Česká kinantropologie 2014, vol. 18, no. 1, p. 43–52
ZMĚNA VNÍMANÉ SOCIÁLNÍ KOHEZE VE ŠKOLNÍCH TŘÍDÁCH PO ABSOLVOVÁNÍ KURSU AKTIVIT V PŘÍRODĚ CHANGE OF PERCEIVED SOCIAL COHESION IN SCHOOL CLASSES AFTER OUTDOOR COURSE EXPERIENCE LUCIE KALKUSOVÁ, LADISLAV VOMÁČKO Katedra sportů v přírodě Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze SOUHRN Cílem studie bylo ověřit změnu vnímané sociální koheze ve školních třídách po absolvování kursu aktivit v přírodě. Výzkumný soubor představovalo 47 žáků 6. třídy základní školy a 2.–4. ročníku střední školy účastnících se třídenního kursu aktivit v přírodě zaměřeného na rozvoj sociálních vztahů a spolupráce ve skupině. Úroveň vnímané sociální koheze byla stanovena na základě 2 sociometrických otázek a Dotazníku hodnocení soudržnosti skupiny, GCEQ (Group Cohesion Evaluation Questionnaire) zadávaného před začátkem a po skončení kursu aktivit v přírodě. Sociometrická data byla vyhodnocena pomocí indexu sociální soudržnosti, změna indexu byla hodnocena pomocí Cohenova d (δ) pro každou otázku zvlášť (δ = 0,14, resp. 0,71). Data z dotazníku GCEQ byla hodnocena Wilcoxonovým testem. Srovnáním výsledků pre-testu a post-testu Z –3,708 P < 0,001 jsme ověřili, že po absolvování kursu aktivit v přírodě došlo k signifikantní změně vnímané sociální koheze ve sledovaných třídách. Klíčová slova: aktivity v přírodě, vnímaná soudržnost skupiny, sociometrie, Dotazník GCEQ. ABSTRACT The aim of the study was to examine the change of perceived social cohesion in school classes after outdoor course experience. The research sample consisted of 47 students of 6th grade of primary school and 2nd – 4th grade of secondary school who took part in a three days outdoor course focused on the development of relationships and cooperation in the group. The level of perceived cohesion was set down by 2 sociometric questions and the Group Cohesion Evaluation Questionnaire which were submitted before and after the course. Sociometric data were analysed by the index of social cohesion. Its change was evaluated by Cohen d (δ) for each question separately (δ = 0,14, or 0,71). Group Cohesion Evaluation Questionnaire was analysed by Wilcoxon‘s test. By comparing the results of pre-test and post-test Z –3,708 P < 0,001 we realised that there was a significant change in perceived social cohesion after the outdoor course experience. Key words: outdoor activities, perceived group cohesion, sociometry, Group Cohesion Evaluation Questionnaire. 43
ÚVOD Pocit sounáležitosti, býti členem nějaké sociální skupiny je jednou ze základních lidských potřeb (Breunig et al., 2010). Vedle rodiny tvoří významnou část sociálního prostředí školní třída (Řezáč, 1998). Jedná se o malou formální skupinu, kde se postupně vytváří síť vztahů mezi jejími členy. V malých skupinách představuje důležitou skupinovou proměnnou sociální koheze. Sociální koheze má ve zkoumání fungování společnosti klíčový význam, a tak je mnoha autory považována za jednu z nejdůležitějších vlastností skupiny (Golembiewski, 1962; Lott & Lott, 1965; Weinberg & Gould, 2007). Koheze reprezentuje dynamický proces, který se odráží v tendenci skupiny držet pohromadě a zůstat jednotnou při snaze o dosažení společných cílů a/nebo při uspokojování emočních potřeb jednotlivých členů (Carron, Brawley & Widmeyer, 1998). Často užívaná definice sociální koheze pochází od Morena, který ji popisuje jako síly držící jedince uvnitř skupiny, jíž je členem (Moreno, 1937 in Moreno, 1950). Podle Lotta (1961) se jedná o vlastnost skupiny, která je odvozena od počtu a síly vzájemných pozitivních vazeb mezi jejími členy. Dle Andrejevové (1984) je sociální koheze spojována s rozvojem vzájemných vazeb ve skupině založených na vzájemné sympatii. Z výše uvedených definic je patrné, že se sociální koheze dá zkoumat z několika pohledů. Rozlišujeme dvě základní dimenze sociální koheze – sociální a úkolovou, které odrážejí zejména emoční a instrumentální stránky koheze (Šiška & Slepička, 2011). Zkoumání změny struktury vztahů ve skupině umožňuje metoda sociometrie a její techniky, které postihují síť sociopreferenčních vztahů, ať už z pohledu struktury vztahů ve skupině, či pozice jednotlivce v tomto uskupení (Petrusek, 1969). Nejpoužívanější metodou šetření je sociometrický test, za postup příbuzný sociometrickému je považována i metoda preferenčního záznamu ve skupině. Cooper (1947) zmiňuje vysoce kladný přínos sociometrie pro použití ve školní praxi. V posledních letech stoupá popularita a využití dobrodružných aktivit a aktivit v přírodě ve výchovných a vzdělávacích programech. Školy dnes stále častěji využívají takzvaných adaptačních kursů, sloužících k seznámení žáků mezi sebou, s učiteli, k navození pozitivního klimatu ve třídě. Přírodní prostředí a aktivity v přírodě jsou efektivním prostředkem pro rozvoj týmové spolupráce, komunikace a hlubšího vzájemného poznání. Mnoho realizovaných studií ukazuje, že přírodní prostředí podněcuje rozvoj jednotlivců – podporuje osobnostní rozvoj zvyšováním sebevědomí jedinců (NassarMcMillan & Cashwell, 1997), rozvíjí pocit sounáležitosti (Breunig et al., 2010), působí na emocionální a psychickou sféru jedince, zajišťuje poznání sebe sama i druhých v neznámém prostředí, obohacuje o nové zážitky, zkušenosti (Ewert, 1986), rozvíjí sociální vztahy (Ewert, 1986; Holman & McAvoy, 2005). Přírodní prostředí však v mnoha směrech podněcuje také vznik a fungování sociálních skupin. Výzkumem sociální koheze ve skupině mládeže právě vlivem aktivit v přírodě se zabývali Glass a Benshoff (2002), kteří potvrdili zvýšení sociální koheze ve skupině po absolvování programu v přírodě. Stroud (2006) ověřila efekt teambuildingových aktivit, které se často využívají v přírodním prostředí jako prostředek rozvoje skupinových proměnných, co se týče rozvoje sociální koheze a klimatu ve skupině. U nás se vlivem adaptačních kursů na rozvoj vztahů ve školních kolektivech zabýval např. Žák (2012). Z výsledků jeho výzkumu vyplývá, že kursy aktivit v přírodě pozitivně ovlivňují vztahy mezi spolužáky. Pokud však nenásleduje další intervence, například v podobě dalšího kursu, pozitivní naladění postupně opadá. 44
V souladu s autory Glassem a Benshoffem (2002) konstatujeme, že budoucí výzkumné studie v této problematice je vhodné zaměřit na mládežnické věkové kategorie, protože zvláště v této oblasti dosud nebyl realizován dostatečný výzkum a současné poznatky zůstávají nejasné. Cílem této studie bylo ověřit změnu vnímané sociální koheze ve školních třídách po absolvování kursu aktivit v přírodě. METODIKA Výzkumný soubor představovaly 4 třídy – 47 jedinců ve věku 12–18 let. Průměrný věk celého výzkumného souboru činil 15,34 let (směrodatná odchylka 3,14). Jednalo se o žáky 6. třídy základní školy a 2., 3. a 4. ročníku střední školy. Konkrétně se kursu aktivit v přírodě zúčastnilo 17 žáků 6. třídy, z toho 6 chlapců a 11 dívek. Průměrný věk této třídy činil 11,24 let. Z druhého ročníku se kursu aktivit v přírodě zúčastnilo 14 žáků, 6 chlapců a 8 dívek ve věku 15–19 let. Průměrný věk skupiny činil 16,57 let. Kursu pro třetí ročník se zúčastnilo 10 žáků, 6 chlapců a 4 dívky ve věku 16–20 let, průměrně 17,9 let. Kurs čtvrtého ročníku absolvovalo 7 žáků, 4 chlapci a 3 dívky ve věku 18–19 let, průměrně 18,43 let. Školy byly vybrány záměrně na základě kladných zkušeností s účastí na kursech aktivit v přírodě a ochoty zúčastnit se našeho šetření, tak aby postihly různé věkové skupiny. Sběr dat probíhal na čtyřech kursech aktivit v přírodě. Respondenti vyplňovali dotazník před kursem, poté proběhla intervence v podobě kursu aktivit v přírodě, následně byl znovu vyplněn stejný dotazník. Instrukce k zadání a vyplnění dotazníku podával instruktor, který též vedl program všech kursů. Dotazník se skládal ze dvou částí – krátká sociometrická část byla doplněna Dotazníkem Group Cohesion Evaluation Questionnaire (GCEQ) – Dotazník hodnocení soudržnosti skupiny. V první části respondenti odpovídali na dvě sociometrické otázky, kdy na základě určitého výběrového kritéria uváděli jména svých spolužáků. Sféra výběru byla omezena na uzavřenou skupinu žáků přítomných na kursu. Počet výběrů nebyl omezen a vzhledem k definici Lotta (1961), který sociální kohezi skupiny odvozuje od počtu a síly vzájemných pozitivních vazeb mezi jejími členy, se jednalo pouze o pozitivní výběry. V obou otázkách byla kritéria potenciální, i když otázka „Kdyby ti maminka dovolila uspořádat u vás doma večírek na oslavu tvých narozenin, koho ze spolužáků ze své třídy by sis pozval(a)?“ je pro respondenty reálnější než otázka „Které spolužáky by sis s sebou vzal(a) na pustý ostrov?“ Z těchto dat byl spočítán index skupinové soudržnosti, který je dán poměrem vzájemných výběrů ve skupině k celkovému možnému součtu pozitivních výběrů (Petrusek, 1969). Druhým použitým nástrojem byl Dotazník hodnocení soudržnosti skupiny (GCEQ). Byl vytvořen jako specifický nástroj studie Facilitatig Group Cohesion Among Adolescents Through Challenge Course Experience (Glass & Benshoff, 2002). Dotazník zkoumá sociální soudržnost skupiny na základě hodnocení jejích členů, jak si tato skupina vedla při spolupráci během kursu aktivit v přírodě. Skládá se z devíti položek, na které jsou odpovědi zaznamenávány pomocí Likertovy škály od 1 do 4, kdy 1 značí „vůbec nevystihuje mne/mou skupinu“ a 4 „naprosto vystihuje mne/mou skupinu“. Koeficient reliability testu je 0,91. Tímto vykazuje vysokou reliabilitu (Glass & Benshoff, 2002). Dotazník GCEQ byl přeložen z anglického jazyka. Před zahájením vlastního výzkumu byl realizován předvýzkum ověřující správnost překladu a porozumění jednotlivým 45
otázkám. Na překladu se podílelo několik osob včetně expertky v oblasti anglické terminologie aktivit v přírodě Ivany Turčové. Předvýzkum byl realizován na účastnících letního dětského tábora v létě 2011. Dotazník byl zadáván metodou pre-test, post-test mezi jednotlivými zadáními proběhla intervence programu v přírodě, stejně jako ve vlastním výzkumu. V diskusi s respondenty ohledně struktury dotazníku a porozumění jednotlivým otázkám jsme nezaznamenali žádné závažnější nedostatky, a tak byl dotazník použit v následném výzkumu. Získaná data byla zpracována ve dvou částech. Sociometrické otázky byly vyhodnoceny pro každou třídu zvlášť. Dokumentují změnu, která ve skupině po absolvování kursu nastala. V obou otázkách byl v každé třídě spočítán celkový počet výběrů a počet vzájemných výběrů. Podílem hodnot vzájemného počtu výběrů a počtu všech možných výběrů ve skupině jsme získali index sociální soudržnosti. Byla porovnávána jeho hodnota před a po absolvování kursu pro každou otázku zvlášť. Pro vyhodnocení změny indexu sociální soudržnosti bylo použito Cohenovo d. Vyhodnocení dotazníku GCEQ bylo realizováno hromadně z dat celého výzkumného souboru, aby šetření poskytlo komplexnější obraz o změnách v kolektivech. Z dat byly určeny mediány a absolutní četnosti jednotlivých odpovědí před a po absolvování kursu. K porovnání výsledků pre-testu a post-testu jsme použili Wilcoxonův test. Všechny kursy byly třídenní a měly shodný program v přírodním prostředí. Vedli je dva stejní instruktoři, přítomni byli též vyučující daných tříd. Žáci byli ubytováni v budově, měli zajištěné stravování, a tak mohl po celou dobu probíhat intenzivní program venku. Ten byl zaměřen na rozvoj sociálních vztahů a spolupráce ve skupině, týmové řešení problémových úkolů, rozvoj důvěry, bližší vzájemné poznání, a také hlubší poznání sebe sama. Nejprve byly zařazeny seznamovací a kontaktní hry (Tanec na kládě, Očekávání, Upíři, Bandiera ad.), poté následovaly hry na rozvoj důvěry (Pendl, Přelézání po kolenou, Ulička důvěry, Pád důvěry, apod.). Dále byl kurs tvořen kombinací her rozvíjejících spolupráci (Ruční telegraf), problémově orientovaných her (Slepý čtverec, Atomová bomba), nízkých a vysokých lanových překážek. Byl též doplněn noční aktivitou (Výsadek) a ekologickými hrami (Stavba z přírodnin). Kursy byly poskládány dle metod dramaturgie, jak o nich hovoří Franc et al. (2007) či Neuman et al. (2000), tak, aby co nejlépe rozvíjely právě námi sledovanou proměnnou a střídala se fyzická a psychická zátěž jedinců. VÝSLEDKY Sociometrické otázky Jak jsme předpokládali, v první otázce týkající se oslavy narozenin byly výběry jak před, tak i po absolvování kursu výrazně četnější. Rozdíl mezi počtem výběrů před a po kursu zde nebyl příliš velký. Při výběru, jaké spolužáky by si vzali s sebou na pustý ostrov, byli žáci mnohem opatrnější. Četnost výběrů byla mnohdy až o polovinu nižší než u varianty oslava. Po kursu aktivit v přírodě byl však zaznamenán výrazný nárůst počtu těchto výběrů. Ve všech případech bylo více než 50 % výběrů vzájemných. Výsledky této části šetření jsou uvedeny v tabulce 1. Kromě jedné výjimky jsme ve všech osmi případech zaznamenali pozitivní změny, kdy došlo ke zvýšení počtu výběrů po absolvování kursu. Poměrem vzájemných výběrů ve skupině k celkovému možnému součtu pozitivních výběrů byl spočítán index skupinové soudržnosti. Nejvyšší nárůst jeho hodnoty jsme v obou otázkách zaznamenali ve 4. ročníku, což 46
byla nejméně početná třída. Ze statistického pohledu můžeme zhodnotit celkově kladnou změnu (P = 0,31; η2= 0,32). S ohledem na stupně volnosti df =3 lze konstatovat, že uvedené změny nejsou signifikantní, ale vysvětlený rozptyl na úrovni 32,3 % ukazuje na pozitivní změnu. Pro průkaznější vyhodnocení sociometrických otázek bylo použito Cohenovo delta (δ). Hodnocení otázek bylo provedeno jednotlivě, tak aby byl zřejmý rozdíl mezi oběma otázkami. Pro otázku týkající se oslavy narozenin je δ = 0,14, pro variantu ostrova δ = 0,74. Dle Fergusona (2009) je nejnižší hranice významnosti stanovena na 0,41, což splňuje pouze otázka týkající se ostrova. Mírný efekt Ferguson stanovuje na 1,15, v našem případě se tedy jedná o nízkou významnost. Neprokázaná statistická významnost otázky týkající se oslavy narozenin je dána i výsledkem t-testu, kdy statistická významnost vyšla 0,59. Tabulka 1 Počty výběrů před a po kursu s indexy sociální soudržnosti Oslava Soubor PRE 2. ročník (N = 14)
celkem výběrů
vzájemné výběry
celkem výběrů
vzájemné výběry
130
50
67
16
0,55
Ipre POST
138
52
3. ročník (N = 10)
80
35
Ipre POST
4. ročník (N = 7)
81
36
38
17
42
21
6. třída (N = 16)
30
Ipre POST
90
28
0,27 58
18
90
0,40 31
13 0,62
38
17
42
0,81 62
20 0,15
85
22
0,21 0,14
182
12
0,22
Ipost δ
45
1 81
počet všech možných výběrů
0,35
0,81
Ipost PRE
32
0,80
Ipre POST
80
0,78
Ipost PRE
0,18
0,56
Ipost PRE
Ostrov
272
0,16 0,74
Legenda: N – počet respondentů; PRE – počet výběrů před kursem; POST – počet výběrů po kursu; Ipre – index sociální soudržnosti před kursem; Ipost – index sociální soudržnosti po kursu; δ – Cohen d. Výpočet I = (2*počet vzájemných výběrů)/počet všech možných výběrů
47
DOTAZNÍK GCEQ Pomocí Wilcoxonova testu jsme porovnali výsledky pre-testu a post-testu, jichž se v obou případech zúčastnilo 47 respondentů. Tabulka 2 uvádí znění otázek dotazníku, medián a absolutní četnosti jednotlivých odpovědí před a po absolvování kursu. Po absolvování kursu se medián všech odpovědí zvýšil z 27 na 30. Výsledky Wilcoxonova testu jsou znázorněny v tabulce 3, kde je zřejmá změna percentilového rozložení. Výsledek Z testu je –3,708, což značí signifikantní nárůst sociální soudržnosti vnímané respondenty. Tabulka 2 Dotazník GCEQ – absolutní četnosti a medián Četnosti odpovědí před kursem
Četnosti odpovědí po kursu
1
2
3
4
1
2
3
4
1. Vycházíme spolu dobře.
2
8
26
11
0
6
24
17
2. Ke své skupině máme pozitivní vztah.
0
9
27
11
0
7
26
14
3. Rádi si pomáháme.
0
13
25
9
1
4
27
15
4. Při překonávání obtížných úkolů držíme při sobě.
2
10
24
11
0
7
24
16
5. Cítím se v naší skupině vždy v bezpečí.
5
7
21
14
3
5
20
19
6. Při překonávání obtížných úkolů se navzájem podporujeme.
0
12
20
15
0
5
18
24
7. Cítím, že patřím do naší skupiny.
4
7
23
13
3
7
16
21
8. Se svou skupinou chci překonávat další překážky.
3
11
18
15
1
4
20
22
9. Při řešení obtížných úkolů si vzájemně pomáháme.
1
6
27
13
0
2
27
18
Součet četností
17
83
211
112
8
47
202
166
Medián všech odpovědí respondentů
48
27
30
Tabulka 3 Dotazník GCEQ – absolutní četnosti, percentily Absolutní četnosti
Percentily
min.
max.
25
50
75
Před
12
36
25
27
29
Po
19
36
27
30
33
Z –3,708
P < 0,001
DISKUSE Aktivity v přírodě jsou dnes velmi populární a dynamicky se rozvíjející oblastí. Sociální koheze je v současné době řešeným tématem malých skupin. Z menších skupin jsou nejčastěji zkoumány pracovní týmy či sportovní kolektivy, školní třídy stojí poněkud v pozadí. Ewert (1986), Neuman (1998), Holman a McAvoy (2005) a další shodně popisují přínos aktivit v přírodě, co se týče rozvoje sociálních vztahů, komunikace a spolupráce, sociální soudržnosti či pocitu sounáležitosti. Pozitivní dopad na rozvoj sociální soudržnosti ve skupině potvrdily i výsledky našeho šetření. Podle Petruska (1969) je skupinová koheze jedním z ústředních sociometrických pojmů. Proto jsme kromě dotazníku zaměřeného přímo na sledování sociální koheze použili i technik sociometrie. Bahbouh (1996) chápe sociometrii jako soubor testů podchycujících klíčové faktory skupinové struktury a dynamiky. Může též sloužit jako nástroj zjišťování určitých problémů v kolektivech. Techniky sociometrie, mezi kterými zaujímá ústřední místo sociometrický test (Petrusek, 1969), umožňují výzkumníkovi identifikovat ve skupině vůdce a izolované jedince či odkrýt strukturu vztahů (Pantelica & Diaconu, 2008). Využili jsme přednosti sociometrických ukazatelů, kterou je mimo jiné možnost komparace dat získaných v různých srovnatelných skupinách. Mezi základní determinanty přátelských vazeb, jak uvádí Hare, Newcomb in Petrusek (1969), patří prostorová vzdálenost členů skupiny a délka společně stráveného času. Mullen a Copper (1994) uvádějí velikost skupiny jako další důležitou proměnnou ovlivňující sociální soudržnost. S rostoucí skupinou podle nich sociální koheze ve skupině klesá. V našem výzkumném souboru platí, že s rostoucím počtem žáků ve třídě klesá doba, kterou tento kolektiv strávil pohromadě – nejpočetnější třídou je nově vzniklá 6. třída, nejméně početnou skupinou je naopak 4. ročník. Dle očekávání je v nově vzniklé třídě počáteční hladina sociální soudržnosti nižší, zatímco u tříd, které jsou spolu již delší dobu, je poměrně vysoká již před absolvováním kursu v přírodě. Je zřejmé, že pokud je počáteční hladina soudržnosti před absolvováním kursu aktivit v přírodě na nízké úrovni, může po jeho absolvování dojít k poměrně výraznému zlepšení, zatímco u skupin, které vykazují tuto úroveň vysokou již před intervencí, nejsou následné změny tolik markantní. To také ukazují naše výsledky. Vzhledem k tomu, že nejpočetnější je třída, která vznikla nově a naopak, nelze říci, zda o hladině soudržnosti rozhoduje doba, kterou kolektiv strávil společně před provedením výzkumu, či počet členů ve skupině. Podle Petruska (1969) je dyadický opětovaný vztah základním sociometrickým vztahem. Jak již bylo uvedeno, Lott (1961) dokonce staví definici sociální koheze skupiny na počtu vzájemných pozitivních vazeb mezi jedinci. Lodahl a Porter (1961) 49
používají ve svém výzkumu jako metodu zjišťování sociální koheze skupiny počty vzájemných výběrů. Skupiny s vyšším počtem vzájemných výběrů považují za soudržnější. V našem výzkumu bylo ve všech případech více než 50 % výběrů vzájemných. Nízká úroveň změny byla v našem souboru zapříčiněna vysokým vzájemným výběrem již před zahájením kursu. Tento jev se objevil zvláště v otázce týkající se oslavy narozenin, proto se po absolvování kursu nemohl počet výběrů již příliš zvýšit. Ve druhé otázce týkající se ostrova byl prostor ke změně větší, což se také projevilo. Z hlediska volby otázek jsme tento jev předpokládali. V každé třídě se můžeme u několika jedinců setkat s nerozlišenou volbou celé skupiny, ve 4. ročníku dokonce v případě oslavy narozenin provedli po absolvování kursu nerozlišenou volbu celé skupiny všichni žáci. To může vysvětlovat několik hypotéz – jedinec se nedostatečně identifikuje se svou skupinou, jedná se tedy o výraz lhostejnosti, jedinec má nízký status ve skupině nebo se dostatečně neorientuje ve struktuře vztahů, ale také to může být výrazem dobré atmosféry ve skupině (Petrusek, 1969). Protože od respondentů nebylo požadováno sdělení motivace výběrů, jejich důvod neznáme. Může se zdát, že třídenní kurs je příliš krátké působení na to, aby změnil vnímání takto zásadní skupinové charakteristiky. Dle Žáka (2012) se ale jedná o nejobvyklejší délku těchto tzv. adaptačních kursů, kterých se školy účastní, a proto jsme zvolili právě tuto délku intervence. Delší kursy jsou méně obvyklé zejména z finančních a časových důvodů. Třídenní intervenci zvolili pro svůj výzkum také Sutherland a Stroot (2010). Došli k závěrům, že po absolvování třídenního dobrodružného kursu se skupina stala více soudržnou. Nezřídka se ale můžeme setkat se studiemi zkoumajícími vliv jednodenních programů aktivit v přírodě na různé skupinové jevy (Gardner & Flood, 2006; Glass & Benshoff, 2002). Dotazník GCEQ byl použit také ve výzkumu Stroudové (2006), jež se zabývala efektem teambuildingových aktivit na rozvoj skupinového klimatu a koheze. Jeho výsledky potvrdily usnadnění formování nových skupin, začlenění jedince do skupiny a rozvoj skupinové koheze, pokud byly tyto aktivity aplikovány. Také Breunig et al. (2010) a Todd et al. (2008) použili Dotazník GCEQ. V rámci dvou studií sledovali vliv šestidenního a třináctidenního kursu aktivit v přírodě na pocit sounáležitosti u dospívajících. Výsledky našeho šetření jsou v souladu s uvedenými studiemi a poukazují na kladnou změnu ve vnímání sociální soudržnosti sledovaných skupin. Limitací našeho výzkumu je velká variabilita výzkumného souboru. Sociometrická část dotazníku je s ohledem na časovou náročnost administrace dotazníku krátká. Dotazník byl zadáván na kursu aktivit v přírodě, před jeho zahájením a po skončení, a proto byla jeho délka volena tak, aby co nejméně ovlivňovala chod kursu. Záměrně byly zvoleny dvě v sociometrii hojně využívané otázky požadující výběr členů skupiny na oslavu narozenin a na pustý ostrov. Díky jejich obsahové odlišnosti, kdy oslava narozenin charakterizuje dle Šišky a Slepičky (2011) spíše emoční stránku koheze, zatímco pustý ostrov instrumentální, jsme očekávali četnější výběry v otázce týkající se oslavy narozenin, což se také potvrdilo. Záměrně hovoříme nikoli o působení konkrétních aktivit, ale uceleného programového bloku, tedy kursu aktivit v přírodě. Jsme si vědomi, že během kursu na účastníky nepůsobí pouze prováděné aktivity, ale také změna a atraktivita prostředí, počasí, jejich momentální nálada a další faktory, které často nemůžeme nijak ovlivnit
50
a zohlednit ve výsledcích. Kursy aktivit v přírodě s sebou přinášejí pozitivní změny ve vnímání sociální soudržnosti ve skupině. Otázkou ale zůstává, do jaké míry jsou tyto změny trvalé – to bude předmětem našeho dalšího zkoumání. ZÁVĚR Z výsledků je patrné, že ve skupinách došlo ke změně vnímané sociální koheze. V sociometrických otázkách byl počet výběrů a index sociální soudržnosti až na jednu výjimku po absolvování kursu aktivit v přírodě navýšen. Četnost výběrů se u jednotlivých otázek výrazně lišila. V otázce týkající se oslavy narozenin byly výběry početné již před zahájením kursu. Počty výběrů spolužáků na pustý ostrov byly celkově nižší, ovšem po kursu došlo k jejich výraznějšímu nárůstu. Zaměřili jsme se také na vzájemné výběry, kterých ve všech případech bylo více než 50 % a až na jednu výjimku se jejich počet po kursu zvýšil. Čím je počet vzájemných výběrů vyšší, tím je skupina považována za soudržnější. Výsledky pre-testu a post-testu u dotazníku GCEQ též potvrdily kladnou změnu vnímané sociální koheze u všech sledovaných kolektivů. Ze statistického hlediska můžeme tuto změnu prohlásit za signifikantní.
LITERATURA
ANDREJEVOVÁ, G. M. (1984) Sociální psychologie. Praha: Svoboda. BAHBOUH, R. (1996) Využití sociomapování u malých sociálních skupin. Praha: FF UK. BREUNIG, M. C., O’CONNELL, T. S., TODD, S., ANDERSON, L. & YOUNG, A. (2010) The Impact of Outdoor Pursuits on College Students’ Perceived Sense of Community. Journal of Leisure Research, 42(4), p. 551–572. CARRON, A. V., BRAWLEY, L. R. & WIDMEYER, W. N. (1998) The measurement of cohesiveness in sport groups. In DUDA, J. L. (Ed.) Advances in sport and exercise psychology measurement (p. 213–226). Morgantown, WV: Fitness Information Technology. COOPER, D. H. (1947) The Potentialities of Sociometry for School Administration. Sociometry. 10(2), p. 111–121. EWERT, A. (1986) Research in Outdoor Pursuits: Overview and Analysis. Association of Outdoor Recreation & Education Conference Proceedings, p. 103–120. FERGUSON, C. J. (2009) An Effect Size Primer: A Guide for Clinicians and Researchers. Professional Psychology: Research and Practice, 40(5), p. 532–538. FRANC, D., MARTIN, A. & ZOUNKOVÁ, D. (2007) Učení zážitkem a hrou: praktická příručka instruktora. 1. vyd. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-1701-9. GARDNER, E. & FLOOD, J. (2006) The Impact of a One-Day Challenge Course Experience on the Life Effectiveness Skills of College Students. Association of Outdoor Recreation & Education Conference Proceedings, p. 133–135. GLASS, J. & BENSHOFF, J. M. (2002) Facilitating Group Cohesion Among Adolescents Through Challenge Course Experiences. Journal of Experiential Education, 25(2), p. 268–277. GOLOMBIEWSKI, R. (1962) The Small Group. Chicago, IL: Univerzity of Chicago. HOLMAN, T. & McAVOY, L. H. (2005) Transferring Benefits of Participation in an Integrated Wilderness Adventure Program to Daily Life. Journal of Experiential Education, 27(3), p. 322–325. LODAHL, M. T. & PORTER, W. L. (1961) Psychometric Score Patterns, Social Characteristics, and Productivity of Small Industrial Work Groups. Journal of Applied Psychology, 45(2), p. 73–79. LOTT, B. (1961) Group Cohesiveness: A Learning Phenomonon. Journal of Social Psychology, 55(2), p. 275–286. LOTT, A. J. & LOTT, B. E. (1965) Group cohesiveness as interpersonal attraction: A review of relationships with antecedent and consequent variables. Psychological Bulletin, 64, p. 259–309. MORENO, J. L. (1950) Sociometry in Relation to Other Social Sciences (1937). Sociometry, 13(1), p. 63–75.
51
MULLEN, B. & COPPER, C. (1994) The relation between group cohesiveness and performance: An integration. Psychological Bulletin, 115(2), p. 210. NASSAR-McMILLAN, S. C. & CASHWELL, C. S. (1997) Building self-esteem of children and adolescents through adventure-based counseling. Journal of Humanistic Education & Development, 36(2), p. 59. NEUMAN, J. (1998) Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál. ISBN 80-7178-218-1. NEUMAN, J. et al. (2000) Turistika a sporty v přírodě. Praha: Portál. ISBN 80-7178-391-9. PANTELICA, C. & DIACONU, M. (2008) Management of interdisciplinary Research projects. Annals of The University of Oradea, Economic Science Series, 17(4), p. 469–474. PETRUSEK, M. (1969) Sociometrie. Praha: Svoboda. ŘEZÁČ, J. (1998) Sociální psychologie. Paido: Brno. STROUD, M. S. (2006) The Effects of Team Building Activities on Group Climate and Cohesion. Directed by Dr. Nancy J. Gladwell. 92 pp. The University of North Carolina at Greensboro. SUTHERLAND, S. & STROOT, S. (2010) The impact of participation in an inclusive adventure education trip on group dynamics. Journal of Leisure Research, 42(1), p. 153–176. ŠIŠKA, P. & SLEPIČKA, P. (2011) Problematika skupinové koheze v psychologii sportu. Studia Sportiva, 5(2), p. 13–20. TODD, S., O’CONNEL, T., BREUNIG, M., YOUNG, A., ANDERSON, A. & ANDERSON, D. (2008) The Effect of leadership Style on Sense of Community and Group Cohesion in Outdoor Pursuits Trip Groups. Research in Outdoor Education, p. 27–29. WEINBERG, S. R. & GOULD, D. (2007) Foundations of sport and exercise psychology. Champaigh, IL: Human Kinetics. ŽÁK, M. (2012) Jaký má vliv úvodní soustředění (neboli adaptační kurz) na kvalitu sociálních vztahů v třídním kolektivu? Gymnos Akadémos 1(2). Olomouc: Gymnasion, o.p.s.
Mgr. Lucie Kalkusová UK FTVS, J. Martího 31, 162 52, Praha 6-Veleslavín e-mail:
[email protected]
52
