Zima. V tomto čísle nepřehlédněte:

V tomto čísle nepřehlédněte: Čerti kolem nás – 74 Vánoce se blíží – 79 Den otevřených dveří – 82

Začala to Marie Terezie – 85 Učení dnes – 86 Tajemní obyvatelé Beskyd – 93

Zima Buď pozdravena, první vločko, už se blížíš do svého cíle. Začala jsi někde v nekonečném nebi a již jsi tady. I tahle několikahodinová pouť jednou končí. Náhodně určená přistávací plocha je na dohled, ale chvíli po dopadnutí tě doženou i tví přátelé. Společně s nimi vytvoříš sněhovou bariéru, která oddělí podzim od zimy. Ale i tvůj život skončí, Martin Žižka 8. C když přijde jaro. Zima, to je období, kdy je venku zima jako v ledničce. Když vidím padající sníh, hned si vzpomenu na Vánoce. Na dlaních cítím jen studené vločky a slyším radující se děti, které jezdí na saních. Když jsem byla malá, tak jsem vyplázla jazyk a člověk cítí v puse jen zmrzlou vodu, která se potom rozpustí. Nosem, no to je horší, člověk nic necítí, protože žádné květiny nerostou. Jen sněží a ze stromů jde slyšet padající sníh. Je to taková bílá pohádka, ta krásná zima. Natálie Heřmánková 8. B Po době tepla konečně přichází chladný vánek. Slunce, které ještě z mraků vykouklo, ozařuje sníh, který pokrývá louky i cesty. V krbu praská oheň a vyzařuje nádherné teplo s uklidňujícím zvukem. Daniel Romanovský 8. B

-73-

Zima nepatří zrovna mezi mé oblíbené roční období. Je chladná a temná, žádné barvy, jenom bílá a šedá. Ale jedině v zimě se dá lyžovat, bruslit, bobovat, sáňkovat a koulovat. To je jediná výhoda zimy, teda skoro jediná. Moc hezké jsou večery, když padá sníh a světlo pouličních lamp dopadá na zem posetou třpytivým sněhem. Ale jo, když nad tím tak uvažuju, tak zima je sice chladná, ale má své kouzlo. Nikol Rašnerová 9. C

Zima se mi líbí tak hrozně moc, až je to hrozné. Líbí se mi krásná vánoční atmosféra, krásný bílý sníh (pokud je) a hlavně VÁNOČNÍ Kamil Mrkvan 8. B DÁRKY (tedy pokud dostanu, co chci)☺ Zima je mé oblíbené roční období. Sice je mi zima, ale pořád je to lepší, než kdyby mi bylo vedro. Všude je sníh, se kterým se dá koulovat a dá se jíst – takže jídlo je všude. Ale když se sníh dostane za krk nebo za triko, tak je to velký špatný. I když můžu chodit po ledě na potoku, tak je celkem nepříjemné, když se propadnu do té ledové vody. Zima je na jednu stranu krásné období a na druhou je na nic. Miluju, když napadne ten krásně běloučký sníh a jako peřina se snese na krajinu, kterou jinak pokrývají husté zelené lesy. Nemám ale ráda mráz a to, když ten sníh napadne na cesty a tam ho auta rozjezdí na kaši. Vím, že tomuhle se nedá předejít, ale nějak by se to vymyslet mohlo. I přes všechny tyto věci je zima krásné roční období. Sabina Konvičková 9. C

Čerti mě neodnesli, šla jsem s nimi dobrovolně… Chrastění řetězů, dupot, řev a brek malých dětí. Ano, tohle se většinou odehrává na Mikuláše. Ale letos tomu bylo jinak… Měla jsem tu možnost jít s tyršováckým Mikulášem, s čerty a anděly, když chodili po škole a rozdávali mikulášskou nadílku. Mikuláš byl zřejmě nervózní a občas se zakoktal, ale to se dalo snést. Horší byli čerti, kteří byli spíše hodní než zlí. Málo chrastili řetězy a na chodbách za ně museli -74-

blekotat andělé. A ve třídách byli jako beránci! A jak taková nadílka probíhala ve třídách? V jedné třídě nás žáci překvapili. Byli totiž všichni v čertovském! Červeno-černé oblečení, rohy a ušmudlané tváře nás přivítaly v 1. A. Do třídy vešel nejprve anděl, aby žáky připravil na blížící se čerty. Ti totiž vběhli do třídy, obcházeli lavice, blekotali a několik dětí i ušmudlali. Poté vešel do třídy Mikuláš a pochválil děti za dobré skutky, které měl ve své knize dobrých skutků. Ale i čerti se ozvali, že mají knihu pekelných hříchů a pokárali děti za všelijaké špatné věci. Mikuláš ale prohlásil, že pokud mu děti slíbí, že se polepší, čerti je neseberou. Děti samozřejmě naslibovaly vše možné, protože věděly, že dostanou něco dobrého na zub. To se ví, že dostaly a byly z toho velmi nadšené. Jana Horáková

Jak 5. C pozná hodného a zlého čerta? Hodný čert: hodný čert je milý a zábavný. Nosí pytel z látky, ve které se nebudu potit. podívá se do knihy a pak řekne, jestli jsem zlobila nebo ne dává nám sladkosti a když nám hrozí, že půjdeme do pekla, tak to nikdy nemyslí vážně milý čert vypadá upravený, učesaný a má celkově milý obličej není moc strašidelný a dělá ze sebe srandovního než zlého pracuje a nespí, zlý čert nepracuje, ale spí a neposlouchá Lucifera hodný čert vypadá ošklivě, moc lidí před ním neutíká, ale fotí se s ním, stojí nebo chodí jako šnek a je hodný na všechny se usmívá a každého pěkně umí pozdravit a popřát mu hezký den. Milý čert také chodí hezky oblečený, učesaný a navolaný dobrého čerta poznáme podle toho, že když někam vejde, tak nekřičí -75-

Zlý čert: bude děti řezat řetězem a bude nám sprostě nadávat když přijde, tak hned řekne, že jsem zlobila a že si mě hned vezme s sebou je neupravený, neučesaný, špinavý, zamračený a vypadá hrozivě zašpiní mě od pat až po uši, hodí mě do špinavého pytle, pěkně mi vynadá a ještě se mnou vytře podlahu často vypadá pěkně a je zdivočelý, hyperaktivní a každý před ním utíká jako nějaký blázen zlý čert mě nevezme do pekla, ale hodný čert mě vezme do pekla, tak takhle je rozeznám

Proč má čert rohy? Rohy musí mít každý pravý čert. Ale nemá je od narození, vyrostou mu až po důležité zkoušce ve škole strašení. Rohy jsou důkazem toho, že nejsou idioti a naučili se to, co mají. Rohy sice přinesou pýchu a egoistické chování, ale také způsobí nabírání pavučin dole v pekle a neustálé narážení do hlavy, což není fakt extra příjemné. 9. A Čertovy rohy jsou jen na jednu věc, a to na chlubení. Čím je čert mocnější, tím má větší rohy a čím má větší rohy, tím strašidelnější čert. A ještě s nimi otevírá konzervy. Matěj Štefek 9. A

Čert má rohy jen proto, aby měl styl a naháněl hrůzu. Prostě takový zbytečný módní doplněk. Pavlína Mertová 9. A Čerti mají rohy, protože jsou ulhaní. Když lžou, tak jim z hlavy vystoupne roh. A čím dál více lžou, tím víc jim rostou rohy. Jana Lobodová 9. A

-76-

V pekle není moc signál, tak aby mohli chytat signál. Jelikož si Lucifer koupil smartphone, zavolal kouzelníky, ať čertům vyčarují na čele rohy, ať může lépe chytat signál.

Měli by čerti odnášet do pekla i dospělé? ano, jsme pro, možná, že kdyby to tak bylo, tak by si to uvědomili a začali by se chovat slušněji myslím, že to moc dobrý nápad není… to by nikdo nezbyl, protože všichni jsou zlí mně to nevadí, já nezlobím. Ale kdyby jo, tak klidně, jenže mého otce by asi nezvedli ☺ jo, klidně, pak by byl klid od rodičů, aspoň bychom si odpočinuli ano, ať odnáší i dospělé maximálně do deseti let, potom je to zbytečné a děti nemají strach jsem pro, aby třeba třináctiletí měli trochu respekt 7. A

Proč jsou čerti alkoholici? V jednom Pekle žila parta čertů, kteří pili jenom pivo, jejich nejoblíbenější bylo Kozel 11 Excelent. Každý z čertů vypil každý den alespoň basu, která se vždy po dopití obnovila. V Nebi žili andělé se sv. Petrem, byli hodní k lidem a rozdávali lásku a krásu. Na Zemi žil řád Mikulášů, kteří byli chytří, rozvážní a milí k lidem. Každý rok 5. 12. z každého kostela vyšel jeden Mikuláš. Měl na starost určité město, ve kterém žily děti, aby těm hodným dal čokoládu, ale zlobivé si čert vzal do pekla, aby se tam zlobil zklidnil. Vždy v předvečer mikulášské obchůzky čerti přestanou pít pivo, aby nepřišli na zem opilí, protože by děti nevystrašili, ale spíš rozesmáli. Andělé sestoupí na zem světelnými paprsky a sejdou se skupiny pěti čertů, dvou andělů a jednoho Mikuláše. Vždy diskutují o dětech. Hodným dávají sladkosti. Ale které zlobí, zaslouží si pořádný výprask v pekle. A protože je zlobivých na světě dost, potřebují čerti sílu, aby je odnesli. Tak musí pít zase celý rok pivo. Dan Procházka 8. A, časopis Puzzlík

-77-

Jak se potkal Mikuláš, čert a anděl Jednou 5. prosince se Mikuláš vydal roznášet dárky hodným dětem. Když obešel několik domů, slyšel neobvyklé zvuky, takové klopýtání, jako když klopýtá kobyla. Najednou za rohem vyskočil Čert, Mikuláš se lekl: „KDO JSI?“ „Já jsem Čert a hledám svého tatinínka Lucifera, který se mi ztratil, když jsem vyběhl z pekla. To je otevřené vždy jen 5. prosince a teď se neumím vrátit zpátky.“ Mikuláš se na něj podíval a povídá: „Pojď se mnou, já mám velký pokoj, můžeš ten jeden rok bydlet se mnou.“ Čert vyskočil radostí a utíkal za Mikulášem. Vtom zaslechli pískat píšťalky. Najednou se nad nimi prolítl andílek a sedl si na větev blízkého stromu a ptá se: „Můžu se k vám přidat?“ „Přidej se k nám a půjdeme společně za dětmi, hodným dáme sladkosti a zlobivým čert dá uhlí a brambory.“ A tak obešli děti společně. Nakonec si spokojeně rok žili u Mikuláše doma. A protože jim bylo dobře, zůstali tak spolu navěky a chodí 5. prosince vždy za dětmi. Žaneta Břečková 8. A časopis Puzzlík

Mezinárodní čertí společnost v akci Kdysi dávno chodili po zemi Mikuláš, Čert a Anděl, a to každý na jiném kontinentě. Jednoho roku se náhodně potkali a zjistili, že každý chodí za stejným účelem, a to je za dětmi. Čert chodí proto, aby postrašil zlobivé děti peklem, Anděl chodí proto, aby zlobivým dětem všechno odpustil, a Mikuláš, ten který dává dětem sladkosti a dárečky. A tak se rozhodli, že by bylo lepší chodit spolu za dětmi každý rok 5. 12., aby i zároveň oslavili, že se potkali. Dárky získali tak, že Čert vykradl banku a peníze si chtěl nechat pro sebe jenom na mariáš, ale Anděl mu jeho plány hned pokazil

-78-

s nápadem: „Ukradené peníze poslouží k tomu, abychom mohli dětem koupit dárky a sladkosti.“ A Mikuláš to samozřejmě odsouhlasil. Od té doby chodí každý rok 5. 12. za dětmi po tisíce let. Daniel Strejček 8. A časopis Puzzlík

Blíží se Vánoce Vánoce se mi velmi libí a to z toho důvodu, že se sejde celá rodina a přece jenom panuje takový ten vánoční mír a klid. Celkově jsou Vánoce skvělé období, při kterém panuje radost. O Vánocích přece jen panuje klid a člověk dostane i nějaký ten dárek, anebo se hold nacpe cukrovím, teda pokud má, pokud ne, tak má hold pech a musí si počkat na ty další. Miloslav Vavrečka 9. C Vánoce jsou super věc a měly by být delší. Vánoce jsou jako den D. Na začátku dne se všichni těší na zlaté prasátko, a tak si nedají snídani. Oběd ani obvykle není (ujištění, že se sní večeře) a tak pokračuje den. Nedočkavostí se většina z nás ani neodváží ven. V 7:00 už děti dávají pod stromek své dárky (je asi jasné, že chtějí, aby tam byly i ty jejich). Po večeři přijde to, na co se těšili nejvíc. Vánoce jsou prostě jen jedny a to už se nezmění.

Vánoční zvyky Dárky se dávají už od nepaměti, jsou to nepostradatelné části Vánoc. Lidé si dávají dárky mezi sebou a dělají ostatním kolem sebe radost. První dárek na Vánoce se objevil na začátku našeho letopočtu. Zemědělec, který měl početnou rodinu, dal svým dětem ručně vyrobené hračky. Děti byly tak nadšené, že s nimi chodily všude. Když to zjistili ostatní lidé, začalo se jim to líbit a další Vánoce všichni dávali svým dětem, příbuzným i přátelům dárky. Daniela Skřehotová a Sabina Tabáčková 9. A

Koledy jsou písničky, které se pouštějí, jen když jsou Vánoce. Rodina se sejde u stolu a pustí si koledy. Přišlo se na to tak, že první koleda byla uslyšena v Betlémě a potom se to rozletělo po celém světě a každý poslouchá na Vánoce koledy. Jana Lobodová 9. A -79-

Cukroví je vánoční sladká pochoutka, málokdo si pamatuje den, kdy se poprvé dostala na vánoční stůl. Byla krutá zima a babička chystala kapra na vánoční stůl. Kapra ochutnala, ale něco tomu chybělo. Babička si řekla, že vyrobí své koření. Shrnula všechno koření, co měla na poličce, zamíchala ho, ale pořád to nebylo ono. Kapr už byl plný oregana, pepře, tymiánu. Řekla si, že tohle už jíst nepůjde a vzala těsto, které vytvarovala do tvaru kapra, ale místo soli dala cukr. Těsto v troubě popraskalo na malé kousky. Babička to ochutnala, bylo to něco nového. Všimla si, že spletla sůl a cukr, proto nový vynález pojmenovala cukroví. Poté zkusil i dědeček a cukroví donesl do hospody, kde všem zachutnalo. Díky babičce si dodnes pochutnáváme na cukroví. Matěj Štefek 9. A

Zlaté prasátko je tradice, která spočívá v tom, že nesmíme jíst, abychom viděli zlaté prasátko. Je to kvůli tomu, že někdo, kdo celý den nejedl, měl z hladu halucinaci. Byl v tu chvíli v lese, kde pobíhal divočák a protože měl muž halucinace, viděl ho zlatě. A od té doby některé děti tuto tradici dodržují. Ondřej Hykl 9. A Stromeček se zdobí různými ozdobami a čokoládovými figurkami a dávají se pod něj dárečky. Dodává domu skvělou atmosféru a příjemnou vůni. Chudý pán šel do lesa a donesl domů stromeček. Tam zjistil, že je na stromečku zlatý prsten. To se rozkřiklo úplně všude a od té doby mají v každé rodině stromeček. Jan Fojtík 9. A Salát se jí hlavně na Vánoce, ale dá se jíst i jindy. Jednoho dne šel muž vařit brambory na večeři. Brambory dal vařit a bouchl se hlavou do poličky, na které byla mrkev, petržel a jiné koření. Polička na muže spadla a všechny ingredience spadly do hrnce. -80-

Když se muž probudil, pamatoval si jen to, že vařil brambory. Ochutnal a říkal, že je tam něco navíc. Říkal si, že je to bez chuti, tak z ledničky vytáhl tatarku, přidal ji tam a zamíchal. Od té doby se tomu říká bramborový salát. Ondřej Divín, Ondřej Pícha 9. A Pohádky jsou součástí Vánoc, tradicí jsou české pohádky. Pohádky v televizi se stále opakují dokola, protože se na ně lidé dívají, aby měli skvělý pocit z dobrého konce. Stále stejné pohádky se dávají proto, že když natáčeli pohádky, došly jim nápady na nové, tak se televize domluvily, že budou vysílat pořád stejné. Monika Boháčová, Tereza Mičulková 9. A

Koledy jsou součástí snad každé rodinné tradice o Vánocích. Děti si je radostně prozpěvují a rodiče se přidají. Koledy vznikly před dávnou dobou na Štědrý den. Muž, který je vymyslel, se jmenoval Adam Koledník. Na Štědrý večer si začal pobroukávat a zároveň přemýšlel, proč jsou Vánoce takové tiché. A vymyslel písničku o Štědrém dnu. Lidé se toho chytili, a tak se to stalo tradicí až dodnes. Veronika Grygarová 9. A

Smažený kapr k Vánocům prostě patří a nedokázala bych si představit, kdyby nepatřil. A začalo to takhle. Ve vesnici Kapřovy byl vášnivý rybář, který pořád chytal ryby a prodával je chudým na celém světě i na Ukrajinu a do Ruska, no prostě všude. Bylo zrovna 24. prosince, když se vypravil na lov ryb. Cestou ale uklouzl a polámal si ruce i nohy. Na dva měsíce skončil v nemocnici a byl z toho celý zničený, protože lidem slíbil ryby a nedonesl je včas. Po -81-

dvou měsících už byl jako rybička, už zase chytal ryby a donášel je chudým i bohatým. Od té doby se na počest jeho polámání na 24. prosince jí kapr. Lucie Kalmusová 9. A

Jak náš sněhulák přivolal sníh V pátek poslední hodinu jsme všichni obkreslovali ruce a dělali jsme mu tělo. Paní učitelka odpoledne udělala koule na sněhuláka a nos a oči a pusu a knoflíky. A v pondělí už sněžilo, takže to zavinil sněhulák. Ale Tereza Bartoňová 4. B já jsem ráda. Šel jsem si nahoru promluvit se svatým Martinem, jestli mi nemůže ukázat, kde je obchod se sněhem. Dlouho jsem ho prosil, ale on pořád ne a ne. Ale pak jsem ho nakonec obměkčil. Dal mi mapu a zmizel. No tak jsem šel podle mapy, co jiného mi zbývalo. Pak jsem narazil na obří dům a na něm obří nápis OBCHOD SE SNĚHEM. Vešel jsem tam a byla tam obří hromada sněhu. Šel jsem se zeptat, jestli to je na prodej. A bylo, tak jsem to koupil a vysypal z mraků. Vojta Fus 4. B Byl večer, všichni už spali, škola byla prázdná. Dvě minuty před půlnocí se ve třídě 4. B začaly dít divné věci. Jak udeřila půlnoc, tak sněhulák, kterého měli na dveřích, ožil. Snažil se odlepit ze dveří. Moc to nešlo, ale nakonec se odlepil. Dohopsal k oknu a pískl. V tu ránu se z nebe spustil nebeský výtah. Sněhulák do výtahu vstoupil a zmáčkl tlačítko Do výrobny sněhu. Zatáhl za páku a začal padat sníh. Sněhulák si řekl: „Tak a zpátky do třídy.“ Vrátil se do třídy a skočil na dveře zpátky. A jak jsem se ráno probudil, maminka řekla, že sněží. Antonín Šimčík 4. B

Den otevřených dveří Taky jste se jako malí těšili na chemii? Já ano. Myslela jsem si, že to bude ten nejlehčí předmět, protože tam budeme každou hodinu dělat hodně pokusů, budeme mít chemické pláště, ochranné brýle a paní učitelka bude šílená chemikářka, která bude vybírat jenom samé nebezpečné pokusy. Když jsem se pak v 8. třídě dozvěděla náplň učiva, malinko mi ztuhl úsměv na tváři. Bohužel v hodinách chemie se učíme samé důležité věci a na pokusy není moc času. Samozřejmě že během roku nějaký ten pokus stihneme, ale není jich tolik, jak jsem si kdysi -82-

myslela. Naštěstí máme v naší škole chemický kroužek. Sice jsem do něj nikdy nechodila, ale vždycky se mi líbí, když na Dni otevřených dveří prezentují, co všechno umí. Stejně je tomu i letos. A tak jsem si učebnu chemie nemohla nechat ujít. Nejdříve jsem myslela, že se podívám na nějaký pokus a půjdu, ale v chemii čas utíká mnohem Zuzana Vachalová rychleji.

Speciální číslo Druhého patra ze Dne otevřených dveří Napadlo mě, že když máme tak šikovné redaktory, jistě nebude problém vytvořit za pár hodin zvláštní číslo časopisu z této akce. Nápad to nebyl špatný, času sice nebylo moc (od 13 do 15.30 hodin), ale při troše štěstí se to muselo podařit. Bylo už jasné, že se časopis bude muset výjimečně tisknout ve škole, protože tiskárna v sokolovně by potřebovala více času, než jsme mohli nabídnout. Malířky den předem nakreslily obrázky a komiks a to bylo vše, co jsme 10. prosince ráno měli. Dopoledne se redaktorky vydaly podívat na první stupeň, jak se tam učí. Chvilku před třináctou hodinou vše začalo. Míša odešla zpívat, Marie fotit a ostatní zmizeli na svá přidělená patra. Postupně přibývaly příspěvky a šílenou rychlostí běžel drahocenný čas. Do počítače se stáhly další fotky a v emailech se nevyznal už nikdo. Začaly se míchat jednotlivé opravené varianty textu a bylo to zralé tak na kapitulaci. Holky z osmičky sháněly články ze všech pater, Marie odfotila dění v celé budově. Naším nepřítelem byl čas, protože jsme chtěli mít vše hotovo do 15.15, ať se osm stránek časopisu může vytisknout. Bylo po půl čtvrté a Druhé patro speciál bylo ve formátu pdf, tedy připravené na tisk. Začali jsme tisknout ve sborovně, ale po pár stránkách tam došel toner… Nedařilo se. Časopis jsme chtěli nabídnout návštěvníkům Dne otevřených dveří a vydělat tak na krmivo pro naše školní ptactvo. To se přece nevzdává.

-83-

Je 15.50 a holky konečně začínají prodávat časopis. Vyhráli jsme, ale je to takové Pyrrhovo vítězství (ještě jedno takové a je po nás…). Domluvili jsme se, že ve čtvrtek dotiskneme pro zájemce ještě pár kousků, opravíme v něm přehozená jména. Speciální číslo časopisu vyšlo, i když nám hvězdy nepřály, chyběla Aneta, Zuzaniny emaily se dodnes toulají někde po internetu, vloudilo se pár chyb. Zjistili jsme ale, kde jsou hranice našich možností. Pokud jste se s naším mimořádným Druhým patrem minuli, najdete ho na webových stránkách společně s prosincovým číslem. Děkuji všem, kteří udělali vše pro to, aby se časopis podařil. „Dokázali jsme si, že to dokážeme (ale víckrát už to dokazovat nebudeme) :-))“ Petr Ondryáš

Na co se naši rodiče, prarodiče těšili do školy? Den otevřených dveří přivedl do naší školy stovky návštěvníků. Těm starším jsme položili několik otázek. Ptali jsme se na minulost i přítomnost školy. Na co jsem se těšil a netěšil do školy? Věk odpovídajícího byl zašifrován v otázce, před kolika lety začal chodit do školy. před 38 lety: těšil jsem se na matematiku, chemii, tělocvik, netěšil na hudební výchovu před 38 lety: těšila na přestávky, netěšila na tělocvik minulé století: těšila jsem se na všechno a na všechny před 67 lety: škola mi přišla jako samozřejmost, nikdy jsem neuvažovala, že by měla být na obtíž nebo se jí nějak vyhnout před 43 lety: těšila jsem se na slabikář před 65 lety: brala jsem to jako povinnost, ráda jsem kreslila. Netěšila jsem se, protože za každou maličkost nás třídní učitelka 5. třídy švihala prutem do dlaní. před 57 lety: těšila na kamarády, netěšila na práce na pozemku před 34 lety: těšila na čtení a psaní, netěšila na zkoušení -84-

Byla nějaká pomůcka, pokus, na který si dodnes vzpomínáte? v chemii sopka pomůcky nebyly – předváděl nevím, už vím… kabinet učitel. Když vyučující ve fyzice s vycpanými ptáky a zvířaty; staré třel ebonitovou tyč, třásly se mu obrazy – pomůcky (přírodověda, baculaté tváře. pískovcový stůl vlastivěda) pomůcka: kostra, pokus: počítadlo (velké, dřevěné, spálená ruka v chemii barevné) mikroskop, čištění kostí školní telefon, mapa světa, koza v Tv vycpaná zvířata diapozitivy na zdravotní výchovu, na pokus se zinkem figurínu, na níž se předvádí kuchání žížaly dýchání z úst do úst.

Školní docházka měla narozeniny! Blahopřejeme? 6. prosince 1774 zavedla Marie Terezie povinnou školní docházku. Děti docházely do škol šest let (v létě pomáhaly při polních pracích). Prostudovala jsem odbornou literaturu a položila císařovně Marii Terezii několik otázek. ? Mohl do školy chodit každý? ! Základní školy umožnovaly každému jedinci takové vzdělání, které by odpovídalo jeho stavu a společenskému postavení. ? Jak to vlastně všechno začalo? ! Na císařský dvůr jsme pozvali odborníka na pedagogiku Ignáce Felbigera. Kdysi to byl opat kláštera a pak se dostal k učení. Ve své době zavedl hromadné vyučování, byla to učitelská novinka, protože předtím se vyučovalo individuálně. ? Kde všude se stavily školy v úplných začátcích? ! Základem naší školské reformy bylo vybudování škol ve všech farních obcích. ? Jak to bylo s učebnicemi? ! Již v roce 1775 byl v Praze zřízen sklad školních učebnic. ? Jak to je s vysvědčením? ! Ve vaší době dostávají vysvědčení jenom děti, ale dříve je dostávali i učitelé za to, jestli můžou vůbec být učitelem. Chytré, ne? ? Děti nemají rády na začátku roku školní řád, jak to bylo u vás?

-85-

! Všeobecný školní řád vyzýval rodiče, aby své děti posílali do škol ve věku 6–12 let. Tudíž ani nebyl moc pro děti, jako spíš pro rodiče. ? Máte nějakou zajímavost o vyučování? ! Ano, máme, pan Felbiger napsal Methodní knihu, která vychází z poznatků J. A. Komenského. Ale mnozí učitelé se museli spokojovat jen s vlastními výpisky z této knihy, proto byla v roce 1789 vydána kniha s názvem Jádro methodní knihy. Obsahovala jen ty nejdůležitější rady pro učitele. ? Dělali jste už ve své době nějaké pokusy a interaktivní projekty? ! Ano, už v naší době dělali učitelé pokusy. Stejně jako u vás. ? Čím jste platili ve vaší době? Pro srovnání. ! Ve vaší době dostávají učitelé za učení plat. Ale před rokem 1785 se učitelům platilo v naturálních dávkách. Po tomto roce už i v penězích. ? Slyšela jsem, že dříve se chodilo do tříd rozděleně? Co je na tom pravda? ! Nejdříve do škol chodili jenom kluci, ale po roce 1750 už chodily i holky. V tomto roce už konečně vznikly i dívčí třídy. Ty se postupem času rozšiřovaly a vznikly společné třídy. Něco zajímavého na konec. Často bývá Marie Terezie vzpomínaná také v souvislosti s výrokem, že škola je politikum. Chtěla tím říct, že vzdělání se musí stát zájmem státu i záležitostí státní politiky. Za rozhovor děkuje Míša Žingorová Tablety a čtvrťáci? Jako třeťáci a čtvrťáci jsme už třikrát byli na projektu Tablety do škol. Naučili jsme se tam, jak tablety vypínat, zapínat, pracovat s ním a dávat tam aplikace. Hráli jsme na nich hry v průběhu vyučování, například matematiku, český jazyk, anglický jazyk, výtvarnou výchovu, pracovní činnosti a keramiku. Bylo to moc zábavné a naučné. Jan Pavelka Tablety ve škole byly super neboli Bombáá. Jak jsme s nimi dělali, -86-

připadalo mi to, jako kdybych hrál hru a přitom jsme se na tom učili. Potom jsme dělali naučnou stezku, přitom jsme obkreslovali obrázky Pavel Ištvanech z tabletu. Bylo by to super učit se na tabletech. V minulém roce jsme byli ve Vratimově a tam jsme se učili pracovat s tabletem a učili jsme se na nich matematiku, češtinu, angličtinu. v tomto roce jsme jeli na konferenci na Morávku do hotelu Partyzán. Bylo tam víc než dost lidí. Ukazovali nám nějaká videa, ptali se nás na nějaké věci. Samozřejmě tam nemohlo chybět občerstvení. Bylo to prostě boží!!! Blanka Kvapilová

Tablety ve škole se mi líbily i nelíbily. Nelíbily se mi, protože jsme si nemohli dělat, co chceme. Nejvíc se mi líbila keramika. Tam jsme dělali různé hrnečky, talíře a misky. Potom jsme je barvili, zdobili, ale ještě předtím jsme je museli upéct. Nebavila mě matematika a český jazyk. Berenika Jiskrová 4. B

Navštívili jsme Svět techniky Ve čtvrtek 4. prosince jsme navštívili Svět techniky ve Vítkovicích. Přišli jsme ke třídě s nápisem Alexandr a posedali si. Přišla paní a řekla nám, co nás bude čekat: „Nejdříve si povíme něco o sluneční soustavě a potom si uděláme s pomocí tabletů projekty o jednotlivých vesmírných tělesech.“ Potom jsme ještě dostali výbornou svačinu. Když jsme dojedli, začali jsme pracovat na projektech. Já jsem dostala Merkur. Byla to velká legrace. Po dodělání a předvedení projektů jsme šli na výstavu. Došli jsme k takové černé budce, vešli dovnitř a viděli obrovský -87-

glóbus, točitou podlahu směrem nahoru a tři velké tabule, na kterých jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Cestou zpátky to byla ještě větší legrace. Ta výstava byla ale stejně nejlepší. Ale výlet celkově byl taky super. Anna Strakošová 5. A

Týdenní soustředění mladých přírodovědců Na Sepetné v Ostravici to bylo super. Hned první den večer jsme šli na bazén, kde měli 90m tobogán. Jezdili jsme na něm všichni hrozně dlouho. Potom v tom bazéně jsme hráli na hoňku, nebo byli v tom velkém hrnci. Na bazéně jsme byli 4x. Taky jsme byli jednou na badmintonu. Ale dobrá byla i jídla. Na snídani si každý mohl vybrat, co chtěl, od jogurtu po párky a klobásu. A na oběd nám jídlo nosili číšníci. Na večeři jsme si taky mohli vybrat z jídel, co tam bylo. Ale všechno má i své stinné stránky. Museli jsme se učit 8 hodin denně, vyřešili jsme spousty olympiád, taky jsme popsali hodně stran hraním piškvorek a šibenice. Prostě hodně učení, ale jinak super. Klára Petrová 8. C

Protože jsem na stejném soustředění byla i loni, věděla jsem, co mě čeká a docela jsem se těšila. Kdo by se taky netěšil – týden bez písemek a učení, sen snad každého žáka. Když jsem si v neděli večer balila věci, začala mnou malinko cloumat panika. Víte, jaké jsou to nervy, když máte hodně věcí a malou tašku? Myslela jsem, že tam ty věci prostě nenacpu. Měla jsem dvě možnosti. Buď něco nechám doma, nebo si budu muset vzít zbytečně velkou tašku – a to se mi fakt nechtělo. Nakonec jsem si vybrala třetí možnost a násilím jsem všechny věci nacpala do malé tašky. Ráno když jsem šla k průmyslovce, myslela jsem, že mi asi upadne rameno. Zdálo se mi, že ta taška musí vážit minimálně 50 kg. A i když jsem musela ujít jen několik set metrů, zdálo se to nekonečné. Pak už jsme se pomalu přesunuli na hotel Sepetná. Bylo to tam super. Pokoje byly útulné a -88-

všude byly ovce. Teda ne živé ovce, ale jen obrázky. Každý den jsme vstávali v sedm. Pak jsme šli na snídani. Ale nebyla to obyčejná snídaně. Těch věcí, ze kterých jsme si mohli vybrat! No jen mi řekněte, kdo z vás si dává na snídani jahody. Po úžasné snídani jsme až do oběda dělali to, kvůli čemu jsme sem vlastně jeli. Řešili jsme různé olympiády. Super bylo, že vlastně starší mohli poradit mladším, takže když jsme si s něčím nevěděli rady, vždycky nám někdo pomohl. Mezi snídaní a obědem jsme dostávali svačinu. Většinou nějakou buchtu. Po obědě, který byl mimochodem taky super, jsme měli polední klid. Mohli jsme zůstat na pokojích, ale taky jsme měli na výběr bowling, bazén, pingpong nebo badminton. Prostě každý si vybral, co mu vyhovovalo. Odpoledne jsme až do večeře řešili olympiády. Večeři jsme si mohli vybrat z několika jídel. Večer jsme zase mohli jít na bazén nebo se jinak zabavit. Tak to probíhalo celý týden. Ve čtvrtek už nám docházel kyslík, a tak jsme šli na procházku. V pátek jsme se opět museli sbalit k odjezdu. A horor začínal nanovo. Hodně věcí, ale malá taška. Naštěstí jsem dost těžká a všechny mé věci jsem svou vahou donutila vlézt se do tašky. A pak už jsme museli odjet. Doma jsem hned šla zvážit svou tašku. K mému velkému překvapení vážila jen 8 kg a ne 50 kg, jak jsem se domnívala. Jsem strašně ráda, že jsem se tohoto soustředění mohla zúčastnit, protože kdybych všechny olympiády měla řešit doma, asi bych je dělala na poslední chvíli a stejně bych je měla špatně. Zuzana Vachalová

Kdo hledá, najde! (Wer sucht, der findet!) V pondělí 8. prosince 2014 se konala soutěž pro žáky, kteří se učí německy. Našlo se 15 soutěžících, kteří poměřili své síly v disciplíně vyhledávání německých slov ve slovníku. Z každé ze tří skupin se do finále probojoval jeden žák. Závěrečné kolo bylo nejtěžší, ale žáci si s tím hravě poradili. Na prvním místě se umístil Tomáš Wolf z 9. A, na druhém místě skončila Daniela Skřehotová z 9. A a třetí místo připadlo na Pavlínu Rudelovou rovněž z 9. A. -89-

Žáci si s sebou odnesli nejenom věcné ceny, ale také novou zkušenost, jelikož to byl 1. ročník této soutěže. Výhercům gratulujeme a všem, Michaela Mertová kteří se zúčastnili, děkuji. Zeptali jsme se vítěze Tomáše Wolfa: ? Kdy a kde ses naučil abecedu? ! Abecedu jsem se naučil jako malý ve druhé třídě. ? Proč jsi nejrychlejší v hledání slov právě ty? ! Asi proto, že si slovo přemítám v hlavě a vyhledávám nejpravděpodobnější místo, kde by ve slovníku mohlo být. ? Jak ses připravoval na soutěž? ! Připravovat se na soutěž v podstatě nebylo možné, protože se soutěžilo se slovníky, se kterými v hodinách nepracujeme. ? Co bys poradil těm, co chtějí vyhrát příště? ! Poradil bych jim, aby se pořádně naučili abecedu a aby trénovali aspoň hledáním slov ve slovnících a tím se zdokonalovali.

Máme nejrychlejší plavce v kraji! Družstvo mladších chlapců ve složení Silvestr Adámek, Jan Mazoch, Philip Kellermann, Jan Ondřejka, Matěj Veselý a Daniel Štefek se vydalo 1. prosince do Karviné, kde se konalo krajské finále v plavání družstev. Po rozplavání začaly závody jednotlivců v disciplínách kraul, prsa, znak. Každý závodník odplaval jednu disciplínu a body se sčítaly dohromady za každou školu. Následoval polohový závod, ve kterém jsme skončili druzí a prohrávali se školou z Bohumína o jeden bod. Před závěrečnou štafetou 6 x 50m volným způsobem byl celý tým pod velkým tlakem, ale vyhráli jsme ji. To ve výsledku znamenalo, že jsme o jeden bod porazili školu z Bohumína a zvítězili v krajském finále. Domů jsme přijeli s výhrou a dobrým pocitem. Silvestr Adámek, Jan Mazoch 7. A

-90-

Slovan … Zadání – použijte ve vyprávění tato slova: Slovan, pravlast, Labe, 6. století, žďáření, polozemnice, hrnčířství, chov dobytka, med, Perun Dnes je 18. listopadu léta Páně 546 (takže je 6. století našeho letopočtu) a já jdu zase vyrábět hrnčířské výrobky. Můj bratr nemá tak dobrou práci jako já. Můžu být rád. On bydlí blízko u Labe v polozemnici a chová dobytek. Jsme Slované, takže uctíváme mnoho bohů včetně Peruna. Území, ze kterého jsme sem přišli, se nazývá pravlast. Když žďáříme les pro novou půdu, vždy před začátkem žďáření vybereme ze stromů med, abychom si vylepšili svůj jídelníček. Už musím jít spát, tak pro dnešek končím s psaním. Slovan Rudolf. Patrik Šmahlík 7. B Slovan Vladimír žil v povodí řeky Labe. Bydlel v polozemnici a choval dobytek. Žil sám, ale když mu bylo smutno, zjevoval se mu Perun a povídali si. Jednou našel na vyžďářeném území lesa knihu o hrnčířství, takže začal Slovan Vladimír s hrnčířstvím. Vždy si k tomu koupil med, aby mu to rychleji uteklo. Taky se dozvěděl, že hrnčířství vzniklo v 6. století. Na starou pravlast vzpomínal do své smrti. Viktorie Štefková 7. B

Slovan Oleg byl hodný a poctivý člověk, který přišel z pravlasti k řece Labe na počátku 6. století. Byl velmi chytrý, a tak vymyslel dům, který měl půlku v podzemí a ta druhá půlka trčela venku. Ale jak ten dům pojmenovat? Najednou ho trklo: „Může se jmenovat polozemnice.“ A začal se stěhovat. Ale něco mu v tom domě chybělo. Ale co… ženská ruka! Proto začal hledat, až našel. Žena mu uklízela, prala a vařila – hlavně medovou omáčku. Za rok se jim narodil syn a pojmenovali ho Perun. Jednou ráno šel Oleg prodat své výrobky na hrnčířský trh. Slíbil své ženě a Perunovi, že jestli bude dobrá tržba, přinese jim překvapení. Když se schylovalo k večeru, čekal Perun na svého otce. Perun ho viděl v dáli a rozběhl se za ním. Ale co to? Něco vedle otce šlo. Perun se zeptal: „Tati, co je to za podivného tvora?“ „To je kráva, má ráda trávu a seno a patří mezi dobytek, který se chová pro užitek.“ ,,A kde tu krávu dáme?“ „Víš, jak jsi mi pomáhal vyžďářit to křoví za domem? No tak tam bude bydlet.“

-91-

Když přišli domů, žena nebyla z té krávy tisíckrát nadšená, ale měli mléko. A tak byli všichni šťastní a to hlavní – měli se rádi. Karolína Šindlerová 7. B

Bažant za okem ZUŠky Jednoho prosincového dne si naši pozorní žáci všimli, že za oknem ZUŠ se objevil jakýsi pták. Odborníci usoudili, že to bude bažant. Co tam dělá, kde se tam vzal, proč tam je, jak dlouho tam bude? Zeptali jsme se v 7. A na jejich názor. Bažant po několika dnech zmizel neznámo kam… Někteří lidé platí moc vysokou hypotéku za dům a nemají už peníze na jídlo a zároveň na vánoční výzdobu. Proto si lidé, co tam bydlí, koupili bažantí mládě. Děti měly mazlíčka, krmily ho na Vánoce. A teď mají výzdobu na okno. Jenomže ho dovnitř dát nemohli, bez jídla by umřel, tak ho dali ven, kde je obří kosa. Jelikož je mráz, Emil brzy umrzl. Takže ta rodina bude mít výzdobu na římsu. A až bude mít ta rodina bídu a hlad, nebo nejpozději na jaře se bažant rozmrazí a zas budou mít co jíst. I když na takovém bažantovi moc masa nebude. Takže ho asi sní dřív. Veronika Mladěnková

Bažant přiletěl na okno, kde si chtěl zdřímnout a přimrzl k parapetu a na místě zemřel. Silvestr Adámek Byl nebyl jeden bažant nazývaný Bažant Bažant. Jako každý den dělal to, co každý den – tedy bažantil. Jenže! Uslyšel z té krabice hodně, hodně špatný zvuk. Letěl se podívat. A v tu chvíli … BUM! Dostal křeč, zůstal viset z okna a teď, jak tak sněží, i zmrzl. Důvod křeče: Uviděl se v okně. Ondřej Studnický Podle mě se tam ten bažant dostal tak, že letěl a když naboural do okna, tak se tak lekl, až se mu z ničeho nic sama vypustila tekutina -92-

nejcennější… Ano, skoro jste to uhodli, ale není to krev, je to moč. A jelikož se ze všech sil držel parapetu, tak tam díky té moči přirostl. Patrik Žídek

Česko zpívá koledy Ve středu 10. prosince odzpíval školní pěvecký sbor Švitorky na Dni otevřených dveří čtyři vystoupení. A protože naše hlasivky neměly ještě dost, šli jsme zpívat na náměstí na akci Česko zpívá koledy. A taky zpívalo. Před šestou hodinou večerní zpívali na malém podiu pod radnicí zpěváci ze Záhuní. V šest hodin jsme začali zpívat my a zpívali jsme celkem úspěšně, soudě podle potlesku. Byl to zvláštní pocit. Nikdo už ani neměl trému po celém dnu, takže všechno šlo hladce. Po vystoupení jsme dostali perníček, zašli si na horký čaj a poslechli si Garrendo. Paní z úřadu rozdaly lidem papíry s asi 6 koledami. A pak to všechno vypuklo. Po frenštátském náměstí se rozezněl zvuk klavíru a začalo se zpívat. Moc jsem nevěřila, že vážně všichni se zúčastní, ale byla jsem vyvedena z omylu. Byla to nádhera. Nikdy jsem nic podobného neviděla ani neslyšela, bylo to úžasné a doufám, že se za rok opět sejdeme nejenom se Švitorkami, ale s ještě větším počtem zpívajících Frenštátčanů. Míša Žingorová

Koho můžete potkat na horách? Tajemné obyvatele Beskyd! Vodník Asi před měsícem jsem šla s mým psem na procházku. Chtěla jsem jít až na Radhošť, ale došla jsem jen k louce, která byla velmi rozlehlá, ale už nevím, kde přesně je. Na té louce jsem viděla malé zelené mužíčky, kteří stáli v kruhu. Vodníci! Jsou velmi malého vzrůstu, nosí zelené oblečky, zkrátka jako irští skřítci, možná jen o trochu zelenější. Pod kloboukem s červenými pentlemi jsou zrzavozelené vlasy. Zelený obličej zdobí vždy zelené oči. Ty ale skoro nejdou vidět kvůli jejich velkému nosu. Rádi se smějí svou velkou pusou s úsměvem od ucha k uchu. Zjistila jsem, že jsou velmi přátelští a milí. Jen ovšem do chvíle, než jim -93-

sáhnete na jejich klobouk, protože potom se začnou dít věci! Zrudnou, začnou zuřit a křičet. Po čase se ale uklidní a jsou to zase malí usměvaví mužíčci. Takže poučení je – vodníkům na klobouky nesahat! Jsou skromní a vystačí i s málem, záleží jim na jejich vodnické rodině a jsou obětaví. Potom ale někdo šel, tak se proměnili v louži vody a už jsem je neviděla. Helena Greineckerová 8. B Čert V okolí Radhoště jsem potkal osobu, která se třásla v keřích. Šel jsem za ní a uviděl malého čerta, který se tam krčil. Byl celý černý a měl malé rohy a ocas. Byl celý vyděšený. Je to jeden z mála čertů, kteří nechtějí škodit lidem. Ale od svého taťky dostal úkol někomu něco udělat. Překvapilo mě, že byl velice hodný, čistotný a pěkně upravený. Nechtěl svého tatínka zklamat, ale nevěděl, jak to udělat. Protože byl velice chytrý, poprosil mě, abych dělal, že mi ukradl celé jmění. Byl moc hodný, a tak jsem mu pomohl. Na konci dne, kdy se vrátil do pekla, byl velice šťastný a vděčný za to, co jsem udělal. A když jsem potřeboval, tak mi pomohl. Byl jsem moc rád, že mám tohoto čerta za Daniel Romanovský 8. B kamaráda. Drak Jednou v noci, když jsem šel z Radhoště domů, uviděl jsem jasné světlo. Běžel jsem se podívat, co to je. Když jsem se blížil, světlo začalo být čím dál tím víc horké a mi došlo, že to jsou plameny. Začal jsem utíkat na druhou stranu, jenže tam obrovská bytost. Byla větší než kosatka červené barvy a měla dlouhý ocas s ostny. Z ničeho nic začala chrlit oheň na blízký strom, který když začal hořet a osvětlil celou bytost. Byl to drak. Měl obrovskou hlavu s tlamou plnou ostrých zubů jako nože. Měl lesklé zelené oči, trochu jako limetky. Z čumáku mu šel nějaký divný opar. Po chvíli mi došlo, že to je nějaký hořlavý plyn. Tlapy měl zakončené drápy velkými jako katany. Byl velmi nepříjemný a zlý. Když proletěla kolem sova, drak ji slupl jako malinu. Potom šel sežrat i mě! Já začal -94-

utíkat pryč od draka i ohně. Jenže kam jsem se hnul, tam zapálil oheň. Byl velmi chytrý. Z ničeho nic jsem uslyšel nějaké zaříkání, drak zdrhl. Kamil Mrkvan 8. B Já radši taky. Světlonoš Jednou jak jsem šla na Radhošť, po cestě jsem potkala postavu celkem malou. Měla takové rozčepýřené vlasy, oči veliké, pusu malinkou a hlas trochu hrubší. Na sobě měla kraťasy a zelené triko. V ruce měla světýlko. Zeptala jsem se, kdo to je. Odpověděl, že je světlonoš a přináší ranní světlo. Choval se mile. Miloval světlo, ale noc nenáviděl. Koupal se vždy a v každém nejbližším potoce, co viděl. Zajímavé na něm bylo to, že ve dne spal, ale v noci byl vzhůru, aby nezmeškal přinést ranní světlo. A taky říkal, že v tomto lese je úplně sám. V noci, když chodí lidé na Radhošť, tak jim na cestu svítí. Zdá se mi, že světlonoš je hodná bytost. Eliška Tvarůžková 8. B 2014 => 2015 Tak nám končí další kalendářní rok. Možná je ještě čas na jeho hodnocení, ale Druhé patro vychází koncem měsíce, takže koncem ledna hodnotit rok už by asi bylo pozdě. Ta první nejdůležitější skutečnost je ta, že časopis pořád vychází, dokonce jsme si z krajského kola dovezli diplom. Zvládli jsme s redaktory přenocovat ve škole (a nikdo se ve školní tmě neztratil), pravidelně psali o opravách školy. Naši novináři se podíleli na akci Daruj šindel Libušínu k narozeninám (do skanzenu jsme dovezli peníze na 1254 šindelů a jeden šindel dřevěný). Až na dno svých možností jsme sáhli při tvorbě Speciálu ze Dne otevřených dveří, ale dílo se podařilo, navíc jsme prodejem získali 152 korun, za které nakoupíme krmivo pro školní venkovní ptactvo. Co nás čeká v roce 2015? Měli bychom vydat deset čísel Druhého patra, přitom spoléháme i na pomoc učitelů a žáků ze všech tříd (pokud jste něco pěkného napsali, vyfotili, podělte se s námi). Měla by dál pokračovat spolupráce -95-

Máme dobrou zprávu,

Komiks

s časopisem Puzzlík (v tomto čísle je několik jejich článků o čertech), chceme se zúčastnit soutěže školních časopisů v Ostravě. Chtěli bychom ale také, aby nás měli rádi naši čtenáři a netrpělivě vyhlíželi začátek každého měsíce, kdy se objeví ten bílý sešitek s nápisem Druhé patro. Přejeme všem našim čtenářům, učitelům, redaktorům, aby se jim rok 2015 vydařil. Redakce Druhého patra

každý dostane to,

letos pod stromeček

co mu chybí.

Na vydání 124. čísla Druhého patra se podíleli: Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Cibulcová, Michaela Žingorová, Kristýna Biolková, Radka Vašendová Obrázky kreslila: Sabina Konvičková, Natálie Heřmánková, Natálie Malíková Fotografie: Karel Šindler (str. 74–78, 92), Marie Veselá (str. 80–84, 93), Bohumila Zabloudilová (str. 87), Michaela Mertová (str. 89), Alena Lavičková (str. 90), Klára Petrová (str. 88) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail: [email protected]

http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm

-96-

http://www.druhepatro.ic.cz Vydáno 17. 12. 2014