Zelená Infrastruktura
Trvale udržitelná investice
pro lidi i přírodu
Březen 2011 Texty vypracovali: Giurgiu County Council, Miruna Dudau
Autoři: Irene Lucius, Raluca Dan a Dana Caratas, WWF Danube-Carpathian Programme | Franziska Mey, Julia Steinert a Peter Torkler | WWF Germany
Překlad: Lenka Opočenská Sazba a grafika: Michal Stránský Foto na přebalu: © hartmut Jungius/WWF-Canon Děkujeme všem, kteří se podíleli na vzniku této brožury.
Tato brožura byla vydána v roce 2011 v rámci projektu SURF-nature www.surf-nature.eu
Tento projekt je finančně podpořen z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím programu Interreg IVC.
Zelená infrastruktura Obsah
Úvod ................................................................................................................4 1. Co je zelená infrastruktura a proč ji potřebujeme?.................5 1.1 Ekosystémové služby.............................................................................5 1.2 Ekosystém musí mít schopnost se adaptovat...............................5 1.3 Koncept zelené infrastruktury.............................................................6 2. Politika EU na podporu zelené infrastruktury.......................11 3. Jak vybudovat zelenou infrastrukturu...................................13 3.1 Potřeba integrovaného plánování.................................................. 13 3.2 Zmírňující opatření............................................................................... 14 4. Příležitosti pro financování opatření v zelené infrastruktuře.............................................................16 4.1 Aktuální příležitosti pro financování zelené infrastruktury........................................................................... 17 4.2 Strategický přístup podporující zelenou infrastrukturu........................................................................ 20 4.3 Fondy pro zelenou infrastrukturu v Rumunsku......................... 21 5. Budování zelené infrastruktury – příklady dobré praxe................................................................23 5.1 Ekologická obnova mokřadů v Národním parku Comana v župě Giurgiu, Rumunsko................................................................ 24 5.2 Obnova alpinsko-karpatského koridoru...................................... 28 5.3 Potlačení eroze na plážích v Ligurii, Itálie.................................... 30 6. Závěry a doporučení................................................................31 7. Reference..................................................................................33
1
Úvod
Programy evropských fondů finančně podporují ochranu evropských přírodních hodnot a kulturní krajiny. Tyto evropské programy mohou doplnit programy členských států EU na úrovni národní, regionální a lokální. Aktuální finanční období 2007–2013 má díky operačním programům (OP) dotovaným z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) velký potenciál podporovat opatření na ochranu biodiverzity. Prostřednictvím všech operačních programů z ERDF bylo na investice do ochrany přírody alokováno celkem 3,8 miliard eur. Alokace na ochranářské projekty z těchto dotačních titulů se však napříč Evropskou unií výrazně liší. Rozdíly v přidělování dotací byly impulzem k zahájení projektu SURF-nature, spočívajícím v partnerství 14 státních organizací z deseti zemí EU, zodpovědných za implementaci dotačních programů ERDF nebo se zkušeností s jejich čerpáním: Rakousko, Česká republika, Francie, Řecko, Itálie, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Španělsko a Velká Británie. Hlavním cílem projektu SURF-nature je zlepšit regionální politiku a praxi v ochraně přírody a biodiverzity zkvalitněním financování příslušných opatření prostřednictvím ERDF a zároveň zvyšováním jejich dopadu. Projektoví partneři se rozhodli spolupracovat a sdílet zkušenosti v dotační politice pěti tematických oblastí: zelená infrastruktura, udržitelný cestovní ruch, management lokalit soustavy Natura 2000, environmentální vzdělávání a lesnictví a biodiverzita. 2
Vedle analýz operačních programů a shromažďování příkladů dobré praxe z výše uvedených témat byla vydána série tematických brožur, přičemž brožura o zelené infrastruktuře, kterou právě čtete, je jednou z nich. Jelikož se jedná o relativně nový pojem, vysvětluje především podstatu pojmu „zelená infrastruktura“, jeho různé podoby a význam jejího zachování ve vztahu k regionální politice. Brožura představuje některé z přístupů ke koncepci zelené infrastruktury v partnerských zemích, popisuje stav evropských chráněných území, služby, které lidem poskytují zdravé ekosystémy, a zdůrazňuje nutnost zachovat jejich ekologickou soudržnost. Je zde představena politika EU v oblasti zelené infrastruktury, obecné informace o jejím budování a příklady ze tří zemí zapojených do projektu SURF-nature. Prezentuje ty nejlepší příklady tvorby zelené infrastruktury ve snaze využít zkušeností a být odrazovým můstkem pro budoucí polemiky o její podobě.
1.
Co je zelená infrastruktura a proč ji potřebujeme?
1.1 Ekosystémové službys Všechny živé organismy – rostliny, živočichové, mikroorganismy – žijí v propojené síti biotopů a ekosystémů. Tvoří biologickou rozmanitost naší planety, kterou dnes nazýváme biodiverzitou. Ekosystémy, jejichž síla spočívá v rozmanitosti života uvnitř nich samotných, poskytují lidem celou šíři ekonomicky hodnotného zboží a služeb, na kterých je lidská společnost zcela závislá. Zboží a služby zahrnují například samočisticí schopnost vodních toků a na ní závislou kvalitu pitné vody, jídlo poskytované zemědělskou půdou a lesy, schopné nejen vázat vzdušný uhlík, ale také čistit vzduch od řady látek.
Zdravé ekosystémy rovněž hrají klíčovou úlohu v adaptaci na klimatickou změnu, v ochraně obydlených území proti záplavám a dalším negativním dopadům měnícího se klimatu. Přirozená říční niva hraje důležitou roli například ve zmírnění dopadů záplav zadržením vody a jejím pomalým navracením do koryta vodního toku. Lesy jsou důležitými zásobárnami uhlíku a zabraňují půdní erozi, mokřady zachycují znečišťující látky a mohou tak zlepšovat kvalitu sladké vody.
1.2 Ekosystém musí mít schopnost se adaptovat Výše zmíněné příklady nejsou jedinými typy služeb, které nám příroda poskytuje. Každý ekosystém má složitou stavbu a strukturu, která nebude nikdy statická. Živočišné druhy migrují volnou krajinou i podél říčních toků. Potomky často plodí jinde, než kde přezimují, jiná místa jim poskytují potravu. Požadují tedy komplexní síť propojených stanovišť. Měnící se klimatické a vodní podmínky vedou ke změnám stanovišť, takže druhy se jim musejí buď přizpůsobit, anebo se přemístit do oblastí s výhodnějším klimatickým a vodním režimem.
Zdravé ekosystémy odolávají změnám (například klimatickým) mnohem lépe než ekosystémy člověkem narušené. Protože je život lidí na ekosystémových službách závislý, jejich soudržnost a odolnost je pro naši existenci naprosto nutná. Jedna z nezbytných podmínek pro zachování zdravých ekosystémů a využívání jejich služeb je udržení jejich ekologické soudržnosti. V Evropě se tato soudržnost víc a víc vytrácí jakožto důsledek masivní prostorové expanze měst a především dopravní infrastruktury, které tříští dříve celistvou krajinu.
3
Využívání území tradičním způsobem bylo navíc nahrazeno průmyslovými formami intenzivního zemědělství. V důsledku toho se druhům pochopitelně zhoršují podmínky k přirozenému pohybu za naplňováním svých potřeb a stále hůře se přizpůsobují změnám prostředí. Ekosystémové funkce lo-
kalit jsou narušeny jejich vzájemnou izolací. To se dokonce děje i v chráněných územích, která jsou také velmi často roztříštěna do množství menších rezervací, ze kterých se staly osamělé „ostrovy“.
Zelená infrastruktura je propojenou sítí zelených ploch, které zachovávají hodnoty a funkce původních a přírodě blízkých ekosystémů a poskytují lidem různé formy užitku a prospěchu. Zelená infrastruktura sestává z přírodních i člověkem vytvořených složek, jako jsou například zalesněné plochy, zelené koridory nebo na zeleň bohaté městské čtvrti, ozeleněné střechy a živé ploty. Zachování přírodně vysoce hodnotných oblastí i hospodářsky využívaných zemědělských a lesních oblastí umožní udržitelné využívání území a spojení všech vzájemně provázaných funkcí ekosystémů. Pokud zachováme ekosystémům jejich funkce, může zelená infrastruktura vytvářet a udržovat krajinné prvky, které zaručí, že ekosystémy budou nadále poskytovat své služby, jakými jsou pitná voda, úrodná půda a atraktivita rekreačních oblastí. Zelená infrastruktura proto podporuje ekonomiku a společnost a je důležitým atributem pro přirozené zmírňování klimatických změn a adaptace na ně.
1.3 Koncept zelené infrastruktury Zelená infrastruktura je systém, umožňující druhům a jejich společenstvům žít a migrovat ve volné krajině. Využití přírodních procesů na základě znalosti funkcí zelené infrastruktury přinese řadu pozitivních efektů při vynaložení nízkých nákladů. Investice do zelené infrastruktury dávají smysl mimo jiné i z ekonomického hlediska. Technické formy náhrady přirozených přírodních procesů, založené na lidských znalostech a možnostech, jsou sice technologickou výzvou, ale bývají velmi nákladné. Většinu těchto služeb je však zdravá příroda schopna poskytovat zdarma.
4
Zahrnutí cenných přírodních území pod právní ochranu je důležitým základním krokem, který vytvoří legislativní podmínky pro udržení fungování ekosystémů. Ale pouhá právní ochrana území nestačí. Pouze propojení chráněných území s okolní krajinou vytváří důležitý kontakt mezi stanovišti a jejich širším okolím. Na zelenou infrastrukturu může proto být nahlíženo jako na strukturu, doplňující systém zvláště chráněných území. Takovýto kvalitní a silný multifunkční systém přírodních území posílí pružnost ekosystémů a umožní migraci a rozptyl jedinců a druhů i genetický tok ve volné přírodě. Z toho plyne, že by měly být uspíšeny kroky podporující zelenou infrastrukturu v územně plánovacím procesu a v investičních záměrech spojených s výstavbou infrastruktury obecně.
Hlavní cíle zelené infrastruktury Koncept zelené infrastruktury může v Evropě posloužit následujícím účelům: • Pomoc v boji s úbytkem biodiverzity díky větší propojenosti mezi stávajícími přírodními oblastmi a zvyšování ekologické soudržnosti těchto oblastí (mohou ji vytvářet různé krajinné struktury jako remízky, meze a jiné liniové zeleně v polích, malé vodní toky, přechody a podchody pro živočichy v síti komunikací i bohatě ozeleněné městské čtvrti). • Posílení funkčnosti ekosystémů za účelem čerpání ekosystémových služeb. • Zvýšení pružnosti ekosystémů zlepšením jejich funkční a prostorové propojenosti. • Zavedení institutu „pojistné smlouvy“, která může hrát rozhodující roli v době rizika globálních změn, jako např. u změn klimatických; jednoduše řečeno, lidé se budou moci řádně pojistit proti dopadům globálních změn životního prostředí. • Podpora integrovaného územního plánování stanovením multifunkčních zón nebo včleněním opatření na obnovu biotopů a dalších propojovacích prvků do územních plánů a strategií. • Přispívání do rozvoje environmentálně méně škodlivé a udržitelnější ekonomiky investicemi do ekosystémových služeb místo do čistě technických řešení a zmírňováním škodlivých efektů dopravní a energetické infrastruktury. • Rekonstrukce nebo přizpůsobení existujících nebo plánovaných infrastruktur (například v oblasti vodní přepravy, vodního hospodářství a rozvoje měst), k potlačení bariérového efektu a vytvoření zelených koridorů.
Multifunkčnost a s tím spojené výhody zelené infrastruktury jsou pouze některými z jejích hlavních hodnot. Síť propojených zdravých zelených míst může zmírňovat nebo se lépe přizpůsobovat dopadům klimatických změn. Pokud jde o přizpůsobivost, zelená infrastruktura zvyšuje pružnost ekosystému následujícími funkcemi: • Lepší odolnost vůči vysokým teplotám – zejména v zastavěných územích, kde ochlazování evaporací a přirozené zastínění poskytované zelenou infrastrukturou zajistí, že obce a velkoměsta zůstanou atraktivními místy, kde se dobře žije i pracuje, kde se daří cestovnímu ruchu i investičním záměrům. • Zásobování vodou – zelená infrastruktura poskytuje prostor pro uchování vody pro různé formy jejího následného využití a zlepšuje možnosti vsakování vody do země a její uchovávání ve zvodnělých oblastech a v řekách.
• Zmírňování dopadů říčních záplav – zelená infrastruktura zahrnuje také přirozené vodní nádrže a retenční oblasti, které pomáhají zpomalovat odtok vody a snižují maximální průtoky v řekách. • Zmírňování dopadů pobřežních záplav – zelená infrastruktura je zásobárnou vody a vytváří retenční oblasti, redukuje a zpomaluje vysoké přílivy, čímž napomáhá zabraňovat pobřežním záplavám. • Zpomalení odtoku povrchové vody – zelená infrastruktura pozitivně ovlivňuje povrchový odtok vody. Tím ve městech zabraňuje zahlcování kanalizační sítě; zadrží vodu a umožní jí vsáknout se do zemského povrchu. Vytváří tak přechodné nebo trvalé zásobárny vody.
5
• Redukce půdní eroze – použití vegetace na stabilizaci půd, které mohou být více náchylné na erozi. • Vliv na adaptaci druhů – zelená infrastruktura zvyšuje prostupnost krajiny, díky které mohou druhy migrací reagovat na potenciální klimatické změny.
Co se týče zmírňování klimatických změn, může zelená infrastruktura přispět k redukci skleníkových plynů ukládáním uhlíku do půdy a do vegetace nebo tím, že snižuje potřebu využívání automobilu pro cesty za odpočinkem do vzdálenějších míst a namísto toho poskytuje lokální rekreační příležitosti, včetně podpory pěší turistiky a cykloturistiky.
• Odolnost krajiny vůči náporu turistů – poskytuje nové prostory pro turistické využití a pro rekreaci těm lidem, kteří chtějí trávit více času v přírodě, a tím snižuje návštěvnost zranitelnějších míst.
Obrázek1: Schematické znázornění hypotetického vývoje a postupného rozpadu původního prostředí. Vybudování silnice napříč oblastí se souvislým polopřirozeným lesním porostem
Intenzifikace lesního a zemědělského hospodaření
polopřirozená pastvina
polopřirozený les
zemědělsky obhospodařovaná pastvina
les intenzivně obhospodařovaný
Dopady: Zatím nedochází k žádné signifikantní ztrátě biodiverzity, vytváří se liniové biotopy podél linie narušení. Některé dopady disturbance mohou redukovat využitelnou plochu stanoviště některých citlivých druhů; dochází k fragmentaci lesních biotopů pro druhy, pro které je problém překonat silnice (např. obojživelníci nebo někteří bezobratlí).
Dopady: Dochází k rozsáhlé degradaci stanoviště vedoucí až ke ztrátě biotopů pro mnoho druhů. Propojení mezi lesními fragmenty je omezené kvůli ztížené průchodnosti krajiny. Zůstaly pouze fragmenty polopřirozeného lesa a pastvin. Celkovým výsledkem je značné snížení druhové diverzity.
Zdroj: převzato ze zprávy IEEP a IUCN, Guidance on the maintenance of landscape connectivity features of major importance for wild flora and fauna, 2007.
6
Dopady fragmentace biotopů na biodiverzitu • Termín fragmentace je někdy obecně používán pro vyjádření ztráty nebo změny biotopu a roztříštění zbytků biotopů do menších jednotek, ačkoliv by měl být používán především pro druhý případ. Následky způsobené fragmentací mohou být odlišné pro různé biotopy i druhy, ale obecně lze říci, že se projeví tehdy, když dojde ke ztrátě přibližně 70 % původního biotopu. Tyto následky zahrnují změny v druhovém složení, ve struktuře společenstev, v populační dynamice druhů, chování živočichů, hnízdní úspěšnosti ptáků, zdatnosti jedinců a v mnoha dalších ekologických a ekosystémových procesech. • V Evropě jsou nejcennější přírodní oblasti chráněné národní legislativou jednotlivých členských států a jsou zahrnuty do soustavy Natura 2000, která obsahuje 26 000 lokalit a pokrývá téměř 20 % rozlohy EU. Je ale potřeba vyvíjet aktivitu i na zbývajících 80 % území, aby se zmírnil proces rozpadu původně souvislé krajiny a aby se obnovilo propojení jednotlivých plošek a populací. Umožní se tak pohyb a migrace druhů a výměna genetické informace mezi populacemi volně žijících druhů rostlin a živočichů mezi jednotlivými chráněnými územími, čímž se dlouhodobě zajistí jejich přežití. • Rozpad původního prostředí uvnitř a vně soustavy Natura 2000 je způsoben různými faktory vycházejícími ze změn ve využívání krajiny a zahrnující například tzv. „sídelní kaši“ (prostorové rozpínání měst a s tím spojené řídnutí dnešních měst), prorůstání obytné zástavby do volné krajiny, síť dopravních cest a intenzivní lesnické a zemědělské hospodaření. V některých případech může vést ke snižování biodiverzity i ponechání území dlouhodobě bez jakéhokoliv zásahu. Jako příklad lze uvést výchozí situaci, kdy extenzivní zemědělské hospodaření vytvořilo strukturovaný, rozmanitý biotop. Může to být i rybník s nízkými vstupy živin, poskytující dobré podmínky pro migrující ptactvo. Jestliže jsou tyto formy využití území později opuštěny, přírodní hodnota takových oblastí výrazně poklesne. • Čerstvé statistiky z Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) ilustrují, jak signifikantní tyto trendy jsou. V průběhu 90. let bylo sledováno přibližně 8 000 km2, v rámci nichž došlo k nárůstu rozlohy nepůvodních a člověkem zcela přeměněných oblastí za 10 let o 5 %. Kromě toho bylo mezi lety 1990–2003 v rámci EU vybudováno 15 000 km dálnic. • Obrázek 1 ilustruje hypotetickou situaci, kde je rozpad původního prostředí započat výstavbou jedné malé silnice a kumulací dalších vlivů dojde od původně nevýznamného vlivu na biotopy k jeho znehodnocení a omezení jeho funkčního propojení s okolní krajinou.
Následky fragmentace mohou být zesilovány klimatickými změnami a následně mohou snižovat pružnost biotopů, populací i druhů vůči dopadům klimatických změn. Mohou také limitovat schopnost některých druhů stěhovat se na nová území za příhodnějšími klimatickými podmínkami.
Fragmentace krajiny může vést i ke znečištění vodních zdrojů. Redukce nebo ztráta mokřadů a pobřežních zón omezuje schopnost krajiny pojmout přebytečnou vodu a tím regulovat záplavy, zachytávat sedimenty, filtrovat toxické látky a nadbytečné živiny, včetně ztráty schopnosti pozitivně ovlivňovat rostliny a živočichy ve volné přírodě.
7
Zelená versus šedá infrastruktura Rozpad původního prostředí a ztráta propojenosti krajiny způsobená rozvojem tzv. šedé infrastruktury, což jsou silnice, městská zástavba, malé vodní elektrárny apod., představuje vážné ohrožení soudržnosti ekosystémů. Dnešní rozhodnutí, uplatněná při budování infrastruktury, budou utvářet podobu evropské krajiny přinejmenším příštích padesát let. Tradiční zavedené územní plánování a dohody v oblasti infrastruktury se nezvládají vypořádat s novými environmentálními potřebami a výzvami. Zatímco šedá infrastruktura se vztahuje k technickému propojení jednotek podporujících lidskou společnost, jako např. silnice, železnice, kanalizace, vodovodní a elektrické sítě a telekomunikace, zelená infrastruktura je propojený systém zelených ploch uchovávající hodnoty a funkce ekosystémů a poskytující příslušný užitek celé společnosti. Je jasné, že potřebujeme obojí a musíme nalézt způsob, aby se obě infrastruktury vzájemně doplňovaly. Určité typy opatření šedé infrastruktury jsou někdy nutné jako podpora zelené infrastruktury, například „tvrdá“ opatření, tedy umělé stavby na ochranu cenných příbřežních biotopů proti erozi nebo zdymadla regulující vodní režim v mokřadech. Přidaná hodnota zelené infrastruktury vyplývá z jejího multifunkčního užití. Například říční niva na okraji města, fungující jako prostor pro rozliv záplavové vlny, může být chráněným územím, poskytovat zelené plochy k příměstské rekreaci, sloužit jako líheň ryb a rovněž může být využita pro pastvu dobytka. Zelené plochy v urbánním prostředí ochlazují města díky přirozenému zastínění a odpařování, čistí vzduch, regulují odtok vody, poskytují prostor pro biodiverzitu a zvyšují kvalitu života a hodnotu nemovitostí. Na jedné straně tedy příroda poskytuje zdarma takové služby, které šedá infrastruktura může nabídnout až po vložení velkých vstupních nákladů. na druhé straně, opatření zelené infrastruktury, jako například obnova a údržba biotopů, rovněž vytváří pracovní příležitosti a podporuje ekonomiku, stejně jako aktivity v šedé infrastruktuře, ovšem udržitelnějším způsobem.
8
02.
Politika EU na podporu zelené infrastruktury
Vývoj koncepce zelené infrastruktury začal v polovině 90. let v rámci územního plánování. V kontextu EU se dostal do popředí během workshopu Směřování k zelené infrastruktuře v Evropě – začleňování lokalit soustavy Natura 2000 do okolní krajiny (angl. Towards a green infrastructure for Europe – integrating Natura 2000 sites into the wider countryside) v březnu 2009 v Bruselu. Hlavním cílem tohoto setkání bylo nalézt vhodnou odpověď Evropského společenství na rozpad biotopů a navrhnout opatření, která by byla na úrovni EU nejefektivnější. Na začátku roku 2010 vydala Evropská komise Zprávu o boji proti snižování biodiverzity po roce 2010 (orig. Communication on combating biodiverzity loss beyond 2010), ve které se dospělo k závěru, že ztráta biotopů, jejich degradace a fragmentace byly pro úbytek biodiverzity na evropské úrovni nejsilnějším hnacím motorem. Ačkoliv nejdůležitější jádrové přírodní oblasti, kde žijí klíčové druhy rostlin a živočichů, jsou chráněny soustavou Natura 2000, která pokrývá téměř 20 % plochy EU, nebude to stačit k dosažení cíle, který si Společenství v ochraně biodiverzity stanovilo. Podle této zprávy mohou investice do rozvoje zelené infrastruktury pomoci spojit „ostrůvky“ soustavy Natura 2000 za účelem zlepšení komplexní ochrany přírody a zvýšení budoucích výhod evropských zemí uvnitř i mimo soustavu Natura 2000.
Evropa by nyní měla masivně investovat do ozeleňování měst, do budování zelených mostů, tunelů, rybích přechodů a odstraňování zastaralé umělé říční infrastruktury, stejně jako do údržby a obnovy ekosystémů. Vhodné biotopy by měly být obnoveny a chráněny jak ve venkovské krajině, tak v městském prostředí, původní průmyslová brownfields (opuštěná území s rozpadajícími se a nefunkčními budovami) by měly být ozeleněny a zemědělská půda obohacena o remízky, pásy křovin a stromořadí, tůně a mokřady. Realizace těchto investic poskytnou v budoucnu pracovní a obchodní příležitosti. Uznáním potřeby rozvoje a investic do zelené infrastruktury se Zpráva o boji proti snižování biodiverzity zavazuje nastartovat propagaci a podporu vyměňování zkušeností a příkladů dobré praxe jakožto podkladů pro strategii zelené infrastruktury EU po roce 2010. Toto usnesení bylo schváleno shromážděním Evropské unie v březnu 2010. Kromě toho vyžaduje rovněž tzv. evropská Bílá kniha o přizpůsobování se klimatickým změnám (orig. EU White Paper on Adaptation to Climate Change) a studie Ekonomie ekosystému a biodiverzity (orig. Economics of Ecosystem and Biodiversity (TEEB) study) zlepšení ekosystémové soudržnosti.
9
Bílá kniha o přizpůsobování se klimatickým změnám doporučuje, aby byl vliv klimatických změn brán v úvahu i při managementu naturových lokalit. Tak by se zajistila různorodost přírodních oblastí a jejich propojenost, které by zmírnily negativní dopady měnících se klimatických podmínek na přežívání druhů. Kniha se rovněž zabývá komplexními možnostmi jak změnit strategie, politiku a jaká přijmout opatření v souvislosti se ztrátou biodiverzity a klimatickými změnami, aby se plně využily jejich vedlejší přínosy a zabránilo se zpětné ekosystémové reakci, která urychlí globální oteplování. Ekosystémové přístupy k adaptaci na klimatické změny a možnosti, jak je změnit, jsou příkladem takové komplexnosti. Rozhodnutí o biodiverzitě a klimatických změnách, učiněné na 10. konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (10 Conference of the Parties (COP) a Convention on Biological Diversity (CBD)), vyzdvihuje četné výhody ekosystémového přístupu. na konferenci navazující na Závěry environmentálního koncilu byl doporučován rozvoj a používání ekosystémového přístupu k přizpůsobování se klimatickým změnám a zmírňování jejich dopadů. Doporučení Evropského integrovaného managementu pobřežních zón (ICZM) (2002/413/EC) a Protokol ICZM vyjednaný Evropskou unií pro Středomoří (2010/631/ EU) propagují přístup nazvaný „práce s přírodou“, což je rovněž klíčový koncept zelené infrastruktury.
10
Zelená infrastruktura bude hrát rozhodující roli v začleňování biodiverzity do dalších evropských politik, jakými jsou zemědělská, lesnická, vodohospodářská politika, politika námořní dopravy a rybolovu, regionální politika a politika soudržnosti, strategie přizpůsobování se klimatickým změnám a zmírňování jejich dopadů, dopravní a energetická politika a politika využití území. Je to rovněž důležitý nástroj pro již existující environmentální směrnice, zejména pro Rámcovou směrnici o vodách a Směrnici o ochraně stanovišť a ochraně volně žijících ptáků, které tvoří základ soustavy Natura 2000. Článek 3 směrnice o ptácích doporučuje, aby opatření k ochraně a obnově mokřadů byla aplikována uvnitř i vně chráněných území a článek 10 Směrnice o stanovištích říká, že členské státy by měly vyvinout takové strategie na zlepšení ekologické soudržnosti soustavy Natura 2000, které by zajistily propojení mezi chráněnými územími. Mimoto by měla být zelená infrastruktura posuzována v procesu EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) pro plány a projekty sledující danou směrnici (EIA, SEA), ale také by měla být včleněna do rozvoje Transevropské dopravní sítě (TEN-T – Trans European Transfer Network). Akční plán EU pro biodiverzitu (Commission of the Communities COM 2006/216) klade velký důraz na zlepšení soudržnosti a propojenosti chráněných území, zahrnující všechny oblasti uvnitř i mimo soustavu Natura 2000.
3.
Jak vybudovat zelenou infrastrukturu
Jedním z nejefektivnějších způsobů, jak vybudovat zelenou infrastrukturu, je přijmout územně-plánovací přístup, čímž se zlepší územní interakce velkých geografických oblastí, od lokální po regionální úroveň. Tento přístup umožňuje regulovat rozvoj šedé infrastruktury a umisťovat ji dále od citlivých území, takže do budoucna pomáhá předcházet další ztrátě biotopů a fragmentaci krajiny.
Integrovaný územně-plánovací přístup může rovněž pomoci při identifikaci bariér pro volně žijící živočichy, které se vyskytují v již existující infrastruktuře. Stejně tak může najít způsob, jak prostorově znovu propojit zbývající přírodní oblasti. Toho lze dosáhnout například podporou projektů na obnovu biotopů ve strategicky významných oblastech anebo začleněním jednotlivých prvků tzv. ekologické konektivity (např. přírodní nášlapné kameny nebo ekodukty – dopravní stavby, které překonávají umělou překážku vytvořenou člověkem) do nových plánů rozvoje. Také v městských oblastech mohou být multifunkční zelené plochy vytvořeny pomocí územního plánování.
3.1 Potřeba integrovaného plánování Integrované plánování může za účelem nalezení výhodných kombinací „win-win“ („vítězí obě strany sporu“) nebo „small loss, big gain“ („malá ztráta, velký zisk“) propojit několik různých oborů. Tyto kombinace mohou přinést užitek nejen těm, kteří dané území či půdu využívají (zemědělci, lesní hospodáři nebo podnikatelé poskytující služby v cestovním ruchu), ale také celé společnosti obecně. Poskytují cenné ekosystémové služby jako například samočisticí schopnost vody nebo zlepšování kvality půdy. Zároveň se tak lidem vytváří atraktivní „živá místa“ pro trávení volného času. Jak to funguje? Přírodní ekosystémy (diagram na následující straně, horní obrázek) jsou schopny poskytnout environmentální
služby na vysoké úrovni s výjimkou produkce potravin (ve většině případů). Naopak intenzivně obhospodařovaná půda (obrázek 2 uprostřed) může produkovat potraviny ve velkém množství, ovšem za cenu minimalizace ostatních ekosystémových služeb. Extenzivně obhospodařované pole (obrázek 2 dole), které je součástí zelené infrastruktury a je výlučně obhospodařováno nebo obnoveno za účelem udržení ostatních ekosystémových služeb, však může být schopné podporovat širší spektrum ekosystémových služeb. To lze zajistit například ochrannými zelenými pásy, remízky podél okrajů polí nebo malými vodními toky a zavedením zemědělství a lesnictví, šetrného k volné přírodě.
11
3.2 Zmírňující opatření
Obrázek 2: Srovnání dostupných ekosystémových služeb při různém využití území
Doprava má na biodiverzitu a ekologii krajiny v zemích Evropské unie významný dopad. Vybudování silniční a železniční sítě vedlo k rozpadu původního prostředí a ztrátě biotopů, ke změně podmínek (např. vodního režimu) na lokalitách, k narušení pohybu živočichů a rostlin. Může být hlavní příčinou disturbancí ekosystémů a mortality organismů ve volné přírodě. Pro mnoho druhů mohou být silnice a železnice nepřekonatelnými překážkami při migraci. Resort dopravy tedy bude hrát podstatnou úlohu v předcházení budoucí fragmentace krajiny. Do určité míry může být fragmentace krajiny dopravní infrastrukturou zmírněna začleněním specifických opatření, které redukují tzv. „bariérový efekt“, do projektů dopravních staveb. Jako příklad lze uvést umělé stezky jako migrační koridory a tunely, které zlepšují prostupnost silniční a železniční sítě. Podobná opatření mohou snížit mortalitu volně žijících druhů a umožní jim překonat silnice a dálnice, které by jinak nebyli schopní zdolat. Jestli však mají umělé přechody v roztříštěné krajině efektivně podporovat migraci druhů, musejí být dobře navrženy a umístěny na vhodných místech (na základě vědeckých průzkumů zabývajících se problematikou migrací a prostupnosti krajiny) a musí být odpovídajícím způsobem udržovány a monitorovány. Říční jezy vybudované za účelem výroby elektrické energie na malých vodních elektrárnách nebo pro zlepšení splavnosti vnitrozemských řek, stejně jako špatně projektovaná „kanalizovaná“ přemostění řek formou prefabrikovaných dílů, mají vážné dopady na ekologii řek, zejména na migraci ryb a dalších organismů. Budování vhodně navržených rybích přechodů, umožňujících rybám migrovat proti i po proudu, může tyto efekty zmírnit (obrázek 4a a b).
12
Zdroj: Převzato ze zprávy EU, LIFE Budování evropské zelené infrastruktury – zaměřené na propojenost a vylepšování ekosystémových funkcí, 2010 (orig. LIFE Building up Europe’s green infrastructure – addressing connectivity and enhancing ecosystem functions, 2010). Převzato od Foyla a kol., 2005.
Obrázek 3: Tunel pro divokou zvěř v přírodní rezervaci Het Aardhuis v Nizozemsku.
Zdroj: IUS Weibel & Ness GmbH
Obrázek: 4a: Kanalizovaný podchod pod komunikací se špatnými migračními podmínkami pro zvířata před rekonstrukcí
Obrázek 4b: Tentýž podchod jako na obr. 4a po rekonstrukci s odpovídajícími ekologickými podmínkami, současně se zlepšila i kapacita přestavěného mostu.
Zdroj fotografií 4a,b: Biologische Station im Kreis Euskirchen e. V. showing an investment by ERDF Objective 2 project “River Passages”.
13
4.
Příležitosti pro financování opatření v zelené infrastruktuře
Pro realizaci a rozvoj zelené infrastruktury existuje celá řada možností financování. Soukromý sektor začal vnímat kompenzační opatření za poškozování biodiverzity v důsledku rozvoje jako součást společenské zodpovědnosti firem. Platby do programů ekosystémových služeb mohou být vhodnou cestou pro podnikatelské subjekty, jak podporovat produkty ekosystémových služeb – např. kvalitní pitnou vodu. Projekty ekologických kompenzací mohou být dalším finančním mechanismem pro obnovu ekosystémů. Evropská unie se v rámci financování soustavy Natura 2000 snaží začlenit podporu opatření na ochranu přírody do svých fondů. Opatření pro tvorbu zelené infrastruktury mohou být kofinancována z Evropského programu LIFE+ Příroda a biologická rozmanitost, ze kterého lze získat dotaci například na zlepšení funkční propojenosti biotopů volně žijících druhů nebo usnadnění migrace druhů mezi zvláště chráněnými územími náležejícími do soustavy Natura 2000. LIFE+ Politika a správa v oblasti životního prostředí nabízí mimo jiné možnosti financovat prvky zelené infrastruktury v městských oblastech a v jejich blízkém okolí a podporuje projekty, které budují vazby mezi zalesněnými oblastmi. Mimo to kofinancuje projekty, které podporují snahy o integrované plánování.
14
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) podporuje řadu opatření (např. agroenviromentální nebo lesnické programy) na propojování krajinných prvků ve venkovské krajině. Cílem současné evropské regionální politiky je napomáhat rovnoměrnému rozvoji v rámci celé EU a zmenšit rozdíly mezi chudými a bohatými regiony uvnitř společenství. V minulosti se regionální politika evropského společenství příliš nevěnovala tématům spojeným s ochranou přírody a biodiverzity. Iniciativy podpořené Strukturálním fondem a Fondem soudržnosti byly navíc často podrobovány kritice, že na biodiverzitu mají negativní dopad (více ve zprávě WWF Konfliktní fondy EU: Srovnání ochrany přírody proti neudržitelnému rozvoji, 2006; orig. Conflicting EU Funds – Pitting Conservation against Unsustainable Development, 2006;). Mezi negativní efekty lze zahrnout i problematiku související s fragmentací krajiny, např. v důsledku rozvoje dopravní infrastruktury a výstavby zavlažovacích systémů (jezy, kanály).
Obrázek 5: Stará vodní cesta jako příklad multifunkční zelené infrastruktury poskytující jak rekreaci, tak plnící funkci přírodního ekosystému
© Ivan Hristov/WWF
4.1 Aktuální příležitosti pro financování zelené infrastruktury Regionální politika EU je podporována třemi specifickými dotačními nástroji: Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond (tj. Strukturální fondy) a Fond soudržnosti, přičemž ERDF a Fond soudržnosti jsou pro financování soustavy Natura 2000 a projektů zelené infrastruktury nejvhodnější. Jak vyplynulo z analýz projektu SURF-nature, mnoho operačních programů financovaných z ERDF poskytuje kofinancování na managementová opatření naturových lokalit a realizaci takových opatření, která podporují v rámci regionálního rozvoje také ekologickou soudržnost a propojenost. Tato opatření jsou často dotována z rozpočtu na podporu ochrany přírody a biodiverzity. Mohou být však také navázána například na projekty prevence rizik a rozvoj dopravní sítě. Podpora je navíc rovněž poskytována mezinárodním iniciativám. Náklady na opatření zelené infrastruktury mohou být a měly by být zohledně-
ny ve všech dopravních projektech z Fondu soudržnosti za účelem předcházení nebo minimalizace efektu fragmentace krajiny. Následující tabulka ilustruje široké spektrum možností nabízených aktuálním rámcem pravidel poskytování dotací z ERDF a nastiňuje možná propojení různých kategorií dotací. Tento přehled představuje pouze potenciální příležitosti. Aktuální nabídka a dostupnost financí z fondů a relevantních opatření je závislá na regionálních a národních operačních programech (OP). Analýza 46 operačních programů v rámci projektu SURF-nature ukázala, že v praxi není financování opatření spojených s adaptací nebo prevencí rizika v zelené infrastruktuře příliš časté. Nejfrekventovanější opatření jsou spojena s obnovou biotopů nebo s investicemi v rámci tradiční infrastruktury. 15
Člá- Vhodná aplikace pro projekty nek* v zelené infrastruktuře 4(4)
• životní prostředí, zahrnující investice spojené se zásobováním vodou a vodním a odpadovým hospodářstvím • čistění odpadních vod a kvalita ovzduší • předcházení, kontrola a boj proti dezertifikaci • pomoc na zmírnění efektů klimatické změny • revitalizace oblastí s ekologickými zátěžemi, například znečištěné lokality a obnova krajiny a brownfields • podpora biodiverzity a ochrany přírody, zahrnující investice do soustavy Natura 2000 • pomoc malým a středním podnikům při zavádění pravidel udržitelné produkce prostřednictvím environmentálních systémů založených na efektivním řízení nákladů a prostřednictvím osvojování si technologií prevence znečištění. • vybudování zelených koridorů a přírodních oblastí pro zlepšení kvality ovzduší v problémových lokalitách • zachování přírodní nárazníkové „tlumící“ zóny obklopující průmyslová sídla • rekultivace průmyslových oblastí na zelené oblasti pro rekreaci a jako potenciální součásti sítě zelené infrastruktury • opatření na obnovu říčních niv například znovupřipojením bočních ramen nebo odvodných hrází
4(5)
Kategorie nákladů, které by už nyní mohly pokrýt investice do zelené infrastruktury
47 kvalita ovzduší 48 integrovaná prevence a kontrola znečištění 49 zmírňování a přizpůsobení klimatickým změnám 50 odstranění starých ekologických zátěží v průmyslových zónách a znehodnocené krajině 51 propagace ochrany přírody a biodiverzity (zahrnuje soustavu Natura 2000) 54 další opatření k zachování životního prostředí a prevence rizika
• prevence ohrožení, zahrnující rozvoj a implementaci plánů na předcházení a vypořádání se s přírodními a technologickými riziky • vytvoření přírodních plošek prostřednictvím rozsáhlých výsadeb původních druhů, které dobře odolávají nebezpečí požárů
4(8) • dopravní investice a • vybudování nadchodů k existující dopravní 5(3)a infrastruktuře, např. silnice, železniční koridory • projektování zelených koridorů podél cyklotras (remízků, alejí, živých plotů) pro podporu biodiverzity v krajině • rozumný způsob managamentu sedimentů v lodní dopravě založený na minimalizaci těžby v přístavech a na vodních cestách, s dalšími užitky pro přírodu
53 prevence rizika/ohrožení 54 další opatření k zachování životního prostředí a prevence rizika 16 železnice 17 železnice (TEN-T) 20 dálnice 21 dálnice (TEN-T) 22 rychlostní silnice 23 regionální/lokální silnice 24 cyklotrasy 30 přístavy 31 vnitrozemské vodní cesty (regionální a lokální) 32 vnitrozemské vodní cesty (TEN-T)
5(2)a • prevence ohrožení a zejména podpora investic do odstraňování ekologických zátěží a a kontaminované půdy; propagace rozvoje infrastruktury spojené s biodiverzitou a investicemi 5(2)b do soustavy Natura 2000, která přispívá k udržitelnému ekonomickému rozvoji a/nebo rozmanitosti venkovských oblastí • jednorázové odstranění sedimentu nebo vybudování jezu k regulaci vody v mokřadu
16
50 rehabilitace průmyslových oblastí a kontaminované půdy 51 propagace biodiverzity a ochrany přírody (zahrnující soustavu Natura 2000)
Člá- Vhodná aplikace pro projekty nek* v zelené infrastruktuře
Kategorie nákladů, které by už nyní mohly pokrýt investice do zelené infrastruktury
5(2)e • prevence ohrožení životního prostředí, zejména: rozvoj plánů a opatření na předcházení rizikům a vypořádání se s přírodními a technologickými riziky (dezertifikace, sucha, požáry, povodně) • zamezení erozi v ohrožených oblastech zachováním lesního pokryvu, který chrání horské oblasti před lavinami
53 předcházení ohrožení/prevence rizika 54 další opatření na ochranu prostředí a prevenci rizika
6(1)b • rozvoj přeshraničních ekonomických, sociálních a environmentálních aktivit díky projektům společné strategie pro územní udržitelný rozvoj: podpora ochrany a společného managementu přírodních a kulturních zdrojů, stejně jako prevence přírodních a technologických rizik • založení a rozvoj nadnárodní spolupráce: akce mohou zahrnovat ochranu a management říčních nádrží, pobřežních zón a moří, užitkovou vodu a mokřady 6(2)b • prevence požárů, sucha a povodní • podpora námořní bezpečnosti a ochrana proti přírodním a technologickým ohrožením • ochrana a obnova přírodního dědictví na podporu socio-ekonomického rozvoje a udržitelného turismu, vodního hospodářství, s jasným nadnárodní rozměrem, zahrnující ochranu a management říčních nádrží, užitkové vody, mokřadů, pobřežních zón a moří • přeshraniční a nadnárodní iniciativy na podporu ekologické propojenosti krajiny, zahrnující obnovu říčních koryt prostřednictvím doplnění sedimentů nebo odstranění příčných staveb pro usnadnění migrace ryb.
8
51 propagace ochrany přírody a biodiverzity (zahrnující soustavu Natura 2000) 53 prevence rizika (…) 54 další opatřen na ochranu prostředí a prevenci rizika 81 mechanismy pro zlepšení dobré strategie a programových plánů, monitoring a hodnocení
• udržitelný městský rozvoj: posílení ekonomického růstu, obnova městského životního prostředí, sanace brownfields a ochrana a rozvoj přírodního a kulturního dědictví, podpora podnikání, místní zaměstnanosti a rozvoj komunity, užitky ekosystémových služeb pro populaci, která musí počítat s měnící se demografickou strukturou. • pomoc/podpora sanace naturových stanovišť nebo propojení mezi zahradami a parky v městských oblastech
50 odstranění starých ekologických zátěží v průmyslových zónách a znehodnocené krajině
* Článek nařízení EK 1828/2006 Zdroj: WWF own interpretation based on categories of expenditure provided by implementing regulation ((EC) No 1828/2006)
Výše uvedená tabulka ukazuje, že existuje velký potenciál pro posílení a začlenění hledisek zelené infrastruktury do již existující dotační politiky Fondu pro regionální rozvoj. Avšak analýza rovněž odhalila, že příležitosti jsou velmi roztříštěné napříč různými
sekcemi regulačního rámce a v pravidlech postrádají jasnou dotační strategii a s nimi související kategorii nákladů.
17
4.2 Strategický přístup podporující zelenou infrastrukturu Evropská politika soudržnosti je tradičně silně zaměřena na investice do šedé infrastruktury, která přináší nepříznivé vlivy v podobě fragmentace krajiny s negativními dopady na biodiverzitu. Šedá infrastruktura dále přispívá ke znečištění ovzduší nebo degradaci půd. Evropská politika by mohla a měla rozšířit podporu také na zelenou infrastrukturu. Budoucí politika soudržnosti by měla na podporu investičních opatření do zelené infrastruktury najít strategičtější cestu v následujících třech klíčových oblastech:
Zmírňování dopadů stávající šedé infrastruktury Tam, kde stávající infrastruktura negativně působí na biodiverzitu, by měly Evropské fondy investovat do ekologických vylepšení a obnovy zelené infrastruktury tak, aby se negativní vlivy minimalizovaly. Všechny investiční projekty, zaměřené na obnovu a rozvoj stávající dopravní sítě, by měly obsahovat adekvátní opatření na zmírnění nebo předcházení fragmentaci krajiny. Mohou to být např. přechody a podchody pro živočichy, obnova pobřežních ekosystémů, rekonstrukce vodních cest s příhodnějšími podmínkami pro migraci ryb nebo revitalizace poškozených lokalit tak, aby znovu nabyly svou ekologickou funkci.
18
Prevence a plánování V nových plánech tradiční šedé infrastruktury by se mělo od začátku počítat i s potřebami zelené infrastruktury, včetně investičních opatření, která by předcházela budoucím negativním efektům, nebo jejich dopad minimalizovala. Pod politikou soudržnosti by se také měla provést revize plánů pro předcházení rizikům. Cílem je změnit technologická řešení prevence rizik směrem k ekosystémovému přístupu, kde jsou udržování nebo obnova zelené infrastruktury vnímány jako nástroj pro předcházení negativním následkům. Riziko lesních požárů, může být kupříkladu sníženo vysazováním vhodných vegetačních pásů, přizpůsobených na místní klimatické podmínky. Zachováním nebo obnovou přirozených funkcí údolních niv může být sníženo riziko velkých povodní. Strategicky rozmístěné zelené lokality přispívají rovněž ke zlepšení kvality ovzduší a zmírnění efektů klimatické změny vytvářením vyrovnaného mikroklimatu.
Podpora ekosystémových služeb Strukturální fondy by měly investovat do přímých opatření na vytvoření nebo udržování zelené infrastruktury, zejména do propojování a posilování odolnosti přírodních oblastí tak, aby byla zajištěna dostupnost cenných ekosystémových služeb (samočisticí schopnost vody, udržení erozních procesů v mezích norem). Tyto aktivity by měly být vnímány jako součásti opatření přímo spojených s propagací biodiverzity a jako podpora opatření pro soustavu Natura 2000.
V současné době jsou přímá a nepřímá opatření na ochranu biodiverzity v programech politiky soudržnosti často ve stejných kategoriích nákladů, což se následně obtížně analyzuje a ztěžuje monitoring výsledků a čerpání financí. Opatření s přímým kladným dopadem na biodiverzitu mohou být například managementové plány pro soustavu Natura 2000 nebo revitalizace řek. Zlepšení informačních služeb v chráněných oblastech je příklad nepřímého opatření. Současná a budoucí politika soudržnosti by měla vyvíjet strategičtější a vhodněji zacílené přístupy k začleňování zelené infrastruktury do svého hlavního pole aktivit. Je proto
důležité vzít si ponaučení ze současného čerpání evropských financí, zejména v oblasti dopravních investic a zjistit, do jaké míry v nich byly zahrnuty investice do zelené infrastruktury. Také je důležité iniciovat posun od současného trendu při čerpání finančních prostředků na prevenci rizik založené na technologických řešeních směrem k přístupu, který obsahuje řešení „zelená“. Abychom porozuměli širším souvislostem a výhodám čerpání financí na obnovu biodiverzity a zajištěním ekosystémových služeb díky zelené infrastruktuře, potřebujeme další zkušenosti a příklady dobré praxe.
4.3 Fondy pro zelenou infrastrukturu v Rumunsku Programování Strukturálních fondů a Fondů soudržnosti dává členským státům EU značnou svobodu při rozvoji takové politiky a praktických postupů, které budou vyhovovat jejich národním a regionálním potřebám. Aktuální úroveň a typ dotací na podporu soustavy Natura 2000 a zdraví ekosystémů tudíž závisí na rozhodnutích přijatých v jednotlivých zemích na národní úrovni. Je proto důležité se ujistit, že tyto typy aktivit reflektují priority členských států v rámci Fondu soudržnosti např. v jejich národních strategických plánech a Operačních programech.
Například v Rumunsku existuje mnoho dotačních příležitostí pro opatření v zelené infrastruktuře díky Fondům politiky soudržnosti. Souhrnná částka z evropského Fondu soudržnosti pro Rumunsko dosahuje v cíli konvergence téměř 20,5 miliard eur a 455 milionů eur v cíli evropské teritoriální spolupráce (orig. European Territorial Cooperation Objective), ze kterého je asi 172 milionů eur alokováno do implementace adekvátních managementových opatření v ochraně přírody (management soustavy Natura 2000). Rumunsko má velké bohatství rostlinných a živočišných druhů. Mnoho z nich je však ohroženo v důsledku fragmentace biotopů a extrémního využívání přírodních zdrojů, které přinesl ekonomický růst. Mezi evropskou sedmadvacítkou patří Rumunsko k zemím s největším počtem ohrožených druhů.
19
Rumunsko splnilo závazek vůči EU spočívající v zabezpečení statutu a fungování soustavy Natura 2000 podle směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích a připravilo relevantní ochranná opatření. Výsledkem je, že Natura 2000 dnes pokrývá asi 17 % země. V rámci svého sektorového OP Životní prostředí financovaného z ERDF a Fondu soudržnosti, nastínilo Rumunsko budoucí opatření na zlepšení územní propojenosti a obnovu přírodních ekosystémů. Jeden ze specifických cílů sektorového OP Životní prostředí v Rumunsku je chránit a zlepšit stav biodiverzity a přírodního bohatství podporou managementu chráněných území, včetně implementace soustavy Natura 2000.
Za účelem rozvoje managementového rámce pro chráněná území včetně lokalit v soustavě Natura 2000, je zde potřeba iniciovat a rozvíjet tyto aktivity: • zlepšení/založení vhodných administrativních struktur • vyhotovení/revize managementových plánů pro chráněná území • rozvoj specifické infrastruktury (zelené infrastruktury) • zavedením monitorovacích systémů • vyhotovení specifických studií, inventarizací, map, informačních, propagačních a osvětových kampaní Tabulka uvedená níže představuje možnosti financování projektů zelené infrastruktury sektorovým operačním programem Životní prostředí (SOP ENV):
Osa
Cíle
Klíčová oblast podpory
Možná aplikace prostřednictvím projektů zelené infrastruktury
prioritní osa 4 “Implementace vhodných managementových systémů pro ochranu přírody”
ochrana biologické rozmanitosti, přírodních biotopů, živočišných a rostlinných druhů ve volné přírodě
rozvoj infrastruktury a managementových plánů na ochranu přírody a biodiverzity
• revitalizace biotopů a posílení populace druhů • zbudování a zkvalitnění infrastruktury celostátně chráněných oblastí a lokalit v soustavě Natura 2000 (výstavba návštěvnických center a informačních tabulí, řízení rizik – prevence a kontrola požárů apod.) • podpora biodiverzity: omezení dopadů ze zdokonalování infrastruktury na druhy zasažené fragmentací krajiny (realizace opatření na překonání říčních a dálničních bariér)
zajištění efektivního managementu chráněných území včetně soustavy Natura 2000
20
5.
Budování zelené infrastruktury – příklady dobré praxe
Mnoho členských států EU již zavedlo opatření, směřující k vybudování a upevnění zelené infrastruktury. Ovšem řada těchto investic nebyla financována z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Počty projektů financovaných z ERDF se však zvyšují, což poukazuje na prohlubující se zkušenost s financováním zelené infrastruktury. Všechny tyto pilotní
projekty mají jedno společné. Nejenže pomáhají organismům ve volném pohybu a migraci v krajině a adaptaci na prostředí, ale také podporují ekosystémové služby (udržitelné zvládání povodní, zajištění míst vhodných pro rekreaci, pohlcování uhlíku).
Alpinsko-Karpatský koridor Pláže v Ligurii
Mokřady Comana
21
5.1 Ekologická obnova mokřadů v Národním parku Comana v župě Giurgiu, Rumunsko Lokalita rumunské soustavy Natura 2000 Mokřady Comana leží v župě (správní celek), Giurgiu v Rumunsku. Je to jedna z nejdůležitějších přírodních oblastí v jižním Rumunsku a dokonce v celém podunajském regionu. Comana je také součástí tzv. Spodního dunajského zeleného koridoru (angl. Lower Danube Green Corridor), což je síť chráněných naturových lokalit spojujících čtyři země: Rumunsko, Bulharsko, Moldavsko a Ukrajinu. Bohatě strukturovaná krajina s mokřady, lesy, jezery, zemědělskou půdou a venkovským osídlením je oblastí s vysokou přírodní hodnotou. Velké plochy pokryté rákosinami střídajícími se s jezery a dubohabřinami a v neposlední řadě i rybníky k odchovu ryb vytvořily výborné podmínky pro hnízdění a zimování ptactva a vhodné biotopy jako zdroj jejich potravy. Tento region je jednou z nejdůležitějších ptačích oblastí Rumunska, vyskytují se zde dvě třetiny rumunských ptačích druhů.
22
Díky své poloze a vysoké biodiverzitě je tento region třetím nejdůležitějším mokřadem v Rumunsku hned po dunajské deltě a malém jezeru Braila. Comana je považován za velmi komplexní vodní ekosystém, situovaný podél jedné z hlavních migračních cest ptactva a je důležitou hnízdní lokalitou pro mnoho chráněných a ohrožených druhů. Meliorační zásahy, provedené s cílem zvětšit plochy orné půdy, které se realizovaly před rokem 1990 v povodí přítoků Dunaje Arges a Nejlov, však způsobily dramatické ekologické změny. Klesla hladina povrchové a podzemní vody a to vedlo k významným změnám ve struktuře rostlinných společenstev. Dokonce i farmáři čelili nepřímým negativním dopadům poté, co poklesla kvalita pastvin, a tím také jejich ekonomický výnos.
Obrázek 6: Mapa přírodního parku Comana
Zdroj: Rumunský institut pro lesní vědu a hospodářství
Obrázek 7: Mokřady Comana
© Správa Přírodního parku Comana
23
Obrázek 8: Povalový chodník v jezerní oblasti chráněného území
© Správa Přírodního parku Comana
Podpora z Operačního programu V roce 2009 začaly úřady župy Giurgiu ve spolupráci s přírodním parkem Comana a místním úřadem v obci Comana spolupracovat na projektu s názvem Ekologická obnova mokřadu Comana v župě Giurgiu (Ecological restoration of Comana Wetland in Giurgiu County). Cílem této iniciativy je obnovit a ochránit biodiverzitu, přírodní biotopy, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy prostřednictvím revitalizací mokřadů a efektivního managementu soustavy Natura 2000 na ploše s rozlohou 1 180 ha. Projekt je financován ze sektorového OP Životní prostředí Prioritní osy 4: Implementace adekvátních managementových systémů v ochraně přírody, Klíčová oblast podpory – Rozvoj infrastruktury a managementových plánů na ochranu biodiverzity a Natury 2000. Jeho hlavními očekávanými výstupy jsou posílení zelené infrastruktury a zvýšení zájmu o přínosy zelené infrastruktury mezi místními obyvateli.
24
Použitými opatřeními podpořenými z OP ŽP byly: • ekologická obnova biotopů a posílení populací ohrožených druhů • zavedení monitorovacího systému pro naturové lokality a chráněné oblasti, zahrnující vytvoření infrastruktury a vybavení pro monitoring přírodních biotopů a příznivý stav rostlinných a živočišných druhů z hlediska ochrany • výstavba a zlepšení infrastruktury v národních chráněných územích a lokalitách soustavy Natura 2000 (vybudování návštěvnických center a informačních panelů, risk management – prevence a kontrola požárů apod.) • příprava informačních a propagačních materiálů zvyšující informovanost a povědomí o otázkách týkajících se chráněných území a soustavy Natura 2000
Obrázek 9: Ornitologická pozorovatelna
© Správa Přírodního parku Comana
Revitalizační opatření Mokřady Comana leží na trase důležitých migračních ptačích koridorů. Mozaika rákosin, habřin, doubrav a rybníků vytvořila výborné potravní podmínky pro řadu chráněných druhů ptáků, umožňující jejich hnízdění i zimování. V důsledku vodohospodářských zásahů před rokem 1990 se rozšířily plochy porostů rákosu a sítin podél břehů a pouze jedna čtvrtina plochy byla nadále plně zásobována vodou a zamokřena. Postupně se území měnilo z vodního ekosystému na ekosystém převážně terestrický. Zbylé mokřadní plochy navíc neposkytovaly pro vodní ptactvo, a zejména pro ryby, tak vhodné podmínky jako dříve. Cílem projektu proto bylo, znovu propojit říční nivu a vodní toky, iniciovat vzestup vodní hladiny stojatých vod a zvětšit celkovou plochu jezer a kanálů.
Jádrem projektu je plán na vybudování jezu s propustí na řece Neajlov níže po proudu řeky od jezera Comana. Důvodem je zvýšení a udržení stálé hladiny vody v nivní oblasti. Hloubka vodního toku vzroste o 1,5 metru, což způsobí rozšíření vodní plochy na 490 ha a vytvoření významného území mělkých vod s hloubkou pod 0,5 metru. Nové podmínky – koncentrace kyslíku, měnící se hladina vody a její fluktuace v průběhu dne, pozvedne kvalitu biotopu pro rybí populace a jejich potravu a zvýší druhovou rozmanitost. Aby se zabránilo fragmentaci vodních biotopů a narušení migračních cest některých druhů ryb, bude v rámci projektu plánovaný jez opatřen rybím přechodem. V průběhu výstavby jezu budou vytvořeny dočasné nové pracovní příležitosti. Trvalejší ekonomický profit může být očekáván, jestliže bude tato oblast ustanovena jako výjimečné teritorium pro ekologický výzkum ve spolupráci s vědeckými institucemi z nedalekého hlavního města Bukurešti a dalších měst.
25
5.2 Obnova alpinsko-karpatského koridoru Alpy i Karpaty jsou důležitá území, kde volně žije rys ostrovid, medvěd hnědý a jelen evropský. Migrace jedinců mezi těmito dvěma oblastmi po tradičních migračních cestách je však blokována četnými dopravními cestami a intenzivně zemědělsky využívanými oblastmi. Alpinsko-karpatský koridor je také ohrožen zvyšující se poptávkou po stavebních pozemcích v údolí Dunaje a Moravy mezi Vídní, Bratislavou a Budapeští.
V roce 2001 provedla Univerzita půdní kultury ve Vídni (orig. Universität für Bodenkultur Wien – BOKU) s podporou rakouského Ministerstva dopravy, výzkumu a technologií první studii bariérových vlivů národní dopravní sítě na přírodní koridory. Následně byla zahájena přeshraniční spolupráce mezi rakouskými a slovenskými organizacemi, které spojily síly k vybudování a ochraně souvislého migračního koridoru z Alp do Karpat. Ve studii proveditelnosti, vypracované rakouskými i slovenskými partnery, byly identifikovány klíčové zásahy, nezbytné pro obnovení a udržení tohoto koridoru.
Obrázek 10: Schéma alpinsko-karpatského koridoru Alpinsko-karpatský koridor podporuje cíle Alpinské konvence a vedle Dunaje a zeleného pásu podél tehdejší „železné opony“ tvoří hlavní migrační cestu evropského významu.
26
Snižování fragmentace
Obrázek 11: Zelený most na rakouské dálnici A6
© WWF
Obrázek 12: Most s dostatkem prostoru pro zachování funkčního biotopu
Tříletý přeshraniční a mezioborový projekt s názvem Alpinsko-karpatský koridor byl zahájen v roce 2009 pod záštitou Programu evropské územní spolupráce (orig. European territorial Cooperation Objective) a Evropského fondu pro regionální rozvoj. V rámci zmíněného projektu jsou shromažďována relevantní vědecká data a plánována implementační opatření. Rakouští a slovenští projektoví partneři z oborů ochrana přírody, územní plánování a doprava společně pracují na široké mezioborové základně a reprezentují celé spektrum účastníků – zemědělce, lesníky, myslivce, pracovníky v cestovním ruchu a obecní samosprávu. Základní kámen projektu tkví ve zmírnění efektů fragmentace krajiny způsobené silniční sítí výstavbou „zelených mostů“ přes dálnice v úsecích klíčových pro migraci velkých savců. Dále jsou vytvářeny vhodné biotopy na propojení existujících tzv. „nášlapných kamenů“, které plní funkci nezbytných odpočinkových míst a zdrojů potravy migrující zvěře. Aby se garantovala efektivita těchto opatření, navržená ekologická síť by měla být zahrnuta do územních plánů. Získaná data o koridoru mohou posloužit územnímu plánování a jako modelový podklad např. pro vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA). Zmíněná opatření pomohou dosáhnout hlavních cílů projektu, kterými jsou: • zabezpečení ekologického propojení mezi Alpami a Karpaty • umožnění migrující divoké zvěři výměnu mezi populacemi • udržitelný rozvoj v regionu, ze kterého profitují člověk i příroda
© S. Hysek / Weinviertelmanagement
27
5.3 Potlačení eroze na plážích v Ligurii, Itálie Jeden a půl kilometrový úsek pláže v italském regionu Liguria je zasažen erozí. V minulosti byla pláž zásobována sedimenty z řeky Roja. Na přelomu 20. století způsobila konstrukce protipovodňových a energetických přehrad zásadní redukci transportovaných říčních sedimentů na pláž. Erozní procesy byly také zrychleny zvyšující se urbanizací a umístěním železniční trati podél pobřežní linie. V průběhu 20. století a zejména po druhé světové válce byla přijata různá ochranná opatření. Téměř všechny zákroky na pobřeží představovaly tzv. tvrdá opatření, zejména podélné vlnolamy.
Vytvoření udržitelnější ochrany pobřeží
Místní iniciativa poskytla vhodnou příležitost spojit ochranná pobřežní opatření s plánem povodí řeky Roja. Ten navrhuje odbagrování části dna řeky za účelem obnovení hydrologického režimu v různých částech povodí. Materiál byl na pláže dopraven z nedaleké řeky Roja, což mělo velký vliv na snížení nákladů. Místní lidé ocenili zlepšení krajinného rázu schopnost obnovených pláží čelit silným bouřkám, které se v posledních letech vyskytují.
Obrázek 13: Estuárium Fiume Rojo v Ligurii
Hlavním cílem projektu podpořeného z ERDF bylo vytvoření efektivního a udržitelného systému pobřežní ochrany, schopné čelit příbřežní erozi a zlepšení okolní krajiny. Rekonstrukční práce zahrnovaly odstranění podélných vlnolamů a dalších umělých skalnatých struktur a jejich výměnu za třináct velkých, zpola ponořených příčných hrází. Materiál na kamenné hráze byl získán z rozebraných vlnolamů a dalších odstraněných kamenných struktur. Pláži bylo navíc dodáno 2,1 milionu m3 vybagrovaného materiálu z řeky Roja.
Zdroj: Wikipedia.
28
06.
Závěry a doporučení
Zdravé, soudržné ekosystémy poskytují lidem životně důležité zboží a služby jako čistý vzduch a pitnou vodu. V Evropě je tato soudržnost čím dál více ohrožována zejména fragmentací krajiny způsobenou neuvědomělým plánováním a rozvojem šedé infrastruktury. Příkladem tříštění krajinných struktur mohou být silnice, přehradní nádrže na řekách anebo špatně postavené mosty, blokující migrační cesty ryb. Přístup pracující na bázi zelené infrastruktury usiluje o obnovu propojení biotopů a posílení biodiverzity jádrových území, čímž zásadním způsobem přispívá k ochraně evropské biodiverzity a zajišťuje stálou možnost čerpání ekosystémových služeb. Tento přístup podporuje a doplňuje Evropskou legislativu, zejména Rámcovou směrnici o vodách a směrnice tvořící soustavu Natura 2000. Přírodě blízké aplikace ekosystémových přístupů zaměřených na zmírnění dopadů klimatických změn přináší mnoho výhod při poměrně malých nákladech. Investice do zelené infrastruktury poskytují práci stejně jako obchodní příležitosti a pomáhají budovat partnerství mezi regiony.
V rámci Evropské unie již byly nástroje na budování zelené infrastruktury využity a vznikly zelené mosty, podchody pro volně žijící živočichy, rybí přechody, byly obnoveny biotopy a struktury ve volné krajině jako např. liniová zeleň nebo remízky. Plánování zaměřené na budoucnost ukazuje, že předcházení další fragmentaci krajiny snižuje budoucí náklady. Zatím byly všechny tyto nástroje pouze testovány, nyní je na čase sdílet a předávat zkušenosti a zaměřit se na jejich aplikaci. Takovýto souhrnný a ucelený přístup vyžaduje těsnou spolupráci a zodpovědný přístup všech vlastníků půdy a jednotek samosprávy. Evropa by nyní měla významným způsobem investovat do zelené infrastruktury, aby se zvýšila schopnost ekosystémů pružně reagovat na klimatické změny a další ohrožení. Příklady ukázaly, že současné finanční nástroje EU mohou podpořit celou škálu opatření v zelené infrastruktuře. Programy LIFE+, Fond pro rozvoj venkova, Fond pro regionální rozvoj poskytují zajímavé investiční příležitosti, ale objevuje se naprostý nedostatek promyšlených strategií. Budoucí práce by měla poskytnout základ pro strategii soudržné zelené infrastruktury, která rozšíří spektrum možných investic.
29
Opatření v zelené infrastruktuře, prezentovaná v této brožuře, jsou v principu vhodná pro čerpání financí z fondů aktuální politiky soudržnosti. Tato opatření nicméně často nenaplňují přímo cíle dotačních mechanismů, a proto nebývají podpořena. Proto by bylo třeba do dotačních programů vnést strategicky lépe promyšlená pravidla. Aspekty zelené infrastruktury by měly být zahrnuty do rozpočtových nástrojů na období 2014-2020 již od samého začátku a zejména budoucí politika soudržnosti Evropské unie by měla obsahovat rozpočtové linie, vytvořené na podporu opatření v zelené infrastruktuře. Tento nový přístup by se měl dotknout základních aspektů zelené infrastruktury. Zaprvé by měl zlepšit situaci v oblastech, kde již fragmentace krajiny představuje významnou bariéru pro biodiverzitu, zadruhé by měl předejít degradaci existující zelené infrastruktury prostřednictvím nových vývojových trendů a zatřetí přímo podporovat ekosystémové služby. Pro posílení konceptu zelené infrastruktury v současné a budoucí strategii regionálního rozvoje, předkládá projekt SURF-nature následující doporučení:
• Evropské komisi, aby vyvinula strategii rozvoje zelené infrastruktury zohledňující rozdílné dotační potřeby a definující přínos různých dotačních nástrojů pro zelenou infrastrukturu. • Generálnímu ředitelství pro regionální politiku, aby vyvinulo metodické pokyny pro různé příjemce podpory, které by jim objasnily různé aspekty zelené infrastruktury jako možné součásti investic do infrastruktury, dále do územního plánování a opatření k prevenci rizik s cílem vytvářet ekosystémové služby. • Generálnímu ředitelství pro regionální politiku, aby analyzovalo současný právní rámec pro investice a zahrnulo zelenou infrastrukturu do návrhů nařízení jako významný dotační prvek. • Evropským státům, aby analyzovaly stávající programy, identifikovaly existující projekty pro rozvoj zelené infrastruktury a lépe využily aktuální finanční příležitosti z Evropských fondů. • Zlepšení propagace přínosů a potřebnosti zelené infrastruktury mezi všemi zúčastněnými subjekty, zejména obyvateli měst, územními plánovači a inženýry. Na závěr je nezbytné zdůraznit, že projekt SURF-nature se zaměřuje na regionální politiku, což přirozeně limituje rozsah těchto doporučení pouze na regionální strategie. Autoři jsou si plně vědomi, že mnoho důležitých aspektů opatření v zelené infrastruktuře a dotační mechanismy, zejména ty poskytované programem LIFE+ a Rozvojem venkova, nejsou touto publikací pokryty.
30
7.
Reference
• Towards a Green Infrastructure for Europe:
www.green-infrastructure-europe.org/ • Green Infrastructure fact sheet June 2010, European Commission:
http://ec.europa.eu/environment/nature/info/pubs/docs/ greeninfrastructure.pdf • LIFE building up Europe’s Green Infrastructure – Addressing connectivity and enhancing ecosystem functions, European Commission, 2010:
http://ec.europa.eu/environment/life/publications/ lifepublications/lifefocus/documents/green_infra.pdf http://ec.europa.eu/environment/nature/pdf/discussion_paper_climate_change.pdf • Discussion Paper – Towards a Strategy in Climate Change, Ecosystem Services and Biodiversity, EU Ad Hoc Expert Working Group on Biodiversity and Climate Change, 2009 • Towards Sustainable European Infrastructures – Statement and background document, European Environment and Sustainable Development Advisory Councils (EEAC), September 2009:
www.eeac-net.org/download/EEAC1762Stat_3_7-10-09_final.pdf • Communication from the Commission to the European Parlament, the Council, the European and Social Committee and the Committee of the regions – Options for an Eu vision and target for biodiversity beyond 2010. Page 5. European Commission, Brussels, 2010.
• White Paper - Adapting to climate change: Towards a European framework for action. Increasing the resilience of biodiversity, ecosystems and water. Page 11. Commission of European Communities, Brussels, 2009:
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ. do?uri=COM:2009:0147:FIN:EN:PDF • The Economics of Ecosystem and Biodiversity (TEEB). European Communities, 2008.
http://ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/ economics/index_en.htm • Aleksandra Sylwester, European Commission, DG Environment, 2009: Green Infrastructure – supporting connectivity, maintaining sustainability. • Marianne Kettunen (IEEP), Andrew Terry (IUCN), Graham Tucker (Ecological Solutions) & Andrew Jones (IEEP), Institute for European Environmental Policy, 2007: Guidance on the maintenance of landscape connectivity features of major importance for wild flora and fauna. • WWF, 2006. Conflicting EU Funds: Pitting Conservation against Unsustainable Development, WWF Global Species Programme. • European Environmental Bureau (EEB), December 2008: Building Green Infrastructure for Europe.
31
Obrázek 14: Meandry na řece Notec na západě Polska jsou klíčovým prvkem její přírodní dynamiky
© M. Czasnoiċ
• Green Infrastructure: How and when can it help the Northwest mitigate and adapt to climate change? Part of the Northwest Climate Change Action Plan & Grabs Project, June 2010.
• Julia Bartens and The Mersey Forest Team, Green Infrastructure and Hydrology, May 2009.
www.greeninfrastructurenw.co.uk/resources/ GI_&_Hydrology_Report_May_2009.pdf
www.greeninfrastructurenw.co.uk/climatechange/ • Green Infrastructure to combat climate change. a Consultation Draft Action Plan for Cheshire, Cumbria, Greater Manchester, Lancashire, and Merseyside, September 2010.
www.greeninfrastructurenw.co.uk/climatechange/ • Natural England and The Mersey Forest, Green Infrastructure Solutions to Pinch Point Issues in North West England. How can Green Infrastructure enable sustainable development?
www.greeninfrastructurenw.co.uk/resources/Critical_GI_23rd_March_lores.pdf
32
• Restoring the Alpine-Carpathian Corridor – good practice example
www.alpenkarpatenkorridor.at/ www.alpskokarpatskykoridor.sk/ www.alparc.org/news/international-news/start-of-theinternational-alps-carpathians-corridor-project
www.surf-nature.eu
SURF-nature je projekt 14 partnerů z 10 evropských zemí, kteří společně pracují na zlepšení regionální politiky podporující ochranu biodiverzity a přírody. www.surf-nature.eu Projekt je kofinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj. Další partneři projektu: AT | Environment Agency Austria RO | Giurgiu County Council PL | Marshal Office of Warmia & Mazury Voivodship IT | Province of Rieti GR | Municipal Enterprise For Planning & Development of Patras S.A. GR | Prefecture Preveza ES | Direction General for Nature Environment & Biodiversity of the Region of Murcia ES | Forest Sciences Center of Catalonia UK | Environment Agency Wales CZ | Univerzita Palackého Olomouc AT | Austrian Federal Forests AT | Donau-Auen National Park FR | Côtes d’Armor General Council SL | Development agency Savinja
Projektový partner: Giurgiu County Council Bucharest Street, No. 10 080045 Giurgiu Romania Kontakt: Miruna Elena Dudau Telefon: + 040 0372 46 26 26
[email protected] www.cgiurgiu.ro Vedoucí partner: Environment Agency Austria Spittelauer Lände 5 1090 Wien Austria Kontakt: Peter Tramberend Klara Brandl Telefon: + 043 1313 045935
[email protected] www.umweltbundesamt.at Koordinátor projektu: WWF Germany Reinhardtstraße 14 10117 Berlin Germany Kontakt: Peter Torkler Melanie Hillmann Julia Steinert Telefon: + 049 30 311777222
[email protected] www.wwf.de
© M. Czasnoiċ
