ZEMŘETE PRÁZDNÍ
Praha 2014
Přeložila: Dagmar Brejlová
Todd Henry: Zemřete prázdní Vydání první Copyright © 2013 Todd Henry This edition published by arrangement with Portfolio, a member of Penguin Group (USA) LLC, a Penguin Random House Company All rights reserved including the right of reproduction in whole or in part in any form. Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2014 jako svou 1878. publikaci Přeloženo z anglického originálu Die Empty vydaného nakladatelstvím Portfolio / Penguin, New York v roce 2013 Český překlad © 2014 Dagmar Brejlová Odpovědná redaktorka Daniela Čermáková Korektorka Dana Chodilová Ilustrace na přebalu © 2014 Ricardo Přebal a vazba © 2014 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-7384-964-1 BARONET Praha 2014
TODD HENRY
ZEMŘETE PRÁZDNÍ ZNÁSOBTE SVŮJ POTENCIÁL, POZNÁVEJTE SVÉ ZDROJE
Pro mého otce Mika Henryho, který mi předvedl, jak riskovat; pro mého kamaráda Briana Tomea, který mi ukázal, jak přizpůsobit život svému poslání.
Poděkování
P
saní je ve své podstatě osamocená činnost, přesto nikdy není osamoceným aktem. Jsem moc vděčný všem lidem, kteří této knize věnovali svou moudrost a své úsilí. Mnohokrát děkuju lidem, jejichž příběhy se v knížce objevují a s nimiž jsem si při psaní knihy povídal. Patří k nim: Lauren, David, Matt, Sarah Pecková, Brian Tome, Jerry McLaughlin, Steven Pressfield, Peter Bregman, Seth Godin, Rich Seal, Chris Brogan, Loren Long, Sarah Youngová, Karen Wardová, Jodi Glickmanová, Chris Guillebeau a Bob Lokken. Děkuju Dougu Whiteovi a Robu Seddonovi za to, že si přečetli první rukopis a poskytli mi cenné připomínky. Pak také děkuju Mattu Chandlerovi a Davidu Valentineovi za povzbuzení, abych napsal tuhle knížku a ne jinou, a Julienu Smithovi za „nakopnutí do zadku“. Mnohokrát děkuju svým klientům a posluchačům, kteří mi dovolili sdílet mé poznatky a zkušenosti v době, kdy procházeli formující fází. Mnohokrát děkuju (vynikající) redaktorce Emily Angellové za její trpělivost, za to, že vždycky držela v ruce červenou propisku, jakmile jsem trochu ujel,
a nikdy si nic nenechávala pro sebe. Děkuju Adrianu Zackheimovi a Willu Weisserovi za možnost svobodně psát o tom, co mě hodně baví, a za tolik potřebnou bystrost v nočních hodinách. Velké díky patří i Margot Stamasové, Brie Sanfordové, Katii Coeové a všem dalším členům týmu v Portfoliu. Děkuju vám za odhodlání, s jakým jste tuto knížku uvedli do světa. Nadále jsem hluboce vděčný své agentce Melisse Sarverové za odhodlání a pečlivost při její práci. Děkuju Lesu Tuerkovi a Tomu Nielssenovi z BrightSight Group za to, že mi pomohli vystoupit před obecenstvo a podělit se s ním o své poselství. Díky patří i Ricardu Crespoovi, Brianu Tomeovi, Stevenu Manuelovi a Chucku Mingoovi za neutuchající podporu a zpětnou vazbu. Za cennou podporu děkuju i Mattu Gartlandovi a Mindy Holahanové. Děkuju svým klientům a členům webové komunity, kteří čtou poznámky, vývěsky, poslouchají příspěvky, píší nedocenitelné komentáře a jsou zdrojem velké podpory. V neposlední řadě děkuju své rodině, protože právě ji nejvíce zasahuje stres tvořivého procesu psaní. Rachel, jsi můj pilíř. Ethane, Owene a Avo, přeju vám, abyste prožili život naplno. Dávejte do něj všechno a hlavně zemřete prázdní.
Obsah:
1. Zemřete prázdní.................................................. 11 2. Přispívejte ........................................................... 25 3. Jak zní píseň Sirén o průměrnosti ..................... 43 4. Zvolte si své bitvy ............................................... 59 5. Buďte zvědaví...................................................... 75 6. Vydejte se za hranice komfortní zóny .............. 99 7. Poznávejte se . .................................................. 123 8. Sebevědomě se přizpůsobujte ........................ 147 9. Objevte svůj hlas .............................................. 169 10. Zůstaňte na příjmu . ......................................... 183 11. Žijte EMPTY ...................................................... 207 12. Co dál ................................................................ 219 Poznámky a doporučená další literatura . ............ 239 O autorovi................................................................ 240
1 Zemřete prázdní Jaká tragédie pro všechny, kteří nikdy nezapějí a zemřou s hudbou ve svém nitru. Oliver Wendell Holmes, The Voiceless (Bezhlasý)
U
mělkyně, designérka a odbornice na územní plánování Candy Changová proměnila v únoru 2011 opuštěné místo v New Orleansu nedaleko místa, kde bydlela, v živoucí mistrovské dílo. Nedlouho předtím z jejího života odešel člověk, kterého měla moc ráda. I proto začala přehodnocovat smysl života a hodnoty, které pro ni byly skutečně důležité. Zajímalo ji, jestli také ostatní lidé smýšlejí o životě podobně jako ona, zda je pro ně důležitým tématem a ptají se na jeho smysl. Proto vytvořila na celé délce a šířce jedné stěny opuštěného domu obrovskou tabuli. Nahoru napsala začátek věty: „Než umřu…“ a na tabuli rozmístila desítky řádek nadepsaných: „Než umřu, chci…“ U tabule nechala křídy, aby lidé mohli dopisovat vě11
Zemřete prázdní
ty. Nedočkavě vyčkávala, co se bude dít. Zapojí se někdo? Co když tabuli někdo poškodí? Všimne si jí vůbec někdo? Nemusela čekat dlouho. Tabule se záhy proměnila v hit. Lidé z okolí i kolemjdoucí vepisovali do volných řádek svoje naděje, sny a touhy. Některé příspěvky byly neosobní či věcné, jiné naopak velmi osobní: „Než umřu, chci… zazpívat milionům lidí.“ „Než umřu, chci… napsat knížku.“ „Než umřu, chci… pochopit.“ „Než umřu, chci… říct mámě, že ji miluju.“ „Než umřu, chci… být pro někoho hrdina.“ Zprávy o tabuli se rychle rozšířily, ze širokého okolí přicházeli lidé a psali na zeď své sny a tvořivé touhy. Netrvalo dlouho a lidé se začali ptát, jak to udělat, aby podobné tabule mohly být i v jejich lokalitě. V současné době je v různých městech po celém světě přes sto tabulí „Než umřu…“ Candy Changová s kolegy dali hlavy dohromady a sepsali podrobné instrukce, aby se nové hnutí mohlo šířit dál. Jak je možné, že se Candyin projekt tak rychle uchytil, a dokonce získal pozornost mezinárodních médií? Mně totiž zeď: „Než umřu…“ rezonuje s tím, co víme a čeho se bojíme: pro život máme omezený čas a je zásadní, jak se ho rozhodneme strávit. Rovněž si uvědomujeme, že na světě jsou věci, které bychom rádi udělali a prožili, než zemřeme, ale řadu takových tužeb celé měsíce nebo roky potlačujeme. Uvědomujeme si, že hodiny tikají, a doléhá na nás pocit, že bychom mohli propást příležitost k tomu, abychom svým dílem přispěli světu. Tyto impulzy bohužel v neúprosné pragmatice života a práce často ignorujeme. 12
Zemřete prázdní
Vaše dny jsou omezené. Jednoho dne přijde ten poslední. Jeden kamarád říkává: „No jo, úmrtnost se chtě nechtě drží na stovce.“ Spousta lidí, které znám, před touto skutečností uhýbá. Tito lidé vyplňují život horečnou aktivitou, přelétávají od činnosti k činnosti a bez ohledu na to, jak úspěšní jsou v práci, končí den s otázkou: „Záleželo vůbec na té práci, kterou jsem dneska odvedl?“ Také znám hodně lidí, kteří jsou neuvěřitelně úspěšní v práci, intenzivně do ní investují a mají z ní velké zisky, přesto začnou časem stagnovat. Cítí, že mohou nabídnout víc, a nechápou, proč ustrnuli na mrtvém bodě. Trýzní je dloubavé tušení, že mají větší potenciál − možná by v něčem dokázali opravdu vyniknout −, ale nevědí, jak své možnosti odhalit. V takové situaci se nabízí otázka: Jak dáte do pohybu okolnosti, které vám umožní odvést tu nejlepší, nejcennější práci, dokud na ni máte? Trh překypuje (zpravidla povrchními a neužitečnými) otřepanými frázemi o životě prožitém naplno, o vysněné práci, o objevování svého směřování, ale když se člověk ocitne uprostřed bitvy, může mít pocit, že úvahy nad čímkoli jiným než dodržováním termínů a lovení dalšího povýšení nemají valný smysl. Člověk se snadno ztratí, pak se za několik let ocitne v prapodivné zemi a sám sebe se ptá: „Kdo vlastně jsem? Jak jsem se sem dostal a jak se vrátím zpátky?“ Takovému scénáři se vyhnete jedině tak, že do svého každodenního života začleníte postupy, které vás udrží na správné a stabilní cestě. Dnešní gram preventivní sebekázně má později hodnotu kilogramu nápravného opatření. Tato kniha je věnovaná rozvíjení takového nastavení mysli a také metod potřebných 13
Zemřete prázdní
k tomu, abychom každičký den odváděli tu nejlepší práci a mimo jiné zvyšovali pravděpodobnost, že na konci života nebudeme litovat, jak jsme ho prožili.
Neumírejte s plnou náručí skvělé práce Ve své první knížce The Accidental Creative (Náhodné tvoření) jsem líčil setkání s kamarádem, který nám položil zvláštní a nečekanou otázku: „Jaký pozemek je podle vás na světě nejdražší?“ Pár lidí vyslovilo svůj názor, například jmenovali Manhattan, rafinérie na Středním východě, zlaté doly v jižní Africe. Náš kamarád nám však dal na srozuměnou, že jsme vedle jak ta jedle. Na okamžik se odmlčel a dodal: „Ani náhodou. Nejdražší země na světě je hřbitov. Tam jsou totiž pohřbené všechny nenapsané romány, neuskutečněné projekty, neusmířené vztahy a spousta dalších věcí, o kterých si lidé mysleli, že se k nim dostanou druhý den. Jenže pak už žádné zítra nepřišlo.“ Ten den jsem se vrátil do kanceláře a do poznámkového sešitu a také na stěnu jsem napsal dvě slova, která se v posledních letech stala mou hlavní metou pracovní etiky: Zemři prázdný. Chci mít jistotu, že kdybych dneska usnul a zítra se už neprobudil, nezůstane ve mně nevyjádřená tvořivost a prakticky ani nebudu moct litovat toho, kam jsem investoval energii, čas a úsilí. Nic takového nepřijde samo, naopak to stojí cílené a vytrvalé úsilí. Na základě svých zkušeností i zkušeností lidí, s nimiž jsem spolupracoval, můžu bez váhání potvrdit, že se ty snahy vyplatí. Patrně jste už slyšeli výrok: „Žádný člověk na smrtelné posteli si nepřeje, aby mohl strávit o hodinu víc 14
Zemřete prázdní
v kanceláři.“ Podle mě neplatí a vzhledem k tomu, co naznačuje, je možná i trochu nebezpečný. Zaprvé si myslím, že spousta lidí lituje, že svému životu nepropůjčila hlubší smysl, takže by dala cokoli za to, aby dostala ještě jednu šanci a mohla přistoupit k životu s odhodláním a přesvědčením, které činí smrt hmatatelnou. Ti lidé si konečně uvědomují, že opakovaně přehlíželi ponoukání intuice, inspirace i náhledu. Připomínají si, jak se schovávali před rizikem a raději sázeli na pohodlí. Následně litovali svých minulých rozhodnutí, ale stejně nepodnikli nic k tomu, aby nasměrovali svůj život k nadějnějšímu cíli. Zadruhé tento výrok předjímá, že práce je ze své podstaty zoufalá činnost, do níž se pouštíme proti své vůli, případně že představuje sílu, která nás odvádí od lidí a aktivit, na nichž nám skutečně záleží. Práce však obsahuje mnohem víc než vydělávání peněz. Veškeré hodnoty, které vytváříme a do nichž investujeme čas, energii a snahu − ať v kontextu samotného procesu práce nebo vztahů či rodičovství − přece představují práci. Zdá se, že lidé jsou nastaveni na to, aby hledali spokojenost v hodnotách, které vznikají tvrdou dřinou. Práce je již celá staletí hluboce zakořeněnou součástí naší identity, jejím prostřednictvím nacházíme své místo na světě. Zastávám názor, že čím více můžeme při práci těžit z kvalitního poznání sebe samých, tím větší spokojenost nám přinese samotné vykonávání práce a tím více radosti budeme v životě prožívat. Kdyby tato kniha měla mít jediný cíl, chtěla by čtenářům z nového úhlu pohledu ozřejmit jejich přístup k práci a pocit naléhavosti s ní spojený každý den i v průběhu celého života. Doufám, že vám pomůžu 15
Zemřete prázdní
uchopit to, co je opravdu důležité, a přispět k tomu, abyste si slíbili, že za svým cílem půjdete odhodlaně a nespokojíte se s pohodlným, nenáročným putováním.
Doznání Napsat tuto knížku mi dalo velkou práci, a když budu úplně upřímný, objevily se věci, které šly vysloveně proti mně. Pravda je taková, že o smrti nikdo nechce moc přemýšlet, natož abychom ji pojímali jako motivační slogan. Dokonce se s kolegy nezřídka zasmějeme, když si představíme, jak stojím na pódiu, přednáším na konferenci a za mnou visí obrovský transparent s nápisem „Zemřu prázdný“. Velká veřejná setkání mají zpravidla za cíl jiné rozpoložení. Bylo by mnohem bezpečnější (a patrně též výnosnější), kdybych se držel na vyšlapané cestě a dál psal o inovacích a spolupráci. Přesto tuto knihu nemůžu nenapsat. V posledních letech jsem své poselství sdílel s tisíci lidí, dostal jsem bezpočet e-mailů od lidí z celého světa o tom, jak změnilo jejich pohled na život a pobídlo je k tomu, aby ke své práci začali přistupovat s větší vervou. Současně se den co den setkávám s odborníky, kteří postupně opouštějí velké pracovní nasazení a vzdalují se od něj, protože uvízli na mrtvém bodě, nebo dospěli k závěru, že cesta, po níž se vydali, teprve bude schůdnější. Skoro mě bolí, když si představuju jejich nenaplněný potenciál a vím, že by je na správnou cestu přivedlo několik málo jednoduchých každodenních krůčků, jejichž prostřednictvím by ze života vypudili 16
Zemřete prázdní
neefektivní počínání. Při psaní této knížky se proto řídím vlastní radou a nenechávám v sobě práci, na níž mi záleží nejvíc.
Co „zemřu prázdný“ neznamená Spojení „zemřít prázdný“ můžeme velmi snadno mylně pochopit a pojmout je jako nutnost investovat každý coul svého já do rozvoje kariéry. Dokážu si představit zkázonosného šéfa se zlověstným knírkem, který právě motivačním plakátem „Zemřu prázdný!“ manipuluje svými podřízenými a snaží se z týmu vymáčknout maximum. Milí přátelé, takovýhle přístup je mé představě o tom, co by kniha měla čtenářům předat, na hony vzdálený.
Nejde o to udělat všechno dnes Karōshi je japonský výraz pro „smrt z přepracování“. Tento jev se v několika posledních desetiletích v japonské kultuře nebezpečně rozšířil. Japonská kultura totiž od druhé světové války klade velký důraz na produktivitu práce a povyšuje ji nad ostatní oblasti života. Řada vysoce postavených výkonných pracovníků zemře v rozkvětu života a jediným zjevným důvodem jsou zhoubné důsledky přepracování. Rád bych zdůraznil, že tento význam pro mě „zemřu prázdný“ nemá. Neapeluju na to, abyste kromě práce přehlíželi ostatní aspekty života a soustředili se pouze na výkon. Horečné pracovní nasazení je v tomto ohledu mnohdy kontraproduktivní. Máme-li ze sebe „vyprazdňovat“ tu nejlepší práci, neznamená to, 17
Zemřete prázdní
že si odškrtneme splněné úkoly, nýbrž že budeme den za dnem systematicky a také kriticky pracovat na projektech, které pro nás mají smysl, a to ve všech oblastech života. Budeme-li k práci přistupovat s tímto nastavením, zvýšíme naději na dosažení svých cílů a také se jim budeme věnovat s radostnějším elánem.
Nejde o to žít, jako by neměl přijít zítřek Příležitosti vždy doprovází dvojče: odpovědnost. Teď máte v práci možnost udělat řadu věcí jinak. Současně musíte mít na paměti, jak vaše dnešní jednání změní zítřejší výsledky, jak vaše práce ovlivní život druhých lidí. Myslete na to, že dnešní rozhodnutí může zplodit zítřejší lítost.
Nejde o to nechat sebou orat I ve snaze přiložit ruku k dílu jste odpovědní za to, jak naložíte se svými touhami, dovednostmi i zkušenostmi. Dále je třeba dbát na to, abyste naplňovali svá očekávání a respektovali lidi, kteří vás platí za dosahování výsledků. Nejvíce frustrující součástí práce totiž bývají neustálé vnitřní tlaky mezi investováním snah, které podle nás stojí za to, a zohledňováním přání manažera či klienta − i za tu cenu, že na svou práci pak nebudeme tolik hrdí. Při čtení knihy ale uvidíte, že tendence obou tlaků můžeme sladit drobnou změnou v nastavení mysli. Výsledkem je větší spokojenost a mimo jiné i lepší práce.
18
Zemřete prázdní
Co „zemřu prázdný“ znamená V knize budeme pracovat s jádrovými přesvědčeními. Představují základ pravidel a principů, která si budete postupně osvojovat. Přesvědčení vás budou motivovat k účelnějšímu přístupu k práci.
Naše dny nejsou nekonečné − jednou přijde ten poslední O tom nemá smysl diskutovat. Přesto žijeme s neústupnou iluzí, že to, co chceme udělat dnes, vždycky můžeme udělat zítra. To není pravda. Naopak bychom měli k dnešní práci přistupovat s pocitem naléhavosti. Nejde jen o to, že příležitost, o niž se dnes připravíme, je ztracená navždy, ale rovněž mějme na paměti, že způsob, jakým se angažujeme v práci, úzce souvisí s tím, jak se angažujeme v životě jako takovém. Rozvíjení angažovanosti v práci a posilování závazku vůči sobě samému soustavně den co den vám odhalí, že v každé oblasti vašeho života máte skryté možnosti. Nepromrhejte tuto příležitost.
Jedinečným způsobem podpořit svět To není svépomocné plkání. To je pravda. Je však mnohem snazší tuto možnost hodit za hlavu, než se jí postavit tváří v tvář a efektivně ji využít. Jste majitelem jedinečné kombinace přání, dovedností a zkušeností. Do své práce vnášíte jedinečnost. Vzdáte-li se této možnosti, pak nikdy nebude moci spatřit světlo světa a navždy ve vás zůstane nezodpovězená otázka „co když“. Cena lítosti je nevyčíslitelná. 19
Zemřete prázdní
Vaše přispění nikdo nenahradí Budete-li čekat, až vám někdo dá povolení konat, vydáváte se tou snazší cestou, na níž jsou karty rozdané. Pak ovšem nemůžete na nikoho namířit prst, nemůžete nikoho obviňovat ani si stěžovat. Je to těžké, ale nespravedlnost skutečně světem vládne. Chcete-li světu přispět a realizovat či „vyprázdnit“ svůj potenciál, musíte se s tím smířit a neztotožnit se s rolí oběti.
Přispění není o vás Rovněž platí, že nemůžete konat ryze z touhy po ocenění. Za práci můžete být oceňováni pochvalou a bohatstvím. Anebo můžete celý život odvádět vynikající práci v hávu nepoznání. Pravděpodobně se pohybujete někde mezi těmito póly. Naše kultura klade nadměrný důraz na slávu a uznání. Tento přístup nás ničí. Trvalé přispívání je totiž podmíněné rozvíjením záliby v samotném procesu realizování.
Zapomeňte na pohodlí − je nebezpečné Kdybychom měli velkých věcí dosahovat snadno, stala by se z nich samozřejmost. Ony však samozřejmé nejsou, protože na nás působí spousta vlivů, které nás svádí ke stagnaci a průměrnosti. Může se stát, že někteří lidé, například kolegové, manažeři nebo dokonce kamarádi, si nepřejí, abyste se naplno zapojili do skvělého projektu, protože by měli nutkavý pocit, že mají udělat totéž. Kdykoli se stane, že někdo vzlétne nad ostatní, okamžitě se ho snaží stáhnout zpátky. Organizace proto usnadňují zaměstnancům, aby 20
Zemřete prázdní
se v nich zabydleli, nabídnou jim pěkný plat, pozici s hezkým názvem, pocit jistoty − tak vypadá známá „zlatá klec“. Člověk snadno upadne do osidel pohodlného života, jenže ve chvíli, kdy se zamiluje do pohodlí, současně podává ruku nepříteli, protikladu „velikosti“. Na tom, když si užíváme pohodlí coby vedlejší produkt své práce, samozřejmě není nic špatného, ale nemělo by se stát naším hlavním cílem. Naopak velikost přichází ke slovu s rozhodnutím dělat to, co je správné, i když to nebývá vždy pohodlné.
Rozhodněte se − a svého rozhodnutí se držte Dobrým východiskem při snaze přispívat svým potenciálem je rozvíjení práce, která vyvěrá z vašich hodnot. Nestávejte se zrcadlem, nemá smysl pouze pasivně odrážet priority ostatních. Nejprve se musíte probrat sutí až k základním zásadám, jimiž se v životě řídíte, druzí nedruzí, pohodlí nepohodlí. Pak se můžete ponořit do práce s čistým svědomím, protože budete vědět, že postupujete podle svých ryzích zásad. Navíc se nabízí spousta prostoru na experimentování a zkoušení nových věcí. Hlavní je držet se toho, v co věříte, jinak se v práci nakonec ztratíte.
Klíčový bod, z něhož vycházíme, poznáváme postupně Na baseballové pálce se nachází místo označované klíčový bod („sweet spot“). Představuje nejlepší místo k odpalu míčku. Když odpálíte míček přesně v tomto bodě, doletí podstatně dál, než když ho odpá21
Zemřete prázdní
líte mnohem větší silou, ale na místě třeba jen zlomek centimetru vedle. Znáte-li klíčový bod i ve svém životě, dodá vašemu úsilí jedinečnou hodnotu. Až příliš mnoho lidí by rádo přesně vědělo, jaké je jejich životní poslání. Jenže neexistuje jediný správný směr, naopak hodnoty můžeme předávat světu mnoha způsoby, můžeme-li vycházet ze svého klíčového bodu. Příležitosti se však neobjeví hned, ohlašují se až v průběhu doby a konání. Budou se vyvíjet pomalu jako film v temné komoře a budou vám nabízet vodítka při experimentování, chybování i při úspěších. Musíte vyzkoušet různé věci, odhodlaně rozvíjet své dovednosti a intuici. Teprve pak můžete pozorovat opakující se vzorce a začnete pronikat k podstatě své jedinečné hodnoty. Na této cestě potřebujete být trpěliví. Je totiž hodně dlouhá… a je třeba vydat se na ni hned.
Chcete-li sklízet, musíte zasít už teď To, co zasejete dnes, sklidíte zítra nebo ještě později. Život musíte budovat na bázi každodenního pokroku, který staví na tom, co je pro vás důležité. Je třeba rozvíjet dovednosti a činnosti, díky nimž každý den zasejete nová semínka s vědomím, že jednou spatříte plody své práce. Obecně platné zásady, které jsem dosud popsal, už dál v knížce výslovně nerozvádím, přesto sami poznáte, že se vztahují ke spoustě konkrétních postupů. Velmi doufám, že dokážete uchopit význam „teď“ a nepropadnete pohodlí, strachu, tendencím pohodlnosti ani lákadlům ega, naopak že budete konat na popud svých ambic. 22
Zemřete prázdní
Jak číst tuto knížku Kniha Zemřete prázdní je rozdělená na tři části. První tři kapitoly se zabývají podstatou osobního přispění, hledají odpovědi na otázky, proč na práci záleží a proč se tolik bystrých a kreativních lidí smíří s málem a nenaplní svůj potenciál. Kapitoly 4 až 10 popisují konkrétní způsoby, které vám pomůžou vyladit nastavení mysli a rozvíjet metody, s jejichž pomocí můžete odvádět tu nejlepší práci. Poslední dvě kapitoly nabízejí postupy pro uplatňování zásad v každodenním životě a jejich využití při odkrývání hlubšího smyslu. Celá kniha si klade za cíl nabízet praktické tipy, které lze okamžitě aplikovat, ale některé kapitoly s vámi mohou rezonovat víc než jiné. V takovém případě vám doporučuji, abyste se rezonujícím kapitolám věnovali více, absolvovali cvičení a prošli otázky a teprve pak pokračovali dál. Díky tomuto postupu totiž můžete získat jasnější náhled na řadu dalších, méně naléhavých témat. Dále vám v knize nabízím podněty ke sdílení s ostatními lidmi, které znáte a s nimiž pracujete. Skutečně si to zkuste, protože jedním z nejlepších způsobů, jak přijmout určitý koncept za svůj, je seznamovat s ním druhé. A ještě varování na závěr: kniha nenabízí rychlé nápravy ani bleskové taktiky, jejichž pomocí se vzápětí začnete dívat pouze na světlé stránky života. (Tuším však, že když jste se rozhodli číst knihu s názvem Zemřete prázdní, nečekáte mazání medu kolem úst, ani vzdušné zámky.) Zastávám názor, že pozitivní pohled je pro udržení směru klíčový, ale falešné sliby kouzelné blaženosti nikomu dobrou službu neudělají. 23
Zemřete prázdní
Mým cílem je předat vám své poznatky co nejotevřenějším způsobem. Jsem přesvědčený o tom, že dokážete víc a že ta nejlepší práce na vás teprve čeká. Ani všechno pozitivní myšlení na světě vám však bez odhodlaného konání nic moc nezajistí. My ostatní potřebujeme, abyste začali konat, protože byste jinak okrádali sami sebe, okrádali byste lidi kolem sebe, svou rodinu, organizaci i velký svět přispění, do něhož můžete vložit svůj příspěvek pouze vy a nikdo jiný. Důsledky pasivity jsou nezměrné. Neodcházejte do hrobu s tou nejlepší prací ukrytou hluboko v sobě. Zvolte jinou cestu a zemřete prázdní.
24
2 Přispívejte Průměrný člověk neví, jak naložit se životem, ale přál by si ještě jeden, věčný. Anatole France
Pravidlo: Ve vaší práci by se mělo odrážet to, co je pro vás důležité.
K
olik času během dne strávíte prací, na niž jste pak hrdí? Bývalý spoluzakladatel a výkonný ředitel Apple Steve Jobs při slavnostním zakončení studia na Stanford University v roce 2005 sdělil studentům: „Každé ráno jsem se na sebe podíval do zrcadla a položil si otázku: ‚Kdyby dneska měl být poslední den mého života, udělal bych to, co mám na dnešek v plánu?‘ Pokud odpověď už několikátý den v řadě zněla ‚ne‘, uvědomil jsem si, že musím něco změnit.“ A pokračoval: „K největším rozhodnutím v životě mě vedlo vědomí, že brzy umřu. Ono totiž téměř všechno − všechna očekávání, která přicházejí zvnějšku, hrdost, 25
Zemřete prázdní
strach ze zklamání a selhání − tváří v tvář smrti ztrácí význam a zůstane pouze to, co je skutečně důležité. Vědomí, že zemřeme, je pro mě ten nejlepší způsob, jak se při uvažování vyhnout pasti strachu. Už teď jsme nazí, odhalení. Neexistuje důvod, proč bychom neměli dělat to, co milujeme.“ Když to někomu vyprávím, nejčastěji se ozve: „PARÁDA!“ Vzápětí ale přijde prázdný pohled a otázka: „No jo, ale co teď?“ Představa budování cesty do neznáma je nádherná, ale může nás dovést i k jakési „analýze záměrů“ (tj. ke strachu, že to zkazíme), anebo k ještě horší variantě, pokud každodenní lopota nepřináší výsledky bujarých záblesků inspirace: k frustraci. Pro lidi bez povinností, omezení a břemen to vypadá jako dobrá rada, ale co lidi, kteří žijí v reálném světě s povinnostmi dospělých, jako je rodina či hypotéka? Pustit se do hluboce uspokojující práce nevyžaduje, aby člověk zanevřel na realitu, sbalil si saky paky a vydal se na životní pouť do Indie. Naopak to chce soustavné, cílené úsilí, abychom tříbili své instinkty a dovednosti, abychom uváženě směřovali za svými cíli. Skvělá práce bývá příznačná pro lidi, kteří soustavně přistupují ke svým dnům s přičinlivostí a pílí. Přičinlivostí je myšleno nakládání se zdroji (zaměření, prostředky, čas, energie) smysluplně a produktivně. Píle představuje zdokonalování dovedností a provádění práce způsobem, jehož nebudeme později litovat. Přijmete-li přičinlivou píli za svou, můžete vtisknout celé své já do každičkého dne. Postupně si uvědomíte, že jedinečná hodnota, již přinášíte světu, je vidět víc a víc. Mít práci je v současném ekonomickém ovzduší 26
Přispívejte
v mnoha případech luxus. Druh práce a míra smysluplnosti se pro mnohé lidi stává druhořadou starostí. To je pochopitelné. Možná se sami sebe ptáte: není sobecké přemítat o osobním naplnění a hledat klíčový bod, když má tolik lidí problém najít práci? V žádném případě! Velké problémy soudobého světa nevyřeší lidé, kteří při práci jen z půlky využívají svou kapacitu, vykonávají práci, která je nebaví, jen aby si koupili věci, které se nakonec stejně zkazí nebo zreznou. Zato je vyřeší lidé, kteří dokážou využít své niterné schopnosti, naplno se ponoří do práce, která pro ně má velký smysl a pro druhé je cenná. Řada lidí říká, že by se ráda pustila do skvělé práce, přesto mnozí z nich sami cítí, že zdaleka nevyužívají svých schopností. Studie z roku 2012 sponzorovaná firmou Adobe a realizovaná výzkumnou organizací StrategyONE probíhala formou dotazování pěti tisíců dospělých. Tisíc dotazovaných pocházelo ze Spojených států, další byli vždy po tisíci z Velké Británie, Německa, Francie a Japonska. Lidé odpovídali na otázky o tom, jak vnímají tvořivost a její realizaci. Ze studie vyplynulo, že očekávání ohledně tvořivosti i produktivity stoupají ve všech oblastech. S tím prudce kontrastuje fakt, že na mnohých pracovištích bývá tvořivost udupávaná zvyšujícím se tlakem na rychlé dokončení práce. Celosvětově pouze jeden dotazovaný ze čtyř uvedl, že v životě naplňuje svůj tvořivý potenciál. Tento příklad ukazuje, že když si musíme vybrat mezi tím, zda budeme vykonávat práci tak, abychom na ni mohli být pyšní, a nebo prostě jen uděláme práci, aby byla hotová, většina zvolí druhou variantu. Vždy víme, že za rohem už číhá další úkol a snad27
Zemřete prázdní
no by nás mohl smést jako tsunami. Nakonec se tedy musíme rozhodnout pro to, co je praktické, a ustoupit od toho, co je možné, abychom přežili a probojovali se dalším dnem. Tímto způsobem sami sebe uchováme pro zítřejší den. Jenže takovýhle přístup k práci začne postupem času vyvracet náš pocit, že práce má smysl, a také naši snahu vyniknout. Nakonec jen koukáme na hromadu nenaplněných přání a představ, připadáme si zahlcení a máme pocit, jako bychom někde uvízli. Uvědomujeme si, že toho dokážeme víc. Možnost dát průchod té nejlepší práci a nalézt klíčový bod však nepramení z hlubokého ani temného tajemství. Ne, není to lehké, ale můžeme začít tím, že se rozhodneme a začneme se věnovat cvičením, která nám pomůžou udělat si představu o oblastech, v nichž patrně stagnujeme. Kromě toho nám pomůžou vnášet do práce víc našeho já. Váš odkaz pramení z rozhodnutí, která činíte krok za krokem, kousek po kousku.
Objem práce Po vašem odchodu se prvotním a největším důkazem o tom, kdo jste byli a z jakých přesvědčení jste vycházeli, stává vaše práce. Označením „vaše práce“ ovšem nemyslím pouze vaše povolání, ale veškerou činnost, jejímiž hodnotami přispíváte světu, a také vaše zdroje. Patří sem tedy každičký projekt a úkol, do něhož se pouštíte, dále každý okamžik, kdy podporujete druhé lidi či investujete energii do určitého vztahu, veškeré snahy rozvíjet své dovednosti, mysl a odhodlání jít dál, i když jste sami vyčerpaní. Objem vaší práce obsahuje všechny okolnosti a situ28
Přispívejte
ace, do nichž investujete pozornost, prostředky, čas i energii. Pro účely této knihy považuji za práci každý případ, kdy usilujete o vytváření hodnot tam, kde se předtím nenacházely. Vaše hodnota jako člověka přirozeně přesahuje hodnoty, které vytváříte, ale lze říci, že vaše práce je nejviditelnějším projevem vašich priorit. Zamyslíte-li se nad aktuálním objemem vaší práce a sumou hodnot, které jste zatím vytvořili, odráží se ve vašich závěrech to, na čem vám nejvíc záleží? V tuto chvíli opomeňme váš titul, plat a víceméně objektivní posouzení vašeho úspěchu či selhání ve srovnání s tím, co je považováno za „normální“. Sám za sebe jsem zjistil, že jediný efektivní způsob posuzování vlastní práce se skrývá v odpovědi na otázku: Můžu večer položit hlavu na polštář s tím, že jsem s dnešní prací spokojený? Tuto otázku jsem si navíc umístil na plochu monitoru, abych ji měl denně na očích. Napsal jsem si ji asi před rokem a půl ve chvíli frustrace. Právě jsem dospěl na konec dlouhého úseku cesty, vydal jsem první knihu a pustil se do cestování. Ocitl jsem se v prapodivném rozpoložení. Dosáhl jsem svého celoživotního cíle, ale současně se na druhé straně začala otevírat velká nejistota. Velmi dlouho jsem totiž podřizoval svou energii tlaku, abych odváděl „běžnou práci“, a v každé volné chvilce jsem psal knížku a připravoval ji k vydání. Jenže nakonec jako bych byl guma, která se natáhla až moc a nemohla se vrátit do původní podoby. Odváděl jsem nemalý kus práce − řídil jsem firmu −, ale chybělo mi zaměření a cíl, které doprovázely vydání knihy. Měl jsem pocit, jako bych před sebou tlačil zeď. Prakticky jsem se nepo29
Zemřete prázdní
hnul z místa. Ještě horší bylo to, že důsledky mého rozpoložení začala pociťovat rodina. V práci jsem se snažil, ale pokroky se nedostavovaly. V soukromém životě se začal projevovat nedostatek hybné síly. Doma jsem byl popudlivý, stahoval se do sebe, nezapojoval jsem se ani do důležitého rodinného dění. Vždy platí, že prázdné místo je třeba zaplnit. Tam, kde chybí účelná činnost a smysluplný pokrok, je proto vítaná jakákoli aktivita, hlavně když dokáže navodit dojem produktivity. Nemotivuje-li vás k práci jasný cíl a záměr, stává se, že výkonnost nahrazuje efektivitu, a nakonec sice postupujeme rychleji, ovšem netušíme kam. Právě taková „bezcílná výkonnost“ výstižně popisovala můj stav po vydání knihy. Dřel jsem o sto šest, odvedl jsem velký kus práce, přesto jsem měl pocit, jako bych na seznamu největších cílů stále nemohl nic odškrtnout jako hotové. O tom, že jsem vlastně ani neměl jasnou představu o tom, co by mělo být na seznamu kromě horečného snažení, pomlčím. Bylo to až ironické, protože jsem se ocitl v situaci, z níž jsem bezpočtu jiných lidí pomáhal uniknout. Nakonec jsem se doslova plácal na jednom místě a nemohl jsem z něj pryč, i když jsem podobnou situaci viděl už tisíckrát. Předzvěstí strnulosti − a v horším případě úplné paralýzy − se v tomto ohledu mohou stát i drobné střípky úspěchu, protože každý milník, k němuž dospějete, se vlastně stává začátkem další nejistoty. Kam se mám vydat dál? Jaké logické další kroky se nabízejí teď? Mám pokračovat v téhle práci, nebo by bylo lepší změnit směr? Z biologického hlediska jsme totiž podmínění k tomu, abychom dělali to, co se nám vyplácí. Dosáhneme-li cíle nebo ochutnáme-li sladké 30
