ZKRAT školní časopis SPŠSE a VOŠ strana 1

ZKRAT – školní časopis SPŠSE a VOŠ

5. 5. 2008

strana 1

oken, výškové práce…, ale promoci jsem šel hned učit.

po

Učil jste i někde jinde? V případě, že ano, kolik let? Již za studií jsem jeden rok učil několik hodin týdně fyziku na ZŠ na Praze 4, pak 3 roky na gymnáziu Na Vítězné Pláni a 2 roky na hornické průmyslovce v Příbrami.

Váš nejoblíbenější literární autor či dílo, hudební styl a film? Od mládí mne fascinuje Verne, přečetl jsem skoro všechno, co napsal. Mám rád historii, literaturu faktu a scifi. S filmy je to podobné, hudbu prakticky neposlouchám, a když, tak country.

Kolik let učíte na SPŠSE a VOŠ? 15 let, od roku 1992.

Jaké je datum Vašeho narození? 31. 8. 1964, dostávám tedy začátek školy k narozeninám. Jak byste se charakterizoval? Považuji se za vcelku normálního chlapa, co „všechno“ zná a umí a jinak je velice skromný a nenápadný :-). Čeho si na Vás cení Vaši kolegové? Nevím, jestli si na mne něčeho cení, zkuste se zeptat jich. Co jste studoval po ZŠ? A kde? Studoval jsem gymnázium v České Lípě, potom Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Z jakého důvodu jste zvolil učitelské povolání? Dost dobře nevím, v rodině žádný učitel nebyl. Ale na gymplu jsem měl třídního pana Holubce, ten fyziku podával jako bezva dobrodružství, tak mne asi nějak ovlivnil. Navíc jej zdědila jako třídního má o 4 roky mladší sestra a dnes je z ní také učitelka. Měl jste také nějaké jiné povolání po ukončení studií? Během studií se mi neustále nedostávalo peněz, tak jsem prošel řadou brigád, dělal jsem popeláře, pekaře, zedníka, uklízečku, myče ZKRAT – školní časopis SPŠSE a VOŠ

Proč jste si vybral tuto libereckou průmyslovku? Ze studií na matfyzu mám kamaráda, absolventa této školy, který tvrdí, že lepší škola široko daleko není. Tak mi ji doporučil. Jaké předměty učíte? Aplikovanou matematiku na VOŠ, matematiku a fyziku. Jaký z těchto předmětů máte nejraději a proč? Jednoznačně fyziku. Matematika je přeci jen příliš abstraktní, odtržená od reality. Rád něco dělám rukama, potýkám se s hmotou a o tom je fyzika. Navíc člověku dává odpovědi k otázkám „Proč a jak to funguje?“, což v dnešní době „černých skříněk“ již není běžné. Jaký jste na žáky? Myslím, že vztah studenta a učitele by měl vycházet ze vzájemné úcty, respektu a tolerance. Snažím se vidět v našich studentech dospělé jedince, akceptuji jejich názor a snažím se být k nim spravedlivý. Jaký druh kultury máte nejraději (kino, divadlo…)? Dříve jsem hodně četl, bohužel na to mi dnes mnoho času nezbývá. Kino mi přijde jako překonaná záležitost, navíc liberecká kina jsou přímo hnusná. Ale začal jsem v poslední době více chodit do divadla na činohru a jsem nadšen.

5. 5. 2008

Pod horou Nun 7135 m.n.m. Sledujete televizi? Ano, pravidelně zprávy a naučné nebo přírodovědné pořady. Nyní také porovnávám Ordinaci s Nemocnicí, tj. posun v TV tvorbě za 25 let. Jaké jsou Vaše koníčky a jaký je Váš vztah ke sportu? Sbírám alpské čtyřtisícovky. Je jich něco přes 60, dosud jsem vylezl asi na 40 z nich. Takže sport je mým koníčkem, pohybuji se pěšky, na kole, na lodi, na lyžích, s lanem i bez něj, nejraději někde v přírodě, čím dál od lidí, tím lépe. Rád cestujete? Pokud ano, kam? Rád chodím po horách, takže mé cesty vedou tam, kde jsou. Obvykle do Alp, ale byl jsem i na Sibiři a na Kavkaze. Jakou nejvzdálenější zemi jste navštívil? Byl jsem více než měsíc v horách severní Indie, v Kašmíru. Do jaké země byste se ještě rád podíval? Rád bych se ještě vrátil do Himálaje, takže Indie, Nepál nebo Tibet.

strana 2

V jaké zemi byste chtěl žít? Obdivuji genialitu praotce Čecha, že nás přivedl do tak krásného místa na Zemi. Nevím o lepším. Kdyby existoval stroj času, kam byste se podíval? Rád bych měl kus vinice nedaleko Athén v antickém Řecku v době jeho rozkvětu. Kdybyste mohl mít tři kouzelná přání, jaká by to byla? Stačilo by mi jedno, aby Pandora nikdy neotevřela svou skříňku. Máte nějaké životní krédo? Nepotrpím si na velká slova, oslavné nápisy a životní kréda. Čeho chcete ještě dosáhnout? Z plánování daleko dopředu mne vyléčily pětiletky a prognózy kolem přelomu tisíciletí. Dvacet let před tím nikdo nepředpovídal osobní počítače, internet, mobily, GPS… Osobně bych ale ještě rád vylezl na nějaký vysoký kopec.

Co byste vzkázal studentům nebo obecně mladým lidem? Využijte otevřených hranic a doby, učte se jazykům a jeďte poznat svět. Jaký je Váš vztah ke kouření na pracovišti? Kouření dobře pasovalo k Indiánům, žijícím na úrovni doby kamenné. Do moderní doby dle mého nepatří.

Osobně bych vítal jeho legislativní odsunutí na okraj společnosti. Recyklujete a třídíte odpad? Samozřejmě, je mi proti mysli obrovské plýtvání spotřební společnosti. Byl bych ale radši, kdyby odpadu vznikalo méně, například vícenásobným použitím vratných obalů.

Jaké věci děláte s pí Procházkovou společně? Odpovědnost máme vcelku jasně rozdělenou, ale snažíme se být zastupitelní, takže si vzájemně vypomáháme dle momentálního vytížení a aktuálních úkolů.

Otázky ohledně zástupce: Jak dlouho jste ředitele? Čtvrtým rokem.

zástupcem

Na základě čeho jste se mohl stát zástupcem? Výběr zástupců je v kompetenci ředitele školy. Pan Šorm mne oslovil a já po určitém váhání nakonec přijal. Co kromě rozvrhů máte na starosti? Tak zrovna rozvrhy jsou parketa paní Procházkové, já řeším jejich změny vzniklé aktuální situací, tj. „suplování“. Dále mám na starosti rozvoj výpočetní a didaktické techniky na škole, správu systému čipových karet (otvírání dveří a samoobslužný tisk a kopírování), školní úrazy a metodicky vedu obor technické lyceum. Řeším i ztráty věcí ve škole, takže momentálně pracuji na zprovoznění kamerového systému v šatnách a přetahuji se s výtečníkem, který nám neustále demoluje zámek u dveří do šaten u zadního schodiště.

Letos v červnu odchází paní Procházková do důchodu. Na její místo má přijít někdo z jiné školy. Víte už nějaké podrobnosti? Vím, že v této otázce má pan ředitel již jasno a s jeho volbou souhlasím. Nepřísluší mi ale cokoli v danou chvíli zveřejnit, to je pouze v jeho kompetenci. Chtěl byste být ředitelem školy? Nechtěl, rád učím a o tento kontakt s mladými lidmi bych nerad přišel. Dost na tom, že už teď učím jen třetinu úvazku. Děkuji za rozhovor

Apač

S Jirkou Vestfálem na obědě v Indii


5. 5. 2008

strana 3

Ve čtvrtek 10. 4. 2008 navštívila naše třída (L3) a A3 bývalý koncentrační tábor v polské Osvětimi. Pedagogický dozor tvořili profesorky Kirschnerová (třídní A3), Valentová a Krajčovičová a profesor Osčádal. Naše třídní profesorka Dousková se kvůli nemoci nemohla zúčastnit. Vyjížděli jsme ráno ve 3:00. Cesta do Polska trvala necelých 8 hodin. Exkurze byla domluvena na 14:00. Proto jsme se ještě stavili v Katowicích. Je to průmyslové město, které má asi 314 500 obyvatel. Měli jsme rozchod na 2 hodiny. Město má hustou síť městské hromadné dopravy. Většina tramvají a autobusů je starých. Občas projede nový autobus nebo tramvaj, ale to se stává výjimečně. V Katowicích se mj. nachází Slezská universita. Po prohlídce jsme se shromáždili na autobusovém nádraží. Ale nebyli jsme všichni. Chyběl pan Osčádal. Za chvíli se objevil a my jsme ho přivítali potleskem. Náš autobus dorazil za asi 20 minut. Nastoupili jsme a rozjeli se do Osvětimi. Na místě jsme se rozdělili na třídy. Každá skupina dostala průvodce. Náš průvodce byl Polák, ale česky uměl dobře.

V září 1939, kdy bylo poraženo Polsko a vypukla 2. světová válka, se Osvětim spolu s dalšími blízkými městy stala součástí německé 3. říše. Nacisté město přejmenovali na Auschwitz. Věznice na území Slezska byly přeplněny a Němci potřebovali hromadně zatknout obyvatelstvo Slezska. Proto už koncem roku 1939 ve Vratislavi vznikl návrh na vybudování koncentračního tábora. Tábor byl vybudován následujícího roku v opuštěných prostorech ZKRAT – školní časopis SPŠSE a VOŠ

kasáren. Nejprve měl sloužit k vyhlazování Poláků. Později sem nacisté začali posílat lidi z celého světa – hlavně Židy, Romy a sovětské válečné zajatce, dále zde byli Francouzi, Češi, Rakušané a další. Během následujících let se tábor rozrůstal. Tři hlavní části byly Auschwitz I, Auschwitz II-Birkenau (Březinka) a Auschwitz IIIMonowitz.

Auschwitz I Hlavní brána tábora nese nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje). Bylo to ovšem zavádějící, protože většina vězňů v koncentračním táboře zahynula do tří měsíců. Celý areál byl obehnán dvojitým ostnatým plotem s vysokým napětím. Někteří vězni, kteří nemohli vydržet táborové podmínky, vybírali „cestu na dráty“, tedy sebevraždu. Plot byl dlouhý přes 2 km. Tábor měl zprvu 20 budov, později vězni postavili 8 nových a přízemním přistavěli jedno patro. Vězni byli ubytováni v jednotlivých blocích. Budíček byl ve 4:00. Všichni vězni se museli dostavit na shromaždiště (apelplac), kde byli počítáni a posíláni do práce. Práce byla velmi fyzicky obtížná, všechno probíhalo v poklusu. Mnoho vězňů tedy umíralo a ostatní je donášeli zpět do tábora, kde opět probíhalo sčítání. Pokud vězňů bylo méně, přistupovalo se k teroru. Náhodně se vybralo 10 lidí, kteří se ihned oběsili, zastřelili nebo odvedli do Bloku smrti, o kterém se zmíním dále. Vězni se tedy vzájemně hlídali, aby někdo neutekl a nemuselo se přistoupit ke krutým opatřením. Nově příchozí vězni dostali vězeňské 5. 5. 2008

oblečení. Dříve se vězni po příchodu fotili, ale fotografie byly nahrazeny tetovanými čísly. Ostříhali se jim vlasy a zabavily všechny osobní věci. Pruhovaný tenký oděv vězně nechránil před chladem. Nemohli si ho prát, měnil se třeba i po měsících, a proto se v táboře šířily různé epidemie. Příděl potravy byl zcela minimální. V blocích byla kapacita 40 – 50 lidí, nacisti do jednoho „nacpali“ 200 vězňů. Lékaři na vězních prováděli různé experimenty. Například doktor Clauberg prováděl na židovských ženách sterilizaci a doktor Mengele v rámci výzkumu genetiky experimentoval s dvojčaty. Nyní se zmíním o Bloku smrti (blok 11). Mezi bloky 10 a 11 byla popravčí zeď. Blok 10 měl zabedněná okna, aby vězni nemohli sledovat popravu. Kromě toho zde byl tzv. sloupek, na který se věšeli vězni za ruce vykroucené dozadu. Blok 11 byl izolován od zbytku tábora. V několika sálech v přízemí byli umístěni političtí vězni, kteří byli po 2 – 3 hodinovém zasedání stanného soudu odsouzeni k trestu smrti.

Vězeň mohl být potrestán prakticky za cokoliv. Trestalo se třeba utržení jablka, vykonání tělesné potřeby během práce nebo vytržení zlatého zubu, aby ho vězeň mohl vyměnit za jídlo. Trestem byla zvláštní práce, trestné cvičení, stání v pozoru nebo třeba umístění do podzemních kobek. Do podzemí se umísťovali lidé, kteří byli podezřelí z napomáhání k útěku nebo vzpoury. Do cely č. 18 nacisté zavírali vězně, kteří byli odsouzeni k vyhladovění. V č. 20 byla temnice, kde byl nedostatek vzduchu. V cele č. 22 strana 4

byly 4 malé kobky o rozměrech 90x90 cm. Do každé cely se dávalo 4 – 5 vězňů.

na plynovou komoru, ve které se v letech 1941 a 1942 vraždili sovětští váleční zajatci a Židé z ghett. Vražedným plynem se stal cyklon B, protože se snadno odpařoval a poprava byla rychlá. Ve druhé části se nacházejí 2 ze 3 pecí. Krematorium fungovalo v letech 1940-1943.

I přes neustálý teror v táboře probíhala ilegální činnost proti SS. Například vězni navazovali kontakty s blízkými polskými obyvateli. Díky nim se do koncentračního tábora pašovaly potraviny a léky. Na druhou stranu z tábora pronikaly informace se jmény vězňů, esesáků a i důkazy o zločinech. Korespondence byla šifrována. Dále vedli boj proti kriminálním vězňům, kteří bezvýhradně pomáhali nacistům.

Auschwitz (Březinka)

Vedle oploceného tábora se nacházel dům, ve kterém žil velitel tábora Auschwitz I Rudolf Höss s rodinou. 16. 4. 1947 byl popraven na šibenici, která stojí na místě baráku táborového gestapa. V bezprostřední blízkosti je krematorium. Největší místnost – márnice – byla předělána


II

–

Birkenau

Tento koncentrační tábor byl od hlavního tábora vzdálen asi 3 km. Výstavba byla zahájena roku 1941. Rozloha byla asi 11x větší, na které bylo více než 300 baráků. Dnes je zachovaná jen malá část – 45 zděných a 22 dřevěných. Nacisté totiž začali vše ve všech táborech ničit, jakmile věděli, že budou poraženi. Díky tomu se už asi nikdy nedozvíme, kolik lidí v Osvětimi zahynulo. Potvrzené údaje hovoří o 1,5 mil. obětí. Odhaduje se, že jich mohlo být až 3,5 mil. Hlavní bránou, nazývanou vězni Brána smrti, projížděl vlak s lidmi deportovanými do Březinky. Velká část vězňů během přepravy zahynula. Ostatní se ihned museli seřadit do dvou řad – muži a ženy s dětmi. Lékaři poté oddělovali zdravé a práceschopné od slabých, nemocných, těhotných žen a dětí. Zdraví zůstali v táboře, zbytek (obvykle 70-75%) byl posílán na smrt. Židé odcházeli do plynových komor hned bez výjimky. V Březince byl nedostatek vody, strašná hygiena a obrovský výskyt

5. 5. 2008

krys. Po budíčku se všichni museli seřadit a probíhala hygiena. Vždy asi 120 lidí probíhalo umývárnami. Člověk stačil nabrat hrstku vody, kterou si mohl umýt obličej. Pak byly na řadě záchody. Esesák počítal do 5, někdy, když byl v dobré náladě, tak do 10. Poté přibíhali další. Na záchod mohli zase až večer po práci. Večerka byla ve 22:00. Tábor byl rozdělen na několik sektorů – například mužský a ženský tábor, karanténní nebo nemocniční. Byly zde vybudovány 4 plynové komory, čímž se Birkenau stal největším vyhlazovacím táborem za 2. sv. války. Poté, co byli vězni zabiti, docházelo k odběru veškerých cenností. Ty byly posílány do Německa do obchodů a do bank. Krematorium č. 4 částečně zničili Židé 7. 10. 1944 během vzpoury. Mezi zříceninami krematorií č. 2 a 3 stojí Mezinárodní pomník obětem nacismu v Osvětimi, který byl slavnostně odhalen v dubnu 1967.

Poděkování Tento obsáhlý článek by nevznikl bez pomoci mého spolužáka Martina Pradeho, který mi zapůjčil informační brožury z Osvětimi. Další dík si zaslouží Honza Sál, který fotil v táboře Auschwitz I. Poslední poděkování patří profesorce Kirschnerové, bez které by akce nemohla proběhnout.

Apač

strana 5

Dne 24. dubna jsme společně s našimi francouzskými „přáteli“ odjeli na dopolední exkurzi mladoboleslavské automobilky. Odjezd od školy byl plánovaný na 7:20. To se však nezdařilo, poněvadž jsme museli čekat na koho jiného než na Francouze. Sice přišli jen o 10 minut později, ale stát v té zimě na zastávce se nám opravdu nechtělo. Cesta autobusem byla docela krátká, pro druhou skupinu to byla spíše příležitost k dospání, neboť většina z nich krátce po usednutí na pohodlné sedačky linkové dopravy usnula sladkým spánkem. Málem bych zapomněl, ještě si do uší nandali sluchátka od MP3 přehrávačů a teprve teď mohli nerušeně usnout. Nejspíše měli na ubytovně pernou noc… Všichni vypadali jako nagelovaní frajírci oblečení většinou ve stejných věcech, kteří jsou největší borci na světě - no prostě fotbalisti. Samozřejmě nic proti našim fotbalistům. Ale jeden se odlišoval! Měl dlouhé nenagelované vlasy a vypadal vcelku normálně. Důkaz, že všichni nejsou stejní…

Na parkovišti před automobilkou k nám nastoupily tři ženy – Ty nás dále po celou dobu prohlídky provázely. Mluvily střídavě česky a francouzsky. Nejprve jsme autobusem projížděli spletitými uličkami v areálu automobilky. Průvodkyně nám při tom popisovaly různé výrobní haly. Projížděli jsme také hlavní třídou, která nese název Václavské náměstí, protože je stejně dlouhá jako Václavák. Poté jsme zastavili u haly, kde se montovaly motory. V prostoru haly jsme museli chodit v přesně vyhrazeném prostoru, protože všude kolem nás jezdilo množství vysokozdvižných vozíků a bylo nebezpečné se motat mezi nimi. Překvapilo mě, jak bylo všude poměrně čisto a jak každá věc měla svoje přesně vyhrazené místo. Tato prohlídka trvala přibližně 15 minut. Po opětovném nastoupení do autobusu jsme popojeli o pár set metrů dál a zastavili u další haly, kde se do karoserií přidávaly různé doplňky. Na dlouhém pásu tu putovala různá auta, která měla na kapotě přilepený list s kódy, aby pracovníci poznali, co do auta mají

namontovat. Po této hale jsme se však nemohli volně pohybovat. Museli jsme stát na speciální plošině, odkud jsme viděli zhruba polovinu výroby.

Ve dnech 15. – 17. 4. 2008 proběhl v Pražském veletržním areálu v Letňanech strojírenský veletrh For industry. Konal se již jeho 7. ročník. Kromě něho byly na výstavě ještě For logistic (3. ročník) a For waste (1. ročník). Ve čtvrtek 17. 4. měla jet naše třída (L3). Ale díky profesoru Stehlíkovi, který si ztěžoval, že má málo hodin, jsme nikam nejeli. Ale pan Kucko měl volných 5 lístků. Čtyři mí spolužáci jeli autem a já usedl do autobusu. V Letňanech jsme byli od 10:00 do 13:00. Letos

oproti loňskému veletrhu bylo více vystavovatelů na větší ploše. Na výstavní ploše přes 10 000 m2 bylo přes 300 společností ze šesti světových zemí. Kromě ČR také Slovensko, Belgie, Japonsko, Německo a Rakousku. Návštěvníci mohli vidět hodně novinek v provozu. Bylo zde hodně obráběcích strojů, dále na veletrhu byly průmyslová čerpadla, filtrační technika nebo fakulta robototechniky z VŠB-TU Ostrava. Další zajímavosti z letošního i

minulých ročníků www.forindustry.cz.


5. 5. 2008

Po této konečné prohlídce nás autobus odvezl zpět na parkoviště. Paní Černá nám povolila rozchod. Podívali jsme se také do muzea firmy Škoda. Byly zde k vidění úplně ty nejstarší vozy. Vystavena tu byla ale i Škoda 120 nebo klasický Favorit. Sice se ztráceli mezi těmi obry minulosti, ale určitou pozorností jsme je zahrnuli. Byl to pěkný a poučný výlet. Určitě by se to mohlo opakovat častěji.

Vlastimil Zelenka

najdete

na

Apač

strana 6

SOLARTEC SI 72 je natáčecí Fotovoltaický systém instalován na budově SPŠSE a VOŠ Liberec v rámci pilotního projektu energetické výtěžnosti solárního PV systému v našich klimatických podmínkách, pro potřebu napájení informačních a monitorovacích systému města Liberec.

Na adrese www.pslib.cz/jana.splichalova/ se objevila nová online vizualizace fotovoltaického systému na naší škole. Naleznete tam například celkovou vyrobenou energii za den, aktuální výkon nebo grafy průběhu okamžité energie a okamžitého výkonu v daný den.

Informace systému:

o

fotovoltaickém

Technické řešení Základem systému je solarní panel o rozměrech 459mm x 1000mm, který je s natáčecím zařízením umístěn na rovné střeše budovy SPŠSE a VOŠ Liberec. K jeho natáčení je použit polohovací mechanismus, který obsahuje šnekové převody pro otáčení ve vodorovné poloze a pro otáčení ve svislém směru. Mechanismus je upraven pro vyzbrojení krokovými motory. Krokové motory jsou ovládány z řídicího systému, umístěného v rozvaděčové skříni, umístěné v prostorách budovy.

solárního panelu je rovnoběžná s osou rotace Země. SPŠSE leží na 50°46´23´´ severní šířky. Svislá osa otáčení má směr ψ = 90° 50°46´23´´ = 39°13´37´´. Z praktického hlediska osa směruje na polárku (paralaktická montáž). Otáčení panelu kolem této svislé osy probíhá od rána 6:00 hod do večera do 18:00 hod v rozsahu úhlu α = 180°. Rychlost otáčení kolem osy je 15°/hod - každou hodinu se panel otočí o 15°. Kontrolním bodem přesného směrování je natočení panelu přesně na jih ve 12:00 hod. Po západu se panel otočí zpět do výchozí polohy ve východním směru.

Technický popis systému otáčení solárního panelu Solární PV panel je během dne kolmo natáčen k slunečnímu záření. Natáčení solárního panelu probíhá na otočné konstrukci, která zajišťuje jeho každodenní natáčení za sluncem ve vodorovné poloze a během roku natáčení ve svislém směru. Svislá osa, kolem které se panel otáčí během dne, je nakloněna o 39°13´23´´ směrem k severu (paralaktická montáž). Otáčení probíhá v rozsahu 180° od 6:00 do 18:00 hod s návratem do výchozí polohy v 00:00 hod. Svislé naklápění během roku má základní polohu 23°31´ od kolmice ke svislé ose otáčení panelu. V této poloze se nachází při zimním slunovratu 21. prosince.

Pokud by se náklon panelu neměnil a rovina panelu zůstavala souběžná se svislou osou otáčení panelu, výšková orientace panelu by byla přesná jen v době jarní a podzimní rovnodennosti. Od jarní rovnodennosti do léta je náklon panelu od osy otáčení panelu vyšší a narůstá až do podzimní rovnodennosti. A analogicky od podzimní rovnodennosti náklon panelu klesá, až po docílení náklonu cca -23°31´ vůči ose otáčení panelu v době zimního slunovratu.

Dave Princip sledování slunečního záření Základem řešení je uspořádání systému tak, že svislá osa otáčení


5. 5. 2008

(zdroj: pslib.cz/jana.splichalova)

strana 7

V minulém čísle ZKRATu jsem zveřejnila článek o tragickém výsledku testu EuroNCAP pro Nissan Navara. Nissan přiznal, že chyba je na jeho straně, a zanedlouho na to se Navara ve zkušebně objevila znovu. Tentokrát to dopadlo o trochu lépe. Upravený software řídící jednotky airbagů zafungoval správně a posádku ochránil tak, jak se od něj očekává. Bohužel se ale opět projevily nedostatky v pevnosti karoserie, a i když za ochranu dospělých pasažérů Navara obdržela tři hvězdičky, nedopadlo by to s nimi nejlépe. Hodně pošramocený byl hrudník řidiče a nohy řidiče i spolujezdce vpředu. Došlo opět k posunutí pedálové skupiny a dokonce jeden z nosníků rámu si našel cestu do interiéru. Uvidíme, třeba do třetice všeho dobrého se to Navaře konečně povede.

Logický krok

Rozloučení

Už před časem Mitsubishi rozhodlo o přesunutí výroby svého SUV Outlander do Evropy, ale paradoxně ve svém japonském závodě Mizushima v prefektuře Okayama stále kompletuje sesterská auta pro koncern PSA. To se změní od ledna 2009, kdy se i francouzští příbuzní budou vyrábět v evropském závodě Mitsubishi, přesněji řečeno u holandské společnosti NedCar. Ta v současnosti vyrábí Mitsubishi Colt, od srpna letošního roku se k tomu přidá Outlander a v lednu i Citroën C-Crosser a Peugeot 4007. Část výroby pro koncert PSA ovšem zůstane v Japonsku a od listopadu se přesune do závodu v Magoti v prefektuře Zichu.

Jak jste si jistě všichni všimli, blíží se maturity a tím i konec školního roku. Tohle pro mě bude asi poslední číslo, takže bych chtěla poděkovat všem, kteří se na tomhle časopisu podílejí za dlouholetou spolupráci a taky těm, kteří nás čtou. Nějaké ohlasy jste nám taky občas poslali, takže si myslím, že pár vás určitě je, kdo si alespoň občas přečtou nějaké ty vtipy…  Chtěla bych všem maturujícím popřát, aby bez problémů zvládli jak praktickou, tak ústní maturitu a těm, kdo jde na vysokou, ať mu dobře dopadnou přijímačky a na škole se udrží až do konce. No a těm, kdo jdou do práce jako já, tak těm přeji, aby dlouho nebyli na pracáku a sehnali si dobrou práci, která je hlavně bude bavit.

Death

Je to hra na vojáky, které podlehlo spolu se syny i mnoho otců. Během víkendu se skupiny bojovníků sjíždějí na předem vybraná místa, navléknou se do vojenských uniforem, připraví věrohodné makety běžných zbraní a nabijí je zásobníky plnými šestimilimetrových plastových kuliček. Úkolem je postřílet protivníky a dobýt jejich území. Airsoft vznikl v Japonsku, jako odpověď na americký Paintball. Původně Japonci vyráběly makety reálných zbraní v měřítku 1:1, které si každý mohl pověsit na zeď jako dekoraci. Postupem času zbraně ZKRAT – školní časopis SPŠSE a VOŠ

zdokonalili a „naučili“ střílet kuličky. Nejprve po jedné a později i dávkou. Kvůli zvýšení dostřelu byl vynalezen systém hop-up, bez kterého si již dnes nikdo zbraň nedokáže představit.

Jak již bylo naznačeno, v Airsoftu jde o zbraně a o boj. Stejně jako v 5. 5. 2008

Paintballu, jsou v Airsoftu obvykle dvě družstva, která stojí proti sobě. Většinou je úkolem se navzájem eliminovat. Zde si možná říkáte: „Aha, zelený mozky. Vojna je minula, tak dělaj blbiny!“. Omyl! Věřte nebo ne, Airsoft je hry jako každá jiná. Má pravidla a přesný průběh. Ačkoliv po sobě hráči střílí plastikové projektily o průměru 6 nebo 8 mm, jejichž rychlost se pohybuje okolo 100 m/s, nedochází tu prakticky k žádným zraněním. Jak taková Airsoftová bitva probíhá? Nejdřív je třeba najít vhodnou lokalitu. Odlehlý kus lesa, rozvaliny domů, opuštěné JZD nebo bývalý vojenský prostor. To vše, po domluvě s příslušnými úřady, dokonale poslouží jako perfektní strana 8

bojiště pro různé styly boje. Není to pouhé běhání a kropení všeho co se hýbe. V Airsoftu nevyhrává hrubá síla, ale chytrost a lest. Schopnost přelstít protivníka a napadnout ho ze zálohy se cení nejvíce. Není výjimkou, že tým 10 zkušenějších hráčů, je schopen se ubránit dvojnásobné přesile a to bez jediné ztráty ve vlastních řadách. Airsoft se tedy dosti blíží průběhu reálné bitvy, až na to, že „umírání“ je jen jako. A jak se umírá? Zasažený obvykle cítí nebo slyší zásah kuličky do svého těla. V rámci Fair-Play zvedne ruce a odchází z bojiště. Pokud zasažený nic necítí a neslyší, je na střelci, aby uvážil, zda opravdu trefil a svůj zásah oznámil. Zasažený opět v rámci Fair-Play odchází. Jak vidíte, Airsoft je hodně o „férovosti“ hráčů. Je to velmi dobré „síto“, které určuje, že Airsoft hrají většinou rozumní a příjemní lidé, s nimiž zažijete spoustu skvělých okamžiků a zábavy.

Airsoftové zbraně Airsoftové zbraně jsou podle zákonů České Republiky „plynové zbraně kategorie D“, jejichž vlastnictví může nabývat fyzická osoba starší 18 let. Zbraní je na výběr velké množství od spousty nejrůznějších výrobců. Ceny se pohybují od 800 Kč, až po velmi vysoké částky za sběratelské kousky a limitované, ručně vyráběné, edice zbraní. Zbraně jsou povětšině vyrobeny z velice pevného ABS plastu, který zaručuje i velice věrnou podobu s reálnou předlohou. V současné době se na trhu začínají prosazovat i celokovové modely, které nabízejí nejen reálný rozměr, ale i odpovídající hmotnost. Zbraně můžeme podle funkce rozdělit na tři základní typy – manuální, plynové a elektrické. Ve všech těchto zbraních se využívá tlaku plynů k „vyfouknutí“ kuličky z hlavně. V plynových zbraních je hnací silou speciální plyn. U manuálních a elektrických zbraní se využívá vzduch stlačený pístem, který je hnaný pružinou. Manuální zbraně je třeba před každým výstřelem natáhnout. V elektrických toto přes převody obstarává elektromotor napájený akumulátorem. Elektrické zbraně,

Veronika Lamačová

GTA IV – nejdražší hra historie Krátce po celosvětovém vydání velmi očekávaného GTA4, se Leslie Benzies, prezident Rockstar North, vyjádřil k nákladům spojeným s vývojem této hry. V interview pro Times Online sdělil, že celkový rozpočet u hry se vyšplhal zhruba na 100 milionů amerických dolarů. Právě tato částka z GTA4 činí vůbec nejnákladnější částku na vývoj videohry v celé historii. Doposud si tento pomyslný rekord držel Shenmue, vydaný v roce 2000 pro Dreamcast, přičemž jeho produkce vyšla na 70 milionů USD.

Miniaturní Bluetooth sluchátko Bluetoothové sluchátko Argard M10 možná není tím nejmenším na světě, jistě mu k tomu ale nebude scházet mnoho. S rozměry 2,3 × 2,2 × 3,2 cm se v uchu opravdu ztratí a díky 5 g hmotnosti o něm ani nebudete vědět. I tak se ale na jeho tělo vešlo tlačítko nejen pro přijetí hovorů, ale i ovládání hlasitosti. Výborné jsou i údaje o výdrži – 3 hodiny hovoru nebo 100 hodin v pohotovostním stavu. Jediná nepříznivá zpráva se tak týká ceny, která se vyšplhala takřka na 180 dolarů (cca 2900 Kč).


zvané též AEG, jsou nejšpičkovějším, ale také nejdražším typem. Jejich výhoda spočívá v automatické střelbě, která je nejvěrnější napodobeninou střelby ze skutečných zbraní. Elektrické zbraně, se jako jediné, dají dobře upgradovat a tím získají podstatně lepší přesnost a dostřel. Jak jsem se již zmiňovala výše, airsoft je reakcí na paintball, což znamená, že mu je velice podobný. Ano, samozřejmě existují rozdíly, a ty nejsou malé. Pro hráče paintballu je paintball opravdu jen hrou či sportem, ale pro mnohé hráče airsoftu se tato hra stává jejich životním stylem.

5. 5. 2008

strana 9

Benzies současně zmínil, že vývojářský tým zahrnoval dohromady asi 1 000 lidí. Samozřejmě hodně nákladnou položku představovaly platy programátorů a designerů. Kromě toho měl Rockstar na různých budovách v New Yorku rozmístěny kamery, aby snímaly jak samotný život velkoměsta, tak například intenzitu deště. Současně nafotili přes 100 000 fotografií různých míst, které následně skládali dohromady a po kouskách budovali virtuální Liberty City.

Na druhou stranu už se nákladný vývoj začíná hodně rychle vracet. Během prvního dne prodeje se jen ve Velké Británii prodalo 600 000 kopií a podle odhadů se očekává, že během prvního týdne budou hrubé příjmy činit cirka 400 milionů amerických dolarů.

Zatím si však hru mohou užít pouze majitelé konzolí Playstation 3 a Xbox360. PC verze by měla vyjít na podzim tohoto roku, tedy možná ve stejnou dobu jako velmi očekávané pokračování české Mafie. K té se objevilo několik nových screenshotů a pokud se budou i nějaké nové informace, určitě se o nich dočtete v příštím čísle.

Dave

Tento komix nepopisuje skutečnou událost ani nezpochybňuje práva homosexuálů. Komix není a ani nebyl zhotoven jako narážka na homosexualitu. Andrea Formánková, autorka komixu


5. 5. 2008

strana 10


5. 5. 2008

strana 11


5. 5. 2008

strana 12


5. 5. 2008

strana 13


5. 5. 2008

strana 14

V Americe má kázat papež a tak se Jack Nicolson a Michael Jackson vypraví do kostelu, že si nechají požehnat. Přijdou tedy do kostela, ten je narvaný až k prasknutí, kázání v plném proudu, a tak se Michael Jackson rozhodne, že na sebe upoutá pozornost. Jde před oltář a tam začne tancovat. Jack Nicolson se mezitím pohodlně rozvalí na lavici, nasadí si sluneční brýle, zapálí si doutník a chroupá popcorn. Náhle Michael vidí, že se papež zvedl, přistoupil k Jackovi a pokřižoval ho. Jack se pak zvedl, pokynul na Michaela a odešel. Venku ho pak Michael zastaví a ptá se ho: „Jak je tohle možný? Já se tam snažím jako blázen a on požehná akorát tobě?!“ „On mi ale nepožehnal! Přišel ke mně a řekl ‚Típni si ten doutník (ukázal na doutník), popadni tu kukuřici (pohyb ruky dolů), seber toho negra (ukázal na Michaela) a vypadni (pohyb ruky směrem ke dveřím)!‘“ Takhle jednou Angličan, Skot a Ir šli spolu v poslední pauze na pivko. Usedli k pintě Guinesse. Když se chystali smočit rty v lahodném černém moku, najednou každému z nich přistála na sklenici moucha a uvízla v husté pěně. Angličan svoje pivo znechuceně odstrčil. Ir jedním prstem mouchu vylovil a pořádně se napil. Skot vytáhl mouchu z piva, podržel ji nad sklenicí a křičel: „Vyplivni to, ty potvoro, vyplivni to!!“ Jak jsem se stal nezaměstnaným: Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5000 Kč na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000 Kč pohřbím celý ÚV sám. Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je


opravdu poslední, přišel bych i s transparentem. Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si vařil sám. Na stěně jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu ku*vu sundal. Sundal jsem obraz Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkupu. Do práce jsem jezdil na kole a kávu si vozil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že tudy pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné. A od té doby jsem nezaměstnaný. Při návštěvě USA se papež dostane do dopravní zácpy. Chvíli přemlouvá řidiče limuzíny, aby jel rychleji a projel to v protisměru. Ten rezolutně odmítne, a tak se papež rozhodne, že bude řídit sám. Řítí se s limuzínou v protisměru a téměř okamžitě ho zastaví policista. Ten, když zjistí, kdo sedí za volantem, hned volá svému nadřízenému a říká: „Šéfe, chytil jsem někoho, kdo jel autem v protisměru a je to mimořádně velký zvíře! Mám mu dát pokutu?“„Proboha a kdo je to,“ ptá se velitel. „Starosta?“ „Ne.“ „Guvernér?“ „Ne.“ „No tak prezident?“ „Ne.“ „Tak proboha, kdo to je,“ ptá se velitel nedočkavě. „To já přesně nevim, šéfe, ale řidiče mu dělá papež!“ Přijde Američan do trafiky a ptá se: „Do you speak english?“„Erm, hmm, yes.“ „Marlboro!“ Kovboj rozrazí dveře do salónu, přijde k baru a povídá: „Barmane! Deset litrů vodky do lavoru pro mého koně!“ „A vy si dáte co, pane?“„Já nic, já řídím.“ Do mléčného baru přišel příslušník SNB v civilu a vyslovil své přání: „Prosil bych dvě koblihy a čaj.“ „Koblihy nejsou,“ ohlásila vedoucí. „Tak bych chtěl dvě koblihy a kafe.“ „Dyť vám říkám, že koblihy nejsou!“ „Tak dvě koblihy a… kakao.“ Vedoucí už to nemohla vydržet, běžela k telefonu,

5. 5. 2008

vytočila přímou linku náčelníka, protože příslušníka v civilu velice dobře znala a zoufale pravila: „Soudruhu náčelníku, prosím Vás, ihned sem přijeďte, nebo se zblázním. Mám tu potíže s jedním vaším podřízeným.“ Náčelník přiběhl za pár minut, poslal příslušníka pryč a hned se ptal: „Tak copak provedl?“Vedoucí začala trpělivě líčit své utrpení: „Chtěl koblihy a čaj, já mu říkám, že koblihy nemáme, on, že chce tedy koblihy a kafe. Já mu znovu povídám, že koblihy nejsou a on, soudruhu náčelníku, na mě vybafne, ať mu dám koblihy a kakao. To je hrůza, co?“ Náčelník se rozčílil a začal křičet: „To je blbec! Já bejt váma, tak mu ty koblihy omlátím o hlavu!“ Poslední den v roce vedou odsouzence na smrt. Odsouzený je ale podezřele veselý, prozpěvuje si a vesele poskakuje. Katovi už to připadá divné, a tak mu to nedá a konečně se zeptá: „Člověče, víte vy, co vás vůbec čeká?!“ „Vím! Konečně budu jednou na Silvestra pořádně sťatej!“ „Děti, jdeme krmit medvědy!“ „Hurá! Hurá!“ „Každý druhý ať vystoupí z řady.“ Volá tatínek domů synovi: „Ahoj, můžeš mi prosím tě zavolat maminku?“ Syn: „Nemůžu, ona je v ložnici…“ Tatínek: „No, tak se běž podívat, co tam dělá.“ Syn: „Leží tam s nějakým pánem posteli.“ Tatínek: „Ježíš, hele, skoč do komory, mam tam kulovnici. Vezmi ji a zastřel je!“ Syn: „No, tak jsem je zastřelil táto, co teď?“ Tatínek: „Uřízni jim hlavy a hoď je do pytle.“ Syn: „Už to mám. Co dál?“ Tatínek: „Tak ten pytel vezmi a hoď ho z balkónu.“ Syn: „Ale my přece žádný balkón nemáme.“ Tatínek: „Jéé… pardon, to bude asi omyl.“

Josef Kovačič

strana 15

Vedení: Šéfredaktor: Editor:

Honza „Apač“ Šrajer David „Dave“ Svoboda

Redaktoři: Honza Sál Verča „Death“ Dragounová Josef Kovačič Andrea Formánková Veronika Lamačová

L3 L2

Děkujeme všem za spolupráci na tomto čísle školního časopisu Zkrat. Poslední číslo pro tento školní rok vyjde v pondělí 2. 6. 2008.

L3 A4 P1 L1 L1

Kontakt: [email protected]

NAPIŠ NÁM SVOJE NÁZORY! [email protected]


5. 5. 2008

strana 16

ZKRAT školní časopis SPŠSE a VOŠ strana 1

Recommend Documents