ZÁVĚRY AKTIVU ODBORNÝCH PRACOVNÍKŮ PAMÁTKOVÉ PÉČE ČR

ZÁVĚRY AKTIVU ODBORNÝCH PRACOVNÍKŮ PAMÁTKOVÉ PÉČE ČR Ve dnech 12.-14. března 1990 se na zámku v Roztěži uskutečnil aktiv pracovníků odborných organizací působících v oboru památkové péče a jeho prognostického týmu. Účastníky zasedání byli zástupci centrálních a krajských odborných organizací státní památkové péče, Asociace restaurátorů, Iniciativy nezávislých restaurátorů. Dále se vedle ministerstva kultury ČR zúčastnili zástupci ministerstev vnitra ČR, financí cen a mezd ČR, výstavby a stavebnictví ČR, životního prostředí ČR a Státní komise VTIR a další. Zasedání uzavřelo první etapu tříbení názorů na konstituování oboru památkové péče v nových společenských a politických podmínkách. Formování názorů probíhalo v období od prosince 1989 a zahrnuje v sobě výsledky řady mezioborových, oborových a dílčích jednání včetně alternativních iniciativ. Další smysluplné fungování oboru, který má plnit nezastupitelnou funkci v záchraně a zachování kulturního dědictví, je podmíněno přijetím zásadních opatření zákonodárnými a vládními orgány. Aktivní působnost MK ČR se podle názorů zúčastněných zástupců ve větší míře soustřeďuje na oblasti tzv. živé kultury. Za této situace považujeme za nezbytné naléhavě upozornit na katastrofální stav našich památek, jejichž existenci je možné počítat na stovky let, a které lze dnes prohlásit za oblast umírající kultury. Jen v období posledních třiceti let nenávratné zmizela každá desátá nemovitá památka, což je nesrovnatelné s jakýmkoli mírovým i válečným obdobím našich dějin. Po kritické analýze předpokládaných možností dalšího vývoje státní památkové péče dospěli účastníci zasedání k závěrům, bez jejichž důsledného naplnění může obor (který se v době totalitního protikulturně zaměřeného režimu vyvzdoroval na evropskou úroveň) a tím postupně i památkový fond, zcela zaniknout. Památkový fond není produktem současné doby; je výsledkem tvůrčí činnosti mnoha generací a zavazuje celou společnost, aby tyto výjimečné hodnoty byly v dobrém stavu předány dalším generacím. Hlavním cílem je, aby památky, které jsou nedílnou součástí kulturního dědictví a životního prostředí, byly celou společností považovány za „v z á c n ý s t a t e k“ jehož ochrana a zachování se musí stát nadekonomickou normou. V procesu reprivatizace národního majetku a rozvoje tržního hospodářství je proto třeba zajistit, aby tyto vzácné statky, zejména mobiliární fondy (na objektech zpřístupněných veřejnosti), nebyly rozprodávány, ale zůstaly v trvalém vlastnictví státu. Zároveň je ale důležité věnovat zvýšenou pozornost efektivnímu společenskému využití památkového fondu, zejména v oblasti cestovního ruchu, neboť je osud nedoceněným zdrojem rozvoje národního hospodářství. Pro dosažení těchto cílů by bylo žádoucí zřídit nadresortní orgán řízený vládou ČR, který by garantoval ochranu a uchovávání vzácných národních statků, to znamená nejen přírodních statků četně životního prostředí, ale i kulturních statků včetně památkového fondu. Jestliže dosud vytvořené společenské podmínky prozatím neumožňují realizovat toto cílové řešení a v současné době je ochrana a tvorba životního prostředí řízena samostatným resortem, bylo by logické a účelné, aby i kulturnímu dědictví byla společností přiznána stejná vážnost a jeho ochrana a uchovávání byly zabezpečeny rovněž samostatným resortem, případně aby v resortu MK ČR, ve kterém jsou obory zajištující kulturní dědictví (prozatím s výjimkou archivnictví) začleněny, byly zajištěny podmínky pro splnění těchto celospolečensky významných cílů. V průběhu posledních 40 let se naprosto neosvědčilo přenesení výkonu státní památkové péče z dřívějšího památkového úřadu na krajské národní výbory a později na nižší stupně národních výborů, neboť národní výbory nejsou

v převážné míře schopny zajistit kvalifikovaně a v požadovaném rozsahu výkon státní památkové péče. Současná právní úprava, provedená zákonem ČNR č. 20/1987 Sb., podle níž si národní výbory jako orgány státní památkové péče vyžadují ke svému rozhodnutí ve věcech státní památkové péče vyjádření odborných organizací SPP vede v praxi k obrovskému nárůstu zbytečné administrativní agendy. Při konkrétním rozhodování však často dochází k situacím, kdy národní výbory nerespektují odborná vyjádření, ale podřizují své rozhodování úzce zaměřeným místním požadavkům a politickým tlakům. To vede v praxi k omezování a potlačování odborných hledisek při výkonu stát, památkové péče a v důsledcích, které z toho vyplývají, i neuspokojivému, místy až kritickému stavu památkového fondu v České republice. Proto požadujeme, aby výkon státní správy na úseku státní památkové péče byl přenesen z národních výborů na úřady památkové péče, jejichž funkce a úkoly budou plnit dosavadní odborné organizace státní památkové péče. K tomu je zapotřebí provést dílčí novelizaci zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, jejíž návrh předložila koordinační odborná skupina pracovníků památkové péče ministerstvu kultury ČR dne 23. února 1990. K urychlení procesu novelizace projednal aktiv již návrh paragrafovaného znění novely, který bude předán legislativnímu oddělení MK ČR s žádostí o neprodlené provedení dalších potřebných opatření. Návrh předpokládá, že MK ČR na základě zmocnění novelou zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, zřídí Český památkový úřad se sídlem v Praze, který bude vykonávat funkci orgánu státní správy na úseku státní památkové péče II. stupně a regionální památkové úřady s výkonem funkcí orgánů státní památkové péče I. stupně. Předpokládá se, že pro zřízení památkového úřadu II. stupně bude využito kapacity Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody a Státních restaurátorských ateliérů a k zřízení památkových úřadů II. stupně kapacity pražského a ostatních ústavů a středisek státní památkové péče a příslušných kapacit národních výborů. Za tím účelem je nutné rozhodnout zda zřizovatelem památkových úřadů bude MK ČR nebo nově vzniklý ústřední orgán státní správy a zajistit ve spolupráci s MV ČR delimitaci stávajících odborných organizací z působnosti krajských národních výborů (včetně příslušných pracovníků okresních národních výborů) novému zřizovateli, který nově vymezí územní obvody jejich působnosti (nezávislé na změnách územních jednotek). Vzhledem k rozhodnutí vlády ČR o ukončení činnosti KNV k 31.12.1990, je nutné řešit delimitaci těchto organizací urychleně. V návaznosti na to je zapotřebí s příslušnými resorty projednat a provést převod pracovních sil a finančních zdrojů a nového zřizovatele, včetně finančních zdrojů, kterými byla osud zabezpečována státní správa památkové péče. Časová naléhavost na řešení těchto úkolů vyplývá ze skutečnosti, že nový zřizovatel musí ještě v prvním pololetí 1990 uplatnit požadavky na finanční zdroje a dotace pro státní památkovou péči u MFCM ČR pro rok 1991. Nedílnou součástí delimitace musí být i převod výkonu správy, provozu a obnovy cca 130 památek zpřístupněných veřejnosti (většinou hradů a zámků), které představují zvlášť významnou část památkového fondu. Na nich jsou dislokovány i svozy mobiliárních fondů z cca 2000 dalších významných památek (750 000 předmětů), jejichž ochranu a uchování je nutné odborně zabezpečit, včetně dokončení základní evidence mobiliárních fondů, neboť jejich další existence by mohla být za jiných podmínek velmi vážně ohrožena. V první etapě se předpokládá zajištění správy těchto památek zvláštním útvarem při regionálních památkových úřadech. Po splnění základních podmínek k ochraně a uchovávání těchto vzácných statků bude možné, aby zakladatel vytvářel samostatné organizace (ať již příspěvkové organizace nebo veřejně prospěšné podniky s dotací),

které by již samostatně a s využitím dalších finančních zdrojů zlepšovaly provoz i poskytování služeb. Navrhované změny ve výkonu státní správy na úseku státní památkové péče vycházejí z dlouhodobých zkušeností, že dosavadní praxe nezaručuje závaznost odborného stanoviska, nesmírně omezuje pružnost rozhodování a je vysoce náročná na administrativu. Provázanost výkonu státní památkové péče se sférou národních výborů znemožňuje zachování odborné struktury památkové péče při změně územního uspořádání státní správy a nezaručuje proto odbornou kontinuitu. Naopak úzké propojení výkonu státní správy na úseku státní památkové péče s odbornou činností na všech stupních nově navrhovaných orgánů státní památkové péče, zaručuje nezávislost na dosavadních strukturách, úzce místních zájmech, potřebnou pravomoc a odpovědnost orgánů státní památkové péče, metodickou a odbornou jednotu, rovnováhu v dotační a sankční politice a možnost jednotného postupu v základních činnostech státní památkové péče ve všech regionech. Jestliže by předkládaný návrh nebyl akceptován a výkonná pravomoc na úseku státní památkové péče byla zachována v úrovni ONV a případně byla dále posunuta na nižší stupně národních výborů, dojde nutně ke zhoršení výkonu státní památkové péče, zejména z hlediska odborného rozhodování. Pokud by se zřetelem k zajištění odbornosti výkonu státní správy byly delimitovány odborné kapacity dosavadních odborných organizací v krajích ČR na nižší stupně národních výborů, bude obor památkové péče v podstatě likvidován. Z těchto důvodů účastníci aktivu státní památkové péče naléhavě kompetentní orgány o odpovědné zvážení předkládaného návrhu a realizace v rámci novely zákona o národních výborech i v rámci souvisejících obecně závazných předpisů, včetně zajištění účasti MK příslušných meziresortních komisích.

žádají všechny zajištění jeho úprav dalších ČR ve všech

Vzhledem k záměru federální vlády, zabývat se v květnu 1990 problematikou kulturního dědictví, jmenovitě problémy péče o památkový fond, předkládají se závěry z aktivu odborných pracovníků státní památkové péče orgánům, organizacím a institucím uvedeným v připojeném rozdělovníku. Za účastníky aktivu: Jaroslav Svatoň, prom. hist. – SÚPPOP PhDr. Jiří Belis - SÚPPOP Ing. Martin Lazák - SÚPPOP Ing. arch. Dagmar Sedláková – PÚSPPOP Jana Barešová, prom. hist. – PÚSPPOP JUDr. Václav Hromádka - PÚSPPOP JUDr. PhDr. Pavel Kroupa – SSPPOP Stč. k. Ing. Aleš Krejčů - KSSPPOP České Budějovice JUDr. Josef Šilhan - KSSPPOP Plzeň Vlastimil Šafránek, prom. hist. - KÚSPPOP Ústí n. L. Antonín Slavíček, prom. hist. - KÚSPPOP Ústí n. L. Rozdělovník: 1) Kancelář prezidenta ČSR 2) Úřad předsednictva vlády ČSR, nábř. kpt. Jaroše, Praha 1 3) Federální ministerstvo financí, Letenská 5, Praha 1 4) Státní komise VTIR, JUDr. Mareček, Slezská 2, Praha 2 5) Česká národní rada, Sněmovní 4, Praha 1 6) Úřad vlády ČR, Lazarská 7, Praha 1 7-14) Min. kultury ČR, Valdštejnské nám. 4, Praha 1

15) 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24) 25) 26) 27) 28) 29) 30) 31) 32) 33) 34) 35) 36) 37) 38) 39) 40) 41) 42) 43) 44) 45) 46)

Min. vnitra ČR, Ing. Vršecký, Strojnická 7, Praha 7 Min. financí, cen a mezd ČR, Ing. Bachor, Letenská 5, Praha 1 Min. životního prostředí ČR, Ing. arch. M. Říha, Lazarská 7, Praha 1 Min. výstavby a stavebnictví ČR, Ing. Smekalová, Na poříčním právu, Praha Česká komise pro plán. a vědecko technický rozvoj, třída SNB, Praha 1 SÚPPOP, Valdštejnské nám. 1, Praha 1 StRA, Pohořelec 22, Praha 1 PÚSPPOP, Malé nám. 13, Praha 1 SSPPOP Stč. k., Hybernská 18, Praha 1 KSSPPOP, Žižkovo nám. 34, České Budějovice KSSPPOP, Dominikánská 4, Plzeň KÚSPPOP, Hradiště 4, Ústí nad Labem KSSPPOP, zámek čp. 4, Pardubice KSSPPOP, Radnická 2, Brno KÚSPPOP, Korejská 12, Ostrava-Přívoz KÚSPPOP, nám. Míru 25, Olomouc SÚRPMO, Celetná 19, Praha 1 Archeologický ústav ČSAV, Letenská 4, Praha 1 Archeologický ústav ČSAV, Sady osvobození 19, Brno Historický ústav ČSAV, Vyšehradská 49, Praha 2 Ústav teorie a dějin umění ČSAV, Haštalská 6, Praha 1 FF UK, katedra dějin umění a estetiky, Celetná 20, Praha 1 NVP, odbor kultury, Ing. Musálek, nám. prim. Vacka, Praha 1 ONV, odbor kultury a Ing. Slavíček, nám. K. Gottwalda 1, K. Vary KIÚ, Ing. arch. L. Černík, Fučíkovo nám. 1439, Hradec Králové ČFVU, pí Nečástková, Politických vězňů, Praha 1 ČFVU, ak. mal. J. Čoban, Politických vězňů, Praha 1 ČFVU, ak. soch. Siegl, Politických vězňů, Praha 1 Archiv hl. m. Prahy, PhDr. J. Pešek, CSc., Husova 20, Praha 1 St. knihovna ČSR, PhDr. V. Richter, Klementinum 190, Praha 1 ÚMK Národního muzea, PhDr. R. Suk, CSc., U Lužického semináře 13, Praha 1 Národní galerie, PhDr. R. Prahl, CSc., Hradčanské nám. 15, Praha 1

Příloha k závěrům přijatým aktivem odborných pracovníků památkové péče v ČR, který se uskutečnil ve dnech 12.-14. března 1990 na zámku v Roztěži S využitím výsledků jednání prognostického týmu památkové péče v ČR, dosažených při jeho zasedáních ve dnech 13.12.1989 a 8.1.1990 v Praze a předložených dne 6. února 1990 zástupcům odborných organizací památkové péče na aktivu svolaném KSSPPOP v Ústí n. Labem zhodnotili účastníci aktivu v Roztěži (12.-14.3.1990) různé alternativy a varianty řešení organizace a řízení státní památkové péče v ČR v nových společenských podmínkách a dospěli k těmto závěrům: Nejefektivnější řešení organizace a řízení památkové péče v České republice umožňuje alternativa I-B, varianta 1/A s postupným přechodem na variantu 1/B. Obě varianty vycházejí z těchto základních potřeb, předpokladů a limitů: 1. Rozhodnutím vlády ČR bude obor ochrany přírody řízen MŽP ČR. Z tohoto důvodu bude v roce 1990 delimitována část pracovních sil a finančních zdrojů z resortu MK ČR (adekvátní část SÚPPOP) a z resortu MV ČR (adekvátní části PÚSPPOP a KSSPPOP) do resortu MŽP ČR. Protože některé odborné činnosti byly až dosud vykonávány v odborných organizacích státní památkové péče a ochrany přírody pro oba obory kumulovaně, bude mít tato delimitace (zejména v přechodném období) určitý vliv na výkon obou oborů a bude vyvolávat (i v budoucnosti) vyšší nároky na jejich spolupráci. 2. Rozhodnutím vlády ČR bude činnost KNV ukončena k 31.12.1990. V důsledku tohoto rozhodnutí dojde nutně ke změně ve výkonu státní správy i v oblasti památkové péče a bude ohrožena další existence téměř všech odborných organizací státní památkové péče (kromě SÚPPOP a StRA). Odborné organizace památkové péče v Praze a v krajích ČR vznikly v posledních 30 letech z přirozené potřeby zabezpečit odbornou péči o památkový fond v regionech. Většina těchto organizací (kromě PÚSSPPOP a KSSPPOP Severomoravského kraje) zároveň spravuje i vybrané památky, určené ke kulturně výchovnému využití. Tyto památky představují zvláště významnou část památkového fondu. Jsou v nich umístěny svozy mobiliárních fondů z dalších cca 2000 památek (750 000 uměleckých a umělecko řemeslných předmětů), jejichž základní evidence nebyla dosud dokončena a jejichž ochrana i uchování vyžaduje odbornou péči. 3. Organizační struktura systému památkové péče by měla být volena tak, aby systém mohl racionálně a kontinuálně plnit své základní funkce, tj. ochranu památkového fondu, uchováváni památkového fondu a zprostředkovávání památkových hodnot. K tomu je zapotřebí efektivně využít všech dosud existujících odborných organizací památkové péče neboť jejich informační a dokumentační fondy, ale i znalostní předpoklady pro profesionální výkon odborných pracovníků jsou třicet let systematicky budovány v závislosti na rozložení památkového fondu v dosavadních regionech. Zpřetrhání těchto vazeb by na dlouhou dobu ochromilo celý obor památkové péče. Na druhé straně jsou dosavadní odborné organizace památkové péče schopné bez problémů zajistit všechny potřebné vazby na novou organizační strukturu státní správy na úseku památkové péče. Existence odborných organizací památkové péče by proto neměla být ohrožována současnými ani budoucími změnami v územním řízení. 4. Přenesení výkonu státní památkové péče z dřívějšího památkového úřadu na krajské národní výbory a později na nižší stupně národních výborů se v průběhu posledních 40ti let naprosto neosvědčila, neboť národní výbory nebyly v převážné míře schopny zajistit kvalifikovaně a v požadovaném rozsahu výkon státní památkové péče. Zkvalitnění odbornosti a výkonů na všech úsecích národního hospodářství i státní správy je základním požadavkem dalšího rozvoje naší společnosti. Z této potřeby vyplývá i požadavek, aby výkon státní správy na úseku státní památkové péče byl přenesen z národních výborů na úřady památkové péče, jejichž funkce a úkoly by plnily dosavadní odborné organizace státní památkové péče.

5. Splněni tohoto požadavku je závislé na schváleni dílčí novelizace zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. 6. Návrh předložený ministerstvu kultury dne 23. února 1990 předpokládá, že MK ČR na základě zmocnění novelou zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, zřídí Český památkový úřad se sídlem v Praze, který bude vykonávat funkci orgánu státní správy na úseku státní památkové péče II. stupně a regionální památkové úřady s výkonem funkcí orgánů státní památkové péče I. stupně. Pro zřízení památkového úřadu II. stupně by mělo být využito kapacity Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody a Státních restaurátorských ateliérů a k zřízení památkových úřadů I. stupně kapacity pražského a ostatních krajských ústavů a středisek státní památkové péče, včetně adekvátní části kapacity dosavadních inspektorů KNV a ONV zajišťujících výkon státní památkové péče. (Podrobnější specifikace funkci orgánů státní památkové péče je vyjádřena v přiloženém návrhu novely zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.) Hodnocení variant a postup navrhovaného řešení Alternativu I-B - variantu 1/A lze realizovat při splnění výše uvedených předpokladů bez větších problémů pouze delimitací příslušných pracovních sil, finančních zdrojů a dosud vytvořené materiálně technické základny z resortu MV ČR na nového zřizovatele, tj. do resortu MK ČR. Tato varianta předpokládá, že po určitou dobu budou některé regionální úřady památkové péče ještě vykonávat i správu vybraných památek zpřístupněných veřejnosti. V zájmu zajištění regulérnosti výkonů památkového úřadu jako orgánu státní správy, zejména ve vztahu k ostatním vlastníkům a správcům památek je proto žádoucí, aby správa zpřístupněných památek byla prováděna zvláštním organizačním útvarem památkového úřadu. Další organizační členění památkového úřadu, odlišující útvar, jenž bude provádět výkon orgánu státní správy (úřad) od útvarů zajišťujících informační, dokumentační a výzkumné činnosti v oboru památkové péče (ústav), vyžádá si zřejmě rozdílný systém v odměňování pracovníků státní správy a ostatních pracovníků. I přes tyto zvláštnosti představuje varianta 1/A - zejména z hlediska uplatnění odborných pracovních sil a využiti dosavadních finančních zdrojů nejefektivnější řešení. Alternativa I-B - varianta 1/B předpokládá osamostatnění správy památek zpřístupněných veřejnosti od památkového úřadu, který by výkon orgánu státní správy opíral o odborné a výzkumné činnosti zabezpečované „ústavem“. K postupnému osamostatňování správy památek zpřístupněných veřejnosti by mohlo docházet jejich sdružováním jako příspěvkových organizací se samostatnou právní subjektivitou, případně jako podniků veřejně prospěšných (s dotací MK ČR), nebo jinou vhodnou formou, která by ovšem zaručovala, že tyto památky jako vzácné statky neztratí povahu národního majetku a bude o ně dobře pečováno. Z hlediska výkonu orgánu státní správy představuje tato varianta „čistší řešení“, klade však vyšší nároky na počet pracovních sil a k její realizaci lze přistoupit jedině při splnění těchto podmínek: a) bude dokončena základní evidence mobiliárních fondů b) budou dořešeny majetkoprávní poměry k těmto památkám (k nemovitostem i k mobiliárním fondům) c) bude garantována možnost navrácení mobiliárních fondů na původní objekty a převody mobiliárních fondů i způsob jejich využití musí být schválený památkovým úřadem d) zůstane zachována hlavní funkce kulturně výchovného využití památky, další služby budou poskytovány jako doplňkové a pro jejich dislokaci budou využívány pouze hospodářské části budov (objektů), dosud nevyužité nebo nevhodně využité e) všechny stavební úpravy i změny v instalacích budou prováděny jen se souhlasem orgánu státní památkové péče

f) stavební úpravy prováděné pro rozšiřování doprovodných služeb budou prováděny výhradně z prostředků provozovatele těchto služeb, případně s využitím příspěvku z fondu pro rozvoj cestovního ruchu g) provoz služeb bude zajišťovat na vlastní náklad jejich provozovatel a bude je poskytovat na úrovni odpovídající kulturnímu prostředí památky h) protože poskytování doplňkových služeb ve vysoce estetickém prostředí památek je pro provozovatele finančně velmi výhodné, je třeba smluvně zajistit, aby adekvátní část z výnosu služeb byla věnována na údržbu a obnovu těchto památek. Má-li být varianta 1/B realizována důsledně, musí být přijata taková opatření, aby při vzniku nových správ památek zpřístupněných veřejnosti nebyly sdružovány pouze památky, které jsou pro rozvoj cestovního ruchu zvláště zajímavé (s bohatým mobiliářem apod.), ale také správy památek méně lukrativních (bez mobiliáře, památky vyžadující rekonstrukci apod.). Utváření správ těchto památek by mělo zahrnout vždy určitý region. Vznik těchto správ (podniků veřejně prospěšných) bude klást značné nároky i na jejich zřizovatele (MK ČR). Při realizaci varianty 1/B nelze podceňovat ani hypotézu, že nové správy zpřístupněných památek (podniky) mohou výrazným způsobem odčerpávat kvalifikované odborné síly z památkových úřadů a tím ohrožovat kvalitu jejich výkonů (památkový úřad nebude mít žádné možnosti hospodářsky konkurovat těmto správám). Vzhledem k značným rizikům je žádoucí, aby varianta 1/B byla zaváděna postupně jako experiment ve vybraných regionech a jen u památek, které splňují pro toto řešení základní předpoklady. Získaných zkušeností by mělo být využito při tvorbě nového zákona o státní památkové péči (o kulturním dědictví). Alternativa I-B – varianta 1/C předpokládá, že památkové úřady a ústavy památkové péče i správy památek zpřístupněných veřejnosti budou mít samostatnou právní subjektivitu. Z hlediska výkonu státní správy je toto řešení „nejčistší“, avšak klade zvýšené nároky na počet pracovních sil, vyžádalo by si značný nárůst administrativního aparátu a znamenalo by také větší zatížení řídící funkce MK ČR. Z hlediska programového prohlášení ministra kultury ČR o úloze MK ČR v oblasti řízení lze ovšem konstatovat, že ve srovnání s ostatními variantami alternativy I-B je 1. varianta (a její subvarianty A, B, C) nejprogresivnější. Při její realizaci by zůstalo ústředním orgánem státní správy, ale bylo by vyvázáno z direktivního řízení. Těžiště jeho činností by spočívalo ve vytváření organizačních, legislativních a ekonomických podmínek pro rozvoj památkové péče v ČR a pro mezinárodní spolupráci v této oblasti. Alternativa I-B - varianty 2/A a 2/B (2/C) prověřují možnost zřízení jediného Památkového úřadu s detašovanými pracovišti v regionech při využití dosavadních odborných organizací památkové péče. Při realizaci těchto variant by Památkový úřad byl orgánem rozhodujícím ve správním řízení na úseku památkové péče v I. stupni a o odvoláních proti jeho rozhodnutí by rozhodovalo MK ČR. Z toho je zřejmé, že tyto varianty by byly pro MK ČR administrativně náročnější a také v rozporu s obecnou tendencí, přesunout těžiště řízení na nižší stupně státní správy. Alternativa I-B - varianty 3/A a 3/B, rovněž varianty 4/A a 4/B reagují na možnost, že novela zákona ČNR č. 20/(1987 Sb.) o státní památkové péči nebude Českou národní radou schválena a v důsledku toho nebude přenesena výkonná pravomoc z národních výborů na odborné organizace státní památkové péče. V tomto případě by výkonnými orgány státní památkové péče byly MK ČR, ONV a MNV (MěNV). Ministerstvu kultury ČR by zůstal zachován výkon státní památkové péče v dosavadním rozsahu (tzn. zejména agendy prohlašování památek a zrušení prohlášení památek, vývoz památek, povolení k archeologické činnosti, povolení k restaurováni, poskytování finančních příspěvků) nově by vykonávalo funkci odvolacího orgánu proti rozhodnutí ONV a v souvislosti se zrušením KNV bylo by nutné rozhodnout zda jako výkonný orgán státní památkové péče ve věcech národních kulturních památek a při

prohlašování památkových zón bude působit MK ČR nebo ONV, kterému by jinak zůstal zachován výkon státní památkové péče v dosavadním rozsahu. Uvedené varianty předpokládají zachování dosavadních odborných organizací státní památkové péče a to buď jako ústřední a regionální organizace se samostatnou právní subjektivitou (varianty 3/A - 3/B) nebo jako jedna organizace s detašovanými pracovišti v regionech (4/A - 4/B). Rozdílnost varianty A - B spočívá v odlišném řešení správy památek zpřístupněných veřejnosti, přičemž řešeni jsou obdobná jako u variant 1. a 2. V zorném úhlu dosavadní praxe a pod ekonomickým tlakem rozvoje tržního hospodářství vedla by realizace variant 3 - 4 i v nových hospodářských podmínkách k omezování a potlačování odborných hledisek při výkonu státní památkové péče a v důsledcích, které z toho vyplývají k prohlubování dnes již neuspokojivého a místy kritického stavu památkového fondu v České republice. Nárůst agend, které by MK ČR muselo zajistit jako ústřední orgán státní správy na úseku státní památkové péče je v rozporu s tendencí snižovat administrativní aparát v ústředních orgánech státní správy. Alternativa I-B - varianta 5 demonstruje situaci, která by nastala v případě, že by nebyly splněny předpoklady 5. a 6. (schválení novely zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči a přenesení výkonných pravomocí z národních výborů na odborné organizace státní památkové péče) a navíc, kdyby v souvislosti s ukončením činností KNV byly delimitovány Krajské ústavy (střediska) na úroveň ONV a MNV (MěNV) včetně správy památek zpřístupněných veřejnosti. Kromě důsledků vyjádřených u variant 3 – 4, představovala by realizace 5. varianty v podstatě likvidaci památkové péče neboť je nereálné, aby pro všechny výkonné orgány státní památkové péče na území Čech a Moravy zpracovávala odborná stanoviska jediná odborná organizace. Změny ve správě památek zpřístupněných veřejnosti provedené bez splnění předpokladů uvedených ve variantě I-B – 1/B by vedly k vážnému ohrožení těchto vzácných statků a bylo by velmi obtížné zabránit i případné malverzaci mobiliárních fondů.

ORGANIZACE A ŘÍZENÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE V ČR – SOUČASNÝ STAV

NÁVRH NOVÉ ORGANIZACE A ŘÍZENÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE V ČR ALTERNATIVA I-B

VARIANTA 1/A


VARIANTA 1/B


VARIANTA 1/C


VARIANTA 2/A


VARIANTA 2/B


VARIANTA 3/A


VARIANTA 3/B


VARIANTA 4/A


VARIANTA 4/B


VARIANTA 5

ZÁVĚRY AKTIVU ODBORNÝCH PRACOVNÍKŮ PAMÁTKOVÉ PÉČE ČR

Recommend Documents