9.11.2006 Dnes ráno mě vyzvedla Kati před mým bytem a jeli jsme do Villa Elba. Spal jsem na dnešek docela dobře, i když jsem mohl ležet jen na zádech a nebo na pravém boku. Ve Villa Elba se dnes koná nějaká konference a to znamená, že je tady velmi honosný oběd. Měli jsme sobí maso s bramborovou kaší, zeleninou a jako zákusek byl samozřejmě koláč. Prostě paráda J. Přišel za mnou jeden učitel z místní školy, jestli bych nechtěl jednou týdně pracovat v této škole a asistovat učitelům. Je to švédsky mluvící škola pro děti ve věku od 6-ti do 12-ti let. Tak jsem na to zvědavý a docela se těším J. Po mém návratu z práce jsem se šel podívat do města, po nějakých nákupech. Zašel jsem do Second Hand Shop(u) a koupil jsem takovou drátěnou přihrádku na zeleninu apod. za 2 Eura- no jsem rád, že jsem to sehnal, alespoň nebude mít v té zelenině v kuchyni takový „bordel“ J. Dokonce se mi později podařilo v obchodě s potravinami, sehnat něco podobného jako je česká houska. Je to takové nejchutnější pečivo, které jsem tady, za dobu mého pobytu, vůbec měl. A jeden kousek stojí jen 20 centů!!! Šel jsem zpátky domů s pocitem dobrého nákupu J. Šel jsem pěšky, protože na kole to s tím mým naraženým ramenem opravdu nejde a navíc- chodníky jsou jedno velké „kostrbaté“ kluziště. Jak se tak vracím večerní Kokkolou domů, v hlavě se mi najednou začne přehrávat písnička od Jarka Nohavici: „(J)du, (j)du, (j)du, (j)du, po ledu, dopředu (j)du i do zadu (j) du. Já jsem sice šel jen dopředu, ale Jarek byl asi na podzim ve Finsku, když skládal tuhle píseň JJJ. 10.11.2006 V 830 mě vyzvedává Kati před mým bytem a jedeme do práce. Jako obvykle usedám k počítači, zkontroluji emaily, popř. na nějaké odpovím.... Včera jsem psal mail Anki do CIMO (Finská národní agentura), zda by nešlo nějak přeložit můj mid-term trainning. Bohužel zatím nedorazila žádná odpověď, a tak se tedy zkouším Anki dovolat. Po několika neúspěšných pokusech se mi to konečně podařilo. Rozhovor s Anki byl velice příjemný. Stačilo jen abych řekl své jméno a ona již hned věděla, o koho jde, a co že to po ní chci (protože četla mé maily J). Nakonec jsme se tedy úspěšně domluvili. V souvislosti s tímto mým „jednáním“ s Anki, musím zmínit, že jsem se rozhodl prodloužit si můj pobyt ve Finsku o dalších 6 měsíců. Zažádal jsem o toto prodloužení oficiálním mailem, který jsem odeslal právě Anki. Ta mi potom sdělila, že by to možné bylo, ČNA také souhlasí, tak proč ne? J. Alespoň mám teď pocit, že mám více času na bližší poznání Finska. Kolem 1530 jsme zas odjeli s Kati domů. Šel jsem do města, přesněji řečeno, podívat se po nějaké pokličce na naši pánev. Nesehnal jsem ovšem žádnou pokličku příhodné velikosti. Potom jsem zašel do Halpa Halli, kde jsem včera koupil ty lahodné a vcelku laciné housky, ale ani ty tam již neměli. A tak jsem se, celý rozmrzelý, vracel zpátky domů. Jelikož byl pátek, tak jsem šel ke Gaborovi. Gabor s Czabim a Markem vařili maďarskou specialitu- kuře na paprice a k tomu noky. Docela lahodné J. Přišli tam i finská děvčata. Takový mladý holky (tak 17 let), ale docela pohoda. Jedna z nich se vrátila minulý týden z návštěvy z ČR, kde byla navštívit své kamarády, takže jsme si docela pokecali. Potom jsme hráli na kytaru a po 000 jsme se zvedli, že se půjdeme podívat na párty, jež se konala ve velké místnosti v Tankari 2. Když jsme dorazili, netrvalo to dlouho, abych zjistil, o čem ta party je.....Byla úplně „o ničem“ (chci být slušný, tak nepíši o „ho.....“). Spoustu lidí v malé místnosti, všude „nahulýno“, lidi tam jen postávali nebo různě posedávali, do toho hrála přiblblá muzika ....Prostě nuda, nuda, nuda (alespoň z mého pohledu. Z pohledu většiny účastníků to byla nejspíše ucházející a zábavná party L). Nesnáším tento typ zábavy. Zdá se mi, že tam ti lidé chodí jen aby si udrželi jakési „splečenské postavení“- no hnus!!! Sebral jsem se a šel jsem spát. Cestou domů přemýšlím o tom, co že je to za zábavu a snažím se pochopit alespoň malou část toho, čemu tito zúčastnění lidé říkají zábava. Neúspěšně- asi to nikdy nepochopím. A asi to ani pochopit nechci. Budu si muset najít něco jiného k zábavě....
11.11.2006 Je sobota a tudíž volno. My (já, Gabor a Kris) ovšem zas až takové volno nemáme. V 1600 pro nás přijel taxík a jeli jsme do Nykarleby. Byli jsme tam pozváni jako zahraniční hosté, při příležitosti slavnostního otevření nové sportovní haly. Taxík to byl docela luxusní. Mercedes třídy A „v plné palbě“. Docela jsme zírali. Ale proč ne- my to neplatili J. Po příjezdu na místo jsme se setkali (opět po týdnu J) s Monikou, Claire a Shannon. Celá akce vypukla v 1800 ve velké hale této budovy. Zúčastněno bylo cca 700 lidí. Nejprve se prezentovaly místní sportovní oddíly (florbalisté(stky), běžci na lyžích, gymnastky...) Následovaly proslovy různých místních VIP lidí. K tomu se později přidala kulturní vystoupení, ať již hudební, či taneční a nakonec jsme na pódium vystoupili také my, dobrovolníci a zazpívali jsme společně jednu píseň o tom jak je to hrozné, že stejná zvířata vydávají v různých jazycích různé zvuky J. Po skončení této „formální“ části, zakončené naším „neformálním“ zpěvem J, bylo připraveno pohoštění v podobě kávy a zákusků. Po něm vypukl ve vedlejší tělocvičně taneční ples s živou muzikou. Šli jsme si tedy také zatančit. Musím ovšem říci, že muzika tedy nic moc. Po čtyřech písních (které mimochodem zněli úplně stejně a neměli vůbec žádný rytmus a ...), jsme se rozhodli halu opustit. Šli jme do místa našeho nocování. To se nacházelo u Shannon v pokoji. Cestou celkem hustě sněžilo a šíleně to klouzalo (protože pod slaboučkou vrstvičkou sněhu byl led). Všiml jsem si jedné docela zajímavé věci: Ve Finsku smíte řídit traktor, tuším že od 17-ti let. A právě tito sedmnáctiletí hoši si dávají každý sobotní večer dostaveníčko na parkovišti před místním kostelem. Vypadá to asi tak, že každý tam přijede se svým traktorem J. No a co potom s těmi traktory vyvádějí? To je síla, je to prostě taková rallye po zasněžených (a šílené kluzkých) uličkách Nykarleby. Potom, co jsme dorazili na místo našeho noclehu, jsme si dali ještě pár „partiček“ billiardu a šli jsme spát. 12.11.2006 Nevím, čím to je, ale když přespávám u Shannon v Nykarleby v pokoji, tak spím hodně dlouho. Minulý týden jsem se probudil cca kolem 1200 a dnes to bylo, pravda o trochu dříve, ale o moc zas neJ. Každopádně, něco jsme posnídali, pak jsme koukali na televizi a později ještě hráli billiard. Ve 1400 pro nás přijel taxi a jeli jsme zpět do Kokkoly. Ukuchtil jsem si něco k jídlu, vypral nějaké prádlo a jinak nic zajímavého.... 13.11:2006 Do práce jezdím stále s Kati. Má to sice malou nevýhodu, že nejsem pánem svého času (tzn. nemůžu si odjet, kdy se mi zachce), ale výhoda je, že nemusíte jezdit na kole po těch zledovatělých silnicích. Jinak je to celkem úspěšný den, protože po obědě dostávám poštu s oznámením, že mi přišel balík a Marku mi půjčil (jako na celou zimu J) „oteplovačky“ z Nature School. Z práce, mě a Czabiho odváží Ritva a já se vydávám, celý nedočkavý na poštu pro balík. Vzal jsem si s sebou velký batoh, jako že ten balík do něj dám, ale ouha. Balík je opravdu rozměrný (jak již jsem psal dřívěji- chci být slušný, takže nepíši, že je velký jak krá… J), tak ho nesu v ruce. No docela se to „proneslo“ zvlášť, když to musíte nést stále v jedné ruce (protože mě stále ještě bolí to mé naražené levé rameno). Po návratu domů, balík rozbaluji a … paráda. Obsah je zcela neporušen a je v něm vše, co jsem si přál. Skoro ani nevěřím, že mi přišel z České Republiky. Vypadá to spíše, že mi přišel ze severu Finska, z Rovaniemi, kde je sídlo Santa Clause J. Asi se právem ptáte, co že to v tom balíku bylo?? Tak už to nebudu prodlužovat…….J. Byl tam můj notebook!!!! Pravda, cítím se trochu provinile, že jsem nebyl zatím schopen vydělat si na něj a koupit si ho sám, ale ….. Chvilku jsem počkal, aby se „chudinka“ trochu aklimatizoval a pak jsem vše zapojil a poprvé spustil. No a tyto řádky jsou již psané na něm. Je to opravdu pohodička, když můžete psát, kdy se vám zachce, nebo když na to prostě máte náladu a nemusíte přitom nikam chvátat. Akorát bych měl jít asi spát J.
14.11.2006 V 800 mě a Czabiho bere Ritva do Villa Elba. Byl jsem ale hrozně ospalý a unavený. Navíc mě celkem bolelo to rameno… a prostě nebylo mi dobře. Po příjezdu na místo jsme si všichni šli dát kafe a pak se nic zas až tak významného nedělo. Byl to obyčejný den, až na ten oběd- ten byl opravdu ňamka J. (kousky lososa v nějaké omáčce s pečenýma bramborami J) Marku odjížděl kolem 1400 do města, a tak jsem jel s ním. Nebylo mi moc dobře. V 1500 jsme šli s Christianem zjistit, jaké jsou možnosti internetového připojení. Možnost máte v podstatě dvojí. Buď si objednáte připojení u poskytovatele s názvem „Region Line“ a nebo u poskytovatele „Elisa“. Šli jsme na výzvědy, abychom zjistili, co nás vyjde nejlevněji. „Region Line“ měl sice dobrou nabídku, ale tyto akční slevy se vztahovaly pouze na kontrakt podepsaný na 12 měsíců- a to my tady tak dlouho nebudeme. Naproti tomu „Elisa“ nabízela měsíční poplatek za přípojku ve stejné výši, jako „Region Line“ (34,90 €), ovšem musíte si k tomu koupit vlastní modem (za 79 € L). A to je docela pálka!!! Naštěstí měli zrovna speciální nabídku, kde poskytovali na modem 50% slevu. Chvilku jsme počítali a dospěli jsme k výsledku, že si pořídíme modem (protože nás to pořád vyjde o polovinu laciněji a ještě budeme mít modem). Inu, šli jsme tedy do „Elisa“ a chtěli si toto připojení objednat. Nejvtipnější na celé té naší objednávce byla skutečnost, že ona slečna, co nás obsluhovala nemluvila anglicky. Teda mluvila, ale asi jako já finsky J. Nakonec jsme se nějak domluvili. Horší věc je ovšem ta, že čekací doba jsou maximálně 4 týdny. Snad to bude dříve J. 15.11.2006 Tak dnes je tomu přesně 2 měsíce, co jsem přiletěl do Finska. Při té příležitosti musím zmínit, že čím jsem tady déle, tím se mé vnímání rychle ubíhajícího času naštěstí zpomaluje. Je to jako s tím letadlem při startu (pro bližší pochopení této metafory je nutno přečíst si ty úplně první mé zápisky J). V 755 mě vyzvedává Ritva na předem domluveném místě a veze mě do jedné švédské školy. Tuto školu budu navštěvovat každou středu a čtvrtek a budu asistovat řiditeli této školy. Jmenuje se Böise a je třídním učitelem ve třídě o 16-ti žácích, ve věku kolem deseti let. V 810 začala první hodina. Byla to hodina tělocviku a tak jsem společně s děckama a Böisem hrál nejprve něco jako vybíjenou a později florbal. První vyučovací hodina, ráno, je nejdelší, protože jsou prý děcka schopna koncentrace na delší dobu (což je podle mě pravda- pokud nejste ovšem „po tahu“ J). Po delší přestávce jsme se přesunuli do učebny a začala hodina švédštiny. Při ní jsem pomáhal jednomu hošíkovi se švédským gramatickým cvičením J. No celkem zajímavé! Švédštinu jsem viděl asi tak podruhé v životě a už jsem jí měl vyučovat J. Naštěstí jsem měl učebnici s klíčem, takže jsem věděl, jak to má být. A navíc- švédština je opravdu docela jednoduchá. Je hodně podobná angličtině a němčině, takže můžete snadno usuzovat, jak by to asi mělo být. Po obědě následovala hodina angličtiny a tady už jsem se „chytal“ trochu víc. Po této hodině angličtiny, výuka pro dnešní den, pro tu moji třídu končil. Já jsem ovšem nekončil. Šel jsem asistovat Thomasovi. Thomas je jeden z učitelů, který vede jakýsi řemeslný kroužek na této škole- prací se dřevem, se ten kroužek zabývá. Šli jsme tedy do dílen. Tam na nás čekala skupinka deseti dětí. Byly trochu starší, tak kolem 12-ti let. Nejprve jsme si sedli, Thomas mě představil, řekl jsem pár slov o ČR a potom děcka začala vyrábět stojan na CD, podle návodu. Truhlářská dílna je velmi slušně vybavena. Byla tam hoblovka, pila s předřezem, pásová pila, vrtačka …. Po celé dílně je rozvedena vzduchotechnika na odsávání pilin…, prostě hodně slušný J. Děti byly naprosto super. Přátelští, přístupní, hodně povídaví a zvídaví. Všichni mluvili hodně, hodně dobře anglicky. Ta jejich zvídavost spočívala mimo jiné v tom, že jsem jim musel říkat, jak se česky řekne kočka, pes, prase, učil jsem je počítat, samozřejmě se naučili říkat „ahoj“ a nakonec chtěli vědět i jak se řekne „hasící přístroj“, který tam viděly viset na stěně JJ. Tou horší věci na tomto dni byl fakt, že mi již od včerejšího večera nebylo moc dobře. Na jedné mandli se mi udělal takový velký bílý čep a možná jsem měl i trochu teplotu. V té škole jsem „přežil“ jen díky Panadolu, kterým jsem se nadopoval. Po práci jsem tedy zavolal Ritvě a sdělil jí
mé zdravotní problémy. Ritva mě vzala k doktorovi, aby se na mě podíval. Nejprve mi doktorka vzala krev z prstu, jestli nemám žloutenku (a nemám J) a potom mi udělala výtěr z krku. Výsledek se dozvím zítra….Každopádně do práce zítra nejdu, tak uvidíme. Snad se z toho nějak brzo „vylížu“ J. 16.11.2006 Nemohu se probudit. V 1130 jsem teprve vstal z postele a šel se nasnídat. Udělal jsem si Puuro Puuro je takový tradiční finský pokrm. Jsou to něco jako u nás ovesné vločky. Když to 2-3 minuty povaříte, vznikne vám taková, pro mě docela chutná, kaše (skoro nikomu to nechutná- pouze mě J). A hlavně je to levné!!!! a dlouho to vydrží!!! Po snídani jsem si šel zase lehnout. Nebylo mi zrovna moc „do zpěvu“ a tak jsem opět usnul a vzbudil se kolem 1500- asi hlady J. Ohřál jsem si česnečku, co mi zbyla ze včerejška a trochu se najedl. Chvilku po tom mi volala Ritva, že doktoři zatím nic na tom rozboru neobjevili a tak musím čekat na výsledek do zítra. Tak uvidíme J. Večer jsem šel ke Gaborovi nainstalovat nějaké programy do notebooku. Při té příležitosti jsem odzkoušel i webovou kameru, kterou mám v notebooku zabudovanou a zavolal jsem domů (aby nezapomněli, jak vypadám J). 17.11.2006 Jsem celý den doma. Již je mi lépe, ale na jedné mandli mám stále celkem velký bílý čep. Po 1100 mi volala Ritva a sdělila mi, že doktoři nic nenašli ani na druhém testu. Takže angína to není. Je to prý jen nějaký virus. Mám zůstat doma, hodně pít a prostě se z toho vyspat. Jinak se nic moc neděje. Prakticky celý den tady prší a docela se oteplilo, takže sníh pomalu ale jistě mizí. Jinak asi není o čem psát J.
...zkouška na naše hudební vystoupení
...v hale
...na plese
...u Shannon v pokoji
