Zdroje financování malých a středních podniků

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Zdroje financování malých a středních podniků Bakalářská práce

Autor:

Sabina Bělohradská Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Josef Šiman

Červen 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronické podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích, dne 22. 5. 2014

Sabina Bělohradská

Poděkování Tímto bych ráda vyjádřila poděkování svému vedoucímu práce Ing. Josefu Šimanovi za pomoc a uţitečné rady při vytváření této práce.

Anotace Cílem bakalářské práce je porovnat moţnosti financování malých a středních podniků v České republice s moţnostmi financování velkých podniků. Dále práce navrhne moţnosti případných zlepšení v této oblasti. Klíčová slova Business angels, faktoring, financování, forfaiting, leasing, malé a střední podniky, úvěry, venture kapitál Annotation The aim of bachelor thesis is to compare financing options for small and medium enterprises in the Czech republic with financing options of large enterprises. Further the thesis will suggest possible options for improvement in this area. Keywords Business angels, factoring, financing, forfaiting, leasing, loans, small and medium enterprises, venture capital

OBSAH OBSAH ............................................................................................................................ 5 ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1 CHARAKTERISTIKA MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ ............................ 8 1.1 Definice malého a středního podnikání .................................................................. 8 1.2 Malé a střední podnikání v ČR ............................................................................. 12 1.3 Finanční řízení MSP ............................................................................................. 13 2 ZDROJE FINANCOVÁNÍ SME A LLC................................................................. 15 2.1 Typy financování .................................................................................................. 16 2.2 Interní financování ................................................................................................ 19 2.2.1 Zisk ................................................................................................................ 20 2.2.2 Odpisy ............................................................................................................ 21 2.2.3 Dlouhodobé rezervy ....................................................................................... 22 2.2.4 Zrychlení obratu kapitálu ............................................................................... 22 2.2.5 Výnosy z prodeje majetku ............................................................................. 22 2.3 Externí financování ............................................................................................... 23 2.3.1 Zvýšení základního kapitálu .......................................................................... 23 2.3.2 Vstup nového společníka ............................................................................... 23 2.3.3 Úvěry krátkodobé a dlouhodobé .................................................................... 24 2.3.4 Leasing ........................................................................................................... 28 2.3.5 Faktoring ........................................................................................................ 29 2.3.6 Forfaiting ....................................................................................................... 32 2.3.7 Státní a nadnárodní podpory podnikání ......................................................... 32 3 POROVNÁNÍ MOŢNOSTÍ FINANCOVÁNÍ MALÝCH, STŘEDNÍCH A VELKÝCH PODNIKŮ V ČR ...................................................................................... 37 3.1 Rizikový kapitál a Soukromý kapitál.................................................................... 37 3.2 Andělští investoři (business angels) ..................................................................... 39 5

3.3 Komunitní financování (crowdfunding) ............................................................... 40 3.4 Veřejná nabídka akcií (IPO) ................................................................................. 41 3.5 Porovnání moţností financování SME a LLC ...................................................... 44 4 ZPRACOVÁNÍ NÁVRHU NA OPTIMALIZACI FINANCOVÁNÍ SME .......... 46 4.1 Legislativní změny ................................................................................................ 46 4.2 Širší podpora začínajících a rozvíjejících se firem ............................................... 47 4.3 Vstupování na burzu ............................................................................................. 48 4.4 Shrnutí ................................................................................................................... 49 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 50 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ......................................................................... 51 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ......................................................... 55

6

ÚVOD Jako téma bakalářské práce jsem zvolila zdroje financování malých a středních podniků. Toto téma je s ohledem na stav současné české ekonomiky velmi aktuální. Cílem bakalářské práce je zmapovat moţnosti financování malých a středních podniků v České republice, porovnat tyto moţnosti s moţnostmi financování velkých podniků a navrhnout případná zlepšení v této oblasti. Ve většině evropských a také světových ekonomik hrají malé a střední podniky velmi významnou roli. Podle statistik OECD právě v malých a středních podnicích vzniká 6070% všech nových pracovních míst. Tyto podniky jsou tak důleţitým nositelem hospodářského růstu, inovací a dopomáhají k vytváření konkurenčního prostředí vůči velkým firmám a nadnárodním korporacím. Malé a střední podniky zároveň často vyplňují okrajové segmenty trhu, které velké firmy z různých důvodů opomíjejí, a vyhledávají tzv. mezery na trhu. Obecně také malé a střední podniky můţeme povaţovat za flexibilnější oproti těm velkým, především v rychlosti přizpůsobení se změnám na trhu. V důsledku globální finanční krize a propadu světových ekonomik vzrostla pro firmy vedle mnoha jiných potřeb také potřeba zodpovědného finančního managementu. Malé a střední podniky nemají oproti velkým korporacím tak široké moţnosti jak své podnikání financovat. Proto je velmi důleţitá znalost způsobů jak získat pro malý či střední podnik dostatečné zdroje a zvolit pro ně vhodnou strukturu odpovídající potřebám konkrétního podniku a oboru ve kterém působí.

7

1 CHARAKTERISTIKA MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ Malé a střední podnikání v České republice má dlouholetou historii. Obecně můţeme historii podnikání a podnikatelské sféry rozdělit na 3 historické etapy. První etapa zahrnovala období od vzniku Československa v roce 1918 do konce druhé světové války. V této době bylo Československo mezi nejrozvinutějšími zeměmi světa, s fungující trţní ekonomikou a nezanedbatelným exportem do západních zemí. Malé a střední podnikání, nejčastěji ve formě drobných podnikatelů, významně doplňovalo velkopodniky jakými byly např. Škodovy závody, Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD) nebo obuvnická legenda Baťa. Druhá etapa, po druhé světové válce, se s komunistickým převratem roku 1948 vyznačovala centrálně řízenou ekonomikou. Krátce po roce 1948 došlo k několika vlnám znárodňování, kdy nejprve velkopodniky nad 500 zaměstnanců, a poté i podniky nad 50 zaměstnanců přešly do rukou státu. Řemeslné profese a drobní ţivnostníci svým přechodem do výrobních druţstev nebo tzv. komunálních podniků (řízených národními podniky) de facto ukončily soukromé podnikání v Československu. Ekonomika byla postavena na těţkém průmyslu, strojírenství a energetice, kde došlo k monopolizaci postavení některých podniků. K určitým úlevám ve vztahu k drobnému podnikání došlo aţ mezi roky 1982-1988. K radikální politické a ekonomické změně došlo ve třetí etapě, a to v období po roce 1989. Pro trţní ekonomiku bylo důleţité vytvořit zákonné podmínky. Byl zrušen ústavní zákon zabezpečující monopolní postavení státního vlastnictví, byly přijaty restituční zákony, zákon o soukromém podnikání občanů. Vznikly nové právní formy podnikání, nový daňový systém a uskutečnila se cenová liberalizace. Většina občanů podnikala vedle svého hlavního zaměstnání. K příznivým podmínkám pro podnikání přispělo i tehdejší chování bank, které díky svým nezkušenostem neměli vysoké poţadavky na bonitu klienta jako dnes.1

1.1 Definice malého a středního podnikání Nejpouţívanější definici malého a středního podniku nabízí Evropská komise. Počátky vymezení MSP v evropské legislativě spadají do 90. let minulého století. Jiţ v roce 1

KLÍMOVÁ, V: Rozvoj malého a středního podnikání. 2007. s. 23-24.

8

1992 navrhla Evropská komise rozšířit definici malých a středních podniků do členských zemí. V dalších letech se Evropská komise snaţila sjednotit různé definice malých a středních podniků v jednotlivých členských zemích Evropské unie s důrazem na to, aby pro podniky, které fungují v rámci stejného trhu, platila stejná pravidla.2 Poté co Česká republika vstoupila 1. května 2004 do Evropské unie, nabyla platnosti od 1. ledna 2005 nová definice malých a středních podniků (MSP). Evropská komise ve svém nařízení3 uvedla, ţe definice MSP je zaloţena na trojici základních kritérií tj. počtu zaměstnanců, výši obratu, výši majetku (aktiv) a míře nezávislosti. U výše a výše aktiv platí, ţe musí být splněna minimálně jedno z těchto kritérií. Míra nezávislosti je pak univerzálně platné kritérium pro všechny podniky. Detailněji jsou kritéra zachycena v tabulce 1. Tabulka 1: Charakteristika MSP podle Evropské komise Kritérium

Mikropodnik

Malý podnik

Střední podnik

Počet zaměstnanců

<10 osob

<50 osob

<250 osob

Výše obratu

max. 2 miliony €

max. 10 milionů €


Výše aktiv

max. 2 miliony €



Míra nezávislosti

25% či více kapitálu nebo hlasovacích práv nesmí vlastnit jeden či více podniků, které nesplňují kritéria malých a středních podniků

Zdroj: Úřední věstník Evropské unie dle Nařízení komise (ES) č.800/2008 ze dne 6. srpna 2008

Evropská komise má pro malé a střední podniky také další rozčlenění na autonomní („autonomous enterprises“), partnerské („partner enterprises“) a propojené („linked enterprises“) podniky. Rozčlenění těchto podniků dle Evropské komise zobrazuje tabulka 2.

Tabulka 2: Autonomní, partnerské a propojené podniky dle Evropské komise Typ podniku

Podmínky

2

DOLEJŠOVÁ, M: Zdroje financování malých a středních podniků. 2008. s. 71.

3

Evropská unie. Nařízení komise evropských společenství č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008. In Úřední

věstník Evropské unie. 2008, svazek 53. Dostupný z: http://marmolata.gacr.cas.cz/wpcontent/ uploads/2009/04/Narizeni_ES_800_2008.pdf

9

AUTONOMNÍ

Autonomním podnikem je kaţdý podnik, který nelze zařadit do kategorie partnerského nebo propojeného podniku. Partnerskými podniky jsou všechny podniky, které nemohou být připojeny do skupiny propojených podniků a dále splňují

PARTNERSKÝ

podmínku, ţe mateřský podnik vlastní sám nebo společně s jedním či více propojenými podniky více jak 25% kapitálu nebo hlasovacích práv jiného (dceřiného) podniku. Propojené podniky jsou takové podniky, mezi kterými existuje některý z těchto vztahů: Podnik vlastní více jak 50% hlasovacích práv patřících akcionářům či společníkům v jiném podniku. Podnik má právo jmenovat a odvolat většinu členů správní rady, řídícího orgánu nebo dozorčího orgánu jiného podniku. Podnik má právo uplatňovat rozhodující vliv nad jiným podnikem

PROPOJENÝ

ve dvou základních formách – buď na základě smlouvy, kterou s tímto podnikem uzavřel nebo na základě jednoho či více ustanovení, která jsou součástí zakládací listiny, společenské smlouvy nebo jsou zahrnuta ve stanovách společnosti. Podnik, který je sám akcionářem či členem správní rady, řídícího nebo dozorčího orgánu jiného podniku, ovládá (v souladu s dohodou s ostatními akcionáři či společníky) většinu hlasovacích práv v tomto podniku.

Zdroj: Evropská komise: The new SME definition – User quide and model declaration [on-line]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/files/sme_definition/sme_user_guide_en.pdf

Další pohledy na malé a střední podniky nabízí např. Evropská investiční banka (EIB) a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD). Evropská investiční banka vychází z definice MSP podle Evropské komise, ovšem pro své půjčky a projekty posunula hranici u počtu zaměstnanců na 500, tudíţ za malý či střední podnik povaţuje takový podnik, který má maximálně 500 zaměstnanců4. Zároveň si také Evropská investiční banka vytyčila podmínku, ţe maximálně 1/3 kapitálu malého či středního podniku smí být ve vlastnictví velkého podniku. 4

European Investment Bank Small and Medium sized Enterprises (SMEs) and Small Midcaps. [online].

2013 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.eib.org/products/rsff/who-can-be-financed/small-andmedium-sized-enterprises-smes.htm

10

Evropská banka pro obnovu a rozvoj pak své projekty a financování zaměřuje jednak na mikropodniky do 10 zaměstnanců a jednak na MSP nad 100 zaměstnanců5. Existuje zde ovšem vyjímka, kdy platí, ţe pokud je poţadovaná výše půjčky na projekt menší neţ 15 milionů amerických dolarů, můţe si finanční zprostředkovatel definovat malý a střední podnik podle vlastních kritérií. V českém prostředí vychází legislativní definice z té evropské. Je však pouţita mírně odlišná terminologie, kdy slovo „podnik“ nahrazuje v českém překladu slovo „podnikatel“. V českém pojetí hovoříme tedy o malých a středních podnikatelích. Dále termín „nezávislý podnik“ je nahrazen termínem „samostatný podnikatel“ a „propojený podnik“ pak termínem „spojený podnikatel“.6 Aplikační výklad CzechInvestu vymezuje také případy, kdy se podnikatel můţe povaţovat za samostatného: „Podnikatel se však může považovat za samostatného, a tudíž za nemajícího žádné partnery, i když tento 25 % práh přesáhnou následující investoři za předpokladu, že tito investoři nejsou spojeni ve smyslu bodu 4, a to buď jednotlivě nebo společně, s dotyčným podnikatelem: a) veřejné investiční společnosti, společnosti rizikového kapitálu, jednotlivci nebo skupiny jednotlivců provozující běžně činnost v oblasti investic rizikového kapitálu, které investují do vlastního kapitálu nekótovaných podniků (soukromí investoři označovaní též jako „business angels“), za předpokladu, že celková investice těchto soukromých investorů v tomtéž podniku je menší než 1 250 000 EUR b) státní nebo veřejné vysoké školy nebo nezisková výzkumná centra (subjekty, jejichž předmětem činnosti je výzkum a jsou nezisková) c) institucionální investoři včetně fondů regionálního rozvoje d) obce s ročním rozpočtem menším než 10 milionů EUR a s méně než 5 000 obyvateli.“7

5

European Bank for Reconstruction and Development. EU/EBRD SME FINANCE FACILITY [online].

28.6.2010 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.ebrd.com/pages/sector/financial/sme.shtml 6

CzechInvest: Příloha páteřního manuálu OPPI – Definice MSP 2012. [online]. [cit.29-12-2013]. Praha:

CzechInvest.2012. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/05-01-m-definice-msp-296-cz.pdf 7

Tamtéţ

11

Se stejnými definicemi na základě evropské legislativy pracují pak v rámci České republiky také organizace jako Asociace malých a středních podniků a ţivnostníků ČR, Česká exportní banka nebo například Českomoravská záruční a rozvojová banka.

1.2 Malé a střední podnikání v ČR V České republice sledování vývoje malého a středního podnikání spadá primárně do agendy Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které kaţdoročně zveřejňuje tzv. „Zprávu o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře“ za daný rok. Tuto zprávu vytváří MPO na základě zákona č.47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání. V době psaní této bakalářské práce byla jako nejaktuálnější k dispozici zpráva za rok 2012. Evidovaný počet malých a středních podniků v ČR za rok 2012 (k 31.12.2012) s počtem zaměstnanců 0-249 zobrazuje následující tabulka 3 . Tabulka 3: Malé a střední podniky v ČR za rok 2012 Podíl na Fyzických osob

Právnických osob

celkovém počtu

Celkem

aktivních podn. subjektů

851 178

271 333

1 122 511

99,86 %

Zdroj: Český statistický úřad, Ministerstvo průmyslu a obchodu

Z tabulky 3 je tedy evidentní, ţe velká většina podnikatelských subjektů pochází z řad fyzických osob, méně pak z osob právnických. Na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů v ČR se malé a střední podnikání podílí drtivou většinou 99,86 %. MPO také ve své zprávě, za pomoci dat od Českého statistického úřadu, sleduje vývoj zaměstnanosti v malých a středních podnicích. Tyto data shrnuje následující tabulka 4. Tabulka 4: Vývoj počtu zaměstnanců v MSP v letech 2008 - 2012 Podíl MSP na celkovém

Rok

Počet zaměstnanců (v tis.)

2008

1 971

62,40 %

2009

1 893

62,33 %

2010

1 833

60,88 %

12

počtu zaměstnanců

2011

1 820

60,85 %

2012

1 786

59,43 %

Zdroj: Český statistický úřad, Ministerstvo průmyslu a obchodu

Tabulka 4 zaznamenává postupný pokles v jednotlivých letech jak v celkovém počtu zaměstnanců MSP, tak také logicky jejich podílu na celkovém počtu zaměstnanců v české ekonomice. Z části je to dáno globální recesí od roku 2008 a také pokračujícími potíţemi a stagnací celé ekonomiky ČR. Malé a střední podniky nicméně i přes výše zmíněné negativní faktory (globální krize, dluhová krize některých evropských států, celková stagnace domácí ekonomiky) stále tvoří většinu podnikatelské sféry v České republice. MSP také i přes klesající čísla zaměstnávají nadpoloviční většinu zaměstnanců v tuzemské ekonomice, čímţ se významně podílí na celkové ekonomické aktivitě v ČR.

1.3 Finanční řízení MSP Základním cílem finančního řízení podniku je získat a zhodnocovat finanční prostředky a to jak krátkodobě, tak dlouhodobě. V případě financování by pak mělo být dodrţováno tzv. zlaté pravidlo, kdy krátkodobé finanční zdroje mají zajišťovat krátkodobé potřeby a dlouhodobé zdroje pak mají slouţit potřebám dlouhodobým. Nejčastější finanční cíle podniku obvykle zahrnují8: 

Maximalizaci zisku



Maximalizaci trţní hodnoty firmy



Zajištění dostatečné likvidity



Maximalizaci vlastního jmění firmy



Ekonomické přeţití firmy

Pro finanční řízení a financování jsou určující faktory času a rizika. Faktor času říká, ţe dnes získaná finanční jednotka má větší cenu neţ finanční jednotka získaná později, a to z důvodu, ţe později získaná finanční jednotka nemůţe být okamţitě vyuţita k investování. Faktor rizika pak zohledňuje nejistotu v rozhodování, kdy riziko vyjadřuje míru nebezpečí, ţe podnik nedosáhne poţadovaného výnosu nebo budou všechny vynaloţené finanční prostředky ztraceny. Rizika zpravidla přicházejí z vnějších 8

KALOUDA, F. Finanční řízení podniku. 2009.

13

a vnitřních příčin, kdy vnější příčiny zahrnují například inflaci, přírodní vlivy nebo ekonomické propady a vnitřní příčiny mají původ např. ve špatném manaţerském rozhodování, chybných odhadech apod. Ve finančním rozhodování s ohledem na faktory času a rizika se uplatňují následující obecná pravidla9: 

Při stejném riziku se preferuje vţdy větší výnos před menším.



Větší riziko znamená očekávaní většího výnosu.



Preferují se peníze obdrţené dříve před stejnou částkou peněz obdrţenou později. Zároveň musí platit, ţe peníze obdrţené dnes musí být investovány za účelem dalšího zisku.



Motivací investování do určité věci, s ohledem na míru rizika, je očekávání vyššího výnosu, neţ by byl dosaţen investováním do jiné věci.



Obecnou motivací investování je zvětšení majetku.

Základním informačním vzorem pro finanční analýzu je výkaz zisku a ztráty. Rozvaha dává k určitému datu, obvykle se sestavuje 1x ročně, přehled o aktivech (majetku) a pasivech (zdrojích krytí) firmy. Majetek má vyjadřovat „co podnik vlastní“ zatímco kapitál „komu to patří“10. U rozvahy musí platit pravidlo, ţe aktiva se rovnají pasivům. Ve výkazu je majetek a kapitál uváděn v položkách za minulé a sledované období, díky tomu můžeme porovnávat vývoj majetkové a kapitálové struktury společnosti v čase11. Výkaz zisku a ztráty slouží k posouzení schopnosti společnosti zhodnocovat vložený kapitál za stanovené období a toto je možné identifikovat prostřednictvím zaznamenaných výnosů a nákladů plynoucích z jednotlivých činností hospodaření podniku. Pokud chce firma provádět efektivní finanční řízení, je třeba výsledovku sestavovat minimálně měsíčně a to zhruba pět dnů po jeho skončení.12

9

SYNEK, M. Podniková ekonomika. 2006. s. 234

10

SYNEK, M. Podniková ekonomika. s. 117

11

ŠIMAN, J. a PETERA, P. Financování podnikatelských subjektů: teorie pro praxi. 2010. s. 70

12


14

Rozdíl mezi rozvahou a výkazem zisku a ztráty je, ţe rozvaha zachycuje aktiva a pasiva k určitému časovému okamţiku, výkaz zisku a ztráty se vztahuje k určitému časovému intervalu – je přehledem o výsledkových operacích za tento interval. Výkaz zisku a ztráty obsahuje tokové veličiny, které jsou zaloţeny na kumulativní bázi a jejich změny v čase nemusí být rovnoměrné.13 Vztah mezi náklady a výnosy a příjmy a výdaji poté můţeme definovat takto: 

Náklady běžného účetního období obsahují také položky, které nebyly skutečně uhrazeny v daném účetním období, i když s ním souvisejí.



Náklady běžného účetního období obsahují položky, které neznamenaly faktický úbytek finančních prostředků (odpisy, tvorba rezerv).



Výnosy běžného účetního období obsahují položky, které nebyly skutečným příjmem běžného účetního období (tržby za fakturované zboží).



Výkaz zisku a ztráty nebere na vědomí některé výdaje běžného období – tam, kde se jednalo o úbytek peněz běžného období, ale ne o náklad běžného období.



Výkaz zisku a ztráty nezohledňuje některé příjmy běžného období – přijaté nájemné předem, ale není to výnos běžného období.14

Finanční analýza slouţí především managementu podniku a případně také slouţí potenciálním investorům, aby dokázali správně ohodnotit moţnosti a reálnou cenu podniku, do něhoţ mají v úmyslu investovat.

2 ZDROJE FINANCOVÁNÍ SME A LLC V této kapitole je popsáno financování malých, středních a velkých podniků. Na počátku této kapitoly je také nutné objasnit co zkratky SME a LLC vlastně znamenají. Obě tyto zkratky jsou běţně pouţívány v bankovním sektoru, pro účely této práce byla převzata tato terminologie pouţívaná např. bankovní skupinou Erste Group (Česká spořitelna). SME je zkratkou pro Small and Medium Enterprises, čili v překladu Malé a střední podniky. LLC pak slouţí jako zkratka pro Large local corporates – Velcí

13

RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 2011. s. 32

14

RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 2011. s. 33

15

lokální korporátní klienti. Banky tyto zkratky vyuţívají především k lepšímu a přehlednějšímu rozčlenění svých zákazníků z řad firem. Přístup bank k malým a středním podnikům poněkud ovlivnila ekonomická krize posledních let. Banky, které se příliš orientovali na velké korporace, nyní zjišťují, ţe je tato oblast příliš riziková. Je to dáno špatnou vymahatelností dluhů v závislosti na nadnárodních firmách, nízké úroky a špatná vyjednávací síla, která mnohdy přerůstá aţ v diktát, nerealizovatelnost likvidních záruk atd. Banky se proto více orientují na segment spotřebitelů (tzv. retail) a tím i segment malých a středních podniků. Většina bank dokonce vytváří samostatná oddělení pro MSP zákazníky (corporate a retail SME oddělení).15 Kaţdá banka ovšem vyuţívá jiné konkrétní parametry pro zařazení firem do jedné či druhé skupiny. Obecně ale v prostředí ČR můţeme definovat SME jako malé a střední podniky s obratem v řádech několika jednotek aţ desítek milionů Kč, do LLC pak spadají především větší firmy, které působí hlavně na lokálním trhu (v ČR příklad Student Agency) s obraty v řádech stovek milionů aţ miliard Kč. Lze se případně také přidrţet definice malých a středních podniků podle Evropské komise. V malých a středních podnicích se financování orientuje na vyuţití všech dostupných zdrojů. Podniky trpí nedostatkem vlastních prostředků a mají omezený přístup k některým zdrojům, a to zejména kvůli vysoké rizikovosti a jejich krátké ţivotnosti. Výše potřebných finančních prostředků se odvíjí od oborového zaměření podniku a objemu produkce. Poţadavky např. u podniku zabývajícího se obchodní činností bude jistě větší neţ u podniku orientovaného na poradenskou činnost.16

2.1 Typy financování Odborná literatura nabízí různé rozdělení typů financování. Některé definice berou v potaz faktor času, jiné poté financování dělí podle situací. Jak tedy SME, potaţmo i LLC mohou své podnikání financovat? Nejčastěji obecně hovoříme buď o financováním běţném nebo o financování mimořádném.

15 16

HAVLÍČEK K., KAŠÍK M.: Marketingové řízení malých a středních podniků. 2005. s. 9-11 HRDÝ, M. a kol. Komplexní řešení teoretických a aplikačních problémů financování malých a

středních podniků v podmínkách tržního prostředí Evropské unie. 2008. s. 124

16

Běţné financování se vztahuje nejčastěji k oběţnému majetku a účel tohoto financování spočívá v zajištění a vynakládání peněz na běţný provoz – na mzdy, nákup materiálů a energií, daně nebo na dividendy. Mimořádné financování je pak spojeno se zakládáním (pořízení budov, strojů, materiálu), rozšiřováním (investice), spojováním (fůze) nebo likvidací (vyrovnání dluhů) podniku.17 Financování také dělíme podle doby, po kterou by podle předpokladu měl kapitál podniku být k dispozici, na: 

Krátkodobé – do 1 roku



Střednědobé – 1 aţ 5 let



Dlouhodobé – Více neţ 5 let

Významným určujícím faktorem pro zdroje financovaní je také fáze vývoje v jaké se firma v dané chvíli nachází. Investování do podniku je vţdy provázeno určitou mírou rizika. Mnoho úspěšných podnikatelů, a statistiky jim v tomto dávají poměrně za pravdu, říká, ţe 90 % začínajících firem do 5 let nepřeţije na trhu a zkrachuje. Proto jsou počáteční fáze podnikání nejrizikovější moţná doba, kdy lze do firmy investovat. Úměrně riziku ale můţe taková investice přinést obrovské zhodnocení, neboť v sobě bude zahrnovat veškerý expanzivní růst firmy, který od raných fází podnikání po zavedenou firmu můţe znamenat aţ násobky zhodnocení původní investice. Obrázek 1 zobrazuje nejběţnější zdroje financování firmy podle fáze vývoje a míry rizika ztráty kapitálu ze strany investora.

17

SYNEK, M. Manažerská ekonomika. 2011. s. 322

17

Obrázek 1: Zdroje financování podle fáze vývoje firmy

Zdroj: Fáze vývoje firmy. CzechInvest [online]. 2014 [cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/faze-vyvoje-firmy

V prvotní fázi, kdy často existuje podnikatelský záměr jen v něčí hlavě nebo teprve probíhá výzkum a vývoj potenciálního produktu (tzv. seed fáze), je extrémně vysoké riziko, ţe projekt se nepřetaví v realitu v podobě zaloţení firmy. Primárním zdrojem financí v tomto období bývá podle Guye Kawasakiho „známé trio F – friends, fools, family (kamarádi, blázni a rodina)“18. Pokud je podnikatelský záměr jiţ více formalizovaný mohou se o něj začít zajímat andělští investoři (tzv. business angels). Andělští investoři hrají hlavní úlohu především u financování firem ve fázích startupů. Startupy zpravidla jiţ mají definovaný a formalizovaný podnikatelský záměr a jiţ byla zaloţena obchodní společnost. Business angels přispívají do startupů jednak financemi a jednak také mohou dát startupům přístup ke svým obchodním kontaktům. Jelikoţ business angels pocházejí velmi často z řad úspěšných manaţerů či podnikatelů, nabízí tato forma sdílení zkušeností a poskytování rad startupům, jak si mají ve své činnosti počínat. Riziko ztráty investice je nicméně u startupů stále velmi vysoké. Pokud se ale podnikatelský záměr projeví jako ţivotaschopný a s dostatečným potenciálem, můţe přilákat pozornost (a finance) také investorů a fondů rizikového kapitálu (tzv. venture

18

KAWASAKI, G. Umění rozjezdu. 2010. s. 121

18

kapitál). Finance zavedenější startupy mohou získat také například prostřednictvím dotací či mikropůjček. Fondy rizikového kapitálu pokrývají financování nejčastěji od pozdější fáze startupu a v období počátečního růstu firmy aţ po kompletní fázi expanze. Běţnou praktikou takových fondů bývá i předem naplánovaný majetkový výstup (exit) z firmy. Na základě svého individuálního rozhodnutí tak činí zpravidla ve chvíli, kdy firma vstoupí na burzu. Ve fázích mezi počátečním růstem a jiţ etablovanou firmou není vyloučen vstup strategického partnera do firmy. Etablované firmy ve fázi expanze mohou pak svoji pozornost koncentrovat na vstup na burzu, který firmě můţe zajistit další významný zdroj financování. V rámci této kapitoly se ale bakalářská práce bude koncentrovat především na rozdělení na interní a externí financování.

2.2 Interní financování V případě, ţe se společnost rozhodne financovat svůj rozvoj z interních zdrojů hovoříme o tzv. samofinancování. Samofinancování bývá nejčastěji spojeno se situací, kdy společnost vytváří zisk (výnosy převyšují náklady) a tento pak vyuţívá ke svému rozvoji. Významnou výhodou samofinancování je, ţe upevňuje finanční stabilitu podniku a ubírá tak na potřebě např. emitovat nové akcie nebo zvyšovat úvěrové zatíţení.19 V širším pojetí pak do interního financování spadají:

19



Zisk



Odpisy



Dlouhodobé rezervy



Zrychlení obratu kapitálu



Výnosy z prodeje majetku

SYNEK, M. Manažerská ekonomika. 2011. s. 323

19

2.2.1 Zisk Ziskem se v tomto případě rozumí nerozdělený zisk, který můţe společnost pouţít k investicím. Společníci na valné hromadě rozhodují o rozdělení zisku a mají odpovědnost za schválení účetní závěrky. U společností s ručením omezeným a u akciových společností Obchodní zákoník do konce roku 2013 ukládál těmto společnostem povinnost vytvářet rezervní fond, a to nejpozději od prvního roku ve kterém společnost vykáţe zisk. Podle tehdejšího zákona tento rezervní fond měl slouţit pouze ke krytí ztráty. S platností od 1.1.2014 byl Obchodní zákoník nahrazen Zákonem o obchodních korporacích (dále jen ZOK), který např. přesunul smlouvy a vztahy mezi podnikateli do nového Občanského zákoníku. Ve vztahu k zacházení s nerozděleným ziskem ZOK zrušil zákonný rezervní fond. Tyto změny shrnuje např. ekonomický server Mešec.cz: „Nově nebude nutné vytvářet zákonné rezervní fondy. V zakladatelském dokumentu je ale možné jej vytvořit. U a.s. je rezervní fond vytvářen povinně v případě, že společnost koupí či získá vlastní akcie. Na hodnotu těchto akcií musí vytvořit zvláštní rezervní fond. Zavádí se také tzv. test úpadku, který statutárním orgánům nařizuje nevyplácet zisk či jiné prostředky z vlastních zdrojů, pokud by tím byl způsoben úpadek společnosti.“20 Společnost se samozřejmě můţe rozhodnout pro tvoření dobrovolných fondů. Zbylý zisk pak společnost můţe rozdělit v případě s.r.o coby podíly společníkům, v případě a.s. jako odměny členům představenstva a dozorčí rady, můţe také rozhodnout o zvýšení základního kapitálu nebo zisk reinvestovat zpět do podnikání. Výhodou pouţití zisku při financování je to, ţe nevznikají náklady na cizí zdroje (které jsou spojeny např. s čerpáním bankovních úvěrů, emisí dluhopisů, apod.). Také nedochází ke zvyšování závazků a sniţuje se tím podstupované finanční riziko podniku. Proto je tímto způsobem moţné financovat i velmi rizikové projekty, u kterých by získání cizích zdrojů bylo velmi náročné. Oproti tomu stojí nevýhoda v tom, ţe zisk jako zdroj financování je velmi nestabilním zdrojem. Také tady hraje roli časové

20

KLIMÁNKOVÁ, G. Nový zákon o obchodních korporacích: Jak vás ovlivní?. In: Měšec.cz [online].

24.9.2013 [cit. 2014-01-24]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/novy-zakon-o-obchodnichkorporacich-jak-vas-ovlivni/

20

hledisko, kdy podnik musí zisk nejdříve vytvořit, a aţ poté můţe financovat svoje investiční projekty.21 2.2.2 Odpisy V účetnictví jsou odpisy definovány jako peněţní vyjádření opotřebení dlouhodobého majetku. Za dlouhodobý majetek můţeme povaţovat takový majetek, jehoţ pořizovací cena přesahuje právně předepsanou hranici, kdy podnikatel jiţ nemůţe uplatnit náklady v plné výši ve stejném roce kdy majetek pořídil. Odpisy tak vyjadřují to, ţe se majetek opotřebovává ať uţ fyzicky (např. automobily, stroje) nebo morálně (majetek se nepouţívá nebo zastarává). Odpisy běţně dělíme na daňové a účetní. Daňové odpisy jsou státem regulovány, a to z důvodu, ţe sniţují daňový základ pro výpočet daně z příjmu. Dlouhodobý majetek při tomto odepisování musí být zařazen do příslušné skupiny, kdy ke kaţdé odpisové skupině je určena doba (v letech) po kterou má být majetek odepisován. U daňových odpisů dále rozlišujeme odpisy lineární (rovnoměrné) a degresivní (zrychlené). Zvolený způsob odepisování nemůţe podnikatel během stanovené doby odepisování měnit. Princip zrychlených odpisů spočívá v tom, ţe v závislosti na čase se výše odpisů mění a to tím způsobem, ţe odpisy klesají. Doba odepisování je stejná jako při pouţití lineárních odpisů. U účetních odpisů platí tato definice: „Účetní odpisy ve finančním účetnictví nepodléhají regulaci státem, nýbrž musí respektovat platnou účetní legislativu, zejména nemožnost účetně odepsat více než 100 % pořizovací ceny majetku na optimální vyjádření opotřebení majetku, a to vzhledem k předpokládané době jeho fyzické životnosti.“22 Účetní odpisy dlouhodobého majetku pro podnik znamenají náklad a tím i ovlivňují hospodářský výsledek. Rozdíl daňových a účetních odpisů finančního účetnictví modifikuje výši základu pro výpočet výše daně z příjmů. Při dosaţení kladného rozdílu daňových a účetních odpisů dochází ke sníţení základu pro výpočet daně z příjmu a naopak. V případě odpisování v manaţerském účetnictví (kalkulační odpisy) je výše a

21

HRDÝ, M. a kol. Komplexní řešení teoretických a aplikačních problémů financování malých a

středních podniků v podmínkách tržního prostředí Evropské unie. 2008. 22


21

průběh odpisování zcela v kompetenci účetní jednotky. Majetek lze odpisovat i nad 100 % jeho pořizovací ceny.23 Vyuţití odpisů pro financování chodu podniku závisí svou výší a dobou na zvolené odpisové metodě, která vyjadřuje způsob, jak společnost zúčtovává vstupní cenu investičního majetku do nákladů podniku.24 O odpisech z pohledu zdrojů financování podniku tedy můţeme říci, ţe slouţí spíše jako doplňkový nástroj k ostatním zdrojům financování. 2.2.3 Dlouhodobé rezervy Většina podniků ve svém plánování zohledňuje tvorbu rezerv. Rezervy mají podniku slouţit pro případ vzniku krizí nebo ke krytí budoucích závazků. Své vyuţití najdou vytvořené rezervy i v případě, ţe se podnik setká s běţnými podnikatelskými riziky, která budou vyţadovat zásah do finančních prostředků. Dlouhodobé rezervy jsou zohledněny také z pohledu daní. Zákonné rezervy jsou brány jako daňově uznatelný náklad, zatímco veškeré ostatní rezervy jsou naopak daňově neuznatelným nákladem. 2.2.4 Zrychlení obratu kapitálu Zrychlení obratu kapitálu zde znamená především schopnost dosáhnout s niţším mnoţstvím kapitálu stejného výsledku (zisku) popřípadě se stejným kapitálem lepších výsledků (vyššího zisku). K tomuto efektu můţe dopomoci restrukturalizace dosavadního podniku, lepší optimalizace práce se zásobami, organizovanosti výroby nebo např. úspora při získávání finančních zdrojů.25 2.2.5 Výnosy z prodeje majetku V případě, ţe podnik disponuje nějakými dodatečnými aktivy, můţe je jejich odprodejem vyuţít k financování svých obchodních aktivit. Důleţité pro podnik je, aby prodej těchto aktiv neovlivnil výkonnost podniku. Dalším krokem můţe být transformace fixních aktiv na oběţná, čímţ se poměrně snadno zvýší likvidita majetku podniku.

23


24

SYNEK, M. Podniková ekonomika. 2006.

25

VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 1997.

22

2.3 Externí financování Firmy

v ostré

globální

konkurenci

nemohou

spoléhat

pouze

na

nástroje

samofinancování. Důleţitou roli na tomto místě hrají zdroje, které je schopné firma získat z vnějších zdrojů. Podnikům se nabízí několik základních moţností, jak mohou z externích zdrojů zajistit své financování – zvýšením základního kapitálu, vstupem nového společníka, bankovními úvěry, leasingem, faktoringem, forfaitingem nebo vyuţitím zdrojů z některé ze státních či nadnárodních podpor podnikání. 2.3.1 Zvýšení základního kapitálu Kaţdé podnikání se nikdy neobejde při zakládání bez počátečních vkladů. Tyto vklady tvoří základní kapitál společnosti. Základní kapitál je moţné definovat následovně: „Základní kapitál společnosti představuje peněžní vyjádření peněžních i nepeněžních vkladů všech společníků.“26 Do doby neţ vstoupil v platnost nový zákon o obchodních korporacích (od 1.1.2014), který nahrazuje bývalý Obchodní zákoník, bylo nutné pro zaloţení firmy (v právní formě s.r.o.) sloţit vklad ve výši min. 200 000 Kč. Podle nové právní úpravy je ovšem moţné zakládat tento typ společnosti technicky jiţ od 1 Kč. Tato úprava byla vytvořena s cílem zjednodušit zakládání firem a uvolnit tak podmínky pro podnikání v ČR. 2.3.2 Vstup nového společníka V případě, ţe společníci jiţ nejsou schopni ze svých soukromých zdrojů financovat chod společnosti, nabízí se moţnost vstupu dalšího společníka do firmy. Nově příchozí společník můţe být z řad fyzických i právnických osob. U vstupu nového společníka je nutné, aby podnikatel či společníci velmi dobře zváţili, zda takový vstup další osoby má pro ně smysl, neboť tímto vstupem erodují jejich stávající podíly na rozhodovacích pravomocích a na zisku. Speciálním případem je pak tzv. tiché společenství, které vzniká na základě smlouvy o tichém společenství. Server Businesscenter.cz definuje smlouvu o tichém společenství takto: „Smlouvou o tichém společenství se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se jím na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, je-li 26

VEBER, J. Management: základy, prosperita, globalizace. 2000. s. 484

23

podnikatel povinen tento fond vytvářet, vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání. Ve smlouvě o tichém společenství musí být dohodnutý rozsah účasti tichého společníka na zisku a ztrátě stejný.“27 Podstatou tichého společníka je tedy pouze poskytnout podnikateli či firmě dodatečný kapitál výměnou za podílnictví na firmě a jejím zisku, a také za své nezasahování do rozhodování o provozním fungování firmy. V současné době (rok 2014) byly předpisy týkající se tichého společenství přesunuty do nového občanského zákoníku (NOZ). 2.3.3 Úvěry krátkodobé a dlouhodobé Nejvyuţívanější formou externího financováni jsou bezesporu úvěry. V rámci financování malých a středních podniků je nejčastěji hovořeno o dlouhodobých a krátkodobých úvěrech. Výhoda úvěrů obecně spočívá v daleko lepší přístupnosti pro malé společnosti oproti administrativně a kapitálově náročným variantám financování jako je např. emise cenných papírů. S příchodem nových právních úprav v podobě zákona o obchodních korporacích (ZOK) a také v podobě nového občanského zákoníku (NOZ) se s platností od 1. 1. 2014 přesunula právní úprava úvěrů (konkrétně smlouvy o úvěru) ze starého Obchodního zákoníku do NOZ. S tímto přesunem je spojena také terminologická změna v zákoně, kdy pojmy věřitel a dlužník nahrazují termíny úvěrující a úvěrovaný. Bankovní úvěr lze popsat takto: „Ve smlouvě o úvěru je dohodnuta částka, kterou banka dlužníkovi půjčuje, doba splatnosti nebo termíny splátek a úroková sazba spolu se způsobem výpočtu úrokových plateb. Banka obvykle požaduje nějaké formy zajištění pro případ neplacení a další smluvní závazky dlužníka.“28 Investiční půjčky29 Investiční úvěry jsou poskytovány na rozšiřování dlouhodobého hmotného majetku, na trvalé rozšíření oběţného majetku, na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku, na

27

Smlouva o tichém společenství. Businesscenter.cz [online]. 2014 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z:

http://business.center.cz/business/pojmy/p304-smlouva-o-tichem-spolecenstvi.aspx 28

KISLINGEROVÁ, E. Manažerské finance. 2007. s. 543

29

VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2006. s. 368.

24

několikaleté rozlišování nákladů příštího období a na nákup dlouhodobých cenných papírů. Pro termínové půjčky jsou charakteristické následující znaky: 

Postupné umořování termínové půjčky během doby její splatnosti. Splátky úvěru mají často charakter anuitních splátek, které mají stejnou výši splátek po celou dobu splatnosti. V rámci anuitní splátky postupně klesá podíl úroku a stoupá podíl úmoru. Splátky však mohou mít i jiný charakter: o

Stejné splátky úmoru, úroky se počítají z klesajícího stavu půjčky.

o

Rozdílné splátky úmoru, klesající úroky ze zůstatku půjčky.

o

Částečné

splacení

půjčky

anuitami,

zbytek

půjčky

je

splacen

jednorázově. o

Pravidelné úrokové splátky po celou dobu splatnosti a jednorázová

splátka na konci doby splatnosti. Při anuitním placení je pro podnik důleţité rozdělení splátky na úmor a úroky, jelikoţ jsou úroky daňově uznatelným nákladem, kdeţto splátka úvěru nikoliv. 

Převládající pevná úroková sazba. Výše úrokové sazby je závislá na mnoha faktorech, na rozměru půjčky, lhůtě splatnosti, úrovni úroků v ekonomice, na úvěrové způsobilosti a důvěryhodnosti podniku atd. Ačkoliv u termínovaných půjček převládají pevné úrokové sazby, je moţné se setkat také s pohyblivou úrokovou sazbou, která je odvozena od „prima rate“ bankovní sazby a ta pokud se mění, mění se i úrok z půjčky. Banky postupují vyšší riziko při dlouhodobých úvěrech neţ při krátkodobých úvěrech, proto bývají úrokové sazby vyšší.



Podílová účast termínované půjčky na investičních výdajích. Aby banky eliminovaly své riziko, poţadují od podniků účast na financování ve formě interních zdrojů. Banky tímto poskytují tzv. podílové financování, kdy neposkytnou podniku celou poţadovanou částku, ale jen určitý podíl. V plné výši jsou úvěry poskytovány jen velice úvěruschopným finančně zdatným podnikům.



Záruční podmínky a ochranná ujednání. Pro svůj vyšší stupeň rizikovosti jsou termínové půjčky často zajišťovány. Při osobním zajištění se stává ručitelem 25

třetí osoba, která se zavazuje splnit závazek vůči věřiteli v případě platební neschopnosti dluţníka. Při reálném zajištění dluţník předává bance zástavy (cenné papíry, varanty, zboţí, patentní práva aj.) nebo movité součásti majetku či dochází k cesi pohledávek. Reálné zajištění je také moţné ve formě nemovitého majetku dluţníka (hypotekární zajištění). V případě hypotéky je podnik vţdy veden v pozemkových knihách. 

Podmínky pro případ neplnění závazku. Pokud podnik poruší podmínky s bankou sjednané v rámci termínové půjčky, můţe banka poţadovat okamţité splacení úvěru. Těmito podmínkami můţe být např. neplacení úroků a jistiny, zkreslené či nepřesné informace o finanční situaci podniku, apod. Banka však obvykle nepoţaduje okamţité splacení, nejdříve se snaţí dohodnout s podnikem na určitých opatřeních, které směřují k obnovení plnění závazku.

Krátkodobé úvěry Podnik samozřejmě také potřebuje financovat i své krátkodobé potřeby. Financování krátkodobých potřeb firmy můţe mít následující podoby30: 1) Krátkodobé úvěry komerčních bank: a) Kontokorentní úvěr je zřizován současně s běţným podnikatelským účtem, prostřednictvím kterého probíhá běţný platební styk. Jinak řečeno, podnik má dojednaný úvěrový limit a v případě nedostatku finančních prostředků na běţném účtu, banka proplácí závazky podniku do výše sjednaného limitu. Čas, po který banka podnik úvěruje, úročí poskytnutou sumu sjednanou úrokovou sazbou. V okamţiku příjmů na běţný účet podniku, jsou takto získané prostředky bankou pouţity na platbu úroku a splátku úvěru. b) Krátkodobé bankovní půjčky jsou na rozdíl od kontokorentního úvěru sjednávány na zvláštním účtu, který je zřízen na základě úvěrové smlouvy za účelem jednorázové úhrady konkrétních závazků podniku. Po splacení závazku probíhá sjednání nové půjčky. c) Revolvingový úvěr, je určitou modifikací kontokorentního úvěru a krátkodobé bankovní půjčky. Úvěr je moţné čerpat do stanovené výše. Po určité době banka obnovuje částečně splacený úvěr na původní částku (aţ čtyři roky). 30

ČIŢINSKÁ, R. a MARINIČ, P. Finanční řízení podniku: moderní metody a trendy. 2010. s. 150

26

d) Lombardní úvěr představuje typ zajištěného finančního instrumentu, kdy je banka jištěna proti případným budoucím rizikům zástavou majetku, eventuelně majetkových práv. Tento druh úvěru je vyuţíván u nově zakládaných podniků, u nichţ není moţné stanovit bonitu vzhledem ke krátké době působení na trhu, případně určit rizikovost klienta. e) Eskontní úvěr je obdobně jako lombardní úvěr zajištěným finančním instrumentem. Obvykle je spojován s obchodním úvěrem, kdy banka přijímá ručení prostřednictvím směnky, kterou drţitel poskytuje s určitým diskontem. Drţitel směnky se stává druhotným dluţníkem. Aţ v okamţiku, ţe původní dluţník směnku nesplatí, vymáhá ji banka od drţitele. Směnečné úvěry jsou zaloţeny na existenci směnky jako druhu cenného papíru. Směnky mají významné zastoupení u všech druhů krátkodobých bankovních úvěrů. Toto postavení získaly směnky jako jeden z nástrojů obchodního úvěru, který je stále ve velké míře pouţíván. Na tento zásadní a také původní význam směnky navázaly právě banky, a tím se směnky staly nejrozšířenějším nástrojem především krátkodobých bankovních úvěrů.31 2) Krátkodobé úvěry finančních společností, které představují příleţitost úvěrování podnikových potřeb pomocí jiných nebankovních subjektů, které jsou specializovány na krytí rizik a disponují volným kapitálem získaným na peněţním nebo kapitálovém trhu. Vzhledem k vyššímu stupni rizika pro tyto nebankovní subjekty je třeba z pohledu podniku počítat i s relativně vyššími náklady za poskytnutý krátkodobý úvěr – vyšší úrok a poplatky. 3) Obchodní úvěr, kdy „v rámci obchodní úvěru odběratel obdrží zboží a služby od dodavatele bez okamžité úhrady. Dodavatel souhlasí s tím, že odběratel uhradí zboží a služby k pozdějšímu datu. Odběrateli vzniká závazek z obchodního styku a dodavatel se stává věřitelem odběratele. Období, na které je poskytován obchodní úvěr, se liší podle jednotlivých odvětví. Obvykle bývá od 7 dnů výše např. do 60 dní. Náklady obchodního úvěru je třeba převést na stejnou obvykle roční bázi. Z účetního pohledu se nejedná o přesun peněžních prostředků na účet dlužníka, jako je tomu u úvěru bankovního.

31

POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. 1999.

27

Obchodnímu úvěru odpovídá na straně aktiv hodnota příslušné položky zásob. Obchodní úvěr tedy hotovost nezvýšil, pouze ji uvolnil pro jiné použití.“32 4) Převzetí bankovní záruky – v obchodním styku se vyuţívá speciálních instrumentů, tzv. akreditivů. Na základě smlouvy mezi obchodními partnery se banka zaručuje za závazky odběratele. Dodavatel po zaslání předepsaných dokladů inkasuje příslušnou částku přímo prostřednictvím banky namísto odběratele. 5) Nesplacené závazky po dobu od jejich vzniku aţ po dobu, kdy musí být splaceny, jsou dalším z významných zdrojů financování podnikových potřeb. V tomto případě se jedná především o nevyplacené mzdy, pojištění a odvody daní. Vzhledem k určité periodicitě těchto plateb, v krátkodobém finančním managementu představují tzv. trvalý zdroj financování. 2.3.4 Leasing Leasing patří mezi hojně vyuţívané formy financování především u středních a větších podniků, které podnikají např. ve strojírenství a výrobě. Zde jim leasing slouţí k pronájmu strojů a výrobních zařízení, které by jinak vyţadovaly vynaloţení velkého mnoţství hotovosti na jejich pořízení. Leasing tedy můţeme označit jako formu pronájmu, kterého se účastní tři strany – výrobce, leasingová společnost a nájemce. Leasingová společnost uzavírá s výrobcem kupní smlouvu, se kterou se předmět leasingu stává vlastnictvím leasingové společnosti. Následně nájemce uzavírá s leasingovou společností, coby pronajímatelem, leasingovou smlouvu ve které jsou upraveny vztahy během nájmu a je zde také upravena budoucnost pronajímaného předmětu po skončení leasingové smlouvy. U leasingu rozlišujeme následující formy: I.

Operativní leasing – Operativní leasing se vztahuje ke krátkodobým a střednědobým pronájmům majetku. Součástí této formy je i servis v podobě oprav nebo pojištění. Pronájem je tedy na kratší dobu neţ je ţivotnost samotného předmětu leasingu a tuto leasingovou smlouvu lze vypovědět i

32

LUKÁŠOVÁ, M. Jaký je rozdíl mezi obchodním a kontokorentním úvěrem?. In: Podnikatel.cz [online]. 9.8.2012 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/jakyje-rozdil-mezi-obchodnim-a-kontokorentnim-uverem-ctete-na-prikladech/

28

v průběhu pronájmu. Poté co uplyne doba určená v leasingové smlouvě majetek zůstává ve vlastnictví leasingové společnosti. II.

Finanční leasing – U finančního leasingu nelze smlouvu vypovědět v průběhu pronájmu. Finanční leasing nenabízí servis, tudíţ si daný předmět leasingu udrţuje a pojišťuje sám nájemce na své náklady.

III.

Zpětný leasing – U zpětného leasingu podnik prodává majetek do vlastnictví leasingové společnosti, která tento majetek nechává původnímu majiteli v uţívání. Leasingové společnosti nájemce platí odměnu za umoţnění pronájmu. Pouţití zpětného leasingu pomáhá zajistit likviditu podniku. Nevýhodou je skutečnost, ţe cena předmětu leasingu je vyšší, neţ cena samotného majetku33.

2.3.5 Faktoring Faktoring znamená postoupení krátkodobých pohledávek podniku (za úplatu) faktoringové společnosti. Pohledávky jsou nezajištěné a sníţené o poplatek faktoringové společnosti za poskytnuté sluţby (tzv. diskont). Faktoring se vyuţívá zejména u pohledávek, které mají splatnost kratší neţ 6 měsíců (180 dní). Výše poplatků za faktoring závisí na34: 

Výši výloh spojených s obstaráním nezbytných finančních prostředků, kterými jsou úroky z placených záloh dodavateli za období do uhrazení celé pohledávky odběratelem, a tato výška úroků je srovnatelná s úroky z kontokorentního úvěru.



Provizi za poskytnutou sluţbu, jejíţ výše se pohybuje od 0,5 do 3 % hodnoty pohledávky.



Rizikových odměnách stanovených na základě bonity odběratele; pokud by se jednalo o regresní faktoring, je třeba zohlednit i bonitu dodavatele (postupitele pohledávky).

Rozlišují se dvě základní formy faktoringu – bezregresní (s pojištěním) a regresní (bez pojištění). Roli zde hraje, která strana přebírá riziko nesplacení pohledávky. V případě bezregresního faktoringu je riziko na straně faktoringové společnosti, zatímco u

33


34

REŢŇÁKOVÁ, Mária. Řízení platební schopnosti podniku. 2010. s. 93

29

regresního faktoringu má faktoringová společnost nárok na předání pohledávky původnímu majiteli zpět, pokud kupující dluţnou sumu neuhradí do data splatnosti. Bezregresním faktoringem je vhodné financovat lhůty splatnosti u stěţejních odběratelů, kde by případné neuhrazení pohledávky mohlo ohrozit existenci dodavatele. Také

bývá

vyuţíván

při

dodávkách

do

zahraniční

či

neprověřeným

odběratelům. Factoringová společnost standardně vyplatí část hodnoty postoupených pohledávek, obvykle 80 %. Po uhrazení pohledávek odběratelem je doplacena zbývající část jejich hodnoty, tedy 20 %. V případě nevůle či neschopnosti odběratele pohledávku uhradit je drţitelem pohledávky, tedy factoringovou společností v předem domluvené lhůtě, hlášeno riziko pojistné události. Jiţ vyplacené financování je pokryto platbou od pojišťovny. Doplatek pak vyplacen není a odpovídá spoluúčasti klienta na pojistné události. Dodavatel – klient factoringové společnosti – kromě nevratného financování při postoupení pohledávky tedy získá i pojištění pohledávek tedy garanci, ţe factoringová firma přebírá rizika a náklady na vymáhání pohledávek, a to aţ do výše 85 % z jejich nominální hodnoty.35 Průběh bezregresního faktoringu ilustruje následující obrázek 2. Obrázek 2: Schéma bezregresního faktoringu

Zdroj: Profil společnosti Transfinance a.s. Transfinance.cz [online]. 2013 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://nove.transfinance.cz/profil-spolecnosti-transfinance-a-s.html

Druhou formou je regresní faktoring. U této formy factoringová společnost zálohově financuje pohledávky před splatností, které jsou na ní postoupeny. Financování je poskytnuto do té doby neţ odběratel pohledávku uhradí na účet faktora, nejdéle však do konce tzv. regresní lhůty. Regresní lhůta je stanovena ve dnech a začíná běţet ode dne 35

Bezregresní

factoring. Factoring.eu [online].

http://www.factoring.eu/bezregresni-factoring

30

2014

[cit.

2014-02-20].

Dostupné

z:

splatnosti pohledávky. Maximální výše regresní lhůty je 90 dní po splatnosti, obvykle bývá faktoringovou společností zkrácena s ohledem na riziko klienta (dodavatele) a odběratelů. Není-li pohledávka odběratelem uhrazena, po uplynutí regresní lhůty faktor navrací pohledávku zpět klientovi k obchodnímu řešení. Zároveň poţaduje vrácení poskytnutého zálohového financování.36 Regresním factoringem, tedy factoringem bez pojištění, je vhodné financovat lhůty splatnosti u „bezproblémových“ odběratelů, kteří hradí faktury pravidelně a to ve lhůtě do 30ti případně 60ti dnů po splatnosti. Především v případech, kdy dodavatel s odběrateli dlouhodobě spolupracuje a neexistují obavy ze zhoršení platební morálky. Regresní factoring je v České republice a na Slovensku stále nejčastěji vyuţívanou sluţbou, oblíbenou zejména pro nízkou cenu, plně srovnatelnou s bankovním úvěrem.37 Jak probíhá regresní faktoring sumarizuje obrázek 3. Obrázek 3: Schéma regresního faktoringu

Zdroj: Profil společnosti Transfinance a.s. Transfinance.cz [online]. 2013 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://nove.transfinance.cz/profil-spolecnosti-transfinance-a-s.html Výhody faktoringu pro podnik lze shrnout v následujících bodech38: 

Sniţuje mnoţství vázaného kapitálu v pohledávkách, čímţ se zkracuje doba obratu kapitálu a tím dochází také k pozitivnímu ovlivnění rentability vloţeného kapitálu.



Faktoring eliminuje např. úrokové riziko nebo riziko nezaplacení pohledávek (u bezregresního faktoringu).



Firma má niţší administrativní náklady ohledně evidence a správy pohledávek.

36

Regresní factoring. Factoring.eu [online]. 2014 [cit. 2014-02-20]. http://www.factoring.eu/bezregresni-factoring 37 Regresní factoring. Factoring.eu [online]. 2014 [cit. 2014-02-20]. http://www.factoring.eu/bezregresni-factoring 38 REŢŇÁKOVÁ, Mária. Řízení platební schopnosti podniku. 2010. s. 93

31

Dostupné

z:

Dostupné

z:

2.3.6 Forfaiting Forfaiting je zvláštní formou střednědobého a dlouhodobého úvěrování investic nakupovaných v zahraničí. Tento způsob úvěrování spočívá v tom, ţe vývozce dodá nakupovaný investiční majetek dováţejícímu podniku na úvěr. Pokud potřebuje vývozce získat peněţní prostředky dříve neţ před lhůtou splatnosti pohledávky, poţádá forfaitra o převzetí pohledávky. Forfaitr po sráţce úroků a provize pohledávku vývozci zaplatí. Forfaiting je tedy odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek faktoringovou organizací, kterou můţe být banka či speciální organizace. Tato organizace přebírá rizika za případnou platební neschopnost dovozce, proto bývají většinou tyto pohledávky zajištěny třetí osobou v místě dovozce. Nejčastěji se forfaiting vyuţívá při dodávkách strojů, zařízení a investičních celků, které jsou dodávány na dodavatelský úvěr se splatností delší neţ 1 rok. Poplatek za faktoring musí krýt úrok za odkoupení pohledávky do doby její splatnosti, reţijní náklady forfaitra a zisk, včetně rizikové přiráţky. Poplatky jsou odchylné podle různých zemí, druhu zajištění pohledávky aj. Výhodou stejně jako u faktoringu je okamţitá úhrada pohledávky a přenesení moţného rizika na forfaitra. Můţe jít také o rizika moţných kurzových změn, úrokových změn, které jsou významné zvláště u dlouhodobých pohledávek.39 Průběh forfaitingu je znázorněn na následujícím obrázku 4. Obrázek 4: Schéma forfaitingu

Zdroj: Profil společnosti Transfinance a.s. Transfinance.cz [online]. 2013 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://nove.transfinance.cz/profil-spolecnosti-transfinance-a-s.html

2.3.7 Státní a nadnárodní podpory podnikání Podniky mají také moţnost vyuţít ke svému financování státní a veřejné podpory ve formě dotací ať jiţ přímo od státu nebo prostřednictvím evropských fondů. Pro malé a 39

VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 1997. s.226-227

32

střední podniky můţe být tato podpora zásadní, jelikoţ banky pouze velmi neochotně poskytují úvěrování začínajícím podnikům nebo podnikům, které vykazují vysokou míru stávajícího zadluţení. Státní a nadnárodní podpory jsou poskytovány za účelem zajistit dlouhodobý ekonomický růst, rozvoj zaměstnanosti a vzdělání, podpořit rozvoj malých a středních podniků, podpořit zaostávající regiony země, posílit konkurenceschopnost domácích firem v zahraničí apod. Podpora v České republice je většinou vyplácena ze zdrojů EU, ale také i ze státního rozpočtu a ze soukromých zdrojů.40 Evropské fondy Z pohledu malých a středních podniků je nejvýznamnějším zdrojem z evropských fondů Operační Program Podnikání a Inovace (OPPI). OPPI v sobě zahrnuje sedm tzv. prioritních os, které operační program rozdělují na logické celky, které jsou detailněji konkretizovány pomocí tzv. oblastí podpor kde jsou vymezeny typy projektů, které mohou být v rámci dané prioritní osy podpořeny.41 Prioritní osy OPPI tvoří: 

Vznik firem



Rozvoj firem



Inovace



Efektivní energie



Prostředí pro podnikání a inovace



Sluţby pro rozvoj podnikání



Technická pomoc

Distribuce finančních prostředků pomocí OPPI spadá do agendy institucí jako Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (prostřednictvím agentury CzechInvest), Ministerstvo pro místní rozvoj ČR nebo Českomoravská záruční a rozvojová banka. Agentura CzechInvest nabízí v rámci OPPI například tyto programy podpory:

40

ČIŢINSKÁ, R. a MARINIČ, P. Finanční řízení podniku: moderní metody a trendy. 2010. s. 98

41

Operační program podnikání a inovace. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: Strukturální fondy [online].

[cit.

2014-01-21].

Dostupné

z:

http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/Programy-2007-

2013/Tematicke-operacni-programy/OP-Podnikani-a-inovace

33



START



PROGRES



ZÁRUKA



ROZVOJ



ICT V PODNICÍCH



EKO-ENERGIE



INOVACE



PORADENSTVÍ

U programů START, PROGRES a ZÁRUKA je zprostředkujícím subjektem Českomoravská záruční a rozvojová banka.42 Podnikatelské inkubátory, inovační centra Aby nová firma mohla vstoupit a především se udrţet na trhu, nepotřebuje jen dobrý nápad s trţním potenciálem. Potřebuje také získat kvalitní prostory a zázemí pro své podnikání, dále podporu v oblasti poradenství, marketingu, účetnictví, daní aj., či finanční prostředky podporující dobrý nápad. To vše dané firmě můţe poskytnout podnikatelský inkubátor, který se zaměřuje na podporu začínajících inovačních firem, jejichţ hlavním cílem podnikání je vývoj nových výrobků, technologií a sluţeb a poté jejich uvedení na trh.43 Podpora je novým firmám poskytována většinou ve formě zvýhodněného nájmu kancelářských, laboratorních, výrobních či jiných prostor a cenově zvýhodněných konzultantských sluţeb, školení, rekvalifikací a dalších sluţeb. Další výhodou inkubátoru je moţnost společně sdílet prostory, laboratoře a celkové zázemí, coţ zefektivňuje vzájemnou spolupráci a komunikaci s ostatními firmami uvnitř inkubátoru. Nájemní smlouva se uzavírá obvykle na dobu tří let, které jsou pro nově vznikající firmu

nejkritičtější.

Potom

firma

odchází

do

vlastních

prostor

nebo

44

do vědeckotechnického parku.

42

Podnikání

a

inovace. CzechInvest [online].

2014

[cit.

2014-01-21].

Dostupné

z:

http://www.czechinvest.org/podnikani-a-inovace 43

Inkubátory. CzechInvest [online].

2014

[cit.

2014-01-21].

Dostupné

z:

2014

[cit.

2014-01-21].

Dostupné

z:

http://www.czechinvest.org/inkubatory 44

Inkubátory. CzechInvest [online].

http://www.czechinvest.org/inkubatory

34

V současné době funguje v České republice 13 podnikatelských inkubátorů, mezi něţ patří: 

Technologický inkubátor VUT (v rámci Jihomoravského inovačního centra)



Podnikatelský inkubátor Vědeckotechnického parku

Univerzity Palackého

v Olomouci 

BIC Ostrava



Technologické a inovační centrum Zlín



Akademické a univerzitní centrum Nové Hrady



Třeboňské inovační centrum



Vědeckotechnologický park Ostrava



BIC Plzeň



Podnikatelské a inovační centrum Severní Čechy



Inovacentrum



Technologické centrum Hradec Králové



Technologické inovační centrum ČKD Praha



Jihočeská agentura pro podporu inovačního podnikání

Podnikatelské inkubátory bývají zpravidla součástí inovačních center, která existují buď při (zejména technických) vysokých školách nebo jako samostatné celky se státní podporou. Kromě podnikatelských inkubátorů a inovačních center, která fungují se státní podporou, můţeme v České republice najít i ryze soukromé inkubátory (často v názvu pouţívají výraz akcelerátor). Příkladem soukromého podnikatelského inkubátoru můţe být projekt StartupYard, který funguje na praţském Smíchově. StartupYard slouţí jako inkubátor pro firmy v seed a startup fázi, kterým kromě zázemí nabízí i poradenství a zprostředkování přístupu k financím (investorům). Vstup do podnikatelského inkubátoru či inovačního centra tedy můţe začínajícím technologickým firmám usnadnit jejich činnost pomocí jiţ vytvořeného zázemí, které ulehčí nákladům a dovoluje soustředit většinu potenciálu firmy do vývoje jejich produktu/sluţby. Zároveň také těmto firmám můţe poskytnout kontakt s potenciálními investory a umoţnit jim tak přístup k finančním prostředkům na rozvoj.

35

Seed fond Ministerstva průmyslu a obchodu45 Seed fond je projekt v rámci Operačního programu Podnikání a inovace, který nabídne podnikatelům zcela nový nástroj podpory ve formě investic rizikového kapitálu. Cílem projektu je rozvíjet trh rizikového kapitálu v oblasti investic do začínajících i déle fungujících firem s inovačním potenciálem. Jde tedy primárně o investice, o které téměř nemají zájem jak banky z důvodu rizikovosti, tak většinou i tradiční venture kapitálové fondy z důvodu malého rozsahu investic. Přitom zejména začínající firmy mají často velký potenciál stát se konkurenceschopnými a prorazit i na zahraničních trzích, a to nejen v oblastech, jako je IT nebo biotechnologie, nanotechnologie a pokročilé materiály. Projekt sleduje 3 hlavní cíle: 1. Podpořit inovačně zaměřené podnikatele, kteří na základě dobrého nápadu chtějí zaloţit, nastartovat nebo rozvinout firmu a nemají dostatek vlastních zdrojů. Seed fond jim společně se soukromým investorem poskytne kapitál, který mohou vyuţít tak, aby byl co nejvíce podpořen růst firmy. 2. Motivovat soukromé investory k účasti na investicích do firem v raných stádiích podnikání, přičemţ jim bude fond asistovat spoluinvesticí v rozmezí 10 -70 procent, resp. u pokročilejších projektů 10–50 procent. 3. Získat zkušenosti s novou formou podpory – investicemi rizikového kapitálu. Fond patří do skupiny revolvingových finančních nástrojů, které jsou nastaveny tak, aby se vloţené veřejné prostředky navracely zpět a mohly být opakovaně vyuţívány. Peníze z evropských fondů tak budou vyuţity účelně na investice, které podpoří dlouhodobou konkurenceschopnost Česka. Projekt Seed fondu má disponovat částkou 53 milionů EUR pro začínající firmy. Od svého zaloţení (2010) ovšem nezainvestoval z těchto prostředků nic. Důvodem je v současnosti probíhající soudní řízení v otázce rozhodnutí o výběru správce Seed fondu. Bez platného správce nemůţe fond získat licenci od České národní banky a zahájit tak svou činnost. 45

Základní

informace

o

OBCHODU. BusinessInfo.cz [online].

Seed

fondu.

23.1.2013

MINISTERSTVO [cit.

2014-01-21].

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zakladni-informace-o-seed-fondu-28226.html

36

PRŮMYSLU Dostupné

A z:

3 POROVNÁNÍ MOŢNOSTÍ FINANCOVÁNÍ MALÝCH, STŘEDNÍCH A VELKÝCH PODNIKŮ V ČR V předchozí kapitole jiţ byly zmíněny způsoby jak pomocí interních a externích zdrojů mohou malé a střední podniky získávat prostředky k financování své činnosti. Kapitola 3 se zabývá porovnáním moţností financování u malých a středních podniků v kontrastu s velkými podniky. Na tomto místě budou téţ detailněji rozebrány ostatní významné formy financování jak pro malé a střední (venture capital a private equity, business angels, crowdfunding), tak pro větší podniky (IPO). U malých a středních podniků jsou nejproblematičtějším obdobím z hlediska financování samotné počátky podnikání, kdy se firma nachází v seed nebo start-up fázi. Financování podniků v těchto fázích se banky vyhýbají kvůli přílišnému riziku. Šancí jak mohou startupy získat prostředky pro své podnikání a rozvoj tak jsou téměř výhradně soukromé zdroje od investorů v podobě andělských investorů nebo rizikového kapitálu. U středně velkých a velkých podniků je pak moţnost získání finančních zdrojů rozšířena např. o upsání akcií na burzu (IPO) případně vstup soukromého investora, nejčastěji z oboru soukromého kapitálu, který se na akvizice středních a velkých firem specializuje.

3.1 Rizikový kapitál a Soukromý kapitál V českém prostředí je rizikový kapitál (v angl. venture capital) a soukromý kapitál (private equity) ještě relativně mladým odvětvím. V České republice od roku 1990 do roku 2012 fondy rizikového kapitálu (dále jen VC) a private equity (dále jen PE) proinvestovaly v cca 200 investicích přes 4 miliardy EUR. Z významných investic, které VC lze jmenovat oděvní firmu Pietro Filipi, nakladatelství Computer Press nebo síť fitness center Holmes Place.46 Ačkoliv jsou si VC a PE v mnohém podobné, existují mezi nimi i drobné odlišnosti. Tyto odlišnosti se týkají především druhu investic, na který se tyto subjekty zaměřují. VC fondy investují do firem za účelem financování aktivit, které vedou k rozšíření 46

Aktuální data/statistiky. Czech Private Equity & Venture Capital Association [online]. [cit. 2014-02-

02]. Dostupné z: http://www.cvca.cz/cs/pe-vc/aktualni-data-statistiky-pevc/

37

produktů/sluţeb, vstupu na nové trhy a k významně rostoucím trţbám. Pro PE fondy je pak typické investování do „market leaderů“ ve specifických segmentech, kteří vyhledávají financování pro svůj rozvoj. V českém prostředí je ještě nutné odlišit činnost VC a PE fondů od aktivit, které v oblasti private equity vykonávají velké investiční skupiny jako PPF, Penta nebo J&T. Tyto investiční skupiny jsou ve svých investicích flexibilnější, neboť nefungují na bázi fondu a investují tak peníze svých partnerů nikoliv institucionálních investorů. Další podstatnou diferencí mezi VC a PE je pohled na podílnictví ve společnosti. Pro private equity je typické vyţadování majoritního podílu a manaţerské kontroly. Venture capital investoři se naopak dokáţí spokojit s menším podílem, i např. z důvodu, ţe investují do mladé firmy, která závisí na osobě zakladatele. Jelikoţ VC a PE fungují jako fondy, i ony musí odněkud získávat finance, které pak mají ve své správě. Rozloţení toho, odkud VC a PE fondy získávají své prostředky znázorňuje graf 1. Graf 1: Investoři do PE/VC fondů

Zdroj: MATOUŠEK, J. Jak fungují fondy typu Private Equity a Venture Capital? 2012

38

Z grafu 1 lze vyčíst, ţe z institucionálních investorů nejvíce do PE/VC fondů vkládají penzijní fondy, následované fondy fondů. Necelých 10 % pak tvoří „family offices“ čili bohaté rodiny či jednotlivci se soukromými penězi a státní instituce. Zdrojem financí pro PE/VC fondy jsou tedy především penzijní fondy, pojišťovny, banky, fondy fondů a státní agentury. V České republice je účast penzijních fondů a pojišťoven na investování formou PE/VC legislativně značně omezena. Zatímco velké regionální fondy private equity si financování u zahraničních institucí najdou, menší domácí fondy zaměřené na venture kapitál jsou pro takové investory příliš malé a tedy nezajímavé. Domácí zdroje pro tyto fondy pak chybí. Dalším důvodem jsou legislativní překáţky, které brání vzniku a fungování fondů PE/VC na území České republiky. V České republice se ale stále setkáváme především s fondy, které mají sídlo v jiné zemi a byly zaloţeny dle jiné legislativy.47

3.2 Andělští investoři (business angels) Business angels nebo-li byznysový andělé částečně souvisí s rizikovým kapitálem. I v jejich případě se stejně jako u rizikového kapitálu počítá s relativně vysokým procentním rizikem ztráty investice. Zatímco venture kapitalisté se prioritně orientují na investice nad 1 milion EUR či USD, business angels směřují svoji pozornost na menší investice pod 1 milion EUR či USD. Lze tedy říci, ţe business angels buď jako investoři-jednotlivci nebo ve formě sítí business angels, nejčastěji investují do menších projektů a firem. Vymezení rozdílu mezi venture kapitálovými fondy a business angels nabízí také např. CzechInvest: „Na rozdíl od venture kapitálových fondů přináší angel do firmy i určité know how v podobě odborných znalostí, orientaci v daném oboru popř. kontaktů na strategické partnery. Investiční vstup je stejně jako v případě venture kapitálu omezen na předem stanovené období, na jehož konci investor realizuje odprodej svého podílu. Business angels tedy nehledají pouze nejvyšší výnos s určitou výší rizika, hledají především oblast, ve které se mohou aktivně angažovat a využívat své zkušenosti a

47

Aktuální data/statistiky. Czech Private Equity & Venture Capital Association [online]. [cit. 2014-02-

02]. Dostupné z: http://www.cvca.cz/cs/pe-vc/aktualni-data-statistiky-pevc/

39

kontakty pro podporu růstu firmy, do níž investují.“48 Business angel se tedy podle této definice více osobně angaţuje v činnosti firmy do které investuje. Tím, ţe business angels bývají investoři-jednotlivci, vznikla pro lepší koncentraci kapitálu potřeba sdruţovat business angely do tzv. sítí. V současné době v ČR funguji 4 významné sítě business angels – Angel Investor Association, Central Europe Angel Club, Business Angels Czech a Business Angels Network. Pro nově vstupující business angels existují ve světě také různě koncipované „business angel akademie“ ve kterých se investoři-nováčci mohou od zkušenějších naučit jak správně vyhodnotit investici, její míru rizika atd. Pro shrnutí je tedy business angel, na rozdíl od venture kapitálových fondů, investoremjednotlivcem, s určitými byznysovými zkušenostmi a kontakty, který vyhledává investice mezi menšími projekty a startupy pod 1 milion EUR. Výhodou vstupu business angela jsou pak z pohledu firmy především jeho zkušenosti a obchodní kontakty.

3.3 Komunitní financování (crowdfunding) Novinkou, která nabírá na popularitě v posledních letech je forma financování nazývaná komunitní financování (tzv. crowdfunding). Michal Černý na webu Lupa.cz crowdfunding popisuje následovně: „Crowdfunding označuje způsob získávání peněz formou sbírky na určitý projekt (obvykle ale nejde o charitu či jinou sociální službu). Pokud by dnes probíhala sbírka na Národní divadlo, mohli bychom způsob získávání prostředků označit právě jako crowdfunding. Právě k těmto účelům se velice dobře hodí web, který umožňuje podobné sbírky nejen medializovat, ale také technicky dobře ošetřit tak, aby chránil dárce před zneužitím prostředků a příjemci ušetřil složitou účetní režii.“49 Princip crowdfundingu je zaloţený na dvojici přístupů. V prvním přístupu dárci poskytují prostředky bez jakékoliv protisluţby či odměny. V tom druhém pak ti co přispívají mohou očekávat různé formy odměn a bonusů. Crowdfunding díky této myšlence nachází svojí popularitu zatím nejvíce u umělců. Ti mohou oslovit své 48

Business

angels. CzechInvest [online].

2014

[cit.

2014-02-02].

Dostupné

z:

http://www.czechinvest.org/business-angels 49

ČERNÝ, M. Crowdfunding jako cesta k realizaci projektů. In: Lupa.cz [online]. 7.3.2012 [cit. 2014-01-

25]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/crowdfunding-jako-cesta-k-realizaci-projektu/

40

fanoušky aby pomohli financovat např. nahrání nového alba a podle výše příspěvku od umělce obdrţí podepsané cd, tričko, bonusové materiály z nahrávání či jiné odměny. Myšlenka crowdfundingu je také nevyhnutelně spojená se sociálními sítěmi. Jak jinak svůj projekt v současné době představit a dostat do povědomí co nejvíce lidí, neţ pomocí těchto sítí? Tím spíše, jedná-li se o malý projekt v řádů desítek aţ stovek tisíc. Sociální sítě v tomto směru opravdu umoţňují oslovení velmi široké masy lidí za minimální náklady oproti sloţitým a nákladným reklamním kampaním. Zájemci o vyuţití crowdfundingu mohou dnes vyuţít mnoho webů, které se touto formou financování zabývají. Nejpopulárnější je jednoznačně americký Kickstarter, který je v současnosti také největší crowdfundingovou platformou na světě. V českém prostředí existuje několik crowdfundingových platforem jako Fondomat, Nakopni mě nebo HitHit, které se více či méně úspěšně snaţí kopírovat koncept a fungování Kickstarteru. Weby jako Kickstarter jsou z hlediska svého byznysu postavené na provizích od zadavatelů projektů. Podmínkou získání provize je, ţe projekt dosáhl alespoň na minimální poţadovanou částku. V případě Kickstarteru jsou tyto provize poměrně vysoké (cca 10 % z cílové částky) a obecně se pak čisté provize crowdfundingových platforem pohybují v rámci 3-5 %. Není téţ bez zajímavosti, ţe pokud projekt do stanovené doby nezíská poţadovanou částku, musí peníze dárcům vracet zpět. Máme-li shrnout moţnosti crowdfundingu z pohledu malého a středního podnikání je tato forma financování nejvýhodnější pro firmy či osoby, které působí v oblastech kreativní tvorby (umělci, vývojáři počítačových her a aplikací apod.) nebo moderních technologií (např. firmy zabývající se 3D tiskem). Pokud má ovšem firma zajímavý projekt s příběhem, který je schopen oslovit velké mnoţství potenciálních dárců (např. zajímavými odměnami/bonusy za příspěvek) není vyloučeno, ţe crowdfundingem získá nemalé prostředky ke svému rozvoji.

3.4 Veřejná nabídka akcií (IPO) Vstup firmy na burzu je jedním z nejběţnějších způsobů, jakým si v západním světě (nejvíce v USA) firmy chodí pro kapitál na financování svého rozvoje. Praţská burza cenných papírů nabízí tuto definici IPO: „IPO (Initial Public Offering) je vžitý termín pro primární veřejnou nabídku akcií spojenou se vstupem na burzovní trh. 41

Jde o vstup firmy na burzu, díky kterému se začnou akcie firmy obchodovat na trhu cenných papírů. Důvodem k provedení IPO může být buď navýšení kapitálu, prodej části akcií v držení původních vlastníků, nebo, dokonce nejčastěji, kombinace obou uvedených procesů. Investoři zase získají záruku likvidity vložených prostředků, jelikož veřejně obchodovatelné cenné papíry jsou na burze rychle a snadno zpeněžitelné.“50 Vstoupení společnosti na burzu je administrativně i kapitálově náročným úkolem. V případě Burzy cenných papírů Praha (dále jen BCPP) mohou společnosti vstoupit buď na primární trh (tzv. Prime Market) nebo na trh START. Kaţdý z těchto trhů má odlišné burzou stanovené podmínky pro vstup. Na Prime Market mohou vstoupit takové společnosti, které splňují tyto podmínky: 

Minimálně 3 roky existence společnosti



Trţní kapitalizace minimálně 1 milion EUR



Veřejnosti musí být nabídnuto min. 25 % akcií (tzv. free float v min. výši 25 %)



Vydaný prospekt emise



Účetnictví dle mezinárodních standardů IFRS

V případě trhu START pak společnosti nemají ţádný poţadavek na délku existence, trţní kapitalizaci nebo velikost free floatu a účetnictví mohou mít dle lokálních standardů nebo IFRS.51 Z podmínek pro vstup lze dovodit, ţe Prime Market je primárně určen pro velké emise zavedených velkých firem, které musí minimálně čtvrtinu emise dát k dispozici pro širokou veřejnost a musí povinně vést účetnictví dle standardů IFRS. Nově vytvořený trh START pak má slouţit především malým a středním firmám a umoţnit jim snazší přístup ke kapitálu pomocí vstupu na burzu mj. pomocí uvolněnějších podmínek pro vstup. Jiţ bylo řečeno, ţe vstup na burzu je administrativně náročný proces. Jak vypadá běţný časový harmonogram vstupu firmy na burzu zobrazuje následující obrázek 5.

50

IPO. Burza

cenných

papírů

Praha [online].

2014

[cit.

2014-02-01].

Dostupné

z:

http://www.bcpp.cz/dokument.aspx?k=IPO 51

START - Nový trh pro malé a střední firmy. Burza cenných papírů Praha [online]. 2014 [cit. 2014-02-

01]. Dostupné z: http://www.bcpp.cz/dokument.aspx?k=Start

42

Obrázek 5: Časový harmonogram IPO

Zdroj: Burza cenných papírů Praha

Jak je patrné, proces vstupu na burzu probíhá ve 4 fázích. V první fázi příprav firma konzultuje s poradci a případnými manaţery emise (v drtivé většině případů investiční banky) např. ocenění emise nebo investiční příběh, jehoţ účelem je emisi co nejlépe prodat investorům. Poté si firma vybere konkrétní poradce, zreviduje firemní struktury zda jsou na IPO připravené, provede tzv. due diligence (prověrku) především v účetní a právní oblasti a také provede své interní ocenění firmy. Druhá fáze se koncentruje na nezbytné právní kroky a dokumentaci. To v sobě zahrnuje valnou hromadu, kompletní přípravu a schválení prospektu emise (dokument, který po právní stránce představuje firmu a emisi potenciálním investorům) a také jednání s burzou a výborem pro kotaci (umístění na burzu). Ve třetí, realizační fázi, velkou část času zabírá příprava na tzv. roadshow, při které je emise představována odborné veřejnosti a zjišťuje se jak velký zájem by o tuto emisi mohl být. Tomu předchází důkladná příprava jednak prezentace samotné firmy a pak také analyzování emise jejím manaţerem. Analýza manaţerem emise má především slouţit pro roadshow coby přesvědčovací nástroj, proč by investoři měli konkrétní emisi nakupovat. Součástí realizační fáze je pak dále tzv. bookbuilding a pricing, coţ je proces při kterém zasílají investoři nákupní příkazy, ze kterých manaţer emise po zpracování určí emisní kurz a objem emise.

43

Závěrečná post-transakční fáze zahrnuje splacení a připsání ceny a počtu kusů. Manaţer emise poté následně zajišťuje několik týdnů aţ měsíců od upsání stabilní cenu na burze. IPO je tedy administrativně opravdu náročným a zdlouhavým procesem, při kterém je nutné spoléhat na dobré právní zajištění a je ze také nutnost spolupracovat s investiční bankou/manaţerem emise. S tím se pojí i nezanedbatelné finanční náklady na zajištění celého procesu, provize pro investiční banku atd. Proto je IPO vnímáno v ČR hlavně jako nástroj pro rozvinutější a movitější firmy, pro které není obtíţné tento servis zaplatit.

3.5 Porovnání moţností financování SME a LLC V předchozích podkapitolách byly rozebrány další z moţností jak malé, střední nebo i velké podniky mohou financovat své podnikání. Tabulka níţe porovnává vhodnost daného zdroje financování podniku podle jeho velikosti.

ANO

ANO

ANO

Střední

ANO

ANO

ANO

NE

ANO

Velký

ANO

ANO

ANO

NE

NE

ANO (VC)

DLUHOPISY

BUSINESS ANGELS

ANO

IPO

CROWDFUNDING

ANO

podniku

VC/PE

BANKY

Malý

Typ

FONDY

VLASTNÍ KAPITÁL

STÁTNÍ PODPORA/EU

Tabulka 5: Moţnosti financování podle velikosti podniku

NE

ANO

ANO

SPÍŠE

(VC/PE)

NE

ANO (PE)

ANO

ANO ANO

Zdroj: Vlastní tvorba

Pro malý podnik je téměř zapovězeno získat financování prostřednictvím bankovních úvěrů. Malý podnik tedy musí spoléhat kromě samofinancování spoléhat na zdroje jako je komunitní financování (crowdfunding),na investory z řad business angelů či VC fondů nebo na státní podporu/evropské fondy. Pro malý podnik rozhodně nelze zvolit vstup na burzu (IPO), jelikoţ u malého podniku je vysoce nepravděpodobné, ţe disponuje takovými zdroji, které by byly schopny vstup na burzu finančně zajistit. 44

U středního podniku je situace o něco snazší, neboť středně velké podniky jiţ mají lepší přístup k bankovním sluţbám a tedy i úvěrům. Střední podnik samozřejmě můţe vyuţívat obdobné zdroje financování jako malý podniky – státní podporu, vstup investora (business angel, VC fond nebo i PE fond). Úplně vhodné pro střední podnik nejsou formy financování prostřednictvím crowdfundingu (vyjímkou mohou být velká vývojařská studia) a diskutabilní je také vyuţití vstupu na burzu. U vstupu na burzu závisí u středně velkého podniku na celkovém zájmu o jeho akcie a na ekonomické smysluplnosti IPO (dostatek financí pro upsání). Oproti středně velkému podniku má velkopodnik výhodu, ţe můţe vyuţít díky své velikosti vstup na burzu pro dodatečný kapitál. Z ostatních moţností financování pak velkopodniky mohou získat prostředky od PE fondů, inkasovat státní podporu/finance z evropských fondů a díky své velikosti a pozici mají také výhodnější podmínky financování u bank.

45

4 ZPRACOVÁNÍ NÁVRHU NA OPTIMALIZACI FINANCOVÁNÍ SME Česká republika se v posledních letech, i v důsledku globální ekonomické situace, potýká s celou řadou problémů v hospodářské oblasti. Stagnující ekonomika provázená rostoucí nezaměstnaností a potíţemi některých velkých regionálních zaměstnavatelů (např. Ostravsko-karvinské doly), kteří přispívali k zaměstnanosti a celkové ekonomické aktivitě, nenabízí příliš ideální prostředí pro start a rozvoj malého a středního podnikání. Obecně podnikatelské situaci a byznysové atmosféře také příliš nenapomáhá nízká vymahatelnost práva, pomalé soudnictví nebo velmi rozšířené korupční prostředí. Malé a střední podniky nemívají takové zdroje, aby byly schopné zajistit si příznivé podmínky pro svůj byznys např. uplácením politiků a státních úředníků. V následujících podkapitolách se práce pokusí navrhnout určité změny, které by mohly zlepšit prostředí financování malých a středních podniků v České republice.

4.1 Legislativní změny V oblasti financování malých a středních podniků je v České republice stále nedokonalé právní prostředí. Pro individuální podnikatele a menší firmy nadále existují určité legislativní bariéry, které brání jejich rychlejšímu rozvoji a obecně snadnému zaloţení firmy. Některé pozitivní změny přicházejí s novým Zákonem o obchodních korporacích (ZOK), který od svého vstupu v platnost k 1.1.2014 nabízí budoucím podnikatelům moţnost zakládat společnosti s ručením omezeným jiţ od 1 Kč oproti dřívějšímu povinnému vkladu min 200 000 Kč. Samostatnou kapitolou je pro malé a střední podnikání především daňový systém. Česká republika má oproti zemím jako Nizozemsko, Kypr nebo Lucembursko výrazně méně příznivé daňové zákony pro firmy, ačkoliv česká sazba daně z příjmu fyzických a právnických osob je v rámci EU spíše průměrná. Daňové prostředí v ČR vede mnoho podnikatelů k zakládání firem s daňovým sídlem v jiné zemi neţ ČR. Řešením jak podpořit zakládání firem v České republice (s tuzemskou daňovou rezidenturou) mohou

46

být „daňové prázdniny“ kdy začínající firmy např. první 3 roky od zaloţení nemusí platit daň z příjmu nebo za zvýhodněnou sazbu. Malé a střední podniky v ČR se zpravidla také potýkají s vysokými náklady na pracovní sílu. Problematické jsou v tomto ohledu zejména výše odvodů, které prodraţují skutečnou cenu práce. V tomto směru by sníţení odvodů na straně zaměstnavatele pomohlo sníţit firmám náklady a zároveň by se tím stimulovala větší ochota firem zaměstnávat nové lidi. To by mělo samozřejmě pozitivní efekt na celkovou zaměstnanost.

4.2 Širší podpora začínajících a rozvíjejících se firem K větší podpoře by bezesporu mělo dojít v oblasti firem v seed a startup fázi podnikání. Prostředí okolo startupů je v České republice velmi mladou záleţitostí. O startupovém podnikání se výrazněji začalo hovořit zhruba okolo roku 2010. Do veřejného povědomí se dostaly, coby české firmy, které vyrostly ke globálnímu úspěchu ze startupu např. antivirové firmy AVG a Avast. V současnosti z významných, původně startupových, projektů získávají finance od světových i domácích investorů firmy jako Safetica Technologies (bezpečnostní software), Socialbakers (analýza soc. sítí) nebo GoodData (business intelligence). Je zřejmé, ţe největší finanční podporu tak dostávají startupy hlavně z oblastí počítačových technologií, tvorby aplikací a webových projektů. Soukromé peníze v současné době v ČR pokrývají většinu podpory seed a startup firem. V ČR sice působí několik domácích venture kapitálových fondů, které ovšem disponují menšími prostředky neţ podobné zahraniční fondy. Proto bývají venture kapitálové investice v České republice do českých firem spíše od zahraničních venture kapitalistů. Jak jiţ bylo řečeno, v drtivé většině proudí finanční podpora začínajícím firmám ze sítí business angels a venture kapitálových fondů. Jelikoţ jsou ale business angels a venture kapitalisté soukromými subjekty, jsou ve svých investicích velmi selektivní, a podporují většinou pouze ty projekty, které z jejich pohledu nabízejí se svým produktem či sluţbou velký růstový potenciál a úspěch na globálním trhu. Tím dochází k přehlíţení a nezájmu o projekty, které jsou cíleny na lokální trh a nabízí tak menší rozsah potenciálních zákazníků. Zde se můţe nabízet prostor pro o něco méně movité individuální investory, kteří nevyţadují extrémně vysokou míru zhodnocení investice.

47

Ačkoliv Česká republika nabízí relativně dobré moţnosti pro startupy ve formě inovačních center a podnikatelských inkubátorů, státní podpora je cílená téměř výhradně na technologické firmy. V tomto ohledu by bylo zapotřebí rozšířit spektrum státní podpory pro startupové podnikání i mimo technologické a výrobní firmy, směrem k firmám orientujícím se např. na sluţby. Existují zde ovšem také názory z řad soukromých investorů, ţe stát by měl v podpoře a financování mladých firem hrát spíše pasivní roli. Snazšímu přístupu k financování by rozvíjejícím firmám mohlo pomoci i větší rozvinutí institucí poskytujících mikropůjčky, případně větší ochota bank vstoupit do tohoto segmentu.

4.3 Vstupování na burzu V posledních letech je hojně diskutovaným tématem stav Burzy cenných papírů Praha (BCPP). Za posledních deset let vstoupilo na praţskou burzu pouze několik nových emisí, primárně z řad velkých podniků a některé z emisí (např. developer ECM, autobazary AAA Auto, farmaceutická Zentiva nebo technologický KIT Digital) burzu z různých důvodů opustily. Jedním z problémů, proč malé a střední podniky, mnohdy s nezanedbatelným globálním potenciálem, nevolí vstup na burzu jako způsob k získání kapitálu pro své fungování a rozvoj, je především administrativní a finanční náročnost vstupu. Podniky, které se o vstup na burzu ucházejí, musí platit výrazně vysoké částky konzultantům a investičním bankám, které je mají provést celým procesem upsání akcií na zvolenou burzu. V českém prostředí disponuje kapitálem potřebným pro vstup na burzu jen velmi málo firem. V západním světě, především USA, je pro rozvíjející se firmy vstup na burzu logický krok zahrnutý v jejich plánování budoucnosti. V České republice tomu tak není, jednak z důvodů kapitálové náročnosti (vysoké provize pro banky) a jednak z důvodu obecné neatraktivity BCPP pro firmy i pro investory. Kapitálový trh v České republice neplní svoji základní funkci zdroje kapitálu od investorů (veřejnosti). Na českém kapitálovém trhu existuje totiţ pouze naprosté minimum individuálních investorů, kteří navíc příliš aktivně neobchodují. Drtivou část veškerého dění a obchodování tak tvoří pouze obchodování mezi velkými institucionálním investory (banky, penzijní fondy atd.).

48

Problémem je tedy celková „image“ praţské burzy, která se sice různými kroky (novým trhem START, plánovaným spojením s ostatními středoevropskými burzami v jeden celek) snaţí o zvýšení své atraktivity, nicméně tyto kroky příliš nenabízí řešení základního problému nedostatku individuálních investorů z řad veřejnosti. Firmy tak, pokud se jiţ rozhodnout k upsání na burzu, volí raději atraktivnější trhy v USA, Velké Británii nebo např. Německu. Moţná řešení této situace lze nabídnout v obecné edukaci české veřejnosti o finančních trzích nebo zatraktivnění burzy vstupem firem jako je Agrofert či Student Agency, které by podnítily větší zájem veřejnosti o jejich akcie a zvýšili tak obchodní aktivitu na BCPP.

4.4 Shrnutí Optimalizování financování SME v České republice závisí tedy na vyřešení 3 základních oblastí – legislativa, podpora začínajících firem a vstupování na burzu. V otázce legislativy dominují z hlediska financování malých a středních podniků úpravy v daňovém systému, ulehčení pravidel pro domácí VC fondy, které budou snáze získávat prostředky od institucionálních investorů (např. penzijní fondy) a v neposlední řadě také sníţení odvodů na straně zaměstnavatele. Oblast podpory začínajících firem by se pak měla koncentrovat mimo technologických firem i na firmy z ostatních sektorů (např. sluţby). Usnadnění činnosti VC fondů, zmíněné v předchozím odstavci, by také přineslo větší moţnosti financování pro startupové podnikání. Role státní podpory a prostředků z EU je značně diskutovaným tématem, v prostředí České republiky je role státu poměrně dostatečná, otázkou však zůstává jak velká částka dotačních prostředků by měla být dávána začínajícím podnikatelům k dispozici. Vstupování firem na burzu, aby si tak zajistily finanční prostředky od investorů, je v České republice primárně závislé na stavu a atraktivitě domácí burzy (BCPP). BCPP by se měla snaţit o výrazné zatraktivnění obchodování, podnítit zájem drobných investorů o praţskou burzu a pomoci zajistit vstup významných českých firem na trh BCPP by také ve snaze přilákat mladé firmy na burzovní trh měla ve spolupráci s investičními bankami co nejvíce usnadnit proces a administrativně-kapitálovou náročnost IPO. 49

ZÁVĚR Tématem bakalářské práce byly zdroje financování malých a středních podniků. Cílem práce bylo porovnat moţnosti financování malých a středních podniků v ČR s moţnostmi financování velkých podniků, a navrhnout moţnosti případných zlepšení v této oblasti. Cíl práce byl splněn. Malé a střední podniky budou vţdy významnou součástí kaţdé vyspělé trţní ekonomiky. MSP tvoří příslovečnou páteř ekonomiky, nejen v ČR. V posledních letech, kdy je stále sloţitější prosadit se s firmou na globálním poli, má zajištění financování obrovský význam. Kromě zajištění financí z vlastních zdrojů, musí firmy spoléhat na dodatečné externí zdroje v podobě bank, soukromých investorů, komunitního financování nebo případně na různé další formy financování. Malé a střední podniky jsou z hlediska financování v určité nevýhodě oproti velkým podnikům, především hovoříme-li o vztahu k bankám resp. k ochotě bank poskytovat půjčky malým a rozvíjejícím se firmám. Malé a střední podniky tak musí aktivně vyhledávat jiné, formy financování. Kromě vstupu potenciálních investorů v podobě soukromých osob (business angels) nebo fondů (venture kapitál a private equity) mohou malé a střední podniky také vyuţít i jednu z alternativních forem financování v podobě komunitního financování (crowdfundingu). V České republice je zapotřebí učinit ještě mnoho kroků ke zlepšení podnikatelské atmosféry v podobě legislativních změn, usnadnění vzniku nových firem a budování lepšího přístupu pro rozvíjející se byznysy k finančním prostředkům. Příběhy firem jako Avast, Safetica Technologies nebo Socialbakers ukazují, ţe ČR má, především v technologiích, široký potenciál v budování globálně úspěšných podniků a umoţnění financování takových společností z co nejvíce zdrojů můţe jejich následovníky posunout ještě o stupeň výše.

50

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Bibliografie 1) BREALEY, Richard A. Teorie a praxe firemních financí. Praha: Computer Press, 2000, 1064 s. ISBN 80-722-6189-4. 2) ČIŢINSKÁ, Romana a Pavel MARINIČ. Finanční řízení podniku: moderní metody a trendy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 204 s. Prosperita firmy. ISBN 978-80-247-3158-2. 3) DOLEJŠOVÁ, Miroslava. Zdroje financování malých a středních podniků. 1. vyd. Bučovice: Nakladatelství Martin Stříţ, 71 s. ISBN 978-808-7106-174. 4) HAVLÍČEK K., KAŠÍK M.: Marketingové řízení malých a středních podniků. 1. vyd. Praha; Management Press, 2005. 171 s. ISBN 80-7261-120-8. 5) HRDÝ, Milan a kol., Komplexní řešení teoretických a aplikačních problémů financování malých a středních podniků v podmínkách tržního prostředí Evropské unie. 1. vyd. Plzeň : Západočeská univerzita. 2008. ISBN 9788070437469 6) KALOUDA, František. Finanční řízení podniku. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 279 s. ISBN 978-80-7380-174-8. 7) KAWASAKI, Guy. Umění rozjezdu. Praha: Pragma, 2010, xii, 218 s. ISBN 97880-7349-244-1. 8) KISLINGEROVÁ, Eva. Manažerské finance. 2. přeprac. a rozš. vyd. C. H. Beck, 2007, xl, 745 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7179-903-0. 9) KLÍMOVÁ, Viktorie: Rozvoj malého a středního podnikání. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 133s. ISBN 978-80-21042-39-1. 10) MUGLER, Josef. Podnikové hospodářství malých a středních podniků. 2. přeprac. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 2001. ISBN 80-708-2729-7. 11) POLIDAR, Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 2. upravené vyd. Praha: Ekopress, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4. 12) REŢŇÁKOVÁ, Mária. Řízení platební schopnosti podniku: řízení platební schopnosti ... a praktických aplikací. 1. vyd. Praha: Grada publishing, 2010, 191 s. ISBN 978-80-247-3441-5. 13) RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 4., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2011, 143 s. ISBN 978-80-247-3916-8.

51

14) SYNEK, Miloslav. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. 473 s. ISBN 80-7179-892-4 15) SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 5., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2011. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3494-1. 16) ŠIMAN, Josef a Petr PETERA. Financování podnikatelských subjektů: teorie pro praxi. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, 192 s. ISBN 978-80-7400-117-8. 17) VALACH, Josef. a kolektiv. Finanční řízení podniku. 1. vyd. Praha : EKOPRESS., 1997. 274 s. ISBN 80-901991-6-X 18) VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha : EKOPRESS, 2006. 465 s. ISBN 80-901991-6-X. 19) VEBER, Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé a střední firmy. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4520-6. 20) VEBER, Jaromír. Management: základy, prosperita, globalizace. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2000. ISBN 80-726-1029-5. Internetové zdroje 1) Aktuální

data/statistiky. Czech

Private

Equity

&

Venture

Capital

Association [online]. [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.cvca.cz/cs/pevc/aktualni-data-statistiky-pevc/ 2) Bezregresní factoring. Factoring.eu [online]. 2014 [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: http://www.factoring.eu/bezregresni-factoring 3) Business angels. CzechInvest [online]. 2014 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/business-angels 4) CzechInvest.2012. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/05-01-mdefinice-msp-296-cz.pdf 5) CzechInvest: Příloha páteřního manuálu OPPI – Definice MSP 2012. [online]. [cit.29-12-2013]. Praha: 6) ČERNÝ,

Michal.

In: Lupa.cz [online].

Crowdfunding 7.3.2012

jako [cit.

cesta

k

2014-01-25].

realizaci

projektů.

Dostupné

z:

http://www.lupa.cz/clanky/crowdfunding-jako-cesta-k-realizaci-projektu/ 7) European Bank for Reconstruction and Development. EU/EBRD SME FINANCE FACILITY [online]. 28.6.2010 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.ebrd.com/pages/sector/financial/sme.shtml

52

8) European Investment Bank Small and Medium sized Enterprises (SMEs) and Small

Midcaps.

[online].

2013

[cit.

2013-12-10].

Dostupné

z:

http://www.eib.org/products/rsff/who-can-be-financed/small-and-medium-sizedenterprises-smes.htm 9) Evropská unie. Nařízení komise evropských společenství č. 800/2008 ze dne 6. Srpna 2008. In Úřední věstník Evropské unie. 2008, svazek 53. Dostupný z: http://marmolata.gacr.cas.cz/wpcontent/uploads/2009/04/Narizeni_ES_800_200 8.pdf 10) Fáze vývoje firmy. CzechInvest [online]. 2014 [cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/faze-vyvoje-firmy 11) Inkubátory. CzechInvest [online].

2014

[cit.

2014-01-21].

Dostupné

z:

http://www.czechinvest.org/inkubatory 12) IPO. Burza cenných papírů Praha [online]. 2014 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://www.bcpp.cz/dokument.aspx?k=IPO 13) KLIMÁNKOVÁ, Gabriela. Nový zákon o obchodních korporacích: Jak vás ovlivní?. In: Měšec.cz [online]. 24.9.2013 [cit. 2014-01-24]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/novy-zakon-o-obchodnich-korporacich-jak-vasovlivni/ 14) LUKÁŠOVÁ, Miriam. Jaký je rozdíl mezi obchodním a kontokorentním úvěrem?. In: Podnikatel.cz [online]. 9.8.2012 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/jaky-je-rozdil-mezi-obchodnim-akontokorentnim-uverem-ctete-na-prikladech/ 15) MATOUŠEK, Jan. Jak fungují fondy typu Private Equity a Venture Capital?. In: Měšec.cz [online].

26.4.2012

[cit.

2014-02-02].

Dostupné

z:

http://trhy.mesec.cz/clanky/jak-funguji-fondy-typu-private-equity-a-venturecapital/ 16) Operační program podnikání a inovace. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: Strukturální

fondy [online].

[cit.

2014-01-21].

Dostupné

z:

http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/Programy-20072013/Tematicke-operacni-programy/OP-Podnikani-a-inovace 17) Podnikání a inovace. CzechInvest [online]. 2014 [cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/podnikani-a-inovace

53

18) Profil společnosti Transfinance a.s. Transfinance.cz [online]. 2013 [cit. 2014-0119]. Dostupné z: http://nove.transfinance.cz/profil-spolecnosti-transfinance-as.html 19) Regresní factoring. Factoring.eu [online]. 2014 [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: http://www.factoring.eu/bezregresni-factoring 20) Smlouva o tichém společenství. Businesscenter.cz [online]. 2014 [cit. 2014-0119].

Dostupné

z:

http://business.center.cz/business/pojmy/p304-smlouva-o-

tichem-spolecenstvi.aspx 21) START - Nový trh pro malé a střední firmy. Burza cenných papírů Praha [online].

2014

[cit.

2014-02-01].

Dostupné

z:

http://www.bcpp.cz/dokument.aspx?k=Start 22) Základní informace o Seed fondu. MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. BusinessInfo.cz [online]. 23.1.2013 [cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zakladni-informace-o-seed-fondu28226.html

54

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Seznam obrázků Obrázek 1: Zdroje financování podle fáze vývoje firmy........................................... 18 Obrázek 2: Schéma bezregresního faktoringu ........................................................... 30 Obrázek 3: Schéma regresního faktoringu ................................................................ 31 Obrázek 4: Schéma forfaitingu ................................................................................... 32 Obrázek 5: Časový harmonogram IPO ...................................................................... 43

Seznam tabulek Tabulka 1: Charakteristika MSP podle Evropské komise ......................................... 9 Tabulka 2: Autonomní, partnerské a propojené podniky dle Evropské komise ...... 9 Tabulka 3: Malé a střední podniky v ČR za rok 2012 .............................................. 12 Tabulka 4: Vývoj počtu zaměstnanců v MSP v letech 2008 - 2012 .......................... 12 Tabulka 5: Moţnosti financování podle velikosti podniku ....................................... 44

Seznam grafů Graf 1: Investoři do PE/VC fondů .............................................................................. 38

55

Zdroje financování malých a středních podniků

Recommend Documents