Zkoušky odborné způsobilosti svářečů termoplastů podle ČSN EN 13067

Zkoušky odborné způsobilosti svářečů termoplastů podle ČSN EN 13067

Účelem zavedení této normy je stanovení postupů pro zkoušení znalostí a zručnosti svářečů provádějících svařované spoje z termoplastů tak, aby byly dány základy pro vzájemné uznávání odborné způsobilosti v rozdílných oblastech jejich uplatnění. Norma obsahuje zásady pro zkoušku odborné způsobilosti, aby se ověřily schopnosti svářeče řídit se ústními nebo písemnými instrukcemi a zručnost při provádění svarů na zkušebních vzorcích.

Úvod

Tato norma se užívá v případě, že to požaduje zákazník nebo svářečský dozor, případně výrobková norma. Nepoužívá se v plynárenství nebo vodárenství, pokud je zaveden alternativní program pro zkoušení odborné způsobilosti svářečů.

Předmět normy

Zkouška zručnosti podle této normy závisí na metodách svařování, typech polotovarů a skupinách materiálů a je třeba dodržet jednotná pravidla a podmínky zkoušení, včetně používání předepsaných zkušebních těles.

Norma se používá pro metody svařování horkým plynem, svařování extruderem, svařování horkým tělesem a svařování elektrotvarovkou. Využívá se pro polotovary z desek, trubek, tvarovek a utěsňovacích pásů. Svařované materiály jsou zařazeny do 8 skupin (viz tabulku). T

Tabulka označování skupin materiálů

Pro desky, trubky a tvarovky Skupina 1

PVC (včetně všech druhů PVC-U, ABS a PC

Skupina 2

PP (včetně všech druhů PP)

Skupina 3

PE (včetně všech druhů PE aPB)

Skupina 4

PVDF

Skupina 5

ESTFE nebo PFA nebo FEP

Pro utěsňovací pásy Skupina 6

PVC-P

Skupina 7

PE (včetně všech druhů PE)

Skupina 8

ECB

Zkoušky svářečů

Vykonávání zkoušek podle normy ČSN EN 13067 musí probíhat v souladu s normou a požadavky Doc. No. EWF 581-01. Pro zabezpečení opakovatelnosti svařovacího procesu, s cílem naučit svářeče pracovat podle písemného zadání, vypracují svářečské školy technologickou návodku pro svařování (WPS), obsahující nutné údaje o parametrech svařování, použitých materiálech, tloušťce, eventuálně průměru svařovaného vzorku a další nutné veličiny. Budou zpracovány na typových formulářích v souladu s normou a odsouhlaseny zkušební organizací. Výsledky zkoušek se zapisují do zkušebního protokolu, který je nedílnou součástí Certifikátu svářeče termoplastů (EWP). Při stanovování rozměru zkušebního vzorku

je nezbytně nutná úzká spolupráce se zákazníkem, aby byla vzhledem k rozsahu platnosti zkoušky zvolena jeho optimální hodnota. Ke zkoušce mohou být připuštěni pouze pracovníci, u kterých je pravděpodobné, že u zkoušky vyhoví, tj. splňují některou z podmínek: – úplné vzdělání jako zpracovatel plastů, – nejméně dvouletá praxe ve svařování plastů (např. svářeč se základní zkouškou podle ČSN 050705 nebo jiné ekvivalentní technické normy), – absolvování kurzu pro přípravu ke zkoušce svářeče plastů). Teoretická příprava by měla být zaměřena především na znalost obsluhy a údržby svařovacích zařízení, metod svařování, požadavků při svařování na montáži (staveništi), přípravy svařovaných dílů, vlastností termoplastů, prevenci a opravu vad, příčiny vzniků vad, vhodnou volbu parametrů, znalost destruktivních a nedestruktivních metod kontroly, WPS a bezpečnostních předpisů. Praktická příprava by měla být zaměřena především na zvládnutí metody svařování na příslušných zařízeních a materiálech za použití WPS. Během zkoušky musí svářeč prokázat teoretické znalosti a praktickou zručnost. Svářeči mohou provádět zkoušky v pěti základních modulech rozdělených podle metody svařování případně druhu svařenců a dále pak v celé řadě podskupin závislých na svařovaných materiálech.

Označování odborné způsobilosti EWP podle modulů

T

Tabulka základních modulů teoretické a praktické přípravy Označení modulu

T

Metoda svařování event. druh svařence

M1

svařování horkým plynem a extruderem

M2

svařování horkým tělesem

M3

svařování elektrotvarovkou

M4

svařování vodovodů a plynovodů

M5

svařování izolačních pásů

Modul 1 – svařování horkým plynem s přídavným materiálem a extruderem

Podskupina podle EN 13067

Metoda svařování

polotovar

materiál

1.1

ruční horkým plynem kruhovou ryskou s přídavným materiálem

S

PVC

1.2

rychlotryskou horkým plynem s přídavným materiálem

S

PVC

2.1


S

PP

2.2

extruderem

S

PP

3.1


S

PE

3.2

extruderem

S

PE

4.1


S

PVDF

5.1


S

ECTFE

polotovar

materiál

S

PVC

T

Modul 2 – svařování horkým tělesem


Metoda svařování

1.3

Horkým tělesem na tupo desky

2.3


S

PP

2.4

Horkým tělesem na tupo trubky do dn 315

P

PP

2.5


P

PP

2.6

polyfúze

P

PP

3.3


S

PE

3.4


P

PE

3.5


P

PE

3.9

Polyfúze

P

PE

3.10

Sedlové horkým tělesem

P

PE

4.2


S

PVDF

4.3


P

PVDF

4.4

polyfúze

P

PVDF

5.2


P

ECTFE

T

Modul 3 – svařování elektrotvarovkou Podskupina podle EN 13067

Metoda svařování

polotovar

materiál

P

PP

2.7

Elektrotvarovka – objímka

3.6

Elektrotvarovka – objímka do dn 225

P

PE

3.7

Elektrotvarovka – objímka nad dn 180

P

PE

3.8

Elektrotvarovka – sedlo

P

PE

T

Modul 4 – Svařování PE horkým tělesem a elektrotvarovkou pro plynové a vodovodní potrubí – kombinovaný modul Podskupina podle EN 13067

Metoda svařování

polotovar

materiál

3.4


P

PE

3.5

Horkým tělesem na tupo trubky nad dn 315

P

PE

3.6

Elektrotvarovka – objímka do dn 225

P

PE

3.7

Elektrotvarovka – objímka nad dn 180

P

PE

3.8

Elektrotvarovka – sedlo

P

PE

T

Modul 5 – Svařování izolačních pásů (fólií) – kombinovaný modul


Metoda svařování

polotovar

materiál

6.1

Ruční svařování horkým plynem

M

PVC – P

6.2

Strojní svařování horkým plynem

M

PVC – P

6.3

Strojní svařování horkým klínem s horkým plynem

M

PVC – P

6.4

Strojní svařování horkým klínem elektricky

M

PVC – P

7.1


M

PE

7.2

Strojní svařování horkým plynem

M

PE

7.3


M

PE

7.4


M

PE

7.5

extruderem

M

PE

8.1


M

ECB

8.2

strojní svařování horkým plynem

M

ECB

8.3


M

ECB

8.4


M

ECB

Zkušební vzorky pro praktickou zkoušku O

Zkušební vzorek pro svařování desek na tupo (pro zkoušky ohybem)

Legenda: 1) Oříznutá část 2) 6 zkušebních těles pro zkoušku ohybem

O

Zkušební vzorek pro svařování desek na tupo (pro zkoušky tahem)

Legenda: 1) Odříznutá část 2) 5 zkušebních těles pro zkoušku tahem 3) 3 zkušební tělesa pro zkoušku tahem

Zkušební vzorek pro svařování trubek na tupo (pro zkoušky ohybem nebo tahem)

Legenda: 1) 1 ⱖ 350 nebo 2Dn (vždy větší z hodnot) 2) 4 zkušební tělesa pro zkoušku ohybem 1⫻ v každé poloze (x1, x2, y1, y1)

O

O

Zkušební vzorek pro polyfúzní svařování

Legenda: 1) Objímka 2) Trubka L = 5dn

O

Zkušební vzorek pro sedlové svařování

O

Zkušební vzorek pro utěsňovací pásy (přeplátovaný spoj bez zkušebního kanálku)

Legenda: 1) Odříznutá část 2) 5 vzorků pro odlupovací zkoušku

Legenda: 1) Svařovací zóna

O

Zkušební vzorek pro utěsňovací pásy (přeplátovaný spoj bez zkušebního kanálku)

Legenda: 1) Odříznutá část 2) 5 vzorků pro odlupovací zkoušku

Legenda: 1) svařovací zóna Rozměry a jsou dány použitým zařízením

O

Zkušební vzorek pro utěsňovací pásy – přeplátovaný svar nanášený extruderem

Legenda: 5 vzorků vyříznutých podle instrukcí PWE

Legenda: 1) svařovací zóna Rozměry a jsou dány použitou WPS

Hodnocení zkušebních vzorků a kritéria přípustnosti

Hodnocení zkušebních vzorků se provádí vizuální kontrolou a destruktivním zkoušením a výsledky zkoušek se zaznamenají ve zkušebním protokolu. Vizuální kontrola se provádí podle EN 13000-1

Destruktivní zkoušení se provádí na zkušebních vzorcích, na kterých byla provedena vizuální kontrola s kladným výsledkem. Provádějí se zkoušky tahem, ohybem a odlupovací. Zkouška tahem se provádí v souladu s normou EN 12814-2, zkouška ohybem podle normy EN 12814-1 a zkouška odlupováním podle EN 12814-4. Osvědčení o zkoušce odborné způsobilosti svářeče vystaví zkušební komisař a musí obsahovat minimálně plné jméno svářeče, datum a místo narození, modul a materiálovou skupinu, datum složení zkoušky, datum vydání osvědčení, podpis zkoušejícího a svářečský dozor. Doporučuje se používat formulář podle přílohy B normy EN 13067.

Osvědčení o zkoušce odborné způsobilosti

Platnost zkoušky svářeče začíná dnem, ve kterém byly úspěšně vyhodnoceny požadované zkoušky. Zručnost svářeče a jeho odborné znalosti se udržují jen tehdy, když pravidelně vykonává svářečské práce v rozsahu jeho oprávnění. Zkouška svářeče platí dva roky za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky, které potvrdí zaměstnavatel nebo pracovník pověřený dozorem každých šest měsíců: a) svářeč musí, pokud možno pravidelně, vykonávat svářečské práce v rozsahu platnosti své svářečské zkoušky (připouští se přerušení nejvíce na dobu šesti měsíců), b) svářečské práce musí být vykonávány v souladu s podmínkami, za kterých byla zkouška vykonána. c) není žádný závažný důvod zpochybňující zručnost a vědomosti svářeče.

Platnost zkoušky

Není-li splněna některá z podmínek, musí být Osvědčení o zkoušce způsobilosti odebráno.

Prodloužení platnosti

Prodloužení platnosti je možné pouze v případě, že je o něj zkušební místo požádáno před uplynutím platnosti zkoušky odborné způsobilosti. Platnost v rozsahu odborné způsobilosti svářeče může prodloužena o dva roky pouze v případě, že jsou splněny podmínky pro platnost zkoušky a zkušebnímu orgánu jsou předloženy důkazy o jakosti svařování. Po uplynutí tohoto prodloužení je požadována zkouška nová.

Zkoušky odborné způsobilosti svářečů termoplastů podle ČSN EN 13067

Recommend Documents