ZLATOROH ANTONÍN DVOÁK. BED. SMETANA. Pipravuje se. NÁSLEDOVATI BUDOU: MIKULÁŠ ALEŠ, JAROSLAV ERMÁK. VyDÁVÁ SPOLEK VýTVARNýCH UMLC M

íaTOROH £DA\ASV-UMANEŠVreAZE

ZIATOROH

ZLATOROH

VyDÁVÁ SPOLEK VýTVARNýCH UMLC „M A -N-E -S' V PRAZE. POÁDÁ MAX ŠVABIXSKý. •

I.

11,

III.

JOSEF MÁNES,

JAN NERUDA,

napsal napsal

M,

Jiránek.

Arne Novák.

BED. SMETANA. Pipravuje se. HAVLÍEK, napsal E. Chalupný.

IV. K.

V.-VII. BOŽ. VIII.-IX.

J.

NMCOVÁ, napsal V.

JUNGMANN,

X.-XII. F.

Tille.

napsal E. Chalupný.

PALACKý, napsal

V. Chaloupecký.

NÁSLEDOVATI BUDOU: MIKULÁŠ ALEŠ, JAROSLAV ERMÁK.

MÁCHA. ANTONÍN DVOÁK.

K. H.

Každý jednoduchý svazek umlecké výpravy obraz, pílohami

:

výtisk kartonovaný

s

etnými

K l"80,váz. K 3*—.

ZLATOROH SBÍRKA ILLUSTROVANýCH

MONOGRAFIÍ

POÁDÁ MAX ŠVABINSKý

SVAZEK DESÁTý AŽ DVANÁCTý.

^.

M.&va».n«;(i

A vnek jjr. nk;.

litt<.

PALÁC KY

vA^^^%.^N NOV v

4; •'J^. '^-r '

3 o 1966

V

REPRODUKCE Z GRAFICKÉHO ZÁVODU JANA ŠTENCE V PRAZE. DLNICKÉ KNIHTISKÁRNY V PRAZE, MySLÍKOVA UL.

TISKEM

SVE ŽENE.

PEDMLUVA. Základní monografii o Palackém dosud nemáme, PrU pravovala ji nadaná vnuka Palackého, paníCer v in^ k ová-Ri eg ro v á. Zemela však/ její studie jsou tím zvlášt cenné, že mela k disposici bohatý materiál, rodinnou tradici, a že sama osobn znala »ddeka«. monografii podobné nedojde také asi díve, dokud

K

korrespondence azápi* skyPalackého. Úkolem povila eská Akademie

nebude úpln vydána

Biditele zemského archivu dra }. V. Nováka, osud vydané tri svazky nejlépe ukazují, jak naše v* domosti o Palackém byly a jak bohdá budou obohaceny. Laskavostí p. dra Nováka bylo mi možno po^ užiti aspo ásti tohoto pramene. <Pan riditel zapjil mi listy od Palackého psané, pokud je sám má sebrá* ny a opsány,- korrespondencí Palackému zaslaných, mla*li kniha dle pání spolku »Manes« vyjíti k odha^ lení pomníku, pro krátkost doby použiti jsem nemohl.) Konám milou povinnost a dkuji upímn p. dru No-

vákovi za

jeho benevolenci. Nejvtších zásluh o poznání života a díla Palackého získal si prof. Peka. jubilejním roce stých narozenin nejvtšího našeho historika vnoval mu adu feuilleton v Politik <1898 a 1899 ís. 140, poínaje), historické innosti Palackého napsal do Památníku eské Akademie, vydaném na oslavu panování cis. Františka Josefa I,, o jeho píprav historické do ské hteratury XIX. stol,, vydané u Laichtra. Celkov pojednal o Palackém v obsáhlé a na starších studiích

V

8

e-

založené, ale

uném,

dlí

i

doplnné práci v Ottové Slovníku Nastr. 39^71.

XIX.,

Jubilejní rok pinesl

nou a duchaplnou

i

jiné práce.

studii

PnponT.ínám

Gollovu

jeji

krás-


21 1^279/ též samostatné) a radu cenných monografií o Palackém v Palackého Památníku, Rok 1898 vedle nového vydání Déjin dal nám nové vydání Palackého Spis drobných; sluší zvlášt vytknouti Bohuše Riegra vydání spis politických, s výbornými statmi úvodními, jež namnoze nahrazují monografie tam, kde jich dosud není. Jinak literatura o Palackém je velmi obsáhlá a ovšem také ne ceny velmi nestejné. Seznam až do r. 1898, úplný, podává Zíbrt v Památníku ^str. 713-— 723. Kritické ocenní jubilejní literatury v Ces. asopise Histo* rickém, IV., 279, kritický výbr u Pekare . Novjší literatura registrována Historický, IV.,

str.

i

^

a

je J.

každoron v Kazimourem,

Bibliografii jež

eské Historie, poádané eského

vychází jako píloha

asopisu

Historického. Pispje^li tato práce k pochopení Palackého, zásluha o to patí nejen autorovi, ale pedevším také tm, kteí svými studiemi výsledky její umožnili. Citáty, pokud jinak neuvedeno, erpány jsou z jin. Spis drobných, Korrespondence a zápisk Pa* lackého. Palacký byl mistr slova, dovedl se vyjadovati krásn a vystižn,- mnohé jeho vty staly se základem naší národní moudrosti. Palacký napsal také z velké ásti, bud pímo nebo v dopisech, svj živo-

D^

topis sám. Pieta k

//

Palackému a snaha uvésti

tenáe

co nejintimnji ve styk s Palackým vedly mne k tomu, že vždy hledl jsem vyjáditi jeho myšlenky dle mož^ nosti vlastními jeho slovy, dávaje pednost vypravování Palackého, by v citátech velmi zkrácených, ped parafrasí.

Upímným

díkem jsem povinen všem, kteí pispli k obnovení památky Palackého ástí obrazovou. kuji zvlášt mistru Svabinskému, že pro monografii nakreslil pvodní lithografii, portrét Palackého asi z let šedesátých. Vystižení Pajackého, o které pokusil jsem se v této knize, dovedl Svabinský podati na jediné stránce. Obzvlášt dkuji vnuce Palackého, Její Excellenci paní Libuši Bráfové, která dobrotiv dovolila, aby v knize byly reprodukovány nkteré její skizzy zvnlé sestry její pí Cervin^ kresby, jakož kpvé^Riegrové. Také si. správám Musea království eské ho a Musea Náprstkova vzdávám po* vinné díky, že žádostem za fotografování obraz rukopis Palackého vzáy vyšly vstíc^. Nemohu skoniti, i

D-

i

i

abych srden nepodkoval p. J. Sten covi za jeho horlivou, porozumní plnou a pátelskou pomoc a zá* sluhy, které si získal péí o obrazovou ást a vnjší úpravu

této knihy.

///

patí k nejvýznamnjším mužm naPALACKý šeho národa, k velkým duchm, jakými byli Hus, Jií 2

Podbrad, Komenský.

V století pak,

v kte-

žil, vyniká mohutn nad své vrstevníky. Jeho ži* vot a dílo bylo hy možno uvésti jako typický píklad pro názor, že génij je jen ztlesnním snah národa, že génij je jaksi jen nejistší krystal národní hmoty. Vše* cky velké a významné události eského národa v XIX. století spjaty jsou s jeho jménem: Tak jako postavy velkých eských král a národních hrdin zasahuje Palacký mocn do všech své doby a dává národu, jeho osudm smr, dává mu program pro budoucnost. Jeho snahy a tužby jsou snahami a tužbami národa,národních našich jeho ústy mluví národ sám. buditel je poslední a nejvtší. Palacký je náš nejzna^ menitjší historik, muž vdy. Palacký je víc než historik, více než muž vdy. Napsal svému národu djiny,- ty jsou však více než vypsáním osud národa, jsou více než vdecké dílo prvního ádu,- nejsou pouze obrazem minulosti, nýbrž z nich a v nich koení i e^* ská pítomnost a budoucnost, v nich má základ fiío* sofie eského národa, z nich vzrstá i eský národn politický program. Program ten, by nikoli beze zmn a doplk, nepozbyl své životní sily ani dnes. vraceti. Palacký nevzáy bude nutno se k byl pouze djepiscem, ale i djetvrcem. Palacký, jenž genealogicky, ne tak ideov geneticky, souvisí s e* ským kulturním životem pedblohorským, s eskou reformací, je muž všestranné práce a pedevším or* ganisátorem práce národní, muž, jenž dovedl pekle-

rém

dj

V ad Le

Le

nmu

nouti propast mezi eskou minulostí a budoucností. Palacký náleží všem vtvím eského národa. Narozen na Morav, ^chodil do škol na Slovensku, psobil a pracoval v Cechách. Jsa »rodem Moravan, byl národem Cech«. Ale Slovensko mlo podíl na nm. snad nám Palackého dalo více Slovensko než M( rava i

A

PALACKý narodil F^NTIŠEK ervna 1798. slaviích dne

se v

Hod*

14.

Hodslavice leží v severovýchodní Morav, asi mezi N. Jiínem, Frenštátem a Valašským Mezi-

íím. Vlna nmectví

pevalila se z blízkého Slezska horám ist slovanskýma ak íe* »tamjším k až skoro sum Domorackým, na jichž severním svahu vesnika tak již na dtskou myší Pamalebn se rozkládá. lackého intensivnji než na jiné jinde psobilo )>usta^ viné stýkání a potýkání se slovanství s nmectvím«, v pozdji vidl nejvýznanjší rys eských djin, a jeho pozornost obracela se od germánského zk^ pádu k slovanským, bájemi opedeným kopcm a

A

nmž

horám Beskydským,

jež

dlouhým pásmem táhnou

se

k Radhošti a dále ke Karpatm, Ale v kraji, kde Pa^ lacký ztrávil své mládí, stýkaly se nejen ohz národnosti, ale

v

2. pol.

oáz dávna rozdílné

XV,

stol.

víry. Je to kraj, pijati bylí z Braniborska

kam

již

vyst*

hovalí Valdenští, kde Jednota bratrská oá svých po*'

átk mla

hojn pívrženc, kde psobil Komenský,Moravu na wzáy, odkud vyšli,

než opustil rodnou prchajíce

ped náboženským útiskem,

spoluzakladatelé

Herrnhutu, Ferdinand II. daroval r, 1621 skonfisko* váné Hodslavice s panstvím štramberským, k nmuž náležely. Jesuitm, Není bez zajímavosti, žeHodslav^ ští práv pod panstvím Jesuit uchovali si starou víru, by jen tajn a ne bez dlouhých a tuhých boj, až do vyhlášení tolerance roku 1781. Palacký pochází z rodiny nkdy bratrské. Rodina ta byla Yzáy jaksi z pedních, jež udržovaly staré tradice a staré nábo^ i

Ješt za Marie Terezie odbývány u Palackých nábožné schzky lidu z celého okolí, obyejn v noci, jež v dobách nebezpenjších bývaly konány v hlubokých lesích domorackých/ tu zpíváno, daly ženství.

tajné

se modlitby a ítány bratrské knihy. Po vyhlášení to^ lerance Josefem II,, ponvadž patent víry eskobra-^

po delším vávyznání augšpurskému. Prvním uitelem v mladém protestantském sboru stal se otec Františkv, trské

neznal, pihlásili se Hodslavští

hání ku

161etý Jií Palacký.

Rodina Palackých, pokud pamti sahají, pebývala vždy v Hodslavicích. Dle jména zdá se však, že po* cházela ze vsi Palácová, od Hodslavic asi míli vzdá* leného. Nejstarším písemn doloženým pedkem Pala* ckého byl Matj Palacký, jenž v letech 1705—11 byl fojtem v Hodslavicích, Jeho synem byl Jií Palacký < 1785), jenž ml opt syna Jiího
Otec Palackého, rovnž Jií, »byl ve vší své prostot pece muž neobyejný. Píroda udlila mu proniká-' vého rozumu ostrého vtipu mnohostranná zku* šenost, zdravý soud a pozorlivá zásobily ho jistou filosofií života, kterouž nad sousedy své znamenit vynikal. Ve všem, co dotýkalo se lidské mravnosti, býval nad míru písným Vle jeho bývala neoblomná, asto prchlivá. Pi tom byl pilný v povinnostech kesanských, horlivý v nábožnosti nepetváené,a stálý obránce církevního vyznání svého, i

.

.

.

pam .

i

.

.

.

.

.

pvodn

emeslu krejovskému. Jií Palacký uil se Ale když nov založená, evangelická obec hodslavská postarala se o vlastní kostel a školu, byl vyhlídnut za jejího »rektora«.

lách v

Jiín

Skrovného vzdlání nabyl na ško^

a v Hranicích.

Ale hlavní jeho uiteU

kou byla bible, již »ml celou v pamti a ve všech píhodách života svého slovy jejími se ídíval a tšívak. Povolání uitelskému vnoval se celou duší. prvních letech scházely se dti evangelické obce hodslavské stídav u sedlák, kteí mli vtší svt* nici. Ale již asi r. 1797 vlastním nákladem a ze skrovných prostedk vystavl si Jií školu dosti prostra* nou, v níž pak až do r, 1821 psobil. Je to rodný domek Palackého. Jií Palacký rád vždy ítal »vŠelijaké noviny a rozliné knihy nebo spisy«, zvlášt pokud souvisely s náboženským životem a jeho povoláním. R, 1812 tiskem vydal v PreŠpurku »knížeku ku

V

i

vzdlavatelnému ítán í«.

Uinil

tak

anc

nymn,

ba tajn. Také nabízené medaile za zásluhy o školu z písmácké skromnosti nepijal. »Jásimyslím«, píše o tom synovi, »že když moji pedstavení jsou se mnou spoKojeni, což mám více žádati?« Byl pe^^ svden o poteb vrchností a povinnosti býti jich poslušen <» chybovali pedkové, když se proti vrchnosti pozdvihovali «>/ pece však byl nepítelem obcování s »pány«, panských mrav amod. Nebyl také pítelem svtských písní, milostných verš a vŠí citové zmkilostiatitrnosti/

r.

1829píŠesynovioMusejníku,žen^

kteí spisovatelé se » až velice

tnav, dtinsky a ochlem*

stn vyjadují*. »Nemáš v

nich ducha Comeniusova,

není v nich

ei Krameriusovy « A také první básnický ,

synv ^Poátky eského básnictví« neuvítal kritikou pravé lichotivou, »Mné by se více líbilc,« pokus

pravdy, které v bibli máme, neb v jinší historické knize, tak snažné uií v nových píkladech pednášeti a lidem jakoby obnovovati ale litery, slova neb slabiky miti a ítati, to se mne velice titrná vc býti zdá,« etbou bible a starých spis bratrských osvojil si klassickou eštinu XVI. a XVII. století, umní v dob, kdy žil, stejn cenné jako ídké. Umní to, vyjadovati pknou eštinou své myšlenky, vštípil i synm, zvlášt Františkovi, jenž za krásný eský styl pedevším otci dkuje. tak po^ chopíme, že starý Palacký synv styl poznal, »prvé než podpis autora etl«. Nikdy neopomnl poklesek proti duchu eského jazyka opraviti. I pozdji, kdy píše,

» kdybys ty staré

i

.

,

.,-

A

literární sláva

synova

již

také otce tšila,

nho ízený

kdy ítal oA

Musejník, nezamlel výtek: »akoli i ty si mohl o nco mén z novoty pimišovati«. \>y život rodinném byl písným a tvrdým
—

V

a

^vv^^^í

< ^

O

n

ca

>—>

<

C/3

Z5 Q u 9Q

» píkon od zvášnívelého manžela svého snášela trp^ Iiv«. Nikdy váše nebo náruživost njaká nezkaliía » jasnou, ctnou a pokojnou duši její«. Literního vzdlání nemla a cele vnovala se domácnosti,- byla pobožná, íe »rozum pirozený« obránil ji oá povri-

Syn o ní krásn praví, že »byIo jí milovati každému, kdokoli ji kdy poznaí«. Jií Palacký oženil se s ní roku 1790 a celkem povila mu dvanáct dítek, z nichž 7, 4 synové a 3 dcery, dospli k vku. Matka Palackého opustila etnou rodinu, o níž peovala, dne 25, íjna 1822 a pi po 32 léta vosti a pobožnstkárství.

vrn

jejím

pohbu »tém

celé

shromáždní

plakalo«.

Pro etnou rodinu hubený píjem hodslavského »rek* tora« <80 zl, ron) ovšem nestaoval/ »služba,« píŠe jednou, » jest jenom tak ,, aby lovk hladem nebyU. Proto podnikavý a energický Jií rozmnožoval jej všelijak: krejovinou, sedlaením, obecním písaením, po^ zdji nejvíce obchodem <s máslem, dívím a obilím,- za válek napoleonských jezdil na pípež),- dti ovšem ne* jednou musily piložiti ruku k dílu a vypomáhati v pracích hospodáských. také náš Palacký nosíval obecní kurendy do vsí sousedních, vyhánl krávy na pastvu, chodil do les na houby, na maliny a jahody, jež pak prodávány v Jiín, Piinlivostí Jiího podailo se, že nejen vyživil a vychoval etnou rodinu, ale že zahospodail si kapitál, z nhož koupil r. 1829 ve* liký statek v Zubí s právem rychtáským. Tam ze* mel dne 8. záí r. 1832. Mladý František již v dtství pilnul ku knihám a záhy stal se »prvním, akoli nejmladším žákem ve .

.

i

A

i

tém

V

pátém roce vku svéíio peetl skoíe otce svého«. již celou bibli, v níž tajemné a hluboké písn Saíamou* novy nejvíce jej poutaly. Devítiletý František dán byl o vánocích r. 1807 na školu do Kunvaldu
cenských a tou dobou moderních zásad Basedových. Založila ji Marie Walburga, hrabnka Truchsesová, rozená z Harrach. Tato dáma vdeckého interessu a filanthropických snah, rozvedena od muže, cele v* novala se ideálm výchovným a dobroinným. Vedle školy ve vsi byl pro vybrané žáky a žákyn vyšŠí jakýs ústav v zámku, kde mimo jiné uilo se vlastivd, poátkm djepisu, tlovdy, fysiky a hospodáství. Ui^ tele byli vtšinou knží, le na ústav vládl duch osvícenský. To stalo se mu osudným a r. 1814 z návodu konsistoe zaven. Palacký ztrávil vKunvald dv léta, nauil se nmecky a nabyl » ve výborném svobodného ducha uení první základy vdomostí svých «. Uitelé si Palackého oblíbili, zvlášt kaplan P. Turek <milost*

hrabnin), jenž »vida jej k tomu dosti náchyU ného«, vlídn a pátelsky na psobil, aby pestoupil ke katolicismu. Proto také vzal jej otec dom. Kun^ valdští uitelé, pozorujíce nadání hochovo, dosáhli toho, že otec slíbil dáti syna na latinské školy a vyšší studia. VKunvald prožil Palacký prvou svou lásku, možno-^li u chlapce lOletého o podobném mluviti, » se stovaryšiv« s píbuznou svého domácího,

nik

i

dvrn

NannyUrbanovou. VKunvald »s milovanouNannv« poal se Palacký uiti »klavírovati«. Palacký pozoji

8

láskou vzpomínal »na pkný jarní as svého žívota«, na pobyt v Kunvald, jenž zasloužil se nejvíce o pro-

s

buzení jeho talentu, Palacký seznámil se náhodou , znechutila se tak, že v posledním let školu velmi zanedbával. »Což tam mám dlati, píše, »když nám uitel za celého pl léta o niem, mimo chování slepic, rozprávti neumí anebo nechce. Hochova žádostivost tení a vzdlání ukájela se tím, co mu náhodou do ruky pišlo. Lidé, mezi nimiž žil, byli »krutí horlivci v náboženství svém« a Palacký hltal polemické spisy lutheránských theolog XVII. století, takže konen stal se z nho protestantský h= natik, jenž v niem si tak neliboval, jako v hádkách o náboženství. Ba, jeho jemná a vnímavá duše etbou tou tak byla rozrušena, že snil o tom, státi se missionárem a nkde v Trankebaru
—

—

skou.

Na

školách trenínských nenauil se Palacký

mimo latinu niemu. Vše, co získal, vyšlo z jeho vlast* ního piinní, ba práv z nechuti ke škole: tak jakási znalost etiny a frantiny. V Trenín poal též »var^ hanovati« i »harfovati« a '- básniti po latinsku: Chvály »Opustil Trenín chut«, aby ve studiích pokraoval na lyceu prešpurském. Také prešpurské lyceum byla protestantská škola cír* kevní, jež vedle školy latinské, na zpsob trenínské, mla trojtrídní školu rhetoricko^theologickou, ure** nou pedevším ku vzdlání evangelických knží. Ly* ceum prešpurské mlo povst doma i v cizin jako ústav nad jiné vynikající/ le samo o sob neposkytlo Palackému stravy žádoucí. Vyuovací byla la* tina, koneným cílem -^ vyjadovati se po ciceronsku. Kdo nejlépe studia svá znal zpamti, byl eminens. Palacký hlavn svou fenomenální pamtí pekonával jara.

eí

hrav pekážky vtloukací methody. Kdysi na ukázku peetl si ve škole jednou až dvakráte na sta jmen z geografie starého svta a ihned je bez omylu zpa* mti vyíkal. »Pan VŠevda« íkali mu pátelé. Pro* fessori prešpurského lycea byli vesms vzdláni na nmeckých universitách a Palackého mli pro jeho mírnou a ušlechtilou povahu rádi. Vtšího vlivu na

nho ml

P. Bader, jenž pjováním knih ^vykoenil z Palackého náboženský fanatismus, prof. Zigmondy a

zejména prof. Jan Gross (filosofie)/ omuto muži jem* ného citu a vytíbeného vkusu dkuje Palacký za zá* lihu, kterou v vzbudil pro studia psychologicko*

nm

W

esthetická, jakož

i

za seznámení se a píchylnost k

fi*

Kantov. Zjevem zvlášt ubohým z prešpur*^ ských uitel Palackého byí profesor jazyka eského <stolice byla zízena r. 1803) Jií Palkovi. Povahou íosofii

nesympatický, jako uitel povrchní a ledabylý, jenž nadanjších žák využíval k nádenickým pracím kor^^ rektorským a pekladatelským pro svoji širokou, le mlkou literární innost, »Palkovi, hryzokurka nenasytná«, píše o <18 17) Benedikti, »i budoucího roku svého týdenníka ctným Slovanm cpáti bude.« Pednášek o eské literatue bud vbec nekonal, nebo leda* byle a povrchn. Palacký tak jako v Trenín odkázán byl na své okolí mimoškolské a hlavn sám na sebe. Co neposkytla Palackému škola sama, již opustil koncem roku 1818, poskytlo mu vzdlání mimoškolské, etba, zejména pak škola vlastního nitra a »škola

nm

života «.

//

PRESPURK,

kde Palacký ztrávií víc než deset let, deset let z nejdležitjších ve svém život, patil v Uhrách. tenkráte k nejvýznamnjším vzdlaností jádrem svého rázem, svým Nmecký obyvatelstva, byl tehdy PreŠpurk stediskem neobyejn ilého a zajímavého duševního života, nebo tam na úpatí Karpat, pi bezích Dunaje a ne píliš daleko

mstm i

moravských hranic stýkaly se vlivy nmecké a vbec s mladými eskoslovanskými a maarskými snahami národními. Nmecké msto v uher* ské zemi, tsn na slovenském rozhraní jazykovém, vzdálené Prahy, stalo se v dob, kdy Palacký tam pobyl, dležitým stediskem eských literárních a osvtových snah. Starobylé korunovaní msto s památnou minulostí architekturou, kde nad mocnými proudy Dunaje mohutn se zvedá starobylý zámek, msto s pvabným okolím, pokrytým vinohrady a zahradami, západní kultury

i

živ se súastnilo svtodjných tehdejších událostí. Car Alexander, Wellington, Talleyrand Metternich i

navštívili

r.

1815 tam dlícího saského

krále a s nimi

význaných osobností kongressu vídeského. Msto, jež za policejního absolutismu požívalo mnohem více volnosti, než kterékoli jiné predLitavou, shrorada

mažcfovalo vybranou, osvícensky vzdlanou a vol* tairovsky myslící spolenost šlechtickou, jež konver* sovala nmecky a francouzsky a nalézala zalíbení v literatue, divadle, v hudb <jm. komorní) a zpvu.

Možno

íci, že

v Prešpurku, a hlavn zásluhou vliv

mimoškolských Palacký

12

stal

se

Palackým, a odtud

^

jako hotový, zralý muž pišel do Prahy aby veno^ val se již cele svému životnímu úkolu. »Má školská dráha je u konce« píše Palacký kon*

^

1818 do svého každodenníku/ »nyní mám do volného, svobodného svta ... a na rozcestí, jako Marius nad zíceninami Car* thaga, mezi budoucností a minulostí s tžkým sklíeným srdcem dívám se na dráhu života, která je za mnou.« Palacký, jenž louil se s uebnami prešpurského lycea, mohl tou dobou vzpomínati již na mnohý trpký svtlý okamžik školy života, v níž na* ijil se snad více než v uebnách samých. Škola života poala se u Palackého, jak asto bývá u synka chudých rodi, velmi záhy, již za student* ských jeho let. jiné, živil se se, pro výživu uil kondicemi

cem

léta

z poslucháren vkroiti

.

.

.

A

i

Ue

i

konen

seniorem jesenákovského konviktu*) pi ly* ceu prešpurském, se tím sice jeho hmotné pomry zlepšily, le nedostatku ba i bídy zakusil za svých studií víc než dosti. Palacký když skonil studium na lyceu, ml se státi knzem a pijal již
»Dohíížím na peení chleba« píše o svycíi povinnostech otci, jej, opatrují vaení, ííupuji stravu, zboží, díví, zapisují a co víc toho.<

•>

»i

vydávám

13

v kostelíku svého rodišt »o pravé pobožnosti kesanské«,> Le Palacký se knzem nestal. Ve své autobiografii uvádí toto rozhodnutí ve spojení s tím, že »pohnžií se do hlubin systému Kantova«, Jeho píbuzní nabádali jej ke kazatelství i pozdji. »Seti si ty«, píše mu bratr Jií, » kteí u pán štastni byli, a potom ty, kteí na farách až do smrti v pokoji chléb jedli, kterých je víc« ale Palacký dal vždy pednost nejistému postavení soukromého vychovatele ped pohodlnou a zajištnou kariérou faráskou. »Mne píroda, « píše, »neurila, to cítím, ke klidu venkovského života,- do svta musím, mezi lidi, kteí dali se uchvátiti mohutným proudem naší doby, a svému du* chu a srdci volnosti dopáti. « tak zstal Palacký v Prešpurku jako vychovatel až do r. 1823, vnuje všechen volný as horlivému a usilovnému studiu. Byla to pedevším známost a znalost cizích eí a literatur,- Palacký stal se v tomto smru »i slovutným mezi Prešpurany a mezi spolužáky svými,« nebo mimo mateštinu svou znal jazyk latinský, ecký, trochu kázal

—

A

hebrejský, dále francouzský, anglický, nmecký, itaU ský, portugalský, ruský, srbský, staroslovanský, pol* ský a madarský. Palacký obíral se v Prešpurku lite* raturami »všech národ staro- i novovkých* a etl

tém

všecka význanjší díla básnická v originále neb pekladech, o emž hojné výpisky dosud vydá* vají svdectví. Prešpurku za posledních let pobytu Palackého na lyceu dostavila se u nho, hlavn vlivem studia filo* sofie, tžká krise životní: krise náboženská. »Brzyjsem

V

14

pocítií« píše

v každodenníku, »ze mnou daemon

ja*

kýsi tak náramn zatásl, že všecka jistota, víra a v^ domost má v nepochopitelný rum se mi sesuly. »Pa* lacký ješt po letech vzpomíná na tento duševní boj »mezi rozumem a autoritou, mezi vrou a pochybami «. Ale Palackému v tomto boji proti skepticismu dopráno vítzství/ Palacký znal materialistickou filosofii francouzskou, ale jeho nitro vedlo jej k filosofii jiné, k idealistické filosofii Kantov a konen k filosofii i k náboženství vlastnímu. Palacký »znedvriv se náboženství nadpírodn zjevenému, náboženského zetele na svt a na život pece nikdy s oí nespustil* a po mnohých pochybách a bojích postavil se »tím ochotnji na pevnou skálu náboženství, nadje a víry«.

^

Nebyla

to sice víra katechismu, ale

byla. Palacký

vil, že

jest 5>jakási

nevra to

také ne-

Svrchovaná Moc-

nost«, jež stvoila svt, a že tato »bdící Prozetelnosti

ídí svta

bh

i

osudy

lidí,

»že

Bh zákony piroze^

vky vymenými v pirozenosti psobí «. ^ »Vím,« píše v tomto confiteor z r. 1820 v každo-

ností

po

denníku, »že Kristus zvláštní mocí božskou byl obdaen, ale do motanin dogmatických nevpustím se jista jest,- o jejím zpsobu nevíce. Nesmrtelnost budu však mudrovati «. Byla to Palackého filosofie filosofie dvojí náboženství/ nebo jemu byla víra

mn

i

i

stránkou téže vci.

Za pobytu v Prešpurku

stal se však s Palackým i jiný Palacký v Prešpurku náboženskou pak Jestliže víru ztratil, našel tam, a díve než prvou ztratil, víru jinou, víru v budoucnost svého národa. Obrácení Pa-

pevrat.

lackého na víru národní stalo se za dosti nahodilých okolností vnjších r. 1813, Když z prázdnin ubíral se patnáctiletý jinoch pšky do Prešpurku, aby tam pokraoval v studiu, nkde na Vláru strhla se nad ním prtrž mraen a on uchýlil se, aby okál, do Trenína k panu Bakošovi. Frant. Bakoš, vážený mšan, kurátor a inspektor evan^ gelické církve v Trenín, byl horlivým tenáem literatury novoeské a otcovským pítelem Palackého. Palacký až do té doby »o materinu svou nic nedbal, ani jí sob neoblibovaU. Latina i nmina byly mu

mnohem

milejší. Ctihodný Slovák Bakoš nerozuml nkterým novoeským výrazm a požádal Palackého, o nmž jako Moravanu pedpokládal, že lépe se v e^

štin vyzná, za vysvtlení. Ale brzy se ukázalo, že slovenský písmák rozuml vŠemu lépe než Palacký. Palacký se hluboko zastydl. Bakoš upozornil po* tomka eských bratr na Komenského, dal mu ísti Jungmannovu Atalu a Palacký »ješt v ty dni obé u nho ítaje, ím dál tím více krásou jak obsahu tak i jich jímána se cítiU. Pišed do PreŠpurku, ihned staral se o eské knihy a když za nedlouho etl v Hla* sateli Jungmannovo » dvojí rozmlouvání o jazyku e* ském«, jež tolik indifferentních získalo snahám národ* ním, ^zapálil se celý upímnou vlasteneckou horlivostí«. Pojednání Jungmannovo patí áo ady »obran« eského jazyka, v nmž vidí »drahý poklad, pro který od pedk mnoho krve prolito bylo« a v nmž »celý národ žije a jej co známku osobnosti své pednáší*.

eí

16

Oá

této doby vlastenectví Palackého více neochablo. Brzy na to stal se pomocníkem Paíkoviovi pi jeho Týdenníku a Slovníku, kupoval knihy, asto za po* slední groš <prvé, co koupil, byl Thámv Slovník, relclova Kronika eská a Hlasatele), etl vášniv eské knihy, studoval spisy Dobrovského, které » otevely mu bránu do soustavy eí slovanských«, a vyhledá* val pátelství muž, kteí mli styk neb zásluhy o e*

ské písemnictví.

Tak

seznámil se,

»již

tehdáž slovut-

ným byv slovomiIem«,s Royem, Roykem,

Kollárem

Fereníkem, kteí rovnž studovali v PreŠ* prku. Záhy také poal Palacký sám pokoušeti se v eském písemnictví a peložil z návodu otcova Pa* a

ckeho

o Prozetelnosti božské <1814> a roku ná* sledujícího Ciceronovy knihy o povinnostech a Klei* stovo Jaro,- záhy uinil takové pokroky v eštin, že r. 1816 ustanoven byl korrektorem bible, kterou angli* cká spolenost dala tenkráte v Prešpurku tisknouti. Téhož asu poal Palacký i básniti esky. Bylo tehdy zvykem na lyceu, že no výrok zaínal se slavností, na níž žáci pednášeli básn, a sice vždy jeden latinsky, n* mecky, esky a madarsky. Roku 1816 pipadla eská role Palackému,- složil báse v hexametrech »o stave* ném lidokupení na sjezdu Vídeském« , kterou pak sám veejn »peroroval«. Báse ta sblížila Palackého s Janem Benediktem. Palacký sám vzpo* míná, že »toho léta nastala nová doba« v jeho ji* noŠství, nebo veden jsa píkladem staršího a vy* spis

splejŠího Benediktiho,

poal

chem vzdlávati «/ Palacký

se » svobodnjším

praví, že

stykem

s

du* ním 17

»cíuch lépe se nauil šetiti »zjemníí citové« jeho istého lovenství*. Benedikti <* 1796) byl synem evangelického faráe ve Velké Ljuborei v Novohrad* i

Na

ské stolici. studiích v Kežmarku seznámil se se Safaríkem, jenž rovnž pocházel z evangelické farár^ ské rodiny na Slovensku a sprostredkoval shlížení Safaíka s Palackým/ tak stal se zakladatelem » troj jediného pátelství^, které odtud ti mladé muže poutalo. nim pistupuje pozdji i Kollár a Jungmann. Pátelství Palackého se Safaríkem bylo upímné a krásné, bylo to pátelství pro celý život. Palacký pi-

K

lnul k

nmu srden

likého

rozumu a dvtipu,

a vidl v ale

i

nm

» nejen

muže ve-

hlubokých a outlých

A Safaíkv pomr k Palackému charakterisují slova, která o nm napsal Jungmannovi: »Já co

cit«.

pak jsem Palackého poznal,^nový život jsem žíti poal. Srdenost a vroucnost Šafaíkova patrná již z oslovení v jednom z prvních list jich vzájemné korres* pondence:

jakým tebe nazvat mám nejhodnji jménem, slávo a rozkoši má, vlastene, kochánku, miláku !«

»0,

ty,

i

Vzájemným

pojítkem pátelství mladých tchto romantických hlav byla pedevším myšlenka národní. Myšlenka ta je tak stará, jako naše djiny, a jen in^ tensita její mnila se podle asových pomr, dle míry ní zraí národního nebezpeí nebo síly vzdlanosti. se kontinuita našeho národního života, »je jedinou myšlenkou, v níž mrtví bez rozdílu dob, stav a kultur,

V

18

svorn panují živým « , je duší eských djin. Koncem XVIII. století dostalo se jí pak nových po«

pud a nové síly v hnutí romantickém, které rozšiuje pojem národa, representovaný v minulosti jen šlechtou a elnjším mšanstvem, na všecky vrstvy a stavy, jež spojuje slavná minulost, krevní a jazyková sounáležitost v jedinou velikou obec národní. Protireformace a absolutismus germanisovaíy z vtŠí ásti starší no* národní myšlenky, šlechtu a mšanstvo, ale myšlenka ta práv zásluhou romantismu nalézá nové nadšené bojovníky ve vrstvách lidových germanisací netknutých. Z tch vyrstá nová naše intelligence, jež získává pozdji i mšanstvo a z ásti šlechtu. Palacký, Benedikti, Šafaík jsou cele zaujati láskou k svému národu, ta je hlavním obsahem jejich konání a snah, jejich hovor a korrespondence. »Zivot mj a duch mj posvcen budiž vlasti,- a jen vlasti a ná* rodu budiž dýchání mé,« píše Palacký áo svého každo* denníku/ a myšlenka ta vrací se tam optovn. »0

sitele

Mysl

tys tvá vždycky veliká byla ve mrákot pešlých rozžehla svíci národm a vedlas je bez povyku k budoucímu blahu Tob, i duch dobrotivá máti, posvcen bud znova život Pode stínem kídel tvých nastoupí mládec mj! stezku hrdin bohu líbezných a oblee roucho svátené u oltá Pravdy, Krásy a Ctnosti. Takto mi pomáhej Genius vlasti mé a osud mých!« stejn hproucím vlastenectvím plane i srdce Benediktiho a Safaíkovo. »Však by bychom na sta mil rozloueni byli,« píŠe Benedikti Palackému z Jeny,

má!

Vlasti

...

.

vk

.

.

.

.

.

mj

.

.

.

A

19

se odebral roku 1817, »by by cizozemští moc* náové, jenž eskou <slávu> tak nespravedlivé udusili, sebe krutji nad námi panovali — blaze nám Národ

kam

i

!

vné

spojovatj bude. Slovanská krev a sláva jeho nás našimi žilami se toí« a »kdo Žižku neb Husa svými starobylými pedky nazýyá« nebude se báti krev pro národ svj proliti. Také Šafaík cítí, že ochotn a rád by život svj ztratil, kdyby tím jen národu j?vému mohl prospti »Ano, já až po dnes hotov jsem,« píše, » všecko za milý národ svj položiti, i život,- nebo ovšem lépe jest oslaviti národ svj smrtí, než jej zneHoroucí láska ta a nadšení nebyla ctíti životem. « ovšem bez pochyb a smutných nadjí, nebof nikde nebylo »jistoty, že aspo nco zachováno bude« a »pohlední na to, co bylo a co nyní jest, i nejsmlejšího ducha ohromiti i nejpevnjší nadje zlámati musí« <Safaík>. Byli to zejména v této trojici oba Slováci (jmenovit Benedikti!), jimž snad více než echovi Palackému scházelo vdomí politické samostatnosti národa v minulosti <»Bohužel! ani kousek zem není, ana by jméno mého národu, jenž v Uhích pebývá, na sob nesla, « stýská si Benedikti), kteí podléhali ti* snivé beznadji. »Jako ty^myslíš,« píše Benedikti Palackému, »i bude z nás Cech, Moravan a Slovák kdy nco samostatného, vlastního, pvodního? —' Historie nám je docela v cest. « Benediktimu z^k s,e dokonce, že vlastenecké horování Palackého a Safaíkovo je nebezpené, a praví, že lásku k vlasti, »i jak to neviditelné nazvati mám«, píliš rozdmy* chují, »až snad i její bez svtla rozptýlené jiskry :

20

docela vyhasnou, jako zhasíná volný ohníek dímá* jícího v kolib pastýe, když jej tuhý vítr pl* udusí «. Ba asto ozývá se v jeho listech noní beznadjná resignace není pomoci. »Co pak je pry, potom je veta, Františku !« -^ Palacký však této skeptické nálad nikdy nepodlehl, v jeho nitru nikdy nezhasla nadje, že národ jeho ješt »dovede díla nesmrtelného « a mladí pátelé v vidli svého vdce. »Nebo ani Shakespearv ani Schillerv duch horlivji a svtleji nehoel« a co zvlášt na cenili, je, že »re ve své moci má jako žádný z nás Vinohrady a za^ dvou«
.

.

:

nm

nm

^

trojici eskoslovenskou, » obírající se piln ve vcech vlasteneckých « a »dležitostech drahého národu«. »Zapomls vinohrad nad PreŠpurkem, tu veerní, tu tichou, tu milostnou, tu melancholickou chvíli, jenž jsme tam v blaženosti žili?« vzpomíná Benedikti. Ale krom sentimentálních a romantických výlev cit nesly se hovory prešpurské trojice i smrem velmi váž* ným. Tak nkdy koncem ervence 1819 došlo mezi nirpi k zajímavé debatt o djinách a djepisectví » Cechm nelze míti velikého djepisce, « tvrdil Bene* dikti, »ponvadž <již nyní) nemají velikých dj.« Palacký vyvracel tento názor poukazem na velké dje* pisce jiných malých národ. Benedikti uznával, ale

—

pesvden

nebyl:

»By by

i

byli

nkteí

sjavní ve

v Cechách práv historickým duchem pojíti a popsati, an to duch ten z vlasti již vymizel, a jen životem život pochopen starožitnosti

inové,«

pravil, »ti nedají se

21

býti

mže«, »Totof

pohíchu pravda jest,« odpo^ vznešených národu našeho skut-

arci

vídaí Palacký, »ale o

A

dje ty by i naše jalové kroniky.* cích vysvdují. historika, jenž by »sa* tím spíše vynikly, kdyby našly movíastní obraznosti, tak jak byly« s enthusiasmem je vylíil. Jenže musil by ovšem » vlastnosti ducha ná* .

.

rodního znáti, velkým citm vznešeným rozumti, a k ideám života národ se vznésti —' a dovede díla ne* smrtelného «. Nezní^Ii to jako proroctví Palackého sa* i

mého? Ale týž

nechtl viti v budoucnost asi v téže dob Pazní jako vštecké požehnání k ži*

Benedikti, jenž

velkých djepisc eských, píše

lackému vty, jež votnímu jeho dílu. ^Slované, ti našincové, svým si* lám nedóvrují, té myšlenky, že \>y oni v Praze se slovenským svým králem slovensky rozmlouvati mohli,

obrovské, nebezpené a spasitelné n k y se lekají. Probudiž jim, Palacký, toto dóvrování... pou je...: svou krev jen této

myŠ

1 í

za sebe, za svou vlast a est a svobodu vylévati! Prostedek k tomu vidí sice jiný než djiny, chce ve* liké

drama národní,

ale nejsou*li

Djiny

i

tímto?

Vylíené

vlastenecké snažení, nadšení pro svobodu a humanitu prešpurské mládeže, byly z valné míry ohlasem národn probudilého Nmecka, jež zasáhlo do Prešpurku pedevším z university jenské. Uher* ským studentm bylo tenkráte jeŠt dovoleno studo* váti na universitách v Nmecku, což ped Litavou bylo písn zapovzeno. Do Nmecka k protestant* ským souvrcm odcházeli zejména theologové a

^

22

^

t>

iitfow

i

«*4*4«..>4**

©fílnge bc3

Sn

bera

í)bl)Ctn

'Síus^

ia\ixmaa bet

Sífltnr.

Elopfto.

H

omi3f|

v

Soíefa eflnbcfa fniíiajíCC/ a

> 3.

Vx

u?

jtcanfaoS.

(3.

I

8

a 3 c

^fli»e;aibBpfi, I

8.

pinášeli odtud víru v

dogma

národní.

Šafaili,

tam odebral

následoval se

je

poátkem

i

Benedikti. Stará universita jenská stala

hlavním sídlem nmecké idealistediskem svobodomyslného a vla-

nmecké

steneckého hnutí

Výmaru, kam

mla

vzdlali

již

19. století

stické filosofie a

vadla,

se

Tam

od r, 1815 1816 Kollár a na jae r, 1817

^e prešpurští uitelé Palacíáíio, studoval

mládeže. Jena, nedaleko

jenští studenti chodili

tehda

adu

v houfech do diZe-

vynikajících professorú.

jména filosof Fries (potomek eských bratí) a historik Luden, svými výklady o dávné minulosti nmeckého národa mládež uchvacovali, takže láska k vlasti probouzela se »v každém srdci, le hy bylo kamenné«. Slovenští studenti dopisovali si se svými druhy v Prešpurku a tak Jena byla duševnímu životu prešpurskému bližší než Praha, pes niž, opojeni novými pjoudy myšlenkovými, vracívali se do svých vlastí. Šafaík na cest z Jeny v ervnu r. 1817 zastavil se na deset dní v Prešpurku u Palackého, kdy poznali se osobn, a koncem roku pijal tamže vychovatelské místo a zstal dv léta. Plodem vzájemných tchto styk a pátelství, jakož korrespondence s Benediktim byl anonymn vydaný spis Palackého a Safaíka: Po* i

átkové eského

básnictví, obzvlášt p ros od e (koncem bezna 1818), jímž oba mladí literáti výbojn vystoupili na veejnost. i

Palacký již od mladých let zabýval se básnictvím, pekládal a psal hlavn píležitostné ódy a p. R. 1817 peložil nkteré partie z Ossiana (»miláka svého mezi básníky «>, jež vyšly pak v Hromádkových Prvotinách.

23

Byla

to první tištná

práce Palackého.

Tím povzbu^

zen psal »potajn« listy o prosodii eské. Otázka za* jímala ho již r. 1815, a on »ím dále tím jistji se sná* šel, že ne prízvuk, ale stará asomíra základem eské prosodie slouti hy méla«,aod r. 1816 vlivem klassické etby i sbohem nadšeného Kíopstocka« básnil již jen \r asomíe. Tím radostnjší pro^bylo, že i »premilý« Šafaík dospl k témuž názoru <Safarík až do r. 1818 básnil pízvun), ba i ctihodný Jungmann, že stano^ visko jejich schvaluje a veejnému vystoupení^proti dosud vládnoucí theorii Dobrovského peje. '-^ Safa* rík pinesl z Jeny pojednání o eské prosodii a Palacký, jenž sepsal již první dva listy (pvodn pro Hromad* kovy Prvotiny), napsal ješt list 5., Šafaík pak pipo* jil list 3., 4. a 6. Pedmluvu napsal vydavatel Blaho* slav (Benedikti), jemuž jsou listy jaksi adressovány, a jenž je v nich pesvdován a pesvden o správ* Benedikti, zék se, nosti asomíry proti pízvuku. musil býti pesvdován skuten,- zAk se, že ml skuten obavy, »aby posléze Parnas eský ve zíce* »Sta* ninách zvráceného stavení nebví pohben. « vti, stavti, nebourati více!« slyší zastance asomíry, již zatracují tvrtstoletí petrvavší básnictví pízvuné,

A

—

volati Benediktiho.

V

dob novoklassicismu krása antická platila takka za krásu absolutní. Mladým nadšencm prešpurským, zamilovaným do své mateštiny, se zdálo, že eština pirozen

této antické kráse je blízka a proto antické

metrui)) spíše se pro ni hodí, než citliví

2i

Rekové«

jen

asomíry

pízvuk a rým. »Krásy jich pí*

užívali,

ae

i

zvuk znala. Jich lib plynoucí híahoíy optovati mnozí se nynjší národové pokoušeli/ zvlášt Germáné. Ale jejich neplnozvuná a hezky drsnatá lepjší heí* lenské organyzaci nestrpí«. Le »hudební Cechové«

»e

e

nemli by dopustiti, aby lahodnjší jejich » nízce pod Teutonkou se plazila, když pece »ve spolku e* tiny a latiny vysoko nad touto hrd vznášeti se mže«. '-^ Spis nesl se zcela v duchu Jungmannov proti tvrci pravidel verše prízvuného, proti --:

»uenému

starci«

Dobrovskému. Sotva dvacetiletí mladíci nerozpa* nešetrn a úton mluviti o jeho »samo-

kují se tu

víádných rozkazech«, sluch jeho nazývají »neslo* vanským a znmiíým«, ba praví, že »kdež jednou studení gramatyci mistrovati ponou, tam jest po vŠem

Dobrovskému, vlastenci staršího typu, a opt zcela v duchu Jungmannov namíen je útoný a výbojný nacionalism Poátk, pojatý nadšen

veta«. Proti

i

slovansky a nenávistný všeho nmeckého. Protiva, pirozená protiva obou národ má býti patrná v poe* i

sii:

v

nmeckém pízvuku

a v

eské asomíe.

Je to

první literární revoluce v obnovené literatue eské, první odboj proti dosavadním »národa pra*' cujícím na »osvícení vlasti«, kde nové pokolení útoí na vlasteneckou generaci starší, žijící v kultue n* mecké a pedevším píšící nmecky, na generaci re-

vdcm«,

presentovanou Dobrovským. Nová generace nespokojuje se pouze láskou k vlasti, ale žádá pro národ lovka celého, žádá vážnjší a vznešenjší literaturu, eskou vdu, eské umní a zvlášt radikální eman* cipaci

od

Nmc.

25

»

echové

Poátk

brzy po vydání Palacký Jungmannovi, » podavše se do uení již

píliš dlouho, « píŠe

Nmcm,

samostatn mysliti se ostýchali. Cas jest procitnouti ze dvoustoletého sna i rozraziti okovy, jimiž despotie opoutala nás od bitky blohorské. << Slzy

bych prolévaí »hokosti a hnvu«, jak duch Cech » mocný a ušíechtilý« '^ » jenžto vždy horlivý pro svobodu ducha obce iny hrdinskými klestil sob cestu k samostatnosti v Evrop«, je utlaován a du^ šen. »}akýsi záhubný osud postavil nás doprosted otevených tlam národ loupežných. « — v síle národní myšlenky je také hlavní význam knihy. Palacký pozdji nekladl velkou váhu »na 3 listy psané do Safaríkových Poátkv«, naz)rvaje je »spisem mladistvým « a zahrnul je do kategorie plod ducha i

A

svého, »jež ani nechtl chrániti ped zapomenutím. Úspch »Poátk« zpsobil, že Palacký, »nejsa prázden snáské obraznosti«, opt poal básniti. Byl Palacký básníkem? Sám pozdji <1872> na svou bá* snickou innost dívá se jako na ^mladistvé pobloupece jen Palackému básnického nadání znní«. upíti nelze. Ale schází mu tvrí síla a invence. Jeho verše jsou úmorn pracované, jeho obraty až píliš a ne básnickou intuicí vnuknuté. Ostatn vymyšlené Palacký »až píliš pochyboval o básnickém pomazání svém«: ^básníkem býti nemohu,« píŠe roku 1819, »a básnííkem býti nechci«.

—

Le

^

—

Jeho lyrika je vtšinou píležitostná,- ale ve zvláštních okolnostech života, kdy více citem proniknut než » nekoneným rozumováním*, vytvoil pec nkolik básní,

26

dosud

pvab

íše. Modlitba

má dne

nevyprchaí
26.

.

.

,

vk

— Mío

»as

našich v nejpamátnjším svta boji« hotová ,Vojna a mír' hned po válkách Napo* leonských a zárove ,Božská komedie' našeho vku -— rodní,

líiada

—

bylo pravým umním básnickým provedeno. návrh zstal pouhým návrhem. poesii nevedla vŠak Palackého pouze »snárská obrazotvornost^, ba ani jen ctižádost a lichotivá povzbuzování pátel, nýbrž básnické nadšení, jež otvíralo Palackému » výhled do Edenu nebeského «, vyvoláno bylo z valné míry stykem s duchaplnou a vzdlanou damou, kterou Palacký miloval a která milovala Pa*

kdyby ovšem

dílo

Le

K

lackého, s paní Ninou Zerdahely. Palacký byl od roku 1817 vychovatelem v šlechtické

2!

rodin Šretér. Tu seznámil

se brzys tetou

chovanc

,dvorskou radovou' Karolínou Géczy a 1. prosince 1817 s její sestenkou paní Ninou Zerda* hýly dcerami svého asu v Uhrách vzáz" hely. laností proslulých bratí Balogh
svých

s

Ob

ob

ním

—

ím

—

i

A

28

svými do Zatisí, kde dožil se hokosti ústrk, pece vzpomíná, že »na té nepehlédnuté, neveselé, bezstromé rovin ., kdež jen ídké vrbiny njakou rozmanitost krajin psobily «, vídal » nejkrásnjší východ a západ ,« slunce v život svém Paní Zerdaheíy uvedla jej v »ideál íše«, jež Palacký opval procítnými hexametry i

.

.

.

»Krásný jest ideál

.

kraj,-

vysoké jeho chvály«.

Nebo tam pebývá »Krása velebnjší nad volné oblohy

Z íše duch

jasnost.

blažených tu Hrdinství

a Ctnost sestupuje v srdce

do* bývá«

síly

»sm,rtelníka slabého

v spolky duch nesmrtnosti «

mocných uvodit

jej

vzjasniti

slávou

Palackého erotika nenese se tu senti* mentálním opváním njaké »ržové panny faráky«, nýbrž že v básních jeho nitro vrací se k thematm, o nichž s paní Ninou hovoili, a jež plnily duši mladého idealisty. City ty nejvroucnji ozývají se v básni ^Modlitba má dne 26. ervence 1818«, kde poeta dkuje Bohu »v slzách tužebných, v rozkoše výtrhu«,

Je pirozené, že

i

že dal mu lásku i ctnost a v bouích života » strážce milého na prvod«, jenž vede jej »k cíli palmovému*.

29

» Chvil

jsem

posvcoval

se,

m

když ten k

Nezemu vnou

hlas

milovný

inm hrdinství. nikoliv já smrtí.

Záblesk nebeský, krásu svatých duší vidl, vidl jsem já tlesn. Styk s paní Zerdahely, s »veIebnou miíovnicí« a »duší milostnou «, uvádl mladého romantika )^do údolí roz* koše a smutku « a vznítil v nich obou » harmonický plápol duší«. Prožívali spolu »celé rozkoše nevin* ných milovník«, jež dle doznání Palackého v každodenníku pokládal on »za nejpknjší života svého oka^ mžení «. —' »Bože, jestliž vtŠí rozkoše a lásky, « píše tamže v zanícení, » nežli cítíval já, když ona, opanujíc ducha mého milostností nejušlechtilejší, ruky mé pose milovati, všecky jetím dávala brala sliby, že radosti a hoe sdíleti a duchem nerozpojeným jen jeden život vésti budeme! Kdyžto citem a milostí plápolajívšecky plameny mé v políbení sjednotiti dáno címu bylo«. Styk se šlechetnou a vznešenou dámou tou, jenž jich »duše zjemnil k sladkobolestnému rozjímání*, její spolenosti, byl pro Palackého velmi blahodárný. kde mu »myšlenky lahodnji a hojnji plynou«, krysta* lisují se filosoficko-esthetické názory Palackého, jichž základem byly »ti pvodní idee v lovku ^: pravda, krása a ctnost«/ ty pak v osob »velebné milostnice své« nalézal ztlesnny. Tu vyzrálo Palackého hlujest boké pesvdení, »že i v nejkrutjším neštstí potšující a kísící moc, vdechnutí Boží, rukojm vyššího bytu a urení našeho,« vdomí »bdící ProzeteU i

.

.

vn

.

V

.

30

.

.

FRANT. PALACKY DLE MALBy FR. KADLÍKA Z

R, 1821

nostU, jež stalo se základem odtud neotesitelného a nezvratného jeho theismu. Paní Zerdahely, jež »mat* kou (Palackého) nejen jmenovati, ale skutkem se prokázati ochotna byla«, s materskou láskou ciseiovala duši mladého genia, nauila jej »ve svt žíti mužský charakter*. Paa ušlechtila a upevnila v lacký sám o ní praví, že »její psobení na ducha jeho mu snad více prosplo, nežli kopy knih«. i

nm

pkn

Paní Zerdahely uvádí Palackého áo aristokratického svta prešpurského, kde získává Palacký uhlazené spoleenské chování <jeŠt roku 1820 se jí zdálo, že »ne vždy podle zákon dvorného svta« vystupuje) a spoleenský takt, který Palackého odtud vzáy vyznamenával. paní Zerdahely, jakož v paní z Czuzy, vychovává se znenáhla na aristokrata, odcizuje chudým pomrm, z nichž pošel, a šlechtický zpsob života stává se mu potebou, Palacký sám zakusil sice dosti bídy, le pes to, pro nižší vrstvy lidové ml jen málo smyslu,- a jeho pedstava národa opírá se vždy o vrstvy vzdlanjší. Paní Zerdahely tší Palackého v jeho strastech vychovateíských a s porozumním a zájmem sleduje jeho snahy vlaste^ necké a práce literární. Palackého také více snad než úspch »Poátk« v^^echách blaží, že tam tištná báse o ideál íši se líbila »paní Serdahelice«, tak že
U

i

dom

A

31

v témže dom jako paní Zerdaheíy) a v ne práv pí* jemných okolnostech »pstounií u katoíík«. V dom sestrenice paní Zerdaheíy, paníGéczy, dámy »výbornéko a vysokého ducha«, vznikía tou dobou z prešpurských vzdlanc malá uená akademie, je* Palacký. Pohnutá jímž hlavním lenem brzy stal se doba po pádu Napoleonov, události literatury sv* tové, belletrie vda, hudební veírky dávaly thema k rozpravám. Zvlášt pak oblíbeným pedmtem byla tehdy módní filosofie a esthetika. Tu Palacký svádl uené turnaje o své názory esthetické, jimiž se tou dobou horliv zabýval. Palacký již r. 1816 rozhodl se odvrátiti se od belletrie rozhodnutí to
i

A

A

vdeckým, a esthetika stala se hlavním ped* jeho bádání. Palackého zajímala tu pedevším psychologie krásna, idea krásy, kterou vidí ve » form božnosti«, po níž krasocitem toužíme. Božnost je mu pak »podobnost Bohu, ili úastenství pírody boží a obraz božského bytu ve lovku«. » Vlastn jest jen jedna krása«, píše, »totiž onen ideál všech pkných umní, kteréhož ni* kdy vytvoiti nemohou -- jelikož jest jeho nekonená Krása tato, bez* schrána, vší pvodní možné krásy studiím

metem

. .

.

konená, jediná, svrchovaná se jen cítiti, nikoli pak jasn pochopiti dá.« Palacký staví tu proti Kantov

32

—

rozumu svoji filosofii citu a uznává zcela — v duchu romantiky cit za základní mohutnost ducha lidského. Palacký »krásovdy« své nedo* konil. Z pti knih, jež mla obsahovati, napsal pouze prvé dv a zaal tetí. Ty obsahují »Djiny kráso* veáy« a zkoumání »0 krásovd«, »0 krásocitu« a filosofií

»0

kráse«. Palacký

diti

resuítáty pro filosofii, esthetiku

chtl tu podati » jadrnjší vysve* tlení tí pvodních ideí v lovku: pravdy, krásy a ctnosti « a jich vztah vzájemných k lovku a vyvO'^ i

praktický život.

»Mé nejvtší snažení bylo by,« píŠe r. 1820 Palacký Kollárovi, »pouiti píkladem, že nám potebí již jed*

A

nou mysliti, mluviti a konati slovansky«. Palacký sotva mohl podati zdailejší píklad, než podal ve své esthetice. Krásovda byla zkouškou ohnm pro Palackého ducha sloh. Je to poprvé opt od smrti Komenského, že užito eštiny »k vyšším potebám novo* evropejským«, že eským jazykem sepsáno bylo po* jednání filosofické. Le nejen v tom je význam esthe* tiky, »že proveden jí dkaz, že eština není nezpsobilá vyhovti všem potebám požadavkm vyšší osvty«, že užito v ní nového, šastn voleného a asto samo* statn tvoeného názvosloví — nýbrž že jde tu o samo* statnou práci duševní, jež není pouze eská jazykem, i

i

má význaný

a svérázný rys eského ducha, na výši evropské vzdlanosti. Ale nebyla to pouze filosofie a esthetika, které z v*" deckých disciplin tenkráte Palackého zajímaly. Jist výstižn píše o Šafaík, že »Palacký podobá se železu v ohni, které teprv sednouti musí, než jistý pevný

ale jež

stojícího

nm

33

charakter na sebe vc2me«. Palacký chtl se vnovati geografii, zabývá se jazykozpytem, pekládá Platona, píše posudek o Palkoviov Slovníku, ale v poslední dob prešpurského pobytu zejména vnuje se studiím fíolitickým a historickým, edna z prvých knih eských, kterou si Palacký koupil, byla Pelclova Nová kronika eská a brzy potom se* známií se s Dalimilem, Hájkem, Harantem Veleslaví* nem, etl Crauzovy Alte und neu Brúderhistorie
eskou 15. století ^ álaRobertson«. Uritjšího smru dostalo se však tmto nejasným snahám až r. 1819.

Tenkráte

vrátili se

z Jen Kollar a Benedikti, nadšeni

myšlenkou vŠenárodní a zejména pednáškami jenského professora Ludena. Ludenovi láska k vlasti nebyla pouze píchylností k hroud, vlast nevidí pouze v horách, ekách a zdech, ale ve svéráznosti ducha národního, v náboženství, právech, mravech i utrpení, jež ddíme po pedcích. vŠem tom pouují pede* vším djiny, v nichž projevuje se jaksi duch národa. Vedle Ludena, a snad více než tento, psobí na Pa* lackého, tak jako na jeho vrstevníky, Herder, jejž možno právem nazvati apoštolem našeho národního obrození. »Duch istého lovenství zdál se spoí* váti na nm« krásn píše o Herderovi Palacký .« »jako na knzi svém a mluviti z nho Palacký poznamenává v každodenníku v ervenci roku 1819, že odtud »nejvíce asu ztrávil v djinách vlasti své« a že tenkráte »poaI se opravdovji sta*

O

^

—

.

34

.

o nárcdství z ohledu vyššího a o lovenství vbec*. byl to pedevším Luden , jenž nauil jej chápati » historii duchem filosofickým a politickým^. Palacký etl tou dobou adu vynikajících dl historických
A

i

^životy nejznamenitjších Slovan, kteréhokoliv konen vztyuje^si jako »cíl života svého pragmatickou historii podle ideál v zanícení posvcené chvíle nistorick,ého umní «. volá: »0 by mi požehnal s hry, abych život svj vlasteneckému snažení tomuto posvtiti mohl, aby uskutenil se ve onen ideál spisovatele a vlastence, jejž ustavin nosím v prsou svých«. Oá té doby, Palacký se ke Krásovd vracel a esthetem zstal až do smrti, esthetická záliba jm. v již ustupuje do pozadí a ducha Palackého poutají djiny, pedevším husitsrv^í. »}á ostatn nyní, « píše 1822 Kollarovi, »cele v historiích vzím. Nelze mi žíti, nebudu-li moci do vlasteneckého djepisu se dáti. Aspo Husitstvo, budu^li živ, jist napíši. Na t.

j.

kmene«, a

eské zem

A

Bh

mn

a

etb

krásovdu

již

tém

zapomenuto

.

.

.

Duch

nutiti se

nedá.«

Rok 1819 je vbec v život Palackého rokem velkého vznícení cit, velkého nadšení a velikých slib sob národa Toho roku »s nevýmluvnou radostí* etl spo*

i

35

íen

se Šafaríkem ,Rukopis králodvorský', Herdera,

Montesquieu ,De í'esprit des íoix' a Palackému zdá se, že »nová jest svta historického tvánost«, že »nevídaný duch véje po celé Evropé« a že » nastane u vlasti nový život, jadrnjší mocnjší a pknjší«. Kniha však, jež zvlášt mohutn jej toho léta uchvátila, byl JuIIienv Život Kosciuszkv. » Velebný hrdino tak píŠe pod prvním dojmem knihy nepomíjejících « v každodenníku —' » Oslavený duchu, podporo neduch tvj a šastné vlasti své, ty genie ušlechtilý život tvj jest mi hvzdou milostivou, povdoucí mne po útrpných stezkách svta zdejšího. Když sesunou se na mne mrana neštstí a zármutku, vzpomenu sob Kosciuszko! po svatých šlépjích tvých na tebe mi zbránno nositi kráeti budu pro dobro národu a vlasti, ale nezbránno horliti pro slávu a Dobrotivý Genie ... ty ved a samostatnost naŠi zpravuj a posiluj mne! !« Po této promn Palackého »duŠe ustavin létá po nevídané Praze«, »kteráž mu nade všecka jiná msta dležitjší « a Palacký touží jen do Prahy, »aby tu po* znal a prostudoval dosud nevydané prameny djin i

!

vk

^

.

.

.

.

!

A

.

.

me

.

.

.

husitských «. Prahy volala Palackého i touha po práci vlaste^ necké a nadje, že bude moci vstoupiti do kruhu eských spisovatel, mezi nimiž tou dobou nebyl osobou neznámou. Již roku 1818 poal si dopisovati s Jung*

Do

mannem, jejž »nade všecky spisovatele eské ctil« apo odchodu Safaíkov
56

tiho »v nmecko^syberytických krajích « na lyceu v Kežmarku, ponkud mdíejŠí korrespondenci s kdysi prešpurskými páteli nahrazuje si Palacký písemním stykem s Prahou. Na podzim r. 1820 provázel Palacký své chovance do v ídn na universitu / pobyl tu skoro rok a obíraí

obraznicemi, sochárnami, hudbou a vbec krásným umním« a studoval v císaské bibíiothéce. Ve Vídni seznámil se také s Dobrovským <jenž tam vydával své Institutiones íinguae síavicae), s Kopitarem, Svobodou, hudebním skladatelem Doležalem, mah'rem Kadh'kem
.

.

.

i

ml

A

—

Le

svenc

a

siderium, zbožné pání.

Nebo

Palackého pedevším

37

k sobe táhne »cíí jeho nejhoroucnjŠích pání « Praha. »ByIo*Ii hy v Praze pro mne místo« píše Jungman* novi » kdežto pi skrovnikém dchodu necele proti vli své bych živ býti mohí, rate ho oznámiti a já co nejdíve do náruí Vašeho poletím. « také Dobrovský, jemuž se sympatický a vzdláním vy^ :

^

—

mn

nikající »

.

.

A

míadý muž zaííbií, slíbil starati se, aby mu píjemného a pohodlného vynalezl «. Si*

asem nco

tuace však té doby, za vlády policejního absolutismu Metternichova, nebyla pro protestanta Palackého tak snadná. Snad Dobrovského zásluhou bylo, že Palacké*

mu

vysvitla

aspo na as skvlá nadje,

státi

se bi*

bliothekáem nedávno vzniklého Musea. Aíe jeŠtped tím Palacký, jenž ml trochu penz za skonené práv vychovatelství u paní z Czuzy, rozhodí se jíti do Prahy a tam se ^pozdržeti rok neko dva a, bude-Ii podle vle mé, snad celý život svj «, aby » vytvoil tu tak píše aní Zerdahely národu svému dílo ceny trvalé«. )íve však než opustil Palacký Slovensko, zajel do Vísky, » chtje poslednkráte ješt navštíviti paní Zer* dahely.« '- »RozprávIi jsme,« píše, »o minulosti a .« budoucnosti naší Palacký zstal týden. I na výlet si vyjeli k slovenské zemance paní Revické a Palacký mí radost, že paní Zerdahely s ním »pkn po slovensky hovoila. « Ko* nadešel »bolestný den posledního louení s ne* .« zapomenutelnou na vky matkou svou v Uhích Palacký zastavil se na as ješt ve Vídni a v rodných Hodslavicích a dne 3. dubna vydal se na cestu do

— .

—

.

nen

.

Prahy.

38

.

. pustil Prešpurk, bvl

iiž

hotovv lovk.

^rt^^5

1^1

.'r

vU^ >iC^

>.^>} ^í.

r

I

í>

1^.

:

^t

\i

H

^J'

y^ n'

v

f

r

t^-

í^

v

*\'',

.!N

^

^ ?

i

^

:\v

4:>,

\'

f •V

>

I,

V-^

,|;

.f> i

Palacký, když opustil Prespurk, byí

»Vy

jste

muž na

vlastních

již

nohách

hotový lovk.

stojící, «

A byla to pravda. Ml krisc za sebou, názor na svt se v nm

výstižn KoIIár.

již

psal

mu

své vnitrní

již ustálil.

Pa-

lacký vyvíjel se sice dále, ale pevraty již nepišly,- již žádný daemon jím nezatásl. Palacký byl již hotový lovk. Ba se zetelem na jeho další a konený vývoj byl snad hotovjší, nežli bychom ekali. skoro ke

A

všemu, co pozdji podnikal, lze najíti v letechztrávených vPrešpurce.

aspo zárodky již

^^

39

o PRAHy pijel Palacký

dne

11.

dubna do-

poledne. Zápisky, ani korrespondence, kde hy Palacký sám zachytil první dojmy z msta nad

Vltavou, se nezachovaly. Víme jen, že psal odtud do Uher »chvály Prahy «. tedy byl u cííe svých nejvroucnjších pání, vPraze, která zjeny <1819) vracejícímu se Kollárovi pipadala jako ^zkamenlé djiny eského národa«/ konen byl tedy v mst, kde dle jeho vlastních slov z r, 1829 '-^ »príroda i umní, pítomnost mi*

Konen

^

i

nulost zdají se závoditi, aby mu pojistily ráz nejpvab* njší rozmanitosti vcelku, jakož i imposantní velikosti

a vysokého významu v jednotíivostech«, v mst, »k nmuž poutají se vzpomínky velkolepé a dávné mi* nulosti«.

Le krásná metropole Cech, » v etzechNmc pkno* behá otrokyn« dobou

dosti

sice ješt

, byla

cizí.

po esku,

»Spousty

eskému duchu

lidu prostého

ale kdokoli

tou mluvily

chtl býti aneb

aspo

pilnul obyejn tlem duší k a na ty nemnohé, kteí ješt o eštinu dbali, pateno jako na pobloudilce a ,Sonderlingy', jestli ne s opovržením, aspo s politováním«. Palacký setkal se sice v Praze se staenami, jež neznaly slova nmeckého, ale vnouata dorozumívala se snimi ne bez obtíží. »Tak vymírala generace stará, nová pak rodila se pro tábor cizí .« První cesta Palackého v Praze byla k Jungmannovi,Jungmann seznámil jej týž den osobn s Presslem a ten zavedl jej odpoledne na Hradany do eského slouti

vzdlaným lovkem,

i

nmin,

tém

.

40

.

Musea

k Hankovi. Násíecíujícího dne navštívil *pa*

—

triarchu slovanské literatury*

Jungmann a Dobrovský! To miz kryíy se

byíi

dv

dv

generace, jež stály nejen vedle sebe, aíe

Dobrovského. dva duchové, za

ni*

generace vlastenc,

asto

proti

sob. Prvá

generace byíi badatelé, filologové a djepisci, kteí so^* tva esky umeli, aíe miíovaíi svou vlast a vše krásné,

co v

pvod

ní

vzalo,' obíraíi se

a hcz nadéje«. Nebo

skou, stal se

kulturním jazykem pro

té

eskou

eí ^

»s lá*

doby nmecký jazyk

ob národnosti. Upadali

nevili v možnost eského kulturního zi* páíi. Mli vtšinou styky se šlechtou a od ní pedevším ekali spásu národa. Naproti tomu byla tu hrstka chudých spisovatel, vtšinou syn eského venkova, jimž lásl^a a víra v budoucnost národa byla vším.* Ti chtli a snažili se, aby eština stala se znovu kulturním jazykem ne pouze prostedkem ku zvýšení vzdlanosti mezi prostým lidem. Víra jich byla posilována minulostí, krásnou a kouzelnými pí* svity ozáenou. pro hy to, co bylo, nebylo

v

resignaci,

vota,

a

si jej

A

*

Vlastenci uspoádali v arcibiskupském seminái na uvítání Palackéko áo Prahy slavnost, kde pi vchodu uvítán tyhlasou kantátou:

nám áo lúna víasti, nám velevážený,

»Vítej vítej

Aj šumnotoká Víetavo!

vdky mu

libojemn zašeptni:

O, neopouštj

mé

beíiy více!«

41

možným opt?

V lidu pedevším vidli

nadjí a bu-

doucnost národa.

smry

bylo úkolem a bylo šastným dílem Paíackéíio. Pojítkem zprvu a namnoze byla jeho osoba, jeho program národní práce, na níž oba smry vedíe sebe -- a ne hcz zásluh Palackého o* mly úast. Ba tento dualismus možno sle* sobnosti dovati dlouho i na Palackém samém. Palacký, jenž v svou »Poátcích« stál za požadavkem eské vdy nmecky,životní a vdeckou literární innost zahajuje dílo své. Djiny, teprve roku 1848 vydává eskv, kdežto nmecké zpracování poalo vycházeti již roku 1836. Palacký, když pišel do Prahy, patil nesporn skupin Jungmannov. Ale vdecké jeho snahy a životní povolání sblížilo jej i se skupinou prvou, s Dobrovským a s eskou šlechtou. Palacký v Praze pohybuje se pak vtšinou '- a ne bez hokosti vlastenc smru Jungmannova —' mezi šlechtou a bohatým mšanstvem, vnjším rázem nmeckým,- v tom však je i nemalý jeho význam jako vychovatele národa, že dovedl ko* získati tyto indiferentní pro vc národní, že dovedl ob generace spojiti v jednotu národní, jíž stal se jistým a pevným vdcem. Íungmann i Dobrovský ujímali se Palackého pátelsky, cdnalo se pedevším o jeho hmotnou existenci. Jungmann, »duše v každém ohledu šlechetná, tichý genius*, praví Palacký, žil cele svému povo)ak o lání jako proessor a neml známostí. Chtl získati Palackého trvale pro Prahu/ chtl aby studoval práva Spojiti

oba tyto

v jeden

'-^

^

^

nen

nm pkn

42

JOSEF

JUNGMANN

CLE OCELORyTIXy DÓBLEROVy.DLE

MACHKA KRESLIL HELLICH

^t

a zatím

protloukal

se

Jako informátor v zjednal mu také

mšan*

kondici ských rodinách. Sám v rodin bohatého statkáe ^.sbahsa. Dobrovský se*

známil Palackého s obma Sternberky, pedevším s Františkem. Je cosi záhadného v tom, co Dobrovské* ho a Palackého, dva muže tak rzného vku a rúz* ných zásad, k sob poutalo. Dobrovský, dsledný osví* cenec, vyrostlý v kosmopolitických tradicích XVIII. vku. Palacký, zanícený romantik, odchovaný ideami nového století/ Dobrovský, racionalista. Palacký, vy*

znava filosofie citu,- Dobrovský, kritický hlasatel pís* sné vdecké pravdy. Palacký, literární nadšenec a ná* •odovec X

smru Jungmannova/ Dobrovský,

alacký, rozený mistr synthese.

—A

analytik,

pece Palacký

Dobrovského žákem, nejmladším a nejmilej* ším \»der Schúler, der geliebte, denn anderc waren stal se

es bii. ":r nichtc, píše Kopitar již r. 1823). Palacký svil se Dobrovskému pro pišel do Prahy. >Mistr«
denn, vypomáhal mu ponkud v jeho pracích lite* pedevším se sám od mistra uil. »Má pa* mt v pracovn mistrov zdá se, že je citlivjší než kdekoli jinde. Také ctihodný staec netají se spokoje* rárních, ale

ností se

svým horlivým žákem, «

píŠe

PalackýKopita*

rovi. —'

»Arcimistr kritického djezpytu v Cechách*, jak Dobrovského Goethe nazval, ukázal Palackému, že velké historie ké dílo, o nmž snil, není možno podnik* nouti bez náležité pípravy. díve než by mladý nad* Senec vnoval se »dílu nesmrtnému«, djinám husit*

A

43

(íal mu jiný úkol; kriticky probádati prameny XV. stoleti. Ovšem kriticky v djezpy tu bádati se Pala-

ským,

cký musel teprve uit. Palacký ml již tou dobou jakousi filosofii eských djin, ale základ moderního djezpytu, pomocné veáy historické: paíaeografie, diplomatika, kritika text to mu zatím scházelo. pro všechny tyto obory nasel Palacký v »starém mistrovi« výborného uitele. »Moje denní zamstnání nyní jest '— tak píše Kopitarovi luštiti zkratky rukopis, opi-

—

A

^

sovati diplomy, bully a pod,, kopírovati tituly eských knih a referovati o jejich obsahu i form. « Cviení u Dobrovského nahradila Palackému pln to, co dnešní akademik nalézá v historických semináích. Palackého záliba v djinách eských píchodem, do Prahy vzrostla a sesílila. »Pohybuji se nyní píše sotva po tvrt roce na pro mne vskutku klassické, kde vŠe, co vidím, dvojím obrazem se v minulosti a jeví pítomnosti Obraz djin této jasnji a jasnji vyvstává v mé obrazotvornosti. « Palacký opájí se

—

pd .

.

.

^

m

:

zem

A

kouzlem slávy, objeviti eské djiny, jež dosud jen od mnich a jesuit byly pstovány. eská šlechta v druhé polovici stol. XVIII. a v prvých

XIX. úastnila se pímo práce vd* neb nepímo, že tyto snahy podporovala,- a ne

desítiletích stol.

cké,

snad pouze ze ctižádostivosti neb grandseigneurství: šlecht byl tenkráte styk s pedními vzdlanci duševní nutností. Bylo to v duchu doby Bylo tak jinde u nás. Jedním z tchto osvícených muž v^Cechách
i

44

.

.

JOSEF

DOBROVSKÝ

DLE SOUASNÉ MDIRyTINy

Palacký vypravuje

^

»po mnohá

íeta

shromaždišt

muž

duchem a vzdláním vynikajících mezi vyšŠí šlechtou v Cechách, a obcovati s vdecky vzdlanými muži ze všech stav bylo mu potebou, « pravidelné spolenosti salonu Šternberského patil Františkovi du*

K

hrab Kašpar Šternberk a »roztov obcování nevyrovnatelný« abbé Dobrovský. tomuto slavnému triumvirátu pistupuje pozdji Pa*

chem

i

krví spíznný

milostí

K

lacký.

Hrab

František Šternberk <*1763 1830) byl muž neobyejný. » antickém profilu jeho oblieje a v jeho zárove mírném i ohnivém oku« bylo plno šlechetnosti, ducha a dobra. Již v mládí probuzen v byl smysl pro krásná umní a pro sbratelství, tmto vlastnostem pistoupila pozdji záliba v djinách. Založil sbírku mdirytin <72.000> a mincí, zvi. eských, jíž nevyrovnala se hned druhá. »Hrab byl vlastenec v pravém slova smyslu
V

nm K

V

ml

uence, filosofa a^ kavalíra. Byv vychován na cglle^ gium Romanm vRím, byl po 25 let kanovníkem v Rez* n/ ale náhlou smrtí bratrovou stává se pánem roz-

45

sáhlých statk. Hrab vnoval se pak cele vdám pí* rodním, jmenovit botanice a geologii. Byl v koe* spondenci s Goethem, a je jaksi representantem Goe* tfieovské kultury v Cechách. Oba Sternberkové, tak jako vtšina tehdejší eské šlechty » akoli krví a srdcem vrní Cechové, nebyli jazyka eského dosti mocni«. snahám eským byli upímn naklonni. František byl však národnímu programu eskému a tím také Palackému bližší než Kašpar. Ale i obrácen Palacký byl dražší hrabti Fran« tiškovi. Oba Sternberkové náleží do rady z šlechty eské, jichž jména se pojí ke vzniku pedních našich ústav vdeckých, královské eské spolenosti Nauk, Krasoumné Jednoty, Akademie i konservatoe a ze*

^

Le

muž

jména Musea království eského. Myšlenka museí, jež pvod má v umleckém nadšení pozdní renaissance a ve sbírkách zbraní a kuriosit stol. XVIL, nabyla na rozhraní XVIII. a XIX. zvláštního rázu v instituci museí zemských. Když roku 1817 aristokratm eským vráceny byly peníze, které pjili chudin stižené neúrodou a nouzí, slech* tici na podnt hrabte Klebelsberka vnovali polovinu této sumy na zemské museum. Myšlenka nalezla ohlas a dostalo se jí velého uvítání zejména od nejvyššího purkrabí hrabte Kolovrata*LibŠtejnského a Kašpara Šternberka. R. 1820 bylo museum potvrzeno vládou a u^stavilo se jako »Spolenost vlasteneckého Musea v Cechách«/ jejím prvním presidentem byl Kašpar Šternberk. Ale hrab František Šternberk se ve správ inn súastnil a umístním ústavu v bývalém stern*

vk

i

46

^

HR. ŠTERNBERK SOUASNÉ LITOGRAFIE

KAŠPAR DLE

bcrském paláci na Hradanech nabylo

Museum

k sta-

roeské rodin Šternberské ješt bližších vztah. Mladý ústav dostal již do vínku poklady nad jiné cenné: krásné a drahocenné rukopisy hrabte KoIovrata^Kra* kovského, mineralogickou koííekci hrabte Kolovrata^ LibštejnskéhQ a knihovnu a sbírku pírodnin hrabte Kašpara ze Šternberka. Také z úednictva, knžstva, uitelstva mšanstva hlásili se lenové a docházely dárky v hojném potu. Museum mlo ráz stavovsko* zemský/ mlo obsahovati a podati pehled vŠeho toho, »co píroda lidská píle ve vlasti vytvoila«. Pvodn nemlo Museum v programu zvláštní pstování ei i

i

eí

byla nmina), což dosti a literatury eské (jednací zaráželo vlastence smru Jungmannova. Ale i ti byli od nejvyššího purkrabí upokojeni <)>Vždy jsme jeŠt jeden národ«> a Museum vítáno na všech stranách s nadšením jako ústav »pro zachování a zvelebení ja*

zyka eského «. Na ten as bylo to pouze zbožné pá^ ní. Promniti je v skutek, bylo úkolem Palackého. Palacký, jak již vypravováno, pišel do Prahy studo* vat husitství. Ale mimo to chtl do centra národních snah, a tu zstati trvale. Palacký ml » skvlou na* dji« státi se musejním bibliothekáem na míst Hankov.Snad v tomto smru pinesla Praha Palackému zklamání. Palacký ekal, ekal msíce, a ekal den jak den roz* bodnutí svého osudu. »Mrzí mne již, « píše 5. ervence 1823, »bez úadu a charakteru
—

—

i

47

doufám, a nieho nedocházím. « Zatím žií Pala^ cký hlavn z malého kapitálu, který mu zbyl z dob

stále

hofmistrování jeho v Uhrách a z vyuování v dom Ahsbahsov. Nadje na bibHothekárství v Museu a život v srdci národa, v Praze, byly také píinou, že

Palacký nepijal nabízené mu místo vychovatele
—

Le

stiti

Prahu.

V dob osvícenství oživené studie historické povzbuznovu zájem eské šlechty o vdetjší studia genealogická, jež vzáy tšila se její pízni. Byl to jmenovit Hormayerv Taschenbuch, jenž pinášel ten^ rodopisná krát podqbné práce, a kde mla vyjíti Františku navrhl studie o Sternbercích. Dobrovský dily

i

Sternberkovi pro tento úkol Palackého. Tak pišel Palacký v bližší styk se znamenitým tímto kavalírem a od podzimu r. 1823 do jara 1824 chodil do stern* berského paláce denn, aby v rodinném archive a v bi^ bliothece sbíral látku k djinám slavného toho rodu. Hrab František ml archiv a rodinné památky ve svých pokojích, a tu asto Palackého tichá práce pro* movala se v živou konversaci. i>Mj život,« vzpo* míná s vdností Palacký, »byl by se pravdpodobn dal zcela jinou cestou kdyby hrab Šternberk z pouhého zájmu pro eské djiny mne nebyl k sob pi,

48

.

.

HR. ŠTERNBERK-MANDERSCHEID z LITOGRAFIE F. A. FRENELA DLE KRESBY C. VOGLA

FRANTIŠEK

poutal ... a nestal se bezejmenému cizinci skoro druhým otcem. « Avšak hrab František byl více než mecenášem, více než pítelem Palackéíio: byl zárove jeho uitelem. Hrab podobn jako Dobrovský František, dle úsudku samého Palackého, byl >xi£poštstí vrchný znalec historie národníst a Palacký soudm a ná* v obcování s ním obdivovati se »jeho zorm duchaplným, na dkladném studiu pramen

—

—

ml

založeným

i

\ytríbeným jasným vniknutím v život

národník.

Avšak *povýšení« Palackého »z dosavadního námezd^ níka^c na rovnoprávného lena vznešenéavzdlané spo-

dom

šternberském nestalo se najednou. Telenosti v prve když v máji 1824 Palacký pednášel svj rodo^ pis šternberský a písní soudcové Dobrovský, hrab František a Kašpar Šternberk, nenalezli žádných vad ani chyb, oteven Palackému pístup do užšího kruhu rodinného a poal se onen pátelský pomr (hrab Kašpar konívá své listy Palackému zdvoilým >Ew. \VohIgeborenergebensterDiener«>, který zstal až Ao smrti. Píznivý výsledek genealogie šternberské získal Palackému jiné práce toho druhu {genealogii ernín, Kinských, Martinic, Aítham a j.>, které otevely mu jinak nepístupné archivypanské a seznámily jej dkladnji s eskými djinami. Palacký genealogické studie v I, 1823 25 spojoval se shledáváním pramen k djinám husitství. Palacký seznal tak všechny archivy pražské, studoval v archivech vídeských a r. 1824 poprvé navštívil pro husitství a XV, stol, zvlášt d^ iežitý archiv teboský
i

—

49

možno napsat eské djiny XV. stol,, kdyby ani jiných archiv nebylo), pracoval v ernínském archive v Jindr. Hradci, v lobkovickém v Roudnici, kde zvlášt pern^ štejské památky jej zaujaly, v thunovské bibliothece v Dín, ve valdštejnské v Duchcov, zajel do Dráž' dan a do Herrnhutu, kde potomek eských bratí na* i

ješt živou jejich tradici a navázal styky pro bu^ doucnost. Odevšad vracel se s bohatou koistí, z níž tšil se stejn jako on i Dobrovský a Šternberk. Jmenovit z archivu teboského pinášel si takovou zna* šel

djin husitství, jaké ped ním neml nikdo. Práce tyto a snad již prvá o rodu šternberském zp* sobily, že Palacký velice stoupl významem v oích svých píznivc. Palacký stále doufal, žedostane biblio* lost

ml

thekáství v Museu, jež v pípad uprázdnní za* jištno/ ba jeho pátelé pomýšleli i na zízení nového úadu <sekretáství> v Museu pro Palackého, le fi* nanní stav ústavu toho zatím nedovoloval. František Šternberk jmenoval jej tedy svým archiváem, platil mu 500 zl. a zjednal mu i jiné finanní pro-

ron

stedky. Palacký mel

štstí, že ihned po jeho píchodu do Prahy ho mužové vysoce osvícení i šlechetní: Dobrovský a Frant., Šternberk. >Casté a dvrné obcování s hrabtem Šternberkem vydailo se ve zvláštní prospch ducha mého: jako díve paní Zerdahely, tak nyní výtený tento šlechtic otvíral mi jasnji pohled na životy národ. Palacký v nových pomrech zstal svým, nezapomenul na ideály mládí. Získav dvru obou hrabat, ujali se

.

50

.

.

vi 1825, že se po souper protáhla debatta až tém do pU

pokusil se obrátiti je na víru a pekonati skepsi »eským blouznivcm*. Bylo to dne 20. prosince noci.

Pedmtem hovoru bylo Museum. Hrab

Kašpar

valn zaátením nadšení pišlo totiž ochlad** Museum bylo odlehlé a tžko pístupné. Palacký

stžoval

si

trpce do

eského národa, že ústavu

si

nevšímá. Po nutí.

opponoval a ukazoval na nevhodné umístnní. Ale s výtky národu pešlo se na národnost. Pro Museum samo nehledá cesty, na níž by vstoupilo v užší styk s národem a psobilo spolu k jeho vlasteneckému pro* buzení a vzdlání?! Museum má více sloužiti eské literatue. Hrab Kašpar a Dobrovský mínili, že nyní Palacký pojiž pozd mysliti na vzkíšení národa vyetl mu, že on, pední píral,- pi vší úct k mistrovi .

.

.

tém

národa, nenapsal za celý svj život stránky eské. Kdyby všichni tak se chovali, pak

muž

ovšem zahynul by národ

^

A

hladem duchovním. památná slova: tebas cikánského rodu a již byl kdybych aspo, »Já poslední jeho potomek, ješt za povinnost bych si ukládal piiniti se všemožn k tomu, aby aspo estná zstala v djinách lovenstva. < památka po tu jako na Dobrovský a hrab Kašpar dívali se na mladistvé rozhorlení, jež nutno prominouti. Ale hrab František sdílel tu stanovisko Palackého. Debatta vrá*

Palacký uchvácen

mn

horlivostí, pronesl

—

e

n

zá* tilase opt k Museu a k otázce, jak získati pro jem veejnosti. Palacký pišel s návrhem: Museum samo má na svoji innost upozorovati a pomocí a* sopisu

samo má

hledati cesty k národu.

Myšlenky 5]

ujaí se

i

hrab Kašpar. Bylo

dsledkem debatty vydávati asopisy dva:

jaksi

o národností, že Museum mlo nmecký a eský. Palacký poven vypracováním programu pro oba asopisy. Za dva dny byl hotov. Palacký již v Prešpurku byl pesvden o poteb vážného národního asopisu. » asopis poádný jsou hodiny, na nichžto se národní literární život ukazuje«, psal r. 1818 Jungmannovi. »On jest divadlo vlasti, na nmž synové její ke zvelebení matky své spolen usi* lují.« také v dobrozdání ze 27. prosince 1825 vytknul obma asopism za úel, aby vedle zájm a snah Musea pstovaly vlastivdu a vdy exaktní, tvoily » ohnisko pro všechny vlastenecké spisovatele* a ci^ zin což mlo býti úkolem zvlášt asopisu nmeckého '— »dumoily tak íkaje hlas národa ... a proti kivým úsudkm ciziny národ zastávaly«. Ale pon* vadž ve vlasti je dvojí jazyk, »vlastní historický jazyk národní« a s>obcovací jazyk vzdlanc«, má obsah Musejníka k tomu pihlížeti. Oba mly zahrnovati in^ telíigenci zem a »smle po bok se postaviti každému sebe výše stojícímu asopisu ciziny«/ oba mly pi-* náŠeti rozpravy z djin politických a kulturních zemí koruny eské
A

^

i

i

vd pírodních, vlasti se týkající. Mimo to mly

aso*

pisy obsahovati zprávy o Museum, o eských ruko* pisech doma i v cizin, kritický pehled cizích publi* kácí o Cechách, bibliografii, úplný nekrolog, kro* niku souasných událostí a glossy k veejnému ži*

52

moderní to mí pstovati a »zvíášt bráti zetel ku starší eské litera* ture«, pinášeti ukázky vzácnjších zajímavých spis eského starovku, zejména však » vzdlávati všestran* nji jazyk eský«. Tím territoriáín vlasteneckému Museu dán nový pro* gram a úkol/ ústav ml sloužiti zemi, ale v prvé rad eskému národu. Museum nemlo pouze svými sbír* kami a knihovnou umožovati rozkvt vzdlanosti, nýbrž » duchu národa samo dávati smr«, samo dá* a umní, a »vzpomín* váti podnt ku pstování kami na minulost vzbuzovati národní hrdost a touhu votu.

asopis eský nad

i

belletrii

vd

po dokonalosti^,. Kašpar Šternberk vymohl od výboru musejsvolení ního k vydávání obou asopis a zemské vlád. a censue doporuil oba listy s prosbou za podporování. Když pak došlo svolení vlády (zdraznna písná censura), nabídl officieln redakci obou asopis Palackému, Palacký pijal. Tak po dvou letech píprav poaly s novým letem 1827 vycházeti oba musejní lisy, msíník »Monatschrift der Gesellschaft des vaterlandischenMuseumsinBohmen«a tvrt*

Hrab

letník

»Casopjs spolenosti vlasteneckého

Museum v Cechách^. Správa musejní redakce (Dobrovský, Millauer, Stein* mann, vedle Palackého) kladla zprvu vtší váhu na n* mecký »Monatschrift«/ ml býti vdetjší, vycházel vtším nákladem -^^ což pirozen horlivjší vlastence rozhoovalo (tak Šafaík bojí se, že asopis eský »snad jen macešn a ledabylo pro zaslepení oí Ce* i

53

chm odbavován

—

bude«> ale pres to se neudržel, nenacházeje odbratele ani doma, ani v cizin. Ani doporuení »velmistra nmecké Iiteratury«, Goethea, že ^asopisem tímto vane svží duch, mrtvé oživujícím, nezískalo mu sympathie v kruzích nmeckých uenc a »Monatschrift«, pozdji »}ahrbúcher«, zanikl kon* cem roku 1831. Rok 1827 stal se pro život Palackého nad jiné památ* ným svením mu redakce Musejníka, aíe i jinými událostmi pro Palackého rozhodnými: Palacký toho roku poctn byl cenou od Královské Spolenosti Nauk za první velké své dílo historické: »Wúrdigung der alten bóhmischen Geschichtsschreiber*, jmenován lenem Uené Spolenosti, navržen od stav za historiografa království a oženil se s Terezií Mchurovou. Palacký pišel do Prahy studovat husitství. Dobrov* ského cviil se v kritice historické a prvním ovocem tchto prací bylo vydáni ^Starých letopis eských století XV«. Je to rada kronik, vypisujících udá*

U

losti eské od konce XIV. do poátku XVI. století. Kroniky ty byly velmi rozšíeny, opisovány a do^ plovány, takže, jak Palacký praví, »letopis ml v XV.

století

skoro

tolik

spisovatel jako

opisova«.

Dv

tchto kronik vydány již díve
54

Dobrovského hotov v kvtnu 1826, v dob velmi krátké. Vydání bylo mistrovské. Palacký vzaí pvodní za základ a bystrou kritikou

rozlišil

pídavky a doplky, kterými kroniku

rozšíil.

letopis

pozdjší

Tak

vy-^

tvoil vlastn kroniku novou, jež obsahovala všech 17 rzných zpracování, ba slovn se k nim pimykala. Práce 2 ohled nacensuru, jež s husitským duchem kroniky (censorem byl Palackým odsouzený vydavatel jednoho z letopis, Zimmermann, jenž »te* saskou« písností mstil se Musejníku) sotva byla spokojena, vyšla až r. 1829 pod titulem »Starí léto* piscové eští od r. 1378 do 1527«. Sotva byl Palacký s Letopisy hotov, Dobrovský a hrab František Šternberk obmyslili jej novým úkolem. i

vrn

Královská eská Spolenost Nauk vypsala již r. 1804 cenu na spis, jenž by dle návrhu Dobrovského obsahoval kritické ocenní všech vypravovacích pramen djin eských a pehled vývoje historické literatuiy. Konkurs zstal hez výsledku. Roku 1826 byla cena vypsána znovu. Stalo se tak k návrhu hrabíe Františka Šternberka, zdá se pímo —- pro Palackého. Lhta stanovena do konce roku 1827. Ale když žádná práce nedošla, lhta prodloužena
nm

55

práci tu

— a v poslední den terminu odevzdal sekretái

Spolenosti rukopis »Wúrdigung der aí ten bóhmischen Geschitsschreiber«, Doba, v níž Palacký

»Wúrdigung«

napsal, byla velmi krátká a dílo není ani

myslitelným v tak krátkém ase, kdyby Palacký byl nepistoupil dokonale pipraven '— Dobrov* k ským. Palacký, jak již vypravováno, navštvoval po svém píchodu áo Prahy mistra denn a jak sám roku 1823 píše, » vtšinu asu trávil v studiu pramen djin eských«. Také pi vydání Letopis musil se obírati celou adou spisovatel djepisných, o nichž a o jichž dílech pak psal. Palacký nebyl také bez vzor a uitel. Nejvíce zajisté dkuje Dobrovskému, oá nhož ml plán,- ml také vydatnou oporu v jeho pojednáních a

nmu

užitenou pomcku v dobrých kronikáských studiích Meinertových <Meinert byl pítelem Dobrovského). Nicmén »Wúrdigung« je práce, která hy zajistila Palackému slávu znamenitého historika, kdyby byl nenapsal nieho jiného, Palackého » Wúrdigung« patí k tm knihám, které zasáhly úinn do všeho dalšího i

prbhu

studií historických.

Ve vdecké literatue hi^

V

storickéje»Wúrdigung« pravé unikum. Nmecku k podobnému spisu dochází mnohem pozdji a po velkých pípravách, teprve roku 1858, kdy vyšlo dílo od Wattenbacha, »Deutschlands Geschichtsquellen«. Práce Palackého byla jediná, která Spolenosti došla, le cena spisu Palackého nebyla udlena bez jistého váhání, Vté dob totiž, když se ve Spolenosti o » Wúr* digung« jednalo, jediný kompetentní její posuzovateí, abbé Dobrovský, již nežil. lenové komise vytýkali

56

co se vnitrní kritiky kronik eských týe, dosti nevyhovuje. Zdá se však, že nerozhodovaly tak

spisu, že,

dvody

proti spisu, jako

sebevdomí starých

pán

<jm. Milíauera), kteí chtli mistrovati mladého historika, cítíce, že roste jim nad híavy. Práce Palackého

však energicky hrab František Šternberk a tu pak cena Palackému udlena htze. vší výtky. Palacký mohl ve svém zvolení za rádného lena Líené Spo* íenosti <21 bezna 1830) vidti zadostiuinní za prvá neporozumní nedorozumní. Byla to jedna z posledních zásluh^hrabte Šternberka o Palackého a o e* skou historii. Šlechetný a osvícený hrab zemel 8. dubna 1830, nedokav se vydání práce, o kterou se ujal se

,

i

jako se jí nedokal Dobrovský. »Wúrdigung« byla nejvhodnjší pípravou k dílu, ke kterému Palacký touž dobou povolán — k sepsání tolik staral, tak

<

djin národa eského. Od smrti Pubikovy 1817) hledali stavové pokraovatele v jeho díle »ChronologischeGeschichteBohmens«,jež uený jezuita dovedl až do roku 1618. Vyiednáváno s rznými historiky
57

spolehlivjším základ. Nejdíve bude vsak teba rozsá* hlého bádání v archivech a bibliothekách, doma i za hranicemi, pedevším ve Vatikáne i ve Vídni, vypra* cování sbírky eských listin, diplomatáe a epistoíáre, »bez nhož nelze uiniti kroku v eských djinách, nechce-íi badatel tápati všude ve tmách*. Pak teprve bu* de možno pikroiti k sepsání djin eských, hledících ke všem stránkám národního vývoje. Palacký s^konil projevem ochoty napsati ^pragmatické djiny« Cech v pti svazcích. Stavové vyžádali si dobrozdání hrabte FtantiškaSternberka, ^pedního mezi stavy znalce djin

eských«, jenž návrhy Palackého plnschvaloval.Když pak byla také Královská Spolenost Nauk vyslovila se pro Palackého , usnesli se stavové v dubnu 1829 na ustanovení Palackého historiografem království. Potvrzení jeho od císae a krále zdrželo se sice až do r. 1838 -^ dvorské kancelái ve Vídni vadilo, že eské djiny má psáti protestant —' le snm eský setrval hned roku 1830 také jím poskytnuta Palackému na svém usnesení. podpora zem a tak sepsání a vydání Djin zarueno.

A

Palacký v Praze brzy stal se lenem její elegantní spo* lenosti jíž se nijak nestranil. Ba pekvapuje nás tém, jak rychle rosdy a množily se Palackého zná* mosti, jak rychle mladý cizinec, nemající jména ani po* stavení, ani zabezpeené existence, mohl nalézti pístup do veškeré vznešenjší pražské spolenosti. Úspchy ty pedevším sluší piítati jeho spoleenskému talentu,

—

58

jeho osobnosti, jeho krásnému zjevu, mravu a taktu, jehož nabyl v šlechtických spolenostech v Uhrách. Jeho dvorné chování doporuovalo jej i eské šlecht, moment zajisté cenný nejen pro Palackého, ale i pro eský národ. Palacký, jenž hladce se pohyboval na par* ketách hrabcích a knížecích salon, dovedl v šlecht eské vznítiti zájem pro historii a práva národa. Tak

pirozen brzy

mluvím Cech v tchto

kru* národní patilo již r. 1820 »ke blaženjší budoucnosti*. k jeho programu a Palacký již tenkráte vil, že pijde doba, kdy »v Ce* chách opt i páni a rytíi i paní a sleny esky mysliti, mluviti i ísti budou «, Palacký pi genealogických studiíchjiikdy nezapomnl upozorniti potomky Stern* berkú, ernín, Kinských, Martiníc a j,, že listiny, z nichž erpal zprávy o jejich slavných pedcích, jsou po výtce eské, že i oni mají povinnost znáti tuto a ji milovati. Byl také povolán do nkterých nej* šlechtických za uitele eštiny. Tak pednjších uil esky nejvyššího purkrabí hrabte Chotka <»to víte, že já ho neponmím«, píše o tom Kollarovi), kní* žete Karla Svarcenberka a mladou knžnu Auersper* govou, dceru roudnického vévody knížete z Lobkovic. mšanských kruh pak mladého nmeckého bás* nika Eberta, s nímž veŠel v upímné pátelství. Ob* cování s tmito kruhy, vnjším rázem nmeckými, psobilo i roztrpení mezi vlastenci. Vinarický píše o r. 1825, že prý »liší se od pravovrících a, i ve vlastenecké církvi chce protestantem býti.« Palacký sám stžuje si r. 1826 Kollarovi, že >mnozí krajané stal se

zích, jež získati

pro

vc

—

e

dom

Z

nm

A

59

je)

za odezance pokládají,

an

s

dobrým rozmyslem

jinou cestou kráeti sob vyvolil než oni,- le doufám, dodává zmužile, »že národu svému platnji posloužím nežli oni ... Já jsem tím dokonale ujištn, že vyšší stavové naši, mezi kterýmiž já vtší, nežli kdo jiný 2 nás, osobní známosti mám, tak velice se nikoli ješt

neodnárodnili,

A tomuto

cíli

abychom jich získati sob nemohli. byl snad Palacký a jeho doba blíže než .

.

.

naše.

Vbec ^elegantní Palacký«, jak s ironií jej nazývá Ko* spolenosti a neodíkal se raPraha poskytovala. Ba divíme se, kde pi svých vdeckých pracích nasel pokdy, že dostál i spoleenským požadavkm. Již od mládí jsa milovníkem hudby, navštvoval koncerty a bavil ses pražskými pannami, »rážkovak
dostí života, jež tenkráte

M*

Poprvé spatil Palacký Terezii na redut

60

r.

1824. Ale

TEREZIE MECHUROVA,

NEVSTA F. PALACKÉHO

DLE MINIATURY SCHAEDLA Z

R. 1827.

teprve 17, dubna seznámil se s bratrem jejím Leopoldem, a tak získal pístup áo domu, jenž stal se mu pozdji novým domovem. Palacký pišed dne 26. ervna 1824 k Leopoldovi, setkal se s Terezií v pedpokoji. Mladiká, Štíhlá, subtilní, s módním úesem a velikýma ernýma oima, oslovila poprvé v život Palackého: »Was wúnschen Sie?« '— slova, jež co jemu památná Palacký dvakráte si zapsal áo každodeníku. Palacký, zdá se, cítil zprvu více náklonnosti k starší a krásnjší její seste Antonii. Ale také Terezie milovala jiného.

U

Mchurových

bývala etná spolenost, zejména

hudební, » mnoho klavírováno a zpíváno «. Leopold byl nadjným komponistou a jeho sestry vynikaly hrou na harfu, a Palackého denník je pln krásných vzpomínek na to, jak Terezie »harfovala«. Palacký zjevil se jí »v citech svých laskav a dovrn a, nabyv aspo

ob

nadje

poal

svrchovaného blaklamavou na^^ djí« a strávil tenkráte nejeden »veer boulivý radostným nepokojem duše«, ale konen podailo se mu získati dvru otce dcery, 20. íjna 1826 pozna^ menává si do deníku: »Den nejšastnjší mého dooznámil savadního života, Mchura pišed ke mi štstí mé, ana Terezie zpovídavši se dnes, otci svému láskou svou se svila. « Stejnou pak dobou píše Palacký píteli Vyrožilovi, jenž oznamoval mu svj sa*' tek, že záhy bude jej následovati, což zpsobuje, že »dosud nikdy nepoznaným, radostným pohledem dívá se na svt a na život«/ a za to dkuje pedevším » onomu vlídnosti

její

.

.

.

tušiti

ženství.« Palacký dosti dlouho »žiil se

i

A

mn

.

.

.

61

dm

—

Starému Mchurovi, jenž vedl andíi sharfou«. imponovaly asi zvlášt Palackého sty^ aristokraticky, ky se Šlechtou, imponoval jeho duch. Ale to dává již samém, a dále okolnost, že tento prís^ svdectví o ný konservativec, bohá a quasi aristokrat dal dceru

nm

chudému

ml

spisovateli, liberálu a protestantu, jenž ne-

ani postavení, ani jména.

Terezie

nemla

heíy, ale

v záí

mla

sice filosofického

ducha paní Zerda^

kouzlo mládí a bohatství.

Satek

s ní

1827 (Palacký jako protestant musel dáti revers, že dti budu^ vychovávány katolicky) pipoutal Palackého k echám trvale a dal mu hmot^ r.

nou nezávislost, která netrávíc schopností a sil jeho v boji o existenci, mnoho pispla k pozdjšímu jeho vedoucímu postavení ve spolenosti národní. Je pi^ rozeno, že v pražské eské spolenosti, v kruhu chu^ dych literát, hledno s trochou nedvry k Palackého ^velikému štstí« s dcerou vnjším rázem nmeckého boháe a zpsobilo jisté odcizení. Jungmann psal ten* krát, že Palacký »ne co Cech neb Slovan, ale co dobrý Nmec své štstí udlal a tím opt eskou stranu i

ponkud

urazil«.

Duševní vývoj Palackého a jeho uplatnní se v ná* rodu v Praze v 1. X^Th—lH dálo se mílovými kroky. Palacký pišel A^o Prahy jako chudý literát, nad jehož existencí vznášely se stále pochybnosti, pišel beze

jména a povolání. Jen nkolik pátel spisovatel mlo o vdomost, za 3 —4 léta patil již Palacký sotva 30Ietý k nejpednjším mužm v národ. Požíval úcty nejen v kruhu vlastenc, ale byl znám a vážen v

nm

A

i

62

zámožných rodinách mšanských žilo,

satkem

a,

což zvlášt vá^

Svým hmotn nezávislým, povoláním za dostalo se mu vyznamenání a skvlého

mší své dobré styky

s

historickou šlechtou.

stal se

historiografa charakteru. Pomocí hr. Šternberk a Dobrovského (jehož velikosti stal se jaksi ddicem) vytvoil si or* gán vdecký, jenž vynikal nad vše souasné a on, jako redaktor, mohl platn psobiti na ducha svého národa státi se jeho kulturním vdcem. Tato rychlá

—

nebyla by sice bez pomoci Dobrovského a Šternberk možná, ale zásluha patí pedevším Palackému samému, jeho nadání, jeho neúmorné píli a odhodlané vli. »Pravé a vysoké uplatnní života záleží pedevším v pevné i dobré vli a jednání,« napsal Palacký r. 1825, a sám podal toho nejlepší dkaz. této dob vyhrauje se Palackého povaha, tak jako se ustaluje jeho rukopis. Palacký v mladých karriera

V

ml písmo spíŠe ležaté, hodslavské. Píchodem Prahy do se vŠak poíná mniti, až kol r, 1827 nabývá onoho pevného, ušlechtilého duktu, jež iní písmo jeho úhledným, soumrným a elegantním, kde každá písmenka jako tištna. I tu, jako ve slohu, zraí se lovk. Ale nejvtší význam má, že Palacký v I. 1823 až 1827 získán trvale Praze, eskému národu a eským djinám. /^^ letech

63

postavením svým, jako redaktor obou PALACKý asopis musejních »octnuí se najednou jako v ceninnosti v Cechách, netoliko eské, a vešel v osobní styky a známosti s veale i škerou takoka intelligencí v zemi«. To vedlo jej na »vyšŠí ponkud stanovišté«, s néhož mohl pehledati spory mezi eskými literáty a býti v nich prostedníkem.

trum

literární

nmecké,

Nevelká obec eských spisovatel v letech dvacátých a ticátých dlila se ve dva tábory, »staromilce« a »novovdce«, jež vyerpávaly »váŠnivé ptky o slova, litery a slabiky «. Byla to doba, kdy s váŠní veden »je boj, kdys lít po vlasti zuivší, jakž I s Ypsilonem, s když válilo dsn« <Sv. Cech). Staromilci

W

V

pravopisem bratrským, novovdci analogickým pravopisem Dobrovského. »Staío se totiž«, abychom následovali slov Palackého, »že když a litera^ tura eská, pohromou války ticetileté omráená, po dv staletí státi byla zstala, zatím národové sousední ocdi se ve vyŠŠím oboru novoevropejské osvty« a vytvoili »noyý svt pontí, citv a myšíének«, jež i konen do Cech poaly pronikati, ale prostednictvím jazyka nmeckého. Nebo »staromilci«
e

.

.

.

.

.

.

—

tém

V

64

litery a slabiky, ne idee, byí jim úelem. Druhá strana (fungmann, Presí) chtla jazykov kva^ pem dohoniti Evropu, a »snažila se odíti v roucho eské vše, cokoli tato za našeho vku ve vdách, naukách a umách výteného spíodiía vychovala^,, po-

jazyk sám,

i

ali tedy pro pojmy, jichž eština dosud nedovedla

výrazy nové, ale namnoze že cizí slova pekládali nebo tvoili nesrozumiteln. Ba zmocnil se jich » chtí jakýsi nemírný« uiniti eštinu nad jiné všecky jazyky »bohatjŠí, jemnjší a lahodnjŠí«, snaha v jádru chvályhodná, jež vzdalovala je však stedním vrstvám národa a tak pinesla literatue více škody než užitku. Toto ustaviné filologisování a pebrušování podobalo se spíše »uenému anatomickému rozbírání mrtvoly její «, než novému životu. Nebo tak literatura, neskytajíc národu duševních poteb, zstávala híkou dvou nevelikých skupin,- jádro národa, totiž inteíligence, nevšímala si hrub, pi své ani jednch ani druhých: » literatura eská nebyla jí ani bližší ani zajímavjší, nežli tebas mongolská«. Palacký již v Prešpurku horoval proti tmto nezdravyjáditi, vymýšleti a tvoiti

tak,

ei

nmin,

vým pomrm. U eských spisovatel je mnoho nmeckých slov, ale hlavn nmeckých myšlenek a obra^ t. To teba odstraniti. »Vbec jest pak mé mínní,« píše již r. 1818 Jungmannovi, »abychom ... se najprv nauili práv esky mysliti a teprv pak esky mluviti a psáti. « Tímto smrem ízen byl od Palackého i

Musejník. Palacký ve filologických sporech tch za^ ujal jaksi stanovisko kompromissní, a hledl »spojiti...

65

starojazykovou istotu i novovdeckou dkladnost,., jazyk »rozprostraniti a uzpsobiti k vyšším potebám spisovná mía osvty novoevropejské«. Nová pedk našich, ale míuvy se opírati o pevný základ mla se vyvíjeti a mniti dále s životem národa. Ne* nastupují nové bo jako na místo starožitných

e

ád

zpsoby

života, tak

si

nové ná*

e-

Jinak však pokládal vývoj jazyka a rozhodn stavl se proti každé*

z\y a obraty. ského za

nové pojmy vytvoují

ukonený

mu umlému

zlepšování a reformování. »Orthografie stíži, ponkud promniti, protože písmo dá se nkdy, nežije a v životu jazyka rýeho nemní,- ale formy jazy* kové,« tak píše r. 1833 Semberovi, jenž ujímal se mo* ravského novotáre Žáka, »jsou živé ástky jazyka, žijící v ústech národa, jenž se podle libosti gramma* tik na ruby obraceti, uezávati a pešívati nedají... Chtl však pedevším obsahem pivábiti vzdlance, a spisovatelm ukládal, aby, samostatn tvoíce, »míu* vili srdce k srdci národu, slova ze života do života jdouQ«. Duch, ne písmena,^ vc, ne forma! Nestaí

a

býti

Cechem,

ale

teba

býti

Cechem vzdlaným.

To

byl také hlavní obsah lánku: »Síovo k vlasten* redaktora «, jejž na konci prvního roníku Mu« sejníka »upímn a oteven« napsal. Vyzýval veškeré vzdlance, aby sešli se ve sporech svých, asto osob*

cmod

na stední cest a asopisu byli podporou. Pa* lacký sám stál na tomto stanovisku dsledn a roz*

nich,

hodn. Ani Jungmannovi

nedovolil vyjeti si osteji v Musejníku na Nejedlého, Kollárovi neotiskl lánek, s nímž se nesrovnával. Za to Kollár »tuze nelaskav

66

na se

oborií« a psaí mu, že je »ne pravým redaktorem, aíe stranobijcem«. Výsledek pak hy\, že Palacký záhy stál sám, Musejník od poátku neml nadbytek zdatných spolupracovník. To byl také ávodr pro vycházel tvrtletn. »Dosti nám bude,« od^ povídá Palacký Kolíárovi na výtku, že by redaktor

—

o

eský asopis

letní tento spis

mnoho

mén

po vše

peoval, »udržííi léta, «

nesnází, zvlášt

s

asopis

censurou.

se jen tvrt-

musií pekonati

Z

poátku

nejvyšší purkrabí Musejníku dosti volnosti,- ale

1830 naíká Palacký v dopise

hr.

získal

již

roku

ernínovi, že cen^

sura dovoluje tisknouti jen to, co pro vzdlané pubíi^ kum nemá zájmu. »Vru nevím, jak to skoní, když mimo kuchaských a modlitebních knížek, mimo pohádky a šarády o niem psáti nesmíme. « I. 1828 a

V

tém všichni spisovatelé odepeli

asopisu podo asopisu musil sám opatiti. Nejedlý mstil se udavastvím. Celakov^ ský a Kollár pojali pak dokonce takovou nechu k Palackého Musejníku, že páli si, aby zanikl. Existence asopisu nebyla ješt ani r. 1831 jistá: »Také Musejník tímto rokem ml za své vzíti, « píše Celakovský Kama^ rytovi, jednak pro nedostatek spolupracovník, jednak odbratel. Matice eská, jež pevzala jeho náklad, roz^ hodlá se vydávati jej ješt » aspo pro zkoušku jeden rok«. Ale Palackého neoblomná vle a duch k osvt se nesoucí pece zvítzily. Palacký, když otiskoval v Musejníku Jungmannv lánek ,0 rznní eského písemního jazyka' <1832>, mohl v tom vidt zadostiuinní, že spisovatel, jenž ped desítiletím o pekot 1829

moci, a Palacký vtší

ást

lánk

A

67

ješt novotií, varoval ped každým zbyteným novostejn roztvarem a hájil stanoviska Palackého. hodn vystoupil Palacký pozdji^ i proti moravským

A

novotám

Fr. Trnkoví a V. P. Žákovi tak jako proti pomry na SJo^ snahám slovenským po odtrhnutí.

Le

vensku byly silnjší než varovný hlas Palackého, Šafaí ka všech tch, kteí roku 1846 v spise »o poteb jednoty spisovného jazyka pro Cechy, Moravany a SIováky« volali Slovensko k literární jednot. Je to nejbolestnjší výitka, abych užil soudu Pekaova, velké áohe. našeho národního probuzení, že tomu Literární jednota vŠech vtví zabrániti nedovedla, národa eského, kterou vytvoil Hus a slavná doba eské reformace, a která petrvala staletí, byla pod^ vrácena odštpením Slovák, v dob, kdy celý národ probouzel se k novému životu, v dob, kdy eskému lidu byl spisovný jazyk eský skoro stejn novým jako i

—

Slovákm. Spory o pravopis vrátily se s novou prudkostí v letech tyicátých a padesátých, ale tu byl již Palackým založený Sbor pro pstování literatury eské pi Museu filologická sekce Král. eské Spolenosti Nauk, které pípadnou opravou
místo g a í místo j> dovedly je uvésti na pravou míru,stanovily t. r. pravopis musejní, jenž ze starého zpsobu psaní zachovával pouze au místo ou a místo v. Ale strana protivná (Hanka, k pidal se i Celakovský, Vinaický a j.> ani s tím se nesmíila. Ukazováno i na to, že musejní pravopis je povahou i pvodem kacíský,- pocházel oá Husa a od Bratí ej

w

nmuž

68

ských a v nové dob stanoven a hájen byí dvma evangelíky Safaríkem a Palackým. Spor, jenž ješt v boulivém roku 1848 zamstnával mysle vlastenc, rozhodla r. 1849 vláda novodobého absolutismu, a to proti Palackému. Palacký a Šafaík zstali au a w vrní do smrtí. Palackému sio o to, aby jednotný jazyk hy\ základem jednotné literatury, jednotné kultury a vbec jednoty národní kmen eskoslovanských, bydlících v rzných zemích a státech. Pomalu po prvé roztržce poali se v letech ticátých Musejníku vraceti spolupracovníci, a konen úzká stezka, kerou Palacký nastoupil, » stala se všeobeckdyž po desíti letech Palacký pehlížel nou silnicí«. práci asopisem vykonanou, mohl s hrdostí napsati, že k jednomu dílu spojilo se s ním 70 pomocníkv, a mezi nimi »pední svda národa a literatury eské«, a ukázati na »plody rozmanité každého vku, každé chuti a barvy «... úspchu v národ vydávala pak nejlepší svdectví okolnost, že náklad eských exemplá bylo nutno zvtšiti. Palacký dovedl získati Musejníku 741etého Dobrov:

A

tém

O

i

ského, jenž napsal tam první eský lánek svj <,Slovou-li Slované od slávy slova'). Byla to událost

i

eho

své áohy pímo sensaní. si vroucn, ale marn, páli všichni vlastencové, toho dosáhl sotva 301etý Palacký sám jediný. Musejník pinesl ukázky epických básní Vojt. Nejedlého, verše Hnvkovského, bajky

Zahradníkovy, významné lánky oá Jungmanna, básn prosu od Kollára, Celakovského, Vinarického, Chmei

lenského,

Koubka, Marka

a

ady

jiných.

Ale vedle

69

beííetrie pinášel asopis vdecké lánky z péra Šafa* íkova, F. A. Vacka a Svobody, divadelní referát od Chmelenského, sledoval pilné literární produkci novo^* eskou a pinesl nkolik významných posudk o eské poesii ,zpravovaí o li* terárních událostech v Uhrách, v zemích jihosíovan^ ských a v Polsku. Lví podíl na píspvcích náležel však redaktoru samému. Palacký uveejnil tu své starší studie esthetické »o krásovd« a »o krasocitu«, »o p-

vodu kominosti a traginosti«, otiskl svj starší pe* klad Platonova Fedra, ale zejména pispíval studiemi djepisnými, jež v obou asopisech pevládají. Pala* cký vydal

adu

staroeských památek literárních Staroeské písn a písloví byly vedle ukázek z dávných kronik a cestopis, ády selské a instrukce hospodáské vedle eských list eských král, hrdinské podniknutí arciknížete Maxmiliána ve Spanlích a zase apologie a listy Karla st. z z^erotína. i

tu

historických,

Postup vlastní práce historické a bádání Palackého

v archivech byly pravidlem podntem a rozhodujícím initelem. Památky ty mly býti vzorem pkné e*

asto romantickou píchutí mly baviti i širší obecenstvo. ZPalackého spis pvodních vyšla v Mu* štiny, ale

cenná studie o Komenském, kde obnovil a obhájil slavnou památku velkého bratrského biskupa a myslitele, dále zajímavá sta »0 práno* stikách«, a ada pojednání djezpytných. Z péra Palackého pocházejí nejvýznanjší referáty: o Jung* mannov ,Historii literatury eské', o Celakovského ,Ohlasu písní ruských', o Safaíkových ,Starožitno* sejníku zejména

i

70

stech' a jiných spisech.

V Musejníku ujal se také Pa-

1828 v posudku Bowringových lánk o literatue eské publikovaných ve »Foreign Quarterly Review« srden a rozhodn ^nesmrtelných zásluh ueného a dmyslného starce«, Dobrovského, o nmž Celakovským i Hankou informovaný Anglian krátce

lacký

r.

napsal, že jeho

uenost

je veliká, ale kritické

a filoso-

—

»Na hyperkritinost p. Do^ fické vzdlání pochybné. brovského já naíkati nemohu,« psal Palacký již r.l827 Kollárovi/ »spíŠe na nekritinost mnoha našinc«. Avšak Palacký pres neobmezenou úctu v mnohém lišil se od mistra. Palacký nezekl se svého názoru na prosodii, ml svj vlastní soud o djinách eských, Dobrovskému odporný, zvlášt však rozcházeli se v kriPalacký r. 1830 sám píše, že tice Libušina soudu. Dobrovský k nmu se choval » asto pátelsky, ato ne vždy zjevn«, a nechce stji však nepátelsky, se hlásiti k »pokrevnosti« a » ddictví ducha« Dobro v^

A

a

ského.

»Pedmluvu

k vlasteneckému

tenástvu« v XI. ro-

níku Musejníka zakonuje Palacký významným programem: »Co chceme?« píŠe -- »Rádi bychom pokroili dále. Posavad pedily ^ohledy jazykové Hledli jsme tak íkaje staré Cechy uvésti do nové Europy, a zdomácniti tuto v onch. Nyní ale, když jsme se, co do jazyka, dostali tém již na roven s jinými vzdlanými národy, nastává nám jiná práce a .

.

.

povinnost: abychom totiž obraceli hlavní zetel svj k vcem samým, a snažili se s tmito národy zárove a v závod o palmu skutené osvty, i vdecké, i kraso-

71

citné,

i

prmyslové

.


.

.

se snažili) pinésti

isté a bohulibé obéti netoliko na oltá vlasti, ale i lovenstva ... a dobyli a pojistili národu svému mezi ostatními místa slušného. Palacký redigoval pak Musejník ješt rok,^naež, jsa jinými pracemi zcela zaujat, pedal redakci Safaíkovi. S redakcí nevzdal se však kulturního úkolu a poslání národu. Dalším bodem za uskutenním závodní Cech s národy evropskými, al,e zárove » uvádní Europy do starých Cech,« kde Cechy » jedním tak íkaje sko* kem« dostihnouti chtly kulturu evropskou, bylo vy^ dání dobrého nauného slovníka. Myšlenkou eské encyklopedie zabývali se již první buditelé naši na poátku XIX. stol.
Kdežto Jungmann

(Purkyni a Presía),

ml

ml

dva pomocníky 1829 hned po ruce

toliko

Palacký

r.

28 spolupracovník.

Poteba nauného slovníka vbec byla

nutná.

Vzd^

po dobrých encyklopediích cizojazyných, ale ty byly psány »od^cizozemc pro cizozemce«, beze všeho ohledu na Cechy, Tomuto nedostatku mlo býti v novém díle odpomoženo a slovník ml dle Palackého poskytnouti »struný pe^ hled nynjšího stavu všech vd dle zvláštních poteb našeho národu«. Slavica a bohemica zvlášt

lanci sice mohli sáhnouti

mla

tu býti náležit zpracována.

nemly Palacký

72

býti z cizích si

Ale

ani jiné

lánky

encyklopedií pekládány, nýbrž

pál, »aby každý spisovatel nauku svou

podíe nejnovjších a nejlepších knih sám systematicky vyvedl «. Tak melí se jednak autoi nauiti a zvyknouti »esky mysliti, mluviti a psáti« a eský intelligent neml se více vzdláním odnárodovati a »k cizím o po^ moc volati«. Mimo to a to byl jeden z hlavních

^ — díla ml slovník, vytvoiti,

úkol »co možná správnou terminoIogii«.

ale

hlavn

ustáliti

a jednotnou a úplnou eskou Slovník býti laciný, ponvadž

—

ml

» všichni spisovatelé práci

svou národu darem obtují «.

Le dílo nebylo ureno pro hd, nemlo býti » etbou pro pomckou

pro professory, úedníky, prmyslníky, mšany atd,«^Ml bráti ohled na celý národ eský: ml sloužiti Cechm, Moravanm a Slovákm. Slovník ml obsahovati asi 6 díl po 60 arších ml býti opaten pedplacením,- 250 peda náklad platitel zdálo se Palackému, že zajišovalo již uskute^ není díla.— To byl Palackého plán, to byl asi výsledek prvé schze u Jungmanna encyklopedie se týkající."^ Palackému podailo se pro myšlénku získati nejvyššího purkrabí hr. Chotka/i osobní intervencePalackého u chefa policie rytíe Hocha mla píznivý výsledek a pro eskou literaturu význam dalekosáhlý. —' Léta rolníka, ale

na '

*

Skeptický a Palackému nepátelský Celakovský psal o ní Kamarytovi s nedvrou »Ondyno byío hluné rokování u báušky <Jungmanna). Palacký pednášel projekt, abychom se spolu a dohromady usnesli a usnesše se mezi sebou rozdlili a rozdlivše pracovali na njakém konversaním neboli encyklopaedickém slovníku. Hlasy o tom rozdíln se pronesly, vtšina však zstala pi chuti/ bojím'se aby brzo nepešla a eknu zhola, že žádaje srden, abychom takové dílo m.li, že na jeho vyvedení pochybuji. « Skutenost dala tentokráte Celakovskému za pravdu. :

.

.

.

,

.

,

73

vlády Františkovy znamenají proti dob osvíceného absolutismu reakci a stagnaci. Quieta non movere. Jen nic nového, to bylo smrodatným pro Víde, v proto nový rozvoj eského národního života, snah, vzbuzoval ne* ješt tenkráte nebylo politických dvru. Vláda vídeská nepála národnosti eské, ne* jen proto, že to byla národnost eská, nýbrž hlavn že se tu k životu hlásily nové vci. To vše znal a vdl rytí Hoch a proto radil, zda by encyklopedisté eští nemohli nalézti útulku v nkterém již existujícím spolku, bud v Král, eské Spolenosti Nauk nebo v Museu. Hrab František Šternberk, s nímž Palacký se radil, prohlásil se pro Museum a slíbil získati i pre* sidenta Musea, hrabte Kašpara. Musejní spolenost mla od poátku v programu vzdlávání jazyka e* ského a v stanovách Šastný paragraf, že správnímu výboru písluší právo jmenovati »zvláštní sbory pro zvláštní vdecké odbory«. Museum mlo tudíž splniti »své nejšlechetnjší poslání«
A a nm

asný,

totiž trvalá

teratury

vbec.

Matice eská.

74

Z

mnohem

Širší a nikoli pouze áo^ o vzdlávání eské ei a li* tohoto sboru vznikla pak na rok

cyklopedie, ale úkol

pée

Hned

první schze »Sboru« ukázaly, že pián encyklopedasný,- na pvodní a samostatné dílo,

pedie

jest

jakým

dle

pání Palackého

eské ješt

mla býti, nebylo v tehdejší

ani duševních ani hmotných. Proto plán zatím odložen a jenom fragmenty poátené horlivosti pinesly pak jako ukázky r, 1833 Musejník a Kvty, Palacký, jenž tou dobou byl spolupracovníkem nmecké encyklopedie Brockhausovy

literatue

dosti

sil,

tam lánky Cech se týkající, historii, literaturu, a pozdji zamstnán hlavn studiemi badatelskými, práce se dále neúastnil, náhradu za Velkou Encyklopedii vydána pak r. 1841 ,Malá encyklopedie nauk'. Byla to sbírka spis pouných o jednotlivých oborech vdeckých, rázu populárního. Cílem
umní)

jejím bylo

V

hlavn

ustáliti

vdeckou

te,rminologii.

-^

horlivost mladého Amerlinga a ejky ku konci ticátých a tyicátých o vydání Velké Encyklopaedie nemla kýženého výsledlm. -- Palacký vrátil se k myšlence vydání velkého Slovníka nauného až po událostech r, 1848, v letech padesátých. Tu ješt více zdraznno, že Slovník má býti dílo »esko^ slovanské« a sloužiti »duchovním potebám, které na národ náspo Cechách, Morav, Slezsku a Slovensku

Ani let

rozlehlý nejvíce doléhají« a obírati se pedem vcmi eskými, v druhé rakouskými,- kde nemlo však

ad

býtizapomnnoina východní Evropu »u vtšin

slo-

Již byl pipraven první svazek obsahující hesla AI, když Sbor musejní oznámil Palackému, že Matice »na ten as také z píin materielních« Slovník vydati nemže. Rozhodující byly vŠak pomry

vanskou«.

A^

75

kdy za novodobého absolutismu spatováno v encyklopedii podobné dílo, jaké pedcházelo velkou revoluci francouzskou. Ale Palacký pece se dokal dobré eské encyklopedie, když v letech 60tých vy^

politické,

šel slovník

Nauný

redakcí jeho

zet F.

L. Riegra.

Plán se Slovníkem sice již v poátcích ztroskotal, ale co zstalo, byl Sbor pro pstování eské literatury pi Museu, jemuž dostalo se finanních prostedk zízením zvláštní a samostatné pokladnice z dobro-

píspvk, jíž dáno po vzoru srbském Matice eská. Matice mla vydávati eské volných

jméno knihy,

za kladatelm zdarma. Od r. 1832 pevzala Matice i náklad Musejníka. Tak zásluhou Palackého uskutenn byl dávný sen eských vla^ stenc, jenž však pro nepíznivé pomry dvakráte ztroskotal. Nebo Palackého Matice mla týž úkol, jako Pelclova Jungmannova eská Spolenost'. Matice byla v zemském Museu prvním ústavem ryze eským a národním a tím také vlastencm sympapráv proto její rozvoj nebyl bez ne^ titjším. snází a protiv. Ty picházely jednak z Musea samotného, kde nkteí nmetí lenové
jichž dostávalo se

i

Le

76

,

mann uvítal roku 1832 z Vídn se vracejícího Pa^ lackého zoufalým: »Pomozte, Františku, hyneme, hyPalacký pomohl, pomohl pomocí svých neme! « vznešených známostí. Zakroil osobn u nejv. purkrabí hrabte Chotka, k nmuž, jako bývalý uitel eštiny, vždy ml pístup. Hrab pál Palackého snahám
A

kracie,

a v prvých letech názvu

Matice eské

»ja-

kožto chudoduchým podezelého « oficieln užívati ne-

smla. lenstva pibývalo zprvu

pomalu a Matice zápaAle již roku 1840 mla pres 500 len a pes 20.000 zl. základního jmní. Matice stávala se ím dále tím více tém stedem a pedním representantem kulturních snah eských, tak že za další desítiletí kmenové její jmní stouplo na 5 1 .000 zl. Význam národního ústavu ukázal se hned v prvých letech jeho psobení, kdy od ní vydána eská monumentální dílavdecká JungmannvSíovník<1834'- 39), Šafaíkovy Slovanské Starožitnosti <1836^37>, první díl Výboru z literatury eské a v letech tyicátých poala vycházeti Novoeskái Staroeská bibíiotheka. Rok 1848 zahájen eským vydáním Palackého Djin sila

z

poátku

s

jen

deficitem.

národu eskéko. Matice podle úmyslu Palackého mla býti, a skuten také byla, asi tím, ím jinde byly Akademie. Vydávala cenná díla vdecká belletristická, podporovala i

77

produkci udílením prémií, a z ní vycházela z valné ásti direktiva eské vdecké práci a literatue. literární

i

Nemén

velikých zásluh získal si PalaQJký o eské národní Museum, Smrtj Kašpara hr. Šternberka r. 1838 koní se tu doba Sternberkova a zvolením

Palackého

doba

r.

1841 za jednatele musejního poíná se

Palackého^.

Hrab

Kašpar Šternberk, sám vynikající pírodozpyt vnoval všechnu péi jen tomuto oboru vlastivdy eské, takže sbírky Musea byly velmi jednostranné. Mimo to Museum umístnné v odlehlém zákoutí Hrad-

tec,

an

bylo vzdálené a cizí obecenstvu.* Když po smrti císae a krále Františka stavové eští chtli uctíti památku svého nezapomenutelného pa^ novníka njakým dstojným pomníkem, pišel Palacký

návrhem Franciscea. Pomník ten ml se jaksi pimykati ku zvlášt charakteristickému úkazu Františkovy vlády v Cechách, který Palacký vidl ve vzniku nkolika spolk pro vdu, umní a prmysl, totiž Spolenosti vlasteneckých pátel umní <1796> Akademie výtvarných umní
s

*

Havlíek vyjaduje nespokojenost vlastenc eských

jízlivými verši

»Pochváíen bud Hospodin Nebu, brachu, ululum: není zde vtrný mlýn, zde

78

je

eské Museum. «

atd.

s

Museem

FRANT. PALACKY E LITOGRAFIE KRIEHUBROV^^ DLE HELLICHA Z

R, 1843

monumentální budovu pro tyto ústavy '— na práv

budovaném Františkové nábeží, Paíác

ml prelím zem

zaujímati celou délku nábeží,- hlavní msto mlo tak ozdobeno býti »na nejvhodnjším míst imposantním architektonickým dílem umíeckým«. Budova »v nejušlechtilejším slohu nmském« mla býti

^

eská v myšlence, plánu, mate^ »naprosto eská riáíu i provedení«. Palác ml míti kopuli, jejíž rotunda spoívala by na mramorových sloupech a, jež jednou mla sloužiti za musejní knihovnu. Museum mlo za^ ujímati první poschodí, druhé poschodí pak ureno pro Akademii a její galerii. velkého sálu k slav* nostním shromáždním a koncertm asem mohla vzniknouti » jakási eská Warnalla«. Byl to plán velkolepý a mohutný, jímž stavové »znamenitého krá* Iovství« mli postaviti pomník nejen císai Františkovi,

Z

^

ale

i

sob samým. Nové Francisceum mlo

družiti

se

estn

staroslavnému Karolinu,

pijat na poradním sn* r. 1840 s všeobecnou pochvalou a kníže Dietrich* štejn, jenž mezi stavy nejhorlivji se o Francisceum zajímal, pedložil Palackému r. 1841 plán od archi* tekta Schóbla ku posouzení. neshody mezi stavy zpsobily, že Francisceum zstalo konen jen zbož*

Návrh

m

byl od

eských stav

Le

ným páním.

Stavové usnesli se roku 1844, aby pomníkem císae Františka byía nikoli budova -- nýbrž socha. uskutenní myšlenky Palackého došlo až skoro o pl století pozdji stavbou Musea a

—K

^

Rudolfina.

Jednání

mlo

však

aspo

ten píznivý

výsledek, že

79

Museum

skvlými nadjemi, uznali potebu pemístnní jeho do stedu msta, a k návrhu rytíe Jana Neuberga zakoupili r. 1845 pro Nostický palác na Píkopech/ tam pak roku 1846 stavové, kteí

ziviíi koíik íet

n

Museum pesídlilo. Zárove poíná se

jednati o vnitní reorganisaci Mu^ úloha pipadla zvlášt roku 1841 nov zvolenému jednateli Palackému. Palacký brzy po smrti hrabte Kašpara Šternberka podal nejvyššímu purkrabí hr. Chotkovi memoire »Ce^ ho jest teba eskému Museu «, a pozdji znovu a znovu zdrazoval, že Museum »má býti a státi se vyšším « než pírodopisným kabinetem. Muse*

sea,-

^

ním

um má

býti » vdeckým obrazem vlasti «, má tvoiti »zrcadlo, ve kterém naŠe a náš národ bývalý i nynjší byl hy znázornn dle svého celého vývoje v pírod i mravu, djinách, umní i literatue«. Palacký uril Museu jeho pevahou historický ráz a sna^ žil se, aby vlastenecký ústav petvoil se v n á^

zem

rodní. Program svj vyložil obšírnji v nmeckém »Das vaterlándische Museum « z r. 1842, kde

spisu

budoucnost zvlášt pstování dvou obor historických: umlecké archeo* logie a sbírání písemných památek k eským djinám, jmenovit založení diplomatáre. Palackého piinním, ale zásluhou kurátora Matice Jana rytíe Neuberka, vznikl pi Museu Archeologický sbor, jenž ml pe* ovati o památky eského umní doby starší. Palacký zstal jednatelem Musea od r, 1841 až do r. 1851 a za tuto dobu vykonal pro Museum mnoho: dal základ vytknul

i

80

Museu

pro

nejbližší

Museu v

podob, jakou nyní

nabylo. Nejvtší zásíuhy získal si však tím, že ze stavovsííého ústavu, jenž byl pro pece jen spíŠe kosmopolitický ráz, Cechy založen, jenž byl eským jaksi jen passivn, uinil ústav národní, který stal se pak na as pímo kulturním ústedím a vdcem Cech. Pi svém založení bylo byla Museum pirozen jazykov nmecké. Jednací (lenové mli však aspo esky rozumti a sekretá ovládati oba jazyky) a tak zstalo až do roku 1847, ne bez trpkosti a zklamání Cech. ^»Hrom to sbor. tím vládnou, « psal o Museu Celakovský. Palacký uvedl do Musea eštinu eským Musejníkem a založením Matice. nové stanovy z r. 1847 se^ psány již rovnoprávn esky a nmecky. Bylo to pak pedevším zásluhou Palackého, že názor o poslání Musea se promnil, takže r, 1848 jeho president hr, Jos. Matyáš Thun napsal: »Z hlavních úkol Musea je ea literatura« Vše to patrno bylo pedevším ská v lenstvu Musea, Museum až do té doby podpoa ovládáno rováno aristokracií ^dostává se do rukou pouze eských a obanských. Podobnou innost jako v Museu vyvinul Palacký té

a

ml

e

nmina

Nmci

A

e

,

.

.

—

v druhém vdeckém ústavu

eském v

Královské Spolenosti Nauk, I tento ústav pyl pvodn pouze vlasteneckýa nmecký. Palackého »Staí letopiscové« byla první publikace Spolenosti jazykem eským. Když pak Palacký po své »Wúrdigung« zvolen byl <1830> ádným lenem Spolenosti a roku 1839 jejím sekretáem
—

81

na byía pipuštna jako jednací jazyk Spolenosti. Oá doby postavení eštiny bylo v nejstarším eském podobn jako v Museu ústavu vdeckém zajištno. dal vznik Matici, postaral se o novou reorganisaci Spolenosti a o založení sekce pro eskoslovanskou filologii. Palacký vbec vdechl Spolenosti nový ži^ vot, daí jí nový a Širší program. Palacký nesnažil se jen o získání vci eské v* deckých ústav, jakými byly Museum a Spolenost, ale chtl a usiloval o to, aby národní uvdomní za^ koenilo se ve vyšších a vznešenjších kruzích teh^ dejší spolenosti. Palacký chtl myšlence národní zí^ i

té

A

Le

i

skati

pedevším eskou

1848 nebyly

mu

šlechtu.

nepíznivý.

V

Pomry ped pedešlém

rokem

století hr.

Frant. Josef Kinský jeden z prvních ujal se eského jazyka, a pi korunovaci Leopolda II. z opposice proti josefinismu -- pánové eští, pokud ješt esky umli, okázale mluvili mezi sebou pi dvorských slavnostech po esku. Po esku zahajován a zavírán byl stavovský snm, a eské šlecht k vli ozývala se eština i z úst panovníka. eské šlecht teba piísti k zásluhám i povstné dekrety z r. 1816 a 1818, jimž ukládáno pstování eštiny na gymnasiích i na uni^ versit a stanovena potebnost její pro úedníky, dc^

^

^

^

bohužel klamných nadjí vzbu^ dily v myslích eských vlastenc. Palacký již r. 1820 od historické šlechty ekal »blaženjší budoucnost« a stanoviska svého nezmnil až do let padesátých. »Do=' kud my vyšší šlechty sob nezískáme, dotud pro nás spásy nebude. « Mezi tehdejší Šlechtou bylo mnoho krety, jež tolik

—

82

muž,

kt^í

upímnou

rodným echám, ba

láskou lnuli k

byli

i

nkteí,

vlasti,

k

a nemnozí,

svým

kteí kterou

lásku tu rozšiovali i na jazyk a národ zem, politicky representovali^ Patil k nim astji vzpomenutý hrab František Šternberk, dále hrab Eugcn ernín, mladý Kinský, Deym a mladý hrab Kolovrat, které Palacký poítá k » horlivým vlastencm «, Palacký mnoho a významných styk se Šlechtou, a všady, kde jen mohl, hledl jich využiti ve prospch

ml

národa.

A to nikoli bez úspch.

K nejvýznamnjším

známostem toho druhu patí Palackého styky s nejvyšším purkrabím hrabtem Chotkem a s ministrem hrabtem Kolovratem. Palacký pravideln ješt ped poetím njakého díla vlasteneckého pímo u tchto nejvyšších a rozhodujících instancí po*

vcnou informací zdar podniku <Musejník, MaSlovník a j.) Tak inil aspo z ásti bezmocnou pražskou censuru a byrokracii, jež byla nepátelštjší všemu snažení národnímu, než vláda sama. styky Palackého s hrabtem Kolovratem mly v na^ sem probuzení význam nemalý. Palacký byl s ním tak dobe znám, že mohl mu
jišuje tice,

Vbec

—

83

Nová

generace šlechty eské nejenže dívala se sympatitji na eské snahy národní, ale sama všímá si eského jazyka. »Naše vyšší šlechta,« psal Palacký r. 1832 Kollárovi, »poínáse více chýliti k jazyku eskému« jiný vlastenec s uspokojením poznamenává, že »prece již také naši stavové do sebe jdou«. Však prý »od blohorské bitvy až na naše asy nad svou ctí se zapomínali, an svj národní jazyk v opo* vržení méli« a knih eských neítajíce, doufah prý »v franiné slávy ítáním nabýti«. Ale dostavují se tu pochybnosti. Úastenství šlechty pi Matici aspo do r. 1835 —' neuspokojovalo. »Naše šíechtictvojest pede jenom ertu špatné« píŠe^ r. 1831 Ceíakovský Kamarytovi, »Posud k Matici eské ani jeden krom Kinského z tch halam se nepnhlásil«. Také Palacký v dvrném dopisu Vinarickému si stžuje, »žetak málo šlechtic Matici pisplo, a ti, kteí c;o dali, jen co almužnu dali«. Staí odumírali: FrantišekSternberk již r. 1830, Kašpar 1838, a r, 1836 ve velmi mladém vku <34 let) první kurátorMatice a mecenáš Celakovského kníže Rudolf Kinský. (Vlastencové nazývali jej svým i

.

.

.

A

—

i

»milákem«, jenž dle soudu Celakovského »zcela Ce^ a jazyku našemu získán«.> JeŠtr. 1840 želí Pa*

chm

lacký jeho ztráty, jakož i Karla Clam^Martinice. »Byli znamenitého vplyvu, jejž ku prospchu národnosti naší vynakládali«. Ale hned tší se a uspo* kojuje. »Mladší šlechtici, na p. hrabata Thunové, nedávají než dobrou nadji do budoucnosti. « Byli to Jo* sef Matyáš hrab Thun a pedevším jeho píbuzný hrab Lev.

to páni

84

i

%

HRABE LEV THUN Z LEPTU W. WOERULE DLE MALBY EM. PETERA Z

R. 1847.

Hrab

Josef

Matyáš Thun

byl

druhým

presiden-

tem Musea ^ a možno o íci, že patil k mužm, v nichž umírala kosmopolitická doba Kašpara Šternberka a Dobrovského a hlásila se k životu doba Palackého. Hrab piln se uil esky a pokusil se esky psáti Palackému: »Gazyk se tško ešíj, srdce ale tlue wlastenecké.« Peložil Rukopis Králodvorský do nminy, a ve svém apologetickém spisku »Der Sla-

nm

i

vismus in Bóhmen« horliv ujímal se eských snah národních. Zdálo se, tak píŠe, že na eské je kletba býti mluvou nejnižších vrstev. nastal obrat. Není národní ctnosti bez lásky k vlasti. Kosmopolitism je snad pkný sen a njaká rakouská národnost je chipes to sám, mérou. je upímným vlastencem,

ei

Le

Le

a

není prý ani Cechem ani Nmcem, nýbrž »Bohemus«. Avšak rytíská povinnost velela mu státi na stran utla^ ovaných, na stran eské ^ a byl proto »horlivým zastáncem eské národnosti a její rovnoprávnosti ve škole a v úad«. Naproti tomu mladší

Matyášv píbuzný hrab Lev

hlásil se nepokryt k národu, a v letech tyicátých vystupuje všady jako Cech eské národnosti, také nikdo nestál ze šlechty vlasteneckým kruhm tak blízko a netšil se takové oblib, jako hrab Lev. »To je pravý šlechtic eský, mnohonadjný,« psal o r. 1837 jeden vlastenec druhému. Hrab Lev byl lenem sboru Matiního, ovládal eský jazykivpísm a psal posudky o eských knihách áo Musejníka. Když pak r. 1842 vydal spis »Úber den gegenwártigen Stand der bóhmischen Literatur und ihrer Bedeutung«, kde

Thun

A

nm

85

spisovatel všade mluví jako

Cech eské

národnosti, ba jako Slovan, a když roku následujícího publikoval knížku »DieSteIíung derSíowaken in LIngarn«, která je podobnou apologií eské národnosti v Uhrách, jako

prvá byla obhájením eského národního probuzení v Cechách a na Morav.^ bylo pirozené, že vlastenci nalézali tu uskutenní svých dávných pání a po* kládali hrabte zcela za svého. Palacký s Lvem Thukdyž vyšel první svazek Palackého nem si rozumli. »GeschichteBóhmens«, napsal hrab Lev pod prvním dojmem svým do Dína: Palacký je skuten veliký

A

muž Nevíme, zda Palacký ml pímo njaký vliv na se* psáni obou literárních projev hrabat z Thun. Le v obou nalézáme jeho myšlenky: eský jazyk není již pouze mluvou nevzdlaného lidu, eský jazyk má náleží právo, aby byl ítán k jazykm kulturním. mu tudíž, jakožto jazyku vtšiny a »vlastnímu histo*

A

rickému jazyku národnímu« rovnoprávné postavení s nminou aspo ve škole a úad. Hrab Lev Thun podal nejvyššímu purkrabí a sotva bez úastenství Palackého pamtní spis, kde pimlouval se za právo eského jazyka v úadování. rovnž hrab Josef Matyáš sepsal memoire, aby eština pstována byla na školách, který prý podal samému císai. Za* vedením eštiny do veejného života a jmenovit do škol zabýval se v letech ticátých musejní Sbor. Pa* lacký rozmlouvaje s nejvyšším purkrabím o bídném tehdáž stavu jazyka eského, trpce si stžoval na to, jak vyuování na školách jen k tomu smuje, aby ná*

^

^

A

—

i

86

tom veejn nemožno — ponvadž censura podobné hlasy, by by byly sebemímjší, potlauje. Na popud nejvyš-

rodní jazyk byl docela vyhuben. Psáti o

vypracován pak od musejního Sboru spis (sepsaný Vinarickým s Jungmannovou pomocí), kde ukazováno, že nmecké vyuování na školách má za následek jen úpadek vzdlapamtním spisu se žádá, aby se na školách nosti. nižších (triviálních a hlavních) vyuovalo jen esky, na gymnasiích aspo do jisté míry a na universit, aby stolice eského jazyka byla rozšíena. Spis podán r. 1832, v jubilejním roce vlády císae Františka, vzbudil pozornost zemské vlády, le positivního výsledku neml. Podivno, že Palacký, jenž všady s tak neobyejn šastnou rukou dovedl zasa^ hovati ve prospch svého národa, tomuto nejtoužebnjšímu pání vlastenc, nezjednal píznivého výsledku. Ci pokládal zavedení eštiny do škol za pedasné, ponvadž se obával nejen zakoenných theorií jose* šího purkrabí

pamtní

V

finských, ale i pedsudku a náku mnohých rodi, že dítkám jich nedostává se potebného vzdlání? Pa* lacký nebyl prost tchto obav ani jeŠt r. 1849. Uvažoval snad, že pedasný krok v této choulostivé

otázce znamenal by krok nazpt. Spíše lze si stžovati do Palackého, že tak pozd poal vydávati své Djiny po esku. První svazek nmeckého zpracování vyšel již roku 1836, první svatak jako že vbec zek eských Djin až roku 1848

—

vtšinu vdeckých svých prací psal Palacký ped r, 1848 po nmeku. musil tak initi každý, tak

Le

87

v autobiografii, »k(íokoíiv té doby psobiti chtl ve prospch národnosti eské«. Ale nmina vyškytá se zhusta v Palackého korrespondenci rodinné píše Palacký

i

a to i tam, kde <s bratrem Ondejem) bychom ji neekali. Byla to trpká a bolestná stránka, kterou h'šil se Palacký od Jungmanna, Ceíakovského a j. Na* dje, že Palacký konen esky psáti pone plní kor-* respondence našich vlastenc. Když pak vyšel první díl

Djin Cech od stavovského historiografa jen po ndostavilo se zklamání. Venkovský fará, Jung*

meku,

i

mannovec, Josef Myslimír Ludvík, jenž každý svazek Musejníka »toužebn oekával, jako ZidéMessiáše«, odvážil se toto zklamání vysloviti Palackému pímo. zatajil, oi mrákota obeŠla«, tak líí »Duch se ve prvý dojem z ,Geschichte Bóhmens' autorovi »a první vzdechnutí bylo: šeredn nás oklamal! Odpuste '— sami jsme se oklamali bolestn. « Jungmann ješt r. 1845 stžuje si na nmecké psaní Palackého trpce a teskliv: » Skoda té hlavy! Literární psobení Palackého po nmeku je tím podivnjší, že sám se již také nemohl dokati až »hrdí Nmci sami od našinc se budou uiti« a vc u jiných neschvajoval. Když pedevším jeho piinním povolán byl Šafaík áo Prahy, stalo se to s podminIkou, že bude psáti jen esky. Šafaík r. 1819 pijal místo professora a iditele na srbském gymnasiu v Novém Sad, le záhy jeho nové

mn

A

psobišt

stalo se

více mi život

louení

88

mu pravým

zhouje«

se s ideály,

^

vyhnanstvím. »Co nejstžuje si již r. 1821 »jest

na nichž duší

i

myslí visím.

P.

J.

SAFARIK

DLE LITOGRAFIE SÍRA Z

R. 1843.

Pozdji pak vzmáhající se reprátelství macíarského na^ cionalismu proti národnímu životu srbskému, jakož katolická vláda, uinily protestantovi a Slovanovi oafaíkovi pobyt v Novém Sad pímo nesnesitelný, R. 1825 beze. vší viny, jen pro své protestantství zbaven i

nepíznivé klima zavinilo smrt jeho dtí. Proto Šafaík touží pry z »bohopusté planiny, která tlo i ducha rovn umrtvuje«. Šafaík svými slavic stickými pracemi získal si již takové jméno, žer. 1830 byl volán do Petrohradu. Té doby poaly se totiž v Rusku s velkým zájmem pstovati slovanské studie a petrohradská Akademie chtla získati ti nejpednjší eské slávisty, Safaíka, Celakovského a Hanku, nabízejíc jim skvlé postavení. Palacký, jenž stál v stedu národního života nejlépe a cítil, jaká ztráta mladé eské literatue odchodem Safaíka a Celakovského hrozila. »Literatura eská, « tak píše Palacký hra^ bti ernínovi »svými slabými a mladými silami podnikala zápas s ohromnými pekážkami « a nyní hrozí direkto;:ství/

^

vdj

pedních pracovník. Zakroením u knížete Rudolfa Kinského dosáhl toho, že Celakovskému hlav= podporou vznešeného toho mecenáše zajištn byl roní dchod 600 zl. a tak »náš nejlepší básník projí

ztráta

n

i

saik« se vlasti neodcizil.

Na ppdnt Palackého uvolilo se nkolik vlastenc pla^ titi

Safaíkovi roní pensi 480

faíkovi vždy

tajná,-

<jména zstala Sa* byli to Palacký, Jungmann, Presl, zl.

:

Kašpar hr. Šternberk, hrab HanuŠ Kolovrat Krakovský^, hr. Eug. ernín, Marek a Vinaický> a tak získal Safaíka, s jehož pesídlením áo hlavkníže Kinský,

89

msta v kvtnu 1833 vlastenetí spisovatelé e»nové jaro« v eské literatue, Praze trvale. Vý* znám oafaíka pro Prahu a eský národ byl veliký. Palacký tšil se na jeho píchod »jako na mesiáše. » Až toho muže budeme míti« píše KoIIarovi, »pak snadnjší a užší bude svazek mezi všemi vzdlanými Slovany íŠe naší,« Praha, jež mohla se chlubiti slá^ vou Dobrovského, stala se tak ohniskem slavistických ního kali

—

nmeckého stediska stala se slovanskou metropolí na západ, získala si i na venek povsti Prahy Slovanské. Ivlimo to osobnost esky píšícího Slováka významu Safaíka mla na pravou cestu ani opt uvésti Slovensko, jež se odštpovalo. studií a tak z

Le

to nepomohlo. Palacký správn| soudil,

1846 stžoval

vdce,

jenž

již

si

KoIIarovi na Stura, <»zasíepeného ped sebou jasného nebe«), že nedá se tak snadno uléiti, jako v

nevidí

»schisma poaté

skutek uvedeno bylo. «

o hmotné

kdvž roku

^ Palacký také pozdji staral se

pomry Šafaíkovy

a když jednalo se o obpro slovanskou filologii na pražské universit. Palacký podal pamtní spis zem* skému náelníku arcivévodovi Štpánovi, kdezpso* í^em velmi rozhodným vybízel vládu, aby jmenovala Safaíka. Nebo sláva jeho jména získala mu opt nabídky z Ruska i Pruska, »Tento vzácný muž aspo fysicky není nesmrtelný,« píŠe tu Palacký »a s ním jednou nesen bude do hrobu nevyerpatelný poklad vdomostí nebude^li ... za živa sdlen. « » ,, domosti jsou moc a nemže býti státu našemu lhostejno, zda tato moc mezi jeho hranicemi roste i usazení

uprázdnné

,

.

stolice

V-

padá, zvlášt k severnímu sousedovi, v jehož rukách hegemonie slovanských studií by již netvoila ani bezvýznamné ani nepovážíivé politické stránky. « Sa^ farík byí té dohy skriptorem, universitní bibíiotheky a f- censorem Arcivévoda Stepán velice se zajímal o Safaíka, íe jeho povolání na universitu se nezdailo, —' Piinním Palackého stalo se také, že s poátkem roku 1834 Haasovy »Pražské Noviny« s týdenní pí^ íohou » eská Veía« zlepšeny a redakcí poven Ceíakovský. —' také Národní divadlo ve svých poátcích úzce je spjato s jménem Palackého. Samostatná eská scéna byla dávným páním eských via* stenc/ stavové mli však v Praze divadelní monopol a pokusy o zízení lepšího eského jevišt ztroskotaly. Palacký pinesl si již z Prešpurku živý smysl pro divadlo. Vždy sám chtl psáti tragedie. v Praze pak asto a rád chodil do divadla pres to, že stav tehdejší eské scény byl žalostný. Frašky a rytíské hry stídaly se s pantomimami a vzdlanjší obecenstvo eské se divadlu vyhýbalo. Na podzim roku 1844 Palacký radil se s nkterými vlastenci (myšlenka ná^ leží mladší generaci Dr, Fric, mladý Rieger) o žalo-* žení divadla stálého. Stavové mli nov vzniklému Sboru postoupiti jednoho divadelního privileje,- na sta^ vovském snme r. 1845, kde se za plán ten pimlouvali hrab Jos. Matyáš a Frant. Thun hrab Bed. Deym, našla myšlenka píznivou pdu. nepízní vídeské vlády záležitost se protáhla až za r. 1848, kdy šlechta

—

!

A

A

—

—

:

i

Le

eská

rozešla se vlastn s národem. Místo knížete Svarccnberka <jenž na pokyn z Vídn odmítl) stal se

91

pedsedou sboru Palacký,

jež pineslo padesátých pronásledován Sbor Bachovskou byrokracií, zvlášt policejním riditelem pražským Sacher-Masochem, a když absolutism padl, vytištn Palacký i s Riegrem a Braunerem ze Sboru <1863> novou generací mladoeskou. Nicmén súastnil se již starec 70íetý -^ r. 1868 slavnosti položení základního kamene, jejž pozdravil slovy: »Ve jménu národa v Cechách i na Morav jednotného požehnejž pán dílu svatyn této, ve které národu eskému zjevovati a ped oi stavti se má všeliká mravní pravda krása !« Otevení národa ního divadla se však již nedokal, rodinném život byl Palacký šasten. Satkem se zámožnou paní svou bylo mu umožnno nejen to, že mohl se vnovati vznešenému povolání svému, nýbrž že mohl za všech okolností svého života zachovati si neodvislost a samostatnost jak v myšlení, tak v mlu^ vení. Palacký bydlel od svého satku v Mchurov v Pasíské
mu

jen

mnoho

trpkosti.

presidentství,

V letech

^

Bh i

V

dom

^

dm

92

TEREZIE PALACKÁ

S

DÍTKAMI JAXEM A MARII

DLE MALBy ANTONÍNA MACHKA

nmeku*. Jsouc velmi živého ducha, zajímala se upímn o literární i vdecké otázky, ráda tavívala se se vzdlanými muži. Palacký »k žádosti dvou osob velmi milých«, jimž však eská terminologie byla nezvyklá, napsal roku 1828 nmeckou sta »Uber das Schone«, struný to výtah ze své esthetiky. když pracoval roku 1837 v ve Vatikáne, nedopisoval si pímo s vlastenci, nýbrž tito picházeli k jeho paní, zpravovali ji o eských událostech, neb i pikládali k jejím dopism samostatné pípisy a listy, a Palacký opt prostednictvím své ženy odpovídal. Vzájemné dopisy Pala-^ ckého s paní Terezou jsou plny nžné pozornosti, píchylnosti, roztomilosti, porozurnní a oddanosti, »Mžeš si pedstavit,« píŠe mu áo íma, »jak mi bývá teskno a jak si asto peju, abych jen hodinku se mohla s Tebou pobavit. Tvé útchy poslechnout a Tebe poškádlit a nebo pomilovat. « vdena,« Jsem pres » píše jindy, »žes mi nutný,- jist odpustíš mi, jsem^li tak ješitná domnívati se, že také já jsem nutná ne^li k Tvému Štstí, aspo ke spokojenosti, « Ba nkdy i žárlivost a trochu koketství se v nich ozve: »Tším se, že se tak docela nic neobdivuješ tamním krásným ženám, jinak bys pak nebyl valn se mnou spokojen a zdála bych se Ti asi píliš jednoduchou a nehezkou? Není^lí pravda. Tys pece se mnou spokojen ? Jen mi to povz, abych uslyšela, že se Ti nezdám ješt píliš odkvetlou a aspo trochu milování hodnou. nevysmj se mi!« Když pak mu dává zprávu o denunciacích pátera Rosta, praví, že nic ji tak nermoutí, žertovn íkával, ^vlastenila po

ím

A

^

—

pkn

A

93

Vždy

jsi v pravd dobrý jako když je zneuznáván » íidé neuznávají ? a horlivý pro dobrou vc, pro svj snaze, aby celý život ses vlasti zaobtuješ Ty svtil, a pece to není uznáváno !« Jediným snad stí^ :

T

nem v Palackého domácnosti

byía paní Terezy. Proto Palacký odjíždl

astá churavost

pravideln na zimu na jih, kde pod vlídným nebem vlašským
ní

ím,

i

Le

i

A slova, která napsal

r,

1840,

platí nejvýstižnji

pe-

devším o

nm: »Nej vyšším dobrem národa

jsou

pec

jeho velicí mužové!«

^^

94

jen

ROK

1848 pinesl Palackému úlohu novou, uinil

historika politikem.

Palackého hlubší zájem pro politiku poíná se skoro stejnou dobou, jako jeho záHba v historii, v Pres* také pozdji, v Praze, ml Palacký v poli-* prku, tice za uitele muže, kteí jej vychovali na histo* rika. Byl to pedevším hrabe František Šternberk, Palacký rád a oprávnn o sob íkal, že v djepisu hy\ autodidakt, že se nejvíce uil sám od sebe. Co platí o historikovi, platí také o politikovi, ba o Palackém

A

vbec. Palacký

již r.

1820 poznamenal

si

v Každodenníku,

že »poíitická umní pro velmi jsou vnadná«, le že nemá samostatného názoru, ponvadž až po* zd k nim sáhl. Obrat pinesl, tuším, r. 1819 a n* mecké vlivy prostednictvím jenských pátel Pala* ckého. Od té doby s vtším a vtším zájmem obíral se vedle historické literaturou politickou a etl piln noviny, zpozoruje bhy národ«. Pohnutá doba, s re* flexy velké revoluce francouzské, s pízrakem osob* i

nosti

gress

s nedávnými vzpomínkami na kon* vídeský a svatou alianci, politický zájem

Napoleona,

^ by na venek dostavila se stagnace — pímo vnu* covala. — Francouzská revoluce a zvlášt Napoleon -- tak teme v Palackého denníku 1819 — vyvrá* r.

všude staré rááy a nahradily je novými »podle ducha našeho vku«. Feudální doba již minula,- »staré feudální formy na vždycky pochromeny jsou«. jinách vystoupil nový živel: národové. ^Národové áo^ spli chtjí nyní ne prutem, jako dti, ale rozumem a

tily

Vd*

95

spravedlností spravováni býti« a flot)recítí,»žcneíicípro krále, nýbrž králové jsou pro íidi«. Knížata a mocná rove hlavn pomocí a obtmi svých národ »ochrániíi

vikíavé

trny« a

onovy.

Za to slíbena národm od knížat svoboda. Ale

samovlády Napole*

zbavili se útisku

trn tak slavn ohlašovaný,

zstal slibem. »Tak to dlouho trvati nemže: národové vidí co se s nimi dje/ mají rozum, aby rozeznali právo od kivdy, mají cit a srdce, aby milovali spravedlnost a nenávidli tyranskou zvli. Ty dv strany stojí nyní

slib ten, s

proti

sob v

poli:

knížata a

^

le íid. Oni mají moc rada, jest udatenství.« -^

uprosted »Duch svobody všady u národ svého práva od moc^ požaduje« a všecka snaha knížat a ministr, aby udrželi starý režim je marná. Již mladý Palacký byl liberální, ale nebyl z daleka demokratem, ani republik vsak jsou kánem. Uznává právo a potebu knížat: Za tona* národ!« otcové knížata tím, ím býti mají: rodové mají býti » dobrovolnými syny vlasti «,• le »svobodná správa zemská musí jim býti dána«. -^ Palackým nebyl pívržencem násilných pevrat, révo* lue. » Život národ «, poznamenává si v PrcŠpurku » jist bére se svým velikým krokem ... a je r. 1820, .« nepirozeno jej chtít urychlovat »I v rakouské íŠi,« píŠe Palacký r, 1819, ^procitne jestli ne za živobytí Františkova, tedy hned to vše Ministi zoužují pouta proti svobod po smrti jeho lidu je síla, jest

ná

»A

,

.

.

.

.

ím

.

.

.

Co z toho bude? Tuším to ., že národové, pocítící síly své, pouta nehodná ná* siln rozrazí, « Palacký doufá, že pak »nový život, 96

dále tím více

.

.

.

.

.

jadrnjší,

mocnjší a pknjší^ zavje krajinami

vlasti.

mnohem

díve. Proto má za to, že je nejvtší povinností, » abychom sebe samých chystali k áoh této« a budili lásku k vlasti a k slovanství, aby nová doba neobrátila se proti nám a národnost eská v ní nezanikla. Ba téhož roku píše Jung^ mannovi, »že hy snad ani radno nebylo ješt^ žádati volné konstituce, dokudkoli eský jazyk v Cechách trvalejší a širší vlády nedosáhne. hy zajisté bylo, kdyby nmina se národních zmocniti mla. Avšak Nmci dlužni nám jsou svobody podáním, je^ likož Nmci nás j[ zbavili bezprávn. Smutno, nešastno jest pro Cechy, že se duch jejich všady dusí a pronásleduje. Snad Ferdinand V. napraví kivdy pradda svého Ferdinanda II. !« >>Rád bych znal zvlášt smýšlení panského stavu v Cechách, « píše v témže listu, »on^ch potomk ze slavné krve Kolovrat, Lobkowic, Svarcenberk, Šternberk a jiných. Ci snad Cechové nejsou Cechové více, t. j. onino Cechové, již pro svobodu národa myšlení nasa^ zovali hrdinské životy své?« Uvidíme, že Palackého politické krédo pozdji prošlo svým vývojem, ale v podstat že se nezmnilo. Svo=' bodá s myšlenkou národní byly dominující ideje, jimž zstal vren až do smrti. ^ Když pišel Palacký do Cech aspo v nkolika le* nech eského panstva se ve svých nadjích nezklamal. Jinak našel však jen mrtvé a dusivé ticho politické a ve* škerý život národní utisknutý policejním absolutismem a censurou. Jedin šlechta zachovala si více volnosti a

Palacký ekaí rok 1848

.

.

He snm

—

—

i

97

ku prospchu osvty. Mezi ní bylo možno ješt nejspíše najíti vážnjší porozumní pro vdu a umní, a pedevším její zásluhou a úastenstvím užívala

ji

vdecké a umlecké spolky <jako byla Král, Spolenost Nauk, Akademie umní a pozd. Museum), v nichž pece zstal osvícenský duch,^se udržely za vlády Fran* tiskový a Metternichovy. Šlechta a nkolik vzdlanc v jejích službách nebo jí poblíže stojících, represento*

jen

vali

i

kulturn království.

Získání vyšší šlechty národu byla oblíbená myšlenka našich vlastenc již v XVII. a XVIII. století,- vidli v Šlecht pirozené vdce národa. Myšlenka ta nze* mela ani v století XIX.,- stížnosti, že šlechta nestojí v ele hnutí národního, jsou ve všech projevech vlastenc, a všichni, i ti, kteí míi pro Šíecfitu jen síova odsouzení, snažili se o to, aby ji získali. Úspchy snah tch byly také záhy patrný. :i>Yzáyt jsme ješt jeden národ«, promlouvá za šlechtu k vlastencm nejvyšší purkrabí hrab Kolovrat r. 1818 a toto smýšlení po* trvalo u šlechty až do r. 1848.^ Mužové jako hrab František Šternberk nacházeli ve vdecké a jiné píbuzné innosti náhradu za život politický. Ale z dvrných rozmluv hrabte s Palackým politika nebyla vylouena. Palacký sám v autobio* grafii praví, že hrab František »jako muž ve veej*

ných politických

záležitostech sbhlý, otvíral

—

mu

jas*

njší pohled na životy nárpd«, Palacký ve své krásné pednášce o obou Sternbercích v Královské Spolenosti Nauk vyjádil se o hrabti Františkovi, že náležel k tm, kteí hotovi byli ke každé obti .... Pa*

98

íacký uvádí tuto okolnost jako kontrast k hrabti Kašparovi, jenž, obcoval s lidmi vŠech stav, zstával pece šlechticem a » obyejnému poIitisování« se vy* hýbal. pece práv hrab Kašpar zachoval nám ve své autobiografii <1837> významný politický projev, v nikterak nepevládá feudální egoismus, jenž bývá šlecht vyítán. »Nesmí se zapomínati,« píše, ^ze rakouský stát složen je z národ a království, z nichž každé má své djiny, z nichž každé mío a z ásti dosud má svou ústavu/ tu nelze vŠe díe jednoho vzoru pistihnout/ teba míti ohled na djiny, jazyk, tisíci-

a

A

nmž

letou minulost.*

tehda

i

pamtní

Hrab

Kašpar v tom smyslu

spis státnímu ministru

poslal

hrabti Kolo*

vratoví.

S názory tmi setkáváme

se

pak

i

u jiných eských

pán. Osvícený absolutismus vyvolal v šlecht eské, ve stavu privilegovaném, který požíval pece jen nkte* rých práv veejný politických život. Stavové eští, kteí za Františka hráli úlohu nanejvýš smutnou, domáhají se vletech tyicátých uznání svých politických práv, a to nejen tch, která obsažena byla v Obnoveném zízení zemském z r. 1627, ale i práv starších. Ze* jména žádají na panovníkovi uznání práva voHti si krále, kdyby vyhasla vládnoucí dynastie, právo po* volovati dan a právo spolupsobiti pi zákonodárství a pi správ království. Požadavky tyto byly ovšem starými právy eských stav ped absolutismem, ale byly to také lánky tehdy moderních teorií konsti* tuních. Stavové sepsali zvlášt znamenitou dedukci

99

o právní nepetržitosti svobod stav eských/ domáhali se ovšem svých práv a privilegií,- ale ta byla zárove celého království. Stavové byli si toho vdomi, že hájiti staroslavná práva království jsou po* vinni nejen sob samým, ale celé zemi a národu.

Vdcem stavovské opposice byl

hrabe Bedich Deym. jeho vyzvání pednášel
K

snm

Le

šlení

stav

dosti

^noho.

»V

píští

stedu

<16.

Aug.

1843>«, tak píše Qelakovskému, »bude dležitý sjezd stav království eského, na otázky celého bytu

nmž

jejich se dotýkající, rozhodnuty býti mají.

Bh dej tomu

své požehnání! « Když vŠak r. 1846 týž hrab Deym požádal Palackého o struný nástin eské ústavy ped i po r, 1627, odpovdl mu dopisem <»Pamtní spis o promnách eské ústavy zemské«>, který vlastn není odpovdí nato, co hrab žádal. Palacký vykládá tu vdci stavovské oposice ne tak co bylo, ale co by se mlo státi, vykládá (nechtje) svou heglovsky za* barvenou filosofii djin a své krédo politické. Palacký rozeznává ti doby zemské ústavy: Dobu »slovanské praústavy«, kdy nebylo žádných rozdíl stav, kdy nebylo výsad, immunit a exempcí a následkem toho »všecky tídy národa byly ped zákonem úpln rovny a všecky mly rovná politická práva«/

JOO

služebnictvo a šlechta náleželi ped jednu »obecnou cúdu«. Všichni voláni byli na snm, šlechtici, nešlechtici a všichni byli si rovni.
padlanými památkami staroeskými. Rukopisem Králodvorslíým a Zelenohorským.) Na místo »staré slovanské rovnosti« vniká do Cech zvlášt za krále Otakara II. nmecký a vbec západoevropský feudaíism, a tomu podailo se vytvoiti v Cechách stavovské rozdíly a uiniti z poddaného nevolníka. Tak sesílila píliš moc stav na úkor panovníka a lidu. Ale zatím »pokroiIý duch asu« zpsobil Bílou Horu
Le

A

hutný initel svtového djství, princip národnosti«. Pokrokemmechanik>''a fysiky, vykíádáPalacký,vynále^ zem tisku, stelného prachu, poátky svtového obchodu, vbec novou dobou v djinách ztenil se význam fysické síly, na níž zakládal se feudaíism,- také stát absolutismem vymanil se z moci feudálních stav, takže feudalismu »všech podmínek k dalšímu trvání za naší doby se nedostává a vždycky nedostávati bude«. Sta101

ztratiti svj význam, musí se roz* hodnouti pro jeden ze tí zmínných princip, bud pro centraíisaci, nebo demokracií, anebo pro princip národnosti. Nech šlechta
vové eští, nechtUIi

mu

»je

pirozeným výsledkem každého ádu spoleje asi nedopovdný závr pamtního

enského«>, to

nech

šlechta pestane býti stavovskou a stane se šlechtou národní.

spisu,

Ohlas národního smýšlení, jež v letech tyicátých zachvacovalo stavy stední, najdeme v eské šlecht, a možno spatovati jej v osvdení
,•

i

Ale práv

významné osvdení eské šlechty bylo poátkem roztržky mezi Palackým a eskými stavy. Palacký, jenž od nkterých ze stav vyzván k porad, jak by se šlechta mla v nov zavládlých toto

pomrech

zachovati, navrhl ^prohlášení jiné, liberálnjší, avšak i revolunjší. Šlechta chtla se o svá

práva s národem rozdliti. Palacký žádal, aby zekla se svých práv nadobro, aby prohlásila, že císaským

102

patentem o konstituci stará ústava eská pozbyla platnosti, a s ní všecka stavovská zizeni privilegia vzala za své. »Jen všecken národ, representovaný na snmu svobodn volenými poslanci, jest povolán (nikoli starý snm) uiniti platný návrh na ústavu dob pimenou. « —' Palacký ve svém liberálním a národním rozhorlení zapomínal, že nkterá práva stav byla právy království a národa, k dalšímu jeho rozvoji nutn potebná. Palacký vystupuje tu jako moderní liberál, který neuznává poteby Šetiti nepetržitosti práva historického, jenž oktrojovanou ústavu uznává za platný zákon, ba požaduje oktrojo vání prozatímního volebního zákona. Je to tím podivnjší, že proti eskému historickému právu vystupuje nejvtší eský historik, týž, jenž si v beznu 1848 napsané pedmluv k jinám stžuje, že ^národu našemu není osudem páno rozvíjeti život svj bhem organickým «, že právníku eskému není teba znáti zákon ped Josefem II. vydaných, jenž stžuje si, že »stavové eští a ouedníci státní nacházejí v Obnoveném zízení zemském z roku 1627 pevnou hráz, kteroužto pekroiti jim ani nutno, aniž snad slušno jest«. Palacký s ne-=' oblomností jemu vlastní zstal vren tomuto politickému omylu, této »hlavnísvé chyb«, jak pozdji <1872> vyznal, ve všech projevech r. 1848 a 1849 a do jisté míry pozdji. Stavovský snm r, 1848 se nesešel, stavové byli odstranni a s nimi padlo to, co jeŠt zbývalo ze staré i

i

i

D-

.

,

.

,

.

,

A

i

i

eské

ústavy.

Francouzskou revolucí probuzený politický ruch v

103

Evrop

do Cech/ ani nejpísnjší censura, tajná policie, jež otvírala soukromé dopisy a mla všude své konfidenty, všechen ten útisk policejního absolutismu první polovice XIX. stol. nedovedl pozasáhl

i

i

tlaiti a zameziti liberální a konstituní smýšlení,

jež

picházelo ze západu. »Nerozum nad námi vládne, všudy ducha národnosti, ba ducha si vbec, « stžuje Palacký Kollárovi r. 1832. Ovšem, o politice psáti bylo nemožno. »Politické strany by jen s pokornou prosbou dotknouti se censura nedovolí,« píše týž Vinarickému r. 1833. Vždy zaFrantiška I, »samo již obírání se studiemi politickými uvodilo bylo podezení neloyálního smýšlení ... a umy* tajná vláda stihá

mén

vlastizrádných«. »Proti zakrnlým hlavám vídeským, « píŠe témuž, »nic nám neprospje, Líberál rázu Palackého ^bylo ime, co ime. « i ve stedních vrstvách více. Temperamentnjší Celakovský píše roku 1831, že »tato ríŠe temností svého bohdá konce dojde« a doufá, že »pochodní vztye* nou (Francouzi roku 1831> temnoty otroctví všeho zpsobu se rozplaší«. Ba i umírnnjší Kamarýt praví <1832>, že »blaho vlasti žádá, aby vlada proudu asu sláv více

—

povolil, nechce*li,

Nová

aby

se záhubná

povode pes behy

generace šla ve svých tužbách pak Hlasy publicist a politik, jež doma ješt dále dusila censura, ozývaly se za hranicemi, kde vyšlo nkolik významných spis politických, vtšinou ano* nymních, o Cechách a Rakousku. Svobodomyslné a konstituní snahy šíily se celou Evropou, Národové všudy žádali svá pirozená práva, vylila

.

.

.«

.

104

.

.

žádali svobodu.

Tužby eského národa byly vsak o

jednu složku svobody bohatjší

:

o pirozené právo,

o svobodu národnosti. Ba tento požadavek byl v Cechách nejprynjším a nejsvétéjším. »Co ped temi sty lety,« píše Ceíakovský roku 1831 o jitení v Evrop, »dlo se pro svobodu náboženství, totéž za našich se díti poíná o svobodu národní, « Názor, jejž r, 1849 vyjaduje i Palacký: »Co XVI. a XVII. sto-

dn letí

byla idea církve a náboženství, to

našemu

jest

veku idea národnosti.

Únorová revoluce francouzská r. 1848 rychle zachvátila celou Evropu a ustrašená knížata a králové o pe^ kot povolují

dne

národm svobodu

bezna

11,

došlo k veejné

a konstituci,

V Praze

schzi v lázni Svatová-

clavské, kde ujednána petice k císai, jež doplnna pak a opravena peticí druhou,- vedle všeobecných poža^*

davk, svobody,

konstituce, zrušení censury atd. for-

mulovány požadavky specieln eské: úplná rovnost obou národností co do vyuování a správy a spojení zemí koruny eské v správní celek se snmem a jemu zodpovdnými nejvyššími úady v Praze, Stará stai

vovská ústava mla býti zrušena a » nejvyšším rozhodnutím« panovníka, jakožto krále eského, mla býti zavedena ústava nová. petice protrhovaly orga^ nicky vývoj eské ústavy. eské státní právo spato-

Ob

valy pedevším v samostatnosti

pály

aby

eské koruny.

Ob

ústavy staré a ze své vlastní moci zavedl konstituci novou. petice

si,

král absolutisticky zrušil

Zatím však propukla revoluce ve Vídni a pišly zprá^ 105

vy, že kníže Metternich byí propuštn a že císa slí^ bil propjiti svým národm ústavu. Palacký se schzí v Lázních tak jako vbec prvního hnutí revoluního v beznu nesúastnil. Byl varován presidentem Musea hrabtem Jos. Mat, Thunem., aby snadMuseum, jehož byí duší, »njakýmukvapenímnekompromitovaí«, S peticemi asi sotva souhlasil v plném jich rozsahu, aspo v téže dob projevil názory teprve <10, dubna) na žádos hrabte Vojtcha jiné, Deyma vstoupil áo svatováclavského výboru, jenž pozdji petvoil se ve »výbor národní«. Po vyhlášení ústavy napsal Palacký k žádosti nko^ lika pátel do Havlíkových ,Pražských Novin' krátký populární výklad »Co jest konstituce ?«* a staral

A

se,

aby svoboda

nesvedla snad

lid

tisku, jež

takka pes noc

se zrodila,

nadužíváním toho práva na

scestí.

Za tím úelem svolána na podnt pítele Palackého, nmeckého básníka Eberta, spolená schze všech * »Ne)Iaskavjší král a pán nካ

—

—

tak píše »ocíekí se dosavadní plnomocnosti nám zase velmi vážná a dležitá práva, kterých jsme my v Cechách a v Morav od více než dvou set let zbaveni byH«, takže nyní moc zákonodárná bude »v rukou panovníka národa spoIen«. Ale i dále vedle práv

své ... a vrátil

i

povinnosti. Obanská svoboda neznamená anarchii, »skrze konstituci nepišlo njaké tak rílíaje milostivé léto pro všechny lenochy, hlupáky, marnotratce, odbojce a nepoádné .« lidi vbec i napotom se platiti budou« a také »roboty nemohou býti a nebudou zrušeny naprosto«, nýbrž zákonitým zpsobem vyváženy. Palacký z pojmu konstituce vyvo-

zstanou

.

.

zuje

rovni.

106

,

»Dan

,

rovnoprávnost národní,^ prav, že »Nmec napotom nebude žádné pednosti ped Cechem a oba národové budou sob

i

míti

.

spisovatel obou národností. Nmci obávali se národních výtržností, Výsledkem byla dv Palackým navržená Osvdení, jedno spisovatel eských, druhé nmeckých, v nichž prohlašuje se zásada »svornosti mezi obyvatelstvem eským nmeckým ve vlasti naší« na základ úplné národní rovnoprávnosti, »tak i

aby ani Nmci ped Cechy, ani Cechové ped Nmci žádné pednosti nemh.« Obojí pak spisovatelé, eští nmetí, slibují »písmem slovem hájiti spojení koruny eské s íší Rakouskou svazkem konstituní moni

i

archie,

Mezitím události v Nmecku zpsobily, že Palacký nucen byl zasáhnouti áo politiky úinnji. Hnutí pro jednotu a svobodu Nmecka, jež na místo spolku n= knížat mío postaviti svazek nmeckého národa, vyvolalo shromáždní notábl ve Frankfurt/ tam usneseno, že má se sejíti ve Frankfurt »ústavo-

meckých

dárné shromáždní národní«. Pípravy mí íditi t, r, »výbor padesáti«, áo nhož za Cechy povolán Palacký. Práv pipravoval lánek do novin proti vídeskému heslu »inniger Anschluss an Deutschland«, kde chtl otázku objasniti se stanoviska zemí koruny eské, když došlo ho pozvání do Frankfurtu, Bylo to dne 10. dubna, práv u výroí, kdy Palacký ped 25 lety pijel do Prahy, Palacký odpovdl dne 11, dubna památným manifestem, jenž zpsobil velkou sensací v Cechách za hranicemi a rázem vynesl osobu Pa* lackého áo popedí. Odpovdl, že áo Frankfurtu na snm » nmeckých i

vlastenc «

pijíti

sám nemže,

aniž

mže

na míst

107

»Sezpeného vlastence« tam odeslati. ^ píŠe v psaní Ao Frankfurtu, »jsem Cech rodu slovanského, se vším tím nemno^ hým, co mám co mohu, oddal jsem se zcela na* vždy ve službu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale od jakžíva zvláštní a sám o sob stávající, .s — Spojení zemé eské se svatou íší Nmeckou a potom svém jiného »}á nejsem

Nmec, «

i

i

i

Nmeckým

spolkem bylo sice kdysi, le byl to pouze »svazek panovníka s panovníkem, nikoli svazek národa s národem. «* Národ eský a koruna eská »co se dotýe záležitostí vnitních«, byl^vždy suverení a svézákonný. Žádati pak, aby národ eský sám s národem Nmeckým se spojil, nemá »žádného historického základu právního«. Ale požadavek postrádá rozumového a mravního podkladu. Cílem snah frankfurtských je »zemdííti, ba nemožným uiniti Rakousko co íši samostatnou^. v tom je nebezpeí. »Veškeren veliký východ«, Rusko, »stalo se již dávno nebezpeným svým sousedm ... a hrozí založiti universální monarchii«, o jaké snil Napoleon, Mon* archie taková znamenala by pak »zlo a neštstí bez míry a hranic« ne proto, že by byla ruská, ale že \>y byla universální. Nebof na jihovýchodní stran, podél ruských hranic pebývají národové mnozí, navzás

,,

i

Le

.

.

.

* Pomr Cech kísí zajímal Palackého již vPešpurku. » Cechy pináležely k íši od starodávna, « píše r. 1819 Jungmannovi/ »ješt-Ii pináležejí ?« Tenkráte byl však jiného názoru. za to, že ano, a v dsledku tohoto pomru mínil, že i na Cechy vztahuje se 13. lánek smlouvy nmeckého spolku a že Cechy mají tudíž nárok na »representatívní správu*. A té doby však Palacký historik pouil politika.

Ml

O

108

\

Slované, Rumuni. Macfari a Nmci, žádný sám o sob není dosti mocen, aby premocnému sousedu svému na východ odporovati n^.ohI«. Proto je teba, aby národové na Dunaji spojil: se v jedno, »Zajisté, kdyby státu Rakouského ne* bylo již oá dávna, musiíí bychom v interessu Evropy, ba humanity samé piiniti se co nejdíve, aby se

em

rozdílní,

>2 nichžto

utvoil.

Rakousko »od pírody a

povoláno

jest, býti asiatickými živly «. Ale Rakousko musí pochopiti své poslání, »právní a mravní základ své jsoucnosti « a býti státem, jenž by spojoval všecky národnosti podunajské na základ

záštitou a strážcem

historie

Evropy ped

úplné rovnosti. »Píroda nezná žádných ani panují* cích ani služebných národ« a »právo národ je sku*

tené právo pírody «. Palacký vil pevn, že spravedlivé, ke všem nárorovnoprávné Rakousko je možné, ^on vil, že stane se skutkem. Proto oekával »spásu eské zem« nikoli od Frankfurtu, ale od Vídn. tomuto ideáU nímu Rakousku, své krásné utopii chtl pinésti a pi* našel obti a okouzlen svým snem, napsal: »Pro spásu Evropy, Víde nesmí klesnouti, hy stala se mstem provinciálním! « Hrza a úzkost, aby eský národ ne* utonul v moi ruském neb nmeckém, vedly jej k tomu, že chtl budovati a horoval pro mocné a v každém smyslu samostatné Rakousko. To byla jeho veliká Idea státu Rakouského, jíž další politickou inno* stí Palackého dostalo se kontur ješt uritjších. Byla to tenkráte idea velmi odvážná, jejíž poslední kon*

dm

A

109

sekvencí, jak výstižn píše Golí, bylo zrušení dosavad^ ního spojení zemí íiabsburských s Nmeckem, zna^ o menala zreknutí se dynastie starodávných stedoevropské universální íši, byla to idea budou*

sn

ího Rakouska od Nmecka úpín oddleného, uskutenní bylo

k jejímuž

idea,

teba války r. 1866, 1848 sám úpln áo^

teprve

Palacký r. mysliti se neodvážil, an pál si na konci psaní do Frankfurtu, aby íše Rakouská a Nmecká svj dospolek k obran savadní svazek promnily ve a teba také zídily mezi sebou jednotu i ke vzdoru

Byla

to idea, kterou

vný

celní.

Psaní Palackého do Frankfurtu zpsobilo sensaci do* ma za hranicemi (vídeský knihkupec Klang žádal o dovolení vydati je ve 100.000 exempláích), stalo se událostí. »My dosáhli zde«, píŠe Palacký již 16. dubna Safaíkovi »u veejném mínní vítzství mravsami se prohlašují naproti pepjatního,skuten našli se pak v Praze strany své«. jen 4 voliové, kteí hlasovali pro Frankfurt, Palacký po svém manifestu dostal z Frankfurtu »ješt nová psaní, a to velmi lichotivá, prosebná«. Slibovány tam »potebné garantie národnosti eskoslovanské« a sdlováno mu, že jeho ^píjezd zpsobí všeobecné plesání etc, etc,« le Palacký zstal ne* oblomným. »Písala sladce zní, když ptáník ptáata vábí,« napsal píteli. Psaní Palackého dalo také píinu vídeské vlád k o* hrazení vlastní státní suverenity naproti píštím dekre* parlamentu frankfurtského a jich platnosti v hab* i

.

cm

.

.

Nmci

A

tém

^

tm 110

sburské monarchii, dalo i heslo, jež vztyil Jeíai na Palacký svých praporech v boji proti Macfarm. s hrdostí pozdji napsal, že slova jeho » podstatn na^ pomohla k udržení a upevnní kolotajícího se té doby

A

státu «.

nmecká, pející snahám pangermánským, vidla však od té áohy v Palackém nepítele a prudce a urážliv napadala jej za tento in. Spisem Palackého povzneseno národní vdomí síovan^ ské a uchránno od výtek panslavismu a rusismu. Slovanskému vdomí národnímu dostalo se pak nové vzpruhy a nové manifestace slovanským sjezdem v Praze, na nmž Palacký mohl znovu a dále svoji ideu státu Rakouského rozvinouti. Žurnalistika

Myšlenka slovanské vzájemnosti, vdomí o spoleném pvodu Slovan, jich vzájemné píbuznosti a sounáležitosti ozývá ze již ve stedovku,- vdomí vlastní slabosti a odlouenosti vede Cechy zvlášt v dobách, kdy hrozilo národu jejich nebezpeí, k tomu, že hledají oporu u slovanských vtví píbuzných. Koncem vlivem francouzské (Rousseau) a zvlášt nmecké filosofie (Herder), jež praslovanskou kulturu, jakožto pírodnímu « stavu lidstva nejbližší, idealisuje, vyvolány byly u nás slovanské studie (Dobrovský),

XVIII,

století

:í>

nmecká filosofie, jakož probouzející se hnutí všenmecké, dává nám pední apoštoly slovanské ba tato

i

i

vzájemnosti. Palacký asi touže dobou, kdy získán vci národní, stal se i horlivým »slavomilem« a jeho prešpurští pátelé Kollár a Šafaík posvtili pak celý svj život slovanství.

///

Slovanství chápáno jako širší národnost, jako kulturní sounáležitost/ a víra v snad také spolupsobila, že eská vtev v Uhrách, Slováci, nelekali se a toužili po národní samobytnosti. Praha od Dobrovského byla ohniskem slovan* ských snah a píchodem Safaíkovým do Ce^ch stala se jí ješt více. Palacký, když vítal r. 1833 Safaríka

n

as

do Prahy, dal mu úkol: »Bude to vlastní krásný obor psobení Vašeho, « píše mu, » abyste nás s bratími slovanskými, zvlášt v íši rakouské, je pak s námi, oznámil. K tomuto cíli chystají se již v Praze také i

jiné cesty.

Myšlenka a hlasy po slovanském sjezdu ozvaly se na

rzných místech/ podnt vyšel z Chorvatska,- ale bylo tenkráte jasno, že sjezd nejzdárnji sejde se »v staro^^ slavné slovanské Praze eské«, odkud ozval se první

mocný protest proti pangermanským snahám nmeckým a národní panstvíchtivosti Madar. Slovanský sjezd od poátku kolísal mezi dvojím programem: má-

li

býti všeslovanský,

i

má^li zahrnovati jen

Slovany rakouské. Palacký neml v poátcích sjezdu úastenství, ale brzy získán.

A jeho

i

Safaíkovým

vem zdraznn pak rakouský program

vli*

sjezdu, jenž yyt=

sloven však již v pozvání. Slované mimorakouští mli se sjezdu súastniti jen jako »hosté milí a vítaní«. Palacký dal sjezdu i uritjší program. Slované, kteí se na sjezdu sejdou, mají »všemi možnými prostedky hájiti celosti a samostatnosti « Rakouska a zdržeti vrnost dynastii »podle zásad konstituních panující«. Rakousko má se zbudovati na nových základech a

112

promniti se ve » spolek národ rovnoprávných «. Dy* mla v dob, kdy ji Madai a Nmci opustili, nalézti pevnou oporu v rakouských Slovanech. Slované mli zachrániti rakouský stát a státi se v novodobém Rakousku státotvorným živlem. Rakousko mlo pestati býti » ohništm absolutismu « a » hnízdem reakce eldorádem byrokracie* a vrátiti se k zásad pravkých Slovan, k svobod. Le ne pouze svo* nastie

^

i

bodu pro

jednotlivce, ale pro národy. Slované zavrhují »každé panství pouhé sííy«, »všecka privilegia a nadpráví, jakož všecky politické rozdíly i

i

Nmc

stavv«, zavrhují panované pretense a Ma* dar, avšak » vrni jsouce pirozené povaze své« podávají bratrskou ruku sousedním národm, kteí s nimi chtjí se snažiti o národní rovnoprávnost. Tyto své zásady a nezadatelná práva chtjí pak hájiti »i ped každým outokem, pijd odkud pijd«. Palacký zvolen byl pedsedou sjezdu, když Šafaík, jemuž místo to pirozen náleželo, odmíd, sjezd slav^ nostn zahájil vzletnou eí <»Svoboda, kterou nyní se žiíme,« pravil zcela v duchu své romanticky pochybené filosofie djin, »není nový a nebývalý host mezi námi, není štp, pinesený k nám z ciziny: jest to strom samorostlý na domácí naší, jest to pvodní a prvorodinné ddictví dávných otc našich. «> a sepsal z vtší ásti »Manifest prvního sjezdu slovanského k národm evropským «, jenž tlumoil tužby zástupc ^osmdesáti milion« Slovan, kteí »souzvuným tlukotem srdcí svých stejností duševních svých pro-

pd

i

spch «

žádali:

svobodu, rovnost a

bratrství.

113

Boue svatodušní rozbily slovanský sjezd a tak další jeho úmysly: adressa panovníkovi a spolek mezi rakousko-slovanskými národy, tím byly pekaženy: Palacký hy\ pozdji pesvden, že svatodušní boue byly hlavn cizími emissary
Ob

ásten

úad

nmž

O

v

administrativní celek

pimen

prostedkem spoleného parla-

mentu, jak žádala druhá petice, ml rokovati budoucí íšský snm. Vše to mla pipravovati mimoádná komise, od zemské vlády dosazená, která však brzy spojila se se sborem z mšanstva pražského vzniklým, výborem sv.- Václavským, v t. zv. Výbor národní. Palacký nabyl v Národním výboru znaného vlivu, zvlášt v sekci IX. »pro pomry Cech k zemím koruny eské, k Rakousku a k nmeckému spolku«. -— Stavové moravští byli vyzváni, aby se vyslovili o spojení Cech a Moravy,- ale Moravané odmítli, prohlašujíce Moravu za zemi od ech neodvislou, stojící pouze ve svazku s veškerým mocnástvím,* Palacký

tmi setkal se Palacký již roku 1833 za jednání historikem Bokem o vzájemné doplování íiistorického materiálu listinnélio. Hrab Mítrovský prý vyzval Boka, *

S tendencemi

s

moravským

114

veejným manifestem ze dne 6. kvtna 1848, který Národní výbor pijal za svj, chtl vysvtliti pravý

význam eských žádostí. Ukázal tu, zem od Cech odvislá, aíe ovšem

že ke

Morava »není korun eské

zase ástí mocnáství rakouského. Palacký pipomíná svým rodákm, že »píroda Iovk«, minulost i pítomnost v obou zemích jedna je,ale více než na historicko-právní souvislost klade draz na racionalistické zdvodnní jednoty, jež opt nese se k jeho theoriím o Rakousku: naše nemohla by ani sama o sob, ani spolu s Moravou a Slezskem obstáti jako stát docela neodvisíý«. Pokroky náležející «, ta

pak

je

i

»Zem

.

.

.

mechaniky, ulehení prostedk komunikaních, jakož vítzná síla veejného mínní (demokracie) podporují politickou centralisaci veejných mocí. Centra^ lisaci ídade vŠak pirozené meze zásada národnosti. Cechy, Dalmácie, Tyroly, Haíi nelze spravovati díe stejných zákon a pravidel. Budou-íí ve Vídni všecky orgány správy soustedny a zjednotváeny, je obava, že stane se to opt na ujmu pirozených práv národ* ností. Palacký v tomto projevu více jaksi bh'žíl se programu státoprávnímu tím, že chtl vytvoiti ze zemí koruny eské centraíisovaný stát v rámci jeho i

—

historických hranic, jenž by ovšem v nkterých vcech podízen byl ústednímu parlamentu ve Vídni.

Dne

25, dubna vydala víáda Piííersdorfova první ústavu rakouskou <pro zem neuherské), která je zá-

aby všecko spojení s Cechy perušil/ »je Morava samostatnou provincií a na Cechy nepotebuje bráti žádných ohled!*

115

roven prvním, zcela rozhodným popením zvláštní Cech, která vedle ústedního parla* mentu ve Vídni pipouští zemské snmy jen »k opa= tení provinciálních interess
O

^A

Palacký, jenž

vi Frankfurtu

statnost národa

tém

hájil

historickou

eského a v manifestu

samo-

Moravanm

ukazoval na nebezpeí centralisace ve Vídni vzhle^ národa, byl pro odklad a s ním i jiní. »Teprv budoucí snm,« pravil, »kompetentní jest ku protestaci«,
dem kpotebám

i

116

mus«. Le osvdení pro Slovany byío páním vlády. Hlavní píina odmítnutí Palackého byla »neshoda v otázce frankfurtské^. Dokavad, napsal Palacký, vláda nezaujme urité stanovisko k Frankfurtu (ili dokavad Rakousko neodtrhne se od ríŠe), nemže on »na ten as« (nikoliv principieln) ministerstvo pijmouti. Rakousko, tak jak je vylíil v psaní do Frankfurtu, boj proti vŠenmeckým tendencím, je stále jeho pední politickou starostí. Palacký

zdrazuje

tu

znovu po*

trebu Rakouska, jemuž vsak se musí dostati zvláštní, dosud nebývalé ústavy,ježby »národnostem azvlášt*

ním jimi utvoeným gruppám zemí poskytovala tolik samosprávy, kolik se koliv snášeti mže s bezpeným trváním ddiné monarchie«. Samostatnost Rakouska byja Palackému pednjší starostí než samo* statnost Cech a eské koruny. Po demisi Palackého vypukly ve Vídni boue, jež jak sám vypráví, byly v souvislosti s jeho povoláním do ministerstva. Ozbrojenou peticí v císaském dvoe bylo vynuceno povolení ústavodárného snmu íš* ského, naež císaský dvr uchýlil se do Inšpruku a ministerstvo octlo se zcela v moci vídeské ulice. i

Pod dojmem bouí vídeských navrhl hrab Wurm* brand dne 19, kvtna v Národním výboru adresu vr*

svena Palackému. císaskou Milost« jen jako krále e* ského a ujišuje jej vrností Cech a království. Palacký byl r. 1848 centralista autonomista také státopráv* nik, ovšem ne vždy v téže vci. Le o jeho projevech, tak jako vbec ve všem myšlení a konání boulivého nosti panovníkovi, jejíž stylisace

Tu oslovuje »Jeho i

i

i

117

roku 1848, patrná jest jistá nepesnost »Nesmíme jedním skokem všechnu stíti a jako tabulam rasám uiniti«.

i

nedslednost. minulost za-

A pece sám této zásad byl vren nejmén, V Cechách jmenován byl náelníkem zemské vlády rniadý hrab Lev Thun, Le Thun, jenž vrátil se do Cech, nebyl tím, který odešel. Palacký s hrabtem si více nerozumli, »Hrab Lev Thun,« píše Safaíkovi kvtna, »pišel sem smyšlenkami bureaukratickými, do nynjší doby dokonce nehodí. Stálo nás mnoho práce, než si íci dal, kterak zvlášt k národnímu výboru chovati se má, aby hned s poátku ne-

7.

které se

uinil se nemožným. Nyní již ale mám nadji, že se s ním dobe podaí a energie jeho skuten prospšná bude«.

ve srozumní s nov jmenovaným komandujícím generálem, knížetem Windischgrátzem, zídil provisorní osmilennou vládní radu v Cechách a pes hlavy vídeského ministerstva jednal pímo s dvorem v Inšpruku, Cleném vlády byl i Palacký. Pední starostí vlády byla nová eská ústava (vypracoval ji Národní výbor a Palacký ml na díle tom znaný podíl) v duchu a na základ kabinetního listu ze dne 8, dubna a volby do eského ústavodárného snmu, jež v nkterých venkovských okresích byly také již provedeny. Díve však než volby skoneny a než snm mohl se sejíti, vypukly v Praze osudné boue svatodušní a »uinily strastný konec nejen sjezdu slovanskému, ale nejlepším našim nadjím«.

Hrab Lev Thun

i

118

»Nevím o žádné

události za naší

zdeji <1872> Palacký, »kteráž

by

pamti, « napsal po^

mía

byía následky

A

dodává: »Vím, osudnjší a škodnjší pro národ. « co pravím, a stojím pece na síovu svém!« Palacký byl pesvden, že tenkráte mohl národ eský snadno získati ta práva, o nž pozdji marn bojoval. »Nejvtší škoda, i pramen vŠeho dalšího^ zlého, záležela ve zmaení snmu pro království eské! « Palacký nepochyboval o tom, že žádosti eské byly hy »na nejvyšších místech potkaly se ješt s vtší povolno*' stí«, než žádosti Uhr. novjší literatue (Tobolka) nebývá piítán praž* ským bouím svatodušním onen katastrofální význam, jaký jim piítal Palacký. Praví se, že za absolutismu a reakce, která pišla r, 1851, i kdyby bouí bylo nebylo, dílo snmu eského a nová eská ústava byla by vzala tak za své, jako snm a ústava kromížská. Ale snad chybnjší ješt než peceování významu pražské revoluce je její podceování. Jist má pravdu

V

eské politické snažení dosud tak šastné bylo bouemi kompromitováno,- dílo ústavodárného snmu mlo by svou platnost snad za reakce a zvlášt po ní. Na snmu byla by se shromáždila poPeka, jenž

praví, že

i

litická inteligence

národa, která spolu se šlechtou byla

by vybudovala eský politický program v duchu sne* sení Národního výboru, bylo by došlo k jeho impo* nující propagand, byla by vztyena mez mezi Prahou a Vídní a eská politika mohla se pravdpodobn vy* varovati omyl a kotrmelc bezradných let^ pozdjších. Kdož ví, píše Peka, zda by šli vbec Cechové 119

snmu r. 1848 na íšskou radu do Vídn výhradami. jakými nebo Palacký ped vypuknutím samých bouí
stvím, jako

Vídeáci. Spoluúinkovaly frankfurtskými i

volbami rozbouené a piostené pomry mezi národností eskou a nmeckou. Palacký piítá nejvtší váhu tajné agitaci vídeské a zvlášt maarské, již ve spojení rakouských Slovan spatovali nejvtší nebezpeí pro sebe,- proto prý vyslali do Prahy agenty provokatéry, kteí štvaním apodplácením lidu nejvíce boui roznítili. Praha podrobena zbraní a za krátko ukázaly se osudné následky. Slovanský sjezd rozehnán. Národní výbor, jakož prozatímní vláda rozpuštna, žádost o svolání snmu vyznla nadarmo a v Praze, kdy nejvíce po* trebovala svobody, prohlášen stav obležení a zavládla vojenská diktatura. Policie a mimoádné soudy poaly i

120

vyšetovati »širokoclaIeko rozvtvené spiknutí slovanské«, elící ku zkáze Rakouska, jehož ohniskem meí býti Slovanský sjezd. Podezení obrátilo se, pres proti eským politikm, všecko íoyáíní ujišování, šlechta, proti Palackému, ba proti eské šlecht,^ jež sama nebyla si jista, nebyla-Ii snad od Cech podvedena, jakož polekánapevahy nabývajícím hnutím demokratickým, stranila a odcizila se ,buiskému ná rodu', s nímž až dosud do jisté míry sdílela a chtla sdíleti jeho osud a staía se, i spíše zstala, národn i

i

A

i

indiferentní.

Opuštním programu

historicky státo-

právního Palackým a eskými politiky vbec, zmizel také pední požadavek, jenž byl a mohl býti dále eským vrstvám obanským a šlecht spolený. Toto nové chování šlechty nejdíve a nejosteji pocítil pak ten, jenž byl politickým vdcem národa, jenž ml se šlechtou styk nejvíce, a v jehož programu bylo získání šlechty národu. Palacký. Když snahy o zavedení eské konstituce bouemi pražskými byly zmaeny. Cechové, by s tžkým srdcem, vstoupili bez záruky a výhrady na centralistickou pdu pedlitavského snmu ve Vídni, jemuž piznána povaha a moc snmu ústavodárnéhp. Byla to jedna z nejvtších politických chyb, které se Cechové r, 1848dopustili. Cechové doufali dosáhnouti zde aspo politické a národní svobody a spoléhali na to, že na snmu bude rozhodovati slovanská vtšina. Volby do íšského snmu vídeského vykonány v Cechách hladce. Palacký zvolen byl v 6 okresích,- pijal mandát za Nové msto Pražské, kde bydlil. i

121

eští

poslanci ve Vídní tvoili ádroSío vanskéhojdubu. Palacký všeobecn uznáván byí za »híavu« Cech, jichž »ústy« byl Rieger a veejným mínním Havh'ek. Politicky vzdlaných

j

lidíbylonasnmu málo/politikové

závodiH pedevším v liberalistickém horlení o t, , základní práva, jak je vykíádaí politický slovník Rotteka a Welkera, a jak pemítána byla v parlamentech ve Francii a v Belgii, Šablona centralistické ústavy belgické považována byla za vzor a za vrchol politické moudrosti. Palacký nevystupoval na snmu jako eník
ie

122

KAREL HAVLÍEK LITOGRAFOVAL NORD

R. 1850

poslanci eští, kteí

peni,

opustili

necítili se

Víde

ve Vídni životem bez-

a ve dvou

osvdeních

<12. a

snmu a žádali, aby oda svolán byl do Kromíže (Kromíž byía dvoru navržena Palackým), což se pak i stalo. Konstituní výbor vídeský rozdlil se na dv subkomise, jednu pro základní práva, druhou pak pro státní ústrojí Rakouska, Cleném této a sice nejvíce vynikajícím, byl Palacký, a ve Vídni i v Kromíži horliv úastnil se její porad a prací. Již v záí r, 1848 vypracoval svj prvý návrh ústavy Rakouska, jejž pak v Kromíži modifikoval ve smyslu centralistickém, nebo doufal, že v plenu bude moci hájiti prvých svých zásad. Když však stanovisko jeho nedošlo ani po tchto ústupcích schválení, z výboru vy* 22. íjna) protestovali proti

roen

stoupil.

Vdí myšlenkou Palackého návrhu ústavy Rakouska byla idea,

Ta mla

jíž žil

od

15,

roku svého vku, idea národní.

klíem k novodobému Rakousku, Palacký pojímal jednotlivé národy jako zvláštní pedevším uznání a pojištní osobnosti a žádal pro zásady národní rovnoprávnosti. Národové mli býti prvém uznáni nejen mravn, ale i právn a státn. svém návrhu dlil Palacký Pedlitavsko na pt skupin zemí, dle pevládající národnosti. Avšak v Kromíži neváhal již piznati myšlence národnostní povahu státotvornou. Palacký nezíkal se historických vymožeností a také v Kromíži hájil eské koruny. Nic* prohlásil, že »živým djinám dává pednost ped býti také zlatým

n

V

mén

pergamenovýmÍ«. Rakousko

mlo

se

promniti ve

123

spolek rovnoprávných národ. Historické hranice, vytvoené staletým vývojem, podmínným zájmy ze* mpisnými, kulturními a politickými, mly zmizet a býti nahrazeny hranicemi národními. Vedl jej k tomu zvlášt ohled na Uhry, kde historicko^právní vývoj hrozil útiskem národm slovanským, vedla jej k tomu myšlenka, aby uherští Slováci spojeni byli se svými národními soukmenovci v Cechách a na Morav i politicky.

eské

ásti Cech,* Moravy, Slezska a uherské Slovensko mly tvoiti jednotný územek, spravovaný zvláštním ministrem, místokrálem, jenž zodpovdn by byl jak národnímu snmu v Praze, tak íšskému snmu ve Vídni.^A podobn mly se utvoiti národní územky jiné. íši a íšskému snmu, do nhož národní územky vysílaly své zástupce, vyhrazeny byly záležitosti císaského domu, zahranin a vojenské, íšské finance, záležitosti celní, obchodní, poštovní, železniní, telegrafní, míra, váha, mince, materielní zákonodárství civilní a hrdelní i soudní organisace. Národpíslušela pak zejména politická správa, ním justice, kultus a vyuování, zemské finance, ství, prmysl a j. Vedle dvojí legislativy, íšské a zem-

snmm

zemdU

ské,

mla býti

i

dvojí exekutiva.

Všecky orgány vládní, podízeny císai a

jak íšské tak národní zemské, byly

jeho jménem vykonávaly svou moc.

Zemskému pop.

*

rozdlení

Palacký

prohlásil, že nikterak není

proti

nmeckých

eských ástí Cech,- »kclyby jen prakticky bylo možno, navrhoval bych je. Cechy jsou kotlina,- kotel však aby nebyl znien, ne-

a

mže 124

se rozdliti.*

národnímu ministru neboli guvernérovi <místokráIi>, boku 5 ministerských rad <pro politickou správu, justici, kultus a vyuování, zemské finance,

mlo býti po

prmysl/ radové titul

ti

v územcích, kde guvernér by

ml

zodpovdných Tak mlo se snmu. národnímu

místokrále, mohli slouti ministry),

toliko

zemskému

i

národm

íši potebné rozsáhlé autonomie na venek. Vše to byly návrhy novotáské, nehledící k nepetržitosti právního vývoje, založené racionalisticky na módních tehda doktrínách o nezcizitelné svobod a rovnosti jednotlivc, kterou Palacký rozšioval na národy. Byla to pravá revoluce proti zempisn po^ dostati

i

moci a

síly

i

i

litickým

základm íše,

proti historickému právu,

v zá^

kladech stejn racionalistická a pevratná, jako centralismus josefínský.

Palacký byl si vdom, že jedná proti historickému stát* nímu právu (ostatn Palacký v Kromíži opustil zcela historicko-právní pdu a popíral samostatnou státní exi* stenci Cech »protože provincie neiní pro sebe stát suverénních*) a také pozdji <1865) nelekal se, Je by »uráželo historický cit národ, když by na p. Cechy nebo Uhry pestaly snmovati jako království eské Historické právo také není kouzelnou neboLIherské« formulí, jež by národu eskému získala plnost národního bytí, o níž se pedevším snažil Palacký. Je však pirozenou, historickým vývojem danou hradbou, za níž \záy národ eský nalezne potebnou míru samostatnosti a práva. Palacký dopustil se chyby, že vydával pevnost díve, než znal podmínky míru, že vy.

—

125

mže

býti dával ji nevda, zda píteli i nepíteli. To však i omluvou. Bylo by zajisté správnjším z= stati pi státoprávním programu eské šlechty, aneb aspo pi liberálním, ale pece jen státoprávním stanovisku Braunerov, pražských petic a kabinetního listu ze dne 8. dubna, jakož i ústavy vypracované Ná^ v spravedlnost rodním výborem, než v krásné absolutní a v pedpokladu stejné velkomyslnosti a nezištnosti u protivníka obtovati bez výhrad to, co jsme

mu

dve

meli.

Palacký uznal sám pozdji <1874>, že r. 1848 upadl v tžký a osudný omyl, a mluv o své nejvtší politické chyb praví, že »dvra v humanitu a lásku

Nmc ke

spravedlnosti*

jej

k ní svedla.

pozdvihne na mne první kámen

?«

Jeho

»Kdo

za to

vdí

my-

šlenkou bylo, že teba íši »tak ustrojiti, aby národové byli v Rakousku rádi«, aby íše dostala ústavu, » která by hovla pítomnosti jako budoucnosti «. —' » Chtli jsme,« napsal r. 1849, »nové Rakousko vy* staviti na základ federativním, jako stát spolkový, neml býti ani nmeckým, ani slovankterýž ským, ani madarským, ani románským. Chtli jsme Chtli dále mocnáství konstitun demokratické jsme nové sjednocené Rakousko, nemén silné a mocné, nežli spravedlivé a svobodné«, Rakousko, kteréž by zásadu rovnoprávnosti národ prohlásilo »za základní ,

.

.

,

.

,

,

dogma v íši,« Dne 7. bezna 1849

.

,

z rána snmovna kromížská obsazena byla vojskem, ústavodárný snm rozpuštn, mocnáství oktrojována nová ústava, která všakuká-

126

zala se býti pouze pechodem k Poslanci eští vydali pak 21.

optnému absolutismu. bezna veejné osvd-

ení, koncipované Palackým, o své innosti na

snmu

íšském ve Vídni a v Kromíži, kde Palacký líí a hájí svou dosavadní politiku. Z té doby pochází Palackého lánek, otištný v Havlíkových »Národních Novinách «: »0 centraíisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku«. Palacký rozvíjí tu svj program národní autonomie a federace Rakouska na základ ethnografickém. Palacký doufal prý získati pro své myšlénky rozhodující kruhy. Sklamal se pirozen. Pistoupení t, , rozhodujících kruh na program národnostní znamenalo by tém úplnou i

revoluci. v

lánek

doma za hranicemi a stal za následek konenou zápoved »Národních Novin« a zpsobil, že Palacký postaven byl pod policejní dohlídku. Palacký pozvedl hlasu svého proti centraíisaci práv v dob, kdy vítzná reakce zasahovala již i Uhry. Upadl tehdáž u vlády v nemilost, ano i v nenávist,- užito dokonce hrozeb u jeho manželky, tehdáž nemocné, takže Palacký pro její upokojení slíbil veejné politické innosti se vzdáti,tak ušel trpkému osudu, který stihl jeho mladého pítele a propagátora jeho myšlenek Havlíka, vzbudil zájem

se jaksi osudným,-

i

ml

—

»S politikou nyní,« píše 28. listopadu 1849 Vinai^ ckému, »jen málo a vždy jen nerad se obírám, a rád bych se jí vzdálil docela, kdyby to s povinností mou k národu vbec njak srovnati se dalo,« Ostatn, kdyby se veejné innosti nebyl vzdal Palacký dobro727

voln, byl by k tomu záhy pinucen novodobým absolutismem, jenž prohlášen veejn na Syívestra roku 1851. Podivno, le jisto je, že Palacký stal se od r. 1849 vlád osobou zvlášt nemilou,- ve vyšších vojenských kruzích
nosti národní.

Snad více než vlád samé teba piísti vinu pražskému policejnímu iditeli SacherMasochovi, jenž hrozil konvšemu, co Palacký chtl tisknouti. Jeho dílem bylo také vypuzení Palackého z Musea, Palacký, jemuž politická innost znemožnna, chtl se vrátiti ke kulturní práci národní. Navrhl, aby Matice konen pistoupila k vydání Encyklopedie, k plánu to, z nhož ústav sám vznikl. Návrh však zamítnut, a Palacký zpsobem, jak se to stalo, uražen a když roztrpen, vzdal se v Museu jednatelství, fiskací

A

128

'/A íži^^ z& td^.^

t7TÍ-<^»1.

y^-

^^L-ÍL

^.

iS7^_

*4.t>-a_>-«^

X' 'A

-7 f^-^^

-r

r

rs^

-»v«^

.R^v-»<->

^'^'^^

-iv-t

A-t

y-

^i^ T- -«,^v<:^

^-v-<í^

-»»v-'n-.(r^

US "w^

'-y^'

••-f «*/_.K-,

ilaioroh., F. Pdacký: Dopis Karlu

Havlíkovi do

Bi

. 1852.

f /).-.__•

•"^'

.^IZ.,

jLhí^ f^^s 1-^/J^',^^

iC^'.

^1^V<^i<

-.-^'/A-.-

^^rur^sl^

v-t^-4*^

•

-^tA^-'

^O ^.-^A-

>írw_J^^

'^

C e^cl^

<->~.-

O

í,-c/,

-ic^^L^

-^•^' ít-ZO

/^^^

^-^^'In. oSr^/*^"^

c.-^t,o^

/u
f

I

.

^^i^

^tj-^íri

f/J-e,.^; -pJi-iU

^,^

yj^^^-y

ni-yrJ.

-»i

^^~Ji^^i^f~\j

''*-'v,

.i—<

i^^i^

t^-o

'^

"-"^^-^

T-jrí "n^-^íS.

vP^^r-ArV

^ft/x ti '^«^'

t:->~f fx-i-c*^.

-3V

5^ l^

7VL-a.t.j-c

ii

^/^-t.'

*,^

^__^

^

^

-^-o-io-J^^

py^^r^TX^

,

'K^t^,^

"7' _V*n«.

.»»<.

.Si-^«.'^»'

^.'S.

I*r-^^«v

a.u/

-t*)

a^AV ^

-biA-Jw

'C.^J-Cl-pL^ f^

cJ^-«r-#»i_«y -»v

í»t-t-*»i/

o-i^y

fl/tvtn,

-rO^/

-».

yr-o

t-u*,/

C^ Y A

AVA...-

^

A

-íT-ifcvo

w-u-W. -.J-w'^

*

^A

.„..^

/LX^-^

,^^

J^'«^í-^

Ž^n^'

o

7e.rTÍ^

^^ ^

.5-f.-'i'

ítNtv-^

-v^V

OL.*»^

'^'—^

i^V^

-h^

^Z

^

''í^/í^rW^

>.^l!^.-

o

pozdji konaly se doplovací volby v Mu^ seu. Palacký pi nich propadl. Jedin Šafaík a Berger z celé spolenosti musejní dali mu hlas, »Byla to pro mne rána, nad niž bolestnjší jsem nepocítil, « napsal v autobiografii r, 1865/ »ne proto, že musil jsem opustiti Museum, to dosti trpké bylo, ale že v celé spolenosti
pí

íeta

a

mn

i

»Mn

i

i

i

^

i

j^

Havlíek vnoval svj spis Duch Národních Novin »Statenému muži, panu dru Františku Palackému, djepisci eského

*

národa,

vrnému

hajiteli

svobody a práva«.

129

NÁRODU ESKÉHO, DJINYpoal dosplý muž stžejní dílo

Palacký jako zralý a ticetiletý, byv r. 1827 od stav eských k tomu vyzván. Od té doby staly se mu cele životním úkolem. Pvodn melo to býti dílo asi pti^ svazkové, líící vývoj národa od nejstarších dob a sahající až do pítomnosti. Jako staec seznal Palacký, že na to život jednotlivce nestaí,- spokojil se vylíením eského stedovku. Co však ztraceno touto zmnou pvodního plánu na rozsahu, vynahra* zeno pln jejich cenou vnitní. Vnitní hodnota Djin byla píinou, že jejich rozsah našel v r. 1526 hranici. své,

tém

jsou nejvtším naším dílem vde^ XIX., jsou podivuhodn krásným dílem literárním. Je málo jen knih v literatue svtové, které by mly význam Djin, které hy národu daly tolik životní síly, tolik hrdosti, vroucí lásky k národní svéráznosti, odvahy a posily k nové plnosti bytu národního, jako práce Palackého. je málo v djinách píklad tak velikých a neuvitelných, jako ži-

Palackého

ckým v

Djiny

stol.

A

in

Nebo

votní dílo Palackého, teba uvážiti nejen roz^ sah a vnitní kvalitu Djin, ale i okolnosti, za kterých vznikly. Palacký musil skoro všude raziti si cestu sám, musil historii eskou teprve znovu objeviti, znovu tvoiti. »Práce tato tžší jest, nežli jsem se kdy nadál,« napsal r. 1835 Vinaickému,- »nacházím až píliš nepravdy a ješt více nedby a nedúmyslu ve staré hi^ storii naší. protož všecko sám ab ovo a široce

A

130

FRANT. PALACKY DLE PEROKRESBY MAXE ŠVABINSKÉHO

skoumati musím. « Palacký sám musil zmoci rozsáhlou práci heuristickou, sebrati, probádati a vydati obrovský materiál, vynésti eskou minulost z prachu a skíepení knihoven, konati studie o pramenech djin eských, psáti monografie z eských djin právních, náboženských, literárních umleckých a potom te-* prve pistoupiti k práci vlastní. Již r. 1829 píše hra* bti ernínovi, že dosavadní studium jej utvrdilo v názoru, »že teba býti pedem pí vku lidského pilným badatelem v djinách, nežili se možno odvádodává: »S boží pomocí chci žiti býti djepiscem«. se touto zásadou íditi !« Palacký zstal pedsevzetí vren. Teprve po 20 letech i

A

tm

pilných a svdomitých píprav
i

štím.

geneaíogických ml dosud nepoužitého materiálu djepravného ukryto je v eských archivech a bibliothekách a správn tušil, že za hranicemi, v mí-

Palacký

již

bhem

svých

studií

píležitost poznati, jaké bohatství

131

od pradávna mía styk, bude ho ješt více. Byl to pedevším materiál listinný, materiál pro historika zvlášt cenný a dležitý. stech, která s královstvím

O dležitosti^studia starých Hstin eských byli pesvdeni hrab

Šternberk a Dobrovský, Palacký již roku 1819 pi poátcích svého djepisného bádání shánl se po diplomatái a hned v pamtním spise z roku 1829 stavm o djinách klade draz na to, aby listinný materiál byl pedem sbírán. »Bez diplomatáe a epistoláe eského nelze uiniti kroku v eských djinách. « Pa^ lacký i v následujících zprávách stavm eským <1831> vrací se k této myšlence a již v lét 1831
V

A

tém

Tebon

—

i

132

a vrátil se odtud s bohatou koistí, v íét 1833 zajel do Vratislav a Olešnice, kde^nalezí zbytky archivu nkdy pán z Podbrad a z Castolovic, r. 1837 byl v Dráždanech, r. 1843 ve Vratislavi a v Berh'n, v kvtnu v Pešti a v mstech jihonmeckých, v lét 1849 v Basileji, kde nalezl dosud zcela neznámé a vysoce dležité prameny o koncilu Basilejském, jež doplnil pakr, 1853 cennými objevy v Paíži. Roku 1856 pracoval znovu v Dráždanech a Ochranove, r. 1857 znovu v Mnichov, r. 1858 zase ve Vratislavi, v Lipsku archivech a knihovnách vídeských bádal a v Jen. asto a mnoho a vydržoval si tu zvláštní kopisty, Nej* dležitjší z tchto výprav za hranice, byla však jeho v archivu cesta do Itálie r. 1837 a jeho bádání v

V

ím

vatikánském.

Palacký snažil se jižr. 1834 dostati nkteré opisy hstin návrhu Líené z archivu vatikánského, ale marn. Spolenosti a podporou její,^Musea a pedevším stav rozhodnuto o jeho cest do íma, zvlášt že rakouský vyslanec hrab Lútzow sliboval podniku zdar. Palacký s poátku setkal se s velkými pekážkami, ale konen vlivu osvíceného hrabte se podailo dosíci pro Palackého takových výhod, jakých se nedostalo do té do-

K

by žádnému

mén

náboženství nekatoli* badateli, tím ckého. Palacký poal bádati v archivu v polovici dub* na a obdivuhodnou pílí a vytrvalostí pracoval až do letních prázdnin, celkem dva a pl msíce. Vedle li* stin zachovalých v originále zetel jeho obrácen byl na papežská registra »od poátku až do r. 1 306«, do vy*

mení Pemyslovc. »Nebo,« jak píše Šafaíkovy, »co 133

echám desky zemské, to byla tato registra nkdy celému kesanstvu«. Palacký proetl více než 50,000 listin, z nichž asi 500 pro eskou historii dležitých pepsal neb poídil si výtahy z nich. Palacký nabyl zcela nového názoru na djiny posledních Pemyslovc, zvlášt Otokara ÍI. a sice, jak píše, »ke cti tohoto krále«, —' Mimo archiv bádal Palacký ivbibliothece Vatikánské, kde setkal se s nejvtší ochotou a liberalitou a uinil adu cenných objev. Jeho eské srdce dojalo, že v chrámu sv. Petra, »v této bohapusté svatyni « našel oltá eského vévody sv, Václava, — Palacký na zpátení cest zastavil se ve Florencii, v Ambrosianské knihovn v Milán a v Benátkách <doufal, že najde tam prameny pro obchodní pomry v starých Cechách, ale zklamal se) a všude shánl se po starších bohemikách a moravikách. Po návratu svém do Cech shrnul výtžky bádání v knize »Litera^ rische Reise nach Italien im J, 1837«, Palacký byl v Itálii pak ješt nkolikráte,- provázel tam stále churavící svoji cho, a vždy užil pobytu svého k doplnní svých výzkum, le badatelské cesty to již i

nebyly.

Materiálem ímským. Jakož badatelskými studiemi v Cechách a poblíže Cech vzrostla znan látka pro diplomatá, jmenovit, když r, 1843 dostalo se penžní podporou šlechty Palackému prostedk
134

>

O

z ^ < 00

ca

w os

a >

o •M

H U Q

hJ

»v diplomaticky vrných opisech pímo z originál kriticky prozkoumaných « Zatím však vyšel r. 1 840 ,

Bokv diplomatá moravský a Palacký, jehož sííy vyerpávala jeho rozsáhlá innost vdecká, národní politická, od úmyslu toho upustil,- snad také proto, že poznával, že ohromný materiál v tom stavu, v jakém byl po ruce, totiž bez kritického aparátu a potebných vysvdivek, se k vydání nehodí. Místo diplomatáe musili se historikové eští spokojiti obšírnými výtahy z listin, jež uveejnil Erben a žák a spolupracovník Palackého na dipíomatári Emler. Teprve novjší doba vrátila se k myšlence Palackého a prof, Friedrich v duchu Palackého, ale na moderních zásadách vydal a vydává Diplomatá království eského. S pípravami k Djinám k diplomatái souvisí jiné práce Palackého, zvlášt z t, , pomocných vd historických. Staré listiny bývají obyejn datovány dle svátk. Palacký záhy cítil potebu stedovké chronologie, jež by vyhovovala zvláštním eským pomrm potebám. Ponvadž podobného díla nebylo, napsal je sám. Je to » Všeobecný staroeský kalendá«, jenž vy* šel v Musejníku r. 1829, »zvláštní soustav jeho jedno* duchy a ovšem neomylný«, jenž byl pak k jeho vybíd* nutí <1876> samostatn zpracován Emlerem, Listiny stedovké nedochovaly se nám vesms v oi* ginálech. Mimo to teba historikovi vždy zjistiti, zda i

i

i

i

i

listina je

skuten

dobách a

tím,

rozlišovati vše pravé

zabývá

za se vydává. Nebo ve

všech

padlky, a teba

písn

stoletích vyškytají se

od nepravého. Tmito otázkami

se specielní disciplina historická, diplomatika.

135

dává príkíad své bystrosti a širokého vzd* íání. Sem náleží jeho »kritická úvaha a výklad základ^ nich Hstin kollegiatního chrámu Htoméického. Pomcka k diplomatice eské, « Zde hned na poátku praví, že pouhé snšky listin, diplomatáe starého zpsobu, Palacký

i

tu

bývají djinám spíše ke škodé než k užitku, nerozeznává-li se v nich urit listina pravá od podvržené. Palacký zdrazoval vedle kritiky znak vnjších
neuznává, le o Palackém dobrým diplomatikem v moderním slova smyslu, a nebyl aspo nijak pozadu jeho tvrzením, by jinak zdvodn-^ za svou dobou. ným, vrátilo se asto studium nejnovjší. Stanovisko, v nmž kladl Palacký draz na obsah listiny, svedlo jej také k tomu, že chtl diplomatickou kritikou dokazovati pravost Hankou padlaného rukopisu Zelenohorského a Zlomk evangelia sv. Jana, a Sicklem v

1.

lze íci, že

aspo v

1860 a 70)

sice

praxi byl

K

i

že dal se oklamati padlky Bokovými. S diplomatikou úzce souvisí nauka o vývoji písma, palaeografie. Každá doba, jako má svj rázovitý sloh v architektue, v ei, v kroji a v )., má své rázovité písmo, dle nhož asto nedatované zápisy lze aspo i

Písmo mívá však národní zabarvení a touto možností piveden byl Palacký k nejvt* šímu svému omylu v palaeografii, když hájil se Safaíkem podvržený Libušin soud a Rukopis Králodvorský, Palacký dobe rozpoznal, že písmo Rukopisu

pibližn

—

136

uriti.

i

—

Zelenohorského je zcela ojedinlým. Le práv v této pochybené apologii ukázal Palacký svou bystrost a vzdlání, by konené závry založené pedevším na soudech z obsahu a z esíhetické ceny básní erpaných byly nesprávné. Historik nesmí se však omeziti na listiny, jež za= chovaly se v pkných originálech, nesmí jen zkoumati jejich pravost, nýbrž asto musí aspo znní starých diplom z památek dosti porušených znovu dobývati,

—

^

konstruovati a jim dáti pvodní ráz. Takovými asto velmi porušenými sbírkami stedovkých listin jsou t. . formuláe. Umní skládati listiny bylo zvlášt ve stedovku velkým umním. Proto stedovcí písai rádi opisovali si dobré listiny jako vzorce, aby jich opt pi píležitosti s malými zmnami mohli užíti, rukopisech takových dochovala se veliká ada o= pis pravých listin, v nichž asto jen vlastní jména zkrácena neb zkomolena a data vynechána. Palacký velmi záhy seznal historickou cenu formulá a již roku 1830 dal si podobný rukopis z doby krále Otakara II. ve Vídni opisovati, 1. 1842 a 1847 vydal pak dva svazky »LIeber Formelbúcher, zunáchst in Bezug auf bóhmische Geschichte«, kde historickému výtžku (nkolik set neznámých listin z 13, a 14.

V

V

pedeslána

theoretická úvaha o formuláích pro djepis. Byla to vbec první práce v historické literatue, vnovaná studiu a kritice formulá. Lze íci, že Palacký teprve formuláe jako dležité prameny historické uvedl áo historio-

stol.)

vbec

grafie.

a jejich

i

cen

A jeho zásluhy nezmenšuje okolnost,

že

mo137

drní badání a

theorie zaujímá stanovisko jiné než

Palacký,

zmínno, bývají ve formuláích asto data listin vynechána a teba je pak bh'že asov uriti dle na=

Jak

již

A podobn má se to

hodiíých zmínek neb jmen, nými prameny djepisnými, cký opatiti pomcku sám.

i

s ji-

tomu si musil PalaRoku 1832 vydal malou, ale pracnou publikaci »PehIed souasný nejvyšších dstojník a auedníkú zemských dvorských ve král, až do nynjška«. Práce eském od nejstarších nutná a nejvýš potebná k správné kritice listin vbec a k lepšímu jich porozumní. Na pti tabulích celoarchových uvedeno tu na 2000 kriticky zjištných osobností, a publikace je nejen výbornou pírukou historikovi, ale »zrcadlem eské šlechty«, jak výstižn I

k

:

i

as

i

byla nazvána. šlechty a studiemi rodopisnými ohU Palacký od svého píchodu do Prahy a také pozdji pi velkém díle svém ml genealogii magnátkoresponských rodin eských vždy na zeteli, dencí s elnými šlechtici asto dává zprávy o nejstarších jejich pedcích, které se mu podailo objeviti, a tím také do znané míry poutal zájem šlechty k své^ mu dílu. »Již dávno poznal jsem úkol svého života,« píše r. 1830 hr. ernínovi, dávaje mu zárove zprávy o jeho rodu, »po staletích nitro bouícího nevdku konen jednou uiniti historické spravedlnosti ve

Djinami eské ral se

V

vlasti

zadost a usmíiti stíny velikých

pedk,

jichž

^

duch od potomstva bývá zneuznáván zapírán. « Palacký již r. 1829 v nmecké Monatschrift uveejnil i

136

pojednání »LIeber die áítesten Familien-Namen des

bóhmischen Adeís«, jehož cílem asi bylo ukázati, že nmecká jména rodová eské šlechty nesvdí v nejmenším, jak se za to namnoze mlo, o nmeckém jejím pvodu. Práce vzrostla mu v pojednání o pvodu eské šlechty vbec a o tžkých otázkách sociálních, Palacký ml v úmyslu vypracos tím souvisících, vati úplný genealogický slovník
—

—

^

i

i

kevním, (Palacký vyslovil tu domnnku, že církevní rozdlení Cech, jak je známe ze stol. XIV,, pipínalo se ke starému rozdlení politickému, a promítal dkanáty župy áo minulosti. Novjší studium -^ jm, práce Pekaovy —' domnnku jeho vyvrátilo. Zupy,

=

jako politické okresy, v Cechách neexistovaly, Vtom^ smyslu navrhl i historickou mapu Cech, pozdji jeho žákem Kalouskem vydanou.) Historickou topografií obíral se Palacký již v letech ticátých,- r, 1834 napsal do Musejníka »Rozboretymologický místních jmen eskoslovanských«, kde upozoroval na »vzornou ústrojnost jazyka našeho ve tvoení jmen«, ale zárove správn vytknul, že místní jména jsou » nejen nejstarší památky našeho jazyka, ale hi*^ storie«. Ovšem k výkladu jich poteba vdy, a Pala^ to

i

cký

sliboval

si

tu

mnoho od vdecké srovnávací

filo-

139

r, 1835 uveejnil v Musejníku »Pok topografii kraje Bu(ljovického«aroku 1836 »Historii statku Lobkovskéko« (Lobkovice patily jeho paní). Tato studie je zárove kritickým a cenným píspvkem k nejstarším djinám rodu z Lobkovic. Když pak Palacký pistoupil k sepisování hlavní partie svých djin, k husitství, jakož když diplomatá pokroil, ukázalo se, že pevraty válek husitských a zvlá^ st války ticetileté stala se taková promna v místopisu starých Cech <mnohá místa zmizela neb zpustla, jiná zstala, ale byla znmena), že poteba ádného historického místopisu k porozumní pramenm je nejvýš nutná, I zabral se Palacký »do podrobného studium celé staroeské topografie vbec« a pomocí žák, jmenovit mladého svého koadjutora a designo^

íogie slovanské/

mcky

již historiografa Prahy, W. W. Tomka, dou* »ve krátce podati ouplnou topografii staroeskou se zvláštním ohledem na staroeské hrady a rody vbec, « Byla to práce na celý život. Palacký sám praví, že jde o djiny 15.000 míst a asi 1000 rodin: Palacký chtl tak »spojiti Cechy nynjší s nkdejšími«, posloužiti vd, ale »i nové pouto uvíti « k vlastí a k národu. Palackému úkol byl usnadnn tím, že si od let poizoval lístkový katalog topografický a genealogický, jenž zahrnoval v sob veškeré jeho badání — a snad jeho píli a energii bylo by se podailo dílo dokoniti. nestalo se,- »reakce krutá vypudila jej na as netoliko z Musea, ale bezmála ze spolenosti vzdlanc eských«, a Palacký znechucen a roztrp* en plánu se vzdal. teprve po více než pl století

váného fal

,

.

.

Le

i

A

140

W. W. TOMEK DLE KRESBy

R.

WEyRICHA

dostalo se

nám

díla

podobného v

studiích

Sedlako^

vých.

Pece však

práce šesti íet nebyla nadarmo. Palacký roku 1845 uveejnil »Ohh'dku po staroeském místopisu, zvlášt kraj již ponmených «, kde na spolehlivých základech a dokladech dokázal, že kraj litomický a žatecký byly v minulosti eskými. lánku spravedliv též posoudil a odsoudil novo^ nm^ké theorie o germánských praobyvatelích Cech. »V Cechách bydlící Nmci jsou pozdjší píchozí, osadníci a hosté v této zemi. Právo jejich jest vedle nás, nikoli nad námi!« R. 185 l,v lánku »o Ko^ již

V

^

poet jako Lhot a Újezd je znaný, ukázal na nesnáze starého místopisu a potebu opatrné kritiky, a roku 1872 podal ukázku
i

eském

pipojenými strunými údaji statisti* ckými <poet dom a obyvatel) na základ úedního popisu obyvatelstva z r. 1843. Seznam však poízen s ohledem na minulost. Palacký na základ široce založeného studia archivního
s

i

echm

141

Nová doba <po r, 1848) pi^ nové rozdlení Cech, na hejtmanství a ol
jinou cenu: historickou. nesla

V

jednotlivá panství byla tím,

ím

dnes jsou okresy a

hejtmanství,

K pomocným

historickým studiím Palackého náleží také pro historika zvlášt dležitý lánek »Príspvky eské« na základ práva slo-

ei

ei

vanského Hermenegild Jireek. nelze tu vyítati všecky práce Palackého,- zmi^ uji se jen o tch, jež znamenaly obrat v eském djepisectví, jež byly úkolem a programem historickým badatelm, kteí pišli po nm. pochopíme stesk Palackého Za vylíených v listu z roku 1848 nejvyššímu purkrabí hrabti Chptkovi »MohI bych si stžovati, že mi bylo v Ce^ chách uloženo bím práce, o jaké se v jiných zemích dlí vlády s akademiemi a uebnými ústavy, že si musím v tolika oborech nejen raziti sám cestu, poíti tu se studiemi dokonati je, ale že musím také po celém svt sám shledávati prameny, sám je opisovati, že musím býtipodavaemastavitelem v jedné osob.

Le

pomr

:

i

Palacký

142

staral se také,

aby novým badatelm

histo-

rickým práci ulehil, aby kritice podal náležitou možnost kontroly, a výsledky svého bádání nejen užil v Djinách, ale hledl je dle možnosti uiniti pístupnými edicemi. »Loyálnosti historikov se píí, « napsal roku 1861, »stejn žádati od tenáe víry bez výminky jako odkazovati jej k dokumentm, jež mu nemohou býti známy «. nkterých edicích stala se již zmínka <Staí Letopisové, UeberFormelbúcher, Italienische Reise), rada drobnjších vyšla v Musejniku. Zde budtež uvedeny aspo nejznamenitjší.

O

Takovou

C

je

pedevším Palackým založený »Arc hiv

nmž

e s k ý«, v se dosud pokrauje. Palacký v Teboni »pepisuje psaní starých pánu eských ze stol. XV. «, tak teme v listu Vinaickému r. 1833, »kochal se nejen obsahem, ale formou stylistickou vý* tenou« ale byl již tenkráte »toho úmyslu sdliti se jimi s vlastenci. « tomu došlo r. 1840, kdy nákladem stavv království eského vyšel první svazek Archivu eského. Sbírka mla obsahovati »jen písemnosti i

.

.

.

K

pvodn eským

jazykem psané« od dob nejstarších až do r. 1526.
—

—

pkn

práce tu namnoze následuji, postaviti

poloznmilému 143

ped oi bohatství, jazykovou istotu a své^ ráznost eských památek Hstinných z XV, stol., e* ské korespondence starých šlechtických rodin e^ ských, jichž potomci namnoze již sotva esky umli. býti pokud možno rozmanitý/ kniha mla Obsah býti vítána nejen badateli, ale i tenái, mla nejen pouovati, ale též baviti. Tento dvojí úkol je také korespondencí slabou stránkou edice Palackého. vybrány jen zvlášt zajímavé, písemnosti tvoící ce* lek, asto roztrženy do více svazk,- eho však vydá^ ní hlavn postrádá, jsou potebné pedmluvy a kritické vysvtlivky. Palacký odkazoval tu ke svým

národu

ml

Z

D*

jinam. Palacký vydal celkem 5

mly býti

svazk Archivu,

jež

byly oporou jeho líení stol. XV. a XVI,, tak jako pro dobu starší jí ml býti Diplomatá. i

Palackému

náleží také zásluha, že

Archivem

eským

stanoveno bylo pravidlo eské transkripce. Vyjádil je již r. 1832 jednoduchou formulí; »ve starých spisech nov tištných
A

:

144

je

povinen podati zprávu o všem, co tenái usnadzkoušení hodnovrnosti svdectví pramenných,

uje

Spatná edice Hóflerova byía pak Palackému podnt tem, aby hlavní prameny k djinám husitství vydal sám, lépe a úplnji. Stalo se to velkou knihou <768 stran), jež vyšla roku 1869: »Documenta Mag. Jo=^ annis Hus vitam, doctrinam, causám illustrantia«. Mimo to vydal z pramen pro dobu husitskou své objevy a badání o koncilu basilejském <»Monu* menta conciíiorum generaham saec, XV. «> prameny pro dobu Jiího z Podbrad <»Urkundhche Beitráge zur Gesch, Bóhmens imZeitalter Georgs von Podbrad« 1860) a adu výpis pro leta 1419 až 1437 <»LIrkundIiche Beitráge zur Gesch. des Hussitenkrieges« 1873). Tato vydání nesnesla by ovšem písného mítka kri,

,

tického, jaké Palacký

pednost

.

.

.

.

sám na

dílo

Hóflerovo

proti Hoflerovi mají, že otiskuje

kladl.

se

Tu

v nich

pravideln správný. Ostatn Palacký v publika* cích tch vidl spíše adu píloh a doklad k svým Djinám, nežli vydání samo. Publikace nemají ani text

poznámek

ani rejstík.

Díve však než mohl Palacký k samostatnému zpra* cování pikroiti a dále bhem práce samé, bylo teba monograficky zpracovati zvláš obtížné neb zajímavé partie, bylo teba dílu vlastnímu odlehiti specielními pracemi o djinách právních, sociálních neb náboženských, kriticky oceniti zdánliv odporující si zprávy a tak Djinám upraviti cestu. Prací takových je 145

ceíá rada a ve všech patrná je bystrost jeho ducha, co kritinost, široké vzdlání a pedevším talent. bylo vlastností již prvního kritického díla Palackého, objevuje se i zde: Palacký zhusta vystupuje apologe-

A

ticky, hájí

Rys

eských djin

proti

nmeckým djepiscm.

Djinách. Z nejvýznamnjších tchto pedbžných prací byli jeho »Pedchdcové husitství v Cechách« <1842). Práce obsahovala namnoze jen výatÍ5y ze spis Waldhausera. Milice, Janova a Jana ze Štkna,- pes to noten nemizí ani v

vost a dležitost její chápala sama pedbeznová censura, a vydání její zakázala. Práce vyšla pak pekladem a pod jménem P. Jordána v Lipsku. studií o náboženských pomrech v ekali více, nebo vedle Pedchdc napsal Palacký ješt jen studii o pomru Valdenských k Jed^ Palacký neml smyslu pro not bratrské <1868>, dogmatické spory stran, pro hloubání a hašteení se o láncích víry. Jeho zajímal více jen projev národní vle v husitství, jeho vnjší ráz, a také pirozen pi programu díla svého nemohl zabíhati do podrobností. Úkol ten, pokud bádaní takových je poteba, pene-

Vlastn bychom

XV, stol,

Le

svým nástupcm, uskutenní této ásti historického programu ckého pikroeno bylo teprve nedávno -^

chal

K

Palatotiž

myšlenkové práce našeho nábožen^ ského stedovku. »Jest jedna z nejpilnjších a nej^ dležitjších úloh našich sbírati všecky písemné památky úsilí a práce ducha eského, zvlášt na poli

k probádání

bohoslovném v 146

15. a 16. stol.

.

.

,

Nebude

to

bohdá

práce licos,

nevdná, ba za to máme, že tu odhalí se všeco vdti hodno jest, a že zjednáno bude ná-

rodu našemu na tomto poli v památkách ducha lidského estné místo, o kteréž Cech úsiln híásií se po celé vky, pokud ho nestihla pohroma, Úkol ten má nyní zvláštní kommise eské Akademie »pro vydání pramen djin eského hnutí náboženského v století XIV, a XV, «. ást tohoto programu Palackého splnil Gindely (Djiny Bratí) a zvlášt Goll svými pronikavými studiemi o Jednot bratrské/ rozsáhlý materiál z doby té^ zpracoval Winter ve svém » Církevním život v Cechách «. Jakou váhu kladl Palacký na t, , djiny kulturní, zvlášt sociální, vysvítá již z toho, že chtl jim vnovati zvláštní svazek Djin, Roku 1839 lituje, že není dosud díla, jež by líilo vliv Itálie na evropskou civilisaci ve i

<<

stedovku,

jež

hy [eskému

historiku posloužila, <Jeho

aspo

pro Cechy, splnily práce Kroftovy,) eským djinám právním a sociálním^ =vnoval Palacký adu studií. Z nejdležitjších, zvlášt pro pochopení chybného pojímání Palackého eských djin sociálních byla studie vzniklá již r, 1830 »Zur Ge-

pání,

und Leibeigenschaft in Bóhmen«, Thema vysoce zajímavé, jehož ešení do= stalo se nám teprve nedávno v pracích Pekaových. schichte der Unterthánigkeit

Palacký pinesl si již asi z Prešpurku herderovsky romantický názor o starých Slovanech, jimž vládla svoboda, demokracie a rovnost ped zákonem, jimž otroctví bylo cizí. hned v poátcích svých studií obje^ vil <1826> polemický spis pražského kanovníka Kuneše

A

147

z Tebovle z konce tvrzovaí.

stol.

XIV., jenž názory jeho po^

Koncem XIV.

století vznikl totiž v kapitole pražddické právo sedlák, jenž v polemice se rozšíil na selská práva vbec. Mistr Vojtch Rakv hájil starý, právními zvyky opený názor, že sed^ láci mají jen ddiné užívání statk svých, jež patí

ské spor o

Uený le-

vrchnosti, a sami že jsou chlapy, nevolníky. gista Kuneš naproti tomu dle definic práva

ímského

A

dovozoval, že v Cechách otrok není, scholastickou dedukcí dospl k závrm, že eŠtí sedláci jsou lidé svobodní, praví páni svého majetku a nikoliv otroci. ušlechtilém zanícení uvádí citáty práva ímského i církevního, jež jist jako na zavolanou pišly Pala^ ckému: ,Všichni lidé dle pirozeného zákona svobodní se rodí a otroctví bylo teprve vneseno'. Skutenost ovŠem neodpovídala tmto scholastickým dedukcím. Postavení eských sedlák, hlavn vlivem té doby již velmi rozšíeného práva nmeckého ne^ bylo sice zlé, le o njaké svobod, jak jí rozumlo stol. XIX., nemohlo býti ei. Nicmén Palacký na základ traktátu Kunešova a nkterých zákon z doby krále Vladislava dospl k ra^

V

dostným závrm, že nevolnictví v Cechách nebylo, že ujamení sedláka je teprve dílem feudalismu, u nás až v stol. XVI. Zajímavost pojednání neušla ani censue, která

tisk

zakázala:

»Anby

bratrovi 1830) neposlušným posloužiti mohlo.

prý
sedlákm

A podobn na základ nález nkterých 148

listin

z druhé

polovice XIíI. st, napsal Palacký ,»Pomcku ku poznání radv zemských království eského «, kde seznamoval se zaízením desk a zemských, snzákon, vykládaje stedovké instituce ty zcela v duchu romantické filosofie pochyben a modernji, než prameny ty dovolovaly. slovanských, doba šeré Historie starodávných dávnovkosti, kdy Slované žili ješt zcela dle svých vlastních institucí právních a sociálních, bylo vbec thema, kterým se Palacký s láskou a asto obíral. Ponvadž pak prameny <pravé podvržené) neposkytovaly mu pece jen dosti zpráv, snažil se dospti ke kýženým výsledkm methodou srovnávací. ^ Palacký hlavn srovnáváním právních a Srb chtl se dopátrati slovanských. Zá* roven však srovnává právní obyeje staroslovanské s nmeckými, shledává jejich základní rznost a zcela v duchu doby i v duchu své vlastní filosofie staroslovanskou spolenost idealisuje, jak o tom ješt bude

úad

m,

ád

i

ád pvodn

/v

ád echv

e

mze. Palacký zaal tu stavti velikou budovu slovanského práva, o niž se pozdji pokusil v jeho duchu Hermenegild Jireek,

Zvlášt o eské djiny právní získal si Palacký zásluh trvalých vydáním nejstarších našich pramen právních
vzorem zemím okolním a jež v zásad je podkladem moderního práva knihovního. Bohužel nejstarší naše desky zemské pi požáru roku 1541 vzaly za své a jen skrovný zbytek jich se uchoVydání jich tiskem ml Palacký za povinnost národní. > Vyznám bez obalu«, pravil r. 1863, »že ne^ vím o niem, co hy národu našemu estnjší památku v djinách svta zjednati, ím bychom se my ped oima všech národ spravedlivji pochlubiti mohli, nežli zrcadlem tím starého života našeho státního a spoleenského, které ze zbytkv pohoelých našich .« Palacký dožil se ješt desk vysvítati by musilo vyplnní svého pání prací svého žáka Emiera. Atak všude vidíme, že Palacký nejen mnoho sám vykonal pro poznání eské minulosti, ale že všude dával i podnt jiným, že stvoil eskému djepisectví program na celé století. Snad není v historické literatue naší vážnjšího díla, jež by nesouviselo neb nedalo se uvésti v souvislost s historickým programem Paval.

.

.

.

lackého.

Vyítati všecky podnty vdecké práce na tomto poli nemožno. Jen dvou edicí písemných památek historických chci se dotknouti: »Pramenii djin eských« a » eských snm«. Když v letech šedesátých

dostalo se Palackému národního daru , uril peníze jednak k áo^ plování musejní bibliotéky, jednak k založení »nadání

Palackého« na vydávání vypravovacích

eských

K

djin.

sebrání a vydání starých snesení

150

pramen

snmovních na^

FR.

LAD. RIEGER

DLE KRESBY JOS. MÁNESA

Palacký stavm již r. 1828 a tak poprvé vymyšlenku publikace, která poaja však vycházeti až po jeho smrti, roku 1877. S eskými snmy však spjato je úzce jméno ústavu, který je vydává. bídí se

slovil

Zemského archivu

království

eského. Podnt

k za-

nejpednjšího tohoto našeho ústavu djezpytného dal rovnž Palacký. Všecky tyto práce jsou v svém souhrnu dílem ohromným, píklad vytrvalosti, píle a nadání pímo neuvitelný. pece jen jsou to práce vedlejší, jsou to jen výbžky mohutného pásma horského. Palackého Djin, Palacký poal psáti Djiny koncem r, 1832, po nložení

A

meku, Le št pípravou i

toto prvé zpracování bylo

pece jen jeeskému.

k dílu vlastnímu k zpracování

Palacký také v pedmluv s drazem napsal, že »Dnárodu eského «, t. j. eské jejich zpracování pokládá »za hlavní a poslední ouel svého života«, za také pozdji <1863>, dávaje povosvé hlavní dílo. lení Chociszewskému k pekladu do polštiny, peje si

jiny

A

peklad dle eskéhovydání a odvoduje: »Ceský text na mnoze od nmeckého je rozdílný, eský text je pracován mnohem dkladnji a správnji,

ml

dle pání První díl nmeckého zpracování Djin nejv. purkrabí vyjíti ke korunovaním slavnostem krále Ferdinanda, vyšel až v listopadu, dva msíce po sahati korunovaci. Sahá až áo r, 1197 (pvodn až do 1310). Pes to že dílo bylo nmecké, nadlalo jak Celakovský píše -- v Praze »mezi mnoho hluku,- kií zle a vytýkají mu, že prý jest proti nmeckému interessu psáno«.

Le

ml

—

Nmíky

151

Díío mío úspch. První náklad 2000 exemplár byl rozebrán. Palackému dostalo se rok po vyjití mnoho chvály a obdivu. Sám prý saský král uznal zásluhy Palackého. Ale i protivník. Byl to Kopitar a zvlášt prof. pražské university Knoll, jenž denuncoval Palackého nejvyššímu kancléi esko-rakouské^ mu hr. Mitrovskému, že probouzí eského ducha, a starou, domu Rakouskému odbojnou Cechii k novému životu a žádal nepímo konfiskaci. Druhý díl vyšel na dvakrát/ prvá ást
tém

1842.^

r.

Prvá ást

dílu tetího vyšla

a bojích

vídeskou censurou. Palacký dospl

s

roku 1845 po prtazích

nm k poátkm djin husitských.

v co

initi, «

píše píteli roku 1844,

»Dokud

totiž

ml jsem

»jen s censurou

nyní o mém líení hutu sitství povoláni Jsou rozhodovati theologové nachází se mnoho pochybení a nedostatku. « Censura vytýkala Palackému nepátelství ke katolicismu a k národu nmeckému, a celek
i

152

le co

—

FRANTIŠEK PALACKý DLE LITOGRAFIE A. DAUTHAGEA Z

P. 1855

Zatím však rok 1848 a štvanice nmeckého tisku vy* pudily Palackého, jak sám praví, na vždy z ad n^ meckých historik. Palacký již ped tím roku 1838 až 39 za pobytu v a roku 1844 až 45 v Nizze pi^ pravil k tisku první díí Djin národu eského až do r. 1125, jenž vyšel 1848. eské zpracování nelišilo se mnoho od nmeckého a místy byío pouhým pekladem poízeným od Erbena. Pibyl zvlášt úvod a nkteré partie z djin sociálních. Politická reakce vrátila politika Palackého zase historii. Palacký odtud psal Djiny již jen esky a nmecký text byl pekladem. Tak r. 1850 a 1851 vyŠel díl III.,

ím

líící husitstvo <1378^1439>. Palacký spchal, aby vydal tento díl ped zavedením censury. Palacký pracoval pak až do 1860 na díle IV.
—

Le

Hófíeic dalo mu podnt, že díve pepracoval cele války husitské a pak teprve vydal chybící eskou ást <1253—' 1403), a to v zpracování zcela novém r. 1874 a 1876 krátce ped svou smrtí. Národ eský oslavil dokonení monumentálního díla »otce národa« skvlou slavností na Zofín dne 23. dubna 1876,

—

153

Palacký již r. 1819 chtí napsati pojednání »0 djinách a djepisectví«. Nenapsal je však ani pozdji. v pedmluv jinde precisovaí své stanovisko dosti jasn, abychom si o jeho historické method mohh uiniti pedstavu. Stanovisko Palackého není sice veskrze stanoviskem moderním. Palacký staví se proti názoru,

Le

že ji

i

vda

jest

sama sob úelem. Nikoli samu pro sebe vzdlání lidstva a ná^ idea humanity a národnosti.

náleží pstovati, nýbrž »pro

rodií«/ tedy cílem

djin

je

Palackému je historie uitelkou národ, »djiny pokladem zkušenosti, které nabyl národ na dráze svého života,

zrcadlem ctností a nectností jeho«/ a

konen

rodinné, podávané od otc k sydjiny toho a také z prakse poznáváme, i vnukm«. jak Palacký stál moderním požadavkm blízko, jak i tu

jsou

»pamti

nm

Z

pedstihoval svou dobu. Moderní stanovisko historie genetické žádá pstování historie pro historii, žádá, aby djiny byly pochopeny v duchu doby, události vykládány zase jen událostmi

samými. Historie není konený svta soud, jak v dob Palackého hlásal Schilíer. Historie nezná morálky, historie nezná absolutního dobra ani zla, historie zná jen velké a malé iny, velké a malé události. Historie nechce se stavti v službu ani politice, ani náboženství, ani národnosti, ani žádné filosofické doktrín, všecky tyto obory mohou z ní erpati pouení. Hi^ jí asto mže býti. storie nechce býti uitelkou,

a

a

Dle Palackého

154

» djepis

jest

pedstava vŠeho, co

se

^íl

-^'/^

'

vV

1?>- J)

^^^'^

:./.,

^^. .:g/

.^•/^ .y

'

Z^'* ''^*-t*'y^

...^

..^^'

:5t.l

'-^r'^-f- i

--ít..^

.wO-v.'

oroh«, F. Palacký: Príímluv.i k

I.

vydJnl Djiri národu

i-..,//. i

JUi.^::^.,.,^.,

/^

.

„^^y.^ ^-^-^

«->

vo-fc/yixH',

Y' /• "''

.'=^'-^

--..^

^r^w

i^.-^v'^-^

v^>«

íl,,>~«^^

••-^/"./,

v,.

.„^^'1

~-

^ý''ý")^i-

nj^n.^'^r-,

á_c-

<^^

n.'

^

^y4~U^f

•

^rV5-t,

V7-

^•-y

'-^i-^

r*.

Ae^V^Vt-^i

etM£t.tti ^

A,0-cn

tv-^r«-*

/^t*^-

v-^— K v

^VX-^ eÁyri. J

-^-j-fK^fH

(

iW^

x..; '/Ctw/^v*-*!

?i/v*jN»^

la-^iT

fcJy^i-CwXíi

/

A-

r-'}

^A 7'A -<•-<&

^K-
t^-^ly^ r'

f"*^ wn-í-i-^

./

'y-

'7'

^<^

^líV'^^

ke

z/^;/'^

^3v. ,-.-./

íu»»

y~'

vi-o^MM:,.

-.

-<W*

.'iv'

*"'7*-''-

y—

.rA-^-'

'^^.g^*t.fíji/

-"1*%-*-

^t^c-- '\,thtA.

Z
c^C^^

^/^

í-^ «-í4 I»V q, *«y«

-JtM^^

"t^^'-

2--«

-..^.^X^í,

^rr-6^/, ít>^/i^
-í-vinc-

"7^'^lí'^

r;L,


'^^Vti,,V_

V"

*^

'^^^.

^CyC,

/'"''«^"<í»

•"•^E^A^'

a.X-^ír'í

1'

»vV^O-í"«í/- yt.

-fí^'. O-'

nA.J.

t

.^^Jí/

/"

,

^

V"

€<

./y'j ^^^-^ -V:

''

K

{-jíMn.í

"í'«*.

./

^«'

.^

'/" --<.^V»^-

hyC

'Cy^eA

•

V^

--

/^

--...-C^.

/2~

A-

^*.^k

'tyi^^ ^.t^/

-u,.

n^^

'^yX^f.^tfiCLj.

^-3'^^^'yU^^^J^

,/-^"T-^t*!^

-Vlil

t~r.uX<3

^i^jcr-^'í
A*.

T\.^C—X

.^i^<s^.

^r-

^Zt^Ka

.^,.

% X, r

"

it,^/

5'^l«v

•Lxj-L^^^

c^

/^'

»f»'«_^/S:,

-v*/P>j

;/>^

^^/T'

v3^^

rr^p^'

7

<'h
.Ky

Mm^,^

Í^X.Cv/*/

v,

-<'

i.^»C

'^'^"^'^ /v^lC^-o^J^ -^'>-*-rVH^'^ ^v^í^

nr^^fC

^

iU/.„>;

w^,

^

i r-

c7

^:£2?'-

^-cSv.

/

^^'-/:

» djepis ve vyšším smysía je a tudíž, jakož nutno, i organické vylíení jcdnodivých moment, vynikajících z massy událo^ stí«, t. j. vylíení událostí v jich »pirozeném a vodním vztahu, jenž v pírod jest vŠude organický«. Historik nemá hledati v djinách ani »chvály a chlouby národní, ale pravdy a vzáy jen pravdy «. R, 1830 napsal pak Kollárovi Historie žádných cizích na poli svém n etrpí žádat sama o ze sebe vyvíjena i vy jeve nabýt i. Proto já se jí v službu neoddávám, abych ji z nmeckých pajejí pozour vytrhl, ale abych ji v

staío,

obnovená reí«/

vrné

p*

:

umy sí

:

pravd

znal

i

j

iným oznámil, padni komu padni, «

A že to nebyla pouze náhodná

formule, nýbrž pez roku 1834: »Já vzáy a všudy hledal jsem, hledám a hledati budu jen pravdy, padni potom co padni, Pistoupíte-li ke zkoumání <s úmyslem), abyste ve starožitnosti co nejvíce slovaniny nalezl, to bojím se, že již ne pravda, ale

svdení, ukazuje

list

Vinaickému

^

síovanina bude ouelem Vaším. « Tu je již jasn vyten moderní program historie pro historii, to je stanovisko, k nmuž se vda pihlásila až o pl století pozdji. To je již stanovisko djepisu genetického, ili vývojového, jenž zjiŠuje nejprve pesn fakta o jich píinné souvislosti a teprve na jejich základ hledá

vty

všeobecnjší, zákony. v Palackém, v nmž zrály již myšlenky doby píští, zstalo, zvlášt co se filosofického pojetí djin týe, i mnoho z doby, v níž žil. Palacký v pedmluv k djinám zdraznil, že »djepisný umlec nesmí tvo= a stanoví

Le

155

svobodn

iti

dle fantasie své, ale jen podle

podavkv

uritých a vrohodných «. Zavrhoval modu svého vku, jež »floskuíemi vševdoucích soustav filosofických « si pomáhajíc a »zasahujíc za meze zkušenosti a smysle nosti, s historií mnohem astji se chybuje, nežli setká* vá,« Ale sám ml též svoji filosofii djin a ta také je v mnohém jeho Djinám spíše na škodu. Palacký v mladém vku zvlášt si oblíbil Kanta, Lu* dna a Herdera. Pozdji však byl zcela pod vlivem

^

^

V

duhegelismu. formuloval své principy historické i politické. Avšak Palacký nebyl Hegelovým stoupencem,- ba nejednou vyslovil se o Hegelov filojak nejnovji dokázal Heidíer

chu hegelovské

sofii

filosofie

odmítav.

Palacký zabýval se mnoho volání nebyl.

A svj

filosofií,

le filosofem z po-

hegelism vssál z ovzduší kolem

pouze výsledkm svého filosoficko-histori^ ckého pemýšlení formu filosofie, kterou žila jeho doba.

sebe,

dal

Tak jako Hegelovi vládne Palackému djinami zvláštní »duch svta«, jenž vtíuje se v hmotu, ji proniká zápasí/ na tomto zápasu založeny jsou djiny. Palacký shledával, že duch vítzí nad hmotou, že v djinách vždy »síla duchovní a mravní vítzívala konad tlesnou«. »Každý skutek djinný záleží na sporu dvou stran. « Spor vzájemn na sebe psobících sil, ideí, je pak Palackému <jako Hegelovi) zá=' kladem djinného vývoje. Tak jako ve svt hmotném vládne v svt duchovním »pirozený zákon polarity «. Každé síle dle tohoto zákona dána jest proti* síla

a

s ní

nen

i

156

vzájemným psobením na sebe a v »oba^ spíznní a pronikání sebe« se ruší a jsou zá* energie nové, tak »jako ve hmotném svt nic naprosto, nýbrž rušíc se v jednom bytu, zá* bývá bytu jinému, « S tohoto filosofického

které

síía,

polném rodkem nehyne rodkem

stanoviska dívá se Palacký na djiny jako na

bh pla-

stanovený vným, pirozeným zákonem polarity. hegelovskou methodou vykládá všecky bhy

net,

A

osud.

Na

tomto základ spoívá stžejní myšlenka Palackého Djin národu eského. >Hlavní obsah a záí

kladní celého djinstva

esko^moravského zakládá

Nmectvem, ili na ponmání a spsobv a radv nmeckých od Cech. «

na sporu

s

se

zamítání

Palacký

v Prešpurku vyslovil tuto myšlenku v stati o eské literatue <1822> a bhem áohy uzrála, v v pre^ svdení. Palacký » dlouhý ten spor a vzájemné pro* nikání živl nmeckého a slovanského^ nepokládá za škodlivý, nýbrž za nutný a prospšný,- zápas tchto dvou ideí (zcela v duchu Heglov) zrodí ideu vyšší již

nm

—

národního smíru a toleranci, jež dostaví se pirozen tak, jako se dostavila

po bojích katolicismu

s refor-

mací.

Názor o pirozeném rozdílu živlu slovanského a germánského, jež psobí na sebe jako dva rzné póly, založen jest na uení poátkem stol. XIX. všeobecn mezi slovanskými uenci rozšíeném, jehož hlasatelem byl nmecký filosof Herder. Herder vyslovil myšlenku o zásadním rozdílu povah prvotních Germán a Slovan, a

z toho

odvozovány také zásadní rozdíly 157

spoleenského života, zízení a práva slovanského a germánského. Naproti výbojnému a násilnému Germánu stál mírný a pokoje miíovný Slovan, naproti vápraslovanský leníku a obchodníku pranémeckému rolník. Bojovná povaha Germán pivodila dlení se národa v pány a otroky, kdežto slovanská holubicí povaha založila všeobecnou rovnost a svobodu osobní,- naproti nmeckému zízení feudálnímu vládla u Slovan patriarchální demokracie. Palacký pejal tento filosofický omyl áo svého díla

^

^

hlavn v podvržených Rukopisech, tvoených v duchu a pod vlivem Herderovy slovanské idyly, nkterých djepiscích polských
i

názory. Palacký v letech ticátých vystupoval proti sloi jiných, byl krititjší pesvdený o slovanské nebojovnosti a mírnoa sti. »Slované,« napsal r. 1834 Vinaickému, »týmž prá-

vanní Kollárov, Vinaického

mén

vem na

mee tvrdil

jakým

Nmci

na Rejnu bydlí: právem a víc než tisíciletého užívání, « Pozdji Palacký o Slovanech, že vedli vždy jen boje na obranu. Labi,

Zápas a spor esko-nmecký je Palackému klíem eských djin. Cechové v boji tom, jenž veden nejen na hranicích, nejen meem, ale uvnit zem, duchem a i

slovem, ústavami a obyeji, ztratili mnoho ze svého pvodního, ryzího slovanství,prosákli západní kulturou, ale povaha jejich, pejavší nkteré vlastnosti povahy germánské, utvrdila se a zocelila. To zachránilo je ped

158

ech

osudem Slovan Polabských, li germanisace ástená, germanisace kulturní, zabránila germanisaci úplné, germanisaci národní.

Dle Palackého národ eský zachoval si až do 13. stol. pevahou svoji slovanskou povahu. Za Pemysla Otakara

I. dostavuje se silný vliv západu, jenž staroslovanské ády demokratické zadauje a uvádí do národní obce ády nmecké. Demokratický duch »vzkíšen byl k innosti« v dob husitské, jmenovit v táborství, až jej Lipany pohebily. Koncem 15. století však národ »zezápadnil« již úpln. Lid uveden v porobu, národ rozdlen byl na pány a parobky, a staroslovanský demokratický duch našel již jen poslední útoišt v Jednot bratrské. Obecný lid propadl pak v století XVÍ. nevolnictví, zbaven všeho vlivu na veejné záležitosti, což pivodilo katastrofu blohorskou. Z tchto názor nedá se dnes vdecky hájiti, mimo vtu základní o stálém potýkání eŠství s nmectvím, žádný. zboila pohádkový obraz praslovanské idyly, ukázala, že staí Slované byli asi stejn výbojní a suroví jako Nmci, že otroctví bylo u nich stejn bžné, jako u jiných barbarských národ, novjší bá* dání osvdilo, že husitství nenínijak v souvislosti s pvodní eskou demokracií, které nikdy nebylo, že recepce západních institucí a feudalismu poíná mnohem díve než za Otakara <již v stol. X,> a že konec stol, XV. ne* znamenásociálnípevrat, nýbržže sociální vývoj postupoval by ne vždy pímoarn —' od otroctví, jež nalézáme v dobách nejstarších a slovanských, ruku v ruce se západoevropskou civilisací a se západem

Vda

—

159

podmínnými zmnami hospodáskými po celý stedo^ vk. — Tyto partie Palackého Djin stihl osud, jejž sám naznail

r.

1834 v

listu

Vinaickému:

»

A bych

já pro Slovany sebe skvostnjší a vznešenjší stavení vystavil, bude-li na omylu založeno, prvním vanutím vtru se rozboí. « Nestalosetak jen zavanutím vtru, ale zmna názor byla ovocem usilovné práce tím nesnadnjší, že omyl kryla autorita Palackého. Dopadla sice proti Palackému, ale podniknuta byla zcela v duchu Palackého, hledajíc pravdy a jen pravdy, padni komu padni. Ostatn Palacký sám vystupoval proti idyle staro^ ímské a staronmecké a ironisoval Nmce, kteí jsou cele zaujati jen »idealisováním pangermánských insti-

tucí«.

V duchu nmecký,

své základní myšlenky, jako spor eskopojal Palacký

i

husitství.

Ale pozdji od

tohoto hlediska, hlavn vlivem polemiky s Hóflerem, upustil a vidl v husitství hnutí pevahou náboženské, a v Husovi zakladatele protestantismu. Palacký zase v duchu filosofie Hegíovy '- vidí v husitství zápas dvou ideí, katolictví a protestantství, autority a rozumu, svdomí a svobody. Vystoupením Husovým poal se »nový vk v djinách kresanstva«, nebo dle Palackého mezi Husem a Lutherem je rozdíl jen stupový, nikoli podstatný. Proto husitství vynikalo

^

Palackému nade všecky domácí epochy, postavilo »naši vlast na as do popedí djin evropských, a ná* rodu eskému pojistilo estnou památku v historii lidské vzdlanosti. « Národ eský byl dle nho povo160

lán poboiti

stedovké ouzké ohrady

jistoty a

pe*

a pomoci otevíti duchu lidskému nekonerozkolu církevním Palacký ne* nou dráhu pokroku. Prozetelnosti, nutný a nevy* ^skutek nýbrž zlo, vidí hnutelný úinek pokraující vzdlanosti lidstva«. Boje husitské nejsou ovšem Palackému pouze válkou náboženskou/ hnutí husitské nabývá své mohutné síly,

svdení

V

je to zápas kombinovaný, zápas slovanského demokratismu se západním feudalismem, » souboj na život a na smrt mezi Nmci a Cechy «. Le na nacio* nální stránku neklade Palacký hlavní draz a pomíjí jejich takka úpln vlivy sociální a hospodáské, význam v djinách znal a chápal. Husitským vojskm dle Palackého pomáhala vítziti

protože

a

pedevším

idea

kesanského

života, prýštící se z ná*

Tento veliký zápas katolicismu s protestantstvím, ešství s nmectvím dává husitství svtodjný ráz a Palacký s vroucností a nadšením líí pedevším mravní úsilí husitství, v nmž malý národ, bojující za myšlenku pokroku a svobody, dobývá ví* tzství nad Evropou a koncilem. Palackého víra v budoucnost ná^ husitství koení roda. Nebo jako v XV. století nedovedla idea cír* kevního universalismu, papežské moci absolutní vy* hladiti a pemoci malý »kacíský« národ, jenž bojo* val za myšlenku pokroku, tak ani v áoh pítomné božného srdce

V

jejich.

i

vlna germanisace a centralismu

ideov

jej

neznií, bude*li jen

právo na jeho stran. Palackého Djiny vrcholí v husitství a jsou zárove obranou velké naší epochy djinné, jsou apologií ve* silný, bude*li jen

161

husitského krále, Jiího z Podbrad, pro njž Palacký obzvláštní sympatie. Hófler vytkl Pala^ ckému, že Djiny jeho jsou vlastn historií husitství s úvodem a doslovem. Výtka ta je vsak spíše chválou. tu nabývá dílo Palackého nejen vtšího roz^ sáhu, ale prozrazuje všade historika, jenž nespokojuje likého

ml

Nebo

pouze vrným, na pramenech založeným vypravováním fakt, ale áove.áe. jim vdechnouti život, kouzlo a barvitost. Všade je patrno, že dílo psal » djepisný se

umlec«. Palackým jako historik

je

Cechem

a to

upímným, ho-

A

Palacký když psal po nmeku. byl protestantem a zstal jím také jako historik. Avšak jeho nacionalismus je prozáen píkazy humanity, jeho protestantství nemá v sob ani stínu konfesionelní pí-

roucím Cechem

slušnosti.

i

Palacký byl katolicismu stejn dalek

i

stejn

blízký jako protestantismu — a pomr k obma vyzná-

ním urovalo jeho filosofické a kritické stanovisko. Palackého Djiny, založené na širokém a vtšinou neznámém materiálu, jenž zpracován svdomit a kri= ticky, psobily na souasníky jako zjevení. Bylo tu vypravováno tolik nového, krásného a velikého z e^

A

ské minulosti, kolik ani nikdo netušil. tato zásluha, zásluha objevitele a prkopníka, patí Palackému dodnes, byt mnohé partie jeho Djin zastaraly neb byly

opraveny bádáním novjším. asto ^ jsou to jen jiné závry z premis daných Palackým. asto jsou to jen jiné

konené soudy, plynoucí z vypravování, jež samo

zstává v

pní 162

platnosti. Jde tu a vylíení vnitních

jmenovit o nové pocho^ staré minulosti eské,

pomr

v Djinách hud pochybené nebo kusé. Palacký sám cítil tento nedostatek a chtl ve zvláštním dílu vylíiti eský život duševní, eské djiny sociální, právní, ústavní atd. Chtl také napsati pokus o duchu

jež je

djinstva slovanského vbec a eského zvlášt, o dležitosti a významu djin eských v Evrop, le život jeho na to nestail. Vždy i tak musíme se diviti, jak mnoho za svj život vykonal. Djiny národu eského zstanou však povždy klassickou knihou naší literatury, krásným pomníkem velké doby našeho probuzení, » nejkrásnjším kvtem a nej^ »její snah ne* jak napsal Pekar ušlechtilejším« zanedbamalého povznesení soucích se ke kulturnímu ného národa a k zabezpeení jeho bytu pro budoucn nost«. také v tom zstanou dílem nedostižným.

^

—

A

^

163

K

POLITICKÉ

innosti vrátil se Palacký pece odalo jej pak až stáí a smrt. Následkem pohrom r. 1859, které zdáíy se hroa politice

rozkladem Rakouska, byía r, 1860 povolána rada' <5. bezna), jejímž pedním dílem byl diplom íjnový, » stálý a neodvolatelný zá^ tak po necelém desítiletí mo* kladní zákon státní «. derního absolutismu vrací se v podunajský stát opt ústavní život a svoboda. VCechách prvním svobodnjším projevem po pádu absolutismu byla žádost sepsaná Riegrem, a na prvním míst podepsaná Palackým, o volné, svobodné slovo, o po^

ziti t.

už

i

. ,rozšíená íšská

A

volení neodvislého

panovníkovi. <18.

denníku, jež podána pímo 1860, > Nebo absolutismus

eského

ervna

pochoval eskou publicistiku, » Národu eskoslovan* skému,« tak píŠe se v petici, »jest poteba veejného orgánu tím patrnjší, ím více na jev jest, že šlechta jeho, kteráž vlastn historicky povolána byla co prostedník pání lidu svého u nejvyššího trnu pednésti, odcitéto krásné úlohy fakticky se vzdala,- v tom svému národu docela. šlechta « Ale v žá* zila se dosti vyslovena stížnost na bezpráví, jež dje se e* skému národu, žádá se eská škola, eské divadlo, uvol^ není Matice a Musea od policejního útisku, žádají se a na soud. Výsledek práva eského jazyka v byl založení Krasová ,Casu' a brzy na to poátkem r. 1861 Grégrových,Národních List'. Program jejich, sepsaný Riegrem, byl zárove prvým politickým programem po vydání íjnového diplomu r. 1860 a z velké ásti vycházel z tohoto. i

.

tém

i

i

164

úad

.

.

TEREZIE PALACKÁ Z POSLEDNÍCH LET ŽIVOTA DLE SOUASNÉHO DAQUEROTyPU

Nová

císaským dipíomem

tak slavnostn zaru* Palackého politické innosti. Napsal do Národních List lánek <»Historické haraburdí«>, kde vystupoval proti soení Moravan na Cechy, které jako 1848 —' znovu se zdvihalo. Palacký zastává tu » historického práva koruny eské«, tak že hy se zdálo, že své stanovisko z r. 1848 --49 zmnil. Ale Palacký Byl to pouze ohlas íjnového diplomu, zstal svým jenž blížil se znan státoprávnímu stanovisku, mluv o historicko-právních individualitách, o historických právech království a zemí a slibuje zemským moc zákonodárnou. Palackému historické právo je »minimum koncesí«, jež od státu spolkového, Rakouska totiž, lze žádati. Palacký poítá a staví na íjnovém diplomu, ponvadž prý jeho »základní myšlenka« srovnává se s názory, které on sám projevil r, 1848—49, že totiž Rakousko musí se petvoiti ve federativní monarchii. Kdežto však Palacký r. 1848 až 1849 chtl spolek národ, pipouští nyní historicky dané hranice zemí, jež teba seskupiti dle pevládající národnosti. Stáno* visko jeho bylo dále autonomistické
ená,

éra,

vrátila

i

^

.

.

.

snmm

a

A

národ, nikoli jako spolek stát. jen pokud se krylo stanovisko historické federalisace se stanoviskem ná^ rodní autonomie, pejímal i toto. Palacký upímným státoprávníkem se nestal nikdy, by dále více byl nucen uznávati oprávnnost práva historického ve-

ím

165

by

ské politice, a

pozdji inil

i

projevy v jeho pro-

spch. Palacký ale uznával vzáy historické právo a vážil si ho. Bylo mu stejn dobré, jako bylo právo koruny, jež je pece také historické, A.íe Palacký chtl více pro národ svj, než mu dávalo právo zaruené starými pergameny, nezruŠitelnými písahami císa a král. Palacký seznal vsak svj omyl, seznal, že lepší bylo spokojiti se jistým minimem, než pochybným maximem. Ostatn Palacký, jenž od let Šedesátých až áo své smrti súastnil se politického života a asto rou rozhodující, krok za krokem ustupuje vedoucí po-^ stavení píteli a od r. 1853 zeti svémuFrant. Lad. Riegrovi. Ba snad hy bylo možno íci, že jaký ml vliv Palacký na Riegra, ml pozdji Rieger vliv na Pa-

vn

m-

lackého.

íjnový diplom

stanovil

škeré, íšské rady,

své zástupce.

áo

mly zstati tím však rozdílem, že v zemích

Všecky

snmm,

zemským

mly

s

pouze obor záležitostí íŠe ve^ zemské snmy mly vysílati

níž

ostatní záležitosti

na základ staré historické ústavy, kdežto v zemích neuherských dle zem^ ských ád, které mly teprve nov býti naízeny. Když pak se sešel prvý eský snm na základ ústavy úno* uherských

rove

<jež

mla

býti svolány

splniti, ale

neplnila veskrze, sliby íjno-

vého diplomu) r. 1861 — volby ídili Palacký, Rieger a Brauner byla to pouze ást poslanc velkostatkáských, bývalých to feudálních stav, kteí podali

^

proti

novodobým ústavním zmnám státoprávní ohraprospch nepetržitosti eského práva státního,

zení ve

166

snmj^za potomka ddice všech starodávných snmú«. CeŠtí poslanci národní se k prohlášení šlechty nepidali. Ba Palacký chtl se pihlásiti ke slovu

le

uznali

i

a tvrditi, že ústavností moderní » neopuštna naprosto

pda historická, nýbrž stal se jen ponkud návrat ku mnohem staršímu« prvovpolitickému ústrojí kcho slovanského pravku. Šlechta eská již po vydání íjnového diplomu hledala podntu hracesty k spojenectví se stranou národní, bte Lva Fhuna došlo prostednictvímTomkovým kjednání mezi hrabtem Clam^Martinicem a -~- Riegrem. Rieger s Braunerem stáíi již ped r. 1848 a zvlášt tohoto roku historické šlecht blíže, než Palacký. Ccská politika vracela se k historickému, k státoprávnímu programu stavovské oposice z r, 1847, -— Hrab Clam^Martinic zvolen r, 1861 presidentem Musea, a také Palacký dal se pohnouti jednohlasnou volbou, že pijal místo ve výboru, S vystoupením Riegra a Cíam^Martinice a jejich ^o^ rozumním poíná slavná doba novodobé eské politiky, politiky státoprávní, slavná pes to, že skonila porážkou. Ke dni 29. dubna 1851 svolána byla Ao Vídn íšská

zem

K

Palacký nestal se poslancem. Byl povolán -- jeCech —' za doživotního lena panské sn^ movny. Tu promluvil nkolik ve prospch svého národa {vyložil opt své theorie o centralisaci a doka^ zoval Uhrm nutnost Rakouska tak, jako ji sám uznával za Cechy), ale pozoruje svoji osamocenost, vyžádal si dovolenou, a do vídeské snmovny se více nevrátil.

rada,-

diný z

eí

Na snmu eském roku

1861

neml žádné vtší

ei*

Je to týž snm, jenž obesílaje íšskou radu, uinil tak s protestem tendence státoprávní a k návrhu kardinála

Svarcenberka zvolil deputaci
dubna

slíbil

.

.

Rí}nový diplom byl pouze slibem ústavy. Splnním býti ústava únorová, jež však svým centralisti^ ckým stanoviskem daleko nesplovala, co diplom sliboval. KdyžUhi diplom i únorovku odmítli. Cechové vidouce marnost svých snah, za souhlasu i pohádání Palackého íšskou radu ve Vídni opustili a zahájili t. . trpný odpor, jenž trval od r. 1863 až do r. 1879. Cechové nepokládali íšskou radu, na které byly za^ stoupeny jen zem neuherské, za kompetentní.^Palacký na konci svého života <1875> litoval, že Cechové 1848 šli do Vídn a do Kromíže, prav, že tím »do^ pustili jsme se velikého híchu«. Palacký již roku 1849 pesvdil se, že Víde není povolána býti hlavním mstem ústavního Rakouska, a roku 1861 v ervenci psal Riegrovi: »Ve Vídni není již pro nás nadje a odvahy potebí v as,-« byl vbec proti obeslání íšské rady,- dal se však pesvditi, že nutno tak uiniti aspo na zkušenou a k lepšímu dostavní íše.

mla

*

tu užívání slova »ecíiisch« na míst »bohmísch«. však presidiu formulovaný návrh v tom smyslu, aby slovo »Ceche« a »echisch« v úedních aktech nahrazováno bylo slovy »Bóhme« a »bohmisch«, jinak však, aby každý psal

Palacký

hájil

Konen podal jak se

168

mu

ííbí.

DCERA PALACKÉHO MARIE NEVSTA RIEGROVA <1853>

JAKO

Právní pdu passivní resistenci neposkytovalo však e* ské státní právo, nýbrž íjnový diplom a Palacký prede^ vším ukazoval na to, že imorovka není jeho splnním. Palacký na snme r. 1863 promluvil svou nejvtší politickou

e <esky>

proti

nespravedlivému volebnímu

ádu

Schmeríingovu. Vida, jak ím dále tím osteji vyhraují se kontury

Rakouska

poínal

že »bíouznil kdysi pro Rakousko ke všem národm spravedlivé«, víru v nikdy neztratil. na místo rakouského nadšení z let dívjších dostavuje se nyní skepse. s obratem tím souvisí i jiný, že Palacký piblížil se více státoprávnímu stanovisku eské šlechty a šlecht vbec a že silnji se v ozvalo širší vdomí slovanské, ne již více omezené na hranice monarchie habsburské. tomu pak jeŠt pispla roztržka mezi eskými politiky, poavši se <1863) vznikem strany t. , míadoeské. Kritickým bodem bylo stanovisko k po^ vstání polskému a pomr k eské šlecht. Koncem ledna r. 1863 vypuklo v ruském Polsku podualistického,

n

a A

litovati,

Le

nm

K

v Cechách, jmenovit u mladší generace, provázeno bylo sympathiemi pro Poláky, ano nadšením. Palacký a Rieger pokládali je za beznadjné a škodlivé, za veliké neštstí nejen pro Poláky, ale Cechy a pro veškeré Slovanstvo. Za to byl Palacký napaden v Boleslavanu, vydávaném tehdáž demokratickým knížetem Taxisem a naen z carofilství. Palacký odpovdl v Národních Listech, že netanulo mu nikdy na mysli, vidti v ruském caru spásu Slovanstva, ale že spatoval ji vždy jen v Slovanstvu samém. Nechce vstání, jež

i

169

bráti

jenž

v ochranu cara vbec, aíe vyznkvá, že panovník, 20 milionm svých poddaných propjil lidská

práva, není utlaovateíem, ale spíŠe osvoboditelem když Rieger, Brauner a Palacký svého národa, -^ poali se sbližovati s eskou šlechtou, jevilo se to mladší generaci zradou na svobodomyslných a demokratických zásadách, a on se svými páteli líeni jako zpáteníci. Když pak dosavadní jejich orgán. Národní Listy, poal projevovati smýšlení nezávisle od troPalackého, Riegra a Braunera, jice národních a nehájil jich proti útokm, byli nuceni založiti samoNárod, statný politický orgán Program Národa z 15. prosince roku 1863 byl vlastn totožný s programem Národních List z roku 1861. Oba napsal Rieger. Aíe oposice na tomto stáno* visku již nestála, oznaovala jeho pívržence za odtrhlíky, za stranu »konservativn národní«. Palacký se hájil, odmítal výtky zpátenictví a zaprodání šlecht, a napsal radu lánk do Národa, z nichž nejdleži^ tjšíjsou: »Nkolik otázek asových«
A

vdc.

^

Palacký stál na stanovisku programu Národních List z roku sepsaném Ríegrem; Nepriznává šlecht privilegií politických, ale šlechtice, kteH chtjí pracovati ku zvelebení národa a k dopomožení jeho práv politických, vítá jako »pední syny národa«. »My ovšcm,« píše, »a se šíechtou.nebo bez ní,budeme pokraovati neodvratn na cest ku zvelebení duševnímu hmotnému národa svcho«, »My nepestaneme šlechtu napomínati, aby konala povinosti své k národu« a kde jich konati nebude, odsoudíme ji, ale vždy dle práva a pravdy. *

i86i,

i

—

170

Idea státu rakouského


nji odvodoval své pojetí federalistického Rakouska, Byl to starší Palackého program z r. 1848 až 49, pizpsobený pouze íjnovému diplomu atak bh'žil se po^ nkud eskému programu státoprávnímu, v zásad s ním zstal v odporu. Palacký upouští tu sice od ethnografického rozdlení Rakouska, ale idea národnostní je dominující. Místo národních územk, jak je chtl Palacký v Kromíži, nastoupily národní zemské skupiny, jichž autonomní ustrojí zstalo stejné, jako r, 1849. Na míst území eského národa
a

V

mnozí lidé ani dovtípiti se neumli, kterak já mohl v takové míe zapíti historické zásady «), piznává své doktrináství, jež vsak není tak urputné, aby chtlo provésti své proti všem. Palacký však ani zde. nestojí na státoprávním historickém programu, nýbrž na kombinaci íjnového diplomu, historického práva a své filo^ sofie djin. Palacký peceuje, tak jako eská politika v letech Šedesátých vbec, význam íjnového diplomu, odvolávaje se více na jeho »ducha«, na jeho zásady a úmysly, než na pesné znní a jeho právní výklad. 171

Diplom mluvil o rovném právu zemí
a

bh'že.

Ostatn spis Palackého méí povahu spíŠe theoretickou než praktickou. Byl psán na sklonku nám nepátelské éry Schmerhngovy a chtl pedevším varovati ped panujícím centralismem a již také hrozícím dualismem.

nm

Spis založen je na filosofické dedukci a také v pa* trny je vliv hegelismu, tak jak se projevil v Palackém filosofu vbec. Ze zápasu dvou ideí, centralismu a nacionalismu, má vzniknouti idea vyšší, »idea státu ra* kouského«, kterou Palacký historik a filosof již naped konstruuje. Dle Hegelovy filosofie každý stát své

ml

svou ideu. Také staré absolutistické djinný úkol, svou ideu, kterou Palacký spatoval v hájení národ kesanských proti Turkm a pozdji v obhajování katolicismu proti reformaci. Tento úkol djinný vŠak Rakousko již vykonalo. Nemátli zaniknouti, potebí mu idee nové. Palacký novou podstatu Rakouska vidl v rovnoprávnosti národní. Tato idea dává Rakousku jeho oprávnní, jeho historické poslání v novovku, jeho nutnost. historické poslání,

Rakousko

mlo svj

Palackého rakouská filosofie znamená ve skutenosti dosti lehkomyslné zjednodušení djinného vývoje, jenž pozstává pedevším v boji dvou velkých ideí. Skuten djinný proces habsburské monarchie byl

172

složitjší.

Hlavní

síly

novovkých djin nebyly pou-

ze nacionalism a centraíism. Stejn silnou složkou byly i pomry hospodáské a sociální, jež Palacký téignoruje, velmi mocnou silou byly i pedsudky a tradice t. r. rozhodujících kruh, historické právo krá=» íovství a zemí, jež skuten pak dovedli uplatnit Madai. Spis vzbudil znanou pozornost a již r. 1865 pinesla Neue FreiePresse paralíelu mezi Palackým aDeákem.

m

Kdežto však Palacký r. 1848^49 ekal uskutenní svých myšlenek, r. 1864 byl to již jen varovný hlas, který vští íši zkázu, jestHže provede opak idee moderního Rakouska, jestliže neuzná rovné právo všech národ, jestliže na místo absolutismu a centraíisace z doby ped r. 1848, » absolutismu jediného panov^ nika, absolutismu asto mírného <síova tato jsou až z r. 1874) nastoupí nejsobetjší, nejbezohlednjší absolutism plemene nám nepáteíského«, jestliže Rakousko stane se »píemenou a hrubou despocií a Ma^ dar«. »Když íše tato rzná a jediná svého zp^ sobu na svt,« tak koní v své Idei státu rakouského Palacký, jenž hlásal r. 1848 nutnost Rakouska, »pikne, ne stejnou všem spravedlnost, ale nadvládu a moc jednm nad druhými, když Slované skutkem prohlá^ Šeni budou za plém podízené ... tu vejde také píroda ve své právo, a odpor její nevyhnutelný promní domácí pokoj v nepokoj, obrátí nadji v zoufalství, a zbudí tenice a zápasy, jichžto smru, objemu ani konce pedvídati nelze. « Palacký naznauje tu také,

^

Nmc

konen

173

kde národ eský mže hledati oporu: »Den provolání dualismu stane se spolu také dnem narození panslavismu ve form jeho nemén žádoucí .« »My Slované,« zavírá své yývoáy, »budeme tomu hledti s upímnou bolestí vstíc, ale bez bázn: Byli jsme ped .

.

Rakouskem, budeme po nm! -— Po pádu Schmerlingov <1865> nastoupil jako pedseda ministerstva hrab Beícredi, Spatován v tom návrat od únorovky k íjnovému diplomu, od centrai

lismu k federalismu. Za souhlasu Palackého vyjedpopedí stálo však vyrovnání nával s ním Rieger. s Uhry, jež po válce r. 1866 stalo se první otázkou v monarchii. Po vyrovnání s Uhry mlo dojíti k vyrovnání s Cechy, Palacký a Rieger ješt ped skonením války a zavením míru v Mikulov vyjednávali

V

vládou. Císa slíbil eskému snmu znovu dáti se jen menší ei: korunovati (Palacký na snmu o zemském archivu, o oprav Karlštejna a o Tšínském alumneu.) Beícredi, jenž byl odprcem dualismu dvojího nepítele cena pívržencem federalismu, pádem BeU tralisty a dualisty Madary. crediho zvítzil v Rakousku centralismus dualismus.

s

ml

ml

Nmce

:

A

i

eský snm ralistickou

s vtšinou státoprávní, eskou a federozpuštn a vláda Beustova dopomojila

Nmcm k umlé vtšin a provedla dualismus. Cechové odpovdli státoprávním protestem a opuštním snmu. Tento protest, v nmž dovozovala se kontinuita

eského

1843, ba do

174

státního práva r,

od minulosti až do roku

1867, byl jaksi

pedchdcem

státo^

FR.

PALACKy

DLE LITOGRAFIE E

R. 1861.

právní deídarace z r. 1868. Palacký podepsal oba protesty a demonstrativní poutí do Moskvy a Petrohradu <20. kvtna až 15. ervna 1867) na všesíovanskou

národopisnou výstavu ukázal, kde eskému národu hledati oporu. Bylo to práv v dob, kdy v Uhrách císa korunován za krále. Nmci byli pirozen poboueni a vykládali slovanskou pou jako

možno

:

veíezrádu.

Palacký, nkdejší vášnivý ochránce a budovatel ríŠe podunajské, po uskutenní duahsmu zanevel na Rakousko. »Já bohužel nyní,« formuloval své stanovisko r. 1872, »již i sám pouštím nadji o trvalém zachování íše Rakouské: ne proto, že by nebyla žádoucí aneb sama v sob nemožná, ale že a Madarm dáno založiti v ní jednostranný despotismus plemenný,« více Palacký vzdaloval se Rakouska, tím více blížil se Rusku, tím zásadnji stavl se na pdu státoprávní. projevu
Nmcm

.

.

A ím

V

nem,

A

i

Le

175

dob

súastníl politiky více pas^
v

této

sivn.

Na

nezvdl.

176

Palackým se jednání

již

Cech

^^

v letech sedmdesátých PALACKý sešlý pracoval na dokonení Djin,

již

také

vkem

pipravoval k vydání své drobné spisy <»Radhost«> a spisoval svoje pamti, jež pak uveejnil jako »Dosíov k Rad^

hostu«.

Cítil

již,

že

život

jeho

pomalu chýlí

se

ku konci a chtl tedy národu, který tolik miloval, vydati poet ze všeho svého jednání, ze svých snah a úmysl, z celého svého života. S tohoto stanoviska dlužno se dívati na projevy, jež uinil v letech sedm^ desátých. Otec národa mluví tu k pokolením prí^ tomným a budoucím, aby z bohaté zkušenosti životní dal mu potebných rad, životní filosofii. Palacký ne* chtl žádnou otázku, byt choulostivou, nechati nezodpovdnu, o niem neml míti národ pochybnosti, zda sám soudil tak i onak. Také nmecké spi^ sy drobné <»Gedenkblátter«> opatil doslovem. Doslov k Radhoštu vydán po nmeku pod názvem: Politická záv Palackého, Ale závtí politickou ná^ i

i

i

rodní jsou skoro všechny spisy z posledního decenia jeho života.

Palacký vyznává, že hned na poátku své politické innosti upadl v »omyl tžký a osudný«, že v zápalu pro svobodu a pirozená práva lidská doufal, že u^^ znána budou pirozená práva eského národa. zájmu národní spravedlnosti chtl spolutvoiti nové Rakousko, a nerozpakoval se svému krásnému snu o íši spravedlnosti obtovati historická práva a samostatnost eského státu, »Byla to ode mne veliká politická chyba, nejvtší, které jsem si vdom! Také neeká více spásu pro národ svj od i

V

177

Rakouska,- nepochopilo základní myšlenku své jsoucnosti, myšlenku, již mu stáíe pipomíná nápis na cí-

saském

Uva.de.

vídeském:

mentm: Základem

Justitia

regnorum funda-

království jest spravedlnost/ touto

pak rozumí Palacký pedevším píkaz evangelia: »Co nechceš, aby ti jiní inili, nei ty jim! « Ale stát, jenž absolutismus panovníka nahradil horším, plemenným absolutismem a Madar, nemá za základ spravedlnost. Palacký prohlašuje nad novodobým Rakouskem soud sv. Augustina: remota justitia, quid šunt regua, nisi magna latrocinia. Království, v nichž odstranna spravedlnost, ím jsou jiným, nežli peleší

Némc

lotrovskou? konci svého života vidí, že boj, jemuž sám se oá mladosti vnoval, boj, který jako ervená nit od tisíce let táhne se eskými djinami, boj »opušténého pedvoje Slovanstva^, kmene eského o jeho národní samobytnost dosud není dobojován. Ba Palacký vidí, že zápas tento v dob, kdy ^zásada národnosti stala rozhodujícím initelem v záležitostech státních« ne^ dospl ani svého vrchole. Palacký vytýká útonost jež byla vždy prý vlastností toho národa, a nyní vzrosda v náruživost panovanosti: Nebo »zvlášt za posledních let pocit práva u národa toho, « praví, » vbec již hrub zaniká v pocitu pouhé moci«. Palacký doufá vŠak, že »ve^ liký národ nmecký dosti chová ješt rozvážných a spravedlivých, aby mohl uiniti pítrž vražedným zámyslm, dokud ješt as,« Sám však nepeje si boje vyhlazovacího, nýbrž píŠe, že povinností

Na

s

Nmc,

muž

17S

naší jest, abychom »aÍ23po míru rovnali cesty na nejspolehlivjzáklade spravedlnosti a lidskosti «. ším prostedkem k tomu zdá se mu, abychom humanitní zásady kesanství peložili všude »z hlavy a úst trochu více do srdce«, aby sesíleno bylo v lidech a národech vdomí bratrství všech na zemi. Kdyby však boj byl nevyhnutelným, chce boj estný,ne proto, abychom šetili nepátel, ale z úcty k samým sob, abychom se nestali nepátelm v násilnosti rov^ nými: ^Násilím nedodlali bychom se nieho dobrého. Jest nás pt milion,« píše, »obklíených nepátely témc odevšad,- kdyby nás bylo 50 milion a to svorných, nesml bych ovšem tak mluviti. Palacký ukazuje svému národu, že jako ped tisíci lety i nyní hlavním obsahem eských djin jest»ustaviné a stýkání a potýkání se Slovanství s Nmectvím«. neradí národu, aby se uzavíral kulturním proudm ciziny,- lépe jest vlivy tyto ^zažívati a pemáhati«. Vítzství neslibuje si oá hmotné síly národa. »Národ náš jest jak na poet tak na rozsáhlost sídel svých nevalný,« a zápasiti musí se sousedem v každém smru mocnjším, »Jen tehdáž ubezpeíme trvale budoucnost svou, když duchem vítziti bu^ d e m e v odvkém zápasu prozetelností nám uloženém. Ctnostmi ducha, intelligencí a mravní stateností teba

A

—

vné Le

i

kdo národnímu bytu našemu na odpor velká a ušlechtilá myšlenka ta vrací se se staví, « v posledních projevech Palackého opt a opt; »Kdy-

pemáhati

ty,

A

jsme vítzili, dalo seto pokaždé více pevahou ducha, nežli mocí fysickou, a kdykoli koli

179

jsme podléhali, vinen býval vzáy nedostatek duchovní innosti, mravní statenosti a odvahy, « Ani » válené zázraky « Husit nejsou dlePalackého ovocem zbsilého zuení, nýbrž »jaré nadŠenosti ducha pro idey«, tyto mly píinu a podklad »ve mravní zachovalosti a vyšší osvt národa našeho. Jen osvta a veáy do* vedou nás opt na stupe takový, jejž jsme druhdy mezi národy evropskými zaujímali. pevn, že národ eský v zápasu tomto i

—

A ví dobe

Snad pijdou znovu

obstojí.*

zlé krise, aíe kata-

»0

národ svj já nebojím se píliš. Tebas hy mu souzeno bylo podniknouti opt zkoušku ohnm i železem, chová on v sob již jádra živého a zdravého dosti, aby nezahynul v ní, aíe vzkí* strofa se

sií

již

nedostaví:

se k životu

ilému opt, budiž to v okohiostech

ja-

kýchkoli, « »Proto já s uspokojením hledím v ústrety budoucnosti, Poslední mé další, tím utšenjší

ím

slovo milí

jest

.

.

.

srdené a vroucí pání, aby národovci moji na Morav, v jakémkoli postavení se

v Cechách

i

octnou, nikdy nepestali býti vrni sob, pravd a spravedlnosti!« Palacký vidl v národu eském pedvoj v odvkém zápasu Slovanstva s Germánstvím, a když zklamán byl v Rakousku, jako státu národn spravedlivém, hledal posilu pro další boj v uvdomní slovanské vzá^ jemnosti. Palacký vždy byl upímným Slovanem, le * Neotesitelná víra

vždy

napsaí, ale

hynouti*.

180

v budoucnost života eského národa nebyla Ješt r. 1848 v pedmluv k Djinám pak pece jen škrtl vtu, »kdyby souzeno bylo mu za-

vlastností Palackého,

pomry ped

r.

1848

jej

vedíy k tomu, aby snad

zd^

razováním Slovanství neupadl eský národ v pode* zení neloyáínosti a tak poátky národního rozvoje nebyly zmaeny. Proto v této dob zvlášt oste vy* stupuje proti snahám pansíavistickým, jmenovit po* kud by v nich byíy ulíryty^neb mohly být tušeny sna* hy o politické pipojení Cech k íši ruské. Palacký nikdy netoužil po ruském panství nad Cechy, ani po jazykovém a náboženském sjednocení s národem ru* ským. letech Šedesátých jeho slovanské vdomí híásí se patrnji/ starý Palacký ml rád Rusko a ruský národ. Ba zdálo se mu, že v ruských rozkoínících ozýYk se týž duch, jako v eských sektách ze stoí. XV. až XVIII. pes to Yzáy odmítal snahy ;po utvoení jednoho jazyka všesíovanského, jako »sny'-a nic ví* ce«. Cechové nehájili po tisíciletí svj jazyk národ* nost, aby se jí odekli za dobré slovo. kdyby upad* li v podrobenost a poddanství budto ruské nebo pruské, nikdy by jim nevyšlo z pamti, že »dle práva mají odjakživa poddáni býti jen sami sob, t. j, své vlastní vlád, svému vlastnímu panovníku^. také pání nkterých Rus, aby Cechové pijali pra* voslaví aneb srovnali se s Rusy aspo v písm| neschva* luje. Pochybuje, že by církev ruská byla pro Cechy tuze vnadná a pravopis eský pokládá za dokonalejší než ruský. »Pání takové zstane vzáy jen pium deside* rium«, nic více než pouhým páním. ^ Zcela rozhodn odmítá však hlasy Rus, aby se Ce* chove poruštili: » Kdybychom nkdy musili pestat býti

V

Le

i

A

A

181

Cechy: pak nám bude moci býti dosti Jíiostejno, sta^ nemetli se Nmci, Vlachy, Maary nebo Rusy.«

Pomr

mezi Cechy a Rusy nemá býti jiný »nežíi poplatonické lásky «, Cechové mají se státi » nejvrnjšími, ne poddanými, ale spojenci ... v neodvratném boji svtovém mezi Germánstvcm a S\o~ vanstvem«. Ale také Rusové mají se nauiti^ platoni= ckymilovati své slovanské bratry na západ. Cechové zstanou v Rakousku, jehož »federativní idea pedpokládá vzáy pokojné pátelství s Ruskem«. Ve všech

mr

Rusm

má se pak rozmáhati pravý »síovanskýduch«, nikoli dobyvaná touha po panství, ale pravá láska k svobod. Svoboda znamená Palackému návrat k slovanskému pravku, totiž k takovým slovanským ádm, jak je slovanských kmenech

Palacký historik pochyben konstruoval a politik pri^ jaí za kategorický imperativ. --Ale Palackému svoboda hez mravního podkladu, bez práva a spravedlnosti,

jest jen

pud dravce. Také svoboda má

sloužiti

jeví pokroku humanity. »Pravá svobodomyslnost se jen upímnou touhou a snahou po zrušení každého útisku i každé poroby mezi lidmi. « podobn nestauje Palackému pravda vdecká, pravda logická a .

.

.

A

národ eském šíila »pravda mravní«. Palacký již jako jinoch pošv* til život svj Pravd, Dobru a Kráse. A jeho heslem bylo: »Svj k svému a Yzáy dle pravdy !« Le jeho metafysická, ale žádá, aby se v

mravní písnost nebyla rigorositou mravokárce:»MraV'^ ní písnost, « napsal r, 1829 bratrovi, » kterou nám pikazuje idea humanity, smíme jen na sebe vztahovati a

182

"i-.ti^'"^^

ir-

OH

.

I

> O ,i

•i

•i

U

os

^ >

S >N

H Q

lidi musíme a priori pokládati za mrav* a míti na tuto slabost oníed.« Palacký byl tolerantní/ snášelivost žádá nejen v politice a v národnosti, ale pedevším v náboženství a ve víe.

obraceti. Jiné

n slabší

Vystoupením strany mladoeské

stali

se staroeši, a

zvlášt vdcové Palacký a Rieger, pedmtem astých i hrubých útok, jež zhoovaíy poslední leta starcova. Vyítáno jim reakcionáství, spííáno, jak Palacký píše, feudál, kíerikáív, ba i jesuit. Palacký se hájil: »Jsem svobodomyslnjší nežli kterýkoli míadoech.« Ale zavrhoval brojení proti šlecht a proti stavu knž^ skému, kteréžto bez rozdílu a ohledu na pravé smýšlení zahrnováno bývá názvem klerikálv. Palacký vyznal v lánku »0 náboženství a víe« <1873>, že jeho srdce náleží vyznání eskobratrskému, víe jeho ááú a pradd vyznání, které bylo vý* kvtem duchovního úsilí Cech o vlastní, národní náboženství. Jeho duch však nenáležel konfessi žádné. Palacký cení eskobratrské vyznání mezi kesanskými církvemi nejvýše. Ovšem míní tím jednotu bratrskou 15. a 16. vku a sympatisuje s ní pro* to, že prý » odvodila vrné své vzáy od pílišného hloubání a hašteení se o láncích víry« a »vnovala péi svou více praxi kesanské než vrouce, a v pí* vrouky držela zásadu zdokonalitelnosti na zá* klád kesanském«. Bylo to však spíše pesvdení Palackého, jež promítal áo minulosti, nežli skutené Jednoty. Palacký svým racionalismem byl hodn vzáá^ len všem církvím a »nehorlil pro nižádnou* z nich. i

in

183

Die jeho mínní náboženství jest tc pravé, které k Bohu vede,- cesty

mohou

býti rozliné.

.

.«

Palacký již od mládí mí nechu a odpor ke sporm dogmatickým,- snažil se také mysl národu odvoditi od nich. Ale stejn rozhodn vystupoval proti indiferen* tismu a neve. Je-Ii vláda knžská sama o sob zlo napsal r. 1874, bojím se, že úplná beznábožnost stane se zlem ješt o mnoho horším. » Každý sprost vící katolík, který jinovrcv nezatracuje, mnohem jest mi milejším, nežli vysoce uený bezvrec.« Tak jako Palackého vdomí národní a slovanské, jako jeho svobodomyslnost, bylo i jeho pesvdení nábo* ženské prozáeno »jiskrou božství«, vštípenou do srdcí lidských, neslo se k ušlechtilosti a k humanit. Proto také pochopíme jeho odpor ke vŠem materia^ listickým filosofiím, jeho odpor k židc^vství, vyvo^^ laný zvlášt vídeskou žurnalistikou. »Zidm«, píŠe, »staí všude a ve všem jen legálnost,- co nad ni vyniká ve svt mravním, smýšlení spanilé a po rytíku estné, toho neznají/ jim staí všude jen popudy dravc ušlech* .

.

tilých.«

Palacký pozoroval, že tak eená otázka dlnická je problém, jenž stává se ím dále vážnjším. I chtl podati o národu své mínní. Palacký nejednou o sob prohlásil, že je demokrat. pes to moder<» ního demokratismu byl odprcem pímo zásadním. »Demokracie«, napsal r. 1864, »jak my jí rozumíme, jest úplná rovnost všech ped zákonem. « Proto byl také zásadním odprcem všeobecného práva hlasovacího, prav, že nepatí k právm pirozeným a vŠe*

nm

Le

184

íidským.

Každý nemže

dávati

hías

pravém

o

zízení sociálním a státním. Hlasovací právo je právo politické, k nmuž povoláni jsou jen obzvlášt zpsobilí. Všeobecné hlasovací právo zdá se mu stejn protimysíným, jako hlasovací právo žen nebo dtí. Palacký uznává, že bojem kapitálu s pracovními silami, fabrikant s dlníky vznikají asto podobné po** mry, jaké byly kdysi mezi vrchnostmi a poddanými. Zavrhuje však naprosto zásady internacionáíy, poá* tenéhokomunismu asociaíismu. Palacký staví se proti, nim a chválí sociah'sm prvovkého kesanství a n«»

^

A

již se otázka, dlnická reŠí kdy eských bratí. tak i onak, peje si, aby vždy se to stalo jen cestou

zákonodárnou. Palacký od r. 1862, kdy sídíií

ze

jeho Rieger koupil

Maíe,

stídav v zim v Praze a v lét na Maíi, Rí*

kával, že naši eŠtí patronové Jan a

Václav odmují

mu

pobyt na venku. Palacký v posledních letech svého života byl velice vážný a od smrti své paní
hlav paruku, a k tomu cylindr. jak

Na krku

bývalo v

kulatý tvrdý klobouk, nikdy míval široký erný šátek hedvábný,

mód,

aby malou vadu tPi chzi ml rád ruce v zadu

a také snad,

lesnou
jej

asto

vídati, jak

prochází

185

volným, vážným krokem, obyejn v prvodu své dcery Marie, po pšinkách parku maleského. ByUíi sám, nejvíce odpoíval na kruhovém sedátku pod lipou ped zámkem. Tomu místu dával pednost: byío tam také proto, že bylo odtamtud sluneno a bezvtí. vidti do poíí. Na veer picházel áo spoleenského pokoje, nazvaného ^ervený saíon«, aby v Široké íc* nosce si odpoal, pobavil se a pohovoil. Rád vídal hosty kolem sebe,- zvlášt okolní pány fa^ ráe. Pro každého vždy ml pívtivé slovo. Nkdy však bývaí nápadn zamlklý,- když se ho dcera Marie tázala po píin, íkával: »J^emohí jsem pracovati tak, jak bych si byl pál.« »Život bez práce,« napsal již r. 1856, když churaví na oi, »není životem, jen vegetováním, duchovní smrt.« Zvlášt pi vzpomín* kách na nebožku Terezi, ve výroní den své svatby, v den jejího úmrtí, upadal ve vážnou zasmušilost. Palacký rád vzpomínal své choti. Stailo, aby dít mlo se

A

jméno, a již získávalo si jeho píze. Palacký ml dv dti, syna Jana a dceru Marii. Syn s otcem si však jen málo rozumli. Za to tím více pi* lnul k dcei a k zeti Riegrovi. Palacký ani v posledních letech nevzdal se innosti národní. Nejkrásnjší památkou na ní jest založení »Svatobora« r. 1861. Palacký sám na sob a na svých pátelích <Safaíkovi, Celakovském) zakusil dosti, že »osud eských spisovatel obzvláštní jest na svt a nijak závidníhodný«. Svatobor ml tedy nahraditi literatue naší potebného mecenáše, aby odvdil se za kísitelskou a uitelskou práci spisovatelstva. Vedle

její

186

^^

"Z

a^ > O

_

Ss^'"^ -^>:'

^ >^ <S w S -^ tí,

US

> o

^^ 'ppl

D

H W Q 1-1

„

\.Ja^-

-iC-

oslavy zasloužilých mrtvých meí peovati o podporu nadjné innosti živých a o všemožné ulevení strastí tch, které stíhá nouze nebo nemoc. » Geniové rodí a naskytují se ovšem jako drahokamy, « pravil pi valné hromad Svatobora, i> ale jako tyto nabývají lesku svého teprve umlým broušením, « Svatobor, na rozdíl od Matice, ml pedevším úel národn humanitní. asem mohly se oba ústavy pipojiti k jinému vyššímu, k Akademii. Palacký byl pvodcem spolku, sepsal jeho první stanovy dle hesla: »Osvduj, pomáhej, pa^ matuj !« Padesát let trvání Svatobora pi letošním ukázalo jubileu pak rozvoj a zásluhy myšlenky Pa*

—

lackého.

Staiký Palacký

navštívil

r.

1873 ješt naposled své

rodišt, Hodslavice, kde nebyl

tém dvacet

let.

»Ne^

mohl bych klidn umíti,* pravil, > kdybych ješt na^^ posled nespatil své kolébky. Návštva Palackého na Morav byla cestou trim* šastného genia eského náfální. Všude vítali v píroda, svého politického vdce, »otce národa«. buzných svých našel v Hodslavicích jedin sestru Rozinu. Ta provázela jej pak i do Rožnova a k bratím do Zubí. Palacký vzpomínal ... Palacký zvlášt odr. 1848 byl zdraví vetchého. asto trpl chorobou oní a po šastn pestálé chorob plicní trpíval zlým kašlem. Vzáy úzkostliv sledoval zmny teplomru a tlakomru, nebo zmny poasí mly vliv i na jeho zdraví. Palacký stárnul. dubnu <1876> súastnil se ješt hostiny na Zofín na poest dokonení Djin. Pijelo mnoho úastník

nm

Z

V

187

z Cech i z Moravy, rada hostí slovanských. Tu prosrdená a vážná mluvil Palacký veejn naposledy. slova jeho jsou jaksi poslední vtou jeho národní zá* vti: »Národ náš je v nebezpeí velikém, všude obklopen nepáteli/ já však nezoufám a doufám, že národ do*

A

vede odolati všem, bude^li totiž chtíti .. Minu* Ted potebí, abychom lost má za sebou skvlou se vzdlávali a dle vzdlaného rozumu jednali. To jest jediná záv, kterou bych národu svému, takka umí*^ ráje, odkázal: aby všichni synové pracovali ve pro* spch vlasti rozšíením veáy a osvty! Brzy na to musil ulehnouti a po nedlouhé nemoci
.

.

.

i

vkolí.

VzpomínaUli v poslední hodince na život svj, snad umíralo se mu leheji. Nebo vidl, že dáno mu žíti tisíce let a blažiti všecko své vkolí .

188

.

.

^^

OBSAH. PALACKý,

jeho

význam,

str.

1—2.

PALACKÉHO RODIŠT, RODINA, MLÁDÍ A Vy CHOVÁNÍ,

str.

3-11.

Hodslavice, dv víry, dv národnosti, 3 rodinné tradice, 4 / otec Palackého Jií, 4 6,- matka Anna, 6/ mladý František, 7/ v Kunvald, 8—9,- v Trenín 9 10,- v Prešpurku 10—11. ,•

—

—

MLADý PALACKý. Léta v Prešpurku 1818-23,

str.

12-39;

ml

Prešpurk, 12,- vstup ze školy do života, 13,se státi knzem, 13/ vliv Kanta, krise náboženská, 14 15,- obrácení na víru ná17,- pátelé, Benedikti, Šafaík, 17 18,- nadšení vlarodní, 15 stenecké, 19/ skepse obou Slovák, zvlášt Benediktiho, její píiny, 19 20/ romantické výlevy, 21/ rozhovor o djepisu, 21 až 22 / nmecké vlivy 22 23/ Poátky eského básnictví, 23 až 26/ básn a dramata, 26-27/ paní Nina Zerdahely, láska, 27 až 31/ pí Geczy, 32/ rozhodl se pro vdu, 32/ studie esthetické, 32 33/ obrat k djinám a veliké plány, 34 35/ Kosciusko 36/ chce do Prahy, 36—37/ ve Vídni, 37/ nadje na psobení v Praze a odchod z Uher, 38—39,

—

—

—

—

—

—

—

PALACKý V PRAZE

1823—27,

str.

40-63.

—

Píjezd do Prahy, 40/ Jungmann a Dobrovský, 41 42/ cyiení u Dobrovského, 43 - 44 / hrabata František a Kašpar ze Šternberka, 44 — 46/ Museum, 46 47/ genealogie šternberská a jiné práce rodopisné, 48 49/ prvé studie v archivech, 49 50/ vznik a založení Musejníka, 51 53/ staré letopisy, 54 55/ Wúrdigung, 55 57 / navržen historiografem království, 57 58/ ve spolenosti, »elegantní« Palacký, 58—60/ Terezie Mchurová, satek, 60—62/ rychlý vývoj Palackého, 62—63.

—

—

—

—

— —

—

PALACKý, ORGANISÁTOR PRÁCE NÁRODNÍ. až 1848),

str,

<1827

64—94.

—

litery a slova, 64 65/ stanovisko Palackého, 65—66/ nesnáze redaktora, 67 / Slovensko, 68 / oprava pravopisu, 68 / smr Musejníka za redakce Palackého, 69 71 /^»co chceme ?«, 71 72/ encyklopedie, 72 75/ vznik Matice eské, 74 77/ reorganisace Musea Palackým, 78—81 / Francisceum, 78 79/

Spory o

—

—

—

—

189

innost v Královské eské Spolenosti Nauk, 81—82/ snahy o získání šlechty národu, 82—86; hrab Chotck a hrab Kolovrat, 82—83,- kníže Rudolf Kínský, 84,- hr, Jos. Matyáš Thun, 85/ hr. Lev Thun, 85—86/ eské školy, 87/ o eský, jazyk v úadech, 87/ Palacký píše po nmeku, 88,- povolání Safaíka do Prahy, 88—90/ Národní divadlo, 91/ Palacký v život rodinném, 92, paní Palacká, 92—94/ Palacký v I. 1830 48, 94.

—

ROK

1848.

PALACKÉHO INNOST

95—129. Vývoj Palackého jako

politika,

POLITICKÁ,

95— 97/ nadje

—

v šlechtu 97

str.

— 99/

smýšlení a politika šlechty ped r. 1848, 99 loo/ Palacký pedeských, loo/ pamtní náší šlecht o zmnách kompetence

snm

o eské ústav, 100—102/ liberální a protifeudální názory Palackého, 101 102/ neuznává potebnost historického práva, snahy liberální a konstituní ped 1848, 104/ svoboda národ103/ nosti, 105/ konstituní poátky v Praze, 105/ Palacký se neúastspis

nil,

—

106/

osvdení eských

—

a

nmeckých

spisovatel, 107/ psaní

do Frankfurtu, 107 111/ idea státu Rakouského, 109— iio/ slovanský sjezd, 111 114/ ústavodárný snm eský, 114/ jednota zemí koruny eské, 114 15/ první centralistická ústava, 115 116/ Palacký ml býti ministrem vyuování a pro odmítl, 116 117/

—

— —

—

—

ve Vídni, 117 18/ hr. Lev Thun v Cechách a jeho polipražské boue svatodušní a jich význam, 119 121/ Palacký a Cechové ve Vídni a v Kromíži, 121 23/ Palackému podruhé nabízeno ministerstvo, 122; Palackého návrh ústavy Rakouska, 123—126/ proti státoprávní politice, 125 — 26/ pechod k absolutismu, 127/ Palacký vzdal se politické innosti, 127 28/ nepíze vlády, vypuzení z Musea, 128 29/ Palacký a Havlí-

boue

tika, 118/

—

—

—

—

ek,

129.

DJEPISNÁ INNOST PALACKÉHO. 1830-76, str. 130 až 163,

až

Djiny, význam, 130/práce pípravné, 131— 144/ diplomatá, 131 34/ staro134/ bádání v archivech, 132 -33/ ve Vatikáne, 133

—

eský

kalendá, 135/ studie diplomatické a palaeografické, 135 až 37/ formuláe, 137/ pehled nejv. ouedník, 137/ Rukopisy, 136 138/ studie rodopisné, 138/ topografické, 139- 41/ Popis království eské, 142/ publikace, 142 až eského, 141 42, glossarium 145/ Archiv eský, 143/ pravidla transkripce, 144/ Documenta J.

—

—

190

ei

—

a obojí Beitrage, 144— 45/ monografie, 145 146/ Pedchdcové husitství, 146/ prameny hnutí náboženslíého, 146—7/ studie z djin kulturních, právních a sociálních, 147 150/ Zur Geschichte der Unterthánigiíeit, 147 8/ Pomcka ku poznání radv zemských, 149/ srovnávací methoda, slovanské právo, 149/ desky zemské, 150/ Prameny djin eských, 150/ Snmy eské a zemský archiv, 151/ Djiny národu eského, 151 163/ zpracování eské a nmecké, 151/ postup díla, 152 153/ pokraovatel, Gindely, 153/ historická methoda Palackého, 154 5/ filosofie djin, 155/ vliv hegelismu, 156/ Herderova slovanská idyla, 157 až 159/ spor esko-nmecký základní myšlenkou Djin, 158, 160/ husitství, 160—62/ význam Djin, 162 63.

Hus

—

—

—

—

—

—

POLITICKÁ

INNOST PALACKÉHO PO R.

1860,

str.

164—176. Návrat k ústav po

r. 1859, 164/ Riegrova petice a její program, 164/ íjnový diplom, 164 66; stanovisko Palackého, 165—67/ Rieger a Clam-Martinic, 167/ Palacký lenem panské snmovny, 167/ na snmu/ poátky a píiny trpného odporu, 168/ Palacký proti Vídni, 168/ sblížení Palackého se šlechtou a státoprávní politikou, 169/ mladoeši a staroeŠi, 169— 70/ polská otázka, 169—70/ o šlecht, 170/ Idea státu rakouského, 171 73/ otesená

víra Palackého

v budoucnost Rakouska,

173

pou

— — 74; hr.

do Moskvy a Petrohradu, 175; 174; Beust, 175; politiku státoprávní, 175; Hohenwart, 175 6,

PALACKÉHO

ZÁV NÁRODNÍ

Beicredi,

Palacký pro

—

I

POLITICKÁ,

strana

177—188. s doslovem, 177; politická chyba, 177; Rakousko, 178; idea národnostní, zápas esko-nmecký, 178/ vítziti duchem, ne násilím, 179 — 80; budoucnost národa, 180;

Radhost, Gedenkblátter, obojí

—

slovanské vdomí Palackého, pomr k Rusku, 181 82; svoboda, náboženství a víe 183 pravda, humanita, 182 84; o ži83; Palackého, léta dech,i84; otá2ka dlnická, 184 poslední 185; 5; v Mali, zpsob života, 185 86; Syatobor, 186 87; poslední cesta na Moravu, 187; hostina na Zofín na oslavu Djin, 187 až 188; smrt, 188.

—

O

—

—

—

—

191

SEZNAM VYOBRAZENÍ A PÍLOH. PALACKy.

Pvodní

Maxe

Svabínslíého.

1.

FR.

2.

RODNý DOMEK PALACKÉHO V HODSLAVICÍCH.

litografie

Dle kresby Rudolfa Weyricha. Za str. 4. Maj, »Manes« v Praze. Obraz je 3. PREŠPURK. Dle kresby J. Alta z litografie Kunike. z díla »Donau-Ansichten«, jeŽ dokoneno bylo 1826/ v knížecí Lobkovické kniíiovn v Roudnici, Za str, 12, BÁSNICTVÍ, obzvlášt pro4.

POÁTKOVÉ ESKÉHO

v

szoáyie. Faksimile titulního listu, dle výtisku království eského. Za str. 22, 5.

PALACKý

dle olejomalby Fr. Kadlíka z

Jeho Excellence 6.

LIST

p.

ministra

A.

Bráfa.

Za

bibliothece

r.

1821,

Za

v majetku

str, 30.

PALACKÉHO JANU KOLLÁROVI

Faksimile dle originálu v Museu,

Musea

z

roku 1820.

str. 38.

HRADANy, Z

leptu C. A, Richtra dle kresby Morstad7. tovy, R. 1829 vydalo knihkupectví A. Borroschovo první svazek Palacký napsal díla »Malerische Darstellung von Prag«, o pochvalný referát do Monatschrift des bohm. Museums, 1829, str, 441, Zde reprodukovaný 3, list popisuje následovn: »Hradany od severovýchodu, kde se objevují ve svém celém starobylém, nanejvýš romantickém tvaru, s Jelením píkopem a ástí tak eeného observatoria Tycho de Brahe v popedí,* Originál ve sbírce rytin v knížecí Lobkovické bibliothece v Roudnici. Za

nmž

str-

8.

40.

JOSEF JLINGMANN, Z ocelorytiny Dóblerovy,-

ka

kreslil

Heliích.

Reprodukce

Za str. 42. 9. JOSEF DOBRO VSKý. v Žem, museu

KAŠPAR

král.

2

i.

dílu

dle

Mach-

Jungmannova Slovníku,

Dle souasné mdirytiny. Originál

eského, Za

str,

44,

HRAB ŠTERNBERK.

Dle souasné litografie. Zem, Museu král. eského, Za str. 46, 11. FRANTIŠEK HR. ŠTERNBERK- MANDERSCHEID. Z litografie F. A. Frenzla dle kresby C. Vogla, Originál v Zem. museu král. eského. Za str, 48, 10.

Originál v

193

ŠTERNBERSKÝ PALÁC

12. leptu F. Simona. 13.

Za str.

na Malé Stran v Praze. Dle

50.

TEREZIE MCHUROVÁ,

nevsta Palackého.

niatury Schacdlaz r. ISz?. Originál p, ministra A. Bráfa. Za str. 60. 14.

PALACKý. Z

Originál v 15.

KriehubrovydleHelIicha z

litografie

Zem. Museu

král.

Dle mi-

v majetku Jeho Excellence

eského, Za

str.

r.

1843.

78.

HRAB LEV THUN. Z leptu W.WoeruIe dle malby Em. Lept v knížecí Lobkovické knihovn v

Petera z roku 1847. Roudnici. Za str. 84. 16. P.

J.

ŠAFAÍK.

v Zem. Museu

král.

LOBKOVICE,

Dle

Šírá

litografie

eského. Za

str.

z

r.

1843. Originál

88.

Z

rytiny A. Pucherny Palackého. 1796, Originál ve sbírce rytin v knížecí Lobkovické bibliotéce v Roudnici. Za str. 92, 17.

dle kresby F.

letní sídlo

K.Wolfa

z

r,

PALACKÁ

s dítkami Janem a Marií, Dle malby 18. TEREZIE Ant. Machka, Originál v majetku Jeho Excellen ce p. ministra

Za

A.

Bráfa.

19.

KAREL HAVLÍEK.^DIe

str.

94. litografie

20.

nu z 21.

Norda

z

r.

1850. Ori-

122. V Zem. Museu král. eského. Za LIST PALACKÉHO KARLU HAVLÍKOVI

ginál

str,

r.

doBrixe-

Za str. 128, perokresby Maxe Švabinského. Za str,

1852. Dle originálu v Museu,

PALACKý. Dle SAINT JEAN U NIZZy,

130,

kde Palacký tráyíval s churavou svou paní asto zimu. Dle kresby tužkou paní ervinkovéRiegrové. Palacký v rohu vlevo. Originál v majetku Jeho Excel22.

lence pana ministra Bráfa. 23.

str.

134.

J

richa,

24.

Za

WÁCSL A W WL ADI WO TOMEK, Dle kresby R. WeyMaj, »Manesa« v Praze,

Za

str.

140.

PALACKý. Dle litografie A. Dauthagea

v Náprstkov Museu v Praze.

Za

str.

z

r.

1855. Originál

152.j

PEDMLUVy k prvému vydání Palackého* DJIN NÁRODU ESKÉHO« z 1848. Dle originálu v Museu. 25. Faksimile

r,

Za

str.

194

154,

TEREZIE PALACKÁ

z posledních 1860), Die souasného daguerotypu, cellence pana ministra Bráfa, Za str. 164. 26.

mela

27.

Za

str.

Ex-

Palackého. Dle

166.

DCERA PALACKÉHO MARIE

<1853>. Dle fotografie,Bráfa. Za str, 168. 29.

svého života {ze-

FRANTIŠEK LADISLAV RIEGER, ze

kresby Jos. Mánesa. 28.

íet

V majetku Jeho

PALACKý dle

musea

král.

jako nevsta Riegrova v majetku Jeho Excellence pana ministra

r.l8ol. Originál v majetku 174.

litografie z

eského. Za

str,

Zem.

MALEC,

zámek. Dle kresby tužkou Její Excellence paní L, 1888, Originál v majetku Jeho Excellence pana ministra Bráfa, Za str, 182. 30.

Bráfové z 31.

r,

MALEC,

»ervený

paní L, Bráfové, nistra Bráfa.

32.

Za

MALEC,

Die kresby tukou Její Excellence Originál v majetku Jeho Excellence pana mistr, 186.

partie z parku,

paní L, Bráfové. nistra Bráfa.

salon*. Die akvarelu Její Excellence Originál v majetku Jeho Excellence pana mistr, 184,

Za

195

LSo

to

Chaloupecky, Václav Fr. Palacký

Í^B

2U •

8

P3C5

UNIVERSITY OP PLEASE

CARDS OR

TORONTO UBRARV

DO NOT REMOVE

SLIPS

FROM

THIS

POCKET

N O

^^:^;^^^^'*^'

o>