n EDITORIAL
Vážení vyučující, vážení studenti! Letní prázdniny jsou již minulostí a nám tedy nezbývá nic jiného, než se opět vrátit do školních lavic. Někteří usednou za ty velké stoly zády k tabuli, ale většina z nás se posadí přesně naopak. A začíná to, na co se všichni těšili - se zvoněním sedět na místě, mít připravené pomůcky k předmětu hezky srovnané na lavici, tabule krásně smazaná, že by se z ní dalo jíst, vzorné pozdravení vyučujícího a hrobové ticho při jeho následném 45 minutovém výkladu a samozřejmě závěrečné rozloučení... Hezká pohádka že? Možná by v žebříčku předběhla i Červenou Karkulku. Ale z pohádek už jsme vyrostli, vraťme se proto raději zpět do reality. Jak to tedy bude skutečně vypadat? Jedni začnou pozorně poslouchat výklad, jiní budou formou tiché (hlučné) pošty probírat zážitky z posledních dvou měsíců a nemalá část bude s kalendářem v ruce odpočítávat dny do nejbližších prázdnin nebo bude očima hypnotizovat hodiny, aby už konečně zazvonilo. A až opravdu zazní ten signál určený pro učitele (samozřejmě nikoli pro studenta :-) ) tak se to všechno vyvalí na chodby, kde veselé vyprávění z hodin pokračuje. Do toho se namotají prváci, kteří někdy zdraví své kolegy z vyšších ročníků v domnění, že jde o profesora. Při procházce po škole také často zaslechneme hlášku typu „...hele, viděls tu prvandu, ta je co...“ a rozhlížením se okolo sebe se snažíme zjistit, kde je ta slečna, o které dotyčný s tak velkým zaujetím mluvil. Při tom si však musíme dát pozor, abychom se nesrazili s některým čtvrťákem nesoucím hromadu knížek s různými názvy zakončenými však pokaždé stejně - K MATURITĚ. Ať už se tedy na této škole terpve rozkoukáváte nebo jí letos opustíte, přejeme vám, ať tento školní rok proběhne co nejlépe a my se ho budeme snažit zpřijemnit zajímavými články ve školním časopisu ZKRAT.
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
Vaše redakce
strana 2
Ze školy n Jazykový kurz pro učitele v Corku (Irsko) 2008 Je neděle 20. července půl jedné ráno, stojím v příletové hale na letišti v Corku a marně se rozhlížím po někom, kdo by držel papír s mým jménem – podle mailu ze školy mi někdo měl přijet naproti. Volám z mobilu své bytné Marney – ta mobil nezvedá. Zkouším pevnou linku a mladý mužský hlas říká, že mám přijet taxíkem. Po krátkém čekání jeden přijíždí, řidič mi uloží kufry a vybízí k nasednutí. Až jeho pobavené „Are you going to drive?“ mi připomene, že v Irsku se stejně jako v Anglii jezdí vlevo a že místo pro spolujezdce je na druhé straně než v českých autech :-). V řadovém domě na předměstí mě přivítá sedmnáctiletý Ben, který hlídá své dva mladší bratry – rodiče jsou prý „out“ jako každou sobotu. Vede mě do podkrovního pokoje, který bude na 2 týdny můj. Tedy – pokoje... Je to spíš otevřené podkroví bez dveří, které přímo navazuje na chodbu, a kde, jak vzápětí zjistím, uslyším každý zvuk z domu. Pravda, výrazy na F... a S..., kterými byla tu první noc hojně prokládána Benova telefonická konverzace s kamarádem, se už pak neopakovaly, přesto jsem se občas cítila tak trochu jako voyer... Ráno se mi Marney omlouvá – měla od školy špatné informace o mém příletu a čekala mě na letišti odpoledne. Po snídani mě bere na okružní jízdu, ukazuje mi školu, kam budu chodit pěšky (podle ní je to 25 minut, ale ač chodím hodně rychle, pod 45 minut jsem to nikdy nestihla – to je irský velkorysý přístup k časovým údajům :-)) a centrum, kde, jak podotýká, jsou jako všude v Irsku převážně kostely a hospody. Já ovšem s radostí registruji také mnoho internetových kaváren, většinou s velmi lákavou cenou 1euro/hod. – to je ovšem asi jediné, co je v Irsku cenově srovnatelné s Čechami. V Internetcafé v Bridge Street jsem pak byla takřka denním hostem, takže jeden z cílů mého pobytu – zbavit se závislosti na netu - zůstal nesplněn
Odpoledne procházím centrum pěšky (a nacházím připomínku domova – reklamu na Budějovický Budvar), koupím si týdenní bus ticket na cesty do města, nahlédnu do dvou kostelů a hladová se vracím na večeři. Jím ji stejně jako v dalších dnech společně s pětiletým Lukem a pak se s ním dívám na kreslené pohádky a vzájemně si opravujeme výslovnost. Ten první večer (a v průběhu týdne pak ještě dvakrát) nám Marney naservírovala neidentifikovatelné cosi mezi omáčkou a polévkou (bylo v tom mleté maso, brambory a mrkev) a já fakt nevěděla, jestli to mám jíst lžící nebo příborem. Luke jedl lžící, tak jsem ji použila taky a snažila se aspoň dosolením dodat chuť tomu, čemu Marney říkala zdravé a výživné jídlo... Podobně jako další její jídla to možná bylo zdravé a výživné, ale naprosto nevzhledné a takřka bez chuti Třikrát během mého pobytu vařil její manžel Brian a to bylo něco úplně jiného – nejen dobré, ale i krásně upravené.
V pondělí v 8 ráno vyrážím do školy, která je – jako všechny veřejné budovy – označena dvojjazyčně – v Irsku je totiž vedle angličtiny úředním jazykem i irská varianta keltštiny, označovaná jako Gaelic. Kupodivu jsem se neztratila a v 9 hodin spolu s kolegyněmi (a jedním kolegou!) z našeho i vedlejšího kurzu zdravíme 2 mladé učitelky, které budou naše „třídní“ – Barbaru a Ann Marii V kurzu nás je 13, nejvíc je zastoupeno Španělsko a Německo, z Čech jsem jediná a je tu po jedné Italce, Maďarce, Francouzce a Fince. Vedlejší kurz má jen 5 účastníků – 3 Portugalky, 1 Maďarku a 1 Češku, se kterou ovšem ze zvyku mluvíme anglicky, i když jsme samy. Dostáváme rozvrh, jsem ráda, že je splněno to, proč jsem si vybrala právě tento kurz (Staging English Language Learning) – asi polovina bloků je věnována různým způsobům využití počítačových programů a internetu při výuce, i závěrečný projekt musíme zpracovat formou Powerpointové prezentace. Odpoledne se dělíme na 3 skupiny podle toho, co nás zajímá (volím univerzitu a její okolí, dalším tématem jsou kostely a katedrály a třetí skupina objevuje střed města) a vyrážíme na Cork Discovery, vybaveni pracovními listy s 20 úkoly, které musíme splnit – jde o zjišťování různých zajímavostí, komunikaci s Iry a samozřejmě i o to, abychom se zorientovali ve městě.
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 3
V úterý dopoledne zpracováváme získané informace na postery a pak má každá skupina 10 minut na seznámení ostatních s tím, co zjistila (na vlastní kůži se přesvědčuji, jak výhodná je skupinová práce – s mým minimálním výtvarným talentem bych poster nevyrobila ani za půl dne, ale Češka Alena, Antonia z Portugalska a Roberta z Itálie začaly nadšeně malovat, vystřihovat a lepit, zatímco my s Němcem Martinem jsme pak dostali za úkol ústní prezentaci). Díky promyšleně vybraným okruhům a dobře připraveným pracovním listům máme před obědem všichni pocit, že známe Cork takřka dokonale.
Obědváme v hotelu blízko školy, na výběr je vždy ze 6 jídel, většinou volím jednu ze 4 kombinací polévka-zeleninový salát-sendvič (polévka celé 2 týdny houbová, sendvič kuřecí, šunkový, sýrový nebo tuňákový, je možné si ho objednat z bílého nebo tmavého chleba nebo zapečený). Další 2 možnosti jsou různá teplá jídla, ovšem ať si vyberete italské lasagne nebo špagety, maďarské kuře na paprice s rýží, mexickou omeletu se zeleninou nebo anglický Shepard´s Pie (mleté maso zapečené s bramborovou kaší), vždy jsou na talíři ještě hranolky – asi na dokreslení přísloví jiný kraj, jiný mrav. Některé kolegyně si na obědy stěžují, pro mě jsou však v porovnáním s tím, co mi večer předkládá Marney, naprosto vynikající.
Učíme se denně od devíti do jedné, odpoledne máme buď výuku od 14.30 do 16.00 nebo volno označené Project Action (předpokládá se, že tento čas budeme věnovat sbírání podkladů a zpracovávání závěrečných projektů), případně jedem na výlet, který škola nabízí. Páteční odpolední výlet byl vlakem do Cobh, přístavu asi 20 km od Corku, který se do odtržení Irska od Spojeného království jmenoval Queenstown – známé místo, odkud vyplouvaly lodě vezoucí miliony irských emigrantů do Ameriky. I pro slavný Titanic to byla poslední zastávka před ztroskotáním. Se zavedením letecké dopravy v 50.-60. letech minulého století význam města poklesl, jeho slavnou minulost připomíná výstava o irské emigraci do USA a také názvy místních barů a hospod – najdete zde Mauretanii, Lusitanii i Titanic. Ale také krásnou katedrálu, která hrála roli v národnostním a náboženském uvědomování Irů – jsou převážně katolický národ a dokud byli pod nadvládou Anglie a její anglikánské církve, bylo postavení každé nové katedrály velkým vítězstvím.
V sobotu jdeme s několika kolegyněmi z kurzu na výlet pořádaný turistickou informační kanceláří. Jedním z cílů je přímořské městečko Kinsale, kde ovšem vzhledem k irskému podnebí s nejvyššími letními teplotami 25°C nejsou žádné rozlehlé pláže, turisté si užívají hlavně procházky, rybaření a plavbu na plachetnicích. Hlavní atrakcí výletu je proslulý Blarney Castle. Tento hrad dal jméno typické irské výmluvnosti – blarney. Ve slovníku najdete, že to je výřečnost, lichocení, pochlebování, schopnost vymámit na jalové krávě tele... To vše získáte, pokud – stejně jako mnoho slavných osobností, například Winston Churchil, Oscar Wilde nebo G. B. Shaw, políbíte kámen na hradní věži. Je to ovšem výkon takřka akrobatický, proto je zde pán, který dává záchranu a podle toho, že s každým ze stovek „líbačů“ je schopen prohodit originální vtípek, políbil on sám kámen mnohokrát :-). V neděli je školní výlet, který byl v ceně kurzu – projíždíme slavný Ring of Kerry – území plné hor a jezer, jehož nedotčená příroda sloužila jako kulisa například ve filmu Statečné srdce (odehrává se sice ve Skotsku, ale tam prý takhle krásné hory nenajdete...), navštívíme i další přímořské letovisko Kenmare a horskou vesničku Ghugán Barra. I na této cestě nacházíme památky na dlouhá staletí, kdy bylo Irsko součástí Britského impéria – například typické anglické schránky, které ovšem Irové po dosažení samostatnosti přetřeli z anglické červené na irskou zelenou.
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 4
Druhý týden uteče hrozně rychle – dopoledne škola (obrázek je z bloku Drama in L2 classroom). odpoledne pracujeme na projektech. Ve středu odpoledne jdu díky vstřícnosti vedení školy na náslech do kurzu General English. Ve skupině jsou jen 4 studenti ze 3 zemí ve věku 20-40 let, takže s rozdílnými zkušenostmi i zázemím. Tématem hodiny jsou adrenalinové sporty a musím se smát, když student z ostrova Mauritius označí za nejexotičtější sport z nabídky lyžování. Po hodině srovnáváme s irským učitelem výhody a nevýhody výuky malých a velkých skupin, dospívajících v rámci povinných školních osnov a dospělých, kteří chodí na odpolední kurz po práci, studentů se stejným mateřským jazykem a jazykově i kulturně různorodých. Tři ze studentů, které jsem viděla, v Irsku pracují a žijí dlouhodobě. Ptám se na Čechy a Poláky, kterých je v Corku a v celém Irsku spousta – ti prý do jazykových kurzů chodí minimálně, vytvořili si vlastní komunitu.
Večer občas chodíme do pubu – i to patří k irské kultuře, i zde jsou nápisy v irštině, ve většině hospod hraje večer živá irská hudba, někde jsou i lekce irských tanců. Snažím se přijít na chuť některému z mnoha nabízených druhů piva, pak ale zůstávám věrná cideru nebo whisky (ovšem pokud je irská, tak se píše whiskey).
A protože Irsko je zemí piva, whisky a pubů, volím jako téma svého závěrečného projektu Safe and Sane Drinking – tedy něco napůl zábavného a napůl výchovného, co využiju i při výuce u nás ve škole. Trochu závidím Robertě z Itálie, která učí na klasickém gymnáziu a postavila projekt na irských spisovatelích, nebo Ise ze Španělska, která se ve svém projektu pro pokročilé studenty zaměřila na vliv galské irštiny na angličtinu, ale koneckonců – všechny projekty máme na CD a vzájemně jsme si dali svolení je používat, takže ani mí studenti nebudou ošizeni o tato témata. S tématem projektu souvisí i poslední výlet – v pátek odpoledne vyrážíme s kolegyní z Německa autobusem do Midletonu, kde je slavná Jameson Whiskey Destillery. V ceně vstupenky na exkurzi je i sklenice whiskey u baru, ovšem 8 z návštěvníků dostane příležitost získat osvědčení „Quialified Irish Whiskey Taster“ - jsme usazeni ke stolu, kde jsou pro každého připraveny skleničky s irskou, skotskou a americkou whisky, a samozřejmě také sklenice na vodu. Podle instrukcí průvodkyně tedy čicháme, ochutnáváme, zapíjíme a porovnáváme - a pak ji zklameme tím, že někteří z nás stále dávají přednost skotské nebo americké před irskou :-). V sobotu 2. srpna se jdu ještě naposledy projít do města, stavím se ve své oblíbené internetové kavárně, abych se mailem ujistila, že v Praze na letišti na mě někdo BUDE čekat, a pak už mě Marney veze na letiště. V letadle neodolám, koupím si na památku tričko Four seasons in Ireland, a už přemýšlím, do jaké země požádám o grant za 3 roky...
PaedDr. Eva Poláková
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 5
Hudba n Trivium – je libo TRASH?!
Něco „málo“ z hist(e)orie:
Základní info:
Trivium je kapela pocházející z USA, konkrétně z Orlanda ve státě Florida. Vznikla roku 2000 na talentové akci vysoké školy. To mezi ně však ještě nepatřil basák Paolo Gregoletto a kytarista Corey Bealieu a Matt Heafy tehdy ještě nezpíval. Po pár vystoupeních však původní zpěvák z kapely odešel (jeho jméno se mi bohužel nepodařilo zjistit), a tak Matt ke kytaře přibral ještě mikrofon. Pak se s kapelou delší dobu nic nedělo… Roku 2002 Matt vyhrál soutěž The Best Metal Guitarist Award v Orlandu. To ho asi hodně popostrčilo dopředu, protože se dal s kapelou do připravování prvního dema a následně nahráli pod Lifeforce Records i své první profesionální album Ember to Inferno. A jak jinak, hned se dali na řekl bych dost úspěšné turné s kapelou Machine Head. Jakmile se vrátili z turné, zase se dali do nového CD, tentokrát už ale ne pod Lifeforce Records. Po vydání Ember to Inferno se o Trivium začala zajímat nahrávací společnost Roadrunner Records (patří pod ní např. kapely Slipknot, Cradle of Filth, Opeth, Soulfly atd.), se kterou následně podepsali smlouvu. Na stránkách Roadrunner Records se pak 15. Května 2005 objevila zpráva, že kapela Trivium vydává nové album Ascedancy. Tak se kapela dostala do povědomí tisíce fanoušků tvrdé hudby po celém světě. Další fanoušky si získala samozřejmě díky turné Roadrage Tour po Velké Británii… Sice se zdálo, že Trivium se s novou deskou zase na chvíli odmlčí a bude se spíš věnovat koncertování (kapela vystupovala na Download festivalu, Ozzfestu + si střihla ještě pár turné), ale neuplynul ani rok a půl a kapela vydala další CD, The Crusade, které sklidilo nečekaný úspěch. Ve Velké Británii se za jediný den stihlo prodat 60 000 výlisků! Album se také dlouhou dobu drželo na nejvyšších místech po všech hitparádách. I přes tyto úspěchy se ale našla spousta lidí, kteří nové album dost kritizovali, a to hlavně původní fanoušci, kteří byli zvyklí na agresivnější hru jejich oblíbené kapely. Já osobně si myslím, že se až tolik od předchozích alb neliší.
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
Styl muziky: Trash metal
Členové kapely: Matt Heafy - zpěv, kytara Corey Bealieu - kytar, zpěv Paolo Gregoletto - bass, zpěv Travis Smith – bicí Vydaná CD: Demo CD (2003) Ember to Inferno (2003) Ascedancy (2005) The Crusade (2006)
strana 6
Co nás čeká a co nás nemine:
Členové kapely Trivium s Roadrunner Records si pro nás na 30. října připravila nové album, které ponese název Shogun. Po nahrávání se k albu vyjádřil frontman kapely Matt Heafy: "Udělali jsme album plné epického metalu, které kombinuje všechny znaky a každý pocit, který jsme chtěli zachytit. Do naší hudby jsme se snažili vnést nový směr a ve studiích jsme si to všichni náležitě užili. Doufám, že energie ukrytá ve skladbách probudí i naše fanoušky." Dále se můžeme těšit, že se Trivium objeví i v České Republice. V rámci turné Unholy Alliance Tour přijedou 17. listopadu spolu s kapelami Slayer, Mastodon a Amon Amarth do Prahy. Koncert proběhne v Incheba Aréně a na stránkách www.ticketpro.cz se už dají koupit vstupenky. Tak ať je počtem fanoušků nezklameme!
Josef Kovačič
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 7
Auto-moto n Dragstery - auta a motorky na hranici možností
Máte rádi rychlost? Máte rádi auta? Máte rádi motorky? Tohle je něco pro vás!
Auta a motorky na plný plyn Dragstery jsou upravené automobily a motocykly, které mnohdy připomínají spíše vesmírné koráby, než to, co známe pod pojmem motorové vozidlo. Ale není se čemu divit, tito upravení krasavci, totiž nejsou určeni pro běžnou jízdu. Kategorie dragsterů totiž patří k nejrychlejším motoristickým disciplínám s extrémním zatížením motorů a taky peněženek nadšenců, kteří se těmto závodům věnují. V našich zeměpisných šířkách se tedy tito fandové soustřeďují především na dragstery motocyklové, které nejsou tak finančně náročné jako automobilová varianta.
Auta pokořují rychlost zvuku
Základem pro vznik dragsterů se staly speciální vozy s raketovým motorem, ve kterých se jejich piloti snažili pokořit rychlostní rekordy. Těmto autům se už podařilo pokořit i rychlost zvuku. Odtud byla už jen krátká cesta k tomu, co známe pod pojmem dragster. Jedná se tedy o upravené auto či motocykl, který závodí na krátké trati, obvykle se jedná o 402 m, mohou být i kratší. Dragstery startují z místa, pro úspěšnost jednotlivých monopostů je tedy nejdůležitější zrychlení. Používají se tedy motory jenom s velkými výkony a pro tyto auto-moto-rakety jsou příznačné obrovské pneumatiky, které přenáší výkon pohonných jednotek na závodní trať. Závodníci mohou být v těch nejkrajnějších momentech vystavení přetížení až 5 G. Asi netřeba připomínat, že pro brzdění takovýchto pozemních stíhaček se používají i padáky.
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 8
Auto a motorky na tenké linii Pokud byste se chtěli zúčastni závodu Dragsterů, musíte kromě automobilu nebo motorky (v ČR spíše druhá možnost) mít i licenci závodního jezdce, kterou získáte po absolvování povinného školení a samozřejmě zaplacení poplatku. V tomto případě se můžete zapojit do kategorie Junior Dragster už v 7 letech, ve třídě National Dragster už od 15 let. Můžete však mít vystavenu i licenci pro jeden závod, v tomto případě však už byste měli překročit plnoletost. Ovšem v tomto případě můžete závodit pouze v kategoriích sériových motocyklů. Pokud byste chtěli naskočit do třídy s upravenými vozidly, musíte mít Průkaz sportovního motocyklu. Kromě toho nezapomeňte uzavřít úrazovou pojistku. Závody dragsterů jsou totiž krásná vzrušující podívaná, ale pokud se řvoucí vozítko nepodaří udržet v přímé linii, mohou z toho být hrůzostrašné havárie. Ty sice patří k ozdobám všech sportovních kuriozit, ale na vlastní kůži si člověk musí zažít peklo.
kategorie dragsterů: Dragstery závodí v mnoha třídách, profesionálové se orientují na tyto: • Top Fuel Dragster (TF/D) - nejrychlejší třída. • Top Fuel Funny Car (TF/FC) • Pro Modified (Pro Mod) • Pro Stock • Pro Stock Bike - motocykly Existují však i další kategorie, které kromě speciálů mohou obsadit i sériově vyráběné auta a motorky.
Mnoho závodů dragsterů se jezdí v Boskovicích u Mnichova Hradiště. Mimo dragsterů tam můžete vidět kaskadéry na motorkách a samozřejmě spoustu úžasných motorek všech druhů. Více na www.dragster.cz.
Pozn.: Nedávno jsem koukala na pořad, ve kterém jsem se dozvěděla, že dragstery nyní jezdí i na nitro. To pak musí být mazec :-)
Veronika Lamačová
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 9
Kultura n Filmové novinky
Cesta do středu Země
Tobruk
Tropická bouře
Film je motivován knížkou Julesa Verna Cesta do středu Země. Vše začíná jako cesta za ztraceným bratrem, během ní vědec, jeho synovec a horský průvodce objevují zázračný svět ve středu Země. Hrdinové, tohoto dobrodružného výletu, se na své cestě střetávají s krvelačnými masožravými rostlinami a dokonce potkávají prehistorické dinosaury…
Český válečný film se zabývá druhou světovou válkou , podzim 1941. Vojáci 11. východního československého praporu přijíždějí do města Tobruku, v severoafrické Libyi, obleženého Němci a Italy. Do města příchází i mladý voják Jiří Pospíchal. Už po pár dnech strávených v africké poušti jsou jeho naivní představy o hrdinství a válce zakryty skutečním světem války, který je obklopen strachem a smrtí. Postupem času ztrácí svou sebeúctu a odvahu…
Pětice herců, mezi kterými nechybí akční hrdina Tugg Speedman (namakaný Ben Stiller), drogově závislý Jeff “Tučko” Portnoy (blonďatý Jack Black) anebo největší herec svojí generace a čtyřnásobný držitel Oskara Kirk Lazaru (černý Robert Downey Jr.) se chystají natočit válečný velkofilm, kvůli kterému podstoupí náročný vojenský výcvik, aby na plátně působili dostatečně realisticky. Nebudou však muset nic předstírat, protože v místě, kde točí svůj film, vypukne válka. A tak si kvůli vlastní záchraně budou muset vzpomenout na vojenský výcvik, chopit se zbraní a probojovat se pryč…
V kinech ČR: 04. 09. 2008
V kinech ČR: 11. 09. 2008
V kinech ČR: 18. 09. 2008
Andrea Formánková
Snímek z filmu Tobruk (v kinech od 11. 9. 2008)
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 10
n Fotostrana
Ředitel Josef Šorm, nový zástupce Petr Hujer, školník Dalibor Stránský a tělocvikáři Jiří Pliska a Vít Zákoucký se zúčastnili Garmin Run-Up běhu do schodů, který se konal 30.srpna v budově krajského úřadu v Liberci. Poslední jmenovaný „proběhl“ kvalifikací až do finále, kde s časem 2 minuty a 5 sekund skončil na 11. místě. „Chtěl jsem trochu rozvířit sportovního ducha školy a tak jsem „nahecoval“ kolegy aby se zúčastnili. Většinou se akce zúčastnili (jak jsem později zjistil) samí aktivní sportovci (Slovan Liberec - oddíl atletiky apod.)“ Josef Šorm Více o běhu do shodů najdete na adrese www.run-up.cz
Učitelský sbor na bowlingu v posledním týdnu prázdnin v rámci zahájení nového školní roku a seznamování s novými kolegy.
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 11
Prázdniny n Vysoké Tatry 2008 Přibližně v polovině prázdnin jsem se já a mí spolužáci vypravili na Slovensko do Vysokých Tater. Původně nás mělo jet asi 10 ze třídy a 1 naše bývalá spolužačka Verča, která je nyní na Gymnáziu F. X. Šaldy a která byla dříve redaktorkou. Postupně se někteří lidé odhlašovali, takže jsme nakonec jeli 4. Kromě mě a Verči jel ještě Tomáš a Ondra. Pobyt jsme naplánovali i s cestou na 8 dní. V neděli 3. 8. 2008 jsme odjížděli ve 20:02 z vlakového nádraží v Liberci. Asi po třech hodinách jsme dorazili do Pardubic, kde jsme přestoupili do lehátkového vozu a jeli až do Popradu. Zpáteční jízdenka vyšla na asi 1303 Kč. Druhý den jsme popojeli z Popradu do Tatranské Lomnice. Hledali jsme vhodný kemp. Našli jsme ho asi po 2 hodinách ve Staré Lesné, kam jsme popojeli Tatranskou elektrickou železnicí (TEŽ, električka). Kemp stál za 2 stany a 6 nocí necelých 800/osoba. Prvním výšlapem byla procházka kolem Štrbského plesa (1346). Po cestě – ve Starém Smokovci – jsme koupili sedmidenní lístek (360/os.). Rozhodně se to na tuto dobu vyplatí. Vyjde to mnohem levněji než kupovat pokaždé jednotlivý lístek. Byli jsme asi v polovině plesa, když se spustil lehký déšť. Ovšem během 20ti minut přešel do děsného lijáku. Zcela jsme promokli. Hned první den nám hory ukázaly i svou stinnou stránku. Ovšem tím byl déšť „vybrán“. Zbývající dny jsme měli nádherně. Pršelo už jen v sobotu. V úterý jsme se vydali na Predné Solisko (2093). Začínali jsme na Štrbském plese. Od chaty Pod Soliskom (1840) jsme zdolali převýšení 253 metrů. Pro ty, kteří Slovensko neznají, připomínám, že ve Slovensku jsou vzdálenosti na turistických značkách v hodinách. Člověk si jen na to musí zvyknout. Zpátky jsme šli Furkotskou dolinou a Tatranskou magistrálou. Náš kemp byl pod Lomnickým štítem. S výškou 2632 metrů je 2. nejvyšším vrcholem po Gerlachovském štítu (2655). Ve středu jsme se tedy na Lomnický štít vydali. Pěšky jsme došli do Tatranské Lomnice, od které jezdí lanovka. Kvůli vysokým cenám a díky nutné rezervaci předem jsme jeli pouze do Skalnatého plesa (1751). Je tu astronomické pracoviště. Obešli jsme pleso a vydali se k Obrovskému vodopádu. Dále jsme pokračovali přes Bílikovu chatu a Hrebienok přes nádherné vodopády Studeného potoka. Za 2 hodiny po návratu do kempu jsme šli opět do Tatranské Lomnice. Je zde totiž bobová dráha. V Česku je v Janově nad Nisou. Vřele ji doporučuji navštívit. Zážitek to je pěkný a nevšední. Ve čtvrtek dopoledne jsme málem nestihli električku. Stejně jako v minulých dnech jsme začínali na Štrbském plesu. Naším cílem bylo tentokrát Popradské pleso (1500). Kousek od něj je chata Kapitána Morávka, který hrdě padl 5. 1. 1945. Po svačině jsme se vydali na horu Ostrva (1966). Poté, co jsme se dostatečně porozhlédli, jsme vyšli k odbočce na Vyšné Hágy. Cestou jsme se zastavili u Batizovského plesa. V pátek byl volný den. To jsme ale nevychytali, protože v sobotu celý den pršelo. V neděli jsme odjížděli z Popradu ve 22:37. Vlak měl téměř hodinu zpoždění. V Liberci jsme byli asi v 10:00. Nápad na společně strávenou část prázdnin, rozhodně nebyl špatný. Takovéto cesty musíme podnikat častěji.
Apač
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 12
4FUN n Komikz
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 13
4FUN n Vtipy k pobavení (ne)jen o přestávkách Čerstvý vdovec se radí se svým přítelem: „Arnošte, já to bez ženské nevydržím, musím se znovu oženit. Zkusím si podat inzerát. Podle mého názoru nejsem bez šancí. Jsem dobře udržovaný, mám vilu, chatu, dvě auta a slušné úspory. Možná se ozve i nějaká hezká mladá slečna. To bych asi chtěl nejvíc. Co myslíš, mám do toho inzerátu uvést, že je mi šedesát, nebo si mám něco ubrat?“ „Když nad tím tak přemýšlím,“ poradí mu kamarád, „napiš tam, že ti bude pětaosmdesát.“ Běží blázen se sekerou a honí doktora. Unavený doktor vběhl do slepé ulice a nezbývá mu nic jiného než čekat na smrt. Blázen dává sekeru doktorovi a říká: „Na, tady máš sekeru a teď honíš ty!”
Medvěd si otevřel obchod. Přijde k němu zajíček a ptá se: „Medvěde, máš shnilou mrkvičku?” Medvěd na to: „No dovol, zajíci, v mém obchodě je jen kvalitní čerstvé zboží. Nic starého ani shnilého tu nemám.” Zajíček odešel a druhý den je tam znovu: „Je shnilá mrkvička?” Rozladěný medvěd ho vyhodil a myslí si: „Ten zajíc mi nedá pokoj, dokud mu tu mrkvičku neseženu.” Dalšího dne přijde zajíček a ptá se: „Máš shnilou mrkvičku?” Medvěd říká: „Podívej, zajíci, tohle je solidní obchod a shnilou mrkvičku tu nevedu, ale speciálně pro tebe jsem ji sehnal. Takže shnilou mrkvičku mám.” Zajíček vytáhne legitimaci a povídá: „Obchodní inspekce!” Potká slon velbloudici a ptá se: „Hele holka, nezdá se Ti divný, že máš prsa na zádech?” A velbloudice v klidu odpoví: „Divná otázka od někoho, komu visí šulín z ksichtu!”
Kněz a rabín hrají spolu golf a před nimi se po hřišti děsně vlečou čtyři jiní hráči. Jsou tak pomalí, že to tyhle dva naštve a seřvou je, že se tak courají. Jeden z těch čtyř říká: „Promiňte, mrzí mne to, ale tihle tři jsou slepí.” „Můj Bože, promiňte, omlouváme se,” říká kněz. A rabín se ozve: „Sakra, to nemůžou hrát v noci?”
„Jean, zabij tu mouchu! Chci být o samotě!”
Jeho Lordstvo se vrací z Indie. Na nádraží ho čeká sluha a veze ho na zámek. Lord se ptá: „Johne, co je u nás nového?“ „Nic nového, Lorde.“ Po chvíli jízdy John praví: „Lorde, váš buldog pošel.“ „Proč?“ „Protože se nažral spáleného koňského masa, Lorde.“ „Kde?“ „Ve vašich stájích, které shořely i s vašimi koňmi.“ “Proč shořely moje stáje?“ „Chytly od zámku, Lorde.“ „Proč hořel zámek?“ „Chytl od svíčky u postele vaši zemřelé matky, Lorde.“ „Proč zemřela má matka?“ „Přistihla in flagranti lady s vaším komorníkem, Lorde.“ „Ale to je stará věc.“ „Vždyť jsem vám to, Lorde, říkal. Nic nového.“ Na konec něco krapet silnějšího: Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu. Hospodský: „Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?“ Opilec: „Tak to si poslechni. Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka - prostě jako v nějakém filmu. Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem jí k sobě domů. No, abych to zbytečně neprodlužoval: prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy.“ Hospodský: „To je fantastické. Tos teda měl štěstí. A byla hezká?“ Opilec: „To nevím. Hlavu jsem nenašel.“
Josef Kovačič
Tchýně se rozhodne vyzkoušet své dva zetě. Přijde k tomu bohatšímu a na zahradě schválně spadne do bazénu. Zeť přiběhne a zachrání ji. Ráno se zeť probudí a před vraty stojí nová Octavia s nápisem – „DÍKY, TCHÝNĚ“. Tchýně přijede k druhému zeti, ten bazén nemá, ale bydlí vedle řeky, tak tam schválně spadne. Zeť se na ni dívá, jak odplouvá po proudu a nechá ji utopit. V noci přemýšlí a říká si, jaký je vůl, že mohl mít novou Octavii. Ráno vstane a před vraty stojí nový Mercedes s nápisem – „DÍKY, TCHÁN“. Pán se po autonehodě probere v nemocnici. A doktor mu říká, že má pro něj dvě zprávy, jednu dobrou, druhou špatnou. „Kterou si přejete slyšet jako první,“ ptá se doktor. „Tak třeba tu špatnou.“ „Amputovali jsme Vám obě nohy.“ „Tak teď tu dobrou,“ chce se nechat uklidnit pacient. Doktor: „Vidíte tamhle tu sestru? Pěkná, co? Tak s tou chodím.“
To znám,“ povídá 65letá paní své dceři. “Když nejdou hřebíky s máslem dohromady, tak to je to, že přišlo fialové léto se srolovaným kobercem, a proto přiběhla za ním židle a bylo z toho rajčatové kladívko nakládané s korkovým sloupem… A dcera na to jo: „Jo, mami. Ale ty piškoty tam nebyly!“
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 14
Zkrat n Redakce Vedení: Šéfredaktor: Editor:
Honza „Apač“ Šrajer David „Dave“ Svoboda
Redaktoři: Honza Sál Josef Kovačič Andrea Formánková Veronika Lamačová Další autoři: Nejmenovaný autor komiksů :-) Kontakt:
[email protected]
L4 L3 L4 P2 L2 L2 S4B
CHCEŠ SE TAKÉ PODÍLET NA PŘÍPRAVĚ ZKRATU? CHCEŠ SE ÚČASTNIT ZAJÍMAVÉ PRÁCE V KOLEKTIVU? NAPIŠ NÁM!
[email protected]
ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ
16.9.2008
strana 15
