Zřizování českých menšinových obecných škol na Ústecku v letech

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd

Bakalářská diplomová práce

Zřizování českých menšinových obecných škol na Ústecku v letech 1867-1930 (se zřetelem na komunikaci mezi jednotlivými subjekty)

Vypracoval: Michal Šimáně Vedoucí práce: Mgr. Jiří Zounek, Ph.D.

Brno 2007

Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Veškeré zdroje, tedy literaturu a písemné prameny, ze kterých jsem při sepisování práce čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.

V Brně, dne . . . . . . . . . . .

Podpis . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1

Na

tomto

místě

bych

velmi

rád

poděkoval

panu

Mgr. Jiřímu Zounkovi, Ph. D., vedoucímu mé bakalářské práce, především za čas, který mi věnoval při sepisování této práce, za jeho ochotu a cenné rady.

2

OBSAH ANOTACE ............................................................................ 3 KLÍČOVÁ SLOVA ................................................................. 4 ÚVOD ................................................................................... 4 OD ROKU 1867 DO VZNIKU ČSR V ROCE 1918 .................. 10 1. ŠKOLSTVÍ PO RAKOUSKO-UHERSKÉM VYROVNÁNÍ.................... 10 1.1 Prosincová ústava....................................................................................................... 10 1.2 Vznik nové školské správy......................................................................................... 12 1.3 Nový školský zákon a jeho novela z roku 1883......................................................... 15

2. POMĚRY NA ÚSTECKU V DOBĚ RAKOUSKA-UHERSKA ............... 17 2.1 Příchod českých obyvatel na Ústecko v průběhu 19. století ...................................... 18 2.2 Národnostní složení.................................................................................................... 19 2.3 Spolky......................................................................................................................... 21

3. ZŘIZOVÁNÍ ČESKÝCH MENŠINOVÝCH ŠKOL.................................. 23 3.1 Menšinová škola v Ústí nad Labem ........................................................................... 26 3.2 Menšinová škola v Krásném Březně .......................................................................... 27 3.3 Menšinová škola v Chabařovicích ............................................................................. 30 3.4 Menšinová škola v Předlicích .................................................................................... 32

PO VZNIKU ČSR ................................................................. 35 4. ZMĚNY VE ŠKOLSTVÍ PO VZNIKU ČSR ............................................. 35 4.1 Podoba školské správy po vzniku ČSR...................................................................... 36 4.2 Změny týkající se zřizování menšinových škol ......................................................... 38 4.2.1 Postoje německých obyvatel ke změnám v menšinovém školství...................... 40

5. POMĚRY V ČESKÉM ŠKOLSTVÍ NA ÚSTECKU PO VZNIKU ČSR.. 42 5.1 Politická situace.......................................................................................................... 42 5.2 České menšinové školství .......................................................................................... 43 5.2.1 Menšinová škola v Ústí nad Labem .................................................................... 43 5.2.2 Menšinová škola v Předlicích ............................................................................. 44 5.2.3 Menšinové školy v Chabařovicích a Krásném Březně........................................ 45

ZÁVĚR ............................................................................... 47 BIBLIOGRAFIE ................................................................... 51

3

ANOTACE Tato práce se snaží vysvětlit zřizování českých obecných menšinových

škol

na

Ústecku.

na postihnutí

komunikace

mezi

Zřetel

je

jednotlivými

kladen

především

subjekty

tohoto

zřizování, a to v období let 1867 a 1930.

KLÍČOVÁ SLOVA zřizování českých menšinových škol, Ústecko, Ministerstvo kultu a vyučování, Ministerstvo školství a národní osvěty, zemské školní rady, okresní školní rady/výbory, místní školní rady/výbory, obecní zastupitelstva/úřady, Ústřední matice školská, Národní jednota severočeská, Sokol

4

ÚVOD Před zhruba dvěma roky se mi v rámci jedné přednášky dostala

do

rukou

kniha

s názvem

Sborník

k problematice

multietnicity. Součástí tohoto sborníku je i článek Jana Měchýře České menšinové školství v Čechách v letech 1867-1914, který se zaměřuje na české menšinové školy v severních Čechách. Článek mě ihned oslovil, protože řešil počátky českého školství v kraji, ke kterému mám citově nejblíže. Mým rodištěm je totiž Ústí nad Labem. Z hlediska dějin pedagogiky se domnívám, že počátky českého školství v Ústí nad Labem a jeho okolí (Ústecko) byly zvlášť důležité pro další rozvoj českého školství v této oblasti. O to více jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že v celém článku není jediné zmínky o existenci české menšinové školy na Ústecku. Příčiny mohly být tři, buď v Ústí nad Labem a jeho okolí skutečně žádné české menšinové školy nevznikly, nebo sice vznikly, ale kvůli

nedostatku

pramenů

a literatury

nebylo

toto

téma

zpracováno, či prostě a jednoduše téma českého menšinového školství na Ústecku nebylo pro autora článku dostatečně zajímavé. První domněnku jsem mohl zavrhnout lehce, protože v každé publikaci

o

Ústí

nad

Labem,

se

kterými

jsem

se

setkal,

jsou obsaženy i základní informace o vývoji ústeckého školství, kde se přinejmenším mluví o české menšinové škole v Krásném Březně. Vedle ní však na Ústecku v rámci existence RakouskaUherska vznikly další dvě, v Chabařovicích a Předlicích, a bylo podniknuto i několik pokusů o zřízení školy v Ústí nad Labem. Na základě tohoto zjištění jsem se tak rozhodl vysvětlit zřizování českých obecných menšinových škol na Ústecku se zřetelem

na

komunikaci

mezi

jednotlivými

subjekty

tohoto

zřizování. Hlavním cílem práce je tedy, co nejlépe postihnout

5

komunikaci při zřizování českých obecných menšinových škol na Ústecku mezi českým obyvatelstvem – často zastupovaném buď významnou osobností nebo spolkem –, školskými institucemi – místní školní radou, okresní školní radou, zemskou školní radou popřípadě ministerstvem školství – a obecním úřadem dané obce, jak v období Rakouska-Uherska, tak i v období první poloviny Československé republiky. Vedle tohoto primárního cíle budu porovnávat mezi sebou jednotlivá sledovaná období a posléze se pokusím

z tohoto

srovnání vyvodit,

jak

výrazné

byly

změny

při zřizování českých menšinových škol na Ústecku po vzniku ČSR.

Významným

zdrojem

o

českém

menšinovém

školství

na Ústecku se pro mě stalo dílo Jana Doležala a články Ludvíka Staňka a Jaroslava Tlustého. Neocenitelným pramenem informací mi byl i sborník prací Dějiny města Ústí nad Labem od editorů Kaisera a Kaiserové a článek Otakara Kádnera v Československé vlastivědě.

Pro

zmapování

rakousko-uherského

školství

jsem

využil zejména prací Abby Faimonové a Jana Šafránka. Protože jde o práce z přelomu 19. a 20. století, opřel jsem se při jejich studiu i o několik děl novějších. Především mám na mysli díla Jaroslava Kopáče a Václava Kovaříčka. Při mapování školství využívám v hojné míře i dobových zákonů. Důvodem mi byla potřeba zachovat si určitý odstup od knih, které nezobrazovaly dobové školství v celé šíři – jak jsem zjistil právě při zkoumání jednotlivých zákonů – , čímž by mohlo, kdybych pracoval pouze s nimi, dojít k jistému zkreslení. Při popisu změn v českém menšinovém školství po vzniku ČSR, jsem se opřel v prvé řadě o práci Ministerstva školství a národní osvěty Činnost Ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Informace z této publikace opět konfrontuji

6

s dobovými zákony. Problém nastal pouze v případě sledování změn

přímo

v jednotlivých

problematiku

jsem

kromě

obcích několika

na

Ústecku.

zmínek

v již

Pro

tuto

uvedeném

sborníku Dějiny města Ústí nad Labem žádnou literaturu nenašel. Většinu

informací

pro

toto

období

jsem

tak

načerpal

z jednotlivých pramenů sledovaných českých menšinových škol.

Výběr pramenů jsem podřídil především hlavnímu cíli práce, tedy

jsem

věnoval

pozornost

obsahovat nějaké informace na Ústecku

a

jejich

především

těm,

které

mohly

o českých menšinových školách

zřízení.

Archivní

fondy

jednotlivých

sledovaných škol jsou uloženy v Archivu města Ústí nad Labem, kam

byly

během

let

přemístěny

z jednotlivých

obcí.

Toto stěhování dalo vzniknout i jednomu z několika problémů, kterým jsem musel při vlastním zkoumání pramenů čelit. Mnoho archiválií se totiž během stěhování ztratilo. Týká se to především pramenů

pro

chabařovické

období

let

menšinové

1867-1913.

školy

z let

Například

jejího

kronika

založení

byla

podle archiváře Zdeňka Kaisera před třemi roky při jednom takovém

stěhování

ukradena.

Další

pro

mě

důležitý

zdroj

informací, školní kronika české menšinové školy v Krásném Březně, která byla za druhé světové války schována v Praze na půdě obytného domu, shořela při leteckém náletu v dubnu roku 1945.

V těchto

případech

jsem

musel

použít

konferenčních

protokolů, ze kterých jsem potřebné informace získával jejich bezprostředním zkoumáním, tedy přímo. Mnoho informací bylo ovšem možné doplnit i z práce Ludvíka Staňka, který podle mého názoru hojně čerpal ze shořelé krásnobřezenské školní kroniky. Sám totiž na této škole v prvním desetiletí 20. století vyučoval a ve svém článku uvádí mnoho detailních informací. Proto, jak se důvodně domnívám, je velmi nepravděpodobné, že by při psaní

7

svého

článku

z této

kroniky

nečerpal.

Obdobný

názor

mám

i u prací Jaroslava Tlustého a Jaroslava F. Urbana. Při práci s nimi (hlavně u Staňka) bylo ovšem místy nutné brát na vědomí protiněmecký nádech a tudíž i jisté zkreslení informací. Daleko

závažnější

problém

nastal

u obce

Předlice,

kde kronika menšinové školy ani nevznikla, protože česká škola byla otevřena pouhé dva dny. Veškeré informace jsem tak o této škole

získal

ze

školní

kroniky,

která

vznikla

spolu

se

znovuotevřením předlické české školy po roce 1918, a z pamětí očitého svědka Františka Mudroňka. Informace z těchto pramenů jsem

opět

získal

jejich

bezprostředním

zkoumáním.

Pouze

v případě tvrzení o povolení a otevření této školy jsem musel postupovat nepřímo, neboť pro tento fakt jsem žádný důkaz ani v literatuře ani v pramenech nenašel. U pamětí Františka Mudroňka je pak nutné počítat i s jistým zkreslením, protože k jejich

sepsání

došlo

až

po

několika

desítkách

let

od popisovaných událostí a pravděpodobně i s jistým zaujetím vůči německým úřadům. Pramenů k českým menšinovým školám po vzniku ČSR se zachovalo ve srovnání s dobou Rakouska-Uherska o něco více. Vyjma

již

zmíněných

a Chabařovice,

které

školních se

kronik

nedochovaly,

pro jsem

Krásné

Březno

opět

čerpal

z konferenčních protokolů jednotlivých škol, ze školní kroniky české obecné školy v Ústí nad Labem a z kroniky české školy v Předlicích. Významné informace mi poskytla i školní kronika občanské školy v Chabařovicích. Většinou, jako v předchozích případech,

jsem

informace

z těchto

pramenů

získával

přímo

vlastním zkoumáním. Pouze v případě tvrzení o vymožení školních prostor pro českou školu v Ústí nad Labem, které nemohu nijak dokázat, jsem si vypomohl srovnáním obdobné situace v jiných obcích,

o

kterých

již

potřebné

8

údaje

mám.

Podobně

jsem

postupoval i u školy v Krásném Březně, což bylo ovlivněno výrazným nedostatkem dostupných pramenů. Když

tedy

shrnu

jednotlivé

metody

historické

práce,

postupoval jsem při analýze jednotlivých pramenů ve většině případech

tak,

že

jsem

jednotlivé

informace

získával

bezprostředně z pramenů. Používal jsem tedy nejčastěji metodu přímou. V některých případech, kdy se pro daný jev nedochoval dostatek

pramenů,

bylo

nutné

využít

i

metodou

nepřímou,

či metodu komparativní viz odstavec výše.

Práce zahrnující

je

rozdělena léta

na

dvě

1867-1913

po rakouskouherském

vyrovnání.

jak už z tématu

vyplývá,

práce

části.

První kapitola

nastiňuje

podobu

školství

jsem

věnoval,

Pozornost především

zákonům

oddílu

a

jejich

jednotlivým paragrafům, které mají souvislost se zřizováním menšinových škol a které dále v práci využívám. V kapitole následující jsem se zaměřil na české obyvatelstvo žijící v dané době v Ústí nad Labem a okolí. Pro zařazení této kapitoly do práce jsem měl hned několik pohnutek. Především jsou v ní vysvětleny důvody příchodu Čechů na Ústecko a tím pádem i vznik jednotlivých českých menšin, ze kterých po čase vyvstaly žádosti o českou školu, tedy v Ústí nad Labem, Krásném Březně, Chabařovicích a Předlicích. Poté zde uvádím národnostní složení jednotlivých výše uvedených obcí. Nakonec jsem do této kapitoly zařadil

i

některé

české

spolky,

které měly

podstatný

vliv

na zřizování některých českých škol. Třetí kapitola pak zastřešuje předchozí dvě. Nejprve jsem se v ní pokusil načrtnout ideální případ zřízení menšinové školy podle tehdy platných školských zákonů. Dále pak zobrazuji vlastní praxi

jednotlivých

institucí

při

jednotlivých

úspěšných

i neúspěšných pokusech o zřízení české menšinové školy v již

9

jmenovaných

obcí.

Obraz

komunikace

mezi

jednotlivými

institucemi při zřizování českých menšinových škol v jednotlivých obcích se snažím podat pomocí rekonstrukce historických událostí za použití dobových písemných pramenů a dostupné literatury. V následujícím oddílu nazvaném Po vzniku ČSR mapuji změny,

které

nastaly

v menšinovém

školství

po

vzniku

Československé republiky. Opět uvádím jednotlivé zákony, které měly význam pro zřizování českých menšinových škol. V další kapitole

pokračuji

popisem

situace

po

roce

1918

v Ústí

nad Labem. Zaměřil jsem se především na politickou stránku, která

úzce

souvisí

se

zřizováním

českých

obecných

škol.

V poslední části pak opět podávám obraz komunikace mezi jednotlivými institucemi při zřizování českých menšinových škol v jednotlivých obcích. Snažil jsem se ovšem zmapovat pouze ty školy, z nichž již za Rakouska-Uherska vzešly snahy o zřízení české obecné školy. Osudy ostatních škol, které začaly až po roce 1918, se proto ve své práci nezabývám, neboť se domnívám, že si zaslouží, i pro svůj velký počet, svůj vlastní výzkum.

10

OD ROKU 1867 DO VZNIKU ČSR V ROCE 1918 1. ŠKOLSTVÍ PO RAKOUSKO-UHERSKÉM VYROVNÁNÍ

1.1 Prosincová ústava

Dne 21. prosince roku 1867 byla uzákoněna tzv. prosincová ústava. Byla přímým důsledkem rakousko-uherského vyrovnání, které nastalo po prohrané válce s Pruskem. Následkem tohoto vyrovnání s Uherskem, kdy v říši nyní existovaly dva státy, bylo nutné právně vymezit zbylá království a země neuherské. Tato vymezení

byla

provedena

právě

tzv.

prosincovou

ústavou,

která platila až do zhroucení monarchie roku 1918. Při jejím sestavování se v daleko větší míře než kdykoliv předtím uplatnily konstituční a liberální zásady (Pekař, 1991). Pro

problém,

kterému

se

chci

v následujících

stránkách

věnovat, jsou důležité z této ústavy především články státního základního zákona číslo 142 o všeobecných právech státních občanů

pro

království

a

země

v říšské

radě

zastoupené.

Podle článku 19 tohoto zákona 1 „Všechny národové ve státě mají rovné právo, a každý národ má neporušitelné právo chovati a vzdělávati národnost i řeč svou“ (Schelle aj., 2006, s. 88). Podle Kádnera

(1931)

však

k tomuto

článku

nikdy

nevyšla

prováděcí nařízení a tak byl tento odstavec, jinak pokrokový a spravedlivý,

od počátku

podnětem

největších

národnostních

sporů. Druhým významným článkem tohoto zákona je článek číslo 17, který nařizoval: „Věda a její nauka jsou svobodny. Každý občan státní má právo ústavy vyučovací a vychovávací zřizovati

1

Plné znění zákona v němčině viz Reichgesetzblatt für Kaiserthums Oesterreich. Wien: K.k. Hofund Staatsdruckerei, 1867, s. 394-396.

11

a na nich vyučovati, prokázal-li zákonným způsobem k tomu svoji způsobilost…státu

náleží

v příčině

veškerého

vyučování

a vychovatelství právo nejvyššího řízení a dozoru“ (Schelle aj., 2006, s. 87). Podle tohoto článku tak pozbyla platnost předchozí školská soustava založená na základě konkordátu 2 a politického zřízení z doby předešlé (Šafránek, 1897).

1.2 Vznik nové školské správy

Dne 2. března roku 1867 bylo obnoveno Ministerstvo kultu a vyučování 3 v čele s rytířem Hye z Glunecku. Byl to první krok k blížící

se

velké

reformě

ve

školství

(Faimonová,

1909).

Této reformě však ještě v roce 1868, za mandátu nového ministra Leopolda Hasnera 4, předcházelo vydání zákona 5, který upravoval poměr škol k církvi. Byly tak do důsledku provedeny zásady obsažené již v prosincové ústavě, zdůrazňující vrchní řízení a dozor státu nad školstvím a výchovou a omezující církevní vliv na vyučování náboženství a náboženská cvičení. Veřejné školy byly zpřístupněny dětem všech občanů bez ohledu na vyznání. „Tak byl de facto zrušen konkordát, odvolaný výslovně teprve r. 1870 vlastnoručním císařovým dopisem“ (Kopáč, 1968, s. 16). Nejvyšší

správa

a

dohled

nad

veřejným

vyučováním

a vychováváním byl svěřen do rukou ministerstva vyučování. K této správě byly v každém království a v každé zemi zřízeny podle § 10 tohoto zákona následující instituce (Překlad, 1869a): 2

Byl vydán 18. srpna roku 1855 za přispění vídeňského kardinála Rauschera a ministra hraběte Lva Thuna. Pro podobu školství v rakouském státě je důležitý zejména článek V., který přisuzuje podobu veškerého vyučování katolické církvi. Více viz ŠAFRÁNEK, Jan. Vývoj soustavy obecného školství v království českém od roku 1769-1895. Praha: F. Kytka, 1897, s. 90. 3 Roku 1860 bylo nahrazeno Odborem kultu a vyučování státního ministerstva. 4 Leopold Hasner vystřídal Hye z Glunecku na Ministerstvu kultu a vyučování již v prosinci roku 1867. Za jeho mandátu byl poté v roce 1869 vydán i nový školský zákon známý též pod názvem Hasnerův zákon. 5 Zákon, daný dne 25. května 1868, jímžto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi viz Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869, s. 89-91.

12


Školní zemská rada – nejvyšší zemský školský úřad
Školní okresní rada – pro každý školní okres
Školní rada místní – pro každou školní obec Podle Šafránka (1897) tak byla v každé školní obci zřízena místní školní rada, která se skládala ze zastupitelů společností náboženských, školy a obce školní. Školu zastupoval správce nebo řídící učitel nebo ředitel školy. Tam, kde bylo v obci více škol, povolal se do místní školní rady služebně nejstarší správce. Starosta místa, kde se škola nacházela vystupoval jako předseda místní školní rady. Ostatní členy místní školní rady volilo obecní zastupitelstvo. V místech, kde byly české i německé školy veřejné bylo nutné zřídit pro každou zvláštní školní radu z příslušníků národnosti, pro kterou byla ta či ona škola určena. Tato rada se pak starala o činnost místní školy či škol. Dohlížela na její fungovaní,

spolupůsobila

při

obsazování

učitelských

míst.

Její funkční období bylo tříleté. Okresní školní rada, dále podle Šafránka (1897), zahrnovala zpravidla veškeré školní obce, jejichž školy byly v témž okresu politickém. Tam, kde se v politickém okresu nacházely školní obce české i německé, tam se z nich utvořily dva okresy, z nichž jeden zaujal všechny školy české a druhý všechny školy německé. V těch okresech, kde počet menšinových škol byl tak nízký, že by se nevyplatilo zřídit pro ně okresní školní radu, tato rada zřízena nebyla. Tyto školy však měly být přiděleny pod okresní školní radu v jiném nejbližším okrese daného jazyka. To se ovšem, jak dále uvádí Šafránek (1897) netýkalo všech českých škol. Zejména škol v severních Čechách. Konkrétně okresu teplického, žateckého,

mosteckého,

libereckého.

že od roku

1897,

byla

kdy

Zde

otevřena

13

i

musím první

podotknout, česká

škola

na Ústecku, a to v Krásném Březně, do výčtu těchto okresů na severu Čech patří podle mého názoru i okres ústecký. Šafránek to ve svém díle neuvádí, protože ho dovedl pouze do roku 1895. Pod okresní školní radu byly postaveny veškeré veřejné školy obecné, soukromé školy, odborné školy, dětské zahrádky apod. Předsedou této rady byl politický představitel okresního úřadu, dalším členem byl školní inspektor, zástupci každé náboženské společnosti, dva znalci školství a nejméně čtyři zástupci volení okresním zastupitelstvem. Tento počet zástupců určovala zemská školní rada. Funkční období bylo šestileté. Zemská

školní

rada 6

(Šafránek,

1897)

byla

nejvyšším

dozorčím úřadem v zemi, kterému byly podřízeny všechny školy a ústavy vychovávací, ústavy ke vzdělávání učitelů a učitelek se školami cvičnými a také střední školství. Dohlížely na činnost okresních i místních školních rad, podávaly zprávy, námitky či návrhy z nižších instancí k ministerstvu kultu a vyučování. V čele této rady byl správce země nebo jeho zástupce, šest zástupců volených zemským výborem, z nichž tři byli české národnosti a tři německé, čtyři referenti pro věci administrativní a hospodářské (dva čeští a dva němečtí), dvanáct zemských inspektorů (opět půl na půl podle národnosti), ad. Na jejích plenárních schůzích, kdy spolu rokovaly český i německý odbor zemské školské rady, na které se rada dělila, se kromě jiného rozhodovalo i o zřizování škol menšinových a soukromých. Ministerstvo a dohled

nad

vyučování veřejným

pak

vykonávalo

vyučováním

a

nejvyšší

správu

vychováváním.

Jeho působení bylo vytčeno říšským i zemským zákonodárstvím, řadou správních rozhodnutí, nařízeními a vyneseními. Pečovalo o výklad a objasnění zákonů a o jejich zavedení do praxe.

6

Pro každou zemi existovala vždy jedna - na našem území česká, moravská a slezská.

14

Reagovalo na návrhy či námitky zemské školní rady, soukromým ústavům udílelo nebo naopak odnímalo právo veřejnosti 7.

1.3 Nový školský zákon a jeho novela z roku 1883

Zákon ze dne 14. května 1869 byl společnou prací několika mužů, zvláště již výše zmiňovaného ministra Hasnera, sekčního šéfa a univerzitního profesora Glasera a ministerského rady a profesora vídeňské techniky Beera, přičemž základ reformy byl vzat hlavně z tehdejší osnovy bádenského školství (Kádner, 1935). Podle Kopáče (1968) při rozpravách o tomto zákoně, zastánci práv jednotlivých zemí zdůrazňovali, že říšská rada má jednat jen o zásadách nové školské soustavy, nikoliv o podrobnostech její organizace. To mělo být ponecháno zemskému zákonodárství. Zákon byl přijat pod názvem: „Zákon, daný dne 14. května 1869, jímžto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných“ (Překlad, 1869b, s. 176). Zákon je rozdělen do tří částí. 8 Pro mojí práci jsou důležité první dvě, které obsahují jednotlivá ustanovení pojednávající o školách veřejných a soukromých. Obsahem některých z nich (těch, které souvisí se zřizováním obecných škol) se budu zabývat později při konkrétních případech zřizování českých menšinových škol na Ústecku. Roku

1870 pak byl vydán v zemském

zákoníku zákon 9,

který upravoval zřizování, vydržování a navštěvování veřejných škol, čímž byla splněna požadovaná podmínka, aby si jednotlivé země určily podrobnosti organizace školství samy. Při porovnání obou zákonů jsem zjistil, že jde v podstatě o různá upřesnění 7

Zejména právo vydávat vysvědčení jako tomu bylo u škol veřejných. Plné znění zákona viz Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království české. Ročník 1869. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869, s. 176-189. 9 Plné znění zákona viz Zákonník zemský království Českého. Ročník 1870. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1870, s. 74-83. 8

15

říšského

zákona

plynoucí

ze

specifičnosti

českých

zemí.

Konkrétní příklady opět uvedu na následujících stránkách. Roku 1882 Taffeho vláda podala novelu 10 k říšskému školnímu zákonu vypracovanou ministrem vyučování baronem Conradem z Eybesfeldu 11. Tato novela podle Kádnera (1935) přijatá roku 1883 značí první rozhodný ústup na dráze svobodného vývoje rakouského obecného školství. Měl na mysli především ten fakt, že ke slovu se opět dostala církev. Patrné to je zejména doplněním § 48 tzv. Hasnerova zákona 12 z 14. května roku 1869,

který

původně zněl: „Služba na veřejných školách jest úřad veřejný, jehož

dojíti

mohou

všichni

občané

rakouští

rovnou

měrou,

nehledíc k vyznání náboženskému…“ (Překlad, 1869b, s. 184), po provedení novely platilo již: „Služba na veřejných školách jest úřadem veřejným, jehož dosáhnouti může bez rozdílu každý státní občan,

který

vykáže

spůsobilost

svou

k němu

spůsobem

zákonitým. Za odpovědného správce školního…může ustanoven býti jen takový učitel, který také prokáže, že má spůsobilost vyučovati náboženství…onoho vyznání, ku kterémuž přináleží většina žáků té školy“ (Zákonník, 1883, s. 205). Zákon tak znamenal nová omezení pro stávající i budoucí učitele, kterým tím mohlo

být

podle

a vychovávat,

mého

názoru

zabráněno.

jejich

Konkrétně

záměru, pro

tj.

vzdělávat

případné

české

menšinové učitele to mohlo znamenat i utlumení či úplnou rezignaci

na

jejich

činnost

ohledně

zřizování

českých

menšinových škol, neboť jak uvádí Koťa (1996) ve svém článku podle dalšího paragrafu tohoto zákona 13 mohli být učitelé stíháni nejen za porušení školních povinností, ale i za chování mimo

10

Zákon, daný dne 2. května 1883, kterýmž se mění některá ustanovení zákona ze dne 14. května 1869; plné znění viz Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok 1883. Vídeň: Císařské a královské tiskárny dvorské a státní, 1883, s. 199-206. 11 V čele Ministerstva kultu a vyučování byl od února roku 1880 až do listopadu roku 1885. 12 Zákon, daný dne 14. května 1869, jímžto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných. 13 Paragraf číslo 54.

16

školu,

tedy

protiklerikální

především aktivitu.

za

jejich

Musím

případnou

však

dodat,

politickou že

či

s takovýmto

případem jsem se při zkoumání pramenů nesetkal. Novela z roku 1883 se samozřejmě netýkala pouze těchto paragrafů. Celkově došlo ke změně či doplnění u 22 dalších paragrafů.

Tyto

změny

ovšem

podstatné.

17

nejsou

pro

mou

práci

tolik

2. POMĚRY NA ÚSTECKU V DOBĚ RAKOUSKA-UHERSKA

2.1 Příchod českých obyvatel na Ústecko v průběhu 19. století

Podle Doležala (1964) byl rozvoj průmyslu a stavba železnic v druhé polovině 19. století jednou z příčin příchodu Čechů z vnitrozemí do Podkrušnohoří. Jejich příchod z vnitrozemí lze velmi dobře vysledovat i ze školních katalogů české menšinové školy v Krásném Březně, kde kromě iniciál žáků jsou obsaženy i údaje o místě jejich narození. Ve většině případů se tyto děti narodily jinde než v severních Čechách, což svědčí i o pohybu jejich rodičů 14. Hlavním motivem, dále podle Doležala (1964), však byla práce v nově otevřených uhelných dolech 15. Skutečný rozmach nastává v roce 1867, kdy je otevřena další celá řada dolů 16. To vyvolalo poptávku po další pracovní síle. V rozmezí let 18761914, i přesto, že počet dolů se zredukoval na třetinu, počet dělníků vzrostl dvaapůlkrát. Šlo přitom hlavně o české dělníky, neboť německé obyvatelstvo jednak zvýšené poptávce po pracovní síle svým počtem nestačilo a jednak ani nemělo chuť vykonávat takto těžkou práci. V průběhu

padesátých

let

19.

století

s již

zmiňovaným

počínajícím rozmachem těžby hnědého uhlí a s ním spojeným rozvojem labské plavby nastává zlom i v populačním vývoji města Ústí nad Labem. Podle Cvrka (1995) noví obyvatelé do města přichází

ze

začátku

aby v rozvíjejícím

se

z okolních městě

ještě

nalezli

14

zemědělských

lepší

životní

okresů,

podmínky.

Více viz jednotlivé školní katalogy české menšinové školy v Krásném Březně, na které jsou uvedeny odkazy na konci práce v archivních materiálech. 15 V okolí Ústí nad Labem šlo především o otevření dolu Václav v Trnovanech v roce 1858 a dolu Alžběta v Trmicích v roce 1859. 16 Např. důl Milada I. ve Vyklicích a Milada II. v roce 1884, důl Vilém roku 1886, důl Bedřich roku 1906 v Chabařovicích a důl Petri v roce 1889 v Českém Újezdě.

18

V pozdějších

letech,

jak

je

patrné

z

tabulky

o

domovské

příslušnosti obyvatel Ústí nad Labem (Cvrk, 1995, s. 78), nejvíce obyvatel přicházelo již z jiných českých okresů. V roce 1869 to bylo 7557 obyvatel, v roce 1880 byl tento počet 10 515 a v roce 1890 již 16 580. Od roku 1890 a poté především v letech 1900-1910 velká migrace do centra Ústí nad Labem přestala. Bylo to způsobeno zvýšením nájmů i cen potravin. Přicházející lidé se proto usazovali v okolí města jako byly Předlice či Krásné Březno.

Tyto

části

bezprostředně

navazující

na

ústeckou

průmyslovou zónu se tak stávaly jakýmisi noclehárnami města. Nový

domov

v nich

nachází

především

dělníci

z ústeckých

továren. Příchod českých obyvatel do Chabařovic je pak spojen podle Urbana

(1925)

s otevřením

dolů

Lomské

uhelné

společnosti

a Mostecké uhelné společnosti spolu s rozvojem továren jako byla knoflíkárna, koželužna, Setzrova továrna na ultramarín a městský mlýn. Češi zde byli nejvíce horníky, jen několik z nich byli majitelé větších usedlostí.

2.2 Národnostní složení

Jakým způsobem se měnilo národnostní složení obyvatelstva na uvedených místech v průběhu let 1890-1910 je patrné z tabulky č.1, kterou jsem zhotovil za pomoci údajů Františka Jaroslava Urbana (1924 a 1925) a údajů z tabulek Františka Cvrka (1995, s. 78-80).

19

Tabulka č.1: Národností složení obyvatelstva sledovaných obcí v letech 1890-1910 Počet obyvatel Podle úředního sčítání

Podle soukromého sčítání∗

Rok

1890 1900 1910 1890 1900 1910 1890 1900 1910 1890 1900∗∗ 1910

Ústí nad Labem Krásné Březno Předlice

Chabařovice

Jak

Celkem 23 646 29 078 29 558 3 658 5 795 5 807 927 3 260 4 155 4 581 5 579 -

je

z tabulky

podle úředního

a

Němců 23 079 27 701 27 056 5 271 4 385 3 051 3 295 4 579 5 485 -

patrné,

soukromého

Čechů 567 199 620 468 1 314 129 860 2 94 663∗∗∗

uvedený sčítání

Němců 2 944 3 295 -

počet

značně

Čechů 3 012 2 300 2 755 1 000 1 189 1 397 -

Čechů

lišil.

To

se bylo

způsobeno především tím, jak říká Doležal (1964), že při úředním sčítání

bylo

používáno

vůči

Čechům

značného

násilí

a

to

od zaměstnavatelů, sčítacích komisařů i městského či obecního úřadu. Sčítání obyvatel mělo probíhat na základě národnosti. V praxi se však při sčítání používal tzv. obcovací jazyk. Pokud se tedy našel Čech, jak tvrdí Staněk (1909), který se ke své národnosti respektive k české obcovací řeči přihlásil, vraceli se často sčítací komisaři zpátky a přinutili dotyčného svou národnost odvolat.

Nebylo

propuštěním

neobvyklé,

z práce.

Nezřídka

∗

že

podobné

sčítací

archy

případy

končily

určené

Čechům

Soukromé sčítání prováděli Češi na Ústecku od roku 1900 na základě předchozích špatných zkušeností s německými sčítacími komisaři a přístupem rakouských úřadů. ∗∗ Podle Tlustého (1909, s. 471) počet Němců byl podle úředního sčítání 5239 a soukromé sčítání zahrnovalo 1877 Čechů. ∗∗∗ Podle Doležala (1964, s. 20)

20

vyplňovali i jejich zaměstnavatelé či majitelé domů, ve kterých žili, aniž by samotní Češi vůbec tušili, že nějaké sčítání probíhá. Je tedy nutné u počtu českých obyvatel počítat spíše s vyšším číslem, než kolik udává úřední sčítání, a k soukromému sčítání přistupovat

též

s jistou

dávkou

kritičnosti,

protože

se

mi

nepodařilo zjistit, kdo a jakým způsobem ho provedl. Mohlo při něm dojít k podobným snahám o zkreslení skutečné situace jako tomu bylo ze strany Němců, i když určitě se neděly v tak velkém rozsahu. V každém případě vychází, že v těchto obcích počet

Čechů

nebyl

v žádném

případě

zanedbatelný,

jak

se

rakouské úřady snažily vykazovat, což mělo svou roli i v bojích o českou školu.

2.3 Spolky

Podle článku 12 základního státního zákona čísla 142 z roku 1867

měli

rakouští

státní

občané

právo

shromažďovat

se

a vytvářet spolky (Schelle, aj., 2006, s. 87). Hye (1995, s. 97) pak ve své práci uvádí, že „spolek je, obecně řečeno, dobrovolným seskupením osob, které se sdružily za účelem dosažení přesně stanoveného a vyměřeného cíle. Toto spojení se děje na základě písemného zakotvení, které vychází ze zásady rovného členství a práva na sebeurčení.“ Prvním českým spolkem, který vznikl v Ústí nad Labem a angažoval se ve věci zřízení české školy, byla Česká vzdělávací beseda 17 založená roku 1874. Od roku 1876 byla zvána již jen Českou besedou (Kaiserová, 1995b). V červenci

roku

1880

vznikl

ve

Vídni

německý

spolek

Der deutsche Schulverein, který, jak tvrdí Doležal (1964) začal ihned působit i v Podkrušnohoří. Podle Kádnera (1935) tento 17

Zároveň byl i prvním českým spolkem v Ústí nad Labem vůbec.

21

spolek nepokrytě sledoval germanizační tendence a zakládal německé

školy

v místech

národnostně

smíšených

často

pro nepatrný počet německých dětí. Na obranu proti jeho činnosti (Doležal, 1964) tak vzniká vzápětí i obdobný český spolek, Ústřední matice školská založená v Praze téhož roku jako německý Schulverein. První pobočky v Podkrušnohoří však začaly vznikat až v roce 1883. 18 Roku

1885

vznikl

asi

nejvýznamnější

spolek

pro

pod-

krušnohorskou oblast. Šlo o spolek Národní jednoty severočeské. K jejímu programu patřilo podle Doležala (1964, s. 18) „národní a duševní i hmotné zvelebení krajiny na severu Čech a zejména podpora uplatňování rovného práva českého jazyka v úřadech, školách i ve veřejném životě.“ Jednotlivé místní pobočky tohoto spolku se pak organizovaly v mnohem větším počtu než pobočky Ústřední matice školské. 19 Aby Němci tomuto novému spolku mohli účinněji čelit, založili roku 1894 další spolek s názvem Bund der Deutschen in Böhmen, jehož pobočky se záhy rozšířily do většiny obcí v Podkrušnohoří. V této době však činnost obou českých spolků v boji za českou školu a národní rovnoprávnost byla podporována Tělocvičnou jednotou Sokol (Doležal, 1964). Následující tabulku č.2 jsem vyhotovil pro lepší přehlednost dat založení jednotlivých poboček spolků dle údajů Doležala (1964), Tlustého (1909) a Staňka (1909).

18

Roku 1883 v Mostě a Teplicích, roku 1884 v Děčíně-Podmoklech. Konkrétně na Ústecku viz tabulka níže. 19 Konkrétně na Ústecku viz tabulka níže.

22

Tabulka č.2: Data založení poboček českých spolků ve sledovaných obcích Rok založení poboček spolků

Ústí nad Labem Krásné Březno Předlice Chabařovice

Ústřední matice školská ?∗ -

Národní jednota severočeská 1892 1903 1894

Tělovýchovná jednota Sokol 1894 1895 1902

Z tabulky je zřejmé, že kromě Předlic, kde nevznikl spolek žádný, se na ostatních místech vytvořil v letech 1892-1895 alespoň jeden spolek, který podporoval místní české obyvatele v jejich snahách o zřízení české školy.

∗

Pro Ústí nad Labem se mi tento údaj nepodařilo v prostudované literatuře ani v pramenech zjistit. Domnívám se však, že po roce 1900 však již existovala, neboť se o ní Doležal (1964, s. 19) ve své práci v krátkosti zmiňuje. Datum ovšem neuvádí.

23

3. ZŘIZOVÁNÍ ČESKÝCH MENŠINOVÝCH ŠKOL

V následujících podkapitolách se budu věnovat jednotlivým, úspěšným i neúspěšným, pokusům o zřízení českých menšinových škol

v Ústí

nad

Labem,

a

problémům,

a Chabařovicích

Krásném které

Březně,

se

Předlicích

v souvislosti

s

tím

objevily. Než se však zaměřím na jednotlivé obce, musím zde alespoň ve stručnosti zmínit, jak v ideálním případě probíhalo zřizování menšinové školy. Podle § 62 (Překlad, 1869b, s. 185-186) již zmiňovaného tzv. nového školského zákona o obecné školy měly pečovat místní obce.

Žádosti

o

zřízení

menšinových

škol

byly

směřovány

na zemskou školní radu, která o jejich zřízení, jak bylo řečeno výše, rozhodovala. Žádosti musely vyhovět dalším požadavkům zákona, především § 59 (Překlad, 1869b, s. 185) tzv. nového školského zákona, který stanovil, že obecná škola má býti zřízena všude tam, kde v osadách položených v okruhu jedné hodiny je dle pětiletého průměru více než 40 dětí školou povinných, které musí navštěvovat školu přes půl míle vzdálenou. Zemský zákon ze dne 19.2. 1870 pak tento paragraf upravuje § 1 (Zákonník, 1870, s. 74), ve kterém okruh jedné hodiny nahrazuje okruhem jedné míle. To znamená: „jestliže občané kterékoliv obce v zemi prokázali, že v okruhu přibližně čtyř kilometrů je čtyřicet dětí, které

nemohou

navštěvovat

školu

s mateřským

vyučovacím

jazykem, je obec povinována tuto školu pro ně zřídit“ (Měchýř, 1996, s. 69). Tyto požadavky se dokazovaly formou úředních výslechů žadatelů. Byly-li

splněny

tyto

požadavky,

následovalo

vybrání

vhodného místa pro budovu školy, které mělo odpovídat opět znění zemského zákona ze dne 19.2. 1870, konkrétně § 13

24

(Zákonník, 1870, s. 75), který nařizoval umístit budovu školy na místo

suché,

zdravé

a

neobtěžované

hlukem

z okolí.

Po dostavbě následovala kolaudace budovy, po které se mohlo začít se samotnou výukou. V praxi, jak se více ukáže v konkrétních případech později, však Češi museli čelit řadě překážek. V čele obecních rad bývali především Němci, kteří úsilí českých občanů o zřízení české školy sledovali

s despektem.

Právě

v těchto

situacích

Němci

podle Doležala (1964) využívali zkreslených údajů ze sčítání obyvatelstva jako jeden z argumentů, proč českou školu nezřídit. Poukazovali na to, že většina rodičů je německého původu, jak při sčítání uvedla, a proto nepotřebují české školy pro jejich děti. Mezi další metody německých úředníků, jak píše Doležal (1964), patřily kromě toho výhružky vypovězením z práce či bytů, které museli Češi trpět při dokazování nároků na českou školu při úředních

výsleších.

Navíc

již

samotný

příchod

na

úřad,

kde výslech probíhal, byl pro mnohého Čecha utrpením, jak tvrdí Měchýř (1996), který dále uvádí ve své práci výpověď očitého svědka takové situace: „Víte, jaký to býval na vojně trest, takzvaná ulice? Odsouzenému bylo projít dvěma řadami vojáků, z nichž každý vší silou ho uhodil. Podobnou ulicí musel projít každý český žadatel o školu, předvolaný k úřednímu výslechu. Němečtí policajti a neurvalci…stojí na chodbách před úřadovnou, nadávají předvolaným veřejně a provokují je. Krušná chvilka, která

mnohého

žadatele

zalekne

tak,

že

k výslechu

nejde“

(Měchýř, 1996, s. 73). Pokud se i přesto Čechům podařilo docílit zřízení školy, Němci, podle Doležala (1964), hledali jakékoli záminky pro její zrušení.

Nejčastěji

touto

záminkou

byly

špatné

hygienické

podmínky. V neposlední řadě se bránili němečtí úředníci zřizování

25

českých

škol

nekonečnými

odvoláními

vůči

všem

nařízením

týkajících se těchto škol. I když většina námitek byla zamítnuta, přesto se zřízení školy často oddálilo o několik let. Následkem toho muselo proběhnout nové kolo podávání žádostí o zřízení školy, a nové kolo dokazování, že v dané obci je dostatek dětí školou povinných, neboť děti, kterých se minulé žádosti týkali, mnohdy odrostly školnímu věku. V některých

obcích

se

tak

veřejnou

menšinovou

školu

nepodařilo zřídit i desetiletí po první žádosti. Z tohoto důvodu se zřizování českých menšinových škol ujímaly soukromé české spolky jako Ústřední matice školská a jiné výše uvedené.

3.1 Menšinová škola v Ústí nad Labem

Potřeba zřízení české školy v Ústí nad Labem vyvstala podle Staňka (1909) dlouho před zřízením Ústřední matice školské za úřadování vlastenecky smýšlejícího příslušníka české šlechty okresního

hejtmana

hraběte

Jindřicha

Kolovrata

v letech

1872-1878. Ten také svolal české rodiče na besedu, kde se rokovalo o potřebě české školy. Jak dále tvrdí Urban (1924) po této výzvě se městští radní hraběte ptali, kdo školu bude zřizovat a následně vydržovat. Hrabě Kolovrat údajně odpověděl: „Moji páni, je mi lhostejno, kdo školu postaví, ale česká škola zde do roka musí stát“ (Urban, 1924, s. 106). Krátce na to byl poslán na nucenou dovolenou, ze které se již do svého úřadu nevrátil. Další snaha o zřízení české školy (Staněk, 1909) se objevila v roce 1881, kdy na severu Čech začaly vznikat české školy 20.

20

Roku 1882 byly první české školy otevřeny v Duchcově, Oseku a Mostě. V této době všechny podporované zcela Ústřední maticí školskou a tudíž byly soukromé. První zcela veřejnou školou se stala přeměnou ze školy soukromé škola v Duchcově v roce 1885. Od roku 1887 vznikají i první školy veřejné bez předcházející školy soukromé např. škola v Souši u Mostu. Více viz DOLEŽAL, Jan. Z bojů o českou školu v Podkrušnohoří před první světovou válkou. Liberec: Severočeské krajské nakladatelství, 1964, s. 24-28.

26

V této

době

spolek

Česká

Beseda

požádala

Ústřední

matici

školskou o zřízení školy v Ústí nad Labem. Ta do města podala žádost o zřízení české školy veřejné. Avšak narazila na odpor městské rady, která donutila české rodiče, kteří prostřednictvím Ústřední matice školské žádali o zřízení, od žádostí odstoupit. Roku 1896 čeští rodiče v Ústí nad Labem opět prostřednictvím Ústřední matice školské žádají o zřízení alespoň školy soukromé, tedy matiční, jejíž veškeré náklady by byly spravovány Ústřední maticí školskou. Podle Urbana (1924) bylo žádosti ze strany úřadů vyhověno, ale problém nastal při hledání vhodných místností pro vyučování. Ceny za pronájem byly pro Ústřední matici školskou příliš vysoké a stavba zcela nové školní budovy byla vyloučena. Město Ústí nad Labem tak zůstalo až do vzniku ČSR roku 1918 bez české školy.

3.2 Menšinová škola v Krásném Březně

Podle Urbana (1924) bylo potvrzení žádosti o zřízení české obecné školy v Krásném Březně získáno od zemské školní rady 7. října roku 1896 21. Veškeré náklady na školu měla spravovat Ústřední matice školská, která byla prostředníkem místní české menšiny při podávání žádosti. Ta také zakoupila pro novou školu budovu. Jak Staněk uvádí (1909) bylo právě kvůli této budově vzneseno ze strany místní obce několik námitek týkajících se prováděných adaptací a hygienických podmínek. Vlivem těchto sporů byla škola otevřena až v únoru následujícího roku. Šlo o vůbec první českou školu na Ústecku, kterou se podařilo zřídit a která zároveň začala s výukou 22. 21

Co předcházelo potvrzení žádosti nelze doložit, protože, jak jsem již uvedl v úvodu, kronika školy, která by mohla poskytnout v tomto směru více informací, shořela. V prostudované literatuře jsem též žádné další informace nenašel. 22 Zřídit školu a zároveň začít s výukou nebylo vždy samozřejmé. Příkladem může být i historie české školy v Předlicích, o které je řeč níže.

27

Hned po svém otevření se ukázalo, jaký význam česká škola měla pro zdejší menšinu. Podle konferenčního protokolu 23 bylo při zápisu, který se konal 15., 16. a 17. února roku 1897 zapsáno 159 žáků. Protože škola byla otevřena v průběhu školního roku, všichni žáci přestupovali ze škol německých. Dvě místnosti upravené pro školní výuku rázem nestačily a bylo třeba upravit i třetí, což se podařilo následujícího měsíce, kdy škola dostala povolení k úpravě od místní školní rady. Jak se již ukazovalo během roku kapacita školy i tak nestačila. Školní rok 1896/1897 dokončilo na české obecné škole v Krásném Březně 180 dětí. 24 Vedení školy 25 tak požádalo Ústřední matici školskou o rozšíření školy. Ta odmítla a nařídila vedení školy, aby v následujícím roce nepřijímala žáky z okolních obcí. I přes toto nařízení se pouze z Krásného Března dostavilo k zápisu do školního roku 1897/1898 240 dětí. Při zápisu do školního roku 1898/1999 bylo do školy přijato již 301 dětí a Ústřední matice školská vyhověla žádosti a pronajala od obce další místnost pro výuku. V této době však dochází k novým událostem, které se citelně dotkly i chodu této školy. V roce 1899 byla obec Krásné Březno připojena k městu Ústí nad Labem. Ústecká městská rada okamžitě zahájila boj proti české škole. Podle Staňka (1909) byl na rodiče vyvíjen nátlak, aby své děti přihlásili na německé školy. Využívala přitom zaměstnavatele rodičů dětí a majitele domů, ve kterých české rodiny žili. Nové rodiny mohli být do domů přijaty pouze s podmínkou, že děti budou přihlášeny na německé školy. To samé platilo i pro přijetí do práce. Výjimkou nebyly ani výpovědi z bytů. Podle Doležala (1964) jenom v roce 1899 bylo českým

23

Archiv města Ústí nad Labem. Česká obecná škola v Ústí nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Konferenční protokol 1897/1900, inv. č. 179, nestr. 24 Tamtéž, nestr. 25 Emanuel Šrámek, Jaroslav Tesař, Božena Tesařová. V této době šlo zároveň o jediné učitele na škole.

28

rodinám

podáno

na

160

soudních

výpovědí

z bytů. 26

Tato

pronásledování se táhla až do roku 1903, kdy aktivita německých občanů a městské rady ochabla. Během této doby se škola v Krásném Březně zredukovala na tři třídy, které navštěvovalo kolem stovky žáků. Roku 1905, potom co se situace z minulých let plně uklidnila, místní Češi zaslali zemské školní radě žádost o zveřejnění současné soukromé školy. Podle Staňka (1909) se pod žádost podepsalo 116 rodičů. Tato žádost pak byla zemskou školní radou odeslána okresní školní radě v Ústí nad Labem s nařízením, aby byl proveden výslech. Jak dále Staněk (1909) tvrdí, seznam žadatelů se dostal do rukou ústecké městské rady, která opět jako v roce

1899

zahájila

nátlak

na

rodiče

uvedené

v seznamu.

V továrnách, kde tito žadatelé o zveřejnění české školy pracovali, jim bylo vyhrožováno okamžitou výpovědí, půjdou-li k výslechu. Došlo také k zorganizování majitelů bytů, kteří během měsíce vydali na 90 úředních výpovědí. Když se ukázalo, že ani tato taktika

nestačí,

začala

městská

rada

s taktikou

úředního

oddalovaní, která, jak bylo řečeno výše, spočívala v posílání odvolání a protestů. Teprve až v roce 1908 bylo dokončeno řízení, které bylo zasláno zpět zemské školní radě. Ta však své konečné rozhodnutí o žádosti o zveřejnění české školy v Krásném Březně nakonec nikdy nevydala. Česká obecná škola v Krásném Březně tak až do vzniku ČSR zůstala školou soukromou pod patronací Ústřední matice školské.

26

O tyto rodiny se postarala TJ Sokol, když jim zajistila náhradní ubytování. V roce 1903 již i s Národní jednotou severočeskou. Více viz STANĚK, Ludvík. Národnostní poměry v okresu ústeckém. In Vývoj a život českých menšin. Díl II. Most: Severočeské menšinové knihkupectví a nakladatelství D.J. Bukač, 1909, s. 457.

29

3.3 Menšinová škola v Chabařovicích

První

akce,

v Chabařovicích, kdy místní

odbor

které

měly

začaly

podle

vést

ke

zřízení

Tlustého

Národní jednoty

české

školy

roku

1895,

začal

sbírat

(1909)

severočeské

podpisy rodičů žádajících pro své děti výuku v českém jazyce. Během deseti let se o prosazení žádosti pokusili třikrát a vždy s nezdarem. Roku 1905 (Kaiser, 1998) byla žádost o zřízení české školy obnovena

prostřednictvím

řídícího

učitele

J.

V.

Charváta 27.

Žádost, kterou podepsalo 104 rodičů, byla podána zemské školní radě v květnu roku 1905. Úřední výslech rodičů se konal ve dnech 10. a 11. září téhož roku. Podle Tlustého (1909) z původních 104 žadatelů se k výslechu dostavilo pouhých 58. Zbylých 46 bylo nátlakem obce, majiteli dolů a továren, ve kterých žadatelé pracovali, donuceno žádost odvolat. Na 5. listopadu roku 1905 (Urban, 1925) tak byla svolána protestní schůze, která však byla zakázána. Německé úřady zabavily letáky a svolavatele schůze, horníka Václava Růžičku, odsoudily na 24 hodin do vězení za porušení tiskového zákona. Další pokus o zřízení české školy se datuje ke dni 15. května roku 1907 (Tlustý, 1909), kdy byla žádost podána k zemské školní radě. Ta svým výnosem ze dne 22. listopadu žádosti vyhověla a povolila zřízení české veřejné jednotřídní školy, ve které mělo být vyučováno 357 českých dětí, pocházejících z Chabařovic a obcí 28

přidružených

Podle Urbana

(1925)

k chabařovické však

místní

obecní

jednotřídní rada

proti

škole. tomuto

rozhodnutí zaslala stížnost k Ministerstvu kultu a vyučování, ve které poukazuje na to, že na své německé škole zavedla 27

Jan Vladimír Charvát (1870-1906) více viz MEJSTŘÍK, Václav. Učitelé v severočeském hnědouhelném revíru. In Čeští učitelé na cestě k socialismu. Praha: SPN, 1975, s. 33-45. 28 Šlo o obce Přestanov, Český Újezd, Hrbovice a Chlumec.

30

vyučování i v češtině, a tudíž že není potřeba otevírat školu novou. Ve skutečnosti se však jednalo pouze o dvě vyučovací hodiny českého jazyka týdně a tak byla stížnost 6. prosince zamítnuta. Obecní rada na zamítnutí reagovala podáním další stížnosti, tentokrát k správnímu soudu. Do stávky školních dětí v prosinci roku 1908 se v podstatě nic nevyřešilo a vše tak zůstalo při starém. Česká škola v Chabařovicích zřízena nebyla. Dne 1. prosince roku 1908, v předvečer císařova jubilea 29, na které bylo vyhlášeno heslo „Vše pro dítě“ (Urban, 1925, s. 24), zahájilo v Podkrušnohoří z podnětu svých rodičů 15.000 českých dětí školskou stávku, která se stala apelem ke školním úřadům, aby konaly svou povinnost, danou jim zákony (Doležal, 1964). Této

stávky

se

zúčastnily

i

české

děti

z Chabařovic

na německé škole i přesto, že je místní školní rada odrazovala písemnými pohrůžkami, které ovšem čeští rodiče vraceli s tím, že němčině nerozumí (Urban, 1925). Stávka, která dosáhla vrcholu 5. prosince, získala podporu i u českých škol matičních (soukromých). Tak tomu bylo například v Děčíně, jak dosvědčuje kratičká zpráva z dobových novin. 30 Poté, co Ministerstvo kultu a vyučování rozhodlo, že se postará o odstranění alespoň těch nejnaléhavějších nedostatků v českém menšinovém školství, byla stávka 6. prosince odvolána s tím,

že

pokud

ministerská

rozhodnutí

nebudou

naplněna,

bude zahájena znovu (Doležal, 1964). Česká škola v Chabařovicích nakonec byla podle Kaisera (1998) otevřena až 16. září roku 1910 pod patronací Národní jednoty severočeské. Šlo o jednotřídní soukromou školu, kterou

29

2.12. roku 1848 se Ferdinand I. (V.) vzdal v Olomouci vlády ve prospěch Františka Josefa I. Více viz PEKAŘ, Jan. Dějiny československé. Praha: Akropolis, 1991. 254 s. 30 Der tschechische Schulstreik, Aussiger Tagblatt, 5.12. 1908, č. 280, r. LII, s. 5.

31

podle

zápisu

do

školního

roku

1910/1911

z konferenčního

protokolu začalo navštěvovat 91 dětí. 31 Tím problémy školy ovšem neskončily. Vyučovací místnost zásadně neodpovídala hygienickým požadavkům. Byla špatně větraná, zcela chybělo osvětlení, což zejména v zimních měsících znemožňovalo výuku, a v neposlední řadě nestačila kapacitně. 32 Všechny tyto problémy se zdejší učitel Ferdinand Knápek 33 snažil, jak

vyplývá

z protokolů 34,

řešit

stížnostmi

a

žádostmi,

jak k Národní jednotě severočeské, tak i k okresní školní radě v Ústí nad Labem. Následujícího školního roku 1911/1912 se mu podařilo získat od zemské školní rady povolení pro polodenní vyučování. 35 Nebylo to mnoho, ale myslím si, že alespoň došlo k odlehčení kapacity učebny 36, protože na základě tohoto povolení mohl žáky rozdělit do dvou skupin s tím, že jedna byla vyučována ráno a druhá odpoledne. Ke zveřejnění, rozšíření a ke zlepšení podmínek české obecné školy v Chabařovicích ve větší míře došlo v podstatě až po vzniku ČSR. 3.4 Menšinová škola v Předlicích

Obyvatelé české národnosti žijící v Předlicích, kteří byli zaměstnáni většinou jako dělníci ve sklářské huti a chemické továrně,

tvořili

podle

Urbana

31

(1924)

v roce

1909-1910

již

Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sg. OA/IV – 18/1, nestr. 32 Tamtéž, nestr. 33 Teprve v lednu roku 1911 byl do školy přijat ještě jeden učitel - Bedřich Pyšna. 34 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sg. OA/IV – 18/1, nestr. 35 Tamtéž, nestr. 36 Šlo ovšem o odlehčení relativní, neboť již školního roku 1912/1913 bylo přijato 169 žáků, kteří byly vyučováni v jedné místnosti.

32

početnou menšinu. Ta podle svědectví Františka Mudroňka 37 pod vedením Františka Novotného založila školský komitét, který provedl soupis dětí, jež by českou školu mínily navštěvovat. Na tomto základě pak komitét vyhotovil žádost, kterou adresoval okresní i zemské školní radě a místnímu obecnímu úřadu. Žádost však byla úřady odmítnuta s odůvodněním, že „české školy zapotřebí

není,

neb

v místě

jest

moderní

prostorná

škola

s vyučovacím jazykem německým.“ 38 Za

této

situace

došlo

ke

spolupráci

s Ústřední

maticí

školskou, se kterou byla dojednána výstavba školní budovy. Podle Františka Mudroňka 39 pozemek pro školu musel koupit německý občan, protože němečtí majitelé pozemků ho Čechům prodat nechtěli. Se stavbou budovy se začalo roku 1912. Stavba však musela být nahlášena a naplánována nikoliv jako škola, ale jako obytný dům, jinak by ji německé úřady opět neschválily. 40 „Při stavbě pak plánované příčky mezi kuchyní a pokojem vynechány, tak že stoho byly na tehdejší poměry odpovidající 3 školní třídy, kabynet a byt pro učitele.“ 41 V době výstavby budovy české školy pravděpodobně došlo k novému a zároveň úspěšnému jednání české menšiny se zemskou školní radou a obecním úřadem ve věci zřízení české školy. 42 Kolaudace

budovy

ze

strany

školních

úřadů

proběhla

bez problémů. 43 Obecní úřad však výuku v této budově z důvodů 37

Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích – Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 38 Tamtéž, nestr. 39 Tamtéž, nestr. 40 Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Labem – Předlice 1918-1938, Školní kronika, inv. č. 25, nestr. 41 Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích – Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 42 Bohužel jsem, ani v prostudované literatuře, ani v pramenech zmínku o tomto faktu nenašel. Škola však otevřena již musela být, neboť Doležal (1964, str. 17) hovoří o jistém německém učiteli Pochlatkovi, který jako člen německého spolku Deutscher Schulverein výrazně bránil otevření již úředně povolené a fakticky taky postavené školy v Předlicích. To, že škola již musela být úřady povolena, plyne také z jejích dalších osudů.

33

nesplněných

hygienických

norem

nechtěl

potvrdit

a trval

na dodržení stavebních plánů. 44 I přes to začal učitel Valtr v září roku 1913 s výukou. Obecní úřad, jak píše František Mudroňka ve svých pamětech, 45 proto vyslal strážníka s rozkazem vyučování zastavit a školu zapečetit. Druhý den ovšem vyučování probíhalo dál. Pečeť byla neznámo kým stržena. Obecní úřad tak narychlo svolal schůzi, na které se rozhodlo o vyžádání kordonu četníků na okresním hejtmanovi. Žádosti bylo vyhověno. Česká škola v Předlicích byla obsazena četníky a děti ze školy vyhnány. Jakým způsobem celá policejní akce proběhla ukazuje následující citace: „Učitel Valtr vystihl nebezpečí a proto nechal děti spívati rakouskou hymnu (zachovej nám hospodine císaře a naši zem) četníci to překvapilo a určitou dobu rozlobeni zůstali státi v pozoru, při dalším opakování však učiteli vyhrožováno udáním zneužíti

posvátné

hymny,

děti

pak

únavou

i

ze

strachu

před četníky přestali spívati a četníci se dali do práce...“ 46 Školní budova byla podle Urbana (1924) rozkazem okresní školní rady v Ústí nad Labem opět zapečetěna a pro tentokrát i policejně hlídána. Místní české děti tak skončily z velké části v německých školách nebo navštěvovaly českou školu v Krásném Březně či Chabařovicích. Kromě zapečetění školy byly některé české rodiny navíc vypovězeny z bytů i ze zaměstnání za účast v bouřlivých protestech, které následovaly těsně po vyhnání dětí ze školy. 47 Česká škola v Předlicích byla obnovena jako mnoho jiných českých škol až po vzniku ČSR.

43

Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích – Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 44 Podněty k těmto námitkám měl podle Doležala (1964) podat právě již zmiňovaný německý učitel Pochlatka. 45 Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích – Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 46 Tamtéž, nestr. 47 Tamtéž, nestr.

34

PO VZNIKU ČSR 4. ZMĚNY VE ŠKOLSTVÍ PO VZNIKU ČSR

Národní

výbor

již

28.

října

roku

1918,

v den

vzniku

Československé republiky, ustanovil zákonem číslo 11/1918 Sb., 48 že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím

v platnosti.

především

z toho

Podle

důvodu,

Nováka aby

(1923)

byla

to

bylo

zachována

nutné

souvislost

dosavadního právního řádu s novým stavem a aby nenastaly zmatky

při

přechodu

k novému

státnímu

uspořádání.

Dne 9. listopadu pak vzniklo vydáním dalšího zákona 49 Národním výborem Ministerstvo školství a národní osvěty (dále jen MŠNO), jehož ministrem se stal o pár dnů později Gustav Habrman 50. Právě za jeho mandátu začala reorganizace celého ministerstva, která vyvrcholila ve funkčním období dalšího ministra školství Josefa Šusty 51. V době jeho ministerského mandátu vstoupilo v platnost i několik zásadních zákonů. V rámci mé práce jde především o zákon číslo 189/1919 Sb. 52 a jeho novelu 53, jenž upravovaly a zároveň

podobu

národních

menšinových)

škol

(obecných,

a soukromých

měšťanských

vzdělávacích

ústavů,

a o zákon číslo 292/1920 Sb., 54 který upravoval školní správu. 48

Zákon ze dne 28. října 1918, č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého viz Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1918, s. 2. 49 Více viz Zákon ze dne 2. listopadu, č. 2/1918 Sb. z. a n., jímž se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1918, s. 2. 50 Ministrem školství a národní osvěty od 14.11. 1918 do 15.9. 1920 viz http://www.vlada.cz/cs/vlada/historie/vlady1918-1938/default.html 51 Ministrem školství a národní osvěty od 15.9. 1920 do 26.9. 1921 viz http://www.vlada.cz/cs/vlada/historie/vlady1918-1938/default.html 52 Zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189/1919 Sb. z. a n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích viz Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1919, s. 263-264. 53 Zákon ze dne 9. Dubna 1920, č. 295/1920 Sb. z. a n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1920, s. 629-630. 54 Zákon ze dne 9.dubna 1920, č. 292/1920 Sb. z. a n., jímž se upravuje správa školství viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1920, s. 624-628.

35

Zásadní význam pro menšinové školství mělo při této reorganizaci aktivování zvláštního oddělení pro menšinové školy, ke kterému došlo 1. ledna roku 1921 v den, kdy oba výše jmenované zákony vstoupily v účinnost (Činnost, 1928).

4.1 Podoba školské správy po vzniku ČSR

Reorganizace školských orgánů měla být původně provedena v souvislosti se zavedením župního zřízení 55. K tomu ovšem došlo pouze na Slovensku, v českých zemích vlivem přetrvávajícího odporu

nacionalistů

k župám

k zavedení

této

reformy

nikdy

nedošlo (Beneš, aj., 2002). Z již zmiňovaného zákona, číslo 292/1920 Sb., tak vstoupila v platnost jen některá ustanovení, která byla doplněna vládními nařízeními týkající se především místních a okresních školních rad. Místní

školní

rady

byli

ke

dni

31.prosince

roku

1920

v jednotlivých obcích rozpuštěny a na jejich místě vstoupili v činnost místní školní rady zřízené podle zákona číslo 292/1920 Sb. a vládního nařízení číslo 605 Sb. 56 (Sbírka, 1920, s. 1522). Jsou zřízeny v každé školní obci a skládají se ze zástupců školy, kteří byli voleni učitelstvem veřejných škol, a školní obce, kteří byli voleni zastupitelstvem. Předseda místní školní rady pak byl volen členy této rady. Radě příslušelo opatřovat věcné školní potřeby

a

dozor

nad

školní

docházkou,

nesměly

však

již

jakýmkoliv způsobem zasahovat do vyučování. Její funkční období bylo čtyřleté (Činnost, 1928). Oproti předchozímu složení rady tak v řadách zástupců chyběl představitel náboženské společnosti, což podle mého názoru bylo 55

Více o něm viz Zákon ze dne 29. února, č. 126/1920 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1920, s. 291-304. 56 Nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 605 Sb. z. a n. o místních radách školních a o místních výborech školních (pro školy menšinové) viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1920, s. 1521-1525.

36

důsledkem školskou

vládního novelu

z

nařízení 2.

1919, 57 které rušilo

z roku

května

roku

1883,

tzv.

která obsahovala

ustanovení týkající se náboženské způsobilosti učitelů. 58 Zároveň se předsedou strany již nestával automaticky starosta obce, ale člen volený místní školní radou. V neposlední řadě je patrné i výrazné

omezení

pravomocí

těchto

nově

vytvořených

rad

ve srovnání s pravomocemi rad předchozích 59. Zcela novým školním orgánem se staly místní školní výbory sloužící výhradně pro potřeby menšinových škol. Z toho vyplývá, že byly zřizovány pouze v obcích, kde se vyskytovala menšinová škola. Podle vládního nařízení čísla 605/1920 Sb. (Sbírka, 1920, s. 1524-1525) se tato rada skládala ze zástupců školy a zástupců rodičů a plnila podobnou úlohu jako místní školní rada. Obdobně jako místní školní rady měly být upraveny i okresní školní

rady

v souladu

se

zákonem

číslo

292/1920

Sb.

Podle vládního nařízení čísla 608 Sb. 60 byly okresní školní rady zrušeny a na jejich místě nově vytvořeny okresní školní výbory. Původně mělo jít pouze o provizorní opatření do doby než vstoupí v platnost župní zřízení a budou vytvořeny župní školní rady, jejichž činnost upravoval zákon číslo 292/1920 Sb. Jak už ale bylo řečeno výše, župní zřízení nebylo nikdy zavedeno, a tak tyto okresní

školní

výbory

se

řídily

již

zmiňovaným

vládním

vyhlášením. To ponechávalo radám stejné kompetence, jaké měly rady

předchozí 61

(Sbírka, 1920,

s.

1528).

Nově

však

byly

vytvořeny tzv. městské školní výbory, které v některých městech

57

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. srpna 1919, č. 473/1919 Sb. z. a n., o provedení změny § 48 říšského zákona o školách obecných viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1919, s. 674. 58 Více viz kapitolu této práce Nový školský zákon a jeho novela z roku 1883. 59 Srov. viz kapitolu této práce Vznik nové školské správy. 60 Nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n. o zrušení okresních rad školních a o zřízení okresních výborů školních viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1920, s. 1527-1528. 61 Viz kapitolu této práce Vznik nové školské správy.

37

nahradily bývalé okresní školní rady (Sbírka, 1920, s. 1528). 62 Pro tuto práci je ovšem vznik těchto rad nepodstatný. Zemských školních rad se nová úprava dotkla významným způsobem. Podle § 2 zákona číslo 292/1920 Sb. totiž MŠNO mimo jiné přejalo od předsedů zemských školních rad právo rozhodovací ve věci národního školství a zejména působnost ve věci národních menšinových

škol

pro menšinové

(Sbírka,

školství

1920,

stalo

s.

624).

jedinou

MŠNO

rozhodující

se

tak

instancí

(Činnost, 1928). Mimo této změny, jak tvrdí Kopáč (1971), fungovaly ovšem tyto rady stále podle zákona z 25. května roku 1868 a jednotlivých zemských zákonů z let sedmdesátých. 63

4.2 Změny týkající se zřizování menšinových škol

Menšinové školy byly jako za Rakouska-Uherska zvláštní kategorií

škol

národních.

Po

vzniku

ČSR

byly

zřizovány

pro národní menšiny v obcích podle výše zmiňovaného zákona číslo 189/1919 Sb. ze dne 3. dubna 1919 a jeho novely číslo 295/1920 Sb. ze dne 9. dubna 1920 (Činnost, 1928). Z těchto dvou zákonů jsem vybral pouze několik bodů, které jsou

důležité

z hlediska

zřizování

menšinových

škol.

Jde zejména o § 1, který říká: „Veřejná obecná škola národní může být zřízena v každé obci, ve které podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných, když ve školní obci není veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dětí… vyučovací jazyk takové národní školy musí být totožný s mateřským jazykem dětí, o něž jde“ (Sbírka, 1919, s. 263).

Jak

je

patrné,

došlo

62

oproti

znění

zákona

z dob

Městské školní výbory vznikly ve městech: Praha, Liberec, Brno, Jihlava, Olomouc, Znojmo, Uherské Hradiště, Kroměříž, Opava a Frýdek. 63 Viz kapitolu této práce Vznik nové školské správy.

38

Rakouska-Uherska 64

ke

snížení

průměru

z pěti

na

tři

léta.

To ovšem nebyla jediná změna. Staré znění zákona podmiňovalo zřízení školy i podle vzdálenosti. Na tuto podmínku reagovala novela v § 3, který nařizoval, že „ani žactvu z míst vzdálenějších 4 km

od budovy

školní

nesmí

býti

přijetí

do

školy

obecné

či občanské odepřeno, jestliže a pokud místo v učebnách stačí a počet 80 žáků v jedné třídě není překročen…překročí-li počet žáků některé třídy 80, budiž zřízena pobočka 65“ (Sbírka, 1920, s. 629). V neposlední řadě bylo možné udělení výjimky a zřízení školy i pro menší počet žáků než 40 (Sbírka, 1919, s. 263). Významným bodem zákona čísla 189/1919 Sb. se stal i § 7, který dovoloval získat staveniště pro budoucí školu vyvlastněním. Stejný způsob mohl být uplatněn i u budov již postavených (Sbírka, 1919, s. 264). Jak bude dále v práci zřejmé, bylo tohoto paragrafu na Ústecku hojně využíváno. Jak už jsem uvedl v předchozí kapitole menšinové školství bylo vyňato z pravomoci zemských okresních rad a spadalo nově přímo pod správu MŠNO. Jednotlivé menšinové školy pak MŠNO spravovalo za tím

podle

účelem

Kopáče zřízených,

(1971)

prostřednictvím

inspektorátů

zvláštních,

menšinových

škol.

Tyto inspektoráty podléhaly pouze MŠNO. Jedním ze sídel tohoto školského orgánu se stalo roku 1927 i Ústí nad Labem 66. Do tohoto roku oblast ústeckého menšinového školství spadala od roku 1921

64

Zákon, daný dne 14. května 1869, jímžto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných více viz kapitolu této práce Nový školský zákon a jeho novela z roku 1883. 65 Počet žáků v jedné třídě byl během let postupně snižován na základě § 5 Zákona ze dne 13. července 1922, č. 226/1922 Sb. zák. a nař., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1922, s. 1003-1007. Do roku 1933 tento počet měl být již jen 60. 66 Do roku 1930 byl okresní inspektor menšinových škol v Ústí nad Labem František Langenberk. Od roku 1930 do roku 1938 byl inspektorem Josef Pekař více viz Archiv města Ústí nad Labem. Jan Nízký – Česká osvěta a školství v Ústí nad Labem mezi světovými válkami, sg. 1875, s. 19.

39

pod inspektorát v Teplicích, před tímto rokem pod inspektorát v Litoměřicích. 67

4.2.1 Postoje německých obyvatel ke změnám v menšinovém školství

Jak

soudí

umožňovaly

Trapl

(2003),

zřizování

škol

zákony

všem

o

národním

menšinám,

avšak

školství v nových

politických podmínkách přeci jen vycházely více vstříc především českému školství. Mohlo by se tedy zdát, že Němci tuto školskou politiku přijímali značně negativně a znovu jako v době RakouskaUherska, jak tvrdí Kádner (1931, s. 72), se opětovně pokoušeli různými překážkami zřizování českých škol zabránit. 68 S tímto tvrzením ovšem pro oblast ústeckého menšinového školství mohu souhlasit jen z části. Jak bude patrné z následující kapitoly, Němci se spíše snažili Čechům vyhovět. Je nepochybné, že určité spory se vyskytovaly, ale šlo již, až na pár výjimek, o kterých se zmiňuji níže, spíše o spory osobního rázu 69. Též mě k tomuto

částečnému

nesouhlasu

vede

i tvrzení

Nízkého,

který poukazuje na fakt, že během první republiky sílily tendence, aby české děti nějaký čas navštěvovaly školy německé a německé děti

navštěvovali

školy

české. 70

Strach

z

takzvaného

Czechisierung, 71 jak uvádí Kyogoku (2003), který byl typický pro období Rakouska-Uherska, tak podle mého názoru za první 67

Archiv města Ústí nad Labem. Obecná statní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem 1919-1938, Školní kronika, inv. č. 156, nestr. 68 Je nutné si uvědomit, že vznik Československé republiky v roce 1918, neznamenal odliv Němců z předních funkcí. Je samozřejmé, že v místech, kde byla většina obyvatelstva německého původu byla většina zástupců v obecních zastupitelstvech též německého původu. A ačkoliv ztratila přímý vliv na menšinové školství díky vydaným zákonům, stále mohla ovlivňovat náladu německého obyvatelstva, a tím pádem i znepříjemňovat zřizování českých škol. 69 Jako například bylo urážení českých dětí a bránění jim ve vstupu do školy školníkem německé školy, ve které byly umístěny i dvě třídy české školy více viz Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad v Ústí nad Labem, Školy – Zpráva Místního školního výboru, sg. VI/-, inv. č. 468, nestr. 70 Archiv města Ústí nad Labem. Jan Nízký – Česká osvěta a školství v Ústí nad Labem mezi světovými válkami, sg. 1875, s. 21. 71 Počešťování.

40

republiky na Ústecku zvolna mizel a tím mizeli i výraznější obstrukce.

41

5.

POMĚRY

V ČESKÉM

ŠKOLSTVÍ

NA

ÚSTECKU

PO VZNIKU ČSR

5.1 Politická situace

Jak Kaiser (1995) uvádí, krátce po listopadových nepokojích spojené se státním převratem z 28. října obsadila 11. prosince roku

1918

Ústí nad Labem

československá

armáda.

Dále podle autora se 18. prosince v sále městské knihovny konalo zasedání

ústeckého

obecního

zastupitelstva,

kde

byla

projednávána nově vzniklá situace a z ní plynoucí důsledky. Bylo vzato na vědomí, že i tento kraj patří do Československé republiky. Na tomto základě se městské zastupitelstvo dohodlo, že se má Čechům v tomto městském zastupitelstvu uvolnit dvanáct mandátů (ze šedesáti). Těchto dvanáct mandátů zhruba odpovídalo národnostnímu složení obyvatelstva v městě Ústí nad Labem. Podle sčítání z roku 1921 z něj Češi tvořili jednu šestinu 72 (Urban, 1924). Dva dny před Novým rokem proběhla kooptace dvanácti zástupců české menšiny do městského zastupitelstva. Tři z těchto dvanácti (Josef Hořčic, Václav Fořt a František Novotný) byli hned poté tajným hlasováním zvoleni do městské rady. Jeden z nich (Josef Hořčic) se k dané situaci posléze před davy Čechů vyjádřil:

„Jak

pánové

právě

od

pana

starosty

slyšeli,

bylo

i příslušníkům našeho národa v Ústí nad Labem přiznáno právo, které nám bylo dlouho odpíráno, totiž právo zastoupení v obecním zastupitelstvu

a

v městské

radě…naši

první

a

nejsvětější

povinností bude získat v Ústí nad Labem školy v takovém počtu

72

Roku 1921 činil počet obyvatel města Ústí nad Labem 39 830 obyvatel. Z toho bylo 6 885 Čechů. Počet obyvatel Ústí nad Labem i s přidruženými obcemi pak činil 64 876. Více viz Urban (1924, s. 27-28)

42

a druhu,

jaký

odpovídá

potřebám

českého

lidu“

(Kaiser,

s. 160-161).

5.2 České menšinové školství

Po vzniku Československé republiky se české menšinové školství díky vydaným školským zákonům mohlo mnohem více rozvíjet

než

v předchozí

době.

Výjimkou

nebyla

ani

oblast

Ústecka. České obecné školy na Ústecku po roce 1918 byly zřizovány i v jiných obcích než v těch, o kterých se ve své práci zmiňuji. Důvod, který mě k tomu vedl, jsem podal již v úvodu. Kaiserová (1995) tvrdí, že již v roce 1919 bylo na Ústecku 15 obecných škol.

5.2.1 Menšinová škola v Ústí nad Labem

V září roku 1919 byla v Ústí nad Labem po dlouhých letech úsilí

otevřena

první 73

česká

obecná

škola

(Kaiser,

1995).

Útočištěm se jí stala nejstarší budova ve městě v tehdejší Solní ulici, kterou k dispozici nabídlo městské zastupitelstvo, avšak která, jak dále prozrazuje školní kronika této školy, 74 vzhledem nevábila

a

ani

vnitřním

rozdělením

neodpovídala

moderním

požadavkům. Zprvu tak vyučování probíhalo ve vedlejší budově německé dívčí školy, aby budova české školy mohla být po vojsku, které tu bylo za války ubytováno, opravena a vyčištěna. 75 Místnosti pro výuku v německé škole byly podle mého názoru vymoženy za určitý nájem na základě § 7 zákona ze 3. dubna

73

Pokud nepočítáme školu v Krásném Březně, která byla v roce 1899 jako celá obec přidružena k městu Ústí nad Labem. 74 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná statní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem 1919-1938, Školní kronika, inv. č. 156, nestr. 75 Tamtéž, nestr.

43

1919, 76 o kterém byla již řeč výše. Doložit tento fakt se mi ovšem nepodařilo. V únoru roku 1920 byly opravy zakončeny a mohlo být zahájeno pravidelné vyučování. 77 Škola ovšem potřebovala i nové vnitřní vybavení. Proto místní školní výbor požádal MŠNO o povolení zakoupit nutný inventář. 78 Místní školní výbor se též angažoval ve věci výstavby nové školní budovy pro ústeckou českou školu. Dne 7. května roku 1923 tak byla z Ústí nad Labem vyslána deputace místního školního výboru k MŠNO s memorandem, ve kterém se žádalo o stavbu nové školní budovy. 79 Cesta byla úspěšná, neboť se podařilo získat podporu sekčního šéfa rady Mlčocha. 80 Budova nové školy, postavená podle projektu architekta Josefa Gočára, byla však nakonec otevřena až 28. září roku 1928 (Kaiser, 1995).

5.2.2 Menšinová škola v Předlicích

Počátky předlické české obecné školy po roce 1918 jsou velmi podobné

počátkům

české

obecné

školy

v Ústí

nad

Labem.

Ze školní kroniky 81 se dovídáme, že byla otevřena stará školní budova, zapečetěná úřady v roce 1913 82. Jelikož se léta o ni nikdo nestaral,

nacházela

se

v dezolátním

stavu,

což

způsobilo,

že k dispozici byla jen část budovy, do které byla umístěna pouze část české školy a byt učitele. 83 Správce školy Jaroslav Hendrych tak podal k MŠNO žádost o vymožení tří učeben na místní

76

Stejný způsob byl uplatněn i u školy v Předlicích viz níže. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná statní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem 1919-1938, Školní kronika, inv. č. 156, nestr. 78 Tamtéž, nestr. 79 Tamtéž, nestr. 80 Tamtéž, nestr. 81 Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Labem – Předlice 1918-1938, Školní kronika, inv. č. 25, nestr. 82 Více viz kapitolu této práce Menšinová škola v Předlicích 83 Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Labem – Předlice 1918-1938, Školní kronika, inv. č. 25, nestr.

77

44

německé obecné školy s odkazem na zákon ze dne 3. dubna 1919. 84 Samotná budova školy byla i přes péči Podpůrného školského spolku Komenský a místní pobočky Národní jednoty severočeské celkově opravena až ve třicátých letech. 85

5.2.3 Menšinové školy v Chabařovicích a Krásném Březně

„Česká obecná škola veřejná v Chabařovicích zůstává i nadále školou podle starých zákonů“ 86 stojí ve výnosu Zemské školní rady o organizaci a místnostech z 24. března roku 1920. Obecná škola byla již před tímto výnosem rozšířena z jednotřídní na dvoutřídní s třemi

pobočkami

tj.

stala

se

školou

o

pěti

třídách. 87

Toto rozšíření bylo nutné z důvodu přijetí 120 žáků z německé školy. 88 Jelikož kapacita původní budovy české školy nestačila, došlo jako u škol v Ústí nad Labem a Předlicích k vybrání dalších čtyř učeben v budově německé školy. Německé zastupitelstvo v tomto případě nemělo námitek a vyšlo českým obyvatelům vstříc. 89 Jak dokazuje zápis z 23. srpna roku 1919, poskytnuté místnosti, za které byl státem placen přiměřený nájem, zcela vyhovovaly pro výuku 80 dětí. 90 Problém nastal pouze v případě hledání bytu pro učitele. Německé zastupitelstvo vhodný byt uvolnilo až po podání stížnosti vedení školy k MŠNO, které rozhodlo o zabrání adekvátní místnosti. 91

84

Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad v Ústí nad Labem, Školy - Česká obecná škola v Předlicích, sg. VI/-, inv. č. 468, nestr. 85 Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Labem – Předlice 1918-1938, Školní kronika, inv. č. 25, nestr. 86 Archiv města Ústí nad Labem. Občanská škola v Chabařovicích, Kronika školní, sg. 612, nestr. 87 Tamtéž, nestr. 88 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sg. OA/IV – 18/1, nestr. 89 Archiv města Ústí nad Labem. Občanská škola v Chabařovicích, Kronika školní, sg. 612, nestr. 90 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad v Ústí nad Labem, Školy české menšinové v Ústí nad Labem, zadávací zápis, rozpočet a účty - Chabařovice, sg. IX/-, inv. č. 471, nestr. 91 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sg. OA/IV – 18/1, nestr.

45

Tak jako u školy v Ústí nad Labem bylo požádáno u MŠNO o novou školní budovu, která by sloužila nejen české obecné škole, ale zároveň i české měšťanské škole. 92 Roku 1927 se začalo se

stavbou,

která

byla

završena

slavnostním

otevřením

dne

15. září roku 1929. 93 Obdobná

situace

patrně

nastala

i

v Krásném

Březně.

Jak už bylo několikrát řečeno, v případě této školy se nedá mnoho říct, protože její školní kronika, která by poskytla více informací, je nenávratně

ztracena.

I

tak

se

mi

podařilo

na

základě

prostudované literatury a údajů z konferenčních protokolů 94 této školy zjistit, že byla tato škola pravděpodobně nejpozději v roce 1919 zveřejněna. Usuzuji tak, protože Kaiser (1995) uvádí, že v roce 1919 vznikla v Krásném Březně, jak česká obecná, tak i měšťanská škola. Vznikem obecné školy měl podle mého názoru na mysli právě zmiňované zveřejnění. Nedomnívám se totiž, že by v době, kdy v centru Ústí nad Labem začala fungovat jedna česká obecná škola, by v této části města, která je od centra vzdálena necelé tři kilometry, byla zřízena zcela nová obecná škola. Konferenční protokoly v tomto bodě bohužel mlčí, ale též v nich není obsaženo nic o vzniku jiné obecné školy. Naopak se z nich dovíme, že tato škola byla rozšířena o dalších několik tříd, což

bylo

způsobeno,

jako

v případě

školy

v Chabařovicích,

přijetím žáků z německých škol. 95 Též jako v předchozím případě u školy v Chabařovicích byla i v Krásném Březně dne 16. června roku 1928 otevřena nová školní

budova,

do

které

byla

přemístěna,

jak

obecná,

tak i měšťanská škola (Kaiser, 1995). 92

V Chabařovicích vznikla krátce po vniku ČSR. Provizorní učebny nalezla podobně jako česká obecná škola v budově německé školy. Více viz Archiv města Ústí nad Labem. Občanská škola v Chabařovicích, Kronika školní, sg. 612, nestr. 93 Tamtéž, nestr. 94 Archiv města Ústí nad Labem. Česká obecná škola v Ústí nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Konferenční protokol 1916/1919, inv. č. 183, nestr. 95 Tamtéž, nestr.

46

ZÁVĚR První

pokusy

o

zřízení

české

obecné

menšinové

školy

na Ústecku se datují do sedmdesátých let 19. století. Vycházely vždy z obcí, kde se během 19. století utvořila výrazná česká menšina. Těmito obcemi na Ústecku byly Ústí nad Labem, Krásné Březno, Předlice a Chabařovice. Ve srovnání s ideálním případem zřízení menšinové školy, který jsem podal v kapitole číslo 3 Zřizování menšinových škol, skutečnost byla mnohem složitější. V první řadě jsem zjistil, že čeští občané v jednotlivých obcích se neobešly při podávání žádostí o školu bez spolupráce s výraznou a zároveň vlivnou osobností nebo spolkem. V Ústí nad Labem byl touto výraznou osobností vlastenecky smýšlející hrabě Jindřich Kolovrat. V ostatních obcích úlohu prostředníka při zřizování škol braly na svá bedra české spolky jako byla Ústřední matice školská v případě školy v Krásném Březně a v Předlicích (po neúspěchu hraběte Kolovrata i v Ústí nad Labem), nebo Národní jednota severočeská v případě školy v Chabařovicích. I tato výrazná pomoc, která se českým občanům na Ústecku dostala, neznamenala ovšem konec jejich útrapám při zřizování českých škol. Pokud žádost byla odsouhlasena Zemskou školní radou,

vstupovala

která skrze

svůj

do

věci

zřízení

úřad

byla

pověřena

i

místní Zemskou

zastupitelstva, školní

radou

úředními výslechy žadatelů o školu. Zastupitelé obcí na Ústecku byli z drtivé většiny německého původu a měli, jak jsem zjistil, pramalý zájem na existenci české školy. Z toho důvodu se ve všech

sledovaných

obcích

lze

setkat

s různými

druhy

pronásledování českých občanů, které mělo vést k odvolání jejich žádosti o školu, či se tato zastupitelstva snažila oddálit zřízení školy podáváním různých odvolání. Toto pronásledování často nekončilo ani ve chvíli, kdy se školu podařilo zřídit. Příkladem je

47

česká

škola

v Předlicích,

která

byla

otevřena

v roce

1913

a po dvou dnech výuky úřady zavřena a zapečetěna z hygienických důvodů. Jak je z práce zřejmé, komunikace mezi českými obyvateli, kteří byly zpravidla zastoupeni různými spolky či osobnostmi, a školskými

institucemi

byla

za

Rakouska-Uherska

mnohem

častěji méně problematická než komunikace se zastupitelstvy obcí. Zemská školní rada víceméně vycházela vstříc českým občanům v jejich žádostech, jako tomu bylo v případě českých škol v Ústí nad Labem a v Krásném Březně v roce 1896. Samozřejmě neplatilo to všude, například žádost o českou školu v Chabařovicích byla Zemskou školní radou odmítnuta několikrát po sobě. Často se v těchto

odmítnutích

ovšem

projevil

právě

vliv

místních

zastupitelstev, která podle tehdy platných zákonů získala v této věci

silnou

pravomoc.

Animozita

vůči

Čechům

byla

navíc

podporována i faktem, že zastupitelstva obcí, ve kterých by česká škola vznikla, by tyto školy musela spravovat po finanční stránce. Výjimku v tomto případě tvořily školy soukromé, které byly podporovány zcela jejich zřizovateli, tedy nejčastěji českými spolky. I v těchto případech však místní zastupitelstva obcí na Ústecku několikrát negativně zasáhla, například když došlo k jednání

o

stavbě

nové

školní

budovy

pro

českou

školu

v Předlicích.

K výrazným až po vzniku

změnám

v menšinovém

Československé

republiky.

školství

Obecní

došlo

zastupitelstva

na Ústecku sice stále byla v držení, i přes kooptaci českých obyvatel

do

řad

zastupitelů,

převážnou

většinou

německých

občanů, avšak vydáním nových zákonů ztratila veškerý vliv na menšinové školství. To bylo v roce 1921 zcela dáno pod správu nově vytvořenému Ministerstvu školství a národní osvěty, které

48

dohlíželo nejen na zřizování menšinových škol, ale též rozhodlo, že

podporování těchto

škol

včetně

škol

soukromých

nadále

převezme země, nikoliv tedy již obec jako v době předešlé. Tím došlo k mnohem jednoduššímu jednání o zřízení českých škol, neboť

odpadly

jakékoliv

starosti

s místními

obecními

zastupitelstvy. Starosti odpadly i se sháněním vhodných míst pro výuku. Podle nového zákona (189/1919 Sb.) mohlo MŠNO vydat povolení k vyvlastnění vhodných prostor za tzv. nucený nájem. Jakkoli se zdá tento zákon kontroverzní, na Ústecku vyřešil problémy se školními prostory, které zákonitě po konci první světové války a po

vzniku

že obecní

ČSR

vyvstaly.

zastupitelstva

Překvapivým

sledovaných

zjištěním

obcí

pak

na Ústecku

je, tato

vyvlastnění nevnímala negativně a sama vyšla českým obyvatelům několikrát vstříc i bez zásahu MŠNO, jako tomu bylo například u české školy v Ústí nad Labem v roce 1919. Do této doby věc zcela nemyslitelná. Vysvětluji si to tím, že se Němci, jak Beneš aj. (2002) uvádí ve své publikaci, snažili vůči novému státu být loajální, poté co se ukázalo, že vznikající Československo bude mnohem stabilnějším státem a tedy nabídne více jistot, než sousední Německo zmítající se ve vlně poválečných revolucí.

Celková právní a politická situace po vzniku ČSR tak znamenala i na Ústecku.

rychlý Již

rozvoj v roce

českého

1919

se

menšinového v tomto

kraji

školství nacházelo

15 českých obecných škol. Za pouhý rok tak přibylo 13 škol nových.

Největší

problém

tak

zůstával

v absenci

vhodných

školních prostorů, které musely být z větší části za pomoci MŠNO vyvlastňovány za nucený nájem. Ten na Ústecku přetrvával až do konce první dekády existence ČSR, kdy se po různých jednáních s MŠNO

začaly otevírat zcela nově vystavěné školní

49

budovy pro české školy. V Ústí nad Labem a Krásném Březně byly otevřeny roku 1928, v Chabařovicích roku 1929 a mnoho dalších, o kterých v této práci zmínka z již uvedených důvodů v úvodu není, po roce 1930.

50

BIBLIOGRAFIE Soupis použité literatura

BENEŠ , Zdeněk, aj. Rozumět dějinám. Pardubice: Gallery, 2002. 306 s. ISBN 80-86010-55-4

CVRK, František. Obyvatelstvo Ústí nad Labem do 1. světové války. In Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem, 1995, s. 78-85. ISBN 80-901761-5-1

Činnost Ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha: Státní tiskárna, 1928. 104 s.

DOLEŽAL, Jan. Z bojů o českou školu v Podkrušnohoří před první světovou válkou. Liberec: Severočeské krajské nakladatelství, 1964. 78 s.

FAIMONOVÁ, Abby. Dějiny školství rakouského po roce 1848 se zvláštním zřetelem na školství české. Praha-Karlín: Emil Šolc, 1909. s. 224.

HYE, Hans Peter. Spolky. In Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem, 1995, s. 97-100. ISBN 80-901761-5-1

KÁDNER,

Otakar.

Školství

v republice

Československé.

In Československá vlastivěda. Díl X. Osvěta. Praha: Sfinx, 1931, s. 7-222.

51

KAISER, Vladimír. Komunální politika města Ústí nad Labem In Dějiny

města

Ústí

nad

Labem.

Ústí

nad

Labem,

1995,

s. 166-188. ISBN 80-901761-5-1

KAISER, Vladimír. Ohlas vzniku Československé republiky v Ústí nad Labem. In Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem, 1995, s. 157-161. ISBN 80-901761-5-1

KAISEROVÁ, Kristina. Národnostní poměry v 2. polovině 19. století. In Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem, 1995b, s. 90-97. ISBN 80-901761-5-1

KAISEROVÁ, poměry

v 19.

Kristina. století.

Školství, In

Dějiny

zdravotnictví města

a

Ústí

náboženské nad

Labem.

Ústí nad Labem, 1995a, s. 85-90. ISBN 80-901761-5-1

KOPÁČ, Jaroslav: Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867-1914. Brno: UJEP, 1968. 136 s.

KOPÁČ, Jaroslav. Dějiny školství a pedagogiky v Československu. I. díl. Brno: UJEP, 1971. 228 s.

KOŤA,

Jaroslav.

Učitelé

v českých

zemích

na

cestě

k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha:UK, 1996. s. 82-112.

52

KOVAŘÍČEK, Václav. Prameny k dějinám školství I. Olomouc: UP, 1984, 238 s.

KYOGOKU,

Toshiati.

Národní

agitace

a

obecní

školství

na Moravě na přelomu 19. a 20. století. Boj o české dítě. In Místo národních

jazyků

ve

výchově,

školství

a vědě

v habsburské monarchii 1867-1918. Praha: Výzkumné centrum pro dějiny vědy, 2003, s. 563-577. ISBN 80-7285-027-X

MĚCHÝŘ, Jan. České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In:

Sborník

k problematice

multietnicity.

Praha:

UK,

1996,

s. 67-84.

NOVÁK, Karel. Výbor zákonů a nařízení školních republiky Československé. Praha: Unie, 1923. 140 s.

PEKAŘ, Jan. Dějiny československé. Praha: Akropolis, 1991. 254 s. ISBN 80-900354-2-6

SCHELLE,

Karel

aj.

Praktikum

z českých

právních

dějin.

Pelhřimov, 2006. 224 s. ISBN 80-86391-18-3

STANĚK,

Ludvík.

Národnostní

poměry

v okresu

ústeckém.

In Vývoj a život českých menšin. Díl II. Most: Severočeské menšinové

knihkupectví

a

nakladatelství

s. 443-465.

53

D.J.

Bukač,

1909,

ŠAFRÁNEK, Jan. Vývoj soustavy obecného školství v království českém od roku 1769-1895. Praha: F. Kytka, 1897. 304 s.

ŠOLCOVÁ,

Marta.

Československé

školské

zákonodárství

1918-1968. Přehled právních norem. Olomouc: SVK, 1968. 94 s.

TLUSTÝ, Jaroslav. Národnostní poměry v okresu chabařovickém. In Vývoj a život českých menšin. Díl II. Most: Severočeské menšinové

knihkupectví

a

nakladatelství

D.J.

Bukač,

1909,

s. 466-492.

TRAPL, Miloš. České menšinové školství v letech 1918-1938. In České

národní

aktivity

v pohraničních

oblastech

první

Československé republiky. Olomouc: FF UP, 2003, s. 109-117. ISBN 80-86101-70-3

URBAN, Jaroslav František. Potulky Chabařovickem. Teplice: Z. Rothenstein, 1925. 104 s.

URBAN,

Jaroslav

František.

Potulky

Ústeckem.

Litoměřice:

R. Hegenbarth, 1924. 106 s.

Soupis použitých zákoníků

Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869a. 416 s.

Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království české. Ročník 1869. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869b. 514 s.

54

Reichgesetzblatt für Kaiserthums Oesterreich. Wien: K.k. Hofund Staatsdruckerei, 1867, s.

Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1918. 88 s.

Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1919. 1090 s.

Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1920. 1764 s.

Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1922. 1910 s.

Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok 1883. Vídeň: Císařské a královské tiskárny dvorské a státní, 1883. 536 s.

Zákonník

zemský

království

Českého.

Ročník

1870.

Praha:

Místodržitelská tiskárna, 1870, 222 s.

Soupis použitých pramenů

Archiv města Ústí nad Labem. Občanská škola v Chabařovicích, Kronika školní, sg. 612, nestr.

Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sg. OA/IV – 18/1, nestr.

55

Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad v Ústí nad Labem, Školy - Česká obecná škola v Chabařovicích, sg. VI/-, inv. č. 468, nestr.

Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad v Ústí nad Labem, Školy

české

menšinové

v Ústí

nad

Labem,

zadávací

zápis,

rozpočet a účty - Chabařovice, sg. IX/-, inv. č. 471, nestr.

Archiv

města

Ústí

nad

Labem.

Česká

obecná

škola

v Ústí

nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Konferenční protokol 1897/1900, inv. č. 179, nestr.

Archiv

města

Ústí

nad

Labem.

Česká

obecná

škola

v Ústí

nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Konferenční protokol 1904/1909, inv. č. 180, nestr.

Archiv

města

Ústí

nad

Labem.

Česká

obecná

škola

v Ústí

nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Konferenční protokol 1909/1912, inv. č. 181, nestr.

Archiv

města

Ústí

nad

Labem.

Česká

obecná

škola

v Ústí

nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Konferenční protokol 1916/1919, inv. č. 183, nestr.

Archiv

města

Ústí

nad

Labem.

Česká

obecná

škola

v Ústí

nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Třídní katalogy z let 1896/1897, inv. č. 1-3, nestr.

Archiv

města

Ústí

nad

Labem.

Česká

obecná

škola

v Ústí

nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Třídní katalogy z let 1918/1919, inv. č. 68-71, nestr.

56

Archiv

města

Ústí

nad

Labem.

Česká

obecná

škola

v Ústí

nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Třídní katalogy z let 1922/1923, inv. č. 91-98, nestr.

Archiv

města

Ústí

nad

Labem.

Česká

státní

škola

v Ústí

nad Labem – Předlice 1918-1938, Školní kronika, inv. č. 25, nestr.

Archiv

města

nad Labem

–

Ústí

nad

Předlice

Labem.

1918-1938,

Česká

státní

Katalogy

škola

tříd

v Ústí

1918/1919,

inv. č. 1, nestr.

Archiv

města

nad Labem

–

Ústí

nad

Předlice

Labem.

1918-1938,

Česká

státní

Katalogy

škola

tříd

v Ústí

1921/1922,

inv. č. 2-3, nestr.

Archiv

města

nad Labem

–

Ústí

nad

Předlice

Labem.

1918-1938,

Česká

státní

Katalogy

škola

tříd

v Ústí

1922/1923,

inv. č. 4-6, nestr.

Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad v Ústí nad Labem, Školy - Česká obecná škola v Předlicích, sg. VI/-, inv. č. 468, nestr.

Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích – Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr.

Archiv města Ústí nad Labem. Obecná statní smíšená škola s vyučovacím

jazykem

československým

1919-1938, Školní kronika, inv. č. 156, nestr.

57

v Ústí

nad

Labem

Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad v Ústí nad Labem, Školy – Zpráva Místního školního výboru, sg. VI/-, inv. č. 468, nestr.

Archiv města Ústí nad Labem. Jan Nízký – Česká osvěta a školství v Ústí nad Labem mezi světovými válkami, sg. 1875, 33 s.

58