ZEMĚDĚLSTVÍ A ZMĚNA KLIMATU

ZEMĚDĚLSTVÍ A ZMĚNA KLIMATU

2011

Těšnov 17, 117 05 Praha 1 internet: www.eagri.cz, e-mail: [email protected] ISBN 978-80-7084-932-3 Vyrobil: Tisk Horák a.s.


4


Úvodní slovo ministra Závislost zemědělství a dominantního typu zemědělské činnosti v určité oblasti na podnebí, na klimatu daného místa, je podobná spojení pupeční šňůrou. Sama existence zemědělství byla vždy podmíněná příznivými klimatickými podmínkami a nic na tom nezměnily ani převratné technologické objevy a změny, ke kterým došlo během posledního století. Na druhé straně, zemědělci po tisíce let ovlivňovali nejen okolní krajinu, ale zprostředkovaně i klimatické podmínky v ní. Změny klimatu, které vždy byly přirozenou součástí historie Země, svým vlivem na zemědělskou produkci umožňovaly vznik nových civilizací a říší, nebo naopak vedly k jejich pádu. V současné době nás mnozí vědci varují, že přichází období, kdy dosavadní technický vývoj přinese lidstvu nejen nové možnosti, ale také rychlé a rozsáhlé změny klimatu. Na tyto změny bude nutné včas reagovat. Je jisté, že výzvám člověk lépe čelí, pokud je o nich včas informován a pokud je na ně dobře připraven. Malým příspěvkem k této informovanosti a připravenosti je i tato publikace. Jejím cílem není vyvolávat ve čtenářích pocit ohrožení, ale srozumitelně sdělit základní informace o předpokládaných dopadech změny klimatu na zemědělství a o možnostech, jak čelit dopadům, které přinášejí. Naše publikace je samozřejmě limitována rozsahem a současným stavem poznání. Proto není a nemůže být přesnou a vyčerpávající vědeckou publikací. Její cíl je mnohem skromnější – měla by být vstupenkou do problematiky změny klimatu a jejích souvislostí se zemědělskou výrobou.

Ivan Fuksa ministr zemědělství

Poděkování: Děkujeme panu RNDr. Ing. Jaroslavu Rožnovskému, CSc., za jeho nezištnou spolupráci při přípravě této publikace a za mnoho mimořádně cenných podkladů, příspěvků a připomínek, které nám při její přípravě poskytl.


5

Zemědělství a změna klimatu Zemědělství je odvětvím lidské činnosti, jehož hlavním účelem byla produkce potravin, krmiv a technických surovin. V současné době narůstá také význam zemědělství v péči o naši krajinu. Výkonnost zemědělství závisí z velké části na podnebí neboli klimatu. Klimatem rozumíme dlouhodobý stav počasí, podmíněný mnoha faktory, mezi které patří například energetická bilance, cirkulace atmosféry, charakter zemského povrchu nebo vliv lidské činnosti. Změny klimatu probíhají souvisle v dlouhodobých časových úsecích a známe je i z minulosti, ovšem některé výsledky sledování naznačují, že jejich rychlost se v současné době zvyšuje a že jejich dopady na zemědělství budou spíše negativní než pozitivní. Klimatický systém se mění jak přírodními „vnitřními“ procesy, tak také v důsledku různých externích vlivů, kterými kromě vlivu lidské činnosti mohou být sluneční aktivita nebo vulkanické emise skleníkových plynů. Klimatologové vesměs souhlasí s tvrzením, že se Země ohřívá, ale existují neshody v určení příčin klimatických změn. Jedním z často diskutovaných mechanismů změny klimatu je takzvaný skleníkový efekt, který dle vědeckých teorií omezuje vyzařování tepla do vesmírného prostoru a tím pádem je příčinou kumulace tepla v zemské atmosféře, obdobně jako sklo způsobuje akumulaci tepla ve vnitřních prostorách skleníku. Plyny, které k tomuto efektu přispívají, se nazývají „radiačně aktivní“ nebo „skleníkové“ a patří mezi ně například vodní pára, oxid uhličitý, metan nebo oxidy dusíku (zejména oxid dusný). Bez vlivu skleníkového efektu by podle vědeckých závěrů Země byla prakticky neobyvatelná. Na druhé straně prudký nárůst koncentrace skleníkových plynů v zemské atmosféře může přispět k rychlé změně klimatu, která by mohla ohrozit mnohé obory lidské činnosti závislé na podnebí včetně zemědělství. Čelit těmto změnám a zároveň udržet produkci potravin, která je spolu s péčí o krajinu a vytvářením pracovních míst na venkově hlavním úkolem zemědělství minimálně na současné úrovni, znamená nutnost přizpůsobit zemědělství očekávaným dopadům změny klimatu a podle vědeckých doporučení zároveň snížit měrné emise skleníkových plynů ze zemědělství, zpracování a dopravy, připadající na množstevní jednotku (např. kilogram masa, litr mléka) zemědělské produkce. Hovoříme o takzvaném rozdělení (decouplingu) emisí a výroby. Toho se dá dosáhnout buď opatřeními vedoucími k absolutnímu snížení emisí (redukce emisí) nebo zvýšením produkce při relativně menším nárůstu emisí (vhodná intenzifikace výroby). Pro zajištění zabezpečení potravinami je rozhodující nejen kvantita, ale i struktura produkce potravin, a proto musí být dostatečnost zemědělské produkce posuzována také ze zdravotního hlediska (dosažení nutričně hodnotné a vyvážené stravy s obsahem všech nezbytných složek výživy jako jsou vitamíny, živočišné bíkoviny atd.).

6


Při rozhodování o zavedení opatření zmírňujících klimatickou změnu (mitigační opatření) v zemědělství je nutno také zohlednit následující skutečnosti: • Celosvětová populace trvale roste, což přináší požadavek na růst výroby potravin. • V posledních letech opět vzrostl počet lidí trpících hladomorem a podvýživou. • Zemědělství má kromě výroby potravin i další nezastupitelné funkce (výroba technických a energetických surovin, krajinotvorba, zadržování vody v krajině). • Země s vyspělým zemědělstvím a vysokou zemědělskou produkcí (např. USA, EU), řadící se k významným světovým exportérům, již mají stanovena přísná opatření na ochranu životního prostředí v zemědělství a další snižování emisí na jednotku některých komodit by bylo spojeno s neúměrnými finančními náklady.

Klimatické podmínky našeho území Podnebí naší republiky je významně ovlivněno cirkulačními a geografickými poměry. Po převážnou část roku u nás převládá vzduch mírného pásma, dále má vliv vzduchová hmota tropická, v krátkých časových úsecích také vzduchová hmota arktická (v zimním období). Na naše podnebí působí vlivy Atlantského oceánu, ale také v menší míře euroasijský kontinent. Kontinentalita našeho území od západu k východu vzrůstá přibližně o 10 %. Porovnáme-li průměrnou teplotu vzduchu s tzv. pásmovou teplotou, která odpovídá zeměpisné šířce daného místa, zjistíme, že např. v severozápadních Čechách jsou teploty v lednu o více než 7 °C vyšší než teploty odpovídající šířkové teplotě. Oceanita Čech se uvádí asi 55 %, pro východní Moravu kolem 50 %. V Čechách je mírnější zima a chladnější léto, sluneční svit je nižší a srážky jsou stejnoměrněji rozdělené než na Moravě a ve Slezsku, kde jsou větší teplotní amplitudy. To dokládá zmírňující vliv mořského klimatu hlavně v zimním období. Naopak v letním období vyšší teploty vzduchu dokládají částečný kontinentální vliv. Významný vliv na podnebí mají naše hory, které vytvářejí tzv. klimatické přehrady, kdy zčásti zabraňují vpádům studeného vzduchu od severu a vzhledem k západnímu proudění vyvolávají dešťový stín. Na klimatickou rozmanitost více působí výškové poměry a členitost terénu než zeměpisná poloha. Obecně můžeme uvést, že naše podnebí závisí hlavně na cyklonální činnosti a podle její aktivity jsou jednotlivé roky velmi proměnlivé. Roční energetický příkon slunečního záření na území ČR se v průměru pohybuje od 3300 MJ.m-2 do 4200 MJ.m-2. Teplotní poměry tvoří teplota půdy, vzduchu a vody. Teplota půdy je závislá kromě podmínek počasí také na svých fyzikálních vlastnostech, své vlhkosti a porostu. Maximální teploty povrchu mohou u písčitých půd dosáhnout až 50 °C, na půdách s travním porostem nepřekračují maxima 40 °C. Minimální teploty povrchu půdy neklesají pod


7

-14,1 °C. Denní amplituda teplot půdy se maximálně projevuje ve vrstvě do 1 m, ale už v 50 cm jsou teplotní rozdíly velmi malé. V ročním chodu jsou nejvyšší průměrné teploty do hloubky 50 cm v měsíci srpnu, nejnižší v lednu, případně v únoru. V hloubce 1 m je nejnižší teplota půdy vždy v měsíci únoru. Důležitou charakteristikou je hloubka promrzání půdy. V jižních oblastech je průměrné promrzání do hloubky 20 cm, v horských oblastech přes 50 cm, a to v měsících leden až únor. Musíme si však uvědomit, že významnou roli sehrává výška sněhové pokrývky, která je přírodním tepelným izolátorem. Proto největší hloubky promrzání byly naměřeny při holomrazech, a to přes 1 m.

Průměrná roční teplota vzduchu za období 1961–2000 (Atlas podnebí Česka 2007)

Teplota vzduchu se v ročním průměru pohybuje od -1 °C (vrcholové polohy) až přes 10 °C na jižní Moravě. Přehled průměrných teplot vzduchu na našem území za období 1961–2000 poskytuje mapa, obr. 1. Absolutní amplituda podle extrémních teplot činila 82,4 °C, když absolutní maximum 40,2 °C bylo naměřeno 27. 7. 1983 v Praze-Uhříněvsi. Absolutní minimum teploty vzduchu -42,2 °C se vyskytlo v Litvínovicích u Českých Budějovic 11. února 1929. Z hlediska ročního chodu teploty vzduchu lze uvést, že v průměru je nejchladnějším měsícem roku leden. Nejteplejším měsícem může být některý z letních měsíců, ale v průměru je to červenec. Ukazuje se, že proměnlivost výskytu letního maxima průměrné měsíční teploty je menší a časově omezenější než minima, kdy výskyt může být zaznamenán v průběhu až pěti měsíců (listopad až březen).

8


Průměrný roční úhrn srážek za období 1961–2000 (Atlas podnebí Česka 2007)

Srážky na našem území se vyznačují velkou časovou i místní proměnlivostí s velkou závislostí na nadmořské výšce a expozici vzhledem k převládajícímu proudění, jak vidíme na mapě rozložení průměrných ročních úhrnů za období 1961–2000 (obr. 2). Mají roční chod kontinentálního typu, tedy s jednoduchou vlnou, kdy maximum připadá převážně na červenec, minimum na únor nebo leden. Nejnižší srážkové úhrny jsou v okolí Žatce, kde nejnižší průměrný roční úhrn má hodnotu 410 mm a je nejsušší oblastí republiky. Nejvíce srážek vykazuje Bílý Potok (U studánky) v Jizerských horách ve výšce kolem 900 m n. m. s průměrem 1705 mm srážek. Na Moravě připadá minimální roční průměr srážek na oblast jižně od Znojma (Drnholec 495 mm), maximální roční průměr patří Lysé hoře s 1532 mm (Moravskoslezské Beskydy). Podle dlouhodobého průměru jsou tedy na našem území roční srážky v rozpětí od 410 mm do 1705 mm. Podle ročních období má nejvyšší průměrné úhrny srážek léto (kolem 40 %), dále jaro (25 %), podzim (20 %) a zima (15 %). Letní maximum souvisí s výskytem bouřkových lijáků v případě přísunu relativně studeného vzduchu od západu až severozápadu.

Pravděpodobné dopady změny klimatu na české zemědělství Nejčastěji uváděnou změnou klimatu v příštích desetiletích je globální oteplování, které podle různých modelů může přinést oteplení v průměru až o 5 °C. Současné době je snaha snížit emise skleníkových plynů tak, aby nedošlo k vyššímu oteplení než o 2 °C. Jaké by v případě vzestupu průměrné teploty vzduchu o 2 °C bylo její rozložení na našem území, znázorňuje obr. 3. Přesné vymezení dopadů je v důsledku krátkého vegetačního


9

Průměrná teplota vzduchu při vzestupu o 2 ˚C

období většiny zemědělských plodin, využívání intenzivních technologií, rychlé obměny pěstovaných odrůd, změny druhové skladby, aj. ztížené. Současný stav zemědělských půd v ČR není s ohledem na charakter a kvalitu ploch příliš příznivý, což je dáno především značným úbytkem půdní organické hmoty (POH) v důsledku nízké aplikace statkových hnojiv, eroze půdy a dalších faktorů. Přitom obsah POH v půdě sehrává významnou roli i pro půdní vlhkost, neboť mj. omezuje rychlost prohřívání a následně i vysychání půdy v letním období; v zimním období nižší tepelnou vodivostí zmenšuje hloubku promrznutí půdy. Kromě toho POH představuje významný příspěvek k vázání uhlíku, který by jinak mohl být mikrobiálními procesy emitován do atmosféry ve formě skleníkových plynů.

Předpokládané pozitivní dopady změny klimatu na zemědělství K pozitivním důsledkům změny klimatu na zemědělskou výrobu patří prodloužení bezmrazového období o 20–30 dnů a posunutí počátku vegetačního období v nejteplejších oblastech na začátek března a konce až do závěru října. Vyšší teploty vzduchu prodlouží vegetační období a ovlivní růst a vývoj plodin tak, že umožní dřívější vzcházení a nástupy dalších fenofází, takže oproti současnému stavu by období zrání či sklizně mohlo být uspíšeno nejméně o 10–14 dnů. Prodloužení vegetačního období ale zároveň přinese častější výskyt jarních mrazíků. Dalším z příznivých dopadů změny klimatu je zvýšení rychlosti fotosyntézy s nárůstem koncentrací oxidu uhličitého a zvýšení využitelnosti vody v půdě. Vyšší tvorba biomasy však bude znamenat zvýšenou potřebu vody, která může i přes její zmíněnou lepší využitelnost vést v určitých oblastech k vyčerpání vodních zásob v půdě

10


ještě před koncem vegetačního období. Očekávaný teplotní vzestup by měl vytvořit dostatečné teplotní zajištění pro pěstování teplomilných kultur (např. polorané odrůdy kukuřice na zrno, rané odrůdy vinné révy). Existuje však i vážné nebezpečí teplotního stresu spojené s častějším výskytem extrémně vysokých teplot. Při předpokládaném nárůstu výparu a bez výraznějšího zvýšení atmosférických srážek budou ve větší míře ohroženy suchem podstatné části střední a jižní Moravy, střední a severozápadní Čechy, dolní a střední Polabí a Povltaví, což by se mohlo negativně promítnout na výši výnosů v našich nejproduktivnějších zemědělských oblastech. V nejteplejších podmínkách a na extrémně vlhkých půdách lze předpokládat vznik lokalit nevhodných pro zemědělskou produkci. Výše položené oblasti, kde je zemědělská výroba v současné době limitována nižší teplotou, by měly při předpokládané změně klimatických podmínek získávat na produktivitě, protože nedostatek srážek se jich nejspíše nedotkne.

Předpokládané negativní dopady změny klimatu na zemědělství Výši výnosů může výrazně ovlivnit případný zvýšený výskyt extrémních meteorologických situací (přívalové deště, orkány atd.). Ačkoli kombinovaný vliv klimatické změny a zvýšeného obsahu oxidu uhličitého v atmosféře nasvědčuje, že trend vývoje výnosů bude spíše příznivý (v roce 2020 můžeme očekávat 3–7% nárůst potenciálního výnosu vybraných obilnin), je třeba počítat s tím, že vysoké riziko nestabilních povětrnostních podmínek v průběhu vegetační sezony může vést naopak až k 0,3–4,4 % poklesu potenciální produkce. Lze očekávat zvýšení pravděpodobnosti výskytu denních úhrnů srážek nad 10 mm, které mohou být erozně nebezpečné a je třeba s nimi častěji počítat zejména v květnu, červnu a v září. výměra půdy ohrožené erozí se zvýší minimálně o 10 %. Je také třeba počítat s vlivem nezměněné délky dne, která se může stát limitujícím faktorem pro využití prodlouženého vegetačního období rostlinami během růstu nebo pro introdukci nových odrůd. Změna klimatu změní i podmínky pro větší rozšíření a plošné působení zemědělských škůdců a chorob, doposud typických pro teplejší oblasti. Rozhodující bude průběh teploty vzduchu, na které jsou jednoznačně závislé kritické fáze vývoje chorob, plísní a hmyzu. V případě oteplení mohou v některých letech v důsledku urychlení nástupu jednotlivých fází nastat příznivé podmínky pro ukončení další generace plísní a hmyzu. Dále je třeba počítat s rozšířením výskytu virových chorob a s vyšším výskytem houbovitých chorob (např. plíseň bramborová či chmelová). Z uvedeného vyplývá nezbytnost vývoje nových adaptačních opatření, která by toto riziko eliminovala.


11

Adaptace zemědělství na změnu klimatu Z usnesení vlády ze dne 3. března 2004 č. 187 k Národnímu programu na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice vyplývá úkol realizovat adaptační opatření i v sektoru zemědělství.

Hlavní adaptační opatření v sektoru zemědělství Protierozní opatření: A. AGROTECHNICKÁ – zejména bezorební osevní postupy Bezorební osevní postupy Jde o postupy pěstování plodin bez hlubšího kypření ornice. Cílem je maximálně zachovat vegetační kryt půdy a tím předcházet vodní a větrné erozi a omezit ztráty půdní vláhy. Opatření má navíc i mitigační účinek, protože v nekypřených půdách se omezují oxidační procesy vedoucí ke vzniku emisí oxidů dusíku a oxidu uhličitého. Nevýhodou je větší zaplevelení pozemků a příznivější podmínky pro přezimování a šíření chorob a škůdců rostlin. Bezorební osevní postupy jsou vhodné pouze pro některé plodiny a vyžadují použití speciální mechanizace. B. ORGANIZAČNÍ – zatravňování, zalesňování, protierozní rozmisťování plodin, pásové střídání plodin, pěstování víceletých plodin a pícnin na orné půdě, údržba trvalých travních porostů Změna orné půdy na trvalé kultury působí jako opatření proti větrné a částečně i vodní erozi a snižuje ztráty půdní vláhy. Trvalé kultury jsou rovněž odolnější proti zemědělskému suchu. Opatření má navíc i mitigační účinek, protože trvalé kultury umožňují oproti orné půdě ukládat mnohem více uhlíku ve formě půdní organické hmoty a kromě toho v nekypřených půdách se omezují oxidační procesy vedoucí ke vzniku emisí oxidů dusíku a oxidu uhličitého. Opatření proti smývání ornice K účinným opatřením proti smývání ornice patří zejména zákaz pěstování širokořádkových plodin na strmých svazích, ochrana, obnova a zpevňování mezí a jiných krajinných prvků, vytvoření zasakovacích pásů a další obdobná opatření přispívající k omezení devastujících účinků přívalových srážek. C. TECHNICKÁ (BIOTECHNICKÁ) – protierozní průlehy a příkopy, zatravněné údolnice, protierozní hrázky, ochranné nádrže suché i se stálou hladinou vody, větrolamy

12


Výskyt vodní eroze půdy v porostu slunečnice

Výsadba, obnova a údržba vhodných krajinných prvků (např. větrolamů) je tradičním a účinným prostředkem k omezení eroze zvláště orné půdy. Jako protierozní opatření mohou kromě cíleně vysazovaných a budovaných bariér sloužit také stromořadí u silnic a účelových komunikací, remízky a jiné krajinné prvky. Rovněž další zmíněné protierozní prvky mají kombinovaný účinek proti negativním dopadům změny klimatu a přispívají k lepšímu fungování zemědělské krajiny.

Náklady a přínosy protierozních opatření Na modelovém příkladu působení větrné eroze v Jihomoravském kraji byly vyhodnoceny přímé škody na plodinách hrozící jihomoravskému regionu vlivem větrné eroze ve výši cca 41,4 mil. Kč ročně. Při obdobném modelovém hodnocení vodní eroze, kdy byla provedena simulace vlivu protierozních opatření na půdní erozi v modelovém povodí Bílého Potoka (kraj Vysočina), bylo zjištěno, že za současných podmínek vedou správně vyprojektovaná protierozní opatření ke snížení objemu erozního smyvu o cca 33 %, zatímco kolem roku 2050 by nepřítomnost těchto opatření vedla až ke zdvojnásobení již v současnosti neúnosných ztrát půdy. V případové studii na povodí byla dále provedena analýza nákladů na odpovídající opatření proti vodní erozi a srovnání s vybranými ekonomicky uchopitelnými přínosy těchto opatření. Porovnání jednoznačně potvrdilo, že očekávané náklady spojené s vybudováním adaptačních opatření budou v tomto případě bohatě kompenzovány (náklady


13

7,3 mil. Kč ročně proti úspoře 43,5 mil. Kč ročně). Z uvedeného vyplývá, že protierozní opatření mohou z dlouhodobého hlediska znamenat výrazný ekonomický přínos. Opatření proti zemědělskému suchu Výstavba nových a modernizace stávajících zavlažovacích systémů Výstavba nových a modernizace stávajících zavlažovacích systémů přispívá k efektivnímu využití závlahové vody a umožňuje zachovat rostlinnou produkci i v případě výskytu delších period zemědělského sucha. Provoz zavlažovacích systémů je ovšem závislý na zajištění povrchových vodních zdrojů s dostatečnou vydatností a kvalitou vody.

Výskyt sucha v roce 2003

Zadržování vody v krajině Ošetřování trvale podmáčených a rašelinných luk Trvale podmáčené půdy mají velký význam pro zadržování vody v krajině, protože umožňují zadržet část vody při přívalových deštích a vody z tajícího sněhu a postupně ji uvolňovat v období bez vodních srážek. Opatření má navíc i mitigační účinek, protože v podmáčených půdách dochází k podstatně pomalejší oxidaci půdní organické hmoty, takže tyto půdy jsou významným úložištěm uhlíku. V případě jejich vysušení se stávají

14


významným zdrojem emisí oxidu uhličitého, který se z nich navíc uvolňuje i desítky let po jejich vysušení. Tyto emise skleníkových plynů částečně pokračují i v případě opětovného zavodnění vysušených mokřadů, protože v nově ustavených anaerobních podmínkách dochází k uvolňování metanu. Ochrana genetických zdrojů, výzkum a šlechtění Ochrana genetických zdrojů je klíčová pro možnost šlechtění odrůd a plemen vhodných pro změněné klimatické podmínky. Mnoho vysokoprodukčních odrůd využívaných v intenzivní zemědělské výrobě má velké nároky na vhodné klimatické podmínky a již malá změna těchto podmínek může vést k prudkému poklesu výnosů nebo užitkovosti. Opatření proti dopadům extrémních meteorologických jevů Zemědělské pojištění Proti některým extrémním meteorologickým jevům nebo jejich kombinaci neexistuje žádná účinná technická nebo biologická ochrana (přívalové deště, krupobití, tornáda, orkány, velkoplošné požáry). Protože změna klimatu pravděpodobně přispěje k častějšímu výskytu těchto jevů, mohly by některým zemědělským podnikům působit ještě větší ekonomické ztráty než doposud a dostat je tak do existenčních potíží. Kromě některých dílčích technických opatření, jako je např. instalace sítí proti krupobití v sadech, je jedním z mála dostupných opatření pojištění úrody.

Plody poškozené krupobitím


15

Opatření proti smývání ornice Zákaz pěstování širokořádkových plodin na strmých svazích, zatravňování a zalesňování svažitých pozemků a okolí vodotečí, ochrana, obnova a zpevňování mezí, zasakovací pásy a další obdobná opatření přispívají k omezení devastujících účinků přívalových srážek. Technická ochrana trvalých kultur Jedná se například o využití sítí k ochraně sadů před krupobitím nebo rosení sadů na ochranu před mrazíky.

Sítě proti krupobití v jabloňových sadech

Opatření s kombinovaným účinkem Pozemkové úpravy Komplexními pozemkovými úpravami jsou vytvářeny podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy, zlepšuje se struktura a uspořádání pozemků a zabezpečuje se jejich přístupnost. Nedílnou součástí každé pozemkové úpravy je tzv. plán společných zařízení, který tvoří opatření ke zpřístupnění pozemků (především polní a lesní cesty), vodohospodářská a protierozní opatření (k ochraně půdního fondu a zlepšení vodního režimu v krajině) a opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí a zvýšení ekologické stability území (územní systémy ekologické stability a další zeleň). Nejčastěji se provádějí formou komplexních pozemkových úprav, zpravidla v rámci celého katastrálního území. Pokud je třeba vyřešit naléhavé problémy v menším území, jde o řešení formou jednoduchých pozemkových úprav.

16


Zalesňování, zatravňování a pěstování rychlerostoucích dřevin na orné půdě Změna orné půdy na lesní porosty působí jako opatření proti větrné a částečně i vodní erozi a snižuje ztráty půdní vláhy. Dřeviny díky mohutnějšímu kořenovému systému lépe odolávají obdobím sucha než byliny, lesní porost ochlazuje a zvlhčuje mikroklima ve svém okolí a přispívá k zadržení vody v krajině. Obdobně působí i pěstování rychlerostoucích dřevin na orné půdě nebo její zatravnění. Opatření mají navíc i mitigační účinek, protože porosty dřevin a travin umožňují oproti orné půdě ukládat mnohem více uhlíku ve formě půdní organické hmoty a kromě toho v nekypřených půdách se omezují oxidační procesy vedoucí ke vzniku emisí oxidů dusíku a oxidu uhličitého. Rychlerostoucí dřeviny a lesní porosty jsou navíc zdrojem biomasy pro energetické využití a umožňují tak nahradit fosilní zdroje energie. Na rozhraní lesa a zemědělské půdy také vzniká vhodný biotop pro mnoho druhů rostlin a živočichů včetně druhů ohrožených a kriticky ohrožených. Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) Od 1. ledna 2010 vstoupilo v platnost 10 nových standardů Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC). Většina těchto standardů má kombinovaný účinek proti předpokládaným negativním dopadům změny klimatu na území ČR, a proto jejich uplatňování řadíme mezi účinná adaptační opatření na změnu klimatu v oblasti zemědělství. Jejich plnění je jednou z podmínek pro poskytnutí některých finančních podpor, z čehož vyplývá v současné době (do roku 2013) poměrně velké plošné pokrytí (jejich dodržování je v ČR povinné pro cca 25 tis. z celkem 27 tis. zemědělských subjektů). Podrobný popis těchto standardů naleznete na stránkách ministerstva zemědělství nebo v příručce „Průvodce zemědělce kontrolou podmíněnosti“. Ekologické zemědělství S ohledem k potenciálu ekologického zemědělství lépe se přizpůsobit klimatické změně i mírnit její dopady je další rozvoj ekologického zemědělství žádoucím trendem. Ekologické zemědělství může přispět k adaptaci zemědělství na změnu klimatu zachováním tradičních odrůd a plemen a také uchováním tradičních znalostí, postupů a metod boje proti škůdcům nebo metod omezujících spotřebu vody a erozi půdy (mulčování, vyšší tvary stromů v sadech atd.). Pravidla ekologického zemědělství vytvářejí předpoklady pro dosažení vyššího průměrného obsahu uhlíku a humusu v půdě, lepší péči o edafon atd., což lze rovněž považovat za přínosné z hlediska adaptace zemědělství na měnící se klimatické podmínky. Navíc podporují zachování biodiverzity jak v oblasti kulturních organismů, tak organismů přímo či nepřímo vázaných na zemědělskou půdu, čímž snižují rychlost genetické eroze.


17

Emise radiačně aktivních (skleníkových) plynů ze zemědělství Emise ze zemědělství a využívání zemědělské půdy v EU V zemědělském sektoru na úrovni celé EU byly v roce 2007 vykázány emise skleníkových plynů ve výši 462 miliónů tun ekvivalentu CO2 . To představuje 9,2 % celkových emisí EU-27 (oproti 11 % v roce 1990). Na celosvětové úrovni představují zemědělské emise téměř 14 %. V roce 2007 navíc čisté emise z využívání zemědělské půdy činily 57 miliónů tun CO2 . Jedná se o orné půdy, které byly zdrojem 70 miliónů tun CO2 , a pastviny, které naopak uložily množství uhlíku ekvivalentní 13 miliónům tun CO2 . Se zemědělstvím souvisejí i další emise, jako jsou například emise z výroby hnojiv a krmiv, které jsou vykazovány jako emise z průmyslových procesů. Emise metanu a oxidu dusného ze zemědělství se mají na území EU podle plánu dále snížit. Za současnými trendy částečně stojí reformy společné zemědělské politiky uskutečněné od roku 1992 a pokrok dosažený při provádění právních předpisů zaměřených na ochranu životního prostředí (zejména nitrátové směrnice). Čisté emise CO2 pocházející ze zemědělských půd se v období 1990–2007 snížily v EU o 20,8 %. Zatímco snižování emisí prostřednictvím pastvin zůstalo poměrně konstantní, emise z orných půd se výrazně snížily. Hlavními příčinami tohoto trendu jsou celkové snižování plochy orných půd v nových členských státech EU, zavedení povinného vynětí půdy z produkce a zvýšená ochrana trvalých pastvin, která omezila přeměnu pastvin na ornou půdu. Celkově se zemědělská produkce v EU-27 ve stejném období zvýšila o 12 %. Obchodní bilance EU v obchodu s hovězím masem nicméně za poslední roky vykazuje rostoucí deficit, což znamená, že část souvisejících emisí se objevila ve třetích zemích exportujících hovězí maso do EU. Emise ze zemědělství a využívání zemědělské půdy v ČR V ČR od roku 1990 do roku 2007 emise skleníkových plynů ze zemědělství klesly o polovinu. Tento pokles byl rovnoměrně rozložen do všech kategorií činností (enterická fermentace, kejdové a hnojné hospodářství, emise z půdy). O necelou třetinu (30 %) poklesly také emise z vnitropodnikové dopravy (traktory, zemědělské stroje).

Příspěvek zemědělství ke zmírnění (mitigaci) změny klimatu Zemědělství skýtá další možnosti snížení svého dopadu na změnu klimatu snižováním emisí metanu, oxidu dusného a oxidu uhličitého uvolňovaného při zemědělských činnos-

18


tech a udržováním a sekvestrací (ukládání) uhlíku v zemědělských půdách. Zemědělství zároveň přispívá ke snížení emisí v dalších sektorech díky dodávkám biomasy pro produkci bioenergie a obnovitelných materiálů.

Snižování emisí skleníkových plynů (zejména metan a oxid dusný) ze zemědělských činností Existuje řada alternativ zemědělského hospodaření, které mají potenciál snížit emise metanu a oxidu dusného pod současné úrovně. Mezi ně patří: Používání hnojiv a zemědělských vstupů: • Používání postupů přesného zemědělství (optimalizace používání minerálního a organického dusíku a dalších živin podle výnosu a obsahu živin v půdě). • Celkové snížení vnějších vstupů (např. nepoužívání minerálních dusíkatých hnojiv v ekologickém zemědělství). • Cílem je nezvyšovat množství aplikovaných průmyslových hnojiv na 1 ha, zvláště dusíkatých, a dosáhnout optimálních termínů možné aplikace těchto hnojiv na pozemky. Výsledek pro rok 2020 bude ovlivněn snižováním výměry orné půdy, které by se mělo zastavit nebo výrazně omezit. Přesto lze vyjádřit dosažitelné snížení emise oxidů dusíku pro rok 2020 jako pokles o 450 tis. tun ekvivalentního CO2 . Živočišná výroba: • Extenzivní formy obhospodařování pastvin při chovu hospodářských zvířat, protože trvalé travní porosty i pícniny pěstované na orné půdě umožnují ukládat v půdě velké množství uhlíku ve formě půdní organické hmoty. • Optimalizace složení směsné krmné dávky a aplikace krmných aditiv, protože výživa a množství přijímané potravy ovlivňují uvolňování metanu z těl zvířat a z hnoje. Opatření týkající se správné výživy a krmení hospodářských zvířat a vedoucí ke snížení obsahu vyloučeného dusíku a fosforu jsou považovány za nejlepší dostupnou techniku (BAT). Jedná se zejména o krmení fázovými krmivy s obsahem aminokyselin (lysin, methionin apod.) Dále lze využít ověřené postupy krmení biotechnologickými přípravky, upevňující vazbu dusíkatých látek v exkrementech. Nakládání s hnojem: • Lepší skladování statkových hnojiv a jejich aplikace do půdy (např. podpovrchová injektáž).


19

• Zpracování odpadů živočišného původu v zařízeních anaerobní digesce sloužících pro produkci bioplynu; toto zpracování je označováno za jedno z nejslibnějších opatření, které je navíc v regionech s vysokou hustotou chovaných hospodářských zvířat a s velkými objemy kejdy a hnoje vysoce nákladově efektivní.

Snižování ztrát uhlíku z půd a zvyšování obsahu uhlíku v půdách Odhaduje se, že půdy v EU obsahují 73–79 Gt organického uhlíku1 (ekvivalent 275 Gt CO2) neboli téměř desetinásobek evropské lesní biomasy. To představuje více než padesátinásobek ročních emisí skleníkových plynů v EU. Rašeliniště a mokřady jsou z hlediska uhlíku rizikové oblasti, které zadržují své významné zásoby uhlíku pouze za vlhka, v případě vysušení se z nich naopak stávají zdroje skleníkových plynů. EU je druhým největším světovým emitentem oxidu uhličitého uvolňovaného ze zamokřených půd. Hospodaření na půdě: • půdoochranné zemědělství (omezená nebo žádná orba), které zabraňuje nebo omezuje narušování půdy a zároveň přináší významné úspory energie. • udržování rostlinného půdního pokryvu orné půdy v průběhu celého roku, používání meziplodin, zapracovávání organických látek udržitelným způsobem (živočišný hnůj, splaškové kaly, obilná sláma, kompost). • ochrana organické půdní hmoty před oxidací, zejména v půdách bohatých na uhlík (rašeliništích, mokřinách a loukách). • obnova vysušených rašelinišť a mokřin v místech, kde je to vhodné a přínosné. • obnova uhlíku v degradovaných půdách, kterým hrozí riziko eroze. • pestré osevní postupy včetně velkého podílu vikvovitých rostlin. Odhaduje se, že v ČR by změny osevního postupu (zvýšení zastoupení leguminóz, organicky hnojených a hluboko kořenících plodin, pěstování meziplodin) s cílem vyprodukovat co nejvíce podzemní biomasy nebo zapravit maximální množství biomasy do půdy mohly přinést snížení emisí CO2 pro rok 2020 o 950 tis. tun. • udržování a ochrana trvalých pastvin a přeměna orných půd na trvalé travní porosty; Rozšiřování trvalých travních porostů by prostřednictvím většího ukládání uhlíku v půdě, ale také snížením eroze půdy mohlo k roku 2020 (při trendu zvyšování jejich

20


výměry o 2000 až 3000 hektarů ročně) znamenat snížení emisí skleníkových plynů o 63 tis. t CO2 .

• zalesňování zemědělské půdy nebo pěstování rychlerostoucích dřevin, neboť kořenový systém dřevin zadržuje podstatně více uhlíku než většina zemědělských plodin a navíc trvaleji a zároveň může zvyšovat obsah uhlíku v půdě. • Zalesňování a zakládání porostů rychlerostoucích dřevin především na plochách méně vhodných k zemědělské činnosti s výhledem nárůstu o asi 1000 ha ročně by přineslo možné snížení emisí skleníkových plynů k roku 2020 o 54 tis. tun CO2 a zároveň by přispělo k omezení eroze, lepšímu zadržení vody v krajině, zvýšení produkce dřevní biomasy a udržitelnému rozvoji venkova. Zavádění nových odrůd a plemen • Vyšlechtění a zavádění výkonnějších odrůd a plemen, které efektivněji využívají podmínky prostředí k vyšší produkci biomasy a dosahují lepší konverze živin, přispívá i k redukci emisí skleníkových plynů. Mimo vlastní výnos je výhodná také větší produkce biomasy, než je tomu u stávajících odrůd, kterou lze buď využít k produkci energie nebo uložit do půdy. Je ale třeba dbát na to, aby nové odrůdy a plemena byly schopny dosahovat vyšší produkce i ve změněných klimatických podmínkách, tzn. aby byly dostatečně rezistentní k očekávaným dopadům změny klimatu. Zmírňující potenciál • Odhaduje se, že na úrovni EU-15 se technický potenciál pro snížení emisí skleníkových plynů prostřednictvím optimalizovaného hospodaření s uhíkem v zemědělských půdách se pohybuje v rozmezí 60–70 Mt CO2 za rok. Obecně platná tvrzení o efektivitě hospodaření s půdou a pozemky: • Pokud jde o možnosti hospodaření na orných půdách, nejvyšší zmírňující potenciál mají metody minimalizace obdělávání (bezorební postupy), následované využíváním luštěnin při střídání plodin, udržováním rostlinného krytu půd po celý rok, zapracováváním zbytků do půdy a pestrým osevním postupem. Obecně vzato, metody zahrnující omezenou orbu nebo její absenci vyžadují významné změny postupů s počátečním zvýšením nákladů, nicméně ve střednědobém měřítku mohou přinášet úspory a v některých oblastech se mohou stát finančně soběstačnými. • Ke snížení emisí přispívá využívání obnovitelných zdrojů energie, jako je např. úspora paliv pro spalovací motory zemědělských strojů prostřednictvím organizačních opatření, náhrada fosilních paliv pro stroje biopalivy, vytápění objektů na farmě biomasou nebo bioplynem, kogenerace nebo trigenerace (současná výroba elektřiny, tepla a chladu). • Ekologické zemědělství je systém hospodaření s vysokým potenciálem pro zmírňování


21

změny klimatu díky efektivnímu koloběhu živin a hospodaření s půdou, jako je používání zeleného a živočišného hnojení, střídání různorodých plodin či používání krycích plodin a kompostování, jehož výsledkem jsou půdy, které jsou obvykle obohaceny uhlíkem, a biologická rozmanitost půd. • Významné změny využívání půdy, jako je obnova rašelinišť nebo zalesňování, vyžadují relativně vysoké náklady na hektar, ale nabízejí vysoké úspory emisí. Z hlediska nákladů na jednotku úspory emisí patří právě změny využívání půdy mezi nejlevnější zmírňující alternativy a mohou navíc přispívat k zachování biologické rozmanitosti. • Zachování stávajících oblastí, které jsou rizikové z hlediska uhlíku, tj. půd s vysokým obsahem uhlíku, jako jsou louky, rašeliniště a mokřiny, je obzvláště důležité, protože právě v takových oblastech jsou potenciální ztráty uhlíku vzniklé v důsledku narušení půdy nejvyšší. • Je důležité pamatovat na to, že některá opatření mohou vést ke snížené produkci na hektar, což přispěje k nižší zemědělské produkci v EU jako celku. To může vést k přesunu emisí mimo EU (exportu emisí), což je nežádoucí. Úspory energie a příspěvek v oblasti energií z obnovitelných zdrojů Energetická účinnost Zemědělství může přispět ke snižování emisí CO2 také úsporami své vlastní energetické spotřeby (vybavení, budovy, polní stroje) a dále výrobou a používáním energií z obnovitelných zdrojů. Rozšíření pěstování plodin pro účely fytoenergetiky, využití vhodných druhů pěstovaných rostlin na orné půdě (jednoletých a hlavně víceletých) k produkci kapalných biopaliv, bioplynu a pro přímé spalování, vytvoření uzavřeného koloběhu při získávání energie a omezení kultivačních zásahů u víceletých plodin by v roce 2020 mohlo snížit emise skleníkových plynů v ČR až o 340 tis. tun ekvivalentu CO2 . Výsledkem těchto opatření bude zároveň větší ekonomická životaschopnost a pružnost zemědělských systémů, protože energie (ropa, plyn a elektřina) tvoří významnou část výrobních nákladů. Pozitivním vedlejším efektem výroby bioplynu je produkce digestátu, který je za předpokladu splnění všech technologických a hygienických podmínek vhodným organickým hnojivem. V zemědělských podnicích specializovaných na produkci obilovin představovaly v roce 2006 náklady na paliva a energie v průměru 13–20 % provozních nákladů na hektar. Potenciál pro energetické úspory v zemědělských podnicích skýtají například lepší izolace budov a půdoochranné zemědělství. Snížení emisí CO2 souvisejících s energiemi také lze v zemědělství dosáhnout náhradou fosilních paliv např. větším využíváním tepelných čerpadel nebo produkcí paliv (biomasy pro energetické využití) přímo na místě. Nicméně pokud bude docházet např. k masivnímu využívání zbytků plodin a dřeva na výrobu energie namísto jejich zapracovávání do půdy, měly by být plně zváženy dopady na obsah uhlíku v půdě. Některá opatření na zmírnění změny klimatu mohou mít zároveň negativní následky, je

22


proto třeba plánovat vhodná zmírňující opatření a posuzovat jejich účelnost pro danou lokalitu (např. zalesnění půdy s vysokou přírodní hodnotou může poškodit biologickou rozmanitost, bezorebné postupy vyžadují vyšší používání herbicidů). Navíc je nutné zvážit zmírňující opatření holisticky, neboť jejich efektivita může být snížena kvůli vedlejším účinkům, které jsou samy o sobě původci skleníkových plynů. Jako příklady lze uvést zalesnění některých půd bohatých na uhlík, které může vést k poklesu obsahu uhlíku v půdě, a sekvestraci uhlíku v případě režimu s nulovou orbou, která může být částečně vyvážena zvýšenými emisemi oxidu dusného.

Role spotřebitelů a označování potravin Postoje spotřebitelů hrají rozhodující roli při určování struktury spotřeby a výroby. Uvědomělé chování spotřebitelů, pokud jde o vliv na klima, se může stát jedním z faktorů při zmírňování změny klimatu. Část spotřebitelů se již nyní snaží zmenšovat svou „uhlíkovou stopu“ prostřednictvím spotřebitelské volby, jako např. nakupováním místních a sezónních výrobků za účelem snižování emisí z dopravy potravin. Uhlíková stopa je měřítkem dopadu, jaký mají naše činnosti na změnu klimatu. Vyjadřuje množství skleníkových plynů (v ekvivalentu CO2) vznikajících v našem každodenním životě v důsledku spotřeby, používání energie, dopravy atd. Dalším významným aspektem souvisejícím s chováním spotřebitelů je ročně vznikající množství odpadu z potravin. Plýtvání potravinami je nákladné jak pro společnost, které vznikají náklady při likvidaci vyprodukovaného odpadu, tak pro spotřebitele, kteří musí tyto náklady zaplatit buď v ceně výrobku nebo v poplatcích za likvidaci komunálního odpadu. Na změně klimatu se podílejí i nespotřebované potraviny, a to kvůli emisím skleníkových plynů spojeným s pěstováním, zpracováním, balením, dopravou a chlazením. Snižování odpadu z potravin má významný mnohostranně výhodný potenciál pro snižování emisí i finančních úspor. V globálním aspektu je významným hlediskem také vliv tradice a kultury některých zemí. V mnoha zemích světa především s extenzivním chovem skotu je mléko, maso a další živočišné produkty nenahraditelným a mnohdy téměř jediným zdrojem obživy (Nepál, Mongolsko, některé africké země). Přitom právě v těchto zemích probíhá výrazný nárůst populace. To vyžaduje zabezpečit v těchto zemích nárůst živočišné produkce při současném zavádění opatření na omezení emisí skleníkových plynů. V některých zemích je považováno hovězí maso za základní potravinu (jihoamerické státy, zejména Argentina – spotřeba více než 65 kg/obyv./rok) a jeho konzumace je tradiční součástí kultury. Existují také země, kde chov skotu má kultovní a náboženský význam (např. Indie – země


23

s nejvyšším počtem kusů chovaného skotu ve světě a zároveň nejnižší spotřebou hovězího masa na obyvatele na úrovni cca 1,5 kg ročně). Příklady značek dobrovolných systémů označování uhlíkové stopy produktů

Role spotřebitelů a trendy ve spotřebě potravin se na území ČR radikálně změnily po roce 1990. Zatímco před rokem 1989 činila průměrná spotřeba masa na obyvatele ČSR přibližně 90 kg ročně, dnes to je přibližně o deset kg méně. Naopak se zvýšila registrovaná spotřeba ovoce a zeleniny a objevily se nové druhy potravin, které se před rokem 1990 na tuzemském trhu prakticky nevyskytovaly. Na celkovou spotřebu potravin měly největší vliv ekonomické změny, zejména vývoj spotřebitelských cen potravin i nepotravinářských služeb, nabídka a dostupnost výrobků na trhu ve vztahu k rozvoji distribuční sítě, reklama a propagace a také zdravotní osvěta. Pokles spotřeby vepřového a hovězího masa v devadesátých letech byl pravděpodobně ovlivněn poklesy příjmů a zároveň růstem cen, lidé začali dávat přednost levnějšímu masu drůbežímu, které bylo navíc doporučováno jako zdravotně příznivější substitut. Cenová hladina vzrostla nejvíce v roce 1991 jako důsledek liberalizace cen o vice než 50 %. V roce 1993 došlo k zavedení DPH, což způsobilo další nárůst cen (o 20,8 %). Hlavním způsobem, jak mohou spotřebitelé v ČR přispět k snížení emisí skleníkových plynů, je minimalizace plýtvání potravinami, upřednostňování potravin z domácí a lokální produkce, nákupy sezónní produkce ovoce a zeleniny a případně preference biopotravin, pokud jsou na lokálním trhu nabízeny.

24


Spotřeba potravin na osobu, 1990–2006 300 250 maso

kg/osoba

200

rostlinné jedlé tuky a oleje mléko a mléčné výrobky

150

obiloviny cukr brambory

100

ovoce a zelenina

50 0 1990 1993

1996

1999

2002

2005

Zdroj: ČSÚ

Shrnutí vlivu změny klimatu na zemědělství: Zemědělství je vzhledem ke své „dílně pod širým nebem“ spolu s lesnictvím ze všech sektorů národního hospodářství nejvíce závislé na podnebí, a proto je změnou klimatu nejvíce ovlivňováno. Jeho vztah ke klimatu je mnohoznačný: • • • •

přispívá ke změně klimatu (negativní vliv na vodní režim krajiny, emise skleníkových plynů), zmírňuje změnu klimatu (ukládání uhlíku v půdní organické hmotě, produkce energie z biomasy), některé dopady změny klimatu mohou být pro hospodaření v zemědělství v oblasti střední Evropy pozitivní (rozšíření některých výrobních oblastí), ovšem většina dopadů změny klimatu na zemědělství bude ve většině regionů ČR pravděpodobně velmi negativní (zemědělské sucho, vyšší aktivita škodlivých činitelů, častější výskyt extrémních meteorologických jevů).

Od roku 1990 poklesly emise skleníkových plynů z českého zemědělství přibližně o polovinu. K tomuto poklesu došlo zejména vlivem ekonomické transformace, ale určitý podíl měly i dotace (např. agroenvironmentální opatření) zaměřené na změnu užívání půdy, pozemkové úpravy, úbytek zemědělské půdy a další vlivy. Další možností, jak by mohlo zemědělství přispívat k dalšímu snižování emisí skleníkových plynů, je rozvoj výroby a využití biomasy, bioplynu a biopaliv. Největší problémy českému zemědělství změna klimatu pravděpodobně přinese prostřednictvím změny teplot a ročního chodu srážek (a z toho vyplývajících povodní nebo naopak period zemědělského sucha a omezené vydatnosti vodních zdrojů), zvýšeného


25

rizika eroze půdy, častějšího výskytu extrémních meteorologických jevů (vichřice, krupobití) nebo většího vlivu stávajících a příchodu nových škodlivých organismů. Tato rizika je možno částečně eliminovat vhodně zvolenými adaptačními opatřeními, která ovšem budou muset být aplikována vždy ve vhodném čase a místě, což znamená, že postup při jejich zavádění do praxe bude v různých regionech a letech odlišný a budou se na něm muset podílet EU, ČR, samospráva, odborná veřejnost a především samotní zemědělci.

Užitečné odkazy Ministerstvo zemědělství - www.eagri.cz Český hydrometeorologický ústav - www.chmi.cz Evropská komise, Generální ředitelství pro oblast klimatu http://ec.europa.eu/clima/news/index en.htm Evropská komise, Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova http://ec.europa.eu/agriculture/climate change/index en.htm LITERATURA Brázdil, R., Rožnovský, J. et al. (1996): Impacts of a Potential Climate Change on Agriculture of the Czech Republic - Country Study of Climate Change for the Czech Republic, Element 2. Národní klimatický program ČR, svazek 21, Praha, Český hydrometeorologický ústav, 146 s. Kalvová, J., Kašpárek, L., Janouš, D., Žalud, Z., Kazmarová, H. (2003): Zpřesnění scénářů projekce klimatické změny na území České republiky a odhadů projekce klimatické změny na hydrologický režim, sektor zemědělství, sektor lesního hospodářství a na lidské zdraví v ČR. NKP Praha, 151 s. KOLEKTIV AUTORŮ (1958): Atlas podnebí Československé republiky. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha. KOLEKTIV AUTORŮ (1961): Podnebí Československé socialistické republiky.Tabulky. Hydrometeorologický ústav, Praha, 379 s. Kott, I.: Soil Water Balance on the Territory of the Czech Republic in the years 1974–1990 (in Czech). Sborník prací ČHMÚ, 42, 125 p., Praha 1992. Kurpelová, M., Coufal, L., Čulík, J. (1975): Agroklimatické podmienky ČSSR, 1. vyd., Príroda, vydavateľstvo kníh a časopisov, HMÚ, Bratislava, 270 s.

26


Kyselý, J., K alvová , J. (1998): Horké vlny na jižní Moravě v letech 1961–1990. Meteorologické zprávy 51, s. 65–72. ISSN 0026-1173. Malenová , P., Hora , P., Kohut, M., Rožnovský, J. (2009): Bioklimatologické podmínky oblasti Hodonínska. In Sborník ze semináře Trávníky 2009 v Hodoníně pořádaného ve spolupráci se Zahradnickou fakultou MZLU v Brně, ČHMÚ, VÚT v Brně, Výzkumným ústavem pícninářským, Agrostis Trávníky, s.r.o., a OSEVA vývoj a výzkum s.r.o. Vydala Agentura BONUS, Hrdějovice, s. 35–41. ISBN 978-80-86802-14-5. Mašát, K. a kol. (2002): Metodika vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek. 3. přepracované vydání. VÚMOP Praha,. 113 s. ISBN 80-238-9095-6. Novák, V: Vyparovanie vody v prírode a metódy jeho určovania. VEDA, Slovenská akadémia ved, Bratislava 1995, 256 s. Pokladníková , H.; Rožnovský, J. (2007): Výskyt extrémních teplot půdy na stanici Vizovice. In Proceedings of International Scientific Conference Bioclimatology and Natural Hazards. Zvolen: Slovak Bioclimatology Society at the Slovak Academy of Sciences, , s. 170, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-228-1760-8. Quitt E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně, 73 s. Štěpánek, P., Skalák, P. and Farda , A. (2008): RCM ALADIN-Climate/CZ simulation of 2020–2050 climate over the Czech Republic. In Rožnovský, J., Litschmann, T. (eds): Bioklimatologické aspekty hodnocení procesů v krajině (Mikulov 9.–11.9.2008). CD-ROM. ISBN 978-80-86690-55-1. Středa , T., Rožnovský, J., Vlček, V.: Vlhkostní režim orné půdy v nivě řeky Svratky. In M ěkotová , J., Štěrba , O.: Říční krajina 5. Sborník příspěvků z konference. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 281-287. ISBN 978-80-244-1890-2. Tolasz, R., et al. (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav, Univerzita Palackého v Olomouci, 255 s. ISBN 978-80-86690-26-1 (CHMI), 978-80-244-1626-7 (UP). UNEP (2008): UNEP Sourcebook, Integrating Adaptation to Climate Change into UNEP Programming. Nairobi, Kenya, 2008.[cit. 2009-03-17]. Dostupné na: http://www.unep.org/themes/climatechange/docs/UNEPAdaptationSourcebook.doc

Vydalo Ministerstvo zemědělství Těšnov 17, 117 05 Praha 1 internet: www.eagri.cz, e-mail: [email protected] ISBN 978-80-7084-932-3

ZEMĚDĚLSTVÍ A ZMĚNA KLIMATU

Recommend Documents