ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA ZE STÁŽE LONDÝN, 14-19.9.2014
Mé jméno je Eva Hartlová, jsem zástupkyní ředitelky a učitelkou v MŠ Trmice, Lovecká 600, Trmice. http://www.mstrmice.cz/ V průběhu naší stáže jsme byly ubytované se slečnou Bc. Dagmar Fialovou v hotelu Garden Court téměř v centru Londýna.
Společně jsme navštěvovaly hostitelskou školku Sunrise Pre-school na adrese: 20a Lancefield Street, Queens Park, London, W 4PB http://www.sunrisepreschool.co.uk/
Tato školka se nachází ve čtvrti, kde žijí převážně majetní lidé. To bylo také znát na způsobu práce učitelů školky a na jejím vybavení. Vše bylo tak jiné, a to až do té míry, že na některé otázky z návštěvního deníku bylo velmi těžké odpovídat a někdy se ani odpovědět nedalo. Motto školky „SUNRISE“ je „Zdraví a Bezpečnost“ - vše ostatní je až druhořadé. Ve školce věří, že je to pro dítě to nejdůležitější, co musí mateřská škola zajistit. A to až do té míry, že děti, které jsou nemocné (rýma, kašel, atd.), nesmí do MŠ docházet, aby se ostatní děti nenakazily. Školka je 100% soukromé zařízení a je nadstandardně financována, proto si také může dovolit následující uspořádání. Pro cca 40 zapsaných dětí je zde k dispozici tým celkem 8 lidí (6 učitelů, 1 učitelka - zástupkyně, 1 ředitelka). Mateřská škola je vybavena kamerovým systémem a bezpečnostním zámkem druhých dveří, takže je dobře vidět, kdo za dveřmi stojí. Lze do nich vejít pouze v případě, otevře-li Vám zevnitř některá z učitelek, nebo znáte-li bezpečnostní kód. V minulosti se zde totiž stalo, že majitelku napadli útočníci, proto tato opatření. Všichni učitelé (i my) musí při příchodu odevzdat své mobilní telefony ředitelce a současně i majitelce školky (Nicole Kennedy) a zpět je dostanou, až když opět opouští budovu. Po celou pracovní dobu jsou telefony umístěny v ředitelně. Je to z důvodu prevence sociálně patologických jevů, ochrany osobních údajů a dat týkajících se svěřených dětí. V MŠ je pro účel pořizování fotodokumentace k dispozici školní fotoaparát. Fotodokumentaci provádí učitelé dost často, neboť každé dítě má svou složku, tzv. „Keyworker“. Je to kniha, do které učitelé zaznamenávají důležité záznamy o znalostech, dovednostech, úspěších dětí, co mají rády, s čím si neví rady, apod. To vše zaznamenávají velmi často, i pomocí fotografií. Je nutné záznamy provádět 3x do roka - během šesti neděl musí školka vytvořit nejméně 12 záznamů ke každému dítěti. Učitelé si zapisují do svých sešitů poznámky během celého dne, aby nezapomněli, a zástupkyně to pak zapisuje na lepíky a lepí do knihy každému dítěti. Je to kontrolní zpráva pro rodiče, kteří do knihy můžou kdykoliv nahlédnout. Jestliže se rodina přestěhuje, či dítě jde do přípravného ročníku na základní škole, ředitelka jim předá tuto knihu, a je už jen na nich, zda fotografie a zaznamenané údaje v knize předají dále, či si je ponechají. Všichni si velmi dobře uvědomují, že se tyto informace dají velmi snadno zneužít.
Další zajímavostí je samotný způsob práce v této mateřské škole: Učitelé přichází do práce v 8:00 a pouští se do úklidu a přípravy prostředí školky pro stávající den.
Děti přichází k hlavnímu vchodu do budovy ráno v 8:45. U vchodových dveří již čeká paní ředitelka Nicole. Jako první uvítá s veškerou pozorností příchozí dítě, které následně předá do péče jeho paní učitelce uvnitř budovy za bezpečnostními dveřmi. Poté se pozdraví s rodiči, přebírá instrukce a taštičku s jídlem (ve školce se nevaří), společně se domluví na podrobnostech vyzvednutí, pak rodiče odchází. Paní ředitelka následně předá potřebné informace konkrétní paní učitelce, která je pečlivě zapíše. Dítě jde dále do třídy, kde má na výběr nepřeberné množství činností, takže si může jít hrát či tvořit, co a kam samo chce.
V celkovém přístupu ke způsobu vzdělávání a rozvoje dětí jsme zde mohly pozorovat naprosto markantní rozdíl oproti tomu, jaká je běžná, nám známá praxe v ČR. Učitel dětem předem připraví rozmanitá prostředí, koutky, témata či materiály, a tím využívá přirozenou dětskou hru k nenucenému a samovolnému rozvoji dítěte. Učitel dítě nemanipuluje ani nenutí do předem naplánovaných či detailně organizovaných aktivit, ale stává se dítěti pomocníkem a důvěryhodným průvodcem v jeho nenásilném a přirozeném procesu poznávání. Tím je docíleno mnohem efektivnějšího způsobu motivace dětí a dlouhodobě i nadstandardních pozorovatelných výsledků.
V mateřské škole panoval celkově pokoj a klid. Děti byly k sobě ohleduplné, zdvořilé a respektovaly se navzájem. Dodržovaly dohodnutá pravidla. Učitelé je nemanipulovali do činností, které chtěli učitelé, ale rozvíjeli činnosti, které si děti sami vybíraly. Druhy činností dětem předem připravili, podle toho, na co se tento týden zaměřovali; hračky v poledne vyměnili, aby odpoledne měly děti možnost si činnosti procvičovat s jinými pomůckami a hračkami. Šablony ani předtištěné materiály se zde nepoužívají. Obrázky se nikde nevystavují, pouze se dětem dávají do jejich boxů, a na konci roku či určitého období si je děti berou domů. Na podlaze totiž leží boxy, do kterých děti, mimo jiné, také odkládají hračky, které mají z domova a berou si je, až když jdou opět domů. Odpadá tím například soustavné hledání zapomenuté hračky někde v budově MŠ.
Učitelé zde moc dobře vědí, jak a k čemu svěřené děti směřují. Mají velký zájem na tom, aby se děti cítily šťastně, měly kladný přístup k druhým i k sobě samému. Velmi často zůstávají s dětmi v MŠ i jejich rodiče či jeden z nich, nebo chůvy. V mateřské škole je i jeden chlapec (Niko) se specifickými potřebami - Downův syndrom a je neslyšící. Hraje si jako ostatní děti. Učitelé jej učí znakovou řeč, i děti jsou k němu velmi ohleduplné. Z jeho rodičů je vždy jeden přítomen. Buď si hrají s Nikem, učí ho znakovou řečí jak se chlapec jmenuje atd., nebo jen pozorují, co dělá, případně jen tak přihlíží, jak si s ním některý z učitelů hraje a dále jej vzdělává s ohledem na jeho individuální zvláštnosti. Niko sice má přidělenou svou vlastní učitelku, ale ta byla před námi taktně a velice zdvořile, avšak důrazně napomenuta ředitelkou, že nemá chlapce na sebe fixovat. Vzala si to ihned k srdci a své chování bez odkladů změnila. Byl to ukázkový způsob fungujícího principu autority. Ta zde nic nenařizuje, jen sděluje své požadavky, které jsou přijímány ochotně, neboť zaměstnanci jasně vědí, že na majitelce vše stojí, že má vizi a velikou zodpovědnost za prosperitu školy, a tím i za jejich zaměstnanost.
Velmi pěkně se o nás starala a bezpečný pobyt nám zajistila paní Kamila Nevrklová s manželem. Podle předchozí domluvy jsme dostaly potřebné instrukce a vydaly jsme se směrem k ubytování. Jeden večer jsme se sešli, abychom si popovídali o školkách, ve kterých jsme byly. Na stáži jsme se setkaly s mnoha zkušenými a vysoce kvalifikovanými lidmi z našeho oboru, od kterých jsme mohly nabrat velké množství inspirace a hodnotných podnětů. Věřím, že i my jsme se staly, byť jen na několik málo dní, užitečnou součástí a obohacením jejich zaběhlého koloritu. Jsem velmi ráda, že jsem se stáže zúčastnila, i z toho důvodu, že jsem již jednou v Londýně byla, a to v roce 1969. Způsob života byl tehdy velmi odlišný od způsobu života v totalitním Československu. No a vidíte, píše se rok 2014, a způsob života je u nás v ČR je stále velmi odlišný od toho v UK. Těžko hledáme nějaké vzory mezi autoritami, jak ve státě, tak i v našem okolí. Pojem demokracie jsme stále ještě dopodrobna nepochopili, co že to vlastně je, že to není život bez pravidel a neomezená volnost, ale že je to svoboda s jasně danými pravidly, které je třeba ochotně dodržovat. My jsme měly s Dagmar Fialovou to štěstí, že jsme se dostaly do školky, kterou si rodiče vybrali podle toho, že jasně splňuje jejich požadavky, a protože chtějí, aby dále rozvíjela to, co oni již doma se svými dětmi započali. Chtějí mít ze svých dětí vzdělané a samostatně se rozhodující jedince, kteří jasně vědí, kdo jsou, na co mají a co by měli v životě chtít. K tomu je však třeba vážit si sebe sama a také umět si vážit druhých lidí a respektovat je, pokud si to skutečně zaslouží.
