeme prezentovat výsledky odpovědí na jednotlivé otázky obsažené v dotazníku. Dále bude prezentována celková úspěšnost odpovědí souboru respondentů, úspěšnost odpovědí a znalosti použití AED respondentů rozdělených dle věku a doby uplynulé od posledního školení.

4.1

Výsledky testového dotazníku

1. zadání otázky: Stojíte před školou a náhle zpozorujete, jak žena před vámi padá na zem. Přiběhnete k ní, ujistíte se, že vám ani jí nehrozí žádné nebezpečí a postupujete následovně. Správnou odpověď (možnost b) vybralo

72 respondentů.

Chybně odpovědělo

34 respondentů.

Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 11) a tabulce (tab. 1)

1. otázka 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Všichni respondenti

Správně

Chybně

69,23%

30,77%

Obr. č 11: Úspěšnost odpovědí respondentů na 1. otázku

36

Tab. 1: Odpovědi na 1. otázku Odpovědi Správně Chybně 32 72

Rozsah Všichni respondenti

Celkem 104

2. zadání otázky: Následně? (navazuje na 1. otázku) Správnou odpověď (možnost b) vybralo

62 respondentů.


42 respondentů.


2. otázka 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Všichni respondenti

Správně

Chybně

59,62%

40,38%

Obr. č 12: Úspěšnost odpovědí respondentů na 2. otázku Tab. 2: Odpovědi na 2. otázku


Odpovědi Správně Chybně 42 62

Celkem 104

3. zadání otázky: Pokud pozorujete u ženy lapavé dechy (tzn. gasping), provedete? Správnou odpověď (možnost a) vybralo

20 respondentů.


84 respondentů.

37


3. otázka 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Všichni respondenti

Správně

Chybně

19,23%

80,77%



Správně 20

Odpovědi Chybně 84

Celkem 104

4. zadání otázky: Kardiopulmonální resuscitaci provádíte v poměru? Správnou odpověď (možnost c) vybralo

39 respondentů.


65 respondentů.

38


4. otázka 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% Všichni respondenti

Správně

Chybně

37,50%

62,50%




Celkem 104

5. zadání otázky: Umělé vdechy při resuscitaci Správnou odpověď (možnost c) vybralo

60 respondentů.


44 respondentů.



Správně

Chybně

57,69%

42,31%

Obr. č 15: Úspěšnost odpovědí respondentů na 5. otázku 39

Tab. 5: Odpovědi na 5. otázku


Správně 60


Celkem 104

6. zadání otázky: V kardiopulmonální resuscitaci již dále nepokračujete v případě Správnou odpověď (možnost c) vybralo

75 respondentů.


29 respondentů.



Správně

Chybně

72,12%

27,88%



Správně 75

40


Celkem 104

7. zadání otázky: V případě, kdy je poblíž automatický externí defibrilátor, pověříte dalšího člověka, aby pro něj zašel, a vy pokračujete v kardiopulmonální resuscitaci. Při nepřestávající kardiopulmonální resuscitaci druhá osoba přiloží elektrody na postiženého. Automatizovaný externí defibrilátor vyhodnotí situaci a doporučí výboj. Po výboji postupujete následovně? Správnou odpověď (možnost b) vybralo

36 respondentů.


68 respondentů.

41



Správně

Chybně

34,62%

65,38%



Správně 36


Celkem 104

8. zadání otázky: Náhle vás upozorní žák, že jeho spolužák (předpokládáme dítě do 15 let) leží na chodbě a nehýbe se. Co uděláte? Správnou odpověď (možnost b) vybralo

41 respondentů.


63 respondentů.

42



Správně

Chybně

39,42%

60,58%




Celkem 104

9. zadání otázky: Dýchací cesty uvolňujete u dětí Správnou odpověď (možnost b) vybralo

74 respondentů.


30 respondentů.


9. otázka 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% Všichni respondenti

Správně

Chybně

71,15%

28,85%

Obr. č 19: Úspěšnost odpovědí respondentů na 9. otázku 43

Tab. 9: Odpovědi na 9. otázku



Celkem 104

10. zadání otázky: Automatizovaný externí defibrilátor u dětí smíte použit? Správnou odpověď (možnost b) vybralo

27 respondentů.


77 respondentů.



Správně

Chybně

25,96%

74,04%




44

Celkem 104

Otázka proškolení (znalosti) v použití AED: Byl(a) jste proškolen(a) v použití automatizovaného externího defibrilátoru? Odpověď ano vybralo

18 respondentů.

Odpověď ano vybralo

86 respondentů.


Proškolení v použití AED 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Všichni respondenti

Ano

Ne

17,31%

82,69%

Obr. č 21: Odpovědi respondentů na otázku proškolení v použití AED Tab. 11: Odpovědi na otázku proškolení v použití AED


Ano 18

Odpovědi Ne 68

Celkem 104

4.1.1 Výsledky rozdělené dle věkových skupin respondentů Respondenti rozdělení do tří skupin (obr. č. 9) odpověděli na otázky: 1.

skupina - 25 – 35 let z celkem 340 odpovědí

172 správně 168 chybně

2.



3.



45

Výsledky si můžeme prohlédnout v grafu (obr. č. 22) a tabulkách (tab. 12 a 13).

Úspěšnost odpovědí na všechny otázky testu všech respondentů s přihlédnutím k jejich věkovému rozvrstvení 54,00% 52,00% 50,00% 48,00% 46,00% 44,00% 42,00%

25 - 35 let

36 - 46 let

47 - 57 let

Správně

50,59%

48,29%

46,90%

Chybně

49,41%

51,71%

53,10%

Obr. č 22: Úspěšnost odpovědí v celém zkoumaném souboru respondentů dle věkového rozvrstvení Tab. 12: Procentuální vyjádření úspěšnosti odpovědí souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení

Věková skupina 25 - 35 let 36 - 46 let 47 - 57 let

Úspěšnost odpovědí (v %) Chybně Správně 49,41% 50,59% 51,71% 48,29% 53,10% 46,90%

Tab. 13: Odpovědi souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení


Odpovědi (počet) Správně Chybně Celkem 168 340 172 212 410 198 154 290 136

46

4.1.2 Výsledky rozdělené dle doby od posledního školení respondentů Respondenti, rozdělení do tří skupin podle doby roků do jejich posledního školení, (obr. č. 10) odpověděli na otázky: 1.

skupina – méně než 2 roky celkem 440 odpovědí

2.

200 chybně

243 správně

307 chybně

23 správně

27 chybně

skupina – 2 – 4 roky celkem 550 odpovědí

3.

240 správně

skupina – více než 4 roky celkem 50 odpovědí

Výsledky si můžeme prohlédnout v grafu (obr. č. 23) a tabulkách (tab. 14 a 15).

Úspěšnost odpovědí respondentů v závislosti na době, uplynulé od posledního školení 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

Méně než 2 roky

2 - 4 roky

Více než 4 roky

Správně

54,55%

44,18%

46,00%

Chybně

45,45%

55,82%

54,00%

Obr. č 23: Úspěšnost odpovědí v celém zkoumaném souboru respondentů dle doby od posledního školení

47

Tab. 14: Procentuální vyjádření odpovědí souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení Úspěšnost odpovědí (v %) Doba od posledního školení méně než 2 roky 2 - 4 roky Více, než 4 roky

Správně Chybně 54,55% 45,45% 44,18% 55,82% 46,00% 54,00%

Tab. 15: Odpovědi souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení Odpovědi (počet) Doba od posledního školení Méně než 2 roky 2 - 4 roky Více let

Správně 240 243 23

Chybně 200 307 27

Celkem 440 550 50

4.1.3 Výsledky znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru rozdělené dle věkových skupin respondentů Respondenti byli rozděleni do tří skupin podle jejich věku (obr. č. 9) a jejich odpovědi byly následující: 1.

skupina - 25 – 35 let

Znalost použití AED

Ano 9 Ne 34

2.



Ano 7 Ne 39

3.



Ano 2 Ne 27

48

Grafické znázornění odpovědí (obr č. 23) a tabulkách (tab. 16 a 17) :

Znalost respondentů použití AED s přihlédnutím k jejich věkovému rozvrstvení 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00%

25 - 35 let

36 - 46 let

47 - 57 let

Ano

26,47%

17,07%

6,90%

Ne

73,53%

82,93%

93,10%

Obr. č 24: Znalost respondentů použití AED s přihlédnutím k jejich věkovému rozvrstvení Tab. 16: Procentuální vyjádření odpovědi souboru respondentů na otázku znalosti AED dle věkového rozvrstvení


Odpověď (v %) Ne Ano 26,47% 73,53% 17,07% 82,93% 6,90% 93,10%

Tab. 17: Odpověď souboru respondentů na otázku znalosti použití AED dle věkového rozvrstvení


Odpověď (počet) Ne Celkem Ano 25 34 9 34 41 7 27 29 2

49

4.1.4 Výsledky znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru rozdělené dle doby od posledního školení respondentů Respondenti byli rozděleni do tří skupin podle jejich věku (obr. č. 9) a jejich odpovědi byly následující: 1.

skupina – méně než 2 roky

Znalost použití AED Ano 18

Ne 26

2.

skupina – 2 – 4 roky


Ne 55

3.

skupina – více než 4 roky


Ne 5

Grafické znázornění odpovědí (obr č. 24) a tabulkách (tab. 18 a 19):

Znalost respondentů v použití AED dle doby od posledního školení 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

Méně než 2 roky

2 - 4 roky

4 a více let

Ano

40,91%

0,00%

0,00%

Ne

59,09%

100,00%

100,00%

Obr. č 25: Znalost respondentů v použití AED rozdělené dle doby od posledního školení

50

Tab. č. 18: Procentuální vyjádření odpovědi souboru respondentů na otázku znalosti AED dle doby od posledního školení Proškolení (v %) Doba od posledního školení Ne Ano méně, než 2 roky 40,91% 59,09% 2 - 4 roky 0,00% 100,00% Více, než 4 roky 0,00% 100,00% Tab. č. 19: Odpověď souboru respondentů na otázku znalosti použití AED dle doby od posledního školení Proškoleni (počet) Doba od posledního školení méně, než 2 roky 2 - 4 roky Více, než 4 roky

4.2

Ano 18 0 0

Ne 26 55 5

Celkem 44 55 5

Diskuze k získaným výsledkům V celém dotazníku byla velmi vysoká proměnlivost úspěšnosti odpovědí

na dané otázky. Nejhůře z tohoto pohledu dopadla otázka č. 3, která je zaměřena na problematiku lapavých dechů, což lze hodnotit jako alarmující neznalost, která může

výrazně

ovlivnit

další

rozšířenou

resuscitaci

a

následnou

poresuscitační péči ve zdravotnickém zařízení. Je důležité rozeznávat rozdíl mezi spontánní, dostatečnou ventilací a lapavými dechy. Podobně malá úspěšnost byla identifikována u otázky č. 10, což vzhledem k profesi dotazovaných naznačuje neznalost problematiky, která s výkonem pedagogické profese souvisí. Vzhledem k neustálému dozoru nad skupinou dětí by měl kantor znát možnost využití AED a vědět, zda jej smí použít. Správnou frekvenci a poměr stlačení a uvolnění při KPR zná necelých 40% pedagogů, což není také uspokojivý výsledek. Správný poměr vede k efektivnímu nasávání a vypuzování krve ze síní a komor srdce, což zajišťuje alespoň minimální prokrvení životně důležitých orgánů, jako jsou mozek a srdce. 51

Vysoké procento úspěšnosti bylo identifikováno u otázek či modelových situací č. 1, 6, 9. Pohybovala se přibližně na 70%. Většina pedagogů umí správně vyhodnotit

u náhlého

kolapsu

stav

vědomí.

Ví,

kdy

nemají

dále v KPR pokračovat, paradoxem ovšem je, že vzhledem k nízké úspěšnosti již výše uvedené otázky č. 3 neví, kdy proces KPR zahájit v případě gaspingu, což je

jedna

ze

známek

náhlé

zástavy

oběhu.

Pozitivním

jevem

je též, že pedagogové v případě kolapsu u dětí umí správně uvolnit dýchací cesty. Na základě neuspokojivého výsledku otázek souvisejících s AED (kap 4.1) a celkové nízké úspěšnosti znalostí KPR u respondentů bych doporučoval častější školení učitelů základních škol ve Vyškově. Někteří z nich by svými postupy v KPR mohli postiženým více ublížit, než pomoci. Navrhoval bych tedy povinné školení všech pedagogů v intervalu maximálně dvou let. Výstupem dotazníkového šetření bylo zjištění statistické závislosti vědomostí na věku, vědomostí na znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru, dále pak statistické závislosti vědomostí na době, uplynulé od posledního školení a znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru na době, uplynulé od posledního školení. Pro zjištění statistických závislostí jsme použili „chí kvadrant test“, jež vyhodnocuje závislost mezi jednotlivými daty. Statistickou významnost jsme zachytili na 5%.

1.

výzkumná otázka:

Má věk učitelů vliv na znalosti první pomoci a kardiopulmonální resuscitace? Při rozdělení učitelů do tří rovnoměrných věkových skupin (25 – 35 let, 36 – 46let, 47 – 57 let) jsme pozorovali rozdíly v úspěšnosti odpovědí na jednotlivé

otázky.

Rozdíl

ve skupinách

byl

i

v celkové

úspěšnosti

odpovědí na všechny otázky v rámci souboru respondentů. Rozdíly mezi výsledky

52

však byly minimální a na základě „chí kvadrát testu“ jsme je vyhodnotili jako statisticky nevýznamné. Věk učitelů nemá vliv na znalosti první pomoci a kardiopulmonální resuscitace.

2.

výzkumná otázka:

Má věk učitelů vliv na znalost použití automatizovaného externího defibrilátoru? V tomto případě jsme učitele měli rozdělené dle věku stejně jako u první výzkumné otázky. Podle dat získaných z otázky na proškolení respondentů v použití automatizovaného externího defibrilátoru jsme určovali statistickou závislost věku respondentů na jejich znalostech. Vyskytly se opět drobné rozdíly v odpovědích

jednotlivých

skupin,

nicméně statistická

závislost

podle „chí kvadrát testu“ vyšla negativně. Věk učitelů nemá vliv na znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru.

3.

výzkumná otázka

Má doba uplynulá od posledního školení učitelů v první pomoci vliv na znalosti první pomoci a kardiopulmonální resuscitace? Respondenti byli rozděleni do tří skupin podle doby uplynulé od jejich posledního školení v první pomoci. V první skupině byli respondenti, kteří byli proškoleni před méně než dvěma roky. Ve druhé skupině byli zastoupeni učitelé, jejichž doba od posledního školení byla mezi dvěma až čtyřmi roky. Do třetí skupiny spadali učitelé, jež byli školeni v první pomoci před čtyřmi a více lety.

53

Rozdíl úspěšnosti odpovědí na otázky mezi jednotlivými skupinami je na první pohled viditelný. První skupina respondentů měla úspěšnost odpovědí na všechny otázky 61,11%, druhá skupina 49,70% a třetí skupina pouze 38,97%. Po provedení „chí kvadrát testu“ jsme zjistili statistickou významnost těchto dat a na základě této významnosti Doba uplynulá od posledního školení učitelů v první pomoci má vliv na znalosti první pomoci a kardiopulmonální resuscitace.

4.

výzkumná otázka:

Má doba uplynulá od posledního školení učitelů v první pomoci vliv na znalost použití automatizovaného externího defibrilátoru?

Respondenti, rozdělení do tří skupin podle doby uplynulé od posledního školení, odpovídali na znalost použití AED. V první skupině bylo v použití AED proškoleno 40,91% respondentů, ve druhé a třetí skupině nebyl proškolen nikdo. Zde je na první pohled zřetelný jev, kdy učitelé školení před více než dvěma roky nepodstoupili proškolení v použití AED. Ve statistickém „chí kvadrát testu“ se tato absence znalosti použití AED také projevila. Statistická závislost doby uplynulé od posledního školení na znalosti použití AED tedy existuje. Doba uplynulá od posledního školení učitelů v první pomoci má vliv na znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru.

54

5

Shrnutí a závěr

5.1

Shrnutí V bakalářské práci jsme stanovili cíle, kterých bylo plně dosaženo. V první části jsou vymezené základní pojmy dané problematiky s využitím

citovaných literárních zdrojů. Dále jsou popsány jednotlivé vztahy v postupech první pomoci, kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru. Ve druhé části bakalářské práce byly výzkumné otázky a cíle práce Třetí část je zaměřena na samotné výzkumné dotazníkové šetření, které zjišťuje úroveň znalostí první pomoci, kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru u učitelů na základních školách ve Vyškově. Výsledky jsou přehledně graficky zpracovány a srovnány s cíli práce.

5.2

Závěry

Závěr pro teorii: Když se v širších souvislostech zahledíme do našeho výzkumu, tak zde můžeme vidět právě pedagogy, kteří mají obrovskou zodpovědnost jak za děti předškolního věku a děti na základních školách a tak i dospívající mládež. Tato zodpovědnost ovšem nespočívá pouze v morálním, vychovatelském a přímém pedagogickém poslání, ale také v zodpovědnosti přímého dohledu nad jejich zdravím. Proto můžeme říci, že výsledky naší práce jsou spíše znepokojivé, když si představíme, kolik dětí má jeden pedagog denně na starost.

Závěr pro praxi: Při předávání dotazníků i při jejich sesbírání jsme ředitelům nabídli možnost donést po výzkumu test i se správnými odpověďmi. Tento záměr se setkal s ohlasem u ředitelů dvou škol, kterým se možnost částečného

55

sebevzdělání učitelů formou konfrontace se správnými odpověďmi líbil. V tomto přístupu vidíme velké pozitivum, protože jsme vzbudili zájem části pedagogů o hlubší porozumění problematiky první pomoci, kardiopulmonální resuscitace a použití AED. Ředitelům dále doporučíme projekt Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě, což je „projekt Masarykovy univerzity, Fakulty sportovních studií, který je zaměřen na zvýšení kompetencí, dostupnosti, kvality a atraktivity dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků“. (Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě, 2010) Zde se mohou zájemci naučit novým věcem či si prohloubit vědomosti za pomoci seminářů, prezenčních i e-lerningových kurzů, za které dostanou osvědčení díky akreditaci MŠMT. (Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě, 2010) Dalším přínosem je možnost využít výsledky této práce k porovnání znalostí kardiopulmonální resuscitace a použití AED u skupiny učitelů v jiných lokacích či na středních školách nebo dotazníkový test opakovat v budoucnu a na základě

výsledků srovnat

úroveň

intervalu a v závislosti na proškolení učitelů.

56

znalostí

měnící

se

v časovém

Seznam použité literatury BERÁNKOVÁ, M., FLEKOVÁ A., HOLZHAUSEROVÁ, B. První pomoc pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. 199 s. ISBN 80-86073-99-8. BYDŽOVSKÝ, J. Akutní stavy v kontextu. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008, 450 s. ISBN 978-807-2548-156. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 76 s. ISBN 80-247-0680-0. DOBIÁŠ, V. Urgentní zdravotní péče. 1. České vyd. Přeložila ŠKROBÁNKOVÁ, J. Bratislava: Osveta spol. s.r.o., 2006. 178 s. ISBN 80-8063-258-8. DOBIÁŠ, V. Prednemocničná urgentná medicína. 1. vyd. Martin: Osveta, 2007, 381 s. ISBN 978-808-0632-557. DVOŘÁČEK, I., HRABOVSKÝ, J. První pomoc. Praha: Avicentrum, zdravotnické nakladatelství, 1989. 176 s. ISBN FOLCH, G. Biblioteca de Salud. Primeros auxilios.1. vydání. Barcelona: Ars Medica, 2006. 294 s. PETRŽELA, M. První pomoc pro každého. Praha: Grada Publishing, 2007. 80 s. ISBN 978-80-247-2246-7. POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc. Praha: Galén, 2005. ISBN 80-7262-214-5. SEGER, J., HINDLS, R. Statistické metody v tržním hospodářství. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-7187-058-7. SRNSKÝ, P. a kol. Standardy první pomoci. Praha: Český červený kříž. 2002.

57

Zdroje online 155ka.cz: Život na prvním místě. TUZAR, P. 155ka.cz [online]. 29. 05. 2011 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.155ka.cz/clanek/228-dnes-byla-slavnostne-otevrenastanice-prvni-pomoci-na-hracholuskach/ ABERLOVÁ, M., ŠENKOVÁ, H. Řízená hypotermie po KPCR. XVII. výroční sjezd České kardiologické společnosti [online]. 13-4-2012 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: http://www.cksonline.cz/17-vyrocni-sjezdcks/sjezd.php?p=read_abstrakt_program&idabstrakta=354 Česká resuscitační rada: Základní neodkladná resuscitace [online]. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.resuscitace.cz/?page_id=42 CPR with AED. In: ERC European resuscitaton council [online]. Belgie, 1. 10. 2010, 15. 9. 2011 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: https://www.erc.edu/index.php/docLibrary/en/viewDoc/1732/3/ FRANĚK, O. ABC versus CAB při neodkladné resuscitaci. Zachrannasluzba.cz [online]. 2005, 28. 7. 2005 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/kpcr/0507_abccab.htm FRANĚK, O. Časná defibrilace - otázka života a smrti. Zachrannasluzba.cz [online]. 2000 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/o020413.htm FRANĚK, O. O resuscitaci. Zachrannasluzba.cz [online]. 2011, 31. 1. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.zachrannasluzba.cz/prvnipomoc/resuscitace.html Jak volat záchrannou službu. Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje [online]. 2007 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.zzskhk.cz/jak-volat-zachrannou-sluzbu.html

58

Letecká záchranná služba Ostrava - Kryštof 05. Územní středisko záchranné služby Moravskoslezského kraje [online]. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.uszsmsk.cz/Default.aspx?subhref=LZS Na hřišti i ve vodě být s dětmi vždy v pohodě [online]. 2010 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/ Neokladná

resuscitace.

2012 [cit. 2012-04-20].

Předlékařská Dostupné

z:

první

pomoc

do

škol

[online].

http://ppp.zshk.cz/vyuka/neodkladna-

resuscitace.aspx Practicus: odborný časopis praktických lékařů. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2011, roč. 2011, č. 1. ISSN 1213-8711. Dostupné z: http://web.practicus.eu/sites/cz/Archive/Practicus2011-01.pdf ŠEBLOVÁ, J. Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP). ČESKÁ LÉKAŘSKÁ SPOLEČNOST J. E. PURKYNĚ: SPOLEČNOSTI URGENTNÍ MEDICÍNY A MEDICÍNY KATASTROF. Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof [online]. 10. 05. 2011, 21. 4. 2007 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2011_tapp.pdf Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, o neposkytnutí první pomoci, [online]. [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: . ISSN 1211-1244. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, o neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, [online]. [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: . ISSN 1211-1244.

59

Seznam použitých zkratek AED

automatizovaný externí defibrilátor

ALS

advanced life support

BLS

basic life support

KPR

kardiopulmonální resuscitace

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

NZD

náhlá zástava dechu

NZO

náhlá zástava oběhu

TANR

telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace

TAPP

telefonicky asistovaná první pomoc

Seznam použitých tabulek tab. 1:

Odpovědi na 1. otázku

tab. 2:


tab. 3:


tab. 4:


tab. 5:


tab. 6:


tab. 7:


tab. 8:


tab. 9:


tab. 10:


tab. 11:

Odpovědi na otázku proškolení v použití AED

tab. 12:

Procentuální vyjádření úspěšnosti odpovědí souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení

tab. 13:

Odpovědi souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení

tab. 14:

Procentuální vyjádření odpovědí souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení

tab. 15:

Odpovědi souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení

tab. 16:

Procentuální vyjádření odpovědi souboru respondentů na otázku znalosti AED dle věkového rozvrstvení

tab. 17:

Odpověď souboru respondentů na otázku znalosti použití AED dle věkového rozvrstvení

tab. 18:

Procentuální vyjádření odpovědi souboru respondentů na otázku znalosti AED dle doby od posledního školení

tab. 19:

Odpověď souboru respondentů na otázku znalosti použití AED dle doby od posledního školení

Seznam použitých obrázků obr. č. 1:

Rautekova zotavovací poloha – první fáze

obr. č. 2:

Rautekova zotavovací poloha – druhá fáze

obr. č. 3:

Rautekova zotavovací poloha – třetí fáze

obr. č. 4:

Rautekova zotavovací poloha – čtvrtá fáze

obr. č. 5:

Základní neodkladná resuscitace a automatizovaná externí defibrilace

obr. č. 6:

Základní neodkladná resuscitace dítěte

obr. č. 7:

Kardiopulmonální resuscitace bez umělých vdechů

obr. č. 8:

Rozdělení souboru respondentů

obr. č. 9:

Počet respondentů rozdělený dle věkových skupin

obr. č. 10:

Počet respondentů rozdělený dle uplynulé doby od posledního školení

obr. č. 11:

Úspěšnost odpovědí respondentů na 1. otázku

obr. č. 12:


obr. č. 13:


obr. č. 14:


obr. č. 15:


obr. č. 16:


obr. č. 17:


obr. č. 18:


obr. č. 19:


obr. č. 20:


obr. č. 21:

Odpovědi respondentů na otázku proškolení v použití AED

obr. č. 22:

Úspěšnost odpovědí v celém zkoumaném souboru respondentů dle věkového rozvrstvení

obr. č. 23:

Úspěšnost odpovědí v celém zkoumaném souboru respondentů dle doby od posledního školení

obr. č. 24:

Znalost respondentů použití AED s přihlédnutím k jejich věkovému rozvrstvení

obr. č. 25:

Znalost respondentů v použití AED rozdělené dle doby od posledního školení

Seznam příloh Příloha 1: Vědomostní dotazník Příloha 2: Žádost o provedení výzkumu k bakalářské práci

Příloha 1

DOTAZNÍK

Znalost kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru učiteli základních škol ve Vyškově

Vážená paní učitelko, vážený pane učiteli, jmenuji se Michal Šafařík a jsem studentem Masarykovy univerzity v Brně na Fakultě sportovních studií. V současné době shromažďuji informace potřebné ke zpracování mé bakalářské práce na téma: „Znalost kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru učiteli základních škol ve Vyškově“. Rovněž Vaše škola je do uvedeného výzkumu zařazena, a proto se na Vás obracím s žádostí o pomoc při sběru potřebných dat. U každé otázky je správná pouze jedna odpověď, kterou, prosím, označte zakroužkováním písmene a, b nebo c. U dvou otázek, č. 11 a 13, odpovězte vedle otázky. Dotazník je anonymní a slouží pouze ke zjištění informací pro mou výzkumnou práci. Vámi vyplněná data nebudou předána 3. osobě. Děkuji za Vaši spolupráci a Váš čas.

Michal Šafařík Email: [email protected] Tel.: 774 879 388 Duben 2012

Otázky: 1, Stojíte před školou a náhle zpozorujete, jak žena před vámi padá na zem. Přiběhnete k ní, ujistíte se, že vám ani jí nehrozí žádné nebezpečí a postupujete následovně: a, Ženu přikryjete, čímž zamezíte podchlazení, vypodložíte jí hlavu a snažíte se zajistit více zachránců. b, Zkontrolujete ženiny reakce oslovením a zatřesením za rameno. c, Uložíte ženu do zotavovací polohy. 2, Následně: a, Voláte pomoc a začínáte s kompresemi hrudníku o 30 stlačeních. b, Voláte pomoc z okolí a uvolníte postižené dýchací cesty. c, Zkontrolujete tep na krku či zápěstí a provádíte komprese hrudníku o 30 stlačeních. 3, Pokud pozorujete u ženy lapavé dechy (tzn. gasping), provedeme: a, Voláte 155 nebo 112 a zahájíte resuscitaci. b, Otočíte ženu do stabilizované polohy, voláte 155 nebo 112 a stále kontrolujete dýchání. c, Zahájíte resuscitaci a po první minutě voláte Zdravotnickou záchrannou službu. 4, Kardiopulmonální resuscitaci provádíte v poměru: a, 30:2 70/min., stlačení a uvolněním 1:1. b, 30:2 70/min., stlačení a uvolněním 1:2. c, 30:2 100/min., stlačení a uvolněním 1:1.

5, Umělé vdechy při resuscitaci: a, Provádíte vždy povinně. b, Smí provést pouze odborný lékařský personál v individuálních případech. c, Nemusíte provádět, z důvodu neznalosti či hygienicko-estetických zábran, tzn. při možnosti přenosu infekčních onemocnění, respektive při neochotě provádět umělé vdechy postiženému. 6, V kardiopulmonální resuscitaci již dále nepokračujete v případě: a, Příjezdu zdravotnické záchranné služby. b, Převzetí postiženého zdravotnickou záchrannou službou nebo při projevech života. c,

Zjištění

déle

trvající

cyanózy

(tzn.

zmodrání

kůže

postiženého),

popřípadě při zjištění smrti Vámi. 7, V případě, kdy je poblíž automatizovaný externí defibrilátor, pověříte dalšího člověka, aby pro něj zašel, a vy pokračujete v kardiopulmonální resuscitaci. Při nepřestávající kardiopulmonální resuscitaci druhá osoba přiloží elektrody na postiženého. Automatizovaný externí defibrilátor vyhodnotí situaci a doporučí výboj. Po výboji postupujete následovně: a,

Sundáte

elektrody

a

pokračujete

v kardiopulmonální

resuscitaci,

dokud postižený neprojeví známky života nebo nepřijede kvalifikovaná pomoc. b, Okamžitě pokračujete v kardiopulmonální resuscitaci, dokud postižený neprojeví známky života nebo si ho nepřevezme zdravotnická záchranná služba. c, Počkáte, a pokud automatizovaný externí defibrilátor doporučí další výboje, jdete vyhlížet zdravotnickou záchrannou službu. 8, Náhle vás upozorní žák, že jeho spolužák (předpokládáme dítě do 15 let) leží na chodbě a nehýbe se. Co uděláte? a, Okamžitě provedete pět úderů mezi lopatky nebo Heimlichův manévr. b, Jemně s ním zatřesete a zeptáte se, jestli je v pořádku. c, Jako první krok u dětí vždy voláme zdravotnickou záchrannou službu, poté pokračujeme v záchraně jako u dospělého.

9, Dýchací cesty uvolňujete u dětí: a, Předsunutím dolní čelisti. b, Záklonem hlavy a přizvednutím brady. c, Záklonem hlavy, zvednutím brady a pěti úvodními vdechy, které mohou odstranit případnou překážku v dýchacích cestách. 10, Automatizovaný externí defibrilátor u dětí smíte použit: a, Ano. b, Ne. c, Pouze pokud jste k tomu proškolen. 11, Váš věk: …………… 12, Pohlaví: a, Muž. b, Žena. 13, Škola, kde pracujete: …………………………….. 14, Délka vaší učitelské praxe: a, 0 – 5. b, 6 – 11. c, 11 – 16. d, 17 – 22. e, Více let. 15, Kdy jste naposledy absolvoval(a) školení o první pomoci: a, Méně než rok. b, 1 – 2 roky. c, 3 – 4 let. d, 5 a více let.

16, Byl(a) jste proškolen(a) v použití automatizovaného externího defibrilátoru: a, Ano b, Ne.

Příloha 2:

Michal Šafařík Email: [email protected] Tel.: 774 879 388 Tyršova 19, 682 01 Vyškov Ředitel / ředitelka …. jméno Adresa 682 01 Vyškov Vyškov 1. dubna 2012

Žádost o provedení výzkumu k bakalářské práci

Vážený pane řediteli / Vážená paní ředitelko, Jsem studentem Masarykovy univerzity, Fakulty sportovních studií a píši svou bakalářskou práci na téma: „Znalost kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru učiteli základních škol ve Vyškově“. V rámci této práce provádím formou dotazníkového šetření výzkum, zaměřený na znalosti učitelů základních škol v oblasti první pomoci a resuscitace. Tímto Vás žádám o souhlas s průzkumem na vaší škole. S pozdravem, Michal Šafařík

Resumé Tato bakalářská práce zjišťuje znalosti učitelů základních škol ve Vyškově o kardiopulmonální resuscitaci a použití AED. Práce je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. V teoretické části jsou obsaženy informace o první pomoci, kardiopulmonální resuscitaci a použití AED. Ve výzkumné části jsme sestavili dotazník, který byl vyplněn učiteli základních škol ve Vyškově. Na základě analýzy výsledků, jež jsme získali statistickou metodou, byly vyvozeny závěry.

Resume This bachelors thesis identifies the knowledge of elementary school teachers

in Vyskov

of cardiopullmonary

resuscitation

and

using

of AED. The work is divided into theoretical and research part. In the theoretical part there are provided information about the first aid, cardiopullmonary resuscitation and using of AED. In the research we have compiled a questionnaire which was filled with elementary school teachers in Vyskov. Based on the analysis of the results that we obtained statistical method, were conclusions mentioned.

Znalost kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru učiteli základních škol ve Vyškově

Recommend Documents