Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv

V Brně dne 14. března 2011 Sp. zn.: 517/2009/VOP/MH

Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci stavebně-technického stavu nemovité kulturní památky areálu lázní v Kyselce u Karlových Varů

A Obsah podnětu Na základě informací z veřejných sdělovacích prostředků se JUDr. Otakar Motejl, veřejný ochránce práv, rozhodl v lednu 2009 zahájit podle ustanovení § 9 písm. d) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, z vlastní iniciativy šetření ve věci stavebně-technického stavu Lázní Kyselka. Předmětný soubor staveb je charakteristickým lázeňským komplexem, jehož výstavbu zahájil po roce 1873 Heinrich Mattoni, jenž v Kyselce vybudoval areál s lázeňskými domy, stáčírnou, kolonádou a pavilóny u jednotlivých pramenů. Vzhledem k tomu, že stav nemovitostí byl havarijní a dle dostupných informací nebyly zahájeny žádné práce směřující k opravě či údržbě objektů, z nichž se lázeňský areál skládá, požádal ochránce za účelem prověření dané věci a postupu odboru památkové péče Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen „magistrát“) primátora města Karlovy Vary o stanovisko k celému případu a doložení postupu magistrátu na úseku státní památkové péče. Kromě toho o součinnost požádal i starostu obce Kyselka, na kterého se obrátil se žádostí o vyjádření, zda a jaká opatření směřující k záchraně a obnově předmětné památky Stavební úřad Kyselka (dále jen „stavební úřad“) v součinnosti s orgánem státní památkové péče Národním památkovým ústavem a Ministerstvem kultury učinil, včetně informace, bylo-li s vlastníkem památky vedeno nějaké sankční řízení dle stavebního zákona. S žádostí o stanovisko k danému případu se ochránce rovněž obrátil na ministra kultury. Dne 13. 10. 2009 vydal ochránce zprávu o šetření, v níž shrnul zjištění, ke kterým v rámci šetření dospěl. Ochránce konstatoval, že v daném případě stát a jeho orgány na úseku státní památkové péče při výkonu památkové ochrany bývalých lázní v Kyselce, jakož i areálu Mattoniho továrny, zcela selhaly. Stát a jeho orgány v podobě bývalého okresního úřadu, dnes magistrátu a krajského úřadu, včetně Ministerstva kultury, nebyly podle zjištění ochránce schopny svými opatřeními, případně náhradním výkonem, zajistit řádnou údržbu a opravu chátrajících památkově chráněných objektů. V této souvislosti ochránce podrobil postup státu a jeho orgánů kritice, neboť má-li stát zájem na tom, aby určité stavby podléhaly památkové ochraně, je zcela nepochybně jeho povinností dohlédnout na to, aby tato ochrana vyhlášená ve veřejném zájmu našla odraz ve zvýšeném dozoru nad tím, zda vlastník těchto objektů řádně plní své povinnosti udržovat tyto stavby v dobrém stavebně-technickém stavu.

Ochránce poukázal na právní úpravu uvedenou v ustanovení § 9 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, kde se stanoví, že vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturněpolitickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady. Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky. Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Neplní-li vlastník povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a opatření uložená orgánem státní památkové péče ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o státní památkové péči 1 nejsou respektována, je třeba, aby konal stát a jeho orgány, tzn., aby svou aktivní činností v zájmu zachování památkově chráněných objektů zajistil jejich řádnou údržbu a ochranu před znehodnocením nebo poškozením. Tomu ostatně svědčí povinnost státu a jeho orgánů uvedená v ustanovení § 15 odst. 1 zákona o státní památkové péči, kde se stanoví, že jestliže vlastník kulturní památky v určené lhůtě neprovede opatření podle ustanovení § 10 odst. 1, může obecní úřad obce s rozšířenou působností a, jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, rozhodnout, že se nezbytná opatření pro zabezpečení kulturní památky provedou na náklad jejího vlastníka. Podle ustanovení § 15 odst. 4 cit. zákona pak platí, že je-li kulturní památka bezprostředně ohrožena, provede obec s předchozím souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností nutná opatření k její ochraně. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, dá obec podnět stavebnímu úřadu k nařízení udržovacích prací nebo nezbytných úprav nebo k nařízení neodkladných zabezpečovacích prací podle zvláštních předpisů a vyrozumí o tom obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, i krajský úřad. Ochránce ve zprávě o šetření uvedl, že případ Lázní v Kyselce je důkazem toho, že stát nebyl schopen ochranu památkově chráněným objektům zajistit, a je proto otázkou, nakolik je dán veřejný zájem státu na památkové ochraně těchto objektů, jež jsou „pod dohledem státu“ v tak žalostném stavu. Za kritický moment ve vztahu k areálu Mattoniho továrny ochránce označil povolení objektu nové stáčírny, která svou hmotou a architektonickým provedením zcela degraduje prostředí státem registrované kulturní památky. Podle názoru ochránce správní orgány při povolení 1

§ 10 zákona o státní památkové péči (1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky.

2

této stavby zřejmě vůbec neuvažovaly o regeneraci stávajících památkově chráněných objektů (provozně-výrobního nikoliv lázeňského charakteru), přičemž zcela pominuly nutnost zakomponovat tento nový výrobní objekt do areálu kulturní památky, a to ve prospěch památkově chráněných objektů Mattoniho továrny. Ochránce poukázal na to, že by zejména Ministerstvo kultury jako evidenční úřad památkově chráněných staveb mělo zvážit, zda a za jakých okolností je nutno na památkové ochraně v případu lázní a areálu Mattoniho továrny v Kyselce setrvat. V případě, že ministerstvo dospěje k závěru, že je tato ochrana i přes současný havarijní stav objektů odůvodněná, je třeba, aby prostřednictvím výkonných orgánů státní památkové péče tuto ochranu zajistilo a přijalo účinná opatření, která by dalšímu chátrání památkově chráněných staveb zabránila. Práce na studiích řešících budoucí využití uvedených objektů, ani přípravné práce na shromáždění podkladů pro případné územní řízení, jež má předcházet stavební obnově uvedených objektů, nepovažoval ochránce za opatření směřující k záchraně objektů. Podle ochránce je zcela nepochybné, že ani studie budoucího využití stavby, ani územní řízení, není aktivním nástrojem k záchraně stavby, jejíž existence je ohrožena již v samé podstatě. Ochránce rovněž poukázal na to, že provedení potřebných záchranných prací na náklad státu, tak jak s tím počítá ustanovení § 15 odst. 1 zákona o státní památkové péči, je opatřením s významným dopadem na finanční rozpočet úřadu (resp. rozpočet státu), má-li však stát zájem na památkové ochraně, je jeho povinností v případě nečinnosti vlastníka stavby učinit za něj nezbytné kroky k záchraně památkově chráněného objektu, a vynaložené náklady pak po vlastníkovi vymáhat. Stav památkově chráněných objektů v Kyselce označil ochránce za smutný doklad toho, jak mohou dopadnout památkově chráněné stavby, přidá-li se k nečinnosti vlastníka ještě nečinnost státu a jeho orgánů, včetně nefungujícího institutu náhradního výkonu rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ochránce konstatoval, že postup orgánů státní správy na úseku památkové péče ve věci památkově chráněných staveb v obci Kyselka neodpovídal principům dobré správy, neboť tyto orgány nebyly schopny zajistit dohled a ochranu památkově chráněným objektům tvořícím areál bývalých lázní a areál Mattoniho továrny. Vzhledem k výše uvedenému ochránce požádal primátora města Karlovy Vary, ředitele Krajského úřadu Karlovarského kraje a ministra kultury, aby se k obsahu této zprávy vyjádřili.

B Doplňující skutková a právní zjištění Ke zprávě o šetření ve věci stavebně-technického stavu areálu bývalých lázní Kyselka a souboru budov tvořících areál bývalé Mattoniho továrny se vyjádřili ministr kultury, ředitel KÚ Karlovarského kraje, primátor Karlových Varů a starosta obce Kyselka.

3

Ministerstvo kultury V úvodu svého vyjádření tehdejší ministr kultury prof. Václav Riedlbauch konstatoval, že souhlasí se zjištěním veřejného ochránce práv, že od doby první privatizace až po současný stav nebyl vždy orgány památkové péče, jmenovitě příslušnými odbory bývalého Okresního úřadu Karlovy Vary, systematicky a řádně vykonáván dohled nad dodržováním postupů stanovených pro zainteresované subjekty zákonem o státní památkové péči. Pokud jde o právní hodnocení postupu orgánů státní památkové péče, zde se ministr kultury ohradil proti kritice jím řízeného Ministerstva kultury a nesouhlasil se závěrem, že by ministerstvo v dané věci selhalo. Ministr kultury poukázal na to, že orgánem příslušným k prováděním dozoru nad plněním povinností vlastníka, co se týče údržby stavby, je v prvé řadě stavební úřad. Orgán památkové péče v řízeních vystupuje pouze jako dotčený orgán. Tato skutečnost spolu se střídáním vlastníků v době změn kompetencí v tom smyslu, že státní správa je vykonávána v přenesené působnosti samosprávnými orgány, se podle ministra kultury negativním způsobem projevila na stavu sledovaných nemovitostí. Ministr kultury uvedl, že přes zásahy Ministerstva kultury, které prostřednictvím svých odborných útvarů při kontrole od 90. let po současnost vyvíjí v mezích daných mu zákonem úsilí ke změně popsaného neudržitelného stavu, se nepodařilo zajistit zjednání nápravy. Pokyny Ministerstva kultury v souvislosti s prováděním kontrol se míjely účinkem, neboť pokuty udělované vlastníkům nemovitostí byly v odvolacích řízeních rušeny. Poté, co se na základě reformy veřejné správy po zrušeném okresním úřadu ujal věci Magistrát města Karlovy Vary, se situace podle ministra kultury nezlepšila, naopak příslušný orgán setrvával v nečinnosti. Pokud bylo na základě provedené kontroly vydáno nějaké opatření ke zjednání nápravy, v rámci odvolacího řízení na krajském úřadu došlo k pozitivnímu výsledku pro nečinného vlastníka památky. Praxe podávání odvolání i proti věcně správným rozhodnutím ve snaze docílit u krajského úřadu když ne zrušení, tak alespoň změny rozhodnutí, pokračovalo, jak je doloženo odvoláním společnosti KMV, a.s., ze dne 22. 10. 2009 proti rozhodnutí magistrátu ze dne 15. 9. 2009 ve věci uložení opatření k zabezpečení památky Mattoniho továrny v Kyselce. Ministr kultury odmítl případné námitky směřující proti Ministerstvu kultury a jeho zdánlivé nečinnosti pro nevyužití možností daných správním řádem, přičemž poukázal na právní úpravu opatření proti nečinnosti a možnost atrakce věci podle správního řádu s tím, že magistrát byl sice Památkovou inspekcí vyzván k vydání opatření ke zjednání nápravy, jenž tuto výzvu sice respektoval, vlastník památky se ale do rozhodnutí odvolal. K delegování věci na jiný místně nepříslušný úřad ministr kultury uvedl, že toto rozhodnutí je v kompetenci krajského úřadu, v takových případech však dochází k vážnému posunu řádných a mimořádných opravných prostředků. V závěru své odpovědi ministr kultury uvedl, že bezprostřední další kroky ministerstva budou ve spolupráci s Národním památkovým ústavem směřovat k rozhodnutí, zda a za jakých okolností je třeba nadále zaručit památkovou ochranu bývalých lázní a areálu Mattoniho továrny v Kyselce s tím, že budou striktně vycházet ze závěru odsouhlaseného zúčastněnými odbory Ministerstva kultury a jeho 4

odborných poradních organizací. Za tím účelem ministr kultury přislíbil zajistit urychlené vyhodnocení věci co do důvodnosti zachování památkové ochrany jednotlivých objektů obou uvedených kulturních památek a podle výsledku rozhodne o dalším postupu. Magistrát města Karlovy Vary Tehdejší primátor Karlových Varů Ing. Werner Hauptmann konstatoval, že stav objektů je skutečně v havarijním stavu, odbor památkové péče magistrátu však může pouze nařizovat práce do fáze nutného zabezpečení objektu, ale nemůže vlastníkovi nařizovat samotnou opravu a obnovu památky. V závěru své odpovědi primátor města Karlovy Vary uvedl, že město podniká kroky k nápravě a i nadále se bude řešením intenzívně zabývat, tak aby došlo k nápravě. Obec Kyselka Tehdejší starosta Kyselky Josef Janát ve svém vyjádření namítal, že je neustále poukazováno na neutěšený stav lázeňských objektů, ale budov v majetku společnosti Karlovarské minerální vody, a.s. (dále jen „KMV“), si nikdo nevšímá. Podle starosty zde nejde o peníze, ale o nevůli tyto objekty opravit. Starosta píše, že vedení společnosti KMV v roce 2008 rozhodlo o přestěhování kanceláří, čímž se chátrání budov ještě urychlilo. Naproti tomu současní majitelé lázní převzali objekty po nepovedených privatizacích v dezolátním stavu. Současný majitel lázní firma C.T.S. – DUO, s.r.o., zakryla na dvou objektech plachtami střechy, aby nezatékalo a v letošním roce byly vyřezány nálety. To je vše, co bylo uděláno. Mezitím se dvě střechy propadly. Ke zmizelé, resp. zničené budově Alžběta starosta poznamenal, že obec byla připravena závazek splnit, pozemek pro přemístění stavby poskytla, ale KMV se po získání stavebního povolení přestala o věc zajímat, a ani po urgencích k nápravě a obnově stavby nedošlo. Naopak na Ministerstvu kultury mají představu, že budova stojí a velice se podivovali, že tomu tak není. Závěrem pan starosta uvedl, že za sedm let, co je ve funkci, již ztratil optimismus, že se historické budovy obnoví. Magistrát obci také nijak nepomohl. Krajský úřad Karlovarského kraje Ve vyjádření ředitele krajského úřadu Ing. Romana Rokůska lze považovat za podstatnou jeho kritiku vůči nefungujícímu institutu výkonu rozhodnutí (exekuce) formou náhradního výkonu na nepeněžité plnění, kdy náklady má hradit úřad a posléze je má vymáhat na vlastníkovi neudržované stavby. Ředitel krajského úřadu je toho názoru, že v současné době je potřeba zvážit, zda a za jakých okolností je nutno na památkové ochraně lázní a areálu Mattoniho továrny trvat a teprve podle výsledku pokračovat dál. Případ lázní a Mattoniho továrny v Kyselce není na území Karlovarského kraje ojedinělý, ředitel krajského úřadu poukázal také na neutěšený stav památkově chráněných domů na náměstí v Jáchymově. Bez efektivnější právní úpravy problému neudržovaných nemovitých kulturních památek však lze podle ředitele krajského úřadu jen stěží dosáhnout v této oblasti uspokojivějších výsledků. 5

Dne 9. 2. 2010 ochránce o dalším postupu orgánů státní památkové péče v dané věci osobně jednal s ministrem kultury prof. Václavem Riedlbauchem, 1. náměstkem ministra kultury JUDr. Františkem Mikešem a ředitelkou odboru památkové péče PhDr. Annou Matouškovou. Ze strany pana ministra a jeho 1. náměstka ochránce obdržel příslib, že se Ministerstvo kultury bude ve spolupráci s Národním památkovým ústavem rozsahem památkové ochrany objektů bývalých lázní a areálu Mattoniho továrny v obci Kyselka zabývat. V rámci zmíněného jednání ministr ochránce ujistil, že bezprostřední další kroky ministerstva budou ve spolupráci s Národním památkovým ústavem směřovat k rozhodnutí, zda a za jakých okolností je třeba nadále zaručit památkovou ochranu bývalých lázní a areálu Mattoniho továrny v Kyselce s tím, že bude striktně vycházet ze závěru odsouhlaseného zúčastněnými odbory Ministerstva kultury a jeho odborných poradních organizací. Za tím účelem přislíbil ochránci zajistit urychlené vyhodnocení věci co do důvodnosti zachování památkové ochrany jednotlivých objektů obou uvedených kulturních památek. Následně si ochránce vyžádal další informace týkající se postupu orgánu státní památkové péče od primátora Karlových Varů, které obdržel dne 29. 4. 2010. Z odpovědi primátora vyplynulo následující. Objekty bývalé Mattoniho továrny V této věci je třeba nejprve připomenout, že magistrát vydal dne 15. 9. 2009 rozhodnutí, jímž uložil společnosti Karlovarské minerální vody, a.s., jako vlastníkovi této památky povinnost provést zabezpečení památkově chráněných objektů Mattoniho továrny. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 15. 1. 2010 napadené rozhodnutí karlovarského magistrátu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Z odůvodnění cit. rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že magistrátem uložená opatření byla příliš obecná, nekonkrétní a jejich realizace by byla jen obtížně kontrolovatelná, navíc lhůta k jejich provedení byla dle krajského úřadu nepřiměřeně krátká. Krajský úřad nicméně v závěru svého rozhodnutí konstatoval, že přes všechna zjištěná pochybení je přesvědčen o tom, že výsledkem tohoto řízení nemůže být jiný krok, než opět vlastníku kulturní památky, areálu Mattoniho továrny, uložit opatření k jejímu zabezpečení. Odvolací orgán je toho názoru, že v tomto případě vlastník skutečně neplnil a neplní povinnosti vlastníka kulturní památky dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči. K výše uvedenému magistrát poukázal na to, že vlastník se odvolal i proti těm bodům rozhodnutí, které již ke dni odvolání byly splněny. Krajský úřad se tedy podle magistrátu zabýval i věcmi, které již byly v průběhu odvolacího řízení vykonány. O provedení nařízených opatření byl magistrát informován přípisem KMV, a.s., ze dne 25. 1. 2010. Dne 31. 3. 2010 bylo provedeno místní šetření, jehož předmětem byla mimo jiné kontrola stavu zabezpečení objektu po zimním období. Zde bylo konstatováno, že většina prací, která byla nařízena zrušeným rozhodnutím magistrátu ze dne 15. 9. 2010, byla provedena v plném rozsahu. Na místě bylo dále dohodnuto, že: A/ na objektu Stallburg  bude zabezpečena funkčnost okapových svodů – bude provedeno jejich řádné napojení 6

 

ze strany čelní fasády bude zafixována odpadlá římsa bude zajištěno a zakryto odhalené zdivo na boční vozovně a zároveň bude provizorním způsobem zakryt i celý prostor vozovny

B/ na objektu jídelny v areálu továrny  budou zakryty otevřené výlezové otvory  bude vyřešena oprava části odpadlé střechy tak, aby do objektu nezatékalo  bude opravena nebo doplněna odpadlá krytina na polovalbě směrem k transformátoru  bude provedena nejnutnější oprava poškozených klempířských prvků V návaznosti na učiněná zjištění magistrát řízení o uložení opatření dle ustanovení § 10 zákona o státní památkové péči usnesením ze dne 1. 4. 2010 zastavil. Ze stejného důvodu magistrát neshledal ani důvod pro zahájení řízení o správním deliktu s vlastníkem památky, neboť vlastník již většinu prací provedl a pracuje na splnění zbývajících prací tak, aby k dalšímu znehodnocování památky nedocházelo. Objekty bývalého areálu lázní Kyselka Vlastníkem této památky je společnost C.T.S. - DUO, s.r.o., která některé zabezpečovací práce již provedla (zakrytí otvorů ve střechách plachtami), nelze proto konstatovat, že vlastník ve věci zajištění ochrany památky nic nekoná. Magistrát si k otázce zabezpečení objektů bývalých lázní vyžádal dne 13. 11. 2009 odborné vyjádření NPÚ v Lokti a zároveň zahájil řízení o uložení opatření dle ustanovení § 10 zákona o státní památkové péči. Vyjádření NPÚ obdržel magistrát dne 1. 2. 2010. K vyjádření NPÚ se vyjádřil vlastník a magistrát dne 15. 4. 2010 vydal rozhodnutí o opatřeních k aktuálnímu zabezpečení památky. V daném případě jde o obnovu provizorního zakrytí konstrukcí budov a zabezpečení oken Mattoniho vily č.p. 76 i Ottova pramene č.p. 74. U budov stojících bezprostředně u silnice se nařízení týká Jindřichova dvora č.p. 73. Ostatní stavby jsou dle magistrátu již v takovém stavu, že statické posudky nedovolují pro havarijní stav střešních a v některých i stropních konstrukcí jakékoliv zásahy. Ani v tomto případě magistrát neshledal důvod pro zahájení řízení o správním deliktu s vlastníkem památky. Magistrát tedy nesouhlasí s názorem, že vlastník neplní své povinnosti a nepečuje o zachování památky. Současný vlastník se stal majitelem památky až v době, kdy stav byl velmi špatný a zdevastovaný. Podle magistrátu provádí současný vlastník průběžně kroky, tak aby se stav nadále nezhoršoval. Přesto, že nebyla zahájena rekonstrukce objektů lázní, nejedná se podle magistrátu o porušení zákona o státní památkové péči. V závěru své odpovědi primátor uvedl, že odbor památkové péče magistrátu v rámci svých možností činí kroky k jednání s vlastníkem památky o možnostech jejího dalšího využití, resp. ke zpracování záměru, jenž by inicioval potřebnou obnovu. Ke dni 10. 5. 2010 jsem se v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv ujala dalšího vyřizování případu a dopisem ze dne 26. 5. 2010 jsem primátorovi Karlových Varů sdělila, že pokud jde o záležitost stavebně-technického stavu objektů tvořících komplex bývalých lázeňských budov v Kyselce, nemohu popsaná opatření považovat za dostatečná. Odkázala jsem přitom na závěry šetření veřejného ochránce práv, jenž ve zprávě o šetření jasně uvedl, že orgány státní památkové 7

péče musí dohlížet na to, zda vlastník památkově chráněných objektů řádně plní své povinnosti udržovat tyto stavby v dobrém stavebně-technickém stavu. Poukázala jsem na právní úpravu uvedenou v ustanovení § 9 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, kde se stanoví, že vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Primátorovi jsem proto sdělila, že zmíněná a vlastníkem navrhovaná opatření spočívající pouze v provizorním zakrytí konstrukcí budov plachtami a zabezpečení oken proti vniknutí cizích osob do objektů nemohu považovat za definitivní a dostatečná opatření, která by svědčila o vážném zájmu a péči vlastníka o zachování památky. S ohledem na výše uvedené skutečnosti jsem si vyžádala zaslání fotodokumentace aktuálního stavu památkově chráněných objektů bývalých lázní a Mattoniho továrny v obci Kyselka. Dále jsem požádala o zaslání kopie rozhodnutí magistrátu ze dne 1. 4. 2010 (týkající se objektů Mattoniho továrny) a ze dne 15. 4. 2010 (týkající se objektů bývalých lázní) a návrh na další postup orgánu státní památkové péče, který bude skutečně směřovat k efektivním opatřením za účelem zachování památkově chráněných budov v obci Kyselka. Následně jsem vedla další korespondenci s ministrem kultury, Národním památkovým ústavem, krajským úřadem i magistrátem ohledně dalšího postupu ve věci. Písemností ze dne 24. 6. 2010 jsem požádala ministra kultury, aby mě informoval o dalších krocích a opatřeních přijatých Ministerstvem kultury, jež budou směřovat k řešení daného případu. Dne 29. 6. 2010 jsem od ministra kultury obdržela zprávu, že si Ministerstvo kultury v dané věci vyžádalo od karlovarského magistrátu, krajského úřadu a Národního památkového ústavu aktuální písemné informace. Dne 14. 7. 2010 jsem obdržela informace a podklady, kterými primátor dokumentoval postup Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen „magistrát“) v záležitosti stavebně-technického stavu bývalých lázní v obci Kyselka a památkově chráněných objektů tvořících areál bývalé Mattoniho továrny. V návaznosti na doručené podklady a informace jsem primátora požádala o podání průběžné zprávy, zda, v jakém rozsahu a v jakém stupni rozpracovanosti jsou nařízené práce týkající se objektů bývalých lázní v Kyselce ze strany vlastníka této nemovité kulturní památky plněny. V odpovědi na tuto výzvu primátor města Karlovy Vary ve sdělení ze dne 23. 9. 2010 uvedl, že magistrát dne 8. 6. 2010 požádal Ministerstvo kultury a Národní památkový ústav o metodický výklad k dalšímu možnému postupu orgánu státní památkové péče. Tento výklad magistrát dosud neobdržel. Primátor města mi dále sdělil, že i zbývající nařízené práce v rámci zabezpečení areálu Mattoniho továrny byly do konce srpna 2010 řádně provedeny. Práce v areálu lázní Kyselka započaly v měsíci září a dle sdělení vlastníka měly být dokončeny do stanoveného termínu, tzn. do 31. 10. 2010. Současně jsem se dopisem ze dne 7. 10. 2010 obrátila na náměstkyni ministra kultury PhDr. Annu Matouškovou, kterou jsem požádala o sdělení, jaké kroky Ministerstvo kultury ve věci prověření rozsahu památkové ochrany areálu bývalých lázní v Kyselce a objektů Mattoniho továrny podniklo. Požádala jsem také

8

o přijetí nápravných opatření ve věci poskytnutí metodického pokynu, o který karlovarský magistrát Ministerstvo kultury a Národní památkový ústav požádal. K výše uvedené výzvě mi náměstkyně ministra kultury sdělila, že Ministerstvo kultury žádnou žádost karlovarského magistrátu o poskytnutí metodické pomoci v dané věci neeviduje, proto ji nemohlo poskytnout. Dále jsem byla seznámena s tím, že k prověření rozsahu památkové ochrany areálu bývalých lázní Kyselka a objektů Mattoniho továrny uložilo Ministerstvo kultury úkol Národnímu památkovému ústavu zpracovat odborné posouzení aktuálního stavebně-technického stavu předmětných kulturních památek. V zevrubném posudku se uvádí, že stavebně-technický stav areálu lázní spolu s Mattoniho vilou dospěl do stadia naprosté havárie. Dle názoru NPÚ de facto nic nebrání tomu, aby stavební úřad nařídil odstranění staveb, které přímo ohrožují bezpečnost veřejnosti a dopravy. Budovy dle vyjádření Ministerstva kultury dospěly do takového stupně rozpadu, že již nelze zajistit uchování umělecko historických hodnot interiérů. Ze závěrů odborného posudku NPÚ lze podle Ministerstva kultury důvodně předpokládat, že v případě areálu lázní Kyselka je naplněna podmínka stanovená v § 8 odst. 1 zákona o státní památkové péči, tzn. zrušení prohlášení za kulturní památku. Byla jsem seznámena s tím, že Ministerstvo kultury již zahájilo proces směřující ke zrušení prohlášení areálu bývalých lázní Kyselka, případně jeho části za kulturní památku. Pokud jde o areál Mattoniho továrny, zde je stav objektů hodnocen jako stabilizovaný a po provedení zabezpečovacích prací funkční. V tomto případě Ministerstvo kultury o zrušení prohlášení za kulturní památku neuvažuje. Dopisy ze dne 27. 10. 2010 a 15. 12. 2010 jsem s obsahem sdělení náměstkyně ministra kultury seznámila primátora Karlových Varů, jenž mi ve své odpovědi ze dne 30. 12. 2010 sdělil následující. Podle primátora oddělení památkové péče karlovarského magistrátu (dále jen „magistrát“) jako příslušný orgán státní památkové péče dosud nemá k dispozici odborné posouzení v předmětné záležitosti, které si vyžádalo od Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Lokti (dále jen „NPÚ“), písemností ze dne 8. 6. 2010. Podle ústního sdělení zástupců ústavu se toto posouzení nadále zpracovává a jsou hledány možné varianty pro další postup v této věci. Magistrát dále uvádí, že se ve věci zrušení prohlášení areálu lázní Kyselka za kulturní památku dotazoval na NPÚ, kde bylo sděleno, že jim není o posouzení havarijních stavů a doporučení k odstranění staveb nic známo. Naopak bylo NPÚ v Lokti sděleno magistrátu, že zásadně nesouhlasí s odstraňováním celého areálu jako celku. Tento názor zastává i magistrát. Magistrát uvádí, že celý areál je v takovém stavu, kdy je naplněn § 8 odst. 1 zákona o státní památkové péči. Konkrétně objekt Mattoniho vily je sice ve velmi špatném stavu, ale nelze ho dle magistrátu označit za naprosto havarijní. Stejně tak je tomu u objektu Ottova pavilonu. Podle magistrátu je v České republice mnoho příkladů, kdy objekty, které vykazovaly mnohem větší známky devastace, bylo možné zachránit a zároveň uchovat zbylé hodnoty, které stále právě Mattoniho vila a Ottův pavilon svoji architekturou a významem vlastní.

9

Magistrát je v rámci zrušení památkové ochrany ochoten přistoupit na určité rozčlenění hodnotných a méně hodnotných objektů a prvků v rámci areálu lázní a následně na to zrušit památkovou ochranu u některých z nich, ale v žádném případě nedoporučuje odstranění areálu jako celku ze seznamu nemovitých kulturních památek. Vlastník věděl, že kupuje areál lázní, který je památkově chráněný, a informoval se také, jaké povinnosti z toho plynou. Stav památky znal, a přesto o objekty jejich koupí projevil zájem. Podle magistrátu není možné, v zájmu státní památkové péče, přistoupit na pouhé konstatování, že je objekt v havarijním stavu, a proto je možné jej odstranit. Tímto postupem by se koupě nemovité kulturní památky ve špatném stavu stala např. jednoduchým způsobem, jak získat lukrativní pozemky pro výstavbu. Magistrát nadále jedná s vlastníkem areálu lázní v Kyselce, jenž na základě vydaného rozhodnutí o nařízení prací řadu nutných prací provedl a nadále paralelně probíhá řada jednání o dalších možných postupech. Zásadní pro další postup pak bude odborné posouzení NPÚ v Lokti. V návaznosti na výše uvedené informace jsem dopisem ze dne 14. 1. 2011 oslovila ministra kultury, ve kterém jsem uvedla, že s ohledem na rozdílný přístup k řešení vzniklého stavu ze strany Ministerstva kultury a ústředního pracoviště NPÚ v Praze oproti názoru karlovarského magistrátu a místně příslušného pracoviště NPÚ v Lokti, požaduji, aby celá záležitost byla předána k šetření Památkové inspekci. Jako další důvod pro předání věci k šetření Památkové inspekci jsem označila rovněž tu skutečnost, že mezi ústředními orgány památkové péče zjevně vázne komunikace směrem k místně příslušným orgánům na úrovni magistrátu a pracovišti NPÚ v Lokti. Ministrovi kultury jsem sdělila, že bych uvítala, kdyby se z iniciativy Památkové inspekce za účelem projednání dalšího postupu uskutečnilo pracovní jednání zástupců oddělení památkové péče magistrátu, krajského úřadu, odboru památkové péče Ministerstva kultury, ústředního pracoviště NPÚ a územního pracoviště NPÚ v Lokti, kde by byl další postup v této záležitosti za účasti všech zainteresovaných úřadů projednán. Dne 15. 2. 2011 jsem obdržela zprávu od ministra kultury, z níž vyplývá, že Ministerstvo kultury doporučení ochránce ve věci svolání jednání akceptuje, předtím však pokládá za nutné dokončit zmapování stavu jednotlivých objektů, za tím účelem Ministerstvo kultury zadalo úkol NPÚ v Lokti zjistit aktuální stav jednotlivých objektů a zpracovat návrh nutného zabezpečení do 31. 3. 2011. Současně Památková inspekce Ministerstva kultury oslovila Český svaz stavebních inženýrů s žádostí o zpracování aktuálního zhodnocení stavebnětechnického stavu jednotlivých objektů rovněž s termínem do 31. 3. 2011, jehož součástí bude odborný odhad možnosti zachování stávajících konstrukcí. Na základě tohoto zjištění bude podle Ministerstva kultury možné hodnověrně rozhodnout o možnosti zachování autentických hodnot vybraných částí dané kulturní památky. Památková inspekce předpokládá svolání společného jednání v průběhu měsíce dubna 2011.

10

C Závěrečné zhodnocení a opatření k nápravě Z provedeného doplňujícího skutkového zjištění a vyjádření úřadů ke zprávě o šetření, jakož i z dalších úředních informací, které jsem v průběhu roku 2010 a na počátku roku 2011 shromáždila, vyplývá, že závadný stavebně-technický stav památkově chráněných objektů tvořících areál bývalých lázní v Kyselce a bývalé Mattoniho továrny i nadále trvá. V průběhu roku 2010 tedy nedošlo k přijetí razantních a účinných opatření, jež by směřovaly k řádnému plnění ustanovení § 9 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, podle něhož je vlastník kulturní památky povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně-politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. V návaznosti na příslib ministra kultury uvedený v dopisu ze dne 10. 2. 2011 a v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv proto navrhuji s ohledem na dosavadní zjištění tato opatření k nápravě: 1. Odbor památkové péče Ministerstva kultury do 31. 3. 2011 poskytne ochránci návrh nutného zabezpečení památkově chráněných staveb zpracovaný NPÚ v Lokti. 2. Památková inspekce Ministerstva kultury do 31. 3. 2011 poskytne veřejnému ochránci práv zhodnocení stavebně-technického stavu jednotlivých památkově chráněných objektů zpracované Českým svazem stavebních inženýrů. 3. Památková inspekce Ministerstva kultury bude ochránce nejpozději do 29. 4. 2011 informovat o výsledku společného jednání ve věci dalšího postupu orgánů státní památkové péče týkající se památkově chráněných objektů bývalých lázní a objektů Mattoniho továrny v Kyselce. 4. Magistrát města Karlovy Vary v součinnosti s Památkovou inspekcí Ministerstva kultury opětovně prověří, zda ze strany vlastníků památkově chráněných objektů nedochází k porušování zákona o státní památkové péči. Zprávu o výsledku tohoto prověření zašle magistrát ochránci ve lhůtě do 31. 3. 2011. 5. Podle výsledků posouzení bodů 1., 2. a 4. provedou věcně a místně příslušné orgány státní správy na úseku památkové péče a stavebního práva neodkladně odpovídající úkony státní správy.

11

D Závěry Na základě výše popsaných skutečností jsem se rozhodla vydat v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, toto stanovisko se závěrem, že postup orgánů státní správy na úseku památkové péče ve věci památkově chráněných staveb v obci Kyselka neodpovídá principům dobré správy. Nezbývá mi než konstatovat, že orgány státní památkové péče nebyly ve vzájemné součinnosti schopny zajistit ochranu památkově chráněným objektům tvořícím areál bývalých lázní a areál Mattoniho továrny a dosáhnout zjednání nápravy ve věci jejich závadného stavebně-technického stavu, který se v důsledku neplnění povinností vlastníků těchto památkově chráněných staveb neustále zhoršuje. Považuji za nutné zdůraznit, že současný stav památkově chráněných budov v obci Kyselka považuji za alarmující, vyžadující zjednání nápravy od jejich vlastníků a přijetí účinných opatření ze strany příslušných orgánů státní památkové péče tak, aby byl plně respektován a naplněn zákon o státní památkové péči. Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, úřad do 30 dnů ochránci sdělí, jaká opatření k nápravě činí nebo hodlá činit. O vyjádření jsem požádala primátora města Karlovy Vary, ředitele Krajského úřadu Karlovarského kraje a ministra kultury. Na vědomí zasílám toto závěrečné stanovisko starostce obce Kyselka, která se v uvedené lhůtě rovněž může k obsahu tohoto stanoviska vyjádřit.

RNDr. Jitka S e i t l o v á v. r. zástupkyně veřejného ochránce práv (stanovisko je opatřeno elektronickým podpisem)

12