Zkušenosti ARTETERAPIE JAKO SOUČÁST UCELENÉ REHABILITACE DĚTÍ S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM Barbora Jankovská - Jiří Jankovský
Ucelenou (komprehensivní) rehabilitací rozumíme současné pojetí léčby osob s tělesným postižením. Jedná se o interdisciplinární terapeutické přístupy, zahrnující nejen péči zdravotnickou, ale také sociálně právní a pedagogickopsychologickou. Lze ji tedy rozdělit na čtyři složky, a to na rehabilitaci léčebnou, pracovní, sociální a pedagogickou. Arteterapie, jež bývá vymezována j ako léčba pomocí výtvarných prostředků, může být přiřazena jak k rehabilitaci léčebné (jako součást psychoterapie), tak i pedagogické. Nachází se tedy na hranici mezi péčí zdravotnickou a výchovně-vzdělávací. Je to určováno zejména profesionálním zaměřením instituce, v níž je arteterapie realizována (např. zdravotnické zaměření na psychiatrickém oddělení), ale také kvalifikací a erudicí arteterapeuta, resp. dalších odborníků, kteří s ním spolupracují. Je zřejmé, že arteterapie je velmi starý způsob léčby zejména psychických onemocnění. S trochou nadsázky bychom mohli říci, že je stará tak, jak lidstvo samo. Potřeba člověka výtvarně vyjadřovat své pocity mu byla vždy vlastní (nasvědčují
tomu ostatně i nejstarší archeologické nálezy). Umění jako součást vědomí (reflexe) člověka tvoří nejvyšší vrstvu (dimenzi) jeho osobnosti. Je tedy přirozené, že byl záhy poznán a posléze i využíván právě jeho terapeutický efekt. O arteterapii v dnešním slova smyslu však můžeme hovořit až ve 20. století. Je to vlastně důsledek postupného oddělování speciálních věd od filozofie, což se týká zejména devatenáctého století. Vedle jiných speciálních věd se začíná vymezovat a rozvíjet také psychologie. Vznikají nejrůznější psychologické směry (např. experimentální psychologie, psychoanalýza, analytická psychologie, gestalt psychologie, humanistická psychologie aj.). S tímto procesem jde ruku v ruce také rozvoj rozmanitých metod psychoterapie. Dochází ke zcela přirozenému propojování psychoterapeutických činností s nejrůznějšími výtvarnými technikami a tato činnost postupně dostává arteterapeutický charakter. Stává se tak specifickou terapeutickou metodou, jež nalezla své uplatnění v mnohých oblastech, včetně ucelené rehabilitace zdravotně postižených. |1243
Zdravotní postižení je však velmi široký pojem, proto jej zúžíme a budeme se zabývat především problematikou telesného postižení, resp. dětmi s poruchou nervového systému na základě primárni či sekundární příčiny mající za následek poruchu motoriky. Jedná se tedy především o děti s nejrůznějšími formami dětské mozkové obmy (DMO), včetně přidružených onemocnění (epilepsie, mentální retardace a smyslová postižení), případně o neuromuskulámí onemocnění, ale také o další postižení pohybového a nosného aparátu. Léčba takto postižených dětí spočívá především v léčebné rehabilitaci, kde se jeví jako dominantní individuální léčebná tělesná výchova (např. reflexní metodika podle prof. Vojty, případně podle manželů Bobathových), eventuálně skupinová léčebná tělesná výchova a samozřejmě též dětská ergoterapie. Zejména na dětskou ergoterapii mohou spontánně navázat různé výtvarné techniky v rámci arteterapie, jako je např. kresba, malba, ale také výtvarná práce s nejrůznějšími materiály, zejména s keramickou hlínou. Lze však dobře využít také dřevo, kámen, kov, připadně textil, plasty atp. Tyto činnosti napomáhají procvičování jemné motoriky, popřípadě grafomotoriky, vizuomotorické koordinace a vizuální percepce. V této souvislosti nelze ovšem opomenout zejména významný psychologický efekt arteterapie, jako je emoční ladění, estetické vnímání, sebereflexe, projekce atd. A tak má výtvarná činnost v rámci arteterapie vedle prospěchu rehabilitačního |244
ještě význam psychologický, diagnostický, ale především umožňuje dítěti prožitek vlastního úspěchu. To je velmi cenné zejména při vytváření jeho osobnosti. V těchto souvislostech však již hovoříme spíše o tzv. artefiletice (viz Slavík 1997). Při artefiletice totiž nejde tolik o léčbu (terapii), ale spíše o výtvarný zážitek. Jedná se tedy o expresivní výchovu. Dítěti s postižením je tak dána příležitost k odhalování jeho vlastních psychických možností. Je mu poskytnut prostor k seberealizaci, k nalezení jeho sociální role mezi vrstevníky a ostatními dětmi. To mu umožní, aby se lépe orientovalo ve společnosti, což se přirozeně odrazí i na kvalitě jeho života. Arteterapie je důležitou součástí ucelené rehabilitace také v Dětském centru ARPIDA, a to od samého počátku jeho odborné činnosti, tedy od r. 1993 (viz Jankovský 1993/94, 1998, 2000). Autorka dlouhodobě spolupracovala s arteterapeutickým ateliérem při DC ARPIDA, v letech 1996 až 1999. V posledním roce své spolupráce na tomto úseku, resp. ve školním roce 1998/ /99, se v rámci výzkumu (experimentu) realizovaného při psaní diplomové práce zaměřila na výtvarný projev malého souboru čtyř dětí s tělesným, resp. kombinovaným postižením (děti s DMO), s kterými systematicky pracovala. Přirozeně, počtem sledovaných dětí se nejedná o reprezentativní soubor, ale z hlediska druhu a stupně postižení těchto dětí se jednalo o soubor velice zajímavý. Tvořily jej totiž dvě děti (chlapec a děvče) s kvadruparetickou formou DMO, jedno děvče s dyskinetickou formou
a jeden chlapec s diparetickou formou DMO. Sledovaný výzkum (experiment) je ovšem cenný také tím, že byl realizován poměrně dlouhodobě v rozmezí celkem 4 let, přičemž v posledním roce byl velmi intenzivní. Výtvarná činnost s takto motoricky postiženými dětmi byla samozřejmě velmi náročná a vyžadovala pečlivou přípravu a mnoho trpělivosti. V této souvislosti je zapotřebí ještě poznamenat, že poměrně častým přidruženým onemocněním u DMO bývá mentální retardace. Ve sledovaném souboru mělo jedno děvče rozumové dispozice v rámci pásma lehké mentální retardace, jeden chlapec měl rozumové dispozice v hraničním pásmu a zbývající chlapec a děvče měli mentální dispozice v rámci průměru. Ačkoliv není smyslem tohoto příspěvku zabývat se arteterapií jako takovou, ale pouze jejím přínosem jakožto možného prostředku ucelené rehabilitace, uvedeme ve stručnosti metody práce a podstatná zjištění. Při práci s touto skupinkou dětí byla důsledně využívána artefiletická metoda exprese-reflexe. Výtvarná díla dětí byla vždy analyzována a interperetována především z pozice učitele výtvarné výchovy, přičemž byla věnována pozornost obhájení významu tvořivé práce pro dítě s postižením nejen z hlediska výtvarného, ale zejména z hlediska sociálně psychologického a obecně rehabilitačního. Právě tato hlediska totiž významně korelují s přístupy obvyklými v rámci ucelené rehabilitace.
Dlouhodobá trpělivá a systematická práce jednoznačně prokázala nejen oprávněnost a potřebnost, ale do značné míry i nezastupitelnost výtvarné činnosti v rámci ucelené rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Zcela zřejmý byl terapeutický efekt v oblasti psychologické (prožitek úspěchu, uvolnění, identifikace atp.), ergoterapeutické (nácvik jemné motoriky, grafomotoriky a vizuomotorické koordinace), ale především efekt socializační, neboť výtvarná činnost, ale i aktivity s ní spojené významně přispěly k přirozené a nenásilné integraci těchto dětí, což je hlavní cíl všech prostředků ucelené rehabilitace. Výsledkem zmíněného experimentu bylo dále zjištění, že pokud chceme, aby děti s takto závažným postižením vytvořily hodnotná výtvarná díla, která jim přinesou uznání, obdiv a „společenskou prestiž", je nutno je při takové práci systematicky vést a stimulovat takřka na každém kroku. Za těchto předpokladů jsou pak tyto děti schopny vytvořit výtvarná díla, která jsou zajímavá nejen pro okolí, ale jsou milým překvapením i pro ně samotné a zejména dokážou vyvolat tolik potřebný prožitek úspěchu. Tento styl práce však vyžaduje, jak bylo již uvedeno, dlouhodobé a systematické vedení dětí a klade na ně poměrně značné nároky, které je zapotřebí eliminovat vhodnou motivací. Je to styl, který se mimořádně osvědčil v rámci pátečních arteterapeutických ateliérů, které významnou měrou přispívají k úspěchu ucelené rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením.
Arteterapeutický ateliér vede v DC ARPIDA zkušená výtvarnice se speciálně pedagogickou kvalifikací. Ateliér připraví jednou až dvakrát ročně výstavu dětských prací, a to většinou v prostorách centra, případně ve výstavních síních, halách bank atd. Na vernisáže výstav jsou vždy pozváni představitelé společenského a kulturního života města i regionu. Vzhledem k tomu, že se tyto akce staly populárními, účastní se jich vždy několik desítek hostů a celý průběh má slavnostní ráz. Sváteční atmosféru pravidelně umocní také kulturní vystoupení dětí centra (zpěv, hra na hudebni nástroje). O vysoké estetické úrovni dětských prací, většinou se jedná o malbu a keramiku, svědčí jejich čemá ocenění na domácích i zahraničních výtvarných soutěžích. Dětské centrum ARPIDA získalo např. od r. 1994, kdy začal pracovat arteterapeutický ateliér, celkem již 8 medailí Lidická růže, což je prestižní ocenění ze soutěže, které se každý rok zúčastní několik desítek zemí světa. Vernisáže jsou využívány také k předání diplomů z těchto soutěží dětem. Upřímný obdiv hostů nad výtvarnými díly dětí s postižením jim umožňuje naprosto ojedinělý a z psychologického hlediska velmi žádoucí prožitek vlastního úspěchu. Díky svému znevýhodnění jej totiž většinou nemohou, tak snadno jako zdravé děti, zažít v jiných oblastech. Arteterapie jako jeden z prostředků ucelené rehabilitace jim tak poskytuje velmi vhodný a potřebný prostor pro jejich vlastní seberealizaci a ke kompenzaci znevýhodnění. |246
V některých případech je výstava uspořádána jako prodejní, výjimečně proběhne aukce výtvarných děl, což znamená většinou nezanedbatelný finanční přínos pro činnost dětského centra, neboť se vlastně jedná o specifickou formu sponzorství. Mnohá výtvarná díla dětí zdobí také prostory centra, případně byla rozdána nejrůznějším sponzorům a příznivcům. Za těmito nemalými úspěchy však stojí především trpělivá a systematická práce vedoucí ateliéru. Arteterapeut, jako významný člen multidisciplinámího týmu zabezpečujícího ucelenou rehabilitaci, totiž nemůže být jen aktivním a zdatným výtvarníkem, ale musí být také vynikajícím pedagogem, který je schopen dítě dovést a motivovat k tomu, aby bylo schopno svým jedinečným a neopakovatelným způsobem vyjádřit pocity, které právě prožívá. V takovém případě je pak schopna být arteterapie (artefiletika) integrální součástí ucelené rehabilitace, vnést do života dítěte s postižením úspěch, a zlepšit tak i kvalitu jeho života.
Literatura: CAMPBELLOVÁ, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha : Portál, 1998. CASEOVÁ, C.; DALLEYOVÁ, T. Arteterapie s dětmi. Praha : Portál, 1995. JANKOVSKÁ, B. Výtvarný projev handicapovaných dětí v Dětském centru ARPIDA. Diplomová práce. České Budějovice : PF JU, 1999.
JANKOVSKÝ, J. Základní principy Dětského centra ARPIDA. Speciální pedagogika, 1993/1994, roč. 3-4, č. 2. JANKOVSKÝ, J. Dětské centrum ARPIDA. Sociální politika, 1998, roč. 24, č. 6. JANKOVSKÝ, J. Týmová práce v péči o děti s tělesným a kombinovaným
postižením. Speciální pedagogika, 2000, roč. 10, č. 3, s. 162. SLAVÍK, J. Od výrazu k dialogu ve výchově - Artefiletika. Praha : Komenium, 1997. SLAVÍK, J. Mezi arteterapií a výchovou Artefiletika. Psychologie dnes, 1998, roč. 4, č . 10, s. 14-16.
|247
