Závěrečná zpráva. (pracovní skupina č. 10) Domovy pro osoby se zdravotním postižením. Odlehčovací služby - pobytové

Závěrečná zpráva (pracovní skupina č. 10)

Domovy pro osoby se zdravotním postižením Odlehčovací služby - pobytové Týdenní stacionář

projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“ reg. č. CZ.1.04/3.1.00/A9.00019

Zpracovatel: Moravskoslezský kraj Pracovní skupina č. 10 (zahrnovala zástupce služeb domovy pro osoby se zdravotním postižením, odlehčovací služby, týdenní stacionáře, zástupce obcí) Vedoucí skupiny: Mgr. Bc. Lenka Klepáčová Garant skupiny: Mgr. Lukáš Spurný

Datum: 31. 5. 2015 2

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................................ 5

2.

Domovy pro osoby se zdravotním postižením ................................................................................ 7 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky ................................................................................ 7 2.2 Provozní doba ................................................................................................................................ 9 2.3 Pracovník v přímé péči ................................................................................................................ 10 2.4 Počet uživatelů podle místa bydliště ........................................................................................... 12 2.5 Zájemci o službu .......................................................................................................................... 17 2.6 Mapa poskytovatelů .................................................................................................................... 19 2.7 Odkud uživatelé přicházejí .......................................................................................................... 21 2.8 Kam uživatelé odcházejí .............................................................................................................. 23 2.9 Potřeby uživatelů......................................................................................................................... 25 2.10 Činnosti a úkony služby domova pro osoby se zdravotním postižením .................................... 32 2.11 Personální zajištění služby ......................................................................................................... 40 2.12 Náklady na personální zajištění služby ...................................................................................... 45 2.13 Spoluúčast obcí na financování služeb domovy pro osoby se zdravotním postižením............. 47 2.15 Příklad dobré praxe služby domovy pro osoby se zdravotním postižením ............................... 53 2.16 Návrh rozvoje služby domovy pro osoby se zdravotním postižením ........................................ 54

3.

Odlehčovací služby – pobytová forma .......................................................................................... 55 3.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky .............................................................................. 55 3.2 Provozní doba .............................................................................................................................. 57 3.3 Pracovník v přímé péči ................................................................................................................ 58 3.4 Počet uživatelů podle místa bydliště ........................................................................................... 61 3.5 Zájemci o službu .......................................................................................................................... 65 3.6 Mapa poskytovatelů .................................................................................................................... 67 3.7 Odkud uživatelé přicházejí .......................................................................................................... 69 3.8 Kam uživatelé odcházejí .............................................................................................................. 71 3

3.9 Potřeby uživatelů......................................................................................................................... 74 3.10 Činnosti a úkony služby odlehčovací služby – pobytová forma ................................................ 80 3.11 Personální zajištění služby ......................................................................................................... 87 3.12 Náklady na personální zajištění služby ...................................................................................... 92 3.13 Spoluúčast obcí na financování služeb odlehčovací služby – pobytová forma ......................... 93 3.14 Model odlehčovací služby – pobytová forma............................................................................ 96 3.15 Příklad dobré praxe služby odlehčovací služby – pobytová forma ........................................... 98 3.16 Návrh rozvoje služby odlehčovací služby – pobytová forma................................................... 100 4.

Týdenní stacionáře ...................................................................................................................... 101 4.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky ............................................................................ 101 4.2 Provozní doba ............................................................................................................................ 103 4.3 Pracovník v přímé péči .............................................................................................................. 104 4.4 Počet uživatelů podle místa bydliště ......................................................................................... 106 4.5 Zájemci o službu ........................................................................................................................ 109 4.6 Mapa poskytovatelů .................................................................................................................. 111 4.7 Odkud uživatelé přicházejí ........................................................................................................ 113 4.8 Kam uživatelé odcházejí ............................................................................................................ 115 4.9 Potřeby uživatelů....................................................................................................................... 118 4.10 Činnosti a úkony služby týdenní stacionáře ............................................................................ 124 4.11 Personální zajištění služby ....................................................................................................... 131 4.12 Náklady na personální zajištění služby .................................................................................... 136 4.13 Spoluúčast obcí na financování služeb týdenní stacionáře ..................................................... 137 4.14 Model sociální služby týdenní stacionáře ............................................................................... 139 4.15 Příklad dobré praxe služby týdenní stacionáře ....................................................................... 141 4.16 Návrh rozvoje služby týdenní stacionáře ................................................................................ 142

4

1. Úvod Dlouhodobým záměrem Moravskoslezského kraje je dosáhnout transparentního a efektivního rozdělování finančních prostředků pro sociální služby a optimalizace sítě služeb z územního hlediska v návaznosti na proces střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb. Odbor sociálních věcí krajského úřadu Moravskoslezského kraje připravil individuální projekt kraje s názvem „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“, s registračním číslem CZ.1.04/3.1.00/A9.00019, který je podpořen z Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem projektu je získat první nástroj pro transparentní a efektivní rozdělování finančních prostředků poskytovatelům sociálních služeb. V období června – září 2014 proběhla první klíčová aktivita projektu - dotazování v místě poskytování sociálních služeb, jejíž výstupy jsou nezbytným podkladem pro navazující klíčovou aktivitu 2. Data, získaná v klíčové aktivitě č. 1 byla zpracována do tabulek, grafů a map. Nicméně samotná data nemají vždy potřebnou vypovídací hodnotu, proto byly pracovními skupinami analyzovány a komentovány. Analyzována a okomentovaná data jsou podkladem pro zpracování této závěrečné zprávy. Každý druh sociální služby je popsán zvlášť. Východiska pro zpracování Závěrečné zprávy: 

Sociální služba by měla být poskytována jen tomu, kdo ji potřebuje a jen do takové míry do jaké ji člověk potřebuje.



Efektivní sociální služba nenahrazuje v rámci svého působení přirozené zdroje (školství, jiné veřejné služby, rodinu, neformální zdroje, apod.), ale naopak vede a podporuje uživatele k tomu, aby je využíval (zprostředkovává jejich využití).



Předpokladem je, že sociální služby pomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob, ale nemohou ze své podstaty v plné šíři řešit jevy a situace, které k nepříznivé sociální situaci vedou. Sociální služby musí být součástí širšího systémového řešení nepříznivé sociální situace.

Závěrečná zpráva je prvním podkladem pro nastavení modelu sociální služby dle daného druhu sociální služby, s ohledem na potřeby uživatelů a realizaci činností za účelem jejich naplnění. To vše v návaznosti na efektivitu a personální zajištění. Závěrečná zpráva obsahuje mj. informace o specifikaci jednotlivých druhů sociálních služeb včetně popisu výjimek a okolností, které je nutné v daném kontextu (tj. financování personálního zajištění služby) zohlednit a nastavuje parametry personálního zajištění služeb v základním, krizovém a optimálním modelu.

5

Podklady pro zpracování závěrečné zprávy - počet služeb a dotazníků:

Počet registrovaných sociálních služeb zařazených do dotazníkového šetření Domovy pro osoby se zdravotním postižením Odlehčovací služby pobytové Týdenní stacionáře

Počet vyplněných dotazníků

Procentuální návratnost dotazníků

27

27

100%

20

19

95%

4

4

100%

6

2. Domovy pro osoby se zdravotním postižením 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Domovy pro osoby se zdravotním postižením jsou služby sociální péče, které zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) definuje: „Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“

Domov pro osoby se zdravotním postižením § 48 zákona (1) V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, g) sociálně terapeutické činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. (3) Nezaopatřeným dětem se v domovech pro osoby se zdravotním postižením poskytuje osobní vybavení, drobné předměty běžné osobní potřeby a některé služby s přihlédnutím k jejich potřebám. Osobním vybavením se rozumí prádlo, šatstvo a obuv; některými službami se rozumí stříhání vlasů, holení a pedikúra. Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře22). (4) V domovech pro osoby se zdravotním postižením může být vykonávána ústavní výchova, výchovná opatření nebo předběžné opatření podle zvláštních právních předpisů. Pro výkon ústavní výchovy nebo předběžného opatření v domovech pro osoby se zdravotním postižením platí s ohledem na specifické potřeby osob se zdravotním postižením přiměřeně ustanovení zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních o a) právech a povinnostech dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, b) právu ředitele takového zařízení povolit dítěti pobyt mimo zařízení, zakázat nebo přerušit návštěvu osob odpovědných za výchovu nebo jiných osob v zařízení, být přítomen při otevření listovní nebo balíkové zásilky dítětem, převzít od dítěte do dočasné úschovy cenné předměty, finanční hotovost nebo předměty ohrožující výchovu, zdraví nebo bezpečnost dítěte, povolit dětem starším 15 let cestovat do místa pobytu bez dozoru a zastoupit dítě v běžných záležitostech, c) povinnosti ředitele takového zařízení seznámit dítě s jeho právy a povinnostmi, dát příslušnému soudu podnět ke zrušení ústavní výchovy, pominuly-li důvody pro její nařízení, podat soudu podnět na prodloužení ústavní výchovy, vyžaduje-li to zájem dítěte, podávat informace o dítěti zákonným zástupcům nebo opatrovníkovi a orgánu sociálně-právní ochrany dětí na jejich žádost, projednat

7

předem opatření zásadní důležitosti se zákonnými zástupci nebo s opatrovníkem dítěte, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, informovat o nadcházejícím propuštění dítěte ze zařízení příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, propustit dítě mladší 15 let pouze v doprovodu osob odpovědných za výchovu, d) nároku na kapesné a jeho výši.

§ 14 vyhlášky (1) Základní činnosti při poskytování sociálních služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) poskytnutí ubytování: 1. ubytování, 2. úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení, b) poskytnutí stravy: zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel, c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu: 1. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, 2. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík, 3. pomoc při vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh, 4. pomoc a podpora při podávání jídla a pití, 5. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru, d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při základní péči o vlasy a nehty, 3. pomoc při použití WC, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 1. pracovně výchovná činnost, 2. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, 3. vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění, 4. volnočasové a zájmové aktivity, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: 1. podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, g) sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů. (2) Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením činí a) 210 Kč denně celkem za úkony uvedené v odstavci 1 písm. a), včetně provozních nákladů souvisejících s poskytnutím ubytování, b) za úkon uvedený v odstavci 1 písm. b) 1. 170 Kč denně za celodenní stravu, 2. 75 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy.

8

2.2 Provozní doba Popis výstupů dotazníkového šetření Z dotazníkového šetření vyplývá, že časová dostupnost poskytované sociální služby domova pro osoby se zdravotním postižením je vzhledem k charakteru této služby a vzhledem k cílové skupině, nepřetržitá. V těchto službách se tedy jedná o nepřetržitý 24 hodinový, celoroční provoz. Nevyskytují se žádné výjimky. Předpokladem je, že služby domova pro osoby se zdravotním postižením jsou určeny především osobám se zdravotním postižením s potřebou vysoké míry podpory, a proto je ve většině případů žádoucí, aby tato služba byla poskytována nepřetržitě. Z toho plyne, že se jedná o službu, která zabezpečuje intenzivní podporu a péči. Jak již bylo výše uvedeno, je tato služba poskytována nepřetržitě, ale z diskuze v pracovní skupině a zkušeností poskytovatelů vyplývá, že službu využívají i osoby, které nepřetržitou dobu poskytování služby nepotřebují. Těmto lidem pak hrozí nejen to, že dostávají větší péči a podporu, než potřebují a jsou tudíž „přepečováváni“, ale současně se stávají na službě závislými. Pomoc, péče a podpora by proto měly vycházet z individuálně určených potřeb jednotlivých osob, které tuto službu využívají a měly by být flexibilní. Výsledkem by v tomto případě mohla být také mj. úvaha nad změnou poskytované služby konkrétní osobě (nabídka další alternativy podpory). Obecně lze konstatovat, že provozní doba je u tohoto druhu služby nepřetržitá, a to s ohledem na potřeby lidí, kterým je nebo by měla být poskytována.

9

2.3 Pracovník v přímé péči Z dotazníků vyplývá, že pracovníkem v přímé péči je pracovník v sociálních službách, sociální pracovník, vedoucí služby, který má kumulovanou funkci (vedoucí služby/sociální pracovník nebo pracovník v sociálních službách dále také „PSS“ – do přímé péče je započítán v takovém úvazku, v jakém vykonává sociálního pracovníka nebo PSS tj. přímou péči), pedagogický pracovník, psycholog, apod. Z praxe víme, že do přímé péče vstupují také zdravotní pracovníci (střední zdravotnický personál, fyzioterapeuti, apod.), kteří v rámci dotazníků nebyli ve výčtu uváděni (pozn. nejsou financování ze zdrojů MPSV). Pracovník v přímé péči je pracovník, který se podílí ve větší míře svého pracovního úvazku na přímé práci s uživateli. Jsou to pracovníci s uzavřenou pracovní smlouvou, ale také pracovníci na DPP a DPČ. V této pobytové sociální službě pracují v ranním, odpoledním, denním nebo nočním pracovním režimu, často v nepřetržitém provozu. Pro potřeby získání údajů bylo počítáno s pracovním úvazkem 7,5 hodin/den. Minimální dosažené vzdělání pracovníka v přímé práci stanovuje každý poskytovatel, musí mít ale minimálně základní vzdělání a odpovídající kurz PSS dle platné legislativy. Můžeme říci, že v přímé péči je ten pracovník, který je ve službě v rámci své práce v přímém kontaktu s uživatelem – pracovník sociálních služeb, sociální pracovník. Z diskuze v pracovní skupině vyplynulo, že sociální pracovník má v různých službách různě stanoveny kompetence. Poměrně častý je model, kdy v praxi sociálního pracovníka převažuje administrativní práce, tj. stará se jen o finance uživatelů, drtivou většinu svého pracovního času tráví v kanceláři, administrativa převažuje. Přestože dotazníkové šetření nebylo zaměřeno na specifikaci úkonů sociálního pracovníka, je zřejmé, že tzv. „administrativní“model není optimální. Různorodé jsou také přístupy k zařazení vedoucích služby. V některých zařízeních jsou zařazení jako sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách (a podílejí se na přímé péči), případně mají rozdělené úvazky, a to jako vedoucí a jako sociální pracovník, případně jako koordinátor služby. Vše také záleží na potřebách konkrétního zařízení, například na velikosti zařízení, na počtu uživatelů, na způsobu řízení služby a koordinaci práce PSS. V menších službách se častěji objevují kumulované funkce. K dalším pracovníkům, kteří mohou vstupovat do přímé péče, patří také další odborní pracovníci, např. speciální pedagog, vychovatel, psycholog, apod. Ve většině služeb se ale nevyskytují jako přímí zaměstnanci, jejich služby jsou zajišťovány dodavatelský nebo menšími úvazky. V přímé práci s uživateli je nutná mezioborová spolupráce pracovního týmu, která vychází z podrobných znalostí potřeb uživatelů. Z další diskuze v pracovní skupině vzešly následující poznatky:  Role pracovníka v přímé práci v sociálních službách nemá dostatečně ohodnocené postavení ve společnosti. Je potřeba pracovat na společenské důležitosti pracovníka v přímé práci jako odborníka, jehož nezastupitelná role je nedoceňovaná.

10



Zároveň je nutné permanentní zvyšování odbornosti pracovníků v přímé práci tak, aby způsoby jejich práce byly v souladu s principy sociálního začleňování, individuálního přístupu k uživatelům a s principy normality a deinstitucionalizace.

Poskytovatel sociálních služeb je povinen zajistit uživatelům pobytových služeb zdravotní péči, proto jsou většinou v těchto službách v přímé péči zaměstnáni také zdravotničtí pracovníci. Jedná se především o registrované zdravotní sestry, případně fyzioterapeuty, ergoterapeuty, rehabilitační pracovníky. V některých zařízeních sociálních služeb tuto zdravotní péči sociální služba zajišťuje prostřednictvím zdravotního zařízení nebo dodavatelsky. Zdravotní péče a úkony by měly být pokryty z úhrad zdravotních pojišťoven, realita je však převážně jiná a tento schodek ve financování jde ve většině zařízení na vrub jejich nákladů. Z diskuze v pracovní skupině a z poznatků z praxe poskytovatelů vyplývá, že se nedaří dostatečné ekonomické pokrytí zdravotnických úkonů ze strany zdravotních pojišťoven. Z některých dílčích zjištění1 dále vyplývá, že konkrétní role zdravotnických pracovníků, jejich spolupráce s pracovníky v přímé péči a skutečná míra zapojení do naplňování cílů organizace je různá. Mnohdy se jedná o samostatný segment v rámci sociální služby, bez přímé návaznosti na realizaci cílů zařízení, včetně konkrétních cílů jednotlivých uživatelů. Východiskem je, aby pracovník v přímé práci pracoval přímo s uživateli co nejvíce individuálně a na základě jeho zjištěných potřeb. Pracovníkem v přímé práci je ten, který z podstaty své pracovní náplně prokazatelně pracuje přímo s uživateli služeb minimálně polovinou své pracovní doby stanovené pracovní smlouvou nebo dohodou. Doporučení:  Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se důsledně v rámci praxe poskytované sociální služby domov pro osoby se zdravotním postižením na to, aby obsah vykonávané práce sociálního pracovníka byl co nejvíce zaměřen na jeho roli v souladu s platnou legislativou. Tzn., že jeho práce je zaměřena na konkrétní podporu pracovníkům v přímé péči – činnost metodickou, analytickou, odborně zaměřenou, na identifikaci a vyhodnocování potřeb jednotlivých uživatelů a následný proces plánování služeb.  Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se na zajištění funkční spolupráce všech členů týmu, kteří spolupracují na naplňování každodenních, konkrétních potřeb jednotlivých uživatelů. Nedílnou součástí těchto týmu je také ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL.  Doporučujeme poskytovatelům podporovat a posílit roli „klíčového“ pracovníka, a to jak ve správě účtu uživatele, tak ve vztahu k potřebám uživatele.  Doporučujeme zadavatelům dbát na složení pracovního týmu a klást důraz na dostatečné zabezpečení sociální práce.

1

Proces Sebehodnocení v příspěvkových organizacích kraje, realizace aktivit v rámci IP projektu MSK Podpora procesu plánování v obcích MSK II.“ – vzdělávání poskytovatelů zaměřené na spolupracující týmy

11

2.4 Počet uživatelů podle místa bydliště Mapa místa bydliště uživatelů

12

2012 Bílovec Bohumín Bruntál Český Těšín Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov ostatní kraje Nezjistitelné NEZAŘADITELNÉ: Petřvald (ORP Orlová, Kopřivnice) Bludovice (ORP Nový Jičín, Havířov) Český Těšín, Karviná, Orlová (uvedeno v jednom řádku, nelze rozklíčovat) Jeseník, Zlaté Hory (uvedebo v jednom řádku, nelze rozklíčovat) Lipsek Staré Město (ORP Frýdek-Místek, Bruntál) Vřesina (ORP Hlučín, Ostrava) CELKEM

2013 12 22 14 22 5 61 108 36 120 9 40 26 7 123 44 17 161 13 261 3 40 25 155 14 9 1 4 2 1 1 1 1357

Bílovec Bohumín Bruntál Český Těšín Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov ostatní kraje Nezjistitelné NEZAŘADITELNÉ: Petřvald (ORP Orlová, Kopřivnice) Bludovice (ORP Nový Jičín, Havířov) Český Těšín, Karviná, Orlová, Petrovice u Karviné, Mikulov (uvedeno v jednom řádku, nelze rozklíčovat) Jeseník, Zlaté Hory (uvedebo v jednom řádku, nelze rozklíčovat) Lipsek Staré Město (ORP Frýdek-Místek, Bruntál) Vřesina (ORP Hlučín, Ostrava) CELKEM

16 18 13 20 7 59 101 37 118 9 40 31 10 123 44 18 161 14 270 3 50 31 150 19 7 1 11 2 1 1 1 1386

13

Graf znázorňující počet uživatelů podle místa bydliště

2012 Trvalé bydliště Počet Ostrava Hlučín Krnov Opava Ostravice Frýdek-Místek Karviná ostatní nezjistitelné Celkem

2013 Procenta

246 110 101 99 98 46 38 605 14 1357

18,1% 8,1% 7,4% 7,3% 7,2% 3,4% 2,8% 44,6% 1,0% 100%

Trvalé bydliště Ostrava Hlučín Opava Krnov Ostravice Frýdek-Místek Karviná ostatní nezjistitelné Celkem

Počet

Procenta 253 108 102 100 93 45 38 628 19 1386

18,3% 7,8% 7,4% 7,2% 6,7% 3,2% 2,7% 45,3% 1,4% 100%

14

2012 OSTRAVA Os trava

2013 OSTRAVA 69 Os trava

65

Os trava-Bartovice

1 Os trava-Bartovice

2

Os trava-Běls ký les

2 Os trava-Běls ký les

2

Os trava-Dubina

4 Os trava-Dubina

3

Os trava-Heřm anice

1 Os trava-Heřm anice

1

Os trava-Hrabová

3 Os trava-Hrabová

3

Os trava-Hrabůvka

7 Os trava-Hrabůvka

1

Os trava-Hruš ov Os trava-Mariáns ké Hory Os trava-Moravs ká Os trava Os trava-Moravs ká Os trava a Přívoz

2 Os trava-Hrabůvka

6

Os trava-Muglinov

19 Os trava-Hruš ov 6 Os trava-Jih 7 Os trava-Mariáns ké Hory 79 Os trava-Moravs ká Os trava

2 2 21 7

Os trava-Petřkovice

Os trava-Moravs ká Os trava a 2 Přívoz

Os trava-Polanka nad Odrou

1 Os trava-Muglinov

77

13 Os trava-Muglinov

2

Os trava-Poruba

6

Os trava-Přívoz Os trava-Slezs ká Os trava Os trava-Vítkovice

1 Os trava-Petřkovice

2

3 Os trava-Polanka nad Odrou

3

Os trava-Výš kovice

5 Os trava-Přívoz

Os trava-Zábřeh

2 Os trava-Poruba 19 Os trava-Slezs ká Os trava

18 2 3

Os trava-Stará Bělá

1

Os trava-Vítkovice

1

Os trava-Výš kovice Os trava-Zábřeh

6 17

V tomto bodě byl dotazník jednotlivými poskytovateli vyplněn dle pokynů, kde bylo uvedeno, že v případě, že má uživatel trvalé bydliště na úřadě nebo v domově (pozn. pobytová sociální služba), má být uvedeno jeho předposlední trvalé bydliště příp. místo pobytu. Pokud nelze zjistit jeho předposlední trvalé bydliště nebo místo pobytu, má být uveden tento údaj do kolonky nezjistitelné. Z výše uvedeného vyplývá, že získané informace mohou být ve velké míře ovlivněné a zkreslené, a to vzhledem k tomu, že se jedná o pobytovou službu a většina uživatelů využívá danou službu již dlouhou dobu a má převážně také své trvalé bydliště přímo v zařízení. A protože, například v rámci transformace, docházelo ke stěhování uživatelů, měnily se adresy uživatelů a jejich předchozím bydlištěm je v těchto případech zase adresa bývalého zařízení, které opustili a přechází jen do nového bydliště, je zřejmé, že informace uvedené v analýze, mohou být takto zkreslené. Musíme také brát v potaz, že v minulosti lidé často přicházeli do služeb na základě volné kapacity a tedy tzv. dostupnosti služby, která často sídlila i velmi daleko od místa bydliště žadatele. Tím docházelo k nepřirozené migraci. Z diskuze v pracovní skupině dále vyplynulo, že jen menší počet uživatelů má bydliště jinde, než je adresa sociálního zařízení, a to především u svých rodin či opatrovníků. Někteří uživatelé se však na své trvalé adrese málokdy zdržují (případně vůbec). Může se stát, že uživatel má bydliště uvedeno u opatrovníka, či rodinného příslušníka, žije však celoročně v pobytovém zařízení, s rodinou je v minimálním kontaktu. Jsou uživatelé, kteří nenavštěvují své příbuzné, ale tyto podrobnosti dotazník neobsahoval. Tento fakt také trochu snižuje výpovědní hodnotu analýzy. Z praxe je známo, že existují také různé přístupy zařízení k této problematice. V některých zařízeních nemají uživatelé trvalé 15

bydliště u poskytovatele a těmto lidem „zůstává“ bydliště původní, v některých zařízeních se adresa uživatele po přijetí do sociální služby změní a trvalé bydliště je u poskytovatele. Z poznatků z praxe poskytovatelů vyplývá, že obec, kde má uživatel trvalé bydliště, dostává ze státního rozpočtu příspěvek na občana formou rozpočtového určení daní, ale na finanční podporu pro sociální službu (kterou v případě potřeby občan začne využívat) od dané obce nárok ze zákona není. Ne každá obec tak finančně podpoří sociální služby, které využívají jejich občané. Z praxe také vyplývá, že uživatelé domova pro osoby se zdravotním postižením jsou často omezení ve svéprávnosti a mívají ustanoveného veřejného opatrovníka. Jestliže nemá uživatel blízkou osobu, která by mohla tuto funkci vykonávat, má povinnost veřejného opatrovníka vykonávat obec, kde má občan trvalé bydliště. Občan tedy v místě trvalého bydliště uplatňuje svá práva, ale také plní své povinnosti, jako např. úhrada za poplatky za odpady. Ze zkušeností získaných v rámci procesu transformace pobytových sociálních služeb MSK bylo zjištěno, že v mnoha pobytových zařízeních byly zpracovány analýzy týkající se vazby uživatelů na konkrétní lokality. Odkud uživatelé pochází, ve kterých lokalitách mají či měli své blízké, či jiné osobní vazby. Tyto analýzy byly zpracovány proto, aby uživatelé mohli dostat příležitost využívat služby v blízkosti původního bydliště nebo tam, kde byly zjištěny vazby. Členové pracovní skupiny sdíleli také zkušenost, že noví zájemci o službu vyhledávají sociální službu přednostně v blízkosti místa, kde mají rodinu. To podmiňuje výskyt služeb tam, kde jsou žadatelé. Kontakt se známými a rodinou je totiž významným aspektem pro kvalitní poskytování služby. Časté však je, že toto vždy nefunguje.

Doporučení: 

V rámci sociálního poradenství poskytovaného zájemcům o službu v domovech pro osoby se zdravotním postižením doporučovat zájemcům z větší vzdálenosti vhodnou službu nebo jinou alternativu v blízkosti lokality jejich bydliště.



Doporučujeme poskytovatelům, aby trvalé bydliště uživatele služby nebylo přidělováno u poskytovatele automaticky, ale bylo individuálně posuzováno u každého jednotlivce. Tento krok je vhodný v té chvíli, kdy přidělení trvalého bydliště v zařízení začlení uživatele služby do obce, kde pobývá a je pro uživatele přínosem.



Doporučujeme vyjasnění otázky týkající se povinnosti obcí přispívání na sociální službu v případě, že občan využívá sociální služby, a to jak v dané obci, tak i v jiné obci (pozn. ze zákona o obcích a také ze zákona o sociálních službách vyplývá obcím povinnost postarat se o svého občana, ale finanční podpora z obce pro sociální služby, které využívá občan, není dořešena).

16

2.5 Zájemci o službu Graf znázorňující počet neuspokojených zájemců o službu včetně důvodů

Důvody odmítnutí zájemců o službu: Poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá.

2012 absolutní podíl % četnost 11 6,1% 80 44,4% 80 44,4%

2013 absolutní četnost 18 64 113

podíl %

A B C

Poskytovatel nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá.

D

Zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis.

9

5,0%

7

3,5%

E

Osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.

0

0%

0

0%

180

100%

202

100%

Zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb.

8,9% 31,7% 55,9%

Nejčastějšími důvody pro neuspokojení žádostí o sociální službu jsou nedostatečná kapacita služby a žadatel mimo cílovou skupinu služby. Okrajově jsou zastoupeny další důvody (viz. graf). V roce 2013 již převažuje důvod nedostatečná kapacita. Výsledek může být dán tím, že služby DOZP bývají mnohdy velkokapacitní „ústavní“ služby, které z důvodu koncepčních změn v Moravskoslezském kraji snižují kapacity v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Druhým faktorem může být také zvýšená poptávka žadatelů u služeb, které v transformaci nejsou nebo nebyly zapojeny, nesnižují kapacitu, ale obracejí se na ně i žadatelé z domovů, kde se snižuje kapacita z důvodu transformačních změn. Proto i tyto služby mohou mít zvýšený počet neuspokojených žadatelů. Jedním z poznatků z praxe je, že například zdravotnické zařízení, veřejný opatrovník, opatrovník, rodina žádá poskytnutí pobytové sociální služby jako služby „první volby“, bez práce s potřebami a případným jiným způsobem zajištění podpory a péče o člověka se zdravotním postižením. Dalším faktorem může být nedostatečná kapacita jiných druhů služeb pobytového charakteru pro osoby se zdravotním postižením s odpovídající dostupností. 17

Žádosti o poskytnutí pobytové sociální služby mohou podávat zájemci i tzv. do „budoucna“, také je mohou podávat ve více službách najednou, což může zkreslovat přehled neuspokojených zájemců. Žadatel má například podanou žádost ve službě, i když ji aktuálně nepotřebuje, ale předpokládá, že někdy bude. Z dalších zdrojů2 následně vyplývá, že jsou odmítáni zájemci o službu, kteří tzv. nespadají do vymezeného okruhu osob, který si poskytovatel stanovil. Jen v ojedinělých případech se pak stává, že poskytovatel poskytne službu i osobě z „jiné“ cílové skupiny a na základě toho se snaží změnit způsoby práce i kompetence zaměstnanců. Děje se tak jen v dílčích případech; někdy na základě pokynů zřizovatele, či z jiných důvodů.3 Jako „náročné“ jsou často diskutovány cílové skupiny osob s poruchami autistického spektra, osoby, které mají duální postižení (mentální postižení s psychiatrickou diagnózou), osoby s tzv. problémovým chováním či závislostmi, ad. Z praxe také vychází, že někteří žadatelé podávají žádost o sociální službu přímo bez prvotního neformálního kontaktu se službou, např. dle pokynů z webových stránek. Následně může dojít k nevyhovění žádosti z výše uvedených důvodů. Eventuální žadatel, který dříve kontaktuje neformálně přímo sociální službu, nakonec žádost vůbec nemusí podat na základě podání prvních zpřesňujících informací od sociálního pracovníka v rámci poradenství – například o jiných variantách řešení nepříznivé sociální situace. V takovém případě se neeviduje odmítnutý žadatel. Ideálně by měl zájemce vědět o všech dalších možnostech a měl by mít k dispozici informace o službách či jiných neformálních zdrojích, které jsou schopny podpořit jej při řešení jeho nepříznivé sociální situace, než žádost skutečně podá. Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se důsledně na proces jednání se zájemcem o službu, kdy jednání je zaměřeno na důkladné seznámení se s nepříznivou sociální situací zájemce, včetně všech okolností zdrojů, které mohou podpořit jeho setrvání v co nejpřirozenějším prostředí.



Pracovní skupině pro kvalitu sociálních služeb v MSK doporučujeme zabývat se v rámci své činnosti otázkou procesu jednání se zájemcem o službu v domovech pro osoby se zdravotním postižením – konkrétně například problematikou práce se žádostmi, návrhy možných aktivit směrem k podpoře důsledného mapování situace každého konkrétního zájemce o službu, včetně meziresortní spolupráce, ad.



Doporučujeme zadavatelům zaměřit se také na propagaci jiných forem podpory.



Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům sledovat vývoj místní potřebnosti a zájmu o službu domova pro osoby se zdravotním postižením po ukončení procesu transformace a hodnotit, zda vybudované kapacity této služby jsou v kraji odpovídající.

2

Například žádosti o přijetí uživatelů s poruchami autistického spektra, nebo uživatelů s hluchoslepotou – zkušenosti z p. o. zřizovaných krajem

18

2.6 Mapa poskytovatelů Mapa poskytovatelů

2012 Území poskytování služeb Počet SLUŽEB Český Těšín 1 Dolní Životice 2 Frýdek-Místek 1 Hlučín 2 Hrabyně 1 Nový Jičín 4 Karviná 1 Komorní Lhotka 2 Krnov 3 Mkoravice 1 Nová Horka 1 Tichá 1 Opava 3 Orlová Lutyně 1 Ostrava 3 Petřvald 1 Pržno 1 Třinec 2 Celkem

2013 Území poskytování služeb Český Těšín Dolní Životice Frýdek-Místek Hlučín Hrabyně Nový Jičín Karviná Komorní Lhotka Krnov Mkoravice Nová Horka Tichá Opava Orlová Lutyně Osoblaha Ostrava Petřvald Pržno Třinec 31 Celkem

Počet SLUŽEB 1 2 1 2 1 4 1 2 3 1 1 1 4 1 1 6 1 1 2 36

19

Mapa poskytovatelů odpovídá celkovému osídlení kraje. Svou roli zde má i „historické“ rozvrstvení služeb, kdy byly služby poskytovány ve velkých budovách a areálech, které původně sloužily k jiným účelům (v prostorách klášterů, zámků, kasáren, apod.). Tyto areály jsou často na odlehlých místech, zpravidla s horší dostupnosti přímého kontaktu s okolním světem, tzn. například bez dopravního spojení, dalších návazných služeb, apod. Díky procesu transformace sociálních služeb v MSK dochází k přechodu od ústavního modelu služeb směrem ke komunitním službám, založeným na konceptu sociálního začleňování. V rámci transformace se situace mění především u služeb zřizovaných Moravskoslezským krajem, dochází k vytváření nových služeb s menšími kapacitami, na různých místech kraje. Pro některé uživatele to může znamenat, že se vrací do místa, odkud původně pochází, kde má své příbuzné a kde cítí zázemí. V mapě jsou ale zaznamenány údaje z let 2012 a 2013, což je doba, kdy transformační proces byl sice v plném běhu a vznikala chráněná bydlení, ale služeb DOZP se prozatím dotýkala pouze v rovině snižování kapacity, toho času ne zánikem, stěhováním nebo vytvářením nových DOZP na bázi komunitního poskytování služeb. To přichází později, proto mapa v roce 2016 bude vypadat jinak. Některé domovy pro osoby se zdravotním postižením jsou zřizovány jako příspěvkové organizace obcí, nebo jsou zřizovány nestátními neziskovými organizacemi, případně soukromými subjekty. V případě těchto organizací nelze přesně určit (a dotazování takto ani nebylo zaměřeno), zda a jak se zapojují do procesu transformace a změn v poskytování služeb. Na „hranicích“ s jinými kraji je možnost využívání služeb také v sousedním kraji – např. Olomoucký kraj nabízí využití služby Charity Javorník, apod. Doporučení: 

V rámci procesu plánování rozvoje sociálních služeb v MSK pokračovat v podpoře aktivit vedoucích k transformaci poskytovaných sociálních služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením, včetně spolupráce s dalšími zadavateli a poskytovateli.



Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům, aby se společně zabývali dostupnosti služby sociálně terapeutických dílen, či jiných návazných služeb.

20

2.7 Odkud uživatelé přicházejí Graf znázorňující odkud uživatelé přicházejí

2012 Pořadí A. B.1 B.2 C. D. 1 D. 2 E. F.

Odkud uživatelé přišli

Podíl %

Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby Pečovatelská služba Z domácnosti (rodiny) Ze zdravotních služeb Léčebna dlouhodobě nemocných Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.)

32,4% 6,6% 0,0% 30,1% 15,9% 2,9% 2,2%

Jiné

9,8%

CELKEM

100%

2013 Pořadí A. B.1 B.2 C. D. 1 D. 2 E. F.

Odkud uživatelé přišli

Podíl %

Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby Pečovatelská služba Z domácnosti (rodiny) Ze zdravotních služeb Léčebna dlouhodobě nemocných Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.)

34,0% 15,0% 0,0% 32,0% 11,0% 3,0% 2,0%

Jiné

3,0%

CELKEM

100%

21

Z dotazníků vyplývá, že do služeb přichází největší procento osob z jiných sociálních služeb, ale se stejným druhem sociální služby. Může to znamenat, že se tak děje především vlivem transformace, kdy se původní velkokapacitní zařízení opouštějí a vznikají nové domovy s menší kapacitou. V rámci transformace uživatelé odcházejí z velkých služeb spíše do jiných druhů sociálních služeb, tedy do chráněného nebo podporovaného bydlení. Dalším pravděpodobným důvodem by mohla být snaha poskytovatelů zajistit vhodnější službu tzv. „naduživatelům služby“, kteří historicky ve větších službách DOZP žijí, ale služba jim nevyhovuje a není pro ně jiná vhodná služba, nemají kam jít. Jde například o uživatele s mentálním postižením a psychiatrickou diagnózou, s obtížemi se soužitím v komunitě apod. Avšak z dotazníků přesné důvody nevyčteme. Dalšími významnými místy, odkud uživatelé do služeb přicházejí, jsou logicky rodinné prostředí a jiné druhy služeb, resp. zdravotnická zařízení. Je třeba nadále držet fakt, že služba domov pro osoby se zdravotním postižením bývá často jako první volba pro eventuální žadatele, kteří nemají dostatek informací o jiných alternativách, týká se to především rodin a zdravotnických zařízení. To může zvyšovat procento eventuálních žadatelů. Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se na systematickou práci při řešení situace uživatelů služeb DOZP, kterým služba nevyhovuje, a zároveň nemají další vhodnou alternativu (například nejsou zatím známy jejich příbuzenské vazby, bydlí daleko od svých příbuzných a známých, není v blízkosti nabídka jiné vhodné služby, apod.).



Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům zajišťovat dostatečnou informovanost veřejnosti a potencionálních zájemců o služby domova pro osoby se zdravotním postižením o možnostech podpory ze strany sociálních služeb v rámci komunity, či blízkého okolí (ve snaze o zachování přirozených vazeb).

22

2.8 Kam uživatelé odcházejí Graf znázorňující, kam uživatelé odcházejí

2012 Pořadí

Kam uživatelé odešli

Podíl % 21,9%

F. G.

Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (rozepsat konkrétně, který druh sociální služby) Chráněné bydlení Podpora samostatného bydlení Domov se zvláštním režimem Do domácnosti (rodiny) Do zdravotních služeb Psychiatrická léčebna Do školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd. rozepsat konkrétně, který druh zařízení) Úmrtí Ulice

H.

Jiné

6,7%

A. B.1 B.2 B.3 B.4 C. D. 1 D. 2 E.

CELKEM

0,9% 7,8% 0,5% 0,2% 15,3% 0,7% 1,8% 0,0% 44,7% 0,0%

100%

23

2013 Pořadí

Kam uživatelé odešli

Podíl % 13,7%

F. G.

Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (rozepsat konkrétně, který druh sociální služby) Chráněné bydlení Podpora samostatného bydlení Domov se zvláštním režimem Do domácnosti (rodiny) Do zdravotních služeb Psychiatrická léčebna Do školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd. rozepsat konkrétně, který druh zařízení) Úmrtí Ulice

H.

Jiné (uveďte konkrétně)

9,6%

A. B.1 B.2 B.3 B.4 C. D. 1 D. 2 E.

4,1% 18,2% 0,7% 0,2% 13,5% 2,5% 1,5% 1,4% 34,3% 0,2%

Nejvyšší procento je v létech 2012 i 2013 úmrtí uživatele. To je dáno především tím, že ve službách DOZP žijí lidé s těžkým zdravotním postižením a čelí mnohdy těžkým onemocněním. Druhé místo zaujímá v roce 2012 odchod uživatele do jiné sociální služby, ale stejného druhu, což koresponduje s výsledky předchozího bodu 2.7. Ale v roce 2013 již druhé místo obsazuje jiný druh sociální služby, a jedná se především o chráněné bydlení. Toto je jistě způsobeno vlivem transformačních kroků – uživatelé jsou postupně připravováni na samostatnější způsob života a plynule přechází mezi jednotlivými druhy poskytovaných služeb, vždy se tak musí dít v závislosti na jejich schopnostech a možnostech. Při těchto změnách je především nutný bezpečný přechod uživatele do jiného typu služby. Dalším, třetím v pořadí, je přechod uživatelů do domácnosti a v roce 2013 má stejné procento přechod do domácnosti a přechod do jiné, ale stejné sociální služby. Skutečné procento uživatelů, kteří ze služby odcházejí, je bohužel zkreslené, protože do celkových 100 % nejsou zahrnutí uživatelé, kteří ve službě zůstávají. Proto například při odchodu jen jednoho uživatele do domácnosti by bylo uvedeno, že do domácnosti odešlo 100%. Výsledky tedy mohou ukazovat, že ve službách DOZP se ruku v ruce s transformačním procesem kraje zjišťují lépe potřeby konkrétních uživatelů a dochází k hledání pro ně vhodnější varianty řešení jejich nepříznivé situace. Tento trend by měl pod kontrolou zadavatele sociálních služeb pokračovat v následujících letech, protože ve službách DOZP stále žijí lidé, kteří tam nepatří. Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům sociálních služeb domovů pro osoby se zdravotním postižením ve spolupráci se zřizovateli a zadavateli důsledně zjišťovat a vyhodnocovat potřeby uživatelů těchto sociálních služeb a v návaznosti na zjištění hledat co nejvhodnější varianty řešení jejich nepříznivé sociální situace.

24

2.9 Potřeby uživatelů Cílem sociálních služeb by měla být snaha dosáhnout toho, aby uživatelé mohli vést život, který je co možná nejpodobnější životu jejich vrstevníků mimo sociální služby. Toto jednoznačně souvisí s nastavením podmínek a způsobu poskytování sociálních služeb. Sociální služby pomáhají člověku řešit nepříznivou sociální situaci, a to podle jeho specifických potřeb. Specifikace potřeb: Které oblasti potřeb uživatelů služba řeší (Výsledná kompetence je jako vodítko ve všech oblastech potřeb)

specifikace potřeb denní hygiena potřeba mít čisté prádlo, v pořádku chrup (čistění zubů, ošetření zubů, péče o protézu), být učesaný, umytý (mytí rukou, obličeje) pravidelná hygiena Osobní hygiena

Osoba pečuje o svou hygienu podle svých zvyklostí a potřeb, včetně používání (využívání) příslušných pomůcek a prostředků

celková koupel- sprcha, vana, mytí vlasů, těla, utření se po koupeli (nastavení teploty vody, dávkování hygienických přípravků, samotná očista, osušení těla, základní úklid po koupeli, apod.) mít ošetřené tělo (péče o tělo) – mazání upravené nehty, holení, střihání vlasů ostatní běžná ošetřovatelská péče (potřeba jednoduchého ošetření oči, uší, vyčištění dutin…) potřeba mít ošetřeny proleženiny a drobná zranění (zdravotní péče) – převazy, kožní ošetření, zajištění vyšetření u lékařů výkon fyziologické potřeby potřeba použití WC (doprovod, posazení na WC, svlékání, oblékání, výměna inkontinenčních pomůcek, ošetření kůže kolem genitálií, použití hygienických pomůcek, podpora v době menstruace), mít čisté pleny, potřeba výměny hyg. vložek regulace vyprazdňování

Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu Osoba o sebe pečuje podle svých schopností a potřeb

potřeba být vhodně oblečen (móda, kulturní zvyky, podle teploty nebo počasí, správná velikost oblečení, v čem se cítí dobře, přetřídění již staršího oděvu, čistota oděvu, potřeba roztřídit špinavé prádlo) potřeba se obléknout a svléknout (rozeznání částí oblečení, vrstvení oblečení, uložit si oblečení - mít kam si ho uložit „mít své místo“, potřeba intimity při převlékání) potřeba se obout nebo vyzout (vhodná obuv, místo k uložení obuvi) potřeba podpory a pomoci při nácviku a udržení samostatnosti pro zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu včetně využití

25

kompenzačních pomůcek

Samostatný pohyb Osoba se orientuje v prostoru kolem sebe, je v optimální poloze s ohledem na své potřeby a zdravotní stav

potřeba se svobodně pohybovat zajít si kdy chci a kam chci (tj. mít vytvořené podmínky – svoboda pohybu - klíč, zvonek, prostor bez bariér, možnost doprovodu, vědět co dělat při krizové situaci- ztráta klíče, uživatel se zraní, ztratí, apod.) pohybovat se v prostředí domova a mimo domov (kdykoliv zajít na svůj pokoj, na toaletu, či do koupelny a jiných prostor v domově) chůze po rovině, po schodech, zvládat nerovný terén potřeba vstát (lehnout si) z lůžka, sednout (sesednout) si na vozík potřeba použít hůlky, chodítko, madla, vozík (využití kompenzačních pomůcek) polohování potřeba nemít žízeň a hlad (s ohledem na způsob přijímání potravy a tekutin) možnost výběru jídla potřeba dodržování pitného režimu, mít volný přístup k nápojům, možnost uvařit si oblíbený nápoj (káva, čaj)

Stravování

kultura stolování –

Osoba se stravuje podle svých zvyklostí a potřeb, má zajištěnou stravu, má znalost významu pitného režimu, pozná pocit žízně

vhodné prostředí pro stolování, prostření stolu, následné uklízení po stolování potřeba podpory při stolování – krájení, mazání, nabírání potravy, přinesení jídla, servírování, používání lžíce a příboru, porcování na talíři, potřeba podpory při podávání jídla Potřeba přípravy jídla – moci si uvařit (nákup, výběr zboží, zpracovat potraviny- očistit, nakrájet, oloupat, příprava nádobí, používání spotřebičů, znát postup, varná konvice, mikrovlnka, mít si kam jídlo uložit, apod.)

Komunikace Osoba je v kontaktu se společenským prostředím, dokáže vyjádřit své potřeby a pocity, má schopnost porozumění obsahu sdělení, pochopení ostatních, okolí, adekvátní reakce na sdělení….

mít možnost s kým mluvit, o čem mluvit možnost alternativního způsobu komunikace - přístup k pomůckám, potřeba podpory při využívání této alternativy potřeba porozumění druhým schopnost vlastního vyjádření – potřeba přiměřeného prostoru pro komunikaci, respektu k uživateli, sdělení svých potřeb, připomínek, přání, stížností potřeba mít „kontakt se světem“ - využívání komunikačních prostředků (např. internet, telefon, apod.)

Zajištění a kontakt se společenským prostředím Osoba má schopnost (možnost) navázat

potřeba kontaktů s vrstevníky a navazování vztahů (společné akce a aktivity s přáteli, kontakty s příbuznými, pomoc při korespondenci, komunikaci s rodinou, kontakty s pracovníky služby, s dobrovolníky, apod.)

26

vztahy s jinými osobami, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí Maximální zapojení do společnosti

potřeba běžných společenských kontaktů (účast na společenských akcích, zájmové aktivity – kulturní, sportovní) potřeba realizace duchovních potřeb (např. návštěvy knihovny, kostela, muzeí, aj.) orientace v prostoru a čase – orientace v blízkém okolí bydliště, orientace ve vzdálenějších místech, schopnost orientovat se v používání dopravních prostředků, absolvování určité trasy, orientace ve dnech, týdnech, apod. potřeba využívat běžně dostupných veřejných služeb (lékaři, pošta, nákupy, kavárny, restaurace, jízdy veřejnou dopravou) potřeba něco dokázat, prosadit se potřeba citové jistoty

Seberealizace Osoba se realizuje ve smysluplné činnosti, tráví čas podle svých potřeb, podílí se na vytváření svých plánu týkající se jeho osoby

potřeba vytvořených podmínek pro naplňování potřeb užitečnosti, potřeba uznání potřeba moci dělat to, co mě baví, zajímá potřeba realizace svých přání potřeba pracovního uplatnění potřeba celoživotního vzdělávání (potřeba objevovat, učit se, rozvíjet se) potřeba naplnění volného času, smysluplná činnost možnost čerpat zdravotní péči (zajištění lékaře, SZP) potřeba vyjádřit a popsat zdravotní problémy

Péče o zdraví Osoba ví, jak pečovat o své zdraví a bezpečí, uvědomuje si důsledky nezdravého životního stylu a závislosti (rizika spojená s rizikovým způsobem života) Dodržuje léčebný režim

potřeba důstojnosti osoby ze strany pracovníků zdravotnického zařízení (uživatel má zodpovědnost za sebe – komunikace s uživatelem, ne s doprovodem, stejné jednání s uživatelem jako s jiným pacientem) potřeba znát důsledky rizikového způsobu života pro zdraví (mít informace jak předcházet onemocnění, jaké jsou příznaky, možností přenosu) dostupnost léků, moci si je připravit a užít potřeba znát důsledky nedodržování pokynů ošetřujícího lékaře potřeba znát důsledky nedodržování diety potřeba rehabilitovat, potřeba vhodné další terapie, využívání specifických pomůcek a technik potřeba mít dostupnou službu odborných lékařů, poučeného psychologa, poučeného sexuologa

Bezpečí (rizika)

potřeba vědět, co je ohrožující, vědět jak na to reagovat, potřeba dostupnosti správné a včasné rady, pomoci a podpory při řešení

27

situace Osoba rozpozná nepatřičné, nebezpečné, ohrožující

např. potřeba zvládat běžná rizika v domácnosti, bezpečný pohyb v domácnosti, bezpečná manipulace a ovládání elektrospotřebičů, potřeba být obeznámen s rizikovými situacemi v domácnosti (vpuštění cizí osoby, apod.) potřeba znalosti prevence (ochrana sebe sama), potřeba znalosti rizikového chování (agrese, sebepoškozování, zneužívání návykových látek) potřeba chovat se a cítit se bezpečně v kontaktu s jinými lidmi, v cizím prostředí potřeba minimalizace rizika nepatřičného a ohrožujícího jednání s přihlédnutím na právo na přiměřené riziko potřeba popsat své obavy a nejistoty potřeba umět si říci o pomoc potřeba mít podporu při uplatňování práv a zájmů potřeba vyjádřit svůj názor, své přání, či požadavky potřeba podpory samostatného rozhodování potřeba respektu ke své osobě a vůči druhým

Schopnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů

potřeba podpory při osobní či písemné komunikace s úřady potřeba uživatele, aby opatrovník jednal v zájmu uživatele (nezasahuje do práv uživatele, jedná v jeho zájmu?)

Osoba ví, jak uplatňovat svá práva, vyjádřit a obhájit svůj názor, jak předejít riziku zneužití

přezkoumání rozsahu svéprávnosti potřeba co největší nezávislosti (např. nebýt závislý na sociálních dávkách, nebýt závislý na sociální službě, apod.) potřeba znát a mít možnost využívat práva k zabezpečení důstojného života (sociální zabezpečení, dávky, pomůcky, bydlení, apod.) Podpora osobních kompetencí potřeba přijetí a uplatnění sociální a společenské role ve společnosti, v komunitě

Schopnost při obstarávání osobních záležitostí Osoba ví, jak uplatňovat svá práva, řešit včas svou situaci, své osobní záležitosti, předcházet nepříznivé sociální situaci

kompetence v pracovní činnosti kompetence občanské – společenské normy, práva, zodpovědnost, apod. Zajištění platných osobních dokladů potřeba mít platné doklady uplatňování politických práv (např. potřeba zapojit se do voleb) potřeba rozhodování při hospodaření s vlastními financemi (i s podporou) potřeba využití běžně dostupných služeb v komunitě – kultura, volný čas, pracovní uplatnění, evidence na ÚP, rekvalifikace, vzdělávání, návazné služby ...

28

potřeba úcty, respektu (bez „nálepky“) potřeba vybrat si, kde bude bydlet – na vesnici nebo ve městě, vazba na místo potřeba žít dle svých představ, hospodařit a vést domácnost - v rodinném prostředí, - sdílet domácnost s blízkými lidmi, s komunitou - s partnerem

Bydlení

- potřeba žít sám

Osoba má stabilní bydlení, má svůj prostor zařízený podle svých představ, kde je respektováno jeho soukromí, kde může být sám nebo žít s blízkou osobou.

potřeba mít dostatek financí na takový typ bydlení, které si vybere potřeba orientace a pohybu bez bariér potřeba mít dostatečnou podporu v bydlení dle individuálních potřeb: - zajištění chodu v domácnosti (potřeba umět zacházet s předměty denní potřeby, ovládání domácích spotřebičů, obsluha topení, regulace…) - běžné nákupy, schopnost nakládat s penězi… přizpůsobení bydlení a chodu domácnosti specifickým potřebám

Poskytovatelé služby domov pro osoby se zdravotním postižením předávali dotazníkovým šetřením rozsah potřeb uživatelů, které řeší. Souhrnná tabulka potřeb uživatelů řazena sestupně:

Oblasti potřeb uživatelů

Osobní hygiena Stravování Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu Bydlení Péče o zdraví Schopnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů Schopnost při obstarávání osobních záležitostí Zajištění a kontakt se společenským prostředím Samostatný pohyb Komunikace Seberealizace Bezpečí (rizika) CELKEM

2012

2013

Podíl procent %

Podíl procent %

10,8% 10,4% 8,8% 8,6% 8,4% 8,2% 8,1% 8,1% 7,4% 7,1% 7,2% 7,1%

10,7% 10,2% 9,1% 8,4% 8,4% 8,2% 8,2% 7,9% 7,4% 7,1% 7,1% 7,2%

100%

100% 29

Předpokladem správnosti údajů této tabulky bylo řešení skutečných potřeb uživatelů, ne činností, které pro ně služba opravdu vykoná. Z diskuse v pracovní skupině a zkušeností poskytovatelů vyplývá, že mnohdy poskytovatelé poskytují podporu i tam, kde není potřeba, nedokážou tedy reagovat na potřeby uživatelů, které se mohou měnit. Služba pak neřeší nebo řeší nedostatečně nepříznivou situaci člověka, který ji využívá. Z uvedených údajů vyjádřených procenty lze konstatovat, že služby reagují především na základní potřeby, jako je zajištění osobní hygieny, stravy a běžných úkonů o vlastní osobu (často chybí schopnost sám si obstarat, nebo i sám si říct …). Zkreslit data mohou ale rozdílné způsoby vyplnění dotazníků a pochopení této části dotazníku. Např. největší „výkyvy“ byly zjištěny v oblasti ubytování, kdy je rozptyl u některých poskytovatelů 0 – 20%, také v oblasti stravování s rozptylem 6,9-25 % či osobní hygieny 7-35%. Ale dá se konstatovat, že až na výjimky, jsou ve většině služeb procentuální vyjádření jednotlivých potřeb celkem rovnoměrně rozvržená. Z pohledu velikosti zařízení jsou, v některých případech, v kapacitně menších zařízeních více vnímány potřeby uživatelů v oblasti uplatňování práv a osobních záležitostí, než v kapacitně větších službách. Což potvrdilo logiku transformačního procesu. Zjištěné údaje může zkreslovat např. to, že v jednom, kapacitně větším zařízení, bylo zadání pravděpodobně chybně pochopeno (což může následně zkreslovat také rozptyl procent v daných oblastech). Potřeby uživatelů vnímají jen v oblasti hygieny, stravování a zvládání úkonů péče o vlastní osobu, dále nepatrné procento v oblasti péče o zdraví a obstarávání osobních záležitostí, v dalších oblastech je uvedeno 0%, což je velmi nepravděpodobné, že by se tyto potřeby u uživatelů vůbec nevyskytovaly. Přitom je však možné předpokládat, že zařízení na tyto potřeby cíleně nereaguje. Jedno ze zařízení nemá bohužel tyto údaje vůbec vyplněny (vše vyplněno hodnotou 0%). Logickým zjištěním je, že vzhledem k cílové skupině domova pro osoby se zdravotním postižením, kam patří lidé s vysokou mírou podpory, jsou jejich potřeby rozloženy prakticky do všech oblastí života. Lidé v této službě potřebují podporu velmi širokou. Nelze to ale generalizovat, předpokladem pro správné poskytování služby je individuální práce s uživatelem, permanentní zjišťování jeho potřeb a nastavení správné podpory. Dalším předpokladem kvality je pružnost služby, která dokáže řešit nižší potřebu podpory uživatele např. nabídkou jiné služby, třeba i u jiného poskytovatele. Sociální služba by neměla suplovat jiné veřejně dostupné služby. Spokojenost uživatelů je jen jeden ukazatel kvalitní a efektivní služby – důležité je řešení především jeho nepříznivé a nikoliv pouze „přání“ uživatele. Snadněji se předpoklady ve dvou výše uvedených odstavcích naplní službám s menším počtem uživatelů. Vzhledem k tomu, že by cílovou skupinou služby domova pro osoby se zdravotním postižením měli být uživatelé, kteří potřebují zvýšenou míru podpory a péče, je v současné době stále podporováno rozšiřování kapacity služby chráněného bydlení a přechod některých uživatelů do tohoto nebo podobného typu služeb. 30

Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům respektovat odlišné potřeby uživatelů a reagovat na ně. Adresné zaměření právě na potřeby konkrétních jedinců přispívá k celkové efektivitě poskytování sociální služby a k lepšímu sociálnímu začleňování uživatelů.



Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se na práci s uživateli v oblasti naplňováni potřeb, které souvisí s uplatňováním vlastní vůle, včetně konkrétních kroků v této oblasti (podpora v rozhodování, přezkoumání svéprávnosti, nakládání s financemi, možnost zapojení do života komunity a využití neformálních zdrojů, atd.)



Dále poskytovatelům doporučujeme zaměřit pozornost na potřeby uživatelů v oblastech týkající se komunikace (sdělování, vzájemné porozumění), vztahů (vztahy s rodinou a blízkými, partnerské vztahy, navazování sociálních kontaktů, společenské normy, apod.), uplatnění práv (základní lidská a občanská práva, občanský zákoník, uzavírání smluv, majetkové práva, apod.)

31

2.10 Činnosti a úkony služby domova pro osoby se zdravotním postižením V domově pro osoby se zdravotním postižením je poskytována podpora osobám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci a potřebují podporu a pomoc druhé osoby. Základní činnosti služby jsou dány zákonem a jejich rozsah poskytování by měl vyplývat z potřeb každého uživatele. Níže je uvedena podrobnější specifikace činností a následně jsou činnosti služby znázorněny sestupně v souhrnné tabulce. Specifikace činností Základní činnosti

4

Úkony / specifikace úkonu 5

- ubytování v 1-2 lůžkových pokojích - ubytování ve vícelůžkových pokojích Ubytování

-poskytnutí základního vybavení pokoje (např. postel, příp. polohovací, noční stolek, skříň, uzamykatelná) - poskytnutí možnosti vlastního vybavení

Poskytnutí ubytování Úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení

poskytnutí možnosti člověku sám si uklidit, vyprat vyžehlit, případně s podporou zajištění praní, žehlení, úklidu externí firmou nebo svépomocí (vlastní zaměstnanci) zajištění drobných oprav osobního prádla a ošacení - poskytnutí podmínek pro zajištění stravy - zajištění podpory člověku při objednání, zakoupení či výrobě stravy

Poskytnutí stravy

Zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel

- zajištění podpory při nákupu potravin, plánování jídelníčku - zajištění celodenní stravy externí firmou nebo svépomocí na základě potřeb člověka (vlastní zaměstnanci) - zajištění stravy na základě potřeb člověka (dietní stravování, podpora nutričního terapeuta, racionální výživa, mixovaná strava apod.) - zajištění nebo podpora člověka v pitném režimu

4 5

dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách

32

- pomoc nebo podpora s volbou vhodného oblečení (např. dle počasí či příležitosti, správné vrstvení apod.) Pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek

Pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík

Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

- pomoc nebo podpora s oblékáním a svlékáním jednotlivých částí oblečení - pomoc nebo podpora s obouváním a zouváním bot, ortopedické obuvi apod. - přesun uživatel např. s využitím vhodných pomůcek - pomoc se vstáváním a uleháním, pomoc se změnou polohy člověka v lůžku

Pomoc při vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh

- používání vhodných polohovacích pomůcek - správné polohování, zajištění pravidelné změny poloh

Pomoc a podpora při podávání jídla a pití

Pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním a vnějším prostoru

Pomoc při úkonech osobní hygieny

- pomoc nebo podpora s přípravou jídla (nakrájení, mix, nalévání pití apod.) - zajištění nebo podpora člověka v krmení - pomoc nebo podpora při osvojení orientace a samostatného pohybu, vytváření podmínek pro orientaci - zajištění doprovodu při pohybu ve vnitřním a venkovním prostoru - pomoc nebo podpora s hygienou během dne (mytí obličeje, rukou, čištění zubů, holení, smrkání, péče o zubní náhradu apod.) - používání pomůcek, prostředků

Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu

- pomoc nebo podpora při mytí vlasů, česání a úpravě vlasů Pomoc při základní péči o vlasy a nehty

- podpora při návštěvách kadeřnictví - pomoc nebo podpora při stříhání nehtů na nohou a rukou, podpora při návštěvách pedikúry - pomoc nebo podpora ve využití toalety, toaletního křesla, očista po použití WC

Pomoc při použití WC

- manipulace s inkontinenčními pomůckami, dámskými vložkami, PEG apod.

33

Pracovně výchovná činnost

Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti Vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění

Volnočasové a zájmové aktivity

- podpora ve využívání návazných služeb a aktivizačních činností (dílny, terapie, snoezelen, individuální výchovná činnost) - individuální činnosti při aktivaci jemné a hrubé motoriky - nácvik správného a bezpečného používání pomůcek denní potřeby - nacvičování běžných činností dle možností člověka – harmonogram dne, nácvik dodržování hygieny, stravovací režim, vaření, praní, nákupy apod., - nastavení míry potřebné podpory, pomoci a péče v oblastech soběstačnosti - podpora rozvíjení zájmových aktivit - vytváření podmínek pro navazování kontaktů s veřejností - zapojení rodinných příslušníků do poskytování soc. služby

Podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

- využívání služeb kadeřníka, pedikúry, fotografa, pošty, čistírny, sportovišť, bazénu, úřadů, lékařů atd. - navštěvování klubů, knihoven, divadla, kina atd. - cestování veřejnou hromadnou dopravou (MHD, vlak, autobus)

Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob

Sociálně terapeutické činností

- návštěvy a orientace v obchodech, vč. výběru a placení zboží

Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních

- podpora člověka v pravidelném kontaktu s rodinnými příslušníky, přáteli, sousedy, dobrovolníky apod. - zajišťování návazných služeb - nenahrazovaní veřejně dostupných služeb v rámci vlastní sociální služby - podpora při setkávání člověka s novými lidmi - podpora člověka při osvojování si společenských norem, eliminace nevhodných projevů (např. křik, agrese)

34

schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob

- aktivní zapojení do nácviku v sebeobslužných činnostech - podpora člověka při vyřizování na úřadech, zajištění dokladů, sociálních výhod, možností vyplývající z volebního práva

Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů

- rozvoj verbální a neverbální komunikace za využití speciálních pomůcek a metod - podpora při hospodaření s financemi (vedení depozit, podpora s rozvržením hospodaření v měsíci, podpora s nakládáním s financemi člověka atd.) - podpora člověka při střetu zájmů (např. s opatrovníkem) a při jiném ohrožení práv

Fakultativní služby Další specifické činnosti a úkony

**

Poskytovatelé služby domov pro osoby se zdravotním postižením předávali dotazníkovým šetřením rozsah činností služby, které poskytují. Souhrnná tabulka – činnosti služby seřazené sestupně:

2012 2013 Základní činnosti

Úkony

Pomoc při úkonech osobní hygieny Pomoc při osobní hygieně nebo Pomoc při základní péči o vlasy a nehty poskytnutí podmínek pro osobní hygienu Pomoc při použití WC

Podíl %

Podíl %

16%

16%

15%

16%

Pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek Pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

Pomoc při vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh Pomoc a podpora při podávání jídla a pití Pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním a vnějším prostoru

35

Poskytnutí stravy

Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

Zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel Pracovně výchovná činnost Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností Vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění

12%

13%

12%

13%

Volnočasové a zájmové aktivity

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

Sociálně terapeutické činností

Podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů 10% Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních 9% schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob

Pomoc při uplatňování práv, Pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů a při oprávněných zájmů obstarávání osobních záležitostí

9%

8%

8%

8%

Ubytování

8%

7%

Úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení

8%

8%

Fakultativní služby

1%

1%

Další specifické činnosti a úkony

1%

1%

Poskytnutí ubytování

Celkem

100% 100%

Mezi roky 2012 a 2013 nejsou výraznější rozdíly v činnostech poskytovatelů všech v průměru. Zkreslit data mohou ale rozdílné způsoby vyplnění a pochopení této části dotazníku. Např. největší výkyvy jsou u části ubytování, kdy je rozptyl u poskytovatelů 2 – 16%. V jiných činnostech takové rozdíly nejsou. Fakultativní služby zahrnují 1 % všech činností. Z analýzy vyplývá, že zpravidla všem uživatelům DOZP je poskytováno ubytování jako jeden úkon v jenom dni každému člověku v rámci provozní doby služby. Každému je poskytována strava v rozsahu minimálně 3 jídel denně. Největší poměr úkonů DOZP je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu spolu s pomocí při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Následují ostatní činnosti. Záleží na charakteru služby a také cílové skupině, jaký poměr úkonů převládá nad ostatními. Rozdíl může činit délka úkonů u různých uživatelů, což také hraje roli v jejich četnosti. Jedno ze zařízení nemá tyto údaje vůbec vyplněny (vše vyplněno hodnotou 0%). Ideálním předpokladem je poskytovat uživatelům služby na základě jejich individuálně zjištěných potřeb. Z uvedených údajů vyplývá poměrně jasný rozdíl v rozsahu poskytovaných činností. Z diskuze v pracovní skupině vyplynulo, že by bylo vhodné více vyrovnat rozdíly mezi jednotlivými 36

poskytovanými činnostmi. V důsledku výraznější závislosti člověka na podpoře této služby mívá služba před uživatelem navrch a „řídí poskytování služby“, což výrazně zasahuje do práv člověka. Znamená to, že v případě nějakého limitu, např. personálního, realizuje služba (pracovníci) to, co je z pohledu pracovníků služby důležitější v daném čase (viz procentuální zastoupení). Porovnáme-li procentuální zastoupení potřeb a úkonů, můžeme konstatovat, že jsou zde jen nepatrné rozdíly. Otázkou zůstává, zda potřeby všech uživatelů jsou skutečně takové, jakými se činnostmi na ně služby reagují. U potřeb převládají oblasti osobní hygieny, zajištění stravování a následují rovnoměrně procentuálně zastoupené další oblasti tj. zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, bydlení, péče o zdraví, uplatňování práv a zájmů, atd. Co se týká úkonů, převládají oblasti osobní hygieny, pomoc při zvládání běžných úkonů o vlastní osobu, a dále poskytnutí stravy a výchovně vzdělávací a aktivizační činnosti. Znamená to tedy, že ani v oblasti činností realizovaných službou, nejsou dostatečně zřejmé například ty činnosti, které vedou k uplatňování práv a oprávněných zájmů, činnosti zaměřené na naplnění potřeby sebeurčení ad.

Fakultativní činnosti a další specifické činnosti Některé služby uváděly procentuální vyčíslení fakultativních služeb jako součást základních činností, tedy do celkového souhrnu 100%. Dvě služby fakultativní činnosti vyčíslily nad rámec 100%, proto jsou tyto vyhodnoceny samostatně. KATEGORIZACE

Fakultativní činnosti 2012, 2013 Odpovědi revize a využívání elektrospotřebičů (televize, radio, varná konvice) doprava masáž perličková koupel telefonování doprovod k rodině (do věznice, psychiatrické léčebny) individuální tělesná výchova kopírování paušál za používání vlast. Elektrospotřebičů péčí o osobu a prostředí(kadeřnictví, masérství, oprava nábytku apod.) poradenství, jednání výlety

Četnost výskytu v odpovědích Fakultativní činnosti procentuálně 6 vyčíslilo 9 služeb, 8 z nich tuto 4 položku specifikovalo. Následující 3 tabulka zobrazuje kategorizaci 2 uvedených odpovědí - vyjadřuje 2 počet, kolikrát se daná položka v 1 odpovědích objevila. 1 1 1 1 1 1

37

KATEGORIZACE

Další specifické činnosti a úkony 2012, 2013 Odpovědi zpracování IP uživatelů porady, aktualizace dokumentů Místa, odkud uživatelé do služby přicházejí (odkud jsou posíláni) jednání se zájemcem o službu smlouvy pracovní postupy denní záznamy vnitřní pravidla

Četnost výskytu v odpovědích 2 1 1 1 1 1 1 1

Další specifické činnosti procentuálně vyčíslily 3 služby, všechny položku konkretizovaly. Následující tabulka zobrazuje kategorizaci uvedených odpovědí - vyjadřuje počet, kolikrát se daná položka v odpovědích objevila.

Ministerstvo práce a sociálních věcí / odbor sociálních služeb a sociální práce vydalo 16. 7. 2013 Doporučený postup č. 4/2013 k § 35 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů: „Doporučený postup k zajišťování fakultativních činností při poskytování sociálních služeb.“ V tomto doporučení je uvedeno, že vymezení fakultativních činností není jednoznačné a nelze je taxativně vymezit, a to z důvodu různorodosti služeb, jejich specifických činností a potřeb uživatelů, ale také vzhledem k možnostem jednotlivých služeb využívat běžně dostupné služby v dané lokalitě. V tomto stanovisku MPSV jsou především uvedena základní kritéria toho, co je a co není fakultativní služba. Z dotazníků vyplývá, že to, co je v některých zařízeních vnímáno jako fakultativní činnost, může být v jiném místě a s ohledem na dostupnost veřejných služeb a zdravotních možností uživatele a povinností poskytovatele služeb daných zákonem, považováno za základní činnost. Některé služby mylně uvádějí například i návazné služby jako fakultativní (např. využití kadeřnictví). Z diskuse v pracovní skupině vycházely zkušenosti, kdy služby zajišťují běžně dostupné činnosti, např. pracovník uživatele stříhá, případně služba vybírá peníze a následně je předává subjektu, který toto zajišťuje apod. Toto není možné, protože se nejedná o roli sociální služby. Ta by měla tuto potřebu uživatele zprostředkovávat v rámci běžně dostupných služeb nebo zajistit jiným způsobem, který by nezvyšoval závislost uživatele na službě. V položce další specifické činnosti lze vysledovat některé činnosti, které úzce souvisí s procesy sociální práce, které ve službě kontinuálně probíhají. Jedná se především o jednání se zájemci o službu, uzavírání smluv, záznamy k průběhu služby (pozn. tyto jsou dále součástí vykazované položky administrace přímé práce), zpracování a revize vnitřních pravidel, individuální plánování a hodnocení ad. V diskusi v rámci pracovní skupiny bylo konstatováno, že při poskytování fakultativních činností záleží na možnostech poskytovatele a také na potřebách uživatelů. Ideální je nenahrazovat fakultativními činnostmi ty služby, které jsou v místě dobře a běžně dostupné (např. masáže, doprava atd.). Dobrou praxí může být kombinace, kdy např. služba nabízí dopravu bezbariérovým autem jako fakultativní službu uživatelům upoutaným na lůžku a mobilní využívají veřejnou dopravu. Nelze ale generalizovat. Vždy se vychází z individuálních aktuálních potřeb a stavu, tedy i člověku na vozíku musí být v maximální možné míře umožněno cestovat běžným způsobem.

38

Další dobrou praxí může být zapojení dobrovolníků do různých činností v rámci poskytování služby. Vždy však s ohledem na to, že dobrovolník tak, jak je chápán v platné legislativě6, není tím, kdo nahrazuje chybějícího pracovníka.

6

Zákon o dobrovolnické službě č. 198/2002 Sb.

39

2.11 Personální zajištění služby Poměry pracovníků v přímé péči k pracovníkům celkem

8a

Rozsah úkonů na pracovníka v přímé práci

2012

2013

4. Počet 4. Počet 2. Počet 2. Počet 1. Počet 3. Počet uživatelů 1. Počet 3. Počet uživatelů přepočtených přepočtených uživatelů přepočtených na uživatelů přepočtených na úvazků za úvazků za dle počtu úvazků jednoho dle počtu úvazků jednoho sociální sociální uzavřených pracovníků v pracovníka uzavřených pracovníků v pracovníka službu službu smluv přímé práci v přímé smluv přímé práci v přímé celkem celkem práci práci

Průměrné hodnoty služeb

56,0

42,5

28,7

5,7

54,2

39,1

26,8

5,9

Výsledky jsou ovlivněny tím, že se ve výpočtech počítá s hodnotou počtu uzavřených smluv, a ne s kapacitou v jednotlivých zařízeních. To znamená, že za rok může být větší počet smluv, než je kapacita služby. Ve službě se vystřídá v daném roce více uživatelů než je kapacita, a z toho následně vychází, že je více uživatelů na málo pracovníků, než je skutečnost (v daném čase). Příklad: Služba má kapacitu 30 míst a během roku uzavře 5 nových smluv tj. počet uživatelů je 35 namísto 30. Zkreslovat výpočet také může nepochopení otázky, či chybné údaje poskytovatelů. Při hledání optimální varianty bylo přihlíženo k uvedené kapacitě jednotlivých služeb. Při tomto přepočtu vychází průměrně 1,73 uživatelů na jednoho pracovníka. Předpokladem přitom je, že v DOZP jsou uživatelé s vyšší mírou potřebné podpory, služba jim je poskytována nepřetržitě, a proto je potřeba více zaměstnanců než u jiných služeb, které poskytují pobytové služby lidem s nižší mírou podpory. V této službě se jedná, o skutečně nepřetržitý provoz tzn. noční služby, víkendy, svátky, apod. Vlivem systémových změn v rámci transformace se situace mění a uvedené údaje z let 2012 a 2013 již nemusí být aktuální. Jednotlivé služby procházejí kvalitativními změnami – snižuje se kapacita, zvyšuje se počet pracovníků, mění se chod služby apod. Z diskuse v pracovní skupině vyplývá, že jako ideální se jeví individuální přístup k uživatelům, tzn. nejen zajištění základní péče, ale také dalšího rozvoje člověka (komunikace, kontakt se společenským prostředím, uplatňování práv a vlastní vůle ad.) Je nutné přitom zohlednit, že každý člověk potřebuje jinou míru podpory a péče, jiné přístupy. Současně je tento přístup postaven na naplnění par. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon o sociálních službách“). Východiskem pro návrh ideálního a zároveň reálného stavu je úvaha o potřebě počtu pracovníků ve stávajícím čase; pracovníci se střídají, jsou v pracovní neschopnosti, na dovolené, účastní se na 40

vzdělávacích aktivitách, apod. Důležité je proto mj. zajistit dostupnost podpory pracovníka, tzn., aby byl dostupný člověku tak, jak jej potřebuje (během dne, týdne…) V domově pro osoby se zdravotním postižením musí být služba 24 hodin denně. Při modelu 10 uživatelů ve službě je potřeba ideálně a reálně minimálně 10 úvazků pracovníků přímé péče, tedy v přepočtu 1 uživatel na jednoho pracovníka. Tento stav zohledňuje faktory jako dovolená pracovníků, střídání směn, noční směna v počtu jednoho pracovníka na 10 uživatelů, individuální práci v reálném čase s konkrétními uživateli. Předpokladem je vysoká efektivita práce pracovníků, např. dobrá schopnost organizace své práce, schopnost variability a pružnosti v plánování směn, úvazků apod., spolupráce s návaznými službami, dobrovolníky apod. Dalším předpokladem je zajištění zdrojů na pokrytí nákladů. Obecně je zřejmý, ze získaných dat, nízký poměr sociálních pracovníků na velký počet uživatelů, např. na 50 a více. Znovu zde současně lze předpokládat okolnosti7 uvedené výše, v kapitole věnované definici pracovníka v přímé péči. Administrativní zátěž pracovníků v přímé práci Kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli? 2012 21,47% Komentář: zahrnuty jsou například: denní záznamy o průběhu služby, individuální plánování, záznamy o uživatelích, krizové plány, měsíční vyúčtování, dotazníky,

2013 28,22% Komentář: zahrnuty jsou například: denní záznamy o průběhu služby, individuální plánování, záznamy o uživatelích, krizové plány, měsíční vyúčtování, dotazníky

V roce 2012 je uváděno 21,47% a v roce 2013 se procento zvyšuje na 28,22% administrativy z celkové přímé práce spojené s poskytnutím služby uživateli. Vývoj se zdá být logický, je patrný u všech služeb, nikde se nesnížil, někde zůstal stejný, rozptyl je mezi cca 10 až 50 %, nejčastěji kolem 30%. Výsledky jsou závislé na tom, jak byla otázka pochopena, jak byla pojata administrativní práce. Jestli jsou v tomto údaji denní záznamy služby, záznamy o průběhu individuálního plánování služby, rizikové plány, případně měsíční vyúčtování, apod. Nároky na administrativu se dle výše uvedených údajů zvyšují, poskytovatelé často argumentují tím, že povinností je plánovat, zaznamenávat průběh služby, apod.

7

Nevhodná náplň práce - sociální pracovník, který je v tomto pojetí spíše ekonomem spravujícím depozitní účty uživatelů, případně administrátor některých procesů sociální práce s minimálním podílem zapojení do přímé práce a spolupráce s pracovníky v přímé péči. Současně je zjevné, že schází přesah na analytickou a koncepční činnost v rámci sociální práce v konkrétní sociální službě

41

Rozdílné jsou však činnosti sociálních pracovníků. V některých zařízeních vykonávají jen administrativní práce, jinde jsou již zapojováni do přímé práce s uživateli, aby s nimi byli v užším kontaktu. Přestože na jednu stranu přibývá nároků na administrativu z různých míst, část administrativy, která tvoří zhruba třetinu práce pracovníků v přímé práci, nemusí být nutně vykonávána. Z diskuse v pracovní skupině, zkušeností poskytovatelů vyplývá, že mnohdy služby aplikují některé administrativní či jiné pracovní postupy, které mohou být nahrazeny nebo zrušeny. Varovným je například fakt, že některé administrativní úkony nemají žádný bližší význam, nebo se tzv. „ neví, proč se musí dělat“. Znamenají přitom nemalou zátěž pro pracovníky služeb. Dobrou praxí by proto mělo být zapojování sociálních pracovníků do přímé práce a upouštění např. od výhradní práce s depozity.

Návrh rozpětí poměru pracovníků v přímé péči k pracovníkům služby celkem ve třech variantách (tj. kolik pracovníků v nepřímé péči na 1 pracovníka v přímé péči) Poměr pracovníků v přímé péči k pracovníkům služby celkem 2012

2013

počet přepočtených úvazků ostatních na 1 pracovníka v přímé péči

počet přepočtených úvazků ostatních na 1 pracovníka v přímé péči

0,49

0,44

Sociální služba nemůže fungovat bez pracovníků v přímé práci, zároveň je pro její chod nutná přítomnost také dalších pracovníků. Nastavování počtu pracovníků je v kompetenci každého poskytovatele služby. Ten však zohledňuje různé aspekty - například poskytovaná míra podpory, rozsah služeb, provozy, ekonomická zátěž apod. Obecně lze konstatovat, že sociální služba domov pro osoby se zdravotním postižením by měla mít větší nároky na počet pracovníků v přímé práci, a to tak, aby tvořili alespoň 2/3 všech zaměstnanců. Poměr ovlivňuje mimo jiné velikost organizace, která poskytuje např. více sociálních služeb najednou a provozní pracovníci jsou rozděleni poměrově úvazky (např. údržbář, personalista, ekonomové ad.), a to k přihlédnutí k různým skutečnostem, jako je počet uživatelů, vytíženost pro konkrétní službu, atd. Většinou menší služby nemívají např. vlastní kuchyni nebo prádelnu, kdy tyto provozy jsou náročné na zajištění odpovídajícího počtu zaměstnanců. Zajímavá praxe je kombinace pracovníků v přímém zaměstnaneckém poměru s pracovníky na dohodu (DPP nebo DPČ). Někteří poskytovatelé využívají provozní zázemí služeb k zaměstnávání uživatelů na dohody (úklid, prádelny, kuchyně atp.). Stejně tak oblast řízení služeb a tedy personálního zajištění „nepřímé“ práce je v různých organizacích různá. Některé služby jsou řízeny jakýmsi „centrálním“ zázemím, které zajišťuje personalistiku, ekonomiku, projektové a metodické řízení apod. a zařízení vede vedoucí služby (mnohdy také kumulovaná funkce vedoucí/ sociální pracovník). Oproti tomu rozdílná je praxe poskytovatelů, kteří 42

jsou příspěvkovými organizacemi (obce, kraje), kdy řízení (a tedy i složení a počet personálu) je ovlivňováno např. zásadami pro řízení organizace a kde mají poměrně značné kompetence v rámci personálního zajištění služeb přímo ředitelé těchto zařízení. Některé služby neměly vůbec uvedeno, že by měli pracovníky, kteří nepracují v přímé péči. Tuto variantu lze označit za velmi nepravděpodobnou.

Návrhy třech variant personálního zajištění – poměr přímé a nepřímé práce: 





Optimální varianta - touto rozumíme situací za ideálních, reálných podmínek. V optimální variantě můžeme počítat s vyšším než minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky v přímé práci a ostatními pracovníky. Tedy minimálně 75% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 25% pracovníky, kteří v přímé práci nepracují. Toto je stav, který by byl ideálnější, než základní varianta. Je vhodné hledat možnosti, jak v první řadě posilovat zastoupení v přímé práci (v případě lepších podmínek poskytovatele), a až následně pracovníků, kteří v přímé práci nepůsobí. Základní varianta – touto rozumíme situací za běžných reálných podmínek. V základní variantě můžeme počítat s minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky přímé práce a ostatními pracovníky. Tedy alespoň 66,6% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 33,4% pracovníků, kteří v přímé práci nepracují. Toto je stav, který by měl být ve službě DOZP minimálně standardní. Pracovníci v přímé práci by měli být ve službě zastoupeni minimálně ze 2/3. Krizová varianta - touto rozumíme situací za podmínek, které jsou způsobeny jakousi krizovou situací (např. nedostatek financí). V krizové variantě můžeme počítat s horším než minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky přímé práce a ostatními pracovníky. Tedy minimálně 66,6% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 33,4% pracovníků, kteří v přímé práci nepracují. V případě krizové varianty hledáme minimum pracovníků, kteří by zajistili základní chod služby v nějaké dané době. Zde se většinou hledají personální opatření, která se v případě nezbytném, musí týkat jak pracovníků v přímé práci, tak pracovníků, kteří v přímé práci nepůsobí (pozn. dodržet poměr).

Návrh počtu uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči Tento návrh vychází z diskuse pracovní skupiny, podkladů získaných z dotazníkového šetření a je určitým expertním náhledem, který zohledňuje praktické zkušenosti. Vychází přitom také mj. z parametru nepřetržitého poskytování služeb a požadavku na zajištění kvality poskytované podpory péče a pomoci. 

Optimální varianta - touto rozumíme za ideálních, reálných podmínek. V optimální variantě počítáme s tím, co je ideální pro dosažení individuální podpory uživatelům s vysokou mírou podpory, kterou skutečně potřebují. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 1 uživatel. Toto je stav, který je odhadován ve službě DOZP jako ten, který zajistí kvalitní službu pro uživatele s návazností na okolní prostředí, na další dostupné zdroje a zároveň za správné

43





organizace práce nedochází k „přepečovávání“. Ve službě, kde je 18 uživatelů by mělo v optimální variantě působit 18 úvazků pracovníků v přímé práci. Základní varianta - touto rozumíme situaci za běžných reálných podmínek. V základní variantě počítáme s tím, co by mělo být běžné při práci s lidmi s vyšší mírou podpory. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá 1,25 uživatele. Toto je stav, který by měl být ve službě DOZP minimálně standardní. Ve službě, kde je 18 uživatelů by mělo v základní variantě působit 14,5 úvazků pracovníků v přímé práci. Krizová varianta - touto rozumíme situací za podmínek, které jsou způsobeny jakousi krizovou situací (např. nedostatek financí). Zde se většinou hledají personální opatření, která zanechají minimální počet pracovníků v přímé práci, kteří zajistí minimální fungování chodu služby a poskytování podpory uživatelům na jakousi danou dobu. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 2,5 uživatele. Ve službě, kde je 18 uživatelů by mohlo být v krizové variantě působit minimálně 7,2 úvazků pracovníků v přímé práci. Tento stav však není z dlouhodobého hlediska udržitelný s ohledem na další možné „krize“, které může dlouhodobé poddimenzování personálního zajištění služby způsobit – zvýšená nemocnost personálu, nedostatečné zajištění naplňování VŠECH POTŘEB uživatelů (většinou je zajišťována jen jakási tzv. základní péče), stagnace služby v oblasti podpory a pomoci při začleňování uživatelů do běžného společenského prostředí, vysoké riziko ohrožení práv uživatelů atd. V případě služby s nízkou kapacitou (tj. např. do deseti osob) je potřebný minimální počet úvazků, který zajistí obsazení směn v nepřetržitém provozu. Tedy z praxe vychází, že nepřetržitý provoz zajistí v krizové variantě minimálně 5 úvazků.

Doporučení: 

Doporučujeme registrujícímu orgánu v případě registrace nové sociální služby domov pro osoby se zdravotním postižením přihlížet k daným parametrům personálního zajištění služeb uvedeným výše, včetně důsledného vyhodnocení zajištění nepřetržitého provozu služby. Při určování počtu pracovníků v přímé péči ve službě doporučujeme přihlédnout k podmínkám, které tuto skutečnost ovlivňují: - cílová skupina, pro kterou jsou služby určeny (stupeň postižení, nezbytná míra podpory, věk, mobilita, apod.) - časový rozsah služby (nepřetržitá pracovní doba) - poměr skupinové a individuální práce - možnost využití dalších návazných služeb - kvalita služby v návaznosti na kvalitu života uživatelů



Doporučujeme poskytovatelům systematicky pracovat s okolnostmi toho, zda některé zaběhnuté administrativní úkony ještě plní svůj účel a zda jsou opravdu potřebné (zamezit navyšování administrativy sociálního pracovníka, pracovníků v sociálních službách).

44

2.12 Náklady na personální zajištění služby Podíl nákladů na pracovníky v přímé péči k celkovým osobním nákladům

2012

2013

1. průměrný 1. Průměrný počet pracovníků počet pracovníků v přímé v přímé 2. Celkové personální 3. Personální náklady na Podíl % (3/2 práci/průměrný práci/průměrný náklady pracovníky v přímé práci * 100) počet počet přepočtených přepočtených úvazků úvazků

31,44

12 049 541,19 Kč

7 222 116,29 Kč

64%

29,37

2. Celkové personální náklady

3. Personální Podíl % náklady na (3/2 * pracovníky v přímé 100) práci

10 997 418,94 Kč 6753183,79Kč

67%

Z dotazníkového šetření vyplývá, že z celkových personálních nákladů je v roce 2012 64% a v roce 2013 67% ve prospěch pracovníků v přímé práci. Vývoj procentuálního zvyšování části nákladů na personální zajištění přímé práce s uživateli je zřejmý. Je třeba podotknout, že údaje jsou z let 2012 a 2013, kdy probíhají v mnoha zařízeních transformační změny. S nimi souvisí také efektivita práce pracovníků v přímé práci, zvyšování jejich počtu, úvahy o změnách ve způsobu zajištění provozu (např. strava, údržba, úklid apod.), rekvalifikace pracovníků provozu na pracovníky v přímé práci apod. Celkový údaj z dotazníků mohou zkreslovat chybná vyplnění nebo rozdělení úvazků, např. kdy zařízení uvedlo, že 100% personálních nákladů na přímou práci. Zde jde zřejmě o zařízení, které má více služeb a společné úvazky (ekonom, ředitel, účetní, údržbář apod.) jsou zahrnuty v jiné službě. Nebo jde o opomenutí těchto pracovníků v tabulce. V jedné službě bylo 50% personálních nákladů pro přímou práci a v jiné službě 100% u stejného zařízení (je pravděpodobné, že administrativa byla zahrnuta jen v jedné službě). Zkreslit odpovídající data může také souvislost s transformačním procesem u služeb původně s větší kapacitou a postupně ji snižují. V jisté fázi mohou odcházet ze služby s uživateli pracovníci v přímé práci, ale pracovníci provozu zůstávají. Z diskuse v pracovní skupině vyplynul návrh, že v případě, kdy má zařízení více služeb a je-li to třeba, mělo by být jasné a zřejmé rozdělení úvazků, které pracují pro více služeb najednou (např. ekonom, ředitel, účetní, údržbář apod.). Potřebné je pracovat s vhodným poměrem, například dle počtu uživatelů, pracovníků nebo času (výkonu) stráveného prací pro konkrétní službu. Výše personálních nákladů a jejich poměr mezi náklady na přímou péči a ostatními personálními náklady nemusí být úměrný poměru počtu pracovníků v obou skupinách. Důvodem jsou různá platová ohodnocení pracovních pozic. Celkově by personální náklady na přímou práci měly být minimálně 70% oproti personálním nákladům na ostatní pracovníky. Doporučení:

45



Doporučujeme poskytovatelům hledat vhodná řešení pro nahrazování provozů dodavatelským způsobem, např. dovoz jídel, zajištění úklidů, zapojení uživatelů do individuální práce, popř. předat některé kompetence pracovníkům v přímé práci např. při noční směně.



Doporučujeme pracovat v rámci nastavování optimálního rozpětí ekonomického zajištění služby domov pro osoby se zdravotním postižením směřovat k tomu, aby personální náklady na přímou práci byly ve výši minimálně 70% oproti personálním nákladům na ostatní pracovníky.

46

2.13 Spoluúčast obcí na financování služeb domovy pro osoby se zdravotním postižením

2012 Obec Ostrava Ostatní celkem Český Těšín Orlová Třinec Fryčovice Nový Jičín Studénka Horní Suchá Rybí Mošnov Milíkov Petřvald u NJ Horní Tošanovice Albrechtice Mladějovice Tichá Frenštát p. R. Frýdek-Místek Karviná Kopřivnice Řeka Krnov Dětmarovice Suchdol n. O. Bystřice Havířov

Kvantifikovaná nepřimá podpora

Částka 62 296 473 Kč 596 645 Kč 200 000 Kč 55 000 Kč 53 000 Kč 30 000 Kč 30 000 Kč 25 270 Kč 20 000 Kč 20 000 Kč 18 000 Kč 15 000 Kč 15 000 Kč 14 000 Kč 11 750 Kč 11 000 Kč 10 600 Kč

78 000 Kč

10 000 Kč 10 000 Kč 10 000 Kč 10 000 Kč 10 000 Kč 7 000 Kč

324 000 Kč

7 000 Kč

5 000 Kč 5 000 Kč 1 000 Kč 25 Kč

47

2013 Obec

Částka

Ostrava Ostatní celkem Český Těšín Třinec Město Krnov Fryčovice Karviná Nový Jičín Studénka Horní Suchá Orlová Rybí Milíkov Mošnov Mladějovice FrýdekMístek Tichá

64 751 706 Kč

Frenštát p. R.

10 000 Kč

Řeka Kopřivnice Závišice Dětmarovice Horní Tošanovice Návsí Bystřice

10 000 Kč 8 000 Kč 6 000 Kč 5 000 Kč

Kvantifikovaná nepřimá podpora 2 796 020 Kč

840 825 Kč 350 000 Kč 104 000 Kč 100 000 Kč 30 000 Kč 26 000 Kč 25 000 Kč 21 600 Kč 20 000 Kč 20 000 Kč 20 000 Kč 18 000 Kč 18 000 Kč 15 000 Kč

100 000 Kč 324 000 Kč

13 425 Kč 13 300 Kč

78 000 Kč

4 000 Kč 2 500 Kč 1 000 Kč

Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že nejvyššími finančními částkami přispívá město Ostrava. Musíme však brát v úvahu, že v grafu jsou zaznamenány dohromady všechny ostravské obvody, které na služby přispívají. Z výsledků také vyplývá, že většina financí z města Ostravy je 48

poskytována především sociálním službám, u kterých je město zároveň zřizovatelem. To znamená, že město dotuje především své tři větší domovy pro osoby se zdravotním postižením, a tato skutečnost má značný vliv na zkreslení uvedených skutečností. V diskusi v rámci pracovní skupiny byly komentovány další zkušenosti poskytovatelů a zadavatelů sociálních služeb: 1. Finanční příspěvky od dalších uvedených obcí a měst jsou různé. Přístupy k této problematice jsou rozdílné. Záleží například na tom, jaké služby jsou v obcích nebo jakou službu zabezpečují pro své občany i v rámci jiných měst a obcí. 2. Bohužel jsou i některá města a obce, které se do poskytování finanční podpory nezapojují a často na žádosti o finanční podporu nereagují. Ale také je potřeba zmínit, že často menší obce ve svých rozpočtech nemají dostatek financí, které by mohly využít k těmto účelům a jsou omezené ve svých možnostech. 3. Některé obce poskytují také jiný druh podpory, jedná se například o úlevu ve financích – „odpuštění“ poplatků za komunální odpady, úleva za platbu telekomunikace (internet, kabelová televize), zvýhodněné nájemné, bezplatné nájemné, apod. V některých případech se také jedná o nemalou finanční úlevu pro sociální službu (především pokud se jedná o nájmy). 4. Některé sociální služby města a obce o finanční podporu nežádají (například příspěvkové organizace kraje), a to vzhledem k tomu, že většina jejich uživatelů nejsou původní obyvatelé těchto měst, přišli odjinud a nejsou původními občany, i když v zařízeních žijí již mnoho let. 5. Za důležité považujeme aktivní zapojování měst a obcí do komunitního plánování rozvoje sociálních služeb na svém území a v blízkém okolí. Je potřeba, aby si ve všech obcích a městech uvědomili, že je nezbytné reagovat na potřeby svých občanů, že je potřeba v této oblasti spolupracovat, zvyšovat dostupnost, rozšiřovat nabídku a zajišťovat, aby sociální služby odpovídaly zjištěným místním potřebám. Na financování sociálních služeb je potřebná spoluúčast obcí a měst. Ze strany obce by měly jít finance za člověkem = potvrzení podpory komunitního plánování. 6. Sociální služba má řešit obtížnou sociální situaci jednotlivců (tj. občanů měst a obcí). Sociální služba je prostředkem pro začleňování osob v nepříznivé sociální situaci, má zvyšovat jejich samostatnost a nezávislost. Pokud má být systém sociálních služeb i v následujících létech finančně udržitelný, potřebují sociální služby také podporu a finanční spoluúčast dalších subjektů, měst, obcí a dalších veřejných služeb. 7. Je nutné zaměřit se na co nejefektivnější využití finančních zdrojů s maximálním uspokojením konkrétních potřeb identifikovaných na daném území. Finanční podpora musí v budoucnosti zohledňovat potřebnost deklarovanou obcemi s rozšířenou působností, měly by být podpořeny rozvojové záměry služeb. V dalších létech bude u nových služeb požadována spoluúčast obcí na pokrytí provozních nákladů. 49

Doporučení: 



Doporučujeme v rámci procesu střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji pracovat s informovaností koordinátorů komunitního plánování a představitelů samospráv s ohledem na výše uvedené skutečnosti – tj. především oblast 5. – 7.; s následným přesahem na vyjednávání veřejného závazku obcí (podíl obce na spolufinancování provozních nákladů sociálních služeb dle platného SPRSS 2015 – 2020).

Doporučujeme zadavatelům (obcím) otevřít diskuzi týkající se odpovědnosti za finanční podporu na sociální službu domova pro osoby se zdravotním postižením, kterou využívá jejich občan.

50

2.14 Model sociální služby domovy pro osoby se zdravotním postižením Východiskem pro zpracování modelu jsou komentáře a doporučení výše a zkušenosti zpracovatelů z praxe. Domov pro osoby se zdravotním postižením je sociální službou, která poskytuje služby dle zákona o sociálních službách a jeho prováděcích předpisů. Řeší nepříznivou situaci lidí se zdravotním postižením, kteří z různých důvodů vyžadují vysokou míru podpory jiné osoby. Typickou nepříznivou situací uživatelů této služby je situace, kdy na základě zdravotního postižení člověka, vznikají omezení v různých oblastech jeho života. V těchto oblastech člověk následně potřebuje podporu ze strany dalších osob Službu domova pro osoby se zdravotním postižením pak vyhledávají např. stárnoucí rodiče člověka s těžkým zdravotním postižením, kteří hledají pro svého blízkého vhodné bydlení, kde je možné zajistit celodenní podporu, pomoc, péči, včetně zajištění péče zdravotní. Služba je také vyhledávána v souvislosti se snižováním kapacity některých jiných služeb a rušením dosavadních domovů pro osoby se zdravotním postižením, které nesplňují požadavky kvality. Z praxe vyplývá, že tuto sociální službu také vyhledávají lidé, kteří pobývají v dlouhodobě či přechodně ve zdravotnických zařízeních (např. v Psychiatrické nemocnici v Opavě, léčebnách dlouhodobě nemocných apod.). Uživateli služeb DOZP jsou lidé, kteří potřebují vysokou mírou podpory, proto jsou jejich potřeby často rozloženy prakticky do všech oblastí života. Lidé v této službě potřebují podporu velmi širokou. Nelze ale generalizovat a pohlížet na uživatele tzv. „kolektivně“. Předpokladem pro správné poskytování služby je taková práce s uživatelem, která je zaměřena na jeho konkrétní potřeby, tzn., že součástí poskytování služeb je permanentní zjišťování potřeb a ověřování správnosti nastavené podpory, pomoci a péče. Nejčastěji služba řeší potřebu zajištění osobní hygieny, stravy a běžných úkonů o vlastní osobu. Je žádoucí, aby se pracovníci služby cíleně zaměřovali na zajištění kontaktu s okolím a blízkými člověka, podporu a pomoc ve využívání veřejně dostupných služeb, podporu a pomoc při aktivitách zaměřených k sociálnímu začleňování a především na vytváření kontaktů mimo sociální službu. Vše na základě individuálně zjištěných potřeb každého uživatele. Jako vysoce rizikovou se v případě služby domova pro osoby se zdravotním postižením jeví ti uživatelé, kteří potřebují nejvyšší míru podpory, pomoci a péče a současně nemají kontakty a přirozené vazby s vnějším prostředím. Další překážkou pro uplatnění jejich oprávněných práv a zájmů je pro ně například to, že potřebují výraznou podporu v oblasti komunikace. Je žádoucí, aby služby domova pro osoby se zdravotním postižením plánovaně a cíleně věnovaly zvýšenou pozornost právě těmto lidem. Optimální počet uživatelů ve službě vychází z materiálu vydaného MPSV – Manuál transformace ústavů (zveřejněn na webu, v části Kritéria komunitní sociální služby). Zde se uvádí, že v jedné domácnosti žijí nejvýše 4 lidé a v jednom domě nejvýše 12 lidí. V aktuálních podmínkách služby DOZP v Moravskoslezském kraji je optimem nejvýše 6 lidí v jedné domácnosti a nejvýše 18 lidí v objektu. Provozy jsou zajišťovány z veřejně dostupných zdrojů.

51

Podporu lidem ve službě zajišťují v první řadě pracovníci v přímé práci, dále pak ostatní pracovníci zařízení. V optimální variantě počítáme s tím, co by mělo být ideální pro dosažení individuální podpory uživatelům s vyšší mírou podpory, kterou skutečně potřebují. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 1 uživatel. Toto je stav, který je nastaven ve službě DOZP jako ten, který zajistí kvalitní službu pro uživatele s návazností na okolní prostředí, na další dostupné zdroje a zároveň za správné organizace práce nedochází k „přepečovávání“. Ve službě, kde je 18 uživatelů by mělo v optimální variantě působit 18 úvazků pracovníků v přímé práci. Ve službě domova pro osoby se zdravotním postižením je v rámci tohoto modelu k dispozici 1 úvazek sociálního pracovníka. Sociální pracovník zajišťuje a garantuje kvalitu poskytovaných služeb v návaznosti na metodické vedení týmu pracovníků v přímé péči. Zajišťuje ve spolupráci s vedením služby a ostatními pracovníky další procesy sociální práce - jednání se zájemcem o službu, uzavírání smluv, individuální plánování a přehodnocování cílů, rozvojové směřování služby, zapojení do komunitního plánování ad. Služby jsou zajišťovány personálem, který je vybaven odbornými kompetencemi v oblastech, ve kterých potřebují uživatelé nejvyšší míru podpory. Například v oblasti komunikace (alternativní a augmentativní komunikace), oblast péče o vlastní osobu a naplňování základních potřeb (včetně potřeb sexuálních), oblast uplatňování oprávněných práv a zájmů, oblast získávání co nejpřirozenějších kontaktů s vnějším prostředím, upevňování a udržení stávajících schopností atd. Nezbytným znakem práce s lidmi s nejvyšší mírou podpory v domovech pro osoby se zdravotním postižením je TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE – do práce týmu jsou zapojeni nejen sociální pracovník a pracovníci přímé péče, ale také zdravotnický personál a další spolupracující odborníci, včetně dobrovolníků. Z důvodu poskytování rozsáhlé individuální podpory lidem, kteří ji vyžadují a s ohledem na jejich potřeby funguje služba v nepřetržitém provozu (tedy i v noci, ve svátky a víkendy). Optimálním výsledkem práce služby DOZP je poskytování takové podpory, kterou uživatel skutečně potřebuje v různých oblastech života, nejen v oblasti základních potřeb, ale také v oblasti uplatňování oprávněných práv a zájmů, získávání kontaktů v přirozeném prostředí, důstojného prožívání života „vně i uvnitř“ služby atd. Výsledkem by měla být optimálně nastavená podpora člověka – tj. takový způsob života, který je co možná nejpodobnější jeho vrstevníkům mimo sociální službu. Současně by měla být výsledkem poskytování služby cílená a plánovaná snaha o snižování závislosti člověka na jedné sociální službě, což je u lidí s vysokou mírou podpory jev velmi rizikový a pravděpodobný. Samozřejmým výsledkem práce služby je zřejmá spokojenost uživatele, prožívání smysluplných aktivit a získávání dalších kompetencí důležitých pro život.

52

2.15 Příklad dobré praxe služby domovy pro osoby se zdravotním postižením Příklad první: Chlapec 13 let, od 3. let v DOZP, nařízená ústavní výchova. Rodiče zbaveni rodičovské odpovědnosti. Matka je již 5 let v zahraničí, otec nejeví zájem o syna. Služba chce podpořit rodinné vazby alespoň se sourozenci. Sociální pracovnice hledá kontakty. V létě 2014 se ozval úřad v obci H., že jeho sestra bydlí v pěstounské rodině. Chtěla by se s bratrem sejít. Do setkávání se zapojili pracovníci DOZP a celá náhradní rodina jeho sestry, tj. 7 dětí a náhradní rodiče. Několikrát navštívili chlapce v domově. Jednou byl chlapec také na hostitelském pobytu. Spolupráce pokračuje, na vánoce půjde chlapec opět do rodiny. Uvažují vzít si ho do pěstounské péče. Dobrou praxí je zde snaha najít jinou variantu pro dítě, protože nezadatelným právem dítěte je vyrůstat v rodinném prostředí, děti v ústavních službách vždy strádají. Snad bude chlapec brzy v rodinném prostředí. Zároveň se jedná o výbornou podporu v hledání přetrhaných rodinných vazeb. Příklad druhý: Uživatelé DOZP s těžkým mentálním postižením v kombinaci s tělesným postižením (inkontinentní) navštěvují pravidelně veřejný krytý bazén. Jsou doprovázeni zaměstnanci domova. Bazén je využíván širokou veřejností i za přítomnosti těchto uživatelů. Nesetkali se nikdy s žádnými předsudky veřejnosti. Obsluha bazénu je velmi vstřícná a ochotná. Tento příklad ukazuje na snahu využívat veřejně dostupné služby, začleňovat člověka s těžkým postižením a předcházet předsudkům a vyčlenění. Příklad třetí: Přechod uživatele DOZP do chráněného bydlení. Byla učiněna příprava uživatele na přechod do chráněného bydlení z DOZP. U uživatele byl vypracován „plán přechodu“. Rok probíhala za podpory pracovníků DOZP postupná příprava na odchod uživatele. Uživatel byl podporován v rozvoji dovedností týkajících se sebeobsluhy a osamostatňování. Vše probíhalo ze spolupráce s rodinou, sestrou a s pracovníky chráněného bydlení. Uživatel také získal zaměstnání na dohodu jako údržbář v DOZP a tuto práci stále vykonával i po odchodu z DOZP. V této chvíli má již svůj vlastní byt na sídlišti, kde žije s minimální podporou sestry, která je jeho opatrovníkem. Nyní už bývalý uživatel (DOZP a chráněného bydlení) stále udržuje kontakty s lidmi, se kterými se dříve stýkal, ale také si našel nové přátele a přítelkyni. Zde je příklad úspěšnosti transformačního procesu v Moravskoslezském kraji. Původní obyvatel služby DOZP, která má být poskytována lidem s vysokou mírou podpory je dnes mimo tuto službu i mimo službu chráněné bydlení, má práci a přítelkyni. Poukazuje to na skutečnost, že v DOZP žili a ještě stále žijí lidé, kteří sem nepatří. Zároveň to dokazuje individuální potenciál lidí, který v ústavní službě bývá dobře skrytý a díky individuální podpoře člověka lze dobře rozvinout. 53

2.16 Návrh rozvoje služby domovy pro osoby se zdravotním postižením Každá služba registrovaná jako domov pro osoby se zdravotním postižením by měla vést své směřování takto: -

aby služby byly poskytovány lidem s vysokou mírou podpory

-

aby prostředí, ve kterém poskytuje své služby, bylo důstojné, příjemné, „domácké“, vzorem ubytovacích prostor uživatelů stejně jako chodu domácnosti je běžné bydlení

-

aby služby byly poskytovány v bezbariérových domácnostech, kde žije maximálně 6 lidí se zdravotním postižením

-

aby v jednom domě, který je v běžné zástavbě obytných domů, žilo maximálně 18 uživatelů

-

aby byla zajištěna dobrá provázanost s jinými sociálními a veřejně dostupnými službami

-

aby se služba aktivně snažila hledat možnosti nalezení co nejvíce smysluplných kontaktů uživatelů s jinými lidmi – s rodinou, přáteli, známými, dobrovolníky apod.

-

aby neposkytovala uživatelům služby, které jsou dobře dostupné z veřejných zdrojů

-

aby lidé, kteří ve službě pracují, byli uživatelům rovnocennými partnery a odborníky, kteří vědí, jak je správně podporovat

-

aby se zabývala člověkem, ne skupinou lidí ve službě

-

aby se pracovníci v přímé práci plánovitě a pravidelně vzdělávali v oblastech, které jsou potřebné pro zajištění individuálních potřeb uživatelů

-

aby bylo umožněno soužití lidí obou pohlaví a respektován partnerský život lidí se zdravotním postižením

-

aby zdravotní stránka člověka ve službě nebyla určujícím „parametrem“ pro nastavování podpory

-

aby každý člověk měl vytvořen vlastní komunikační kanál, je-li to potřeba alternativní formou komunikace, současně, aby byl v tomto respektován

-

aby dokázala doporučit žadateli o službu tu nejvýhodnější variantu řešení jeho nepříznivé situace

-

aby zajistila co možná nejvyšší informovanost veřejnosti, úřadů, soudů, policie apod. o charakteru služby

-

aby služba dokázala vhodně reagovat na změny potřeb lidí, kterým poskytuje své služby

54

3. Odlehčovací služby – pobytová forma 3.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Odlehčovací služby jsou služby sociální péče, které zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) definuje: „Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“

Odlehčovací služby § 44 zákona (1) Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, d) poskytnutí ubytování v případě pobytové služby, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, h) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti.

§ 10 vyhlášky (1) Základní činnosti při poskytování odlehčovacích služeb se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu: 1. pomoc a podpora při podávání jídla a pití, 2. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, 3. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík, 4. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při základní péči o vlasy a nehty, 3. pomoc při použití WC, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy: 1. zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, 2. pomoc při přípravě stravy přiměřené době poskytování služby, d) poskytnutí ubytování, jde-li o pobytovou formu služby: 1. ubytování, 2. úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení,

55

e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: 1. doprovázení do školy, školského zařízení, k lékaři, do zaměstnání, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné moci, instituce poskytující veřejné služby a jiné navazující sociální služby a doprovázení zpět, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, f) sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: 1. pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů, 2. pomoc při vyřizování běžných záležitostí, h) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 1. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, 2. podpora při zajištění chodu domácnosti. (2) Maximální výše úhrady za poskytování odlehčovacích služeb činí a) 130 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, za úkony uvedené v odstavci 1 písm. a), b), písm. c) bodě 2, písm. e) až h); pokud poskytování těchto úkonů, včetně času nezbytného k jejich zajištění, netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí, b) za úkon uvedený v odstavci 1 písm. c) bodě 1 1. 170 Kč denně za celodenní stravu v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel, 2. 75 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy, c) 210 Kč denně celkem za úkony uvedené v odstavci 1 písm. d), včetně provozních nákladů souvisejících s poskytnutím ubytování.

56

3.2 Provozní doba Popis výstupů dotazníkového šetření Z dotazníkového šetření vyplývá, že časová dostupnost poskytované pobytové odlehčovací sociální služby je, vzhledem k charakteru této služby, a vzhledem k cílové skupině, nepřetržitá (většinou je tato služba poskytována v zařízení, kde je poskytován i jiný druh pobytové služby). V těchto službách se tedy jedná o nepřetržitý 24 hodinový, převážně celoroční provoz. Služba je poskytována jako krátkodobá možnost odlehčení pro pečující osoby. Poskytuje podporu, možnost odpočinku a regenerace sil osobě trvale pečující o osobu, která má sníženou soběstačnost z důvodu věku, zdravotního postižení či chronického onemocnění. Z diskuze pracovní skupiny vyplynulo, že služba bývá využívána i v případě, kdy uživatel potřebuje podporu, nedokáže se o sebe sám postarat (například v případě zhoršení zdravotního stavu uživatele, případně pečující osoby), kdy je následně předpoklad, že tento člověk bude následně využívat jiný druh sociální služby (nejčastěji domov pro seniory nebo domov pro osoby se zdravotním postižením). S ohledem na to, že dotazníkové šetření bylo zaměřeno na úzký segment zjišťování rozsahu provozní doby, nebylo možné více ozřejmit některé specifické oblasti vztahující se k provozní době v odlehčovacích sociálních službách pobytového typu. Tyto oblasti byly následně diskutovány pracovní skupinou a výstupy diskuse jsou následující: 

V diskuzi vedené v pracovní skupině byla reflektována praxe, kdy poskytovatelé mají většinou omezenou maximální délku pobytu na 3 až 6 měsíců a jen v ojedinělých případech pak lze tuto délku pobytu prodloužit (důvody mohou být tíživá rodinná situace, nemoc pečující osoby, apod.). Z praxe víme, že mnozí zájemci využívají služby opakovaně, několikrát za rok.



Z praxe současně vyplývá, že mnozí lidé využívají služby opakovaně, několikrát za rok.



V dotaznících také nedokážeme vyčíst údaje týkající se délky pobytu jednotlivých uživatelů, zda je preferován krátkodobý, či spíše dlouhodobý pobyt. Dle expertního názoru členů pracovní skupiny jsou z hlediska poskytovatelů preferovány spíše dlouhodobé pobyty (okolo tří měsíců a více), případně nezáleží na délce pobytu, pokud je zachována kontinuita obsazování lůžek. Nejméně výhodné jsou shledány krátkodobé pobyty, řádově denní a dvoudenní (např. víkendové pobyty). Důvodem je nejen rozsáhlá administrativa týkající se přijetí uživatele, ale také není vytvořen dostatečný časový prostor pro to, aby si uživatel zvykl na nové prostředí.



Zájem o odlehčovací službu také ovlivňuje sezónnost poptávky, kdy se liší zejména v období léta a zimy. Zájem o službu bývá především v období, kdy rodinní příslušníci čerpají dovolené (v letních měsících). Může se tak stát, že zájem je nárazový a v určitém období kapacita není dostatečná (zájemci jsou odmítáni) a naopak v jiném období jsou volná lůžka.

Obecně lze konstatovat, že provozní doba je u tohoto druhu služby nepřetržitá, a to s ohledem na potřeby lidí, kterým je poskytována. 57

3.3 Pracovník v přímé péči Z dotazníků vyplývá, že pracovníkem v přímé péči je pracovník v sociálních službách, sociální pracovník, vedoucí služby, který mívá kumulovanou funkci (vedoucí služby/sociální pracovník nebo PSS – do přímé péče je započítán v takovém úvazku, v jakém vykonává sociálního pracovníka nebo PSS tj. přímou péči), pedagogický pracovník, psycholog, apod. Z praxe víme, že do přímé péče vstupují také zdravotní pracovníci (střední zdravotnický personál, fyzioterapeuti, apod.), kteří v rámci dotazníků nebyli uvádění. Pracovník v přímé péči je pracovník, který se podílí ve větší míře své pracovní doby na přímé práci s uživateli. Jsou to pracovníci s uzavřenou pracovní smlouvou, ale také pracovníci na dohodu o provedení práce, nebo dohodu o pracovní činnosti. Vzhledem k tomu, že tato služba je často poskytována v místě, kde je zároveň poskytována i jiná pobytová služba, je častou praxí, že pracovníci mívají rozdělený pracovní úvazek v obou typech služeb. Tato skutečnost může být určitým rizikem nejen pro kvalitu poskytované péče, ale také s ohledem na provozní zajištění služeb. Například výše popisované nepravidelné poskytování, nevyváženost „vytížení“ – viz sdělení k provozní době. Současně má tato skutečnost přímý vliv na kvalitu poskytované péče. Jiné přístupy lze směrem k uživatelům využívat při práci s nimi v rámci dlouhodobé, pravidelné spolupráce; naopak jiný je potřebný rozsah dovedností (přístupů, způsobů práce) pokud se jedná o uživatele, které pracovník dostatečně nezná, se kterými spolupracuje krátkodobě apod. V této pobytové sociální službě pracují v ranním, odpoledním, denním nebo nočním pracovním režimu, často v nepřetržitém provozu. Pro potřeby získání údajů bylo počítáno s pracovním úvazkem 7,5 hodin/den. Minimální dosažené vzdělání pracovníka v přímé práci stanovuje každý poskytovatel, musí mít ale minimálně základní vzdělání a odpovídající kurz pracovníka v sociálních službách, dle platné legislativy. Můžeme říci, že v přímé péči je ten pracovník, který je ve službě v rámci své práce v přímém kontaktu s uživatelem – pracovník sociálních služeb, sociální pracovník. Z diskuze v pracovní skupině vyplynulo, že sociální pracovník má v různých službách různě stanoveny kompetence. Poměrně častý je model, kdy v praxi sociálního pracovníka převažuje administrativní práce, tj. stará se jen o finance uživatelů, drtivou většinu svého pracovního času tráví v kanceláři, administrativa převažuje. Přestože dotazníkové šetření nebylo zaměřeno na specifikaci úkonů sociálního pracovníka, je zřejmé, že tzv. „administrativní“model není optimální. Různorodé jsou také přístupy k zařazení vedoucích služby. V některých zařízeních jsou zařazení jako sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách (a podílejí se na přímé péči), případně mají rozdělené úvazky, a to jako vedoucí a jako sociální pracovník, případně jako koordinátor služby. Vše také záleží na potřebách konkrétního zařízení, například na velikosti zařízení, na počtu uživatelů, na způsobu řízení služby a koordinaci práce pracovníků v sociálních službách. V menších službách se častěji objevují kumulované funkce.

58

K dalším pracovníkům, kteří mohou vstupovat do přímé péče, patří také další odborní pracovníci, např. speciální pedagog, vychovatel, psycholog, apod. Ve většině služeb se ale nevyskytují jako přímí zaměstnanci, jejich služby jsou zajišťovány dodavatelský nebo menšími úvazky. V přímé práci s uživateli je nutná mezioborová spolupráce pracovního týmu, která vychází z podrobných znalostí potřeb uživatelů Z další diskuze v pracovní skupině vzešly následující poznatky:  Role pracovníka v přímé práci v sociálních službách nemá dostatečně ohodnocené postavení ve společnosti. Je potřeba pracovat na společenské důležitosti pracovníka v přímé práci jako odborníka, jehož nezastupitelná role je nedoceňovaná.  Zároveň je nutné permanentní zvyšování odbornosti pracovníků v přímé práci tak, aby způsoby jejich práce byly v souladu s principy sociálního začleňování, individuálního přístupu k uživatelům a s principy normality a deinstitucionalizace. Poskytovatel sociálních služeb je povinen zajistit uživatelům pobytových služeb zdravotní péči, proto jsou většinou v těchto službách v přímé péči zaměstnáni také zdravotničtí pracovníci. Jedná se především o registrované zdravotní sestry, případně fyzioterapeuty, ergoterapeuty, rehabilitační pracovníky. V některých zařízeních sociálních služeb tuto zdravotní péči sociální služba zajišťuje prostřednictvím zdravotního zařízení nebo dodavatelsky. Zdravotní péče a úkony by měly být pokryty z úhrad zdravotních pojišťoven, realita je však převážně jiná a tento schodek ve financování jde ve většině zařízení na vrub jejich nákladů. Z diskuze v pracovní skupině a z poznatků z praxe poskytovatelů vyplývá, že se nedaří dostatečné ekonomické pokrytí zdravotnických úkonů ze strany zdravotních pojišťoven. Z některých dílčích zjištění8 dále vyplývá, že konkrétní role zdravotnických pracovníků, jejich spolupráce s pracovníky v přímé péči a skutečná míra zapojení do naplňování cílů organizace je různá. Mnohdy se jedná o samostatný segment v rámci sociální služby, bez přímé návaznosti na realizaci cílů zařízení, včetně konkrétních cílů jednotlivých uživatelů. Východiskem je, aby pracovník v přímé práci pracoval přímo s uživateli co nejvíce individuálně a na základě jeho zjištěných potřeb. Pracovníkem v přímé práci je ten, který z podstaty své pracovní náplně prokazatelně pracuje přímo s uživateli služeb minimálně polovinou své pracovní doby stanovené pracovní smlouvou nebo dohodou. Doporučení:  Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se důsledně v rámci praxe poskytované sociální pobytové odlehčovací služby na to, aby obsah vykonávané práce sociálního pracovníka byl co nejvíce zaměřen na jeho roli v souladu s platnou legislativou. Tzn., že jeho práce je zaměřena na konkrétní podporu pracovníkům v přímé péči – činnost metodickou, analytickou, odborně zaměřenou na identifikaci a vyhodnocování potřeb jednotlivých uživatelů a následný proces plánování služeb.

8

Proces Sebehodnocení v příspěvkových organizacích kraje, realizace aktivit v rámci IP projektu MSK Podpora procesu plánování v obcích MSK II.“ – vzdělávání poskytovatelů zaměřené na spolupracující týmy

59







Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se na zajištění funkční spolupráce všech členů týmu, kteří spolupracují na naplňování každodenních, konkrétních potřeb jednotlivých uživatelů. Nedílnou součástí těchto týmu je také ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL. Poskytovatelům, kteří realizují „souběh“ více služeb doporučujeme, aby se při personálním obsazování těchto služeb pamatovalo na obě služby, aby měli dělené úvazky především lidé, kteří jsou profesně zdatní a je předpoklad, že zvládnou oba přístupy (obou služeb). Doporučujeme poskytovatelům podporovat a posílit roli „klíčového“ pracovníka, a to především ve vztahu k potřebám uživatele.

60

3.4 Počet uživatelů podle místa bydliště Mapy místa bydliště uživatelů

2012 Bílovec Bohumín Bruntál Český Těšín Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov ostatní kraje NEZAŘADITELNÉ: Staré Město (ORP Frýdek-Místek, Bruntál) Petřvald (ORP Kopřivnice, Orlová) CELKEM

2013 14 10 3 7 10 179 38 191 20 5 37 48 2 1 10 8 28 16 520 0 27 1 21 5 1 1202

Bílovec Bohumín Bruntál Český Těšín Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov ostatní kraje NEZAŘADITELNÉ: Staré Město (ORP Frýdek-Místek, Bruntál) x CELKEM

14 17 3 14 7 181 24 166 20 10 39 52 0 3 12 4 31 15 518 0 36 0 21 3 1190

61

Graf znázorňující počet uživatelů podle místa bydliště

2012 Trvalé bydliště Ostrava Havířov Frýdek-Místek Karviná Kopřivnice Opava ostatní Celkem

2013

Počet

Procenta 509 162 105 37 37 23 329 1202

42,3% 13,5% 8,7% 3,1% 3,1% 1,9% 27,4% 100%

Trvalé bydliště Ostrava Havířov Frýdek-Místek Karviná Kopřivnice Třinec ostatní Celkem

Počet

Procenta 505 143 92 39 35 26 350 1190

42,4% 12,0% 7,7% 3,3% 2,9% 2,2% 29,4% 100%

pozn. viz výše podrobnější tabulka

62

2012 OSTRAVA Ostrava Ostrava-Bartovice Ostrava-Bartovice a Radvanice Ostrava-Hrabová

2013 OSTRAVA 99 Ostrava

99

1 Ostrava-Bartovice

1

2 Ostrava-Bartovice a Radvanice

2

2 Ostrava-Hrabová

3

Ostrava-Hrabůvka

44 Ostrava-Hrabůvka

38

Ostrava-Jih

71 Ostrava-Jih

73

Ostrava-Krásné Pole

24 Ostrava-Krásné Pole

22

Ostrava-Mariánské Hory

6 Ostrava-Kunčičky

Ostrava-Michálkovice Ostrava-Moravská Ostrava Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz

3 Ostrava-Mariánské Hory 9 Ostrava-Michálkovice 25 Ostrava-Moravská Ostrava Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz

Ostrava-Petřkovice

1

Ostrava-Polanka nad Odrou Ostrava-Poruba

6 Ostrava-Petřkovice

Ostrava-Radvanice Ostrava-Slezská Ostrava Ostrava-Třebovice

98 Ostrava-Polanka nad Odrou 1 Ostrava-Poruba 29 Ostrava-Radvanice 1 Ostrava-Slezská Ostrava

1 10 1 8 23 1 1 88 2 39

Ostrava-Vítkovice

22 Ostrava-Stará Bělá

1

Ostrava-Výškovice

32 Ostrava-Svinov

1

Ostrava-Zábřeh

33 Ostrava-Třebovice

1

CELKEM

509 Ostrava-Vítkovice Ostrava-Vřesina

20 1

Ostrava-Výškovice

34

Ostrava-Zábřeh

35

CELKEM

505

* V případě, že služba uvedla "Ostrava" nebo "SMO", byly tyto položky sloučeny. Pokud služba uvedla konkrétní městský obvod (část), jsou tyto údaje zpracovány samostatně.

Vzhledem k tomu, že se jedná o sociální službu, kde ve většině případů přicházejí uživatelé jen na přechodnou dobu, a to z místa svého bydliště, je patrný rozptyl trvalého bydliště v celém regionu. Nejvíce uživatelů v odlehčovacích službách bylo s trvalým bydlištěm v Ostravě. V roce 2012 se jedná o 42,3 % a v roce 2013 o 42,4 %. Oba roky jsou tedy téměř shodné. Na druhém místě je pak v roce 2012 s 27,4 % a v roce 2013 s 29,4% uveden údaj „ostatní“, z čehož vyplývá, že uživatelé využívající odlehčovací službu přichází z různých měst a obcí z celého regionu. Samostatně jsou pak ještě uvedeny města Havířov (13,5% a 12%), Frýdek-Místek (8,7% a 7,7%) a dále pak Karviná, Kopřivnice, Opava a v roce 2013 ještě město Třinec. 63

Z diskuse v pracovní skupině vyplývá, že jako optimální se jeví pobytové odlehčovací služby poskytovat v blízkosti bydliště uživatele, aby byl v co největší míře umožněn kontakt s rodinou a blízkými i v průběhu poskytování této služby.

64

3.5 Zájemci o službu Graf znázorňující počet neuspokojených zájemců o službu včetně důvodů

2012 Důvody odmítnutí zájemců o službu: Poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá.

2013

Absolutní četnost

%

Absolutní četnost

%

106

33,3%

154

36,2%

A B C

Zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb.

5

1,6%

10

2,4%

Poskytovatel nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá.

202

63,5%

255

60,0%

D

Zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis.

5

1,6%

6

1,4%

E

Osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.

0

0%

0

0%

318

100%

425

100%

Nejčastějšími důvody pro neuspokojení žádostí o sociální službu jsou nedostatečná kapacita služby a požadavky žadatele na služby, které poskytovatel nenabízí. Okrajově jsou zastoupeny další důvody (viz. graf). Údaje za oba roky 2012 a 2013 jsou srovnatelné. Většina poskytovatelů poskytuje také další služby, které jsou s odlehčovací službou propojeny a pobytové odlehčovací služby mají většinou malou kapacitu. Výsledek může být dán tím, že nejvíce neuspokojených žadatelů mají služby s velmi nízkou kapacitou (například kapacita 1-2 lůžka). Předpokládáme, že počet neuspokojených zájemců také ovlivňuje „sezónnost“ poptávky. Výsledky mohou být také zkresleny některými nevěrohodnými údaji nebo nevyplněním této části dotazníku u některých poskytovatelů. Jejich nevyplnění může taky znamenat, že poskytovatelé neměli ve sledovaném období neuspokojené žadatele. Zkreslení může potvrzovat ještě výrazněji nejčastější důvod neuspokojení žadatelů – nedostatečná kapacita. Z výsledků jednoznačně vyplývá, že nejvíce jsou zájemci odmítání z důvodu nedostatečné kapacity – jedná se o výrazně vyšší procentní podíl, než jsou ostatní důvody odmítání zájemců. Pracovní skupina však diskutovala také možnost, že je potřeba brát v úvahu, že neuspokojený zájemce může být evidován v jednom zařízení jako neuspokojený zájemce o službu, v dalším však může být do služby přijat. Zájemci o službu často podávají žádostí ve více službách současně. 65

Z dalších zdrojů9 následně vyplývá, že jsou odmítáni zájemci o službu, kteří tzv. nespadají do vymezeného okruhu osob, který si poskytovatel stanovil. Jen v ojedinělých případech se pak stává, že poskytovatel poskytne službu i osobě z „jiné“ cílové skupiny a na základě toho se snaží změnit způsoby práce i kompetence zaměstnanců. Děje se tak jen v dílčích případech; někdy na základě pokynů zřizovatele, či z jiných důvodů. Jako „náročné“ jsou často diskutovány cílové skupiny osob s poruchami autistického spektra, osoby, které mají duální postižení (mentální postižení s psychiatrickou diagnózou), osoby s tzv. problémovým chováním či závislostmi ad. Z praxe vychází, že někteří žadatelé podávají žádost o sociální službu přímo bez prvotního neformálního kontaktu se službou. Následně může dojít k nevyhovění žádosti z výše uvedených důvodů. Eventuální žadatel, který dříve kontaktuje neformálně přímo sociální službu, nakonec žádost nemusí podat na základě podání prvních zpřesňujících informací od sociálního pracovníka v rámci poradenství například o jiných variantách řešení nepříznivé sociální situace. V takovém případě se neeviduje odmítnutý žadatel. Ideálně by měl zájemce vědět o všech dalších možnostech a měl by mít k dispozici informace o službách či jiných neformálních zdrojích, které jsou schopny podpořit jej při řešení jeho nepříznivé sociální situace, než žádost skutečně podá. Informovanost o možnostech odlehčovacích služeb a jejich dostupnost může být významným prostředkem pro podporu pečujících osob. Služby pak mohou účinně předcházet tomu, aby člověk, který potřebuje podporu, pomoc a péči, musel opustit své přirozené prostředí. Doporučení: 

Doporučujeme zadavatelům sociálních služeb sledovat kapacity odlehčovacích pobytových sociálních služeb na svém území a vyhodnocovat jejich vytížení, případně potřebnost navýšení kapacit.



Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům dostatečně informovat laickou i odbornou veřejnost (zdravotnická zařízení ad.)o možnostech odlehčovacích služeb.

9

Například žádosti o přijetí uživatelů s poruchami autistického spektra, nebo uživatelů s hluchoslepotou – zkušenosti z p. o. zřizovaných krajem

66

3.6 Mapa poskytovatelů

2013

2012 Území poskytování služeb Bohumín Český Těšín Frýdek-Místek Hrabyně Kopřivnice Orlová-Lutyně Ostrava Třinec Celkem

Počet 1 1 8 1 1 1 7 1 21

Území poskytování služeb Bohumín Český Těšín Frýdek-Místek Hrabyně Kopřivnice Orlová-Lutyně Ostrava Třinec Celkem

Počet 1 1 9 1 1 1 7 1 22

67

Místa poskytovatelů odlehčovací služby nejsou rovnoměrně rozložená. Z grafu můžeme vyčíst, že nejvíce poskytovatelů se ve sledovaných létech 2012 a 2013 vyskytuje ve Frýdku-Místku a následně ve městě Ostravě. Zatímco v okolí Bruntálu, Rýmařova, Krnova, či Albrechtic tyto služby zatím zcela schází. (Pozn. Aktuální registr sociálních služeb k 1. 1. 2015 v Moravskoslezském kraji má již 25 odlehčovacích registrovaných služeb. Jedná se, mimo jiné, také o nově vzniklé služby ve městě Opava, Bruntál a Hlučín, kde ve sledovaných létech tyto služby zcela scházely.) Většina těchto služeb (tj. 10 dotázaných služeb) má jen malou okamžitou kapacitu v rozmezí 1 až 6 míst a ostatní dotázané služby (tj. 6 služeb) má vyšší okamžitou kapacitu (nejčastěji 12-14 míst, velká kapacita 36 míst je jen v jedné službě - Hospic sv. Lukáše, Charita OV). Ve většině se jedná o služby, které jsou poskytovány společně s jiným druhem služby. V „neobsazených“ lokalitách by jistě byla služba využita, lidé zde zřejmě řeší svou nepříznivou situaci jiným způsobem (např. jinou službou) nebo využívají odlehčovací službu ve větší vzdálenosti od svého bydliště, možná i v sousedním kraji, což není ideální. V roce 2012 je počet odlehčovacích pobytových služeb 21 a v roce následujícím je nárůst o jednoho poskytovatele tj. celkem 22 pobytových odlehčovacích služeb. Doporučení: 

Doporučujeme zadavatelům sociálních služeb v okolí Bruntálu, Rýmařova, Krnova, Albrechtic v rámci zjišťování potřeb na svém území zjistit, zda existuje reálná potřebnost dalších odlehčovacích pobytových sociálních služeb, případně, zda jejich obyvatelé využívají tyto služby v jiných obcích.

68

3.7 Odkud uživatelé přicházejí Graf znázorňující odkud uživatelé přicházejí

69

2012 Pořadí

Odkud uživatelé přišli

Podíl %

A.

Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby

B.1

Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby

B.2

Pečovatelská služba

C.

Z domácnosti (rodiny)

3,2% 0,2% 5,5% 66,6% 10,8% 13,7% 0% 0%

D. 1

Ze zdravotních služeb

D. 2

Léčebna dlouhodobě nemocných

E.

Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.)

F.

Jiné

CELKEM

100%

2013 Pořadí

Odkud uživatelé přišli

Podíl %

A.

Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby

B.1

Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby

B.2

Pečovatelská služba

C.

Z domácnosti (rodiny)

2,2% 0,3% 3,3% 65,6% 10,2% 18,4% 0% 0%

D. 1

Ze zdravotních služeb

D. 2

Léčebna dlouhodobě nemocných

E.

Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.)

F.

Jiné

CELKEM

100%

Poskytovatelé uvádí, že v převážné většině přicházejí zájemci o službu z domácnosti, kde o něj pečují členové rodiny nebo osoby blízké, což také vyplývá z charakteru odlehčovací služby. Na druhém místě přichází uživatelé z léčebny dlouhodobě nemocných, případně ze zdravotních služeb – pravděpodobně se jedná o uživatele, kteří nemají kam jít a v odlehčovací službě často „čekají“ na možnost využít jiný druh sociální služby (domov pro osoby se zdravotním postižením, domov pro seniory, apod.).

Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům, aby se v poskytování sociální služby „držely“ svého charakteru, tedy odlehčit pečující osobě a uživateli s tím, že pobyt je sjednáván na nejkratší možnou dobu, aby vazby a způsob života uživatele byl co nejméně přetrhán. Poskytování služeb na déle než 1 měsíc, by mělo být sjednáno jen ve výjimečných případech (např. delší pobyt pečující osoby v nemocnici, apod.).

70

3.8 Kam uživatelé odcházejí Graf znázorňující, kam uživatelé docházejí

71

2012 Pořadí A. B. 1 B. 2 C. D. 1 D. 2 E. F. G.

Kam uživatelé odešli

Podíl %

Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (rozepsat konkrétně, který druh sociální služby) Chráněné bydlení Do domácnosti (rodiny) Do zdravotních služeb Psychiatrická léčebna Do školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Úmrtí Ulice

4,3%

H.

Jiné

2012 Odpovědi DZR sociální lůžka nikam

Četnost odpovědí 1 1 1

0% 59,1% 6,4% 1,2% 0% 7,8% 0% 6,2% 100%

CELKEM

KATEGORIZACE odpovědi "Jiné"

15,0%

U možnosti "JINÉ" uvedly procentuální podíl 3 služby. Všechny tuto položku konkretizovaly. Následující tabulka zobrazuje kategorizaci uvedených odpovědí - vyjadřuje počet, kolikrát se daná položka v odpovědích objevila.

2013 Pořadí A. B. 1 B. 2 C. D. 1 D. 2 E. F. G.

Kam uživatelé odešli

Podíl %

Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (rozepsat konkrétně, který druh sociální služby) Chráněné bydlení Do domácnosti (rodiny) Do zdravotních služeb Psychiatrická léčebna Do školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Úmrtí Ulice

4,7%

H.

Jiné CELKEM

KATEGORIZACE odpovědi "Jiné"

2013 Odpovědi DZR sociální lůžka nikam

Četnost odpovědí 1 1 1

15,4% 0% 60,0% 4,8% 0,9% 0% 8,0% 0% 6,1% 100%

U možnosti "JINÉ" uvedly procentuální podíl 3 služby. Všechny tuto položku konkretizovaly. Následující tabulka zobrazuje kategorizaci uvedených odpovědí - vyjadřuje počet, kolikrát se daná položka v odpovědích objevila.

72

Vzhledem k tomu, že odlehčovací služba poskytuje především podporu, možnosti odpočinku a regeneraci sil pečujícím osobám, uživatelé využívají tuto službu na omezenou dobu a vracejí se zpět do domácího prostředí, což nám zobrazují údaje z dotazníků. Jedná se o 60% těchto uživatelů a odpovídá to charakteru této služby. Tato služba je však také využívána osobami, které čekají na možnost využití jiného sociálního zařízení (nemohou například pro svůj nepříznivý zdravotní stav nebo pro nepříznivou situaci pečujícího zůstat dále ve své domácnosti, či domácnosti pečovatele). Tyto osoby následně odcházejí do jiných druhů sociální služeb (15,4%), v případě zhoršení zdravotního stavu také do zdravotních služeb, bohužel také dochází k úmrtí uživatele (8%). Výsledky tedy mohou ukazovat, že úkolem této služby je zabezpečení nezbytné podpory a navrácení uživatelů do jejich přirozeného prostředí. Pro některé uživatele je však tato služba jen přechodnou variantou a následně přechází do jiných sociálních služeb, které odpovídají jejich potřebám. Doporučení: 

Proto je nutné mapovat potřeby konkrétních uživatelů a hledat vhodné typy služeb. Toto je také jeden z úkolů zadavatele sociálních služeb – kvalitní mapování potřeb a získávání zdrojů.



Doporučením pro poskytovatele je, aby se odlehčovací služby „držely“ svého charakteru, tedy odlehčit osobě a uživateli s tím, že pobyt je sjednáván na nejkratší možnou dobu, aby vazby a způsob života byl co nejméně přetrhán. Poskytování služeb na déle než 1 měsíc, by mělo být sjednáno jen ve výjimečných případech (např. delší pobyt pečující osoby v nemocnici, apod.).

73

3.9 Potřeby uživatelů Cílem tohoto typu služby je především poskytnutí krátkodobého pobytu osobám se sníženou soběstačností. Jedná se o krátkodobou péči po dobu, kdy se o zájemce nemůže postarat jeho rodina, jeho blízcí, ať už z důvodu zdravotního nebo z důvodu odpočinku, či realizace vlastních potřeb. Specifikace potřeb: Které oblasti potřeb uživatelů služba řeší (Výsledná kompetence jako vodítko ve všech oblastech potřeb) specifikace potřeb Denní hygiena potřeba mít čisté prádlo, v pořádku chrup (čistění zubů, ošetření zubů, péče o protézu), být učesaný, umytý (mytí rukou, obličeje) Pravidelná hygiena Osobní hygiena

Osoba pečuje o svou hygienu podle svých zvyklostí a potřeb, včetně používání (využívání) příslušných pomůcek a prostředků

celková koupel- sprcha, vana, mytí vlasů, těla, utření se po koupeli (nastavení teploty vody, dávkování hygienických přípravků, samotná očista, osušení těla, základní úklid po koupeli, apod.) mít ošetřené tělo (péče o tělo) – mazání upravené nehty, holení, střihání vlasů ostatní běžná ošetřovatelská péče (potřeba jednoduchého ošetření oči, uší, vyčištění dutin…) potřeba mít ošetřeny proleženiny a drobná zranění (zdravotní péče) – převazy, kožní ošetření, zajištění vyšetření u lékařů Výkon fyziologické potřeby potřeba použití WC (doprovod, posazení na WC, svlékání, oblékání, výměna inkontinenčních pomůcek, ošetření kůže kolem genitálií, použití hygienických pomůcek, podpora v době menstruace), mít čisté pleny, potřeba výměny hyg. vložek regulace vyprazdňování

Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu Osoba o sebe pečuje podle svých schopností a potřeb

potřeba být vhodně oblečen (móda, kulturní zvyky, podle teploty nebo počasí, správná velikost oblečení, v čem se cítí dobře, čistota oděvu, potřeba roztřídit špinavé prádlo) potřeba se obléknout a svléknout (rozeznání částí oblečení, vrstvení oblečení, uložit si oblečení - mít kam si ho uložit „mít své místo“, potřeba intimity při převlékání) potřeba se obout nebo vyzout (vhodná obuv, místo k uložení obuvi)

Samostatný pohyb Osoba se orientuje v prostoru kolem sebe, je v optimální poloze s ohledem na své potřeby a

potřeba se svobodně pohybovat zajít si kdy chci a kam chci (tj. mít vytvořené podmínky – svoboda pohybu - klíč, zvonek, prostor bez bariér, možnost doprovodu, vědět co dělat při krizové situaci- ztráta klíče, uživatel se zraní,

74

zdravotní stav

ztratí, apod.) pohybovat se v prostředí služby a mimo službu (kdykoliv zajít na svůj pokoj, na toaletu, či do koupelny a jiných prostor ve službě) chůze po rovině, po schodech, zvládat nerovný terén potřeba vstát (lehnout si) z lůžka, sednout (sesednout) si na vozík potřeba použít hůlky, chodítko, madla, vozík (využití kompenzačních pomůcek) polohování potřeba nemít žízeň a hlad (s ohledem na způsob přijímání potravy a tekutin) možnost výběru jídla dodržování pitného režimu, mít volný přístup k nápojům, možnost uvařit si oblíbený nápoj (káva, čaj)

Stravování

Kultura stolování –

Osoba se stravuje podle svých zvyklostí a potřeb, má zajištěnou stravu, má znalost významu pitného režimu, pozná pocit žízně

vhodné prostředí pro stolování, prostření stolu, následné uklízení po stolování potřeba podpory při stolování – krájení, mazání, nabírání potravy, přinesení jídla, servírování, používání lžíce a příboru, porcování na talíři, potřeba podpory při podávání jídla Potřeba přípravy jídla – moci si uvařit (nákup, výběr zboží, zpracovat potraviny- očistit, nakrájet, oloupat, příprava nádobí, používání spotřebičů, znát postup, varná konvice, mikrovlnka, mít si kam jídlo uložit, apod.)

Komunikace Osoba je v kontaktu se společenským prostředím, dokáže vyjádřit své potřeby a pocity, má schopnost porozumění obsahu sdělení, pochopení ostatních, okolí, adekvátní reakce na sdělení….

mít možnost s kým mluvit, o čem mluvit možnost alternativního způsobu komunikace - přístup k pomůckám, potřeba podpory při využívání této alternativy Potřeba porozumění druhým schopnost vlastního vyjádření – potřeba přiměřeného prostoru pro komunikaci, respektu k uživateli, sdělení svých potřeb, připomínek, přání, stížností Potřeba mít „kontakt se světem“ - využívání komunikačních prostředků (např. internet, telefon, apod.)

Zajištění a kontakt se společenským prostředím Osoba má schopnost navázat vztahy s jinými osobami, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí Maximální zapojení do společnosti

Potřeba kontaktů s vrstevníky a navazování vztahů (společné akce a aktivity s přáteli, kontakty s příbuznými, pomoc při korespondenci, komunikaci s rodinou, kontakty s pracovníky služby, s dobrovolníky, apod.) Potřeba běžných společenských kontaktů (účast na společenských akcích, zájmové aktivity – kulturní, sportovní) potřeba realizace duchovních potřeb (např. návštěvy knihovny, kostela, muzeí, aj.) Orientace v prostoru a čase –

75

orientace v blízkém okolí bydliště, orientace ve vzdálenějších místech, schopnost orientovat se v používání dopravních prostředků, absolvování určité trasy, orientace ve dnech, týdnech, apod. Potřeba využívat běžně dostupných veřejných služeb (lékaři, pošta, nákupy, kavárny, restaurace, jízdy veřejnou dopravou) -Potřeba udržování kontaktu s pečujícími osobami Potřeba něco dokázat, prosadit se Potřeba citové jistoty Potřeba vytvořených podmínek pro naplňování potřeb užitečnosti Seberealizace

Potřeba moci dělat to, co mě baví, zajímá

Osoba se realizuje ve smysluplné činnosti, tráví čas podle svých potřeb, podílí se na vytváření svých plánu týkající se jeho osoby

Potřeba realizace svých přání Potřeba pracovního uplatnění potřeba celoživotního vzdělávání (potřeba objevovat, učit se, rozvíjet se) Potřeba naplnění volného času, smysluplná činnost Potřeba zachování obvyklého denního režimu Možnost čerpat zdravotní péči (zajištění lékaře, SZP) potřeba vyjádřit a popsat zdravotní problémy

Péče o zdraví Osoba ví, jak pečovat o své zdraví a bezpečí, uvědomuje si důsledky nezdravého životního stylu a závislosti (rizika spojená s rizikovým způsobem života) Dodržuje léčebný režim

Potřeba důstojnosti osoby ze strany pracovníků zdravotnického zařízení (uživatel má zodpovědnost za sebe – komunikace s uživatelem, ne s doprovodem, stejné jednání s uživatelem jako s jiným pacientem) Potřeba znát důsledky rizikového způsobu života pro zdraví (mít informace jak předcházet onemocnění, jaké jsou příznaky, možností přenosu) Dostupnost léků, moci si je připravit a užít, podpora při užívání léků Potřeba znát důsledky nedodržování pokynů ošetřujícího lékaře Potřeba znát důsledky nedodržování diety Potřeba rehabilitovat, potřeba vhodné další terapie, využívání specifických pomůcek a technik Potřeba mít dostupnou službu odborných lékařů, poučeného psychologa, poučeného sexuologa

Bezpečí (rizika)

Potřeba vědět, co je ohrožující, vědět jak na to reagovat, potřeba dostupnosti správné a včasné rady, pomoci a podpory při řešení situace

Osoba rozpozná nepatřičné, nebezpečné, ohrožující

např. potřeba zvládat běžná rizika v domácnosti, bezpečný pohyb v domácnosti, bezpečná manipulace a ovládání elektrospotřebičů, potřeba být obeznámen s rizikovými situacemi v domácnosti

76

(vpuštění cizí osoby, apod.) potřeba znalosti prevence (ochrana sebe sama), potřeba znalosti rizikového chování (agrese, sebepoškozování, zneužívání návykových látek) potřeba chovat se a cítit se bezpečně v kontaktu s jinými lidmi, v cizím prostředí potřeba minimalizace rizika nepatřičného a ohrožujícího jednání s přihlédnutím na právo na přiměřené riziko potřeba popsat své obavy a nejistoty potřeba umět si říci o pomoc Potřeba mít podporu při uplatňování práv a zájmů Potřeba vyjádřit svůj názor, své přání, či požadavky potřeba podpory samostatného rozhodování potřeba respektu ke své osobě a vůči druhým Schopnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů

Potřeba podpory při osobní či písemné komunikace s úřady Potřeba uživatele, aby opatrovník jednal v zájmu uživatele (nezasahuje do práv uživatele, jedná v jeho zájmu?)

Osoba ví, jak uplatňovat svá práva, vyjádřit a obhájit svůj názor, jak předejít riziku zneužití

přezkoumání rozsahu svéprávnosti Potřeba co největší nezávislosti (např. nebýt závislý na sociálních dávkách, nebýt závislý na sociální službě, apod.) potřeba znát a mít možnost využívat práva k zabezpečení důstojného života (sociální zabezpečení, dávky, pomůcky, bydlení, apod.) Podpora osobních kompetencí potřeba přijetí a uplatnění sociální a společenské role ve společnosti, v komunitě kompetence v pracovní činnosti kompetence občanské – společenské normy, práva, zodpovědnost, apod.

Schopnost při obstarávání osobních záležitostí Osoba ví, jak uplatňovat svá práva, řešit včas svou situaci, své osobní záležitosti, předcházet nepříznivé sociální situaci

Zajištění platných osobních dokladů potřeba mít platné doklady Uplatňování politických práv (např. potřeba zapojit se do voleb) Potřeba rozhodování při hospodaření s vlastními financemi (i s podporou) Potřeba využití běžně dostupných služeb v komunitě – kultura, volný čas, pracovní uplatnění, evidence na ÚP, rekvalifikace, vzdělávání, návazné služby ... Potřeba úcty, respektu (bez „nálepky“)

Bydlení

Potřeba orientace a pohybu bez bariér Potřeba mít dostatečnou podporu

77

Osoba má stabilní bydlení, má svůj prostor zařízený podle svých představ, kde je respektováno jeho soukromí, kde může být sám nebo žít s blízkou osobou.

v bydlení dle individuálních potřeb: - zajištění chodu v domácnosti (potřeba umět zacházet s předměty denní potřeby, ovládání domácích spotřebičů, obsluha topení, regulace…) - běžné nákupy, schopnost nakládat s penězi… Přizpůsobení bydlení a chodu domácnosti specifickým potřebám Potřeba přizpůsobení bydlení představám uživatele Potřeba vrátit se domů

Poskytovatelé odlehčovací služby předávali dotazníkovým šetřením rozsah potřeb uživatelů, které řeší. Souhrnná tabulka potřeb uživatelů řazena sestupně:

2012 Oblasti potřeb uživatelů

Osobní hygiena Stravování Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu Bydlení Zajištění a kontakt se společenským prostředím Samostatný pohyb Komunikace Schopnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů Seberealizace Péče o zdraví Schopnost při obstarávání osobních záležitostí Bezpečí (rizika)

CELKEM

2013

Podíl Podíl procent procent % %

18,1% 14,7% 10% 8,9% 7,6% 7,2% 6,5% 7% 5,5% 4,8% 5,8% 4%

17,8% 15,3% 9,8% 8,1% 8% 7,1% 6,9% 6,3% 5,5% 5,4% 5,5% 4,5%

100%

100%

Předpokladem správnosti údajů této tabulky bylo řešení skutečných potřeb uživatelů, ne činností, které pro ně služba opravdu vykoná. Mnohdy poskytovatelé poskytují podporu i tam, kde to není nutné, nedokážou tedy reagovat na potřeby uživatelů, které se mohou měnit. Služba pak neřeší nebo řeší nedostatečně nepříznivou situaci člověka, který jí využívá. Z uvedených údajů vyjádřených procenty lze konstatovat, že služby reagují především na základní potřeby, jako je zajištění osobní hygieny, stravy a běžných úkonů o vlastní osobu. 78

Zkreslit data však mohou rozdílné způsoby vyplnění a pochopení této části dotazníku. Dá se však konstatovat, že až na výjimky jsou ve většině služeb procenta jednotlivých potřeb celkem rovnoměrně rozvržená. V jednom ze zařízení reagují jen na určité potřeby (osobní hygiena, zajištění a kontakt se společenským prostředím, uplatňování práv, obstarávání osobních záležitosti, bydlení), v dalších oblastech jsou uvedená nulová procenta, což jistě není pravděpodobné, že by se u uživatelů tyto potřeby nevyskytovaly, nicméně služba na ně zřejmě vůbec nereaguje, nebo si neuvědomuje, že by reagovat měla. Porovnáme-li v této službě vykonávané úkony, tak tam již jsou procenta rozděleny rovnoměrněji. Dá se předpokládat, že cílovou skupinou odlehčovacích služeb jsou osoby s vysokou mírou podpory a jejich potřeby bývají rozloženy do všech oblastí života. Lidé v této službě potřebují podporu velmi širokou. S ohledem na krátkodobé (přechodné) pobyty je náročnější proces týkající se zjišťování potřeb uživatele a nastavování individuální podpory. Předpokladem pro správné poskytování služby je individuální práce s uživatelem, permanentní zjišťování jeho potřeb a nastavení správné podpory. Smyslem odlehčovací pobytové služby je poskytnout podporu nejen uživateli služby, ale také pečující osobě, která se může spolehnout, že ji bude umožněn „odpočinek“ od náročné péče nebo ji bude poskytnuta pomoc v situacích, kdy není schopna (na přechodnou dobu) ze závažných důvodů sama tuto péči osobě blízké zajistit. Doporučení: 

Předpokladem kvality je pružnost služby, která svou nabídkou dokáže reagovat na rozdílné potřeby uživatelů, ale také pečujících osob, které jsou také významným činitelem při realizaci a poptávce po této službě.



Doporučujeme poskytovatelům „mít sebevědomí“, odmítat a nesuplovat to, co mohou uživatelé či jejich rodiny zajistit samy.



Doporučujeme poskytovatelům stanovit jaká je maximální doba („nezbytně dlouhá doba poskytování sociální služby“), po kterou je možné poskytovat tuto odlehčovací službu a jen v odůvodněných případech tuto dobu prodloužit.

79

3.10 Činnosti a úkony služby odlehčovací služby – pobytová forma V odlehčovací sociální službě je poskytována podpora osobám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci a potřebují dočasnou pomoc a podporu druhé osoby. Základní činnosti služby jsou dány zákonem a jejich rozsah poskytování by měl vyplývat z potřeb každého uživatele. Níže je uvedena podrobnější specifikace činností a následně jsou činnosti služby znázorněny v procentech, a to sestupně v souhrnné tabulce. Specifikace činností Základní činnosti

10

Úkony / specifikace úkonu 11

Pomoc a podpora při podávání jídla a pití

- pomoc nebo podpora s přípravou jídla (nakrájení, mix, nalévání pití apod.) - zajištění nebo podpora člověka v krmení - pomoc nebo podpora s volbou vhodného oblečení (např. dle počasí či příležitosti, správné vrstvení apod.)

Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

Pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek

- pomoc nebo podpora s obouváním a zouváním bot, ortopedické obuvi apod. Pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík Pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru

Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu

Pomoc při úkonech osobní hygieny

11

- např. s využitím vhodných pomůcek - pomoc nebo podpora při osvojení orientace a samostatného pohybu, vytváření podmínek pro orientaci - zajištění doprovodu při pohybu ve vnitřním a venkovním prostoru - pomoc nebo podpora s hygienou během dne (mytí obličeje, rukou, čištění zubů, holení, smrkání, péče o zubní náhradu apod.) - používání pomůcek, prostředků

Pomoc při základní péči o 10

- pomoc nebo podpora s oblékáním a svlékáním jednotlivých částí oblečení

- pomoc nebo podpora při mytí

dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách

80

vlasy a nehty

vlasů, česání a úpravě vlasů - podpora při návštěvách kadeřnictví - pomoc nebo podpora při stříhání nehtů na nohou a rukou, podpora při návštěvách pedikúry

Pomoc při použití WC

- pomoc nebo podpora ve využití toalety, toaletního křesla, očista po použití WC - manipulace s inkontinenčními pomůckami, dámskými vložkami, PEG apod. - zajištění podpory člověku při objednání, zakoupení či výrobě stravy - zajištění podpory při nákupu potravin, plánování jídelníčku

Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy

Zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování

- zajištění celodenní stravy (přiměřeně době poskytování služby) externí firmou nebo svépomocí na základě potřeb člověka (vlastní zaměstnanci) - zajištění stravy na základě potřeb člověka (dietní stravování, podpora nutričního terapeuta, racionální výživa, mixovaná strava apod.) - zajištění nebo podpora člověka v pitném režimu

Pomoc při přípravě stravy přiměřené době poskytování služby - ubytování v 1-2 lůžkových pokojích - ubytování ve vícelůžkových pokojích Poskytnutí ubytování, jde-li o pobytovou formu služby

Ubytování

-poskytnutí základního vybavení pokoje (např. postel, příp. polohovací, noční stolek, skříň, uzamykatelná) - poskytnutí možnosti vlastního (menšího) vybavení

Úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a

- poskytnutí možnosti člověku sám si uklidit, vyprat vyžehlit, případně

81

ošacení, žehlení

s podporou - zajištění praní, žehlení, úklidu externí firmou nebo svépomocí (vlastní zaměstnanci) - zajištění drobných oprav osobního prádla a ošacení

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

Doprovázení do školy, školského zařízení, k lékaři, do zaměstnání, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné moci, instituce poskytující veřejné služby a jiné navazující sociální služby a doprovázení zpět

Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob

Sociálně terapeutické činnosti

Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících začleňování osob

- podpora při doprovodu do školského zařízení, k lékaři, na jiné instituce - podpora při využívání sportovišť, různých služeb (pošta, úřady, kadeřník, pedikúra, apod.), - návštěvy a orientace v obchodech, vč. výběru a placení zboží - podpora člověka v pravidelném kontaktu s rodinnými příslušníky, přáteli, sousedy, dobrovolníky apod. - zajišťování návazných služeb - nenahrazovaní veřejně dostupných služeb v rámci vlastní sociální služby - podpora při setkávání člověka s novými lidmi

- podpora člověka při osvojování si společenských norem

- podpora člověka při vyřizování na úřadech, zajištění dokladů, sociálních výhod Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů

- podpora při hospodaření s financemi (podpora s nakládáním s financemi člověka atd.) - podpora člověka při střetu zájmů (např. s opatrovníkem) a při jiném ohrožení práv

Pomoc při vyřizování běžných

- podpora při jednání s úřady, se zajišťováním běžných záležitostí

82

záležitostí

Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností

- individuální činnosti při aktivaci jemné a hrubé motoriky

Podpora při zajištění chodu domácnosti

- podpora při zajišťování činností dle potřeb a možností člověka – vaření, praní, nákupy apod.,

Fakultativní služby

* Další specifické činnosti a úkony

**

Poskytovatelé odlehčovací služby předávali dotazníkovým šetřením rozsah činností služby, které poskytují. Souhrnná tabulka činností služby, seřazená sestupně:

2012 2013 Základní činnosti

Úkony

Pomoc při úkonech osobní hygieny Pomoc při osobní hygieně nebo Pomoc při základní péči o vlasy a nehty poskytnutí podmínek pro osobní hygienu Pomoc při použití WC Pomoc a podpora při podávání jídla a pití Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

Podíl %

24%

23%

15%

15%

18%

18%

15%

14%

10%

10%

6%

6%

Pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek Pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík

Pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru Zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a Poskytnutí stravy nebo pomoc potřebám dietního stravování při zajištění stravy Pomoc při přípravě stravy přiměřené době poskytování služby Poskytnutí ubytování, jde-li o pobytovou formu služby

Podíl %

Ubytování Úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností

83

Podpora při zajištění chodu domácnosti Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících začleňování osob Pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů

5%

6%

4%

4%

3%

3%

Fakultativní služby

1%

2%

Další specifické činnosti a úkony

0%

0%

Sociálně terapeutické činnosti

Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí Pomoc při vyřizování běžných záležitostí

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

Doprovázení do školy, školského zařízení, k lékaři, do zaměstnání, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné moci, instituce poskytující veřejné služby a jiné navazující sociální služby a doprovázení zpět Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob

Celkem

100% 100%

Mezi roky 2012 a 2013 nejsou výraznější rozdíly v činnostech poskytovatelů všech v průměru. Zkreslit data mohou ale rozdílné způsoby vyplnění a pochopení této části dotazníku. Z analýzy vyplývá, že je všem uživatelům pobytové odlehčovací služby poskytováno ubytování jako jeden úkon v jenom dni každému člověku v rámci provozní doby služby. V této pobytové službě je také poskytována nebo zajišťována strava. Největší poměr úkonů odlehčovací služby je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (15%+18%=33%). Následuje pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Záleží na charakteru služby a také cílové skupině, jaký poměr úkonů převládá nad ostatními. Rozdíl může být dán délkou úkonů u různých uživatelů, což také hraje roli v jejich četnosti. Ostatní činností jsou méně poměrově zastoupeny, což může být dáno potřebami uživatelů, o čemž svědčí rozptyl procentuálního vyjádření jednotlivých poskytovatelů mezi 0 – 10 až 12 %. Vyskytují se i zařízení, kde jsou u některých úkonů, jako jsou výchovné a aktivizační činnosti nebo zprostředkování kontaktu se společenským prostředím velmi nízké (např. 1%) nebo i nulové hodnoty. Je také předpokladem, že v případě nízkého počtu pracovníků, realizuje služba především to, co je v daném čase nejnutnější z pohledu personálu. Potřeby člověka ve službě tedy v takovém případě nejsou správně službou naplňovány. Ideálním předpokladem je poskytovat uživatelům služby na základě jejich individuálně zjištěných potřeb. Z uvedených údajů vyplývá poměrně jasný rozdíl v rozsahu poskytovaných činností. Z diskuze v pracovní skupině vyplynulo, že by bylo vhodné více vyrovnat rozdíly mezi jednotlivými poskytovanými činnostmi. V důsledcích výraznější závislosti člověka na podpoře této služby mívá 84

služba před uživatelem navrch a „řídí poskytování služby“, což výrazně zasahuje do práv člověka. To znamená, že v případě nějakého limitu, např. personálního, realizuje služba (pracovníci) to, co je z pohledu pracovníků služby důležitější v daném čas (viz procentuální zastoupení). Porovnáme-li procentuální zastoupení potřeb a úkonů, můžeme konstatovat, že jsou zde jen nepatrné rozdíly. Otázkou zůstává, zda potřeby všech uživatelů jsou skutečně takové, jakými činnostmi na ně služby reagují. U potřeb převládají oblasti osobní hygieny, zajištění stravování a zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu. Co se týká základních činnosti (úkonů) převládají oblasti osobní hygieny, pomoc při zvládání běžných úkonů o vlastní osobu a dále následuje poskytnutí či zajištění stravy. Znamená to tedy, že ani v oblasti činností realizovaných službou, nejsou dostatečně zřejmé například ty činnosti, které vedou k uplatňování práv a oprávněných zájmů, činnosti zaměřené na naplnění potřeby sebeurčení ad.

Fakultativní činnosti a další specifické činnosti Fakultativní činnosti uvedly 4 služby. Dvě z nich tuto položku specifikovaly. V tabulce je zobrazena kategorizace uvedených odpovědí – počet, kolikrát se daná položka v odpovědích objevila. Ze zjištění z dotazníků je zřejmé, že fakultativní služby v odlehčovací službě zahrnují jen zanedbatelnou část vykonávaných činností.

Fakultativní služby 2012 + 2013 Odpovědi

doprava bezpečí (rizika)

Četnost výskytu v odpovědích 1 1

Vymezení fakultativních činností není jednoznačné. Fakultativní činnosti nelze vymezit taxativně, a to z důvodu různorodosti služeb, jejich specifických činností a potřeb uživatelů, ale také vzhledem k možnostem jednotlivých služeb využívat běžně dostupné služby v dané lokalitě. Z dotazníků také vyplývá, že to, co je v některých zařízeních vnímáno jako fakultativní činnost, může být v jiném místě a s ohledem na dostupnost veřejných služeb a zdravotních možností uživatele a povinností poskytovatele služeb daných zákonem, považováno za základní činnost. Také není známo a z dotazníků nelze vyčíst, proč jedna ze služeb uvedla jako fakultativní službu „bezpečí (rizika)“. Co tím bylo myšleno? S velkou pravděpodobnosti se však o fakultativní službu nejedná. V diskusi v rámci pracovní skupiny bylo konstatováno, že při poskytování fakultativních činností záleží na možnostech poskytovatele a také na potřebách uživatelů. Ideální je nenahrazovat fakultativními činnostmi ty služby, které jsou v místě dobře a běžně dostupné (např. masáže, doprava atd.). 85

Dobrou praxí může být kombinace, kdy např. služba nabízí dopravu bezbariérovým autem jako fakultativní službu uživatelům upoutaným na lůžku a mobilní využívají veřejnou dopravu. Nelze ale generalizovat. Vždy se vychází z individuálních aktuálních potřeb a stavu, tedy i člověku na vozíku musí být v maximální možné míře umožněno cestovat běžným způsobem. Při poskytování fakultativních činností také záleží na možnostech poskytovatele a také na potřebách uživatelů. Ideální je nenahrazovat fakultativním činnostmi služby, které jsou v místě dobře a běžně dostupné (např. kadeřník, pedikúra, masáže, apod.). Dobrou praxí může být kombinace, kdy například služba nabízí dopravu bezbariérovým autem jako fakultativní službu uživatelům upoutaným na lůžku a mobilní uživatelé využívají veřejnou dopravu. Nelze však generalizovat, ale vždy je potřeba vycházet z aktuálních potřeb uživatele. Další dobrou praxí může být zapojení dobrovolníků do různých činností v rámci poskytování služby. Vždy však s ohledem na to, že dobrovolník tak jak je chápán v platné legislativě12, není tím, kdo nahrazuje chybějícího pracovníka.

12

Zákon o dobrovolnické službě č.198/2002 Sb.

86

3.11 Personální zajištění služby Poměry pracovníků v přímé péči k pracovníkům celkem

8a

Rozsah úkonů na pracovníka v přímé práci

2012

2013

1. Počet uživatelů - dle počtu uzavřených smluv 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 2. Počet přepočtených úvazků za sociální službu 69,3 8,2 5,9 13,6 66,2 8,1 6,0 14,5 celkem 3. Počet přepočtených úvazků pracovníků v přímé práci 4. Počet uživatelů na jednoho pracovníka v přímé práci (1/3)

Výsledky dotazníkového šetření jsou ovlivněny tím, že se ve výpočtech počítá s hodnotou počtu uzavřených smluv a ne s kapacitou jednotlivých služeb. To znamená, že je předpoklad, že především v tomto typu služby (odlehčovací služba) je za rok mnohem větší počet smluv, než je kapacita služby. Ve službě se tedy vystřídá více uživatelů a z toho následně vyplývá, že je tzv.„více“ uživatelů na „málo“pracovníků, než je skutečnost (v daném čase). Příklad: Služba má kapacitu 10 míst a během roku uzavře 20 smluv, tj. počet uživatelů je 20 namísto 10 (v daném okamžiku je vzhledem ke kapacitě nejvýše 10 uživatelů). Zkreslovat výpočet také může nepochopení otázky, či chybné údaje poskytovatelů. Při hledání optimální varianty bylo přihlíženo k uvedené kapacitě jednotlivých služeb. Při tomto přepočtu vychází průměrně 2,01 uživatelů na jednoho pracovníka (řádek 4 v tabulce). V této službě jde ve většině případů o nepřetržitý provoz (noční služby, víkendy, svátky, apod.). Pobytová odlehčovací služba bývá často přidružována k jinému typu služby a úvazky pracovníků bývají často rozděleny do jednotlivých služeb. Odlehčovací služby jsou poměrně novou službou (ve srovnání s jinými typy služeb), která se teprve postupně dostává do podvědomí společnosti a postupně se rozvíjí. Uvedené údaje z let 2012 a 2013 už nemusí být aktuální. Jednotlivé služby procházejí kvalitativními změnami, mění se chod i kapacity služeb. Z diskuse v pracovní skupině vyplývá, že jako ideální se jeví individuální přístup k uživatelům, tzn. nejen zajištění základní péče, ale také dalšího rozvoje člověka (komunikace, kontakt se společenským prostředím, uplatňování práv a vlastní vůle ad.) Je nutné přitom zohlednit, že každý člověk potřebuje jinou míru podpory a péče, jiné přístupy. Současně je tento přístup postaven na naplnění par. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“). Východiskem pro návrh ideálního a zároveň reálného stavu je úvaha o potřebě počtu pracovníků ve stávajícím čase; pracovníci se střídají, jsou v pracovní neschopnosti, na dovolené, účastní se na 87

vzdělávacích aktivitách, apod. Důležité je proto mj. zajistit dostupnost podpory pracovníka, tzn., aby byl dostupný člověku tak, jak jej potřebuje (během dne, týdne…) V pobytové odlehčovací službě musí být při naplněné kapacitě služba 24 hodin denně. Při modelu 10 uživatelů je potřeba ideálně a reálně 10 úvazků pracovníků přímé péče, tedy v přepočtu 1 uživatel na jednoho pracovníka. Tento stav zohledňuje faktory jako dovolená pracovníků, střídání směn, noční směna v počtu jednoho pracovníka na 10 uživatelů, individuální práci v reálném čase s konkrétními uživateli. Předpokladem je vysoká efektivita práce pracovníků, např. dobrá schopnost organizace své práce, schopnost variability a pružnosti v plánování směn, úvazků apod., spolupráce s návaznými službami, dobrovolníky apod. Dalším předpokladem je zajištění zdrojů na pokrytí nákladů. Ze získaných dat je také zřejmý nízký poměr sociálních pracovníků na velký počet uživatelů. Navíc mnohdy v jejich náplni práce je především administrativa a na sociální práci nezbývá čas. Administrativní zátěž pracovníků v přímé práci Kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli? 2012 18% Komentář: zahrnuty jsou například: denní záznamy o průběhu služby, individuální plánování, záznamy o uživatelích, krizové plány, měsíční vyúčtování, dotazníky

2013 23% Komentář: zahrnuty jsou například: denní záznamy o průběhu služby, individuální plánování, záznamy o uživatelích, krizové plány, měsíční vyúčtování, dotazníky

V roce 2012 je uváděno 18 % a v roce 2013 se procenta zvyšují na 23 % administrativy z celkové přímé práce spojené s poskytnutím služby uživateli. Vývoj se zdá být logický, je patrný u všech služeb, nikde se nesnížil, někde zůstal stejný, rozptyl je dost velký (nejmenší 5% a nejvyšší 50%). Výsledky týkající se administrativy jsou v dotaznících také závislé na tom, jak byla otázka pochopena, jak byla pojata administrativní práce. Jestli jsou v tomto údaji denní záznamy služby, záznamy o průběhu individuálního plánování, rizikové plány, případně účtování služby, apod. V tomto typu sociální služby je zvýšená administrativní zátěž, a to z toho důvodu, že uživatelé využívají službu převážně krátkodobě a dochází k častějším novým příjmům (přijímání do služby), než tomu je v jiných službách a toto je spojeno i se zvýšenou administrativou. Nároky na administrativu se dle výše uvedených údajů zvyšují, poskytovatelé často argumentují tím, že povinností je plánovat, zaznamenávat průběh služby, apod. Rozdílné jsou však činnosti sociálních pracovníků. V některých zařízeních vykonávají jen administrativní práce, jinde jsou již zapojování do přímé práce s uživateli, aby s nimi byli v užším kontaktu. Přestože na jednu stranu přibývá nároků na

88

administrativu z různých míst, část administrativy, která tvoří zhruba třetinu práce pracovníků v přímé práci, nemusí být nutně vykonávána. Z diskuze v pracovní skupině, ze zkušeností poskytovatelů vyplývá, že mnohdy služby aplikují některé administrativní či jiné pracovní postupy, které mohou být nahrazeny nebo zrušeny. Varovným je například fakt, že některé administrativní úkony nemají žádný bližší význam, nebo se tzv. „neví, proč se musí dělat“. Znamenají přitom nemalou zátěž pro pracovníky služeb. Dobrou praxí by proto mělo být zapojování sociálních pracovníků do přímé práce a upouštění např. od výhradní administrativní práce. Náročnost role sociálního pracovníka v tomto druhu sociální služby spočívá v tom, že se jedná o poskytování krátkodobé služby a absolvování všech procesů sociální práce je tímto náročnější, je taky potřeba, aby vyhovovalo všem zainteresovaným, včetně osob pečujících (zde vidíme rozdílnost od jiných pobytových služeb).

Návrh rozpětí poměru pracovníků v přímé péči k pracovníkům služby celkem ve třech variantách (tj. kolik pracovníků v nepřímé péči na 1 pracovníka v přímé péči) 2012

2013

počet přepočtených úvazků ostatních na 1 pracovníka v přímé péči

počet přepočtených úvazků ostatních na 1 pracovníka v přímé péči

0,4

0,42

Sociální služba nemůže fungovat bez pracovníků v přímé práci, zároveň pro její chod je nutná přítomnost také dalších pracovníků. Nastavování počtu pracovníků je v kompetenci, každého poskytovatele služby. Ten však zohledňuje různé aspekty – například poskytovaná míra podpory, rozsah služeb, provozy, ekonomická zátěž apod. Obecně lze konstatovat, že odlehčovací služba by měla mít větší nároky na počet pracovníků v přímé práci, a to tak, aby tvořili alespoň 2/3 všech zaměstnanců. Poměr ovlivňuje mimo jiné velikost organizace, která poskytuje např. více sociálních služeb najednou a provozní pracovníci jsou rozděleni poměrově úvazky (např. údržbář, ekonom, personalista, apod.), a to k přihlédnutí k různým skutečnostem, jako je počet uživatelů, vytíženost pro konkrétní službu, atd. Většinou menší služby nemívají např. vlastní kuchyni nebo prádelnu, kde je potřeba mít odpovídající počet provozních zaměstnanců. Zajímavá praxe je kombinace pracovníků v přímém zaměstnaneckém poměru s pracovníky na dohodu (DPP nebo DPČ). Stejně tak oblast řízení služeb a tedy personálního zajištění „nepřímé“ práce je v různých organizacích různá. Některé služby jsou řízeny jakýmsi „centrálním“ zázemím, které zajišťuje personalistiku, ekonomiku, metodické řízení, apod. a zařízení vede vedoucí služby (mnohdy se jedná o kumulovanou funkci vedoucí/sociální pracovník). Oproti tomu rozdílná je praxe poskytovatelů, kteří jsou 89

příspěvkovými organizacemi (obce, kraje), kdy řízení (a tedy i složení a počet personálu) je ovlivňováno např. zásadami pro řízení organizace a kde mají poměrně značné kompetence v rámci personálního zajištění služeb přímo ředitelé těchto zařízení. Návrhy variant personálního zajištění – poměr přímé a nepřímé práce: 





Optimální varianta - touto rozumíme situací za ideálních, reálných podmínek. V optimální variantě můžeme počítat s vyšším než minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky v přímé práci a ostatními pracovníky. Tedy minimálně 75% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 25% pracovníků, kteří v přímé práci nepracují. Toto je stav, který by byl ideálnější, než základní varianta. Je vhodné hledat možnosti, jak v první řadě posilovat zastoupení v přímé práci (v případě lepších podmínek poskytovatele), a až následně pracovníků, kteří v přímé práci nepůsobí. Základní varianta – touto rozumíme situací za běžných reálných podmínek. V základní variantě můžeme počítat s minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky přímé práce a ostatními pracovníky. Tedy alespoň 66,6% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 33,4% pracovníků, kteří v přímé práci nepracují. Toto je stav, který by měl být ve službě DOZP minimálně standardní. Pracovníci v přímé práci by měli být ve službě zastoupeni minimálně ze 2/3. Krizová varianta - touto rozumíme situací za podmínek, které jsou způsobeny jakousi krizovou situací (např. nedostatek financí). V krizové variantě můžeme počítat s horším než minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky přímé práce a ostatními pracovníky. Tedy minimálně 66,6% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 33,4% pracovníků, kteří v přímé práci nepracují. V případě krizové varianty hledáme minimum pracovníků, kteří by zajistili základní chod služby v nějaké dané době. Zde se většinou hledají personální opatření, které se v případě nezbytném, musí týkat jak pracovníků v přímé práci, tak pracovníků, kteří v přímé práci nepůsobí (pozn. dodržet poměr).

Návrh počtu uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči Tento návrh vychází z diskuse pracovní skupiny, podkladů získaných z dotazníkového šetření a je určitým expertním náhledem, který zohledňuje praktické zkušenosti. Vychází také mj. z parametru nepřetržitého poskytování služeb a požadavku na zajištění kvality poskytované podpory, péče a pomoci. 

Optimální varianta - touto rozumíme za ideálních, reálných podmínek. V optimální variantě počítáme s tím, je ideální pro dosažení individuální podpory uživatelům s vysokou mírou podpory, kterou skutečně potřebují. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 1 uživatel. Toto je stav, který je odhadován v pobytové odlehčovací službě jako ten, který zajistí kvalitní službu pro uživatele s návazností na okolní prostředí, na další dostupné zdroje a zároveň za správné organizace práce nedochází k „přepečovávání“. Ve službě, kde je 10 uživatelů by mělo v optimální variantě působit 10 úvazků pracovníků v přímé práci. 90









Základní varianta - touto rozumíme situaci za běžných reálných podmínek. V základní variantě počítáme s tím, co by mělo být běžné při práci s lidmi s vyšší mírou podpory. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá 1,25 uživatele. Toto je stav, který by měl být v pobytové odlehčovací službě minimálně standardní. Ve službě, kde je 18 uživatelů by mělo v základní variantě působit 14,5 úvazků pracovníků v přímé práci. Krizová varianta - touto rozumíme situací za podmínek, které jsou způsobeny jakousi krizovou situací (např. nedostatek financí). Zde se většinou hledají personální opatření, která zanechají minimální počet pracovníků v přímé práci, kteří zajistí minimální fungování chodu služby a poskytování podpory uživatelům na jakousi danou dobu. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 2,5 uživatele. Ve službě, kde je 18 uživatelů by mohlo v krizové variantě působit minimálně 7,2 úvazků pracovníků v přímé práci. Tento stav však není z dlouhodobého hlediska udržitelný s ohledem na další možné „krize“, které může dlouhodobé poddimenzování personálního zajištění služby způsobit – zvýšená nemocnost personálu, nedostatečné zajištění naplňování VŠECH POTŘEB uživatelů (většinou je zajišťována jen jakási tzv. základní péče), stagnace služby v oblasti podpory a pomoci při začleňování uživatelů do běžného prostředí, vysoké riziko ohrožení práv uživatelů, apod. V případě služby s nízkou kapacitou je potřebný minimální počet úvazků, který zajistí obsazení směn v nepřetržitém provozu. Tedy z praxe vychází, že nepřetržitý provoz zajistí minimálně 5 úvazků. Doporučení: Doporučujeme registrujícímu orgánu pracovat v případě registrace nové pobytové odlehčovací sociální služby přihlížet k daným parametrům personálního zajištění služeb uvedeným výše, včetně důsledného vyhodnocení zajištění nepřetržitého provozu služby. Při určování počtu pracovníků v přímé péči ve službě doporučujeme přihlédnout k podmínkám, které tuto skutečnost ovlivňují: - cílová skupina, pro kterou jsou služby určeny (stupeň postižení, nezbytná míra podpory, věk, mobilita, apod.) - časový rozsah služby (nepřetržitá pracovní doba) - poměr skupinové a individuální práce - kvalita služby v návaznosti na kvalitu života uživatelů Doporučujeme poskytovatelům vyhodnotit, zda některé zaběhnuté administrativní úkony ještě plní svůj účel a zda jsou opravdu potřebné (zamezit navyšování administrativy sociálního pracovníka, pracovníků v sociálních službách).

91

3.12 Náklady na personální zajištění služby Podíl nákladů na pracovníky v přímé péči k celkovým osobním nákladům Počet pracovníků v přímé práci a personální náklady

2012

1. Průměrný počet pracovníků v přímé práci/průměrný počet přepočtených úvazků

1

2. Celkové personální náklady

5,37

2

2013 3

2 406 594,06 Kč 1 751 073,31 Kč

4

1

73%

5,31

2

3

4

2 382 183,21 Kč 1 733 669,94 Kč 75%

3. Personální náklady na pracovníky v přímé práci 4. Podíl % (3/2 * 100)

Z dotazníkového šetření vyplývá, že z celkových personálních nákladů je v roce 2012 73% a v roce 2013 75% ve prospěch pracovníků v přímé práci. Vývoj procentuálního zvyšování části nákladů na personální zajištění přímé práce s uživateli je zřejmý. Je třeba podotknout, že údaje jsou z let 2012 a 2013, kdy probíhají v mnoha zařízeních různé kvalitativní změny. Celkové údaje z dotazníků mohou zkreslovat chybná vyplnění nebo rozdělení úvazků, např. kdy zařízení uvedlo celkové personální náklady 1 Kč a na personální náklady na pracovníky v přímé práci také 1 Kč, dále uvádí 100% personálních nákladů na přímou práci. Zde jde zřejmě o zařízení, které má více služeb a společné úvazky (ekonom, ředitel, účetní, údržbář apod.) jsou zahrnuty v jiné službě. Nebo jde o opomenutí těchto pracovníků v tabulce. Z diskuze v pracovní skupině vyplynulo, že v případě, kdy má zařízení více služeb a je-li to třeba, mělo by být jasné a zřejmé rozdělení úvazků, které pracují pro více služeb najednou (např. ekonom, ředitel, účetní, údržbář, apod.). Potřebné je pracovat s vhodným poměrem, například dle počtu uživatelů, pracovníků nebo času (výkonu) stráveného prací pro konkrétní službu. Výše personálních nákladů a jejich poměr mezi náklady na přímou péči a ostatními personálními náklady nemusí být úměrný poměru počtu pracovníků v obou skupinách. Důvodem jsou různá platová ohodnocení pracovních pozic. Celkově by personální náklady na přímou práci měly být minimálně 70% oproti nákladům na ostatní pracovníky. Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům, aby byli obezřetní při dělení úvazků pracovníků v přímé práci mezi dvěma službami. Časté je, že poskytovatel poskytuje mimo odlehčovací službu i jiný druh služeb a úvazek pracovníka v přímé péči je např. rozdělen mezi obě služby. Toto může být v konečném důsledku neefektivní a rizikové, protože potřeby uživatelů z různých služeb jsou jiné, ale přístup jednoho pracovníka s úvazkem pro obě služby je často stejný. Kvalitní služba má odborníky, kteří pracují na základě skutečných potřeb uživatelů (v tomto případě tedy i osob pečujících).



Dobrou praxí je nahrazování provozů dodavatelským způsobem, popř. předat některé kompetence pro pracovníky v přímé práci např. při noční směně.

92

3.13 Spoluúčast obcí na financování služeb odlehčovací služby – pobytová forma Graf znázorňující, v jaké výši financují daný druh služby jednotlivé obce 2012

Havířov

3 280 705 Kč

Frýdek-Místek

3 063 000 Kč

Kopřivnice Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz

2 104 844 Kč

Kvantifikovaná nepřímá podpora x x x

1 541 000 Kč

x

Ostrava

1 430 000 Kč

x

Ostrava-Slezská Ostrava

969 937 Kč

Ostrava-Jih

582 000 Kč

x x

Orlová

507 010 Kč

Třinec

294 000 Kč

x

Čeladná

30 000 Kč

x

Dobrá

20 000 Kč

Baška

5 000 Kč

x x

Obec

Částka

20 000,00 Kč

2013 Obec

Kvantifikovaná nepřímá podpora

Částka

Havířov

3 804 225 Kč

Frýdek-Místek

2 818 535 Kč

Kopřivnice Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz Ostrava-Slezská Ostrava Ostrava

2 330 140 Kč

x x

1 675 000 Kč

x

1 543 596 Kč

x

1 505 000 Kč

Ostrava-Jih

559 000 Kč

Třinec

517 000 Kč

Orlová Frýdlant nad Ostravicí

455 000 Kč

780 280 Kč x x 20 000,00 Kč

15 000 Kč

x

Kunčice

12 000 Kč

Fryčovice

10 000 Kč

Nošovice

10 000 Kč

Paskov

10 000 Kč

Baška

5 000 Kč

Frenštát

2 000 Kč

x x x x x x

93

Pozn. V případě, že služba uvedla „Ostrava“ nebo „SMO“, byly tyto položky sloučeny. Pokud služba uvedla konkrétní městský obvod(část), jsou tyto údaje zpracovány samostatně. Pozn. V případě, že služba uvedla jiný zdroj než obec, jako např. „Moravskoslezský kraj“ nebo „dotace MPSV“, nebyly takové položky do zde zobrazeného výčtu zahrnuty. Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že vyšší příspěvky odlehčovací službě poskytují města Havířov (jedná se o Sociální služby města Havířova s kapacitou 22 míst – viz. registr), Frýdek-Místek, Kopřivnice a Ostrava. Finanční příspěvky od dalších uvedených obcí jsou nižší (různé). Přístupy jednotlivých měst a obcí jsou rozdílné. Záleží například na tom, zda je služba poskytována v daném městě či obci, případně zda služba poskytuje služby občanům města či obce. Ze zkušeností poskytovatelů však vyplývá, že jsou bohužel i některá města a obce, které se do poskytování finanční podpory nezapojují a často na žádosti o fianční podporu nereagují. Ale je také potřeba zmínit, že často menší obce ve svých rozpočtech nemají dostatek financí, které by mohly využít k těmto účelům a jsou omezené ve svých možnostech. Některé obce poskytují také jiný druh podpory, jedná se například o úlevu ve financích – odpuštění poplatků za komunální odpady, úleva za platbu telekomunikace (interent, kabelová televize), zvýhodněné či bezplatné nájemné, apod. Za důležité považujeme aktivní zapojování města a obcí do komunitního rozvoje sociálních služeb na svém území a v blízkém okolí. Je potřeba , aby si ve všech obcích a městech uvědomili, že je nezbytné reagovat na potřeby svých občanů, že je potřeba v této oblasti spolupracovat, zvyšovat dostupnost případně rozšiřovat služby dle aktuálních potřeb místních občanů. Na financování sociálních služeb je potřebná spoluúčast obcí a měst. Je nutné se zaměřit na co nejefektivnější využití finančních zdrojů s maximálním uspokojením konkrétních potřeb identifikovaných na daném území. Finanční podpora musí v budoucnosti zohledňovat potřebnost deklarovanou obcemi s rozšířenou působností, měly by být podpořeny rozvojové záměry služeb. V dalších létech bude u nových služeb požadována spoluúčast obcí na pokrytí provozních nákladů. V diskusi v rámci pracovní skupiny byly komentovány další zkušenosti poskytovatelů a zadavatelů sociálních služeb: 1. Finanční příspěvky od dalších uvedených obcí a měst jsou různé. Přístupy k této problematice jsou rozdílné. Záleží například na tom, jaké služby jsou v obcích nebo jakou službu zabezpečují pro své občany i v rámci jiných měst a obcí. 2. Bohužel jsou i některá města a obce, které se do poskytování finanční podpory nezapojují a často na žádosti o finanční podporu nereagují. Ale také je potřeba zmínit, že často menší obce ve svých rozpočtech nemají dostatek financí, které by mohly využít k těmto účelům a jsou omezené ve svých možnostech. 3. Některé obce poskytují také jiný druh podpory, jedná se například o úlevu ve financích – „odpuštění“ poplatků za komunální odpady, úleva za platbu telekomunikace (internet, kabelová televize), zvýhodněné nájemné, bezplatné nájemné, apod. V některých případech 94

se také jedná o nemalou finanční úlevu pro sociální službu (především pokud se jedná o nájmy). 4. Za důležité považujeme aktivní zapojování měst a obcí do komunitního plánování rozvoje sociálních služeb na svém území a v blízkém okolí. Je potřeba, aby si ve všech obcích a městech uvědomili, že je nezbytné reagovat na potřeby svých občanů, že je potřeba v této oblasti spolupracovat, zvyšovat dostupnost, rozšiřovat nabídku a zajišťovat, aby sociální služby odpovídaly zjištěným místním potřebám. Na financování sociálních služeb je potřebná spoluúčast obcí a měst. Ze strany obce by měly jít finance za člověkem = potvrzení podpory komunitního plánování. 5. Sociální služba má řešit obtížnou sociální situaci jednotlivců (tj. občanů měst a obcí). Sociální služba je prostředkem pro začleňování osob v nepříznivé sociální situaci, má zvyšovat jejich samostatnost a nezávislost. Pokud má být systém sociálních služeb i v následujících létech finančně udržitelný, potřebují sociální služby také podporu a finanční spoluúčast dalších subjektů, měst, obcí a dalších veřejných služeb. 6. Je nutné zaměřit se na co nejefektivnější využití finančních zdrojů s maximálním uspokojením konkrétních potřeb identifikovaných na daném území. Finanční podpora musí v budoucnosti zohledňovat potřebnost deklarovanou obcemi s rozšířenou působností, měly by být podpořeny rozvojové záměry služeb. 7. V dalších létech bude u nových služeb požadována spoluúčast obcí na pokrytí provozních nákladů. Doporučení: Doporučujeme v rámci procesu střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji pracovat s informovaností koordinátorů komunitního plánování a představitelů samospráv s ohledem na výše uvedené skutečnosti – tj. především oblast 5. – 7.; s následným přesahem na vyjednávání veřejného závazku obcí (podíl obce na spolufinancování provozních nákladů sociálních služeb dle platného SPRSS 2015 – 2020).

95

3.14 Model odlehčovací služby – pobytová forma Východiskem pro zpracování modelu jsou komentáře a doporučení výše a zkušenosti zpracovatelů z praxe. Odlehčovací pobytová sociální služba je službou, která poskytuje služby dle zákona o sociálních službách a jeho prováděcích předpisů. Odlehčovací pobytové služby jsou poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. Odlehčovací pobytová sociální služba tedy poskytuje především podporu lidem se zdravotním postižením, čímž primárně dává možnosti odpočinku a regeneraci sil pečujícím osobám. Uživatelé využívají tuto službu na omezenou dobu a vracejí se zpět do domácího prostředí k pečující osobě. V odůvodněných případech je využívána lidmi se zdravotním postižením, kteří čekají na kladné vyřízení žádosti o službu v jiném zařízení poskytujícím sociální služby (nemohou např. pro svůj nepříznivý zdravotní stav nebo pro nepříznivou situaci pečujícího zůstat dále ve své domácnosti nebo domácnosti pečovatele) a následně odcházejí do jiných druhů pobytových sociálních služeb. Toto však není typická nepříznivá sociální situace, na kterou by měla odlehčovací služba reagovat. Ve většině případů jsou uživateli odlehčovacích služeb osoby s vysokou mírou podpory, proto jsou jejich potřeby často rozloženy do všech oblastí života. Lidé v této službě potřebují velmi širokou podporu. Toto ale nelze generalizovat, předpokladem pro správné poskytování služby je individuální práce s uživatelem, permanentní zjišťování jeho potřeb a nastavení správné podpory. Nejčastěji služba řeší potřebu zajištění osobní hygieny, stravy a běžných úkonů o vlastní osobu. Musí být ale schopná řešit všechny potřeby člověka s různou mírou podpory, včetně zajištění kontaktu s okolím, podpory ve využívání veřejně dostupných služeb a sociálního začleňování a vytváření kontaktů mimo sociální službu. Vše na základě individuálně zjištěných potřeb každého uživatele. Odlehčovací služby jsou ve většině případů spojeny s jinou pobytovou sociální službou, případně s jinou sociální službou a sídlí ve stejném objektu. Optimální počet uživatelů ve službě tedy není zcela dán přímo na službě, ale spíše na objekt za všechny tyto služby dohromady. V jenom objektu by nemělo být více, než 30 osob. Úvaha vychází z materiálu vydaného MPSV – Manuál transformace ústavů (zveřejněn na webu www.trass.cz, v části Kritéria komunitní sociální služby). Zde se uvádí, že v jedné domácnosti žijí nejvýše 4 lidé a v jednom domě nejvýše 12 lidí. V aktuálních podmínkách pobytových služeb v Moravskoslezském kraji je optimem nejvýše 6 lidí v jedné domácnosti a nejvýše 18 lidí v objektu. Tato kritéria se však vztahují na služby, kde je poskytována služba uživateli déle než rok. Optimální počty odlehčovací služby by se měly výše uvedeným číslům co nejvíce přibližovat. Podporu osobám ve službě zajišťují v první řadě pracovníci v přímé práci, dále pak ostatní pracovníci zařízení. V optimální variantě počítáme s tím, co by mělo být ideální pro dosažení 96

individuální podpory uživatelům s různou mírou podpory (spíše s vyšší mírou podpory), kterou skutečně potřebují. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 1 uživatel. Toto je stav, který je nastaven v pobytové odlehčovací službě jako ten, který zajistí kvalitní službu pro uživatele s návazností na okolní prostředí, na další dostupné zdroje a zároveň za správné organizace práce nedochází k „přepečovávání“. Ve službě, kde je 10 uživatelů by mělo v optimální variantě působit 10 úvazků pracovníků v přímé práci. Předpokladem je poskytování podpory lidem s vysokou mírou podpory. Ve službě je k dispozici také sociální pracovník, který zajišťuje a garantuje kvalitu poskytovaných služeb v návaznosti na metodické vedení týmu pracovníků v přímé péči. Zajišťuje ve spolupráci s vedením služby a ostatními pracovníky další procesy sociální práce – jednání se zájemcem o službu, jednání s pečující osobou, uzavírání smluv, individuální plánování a přehodnocování cílů, rozvojové směřování služby, zapojení do komunitního plánování, apod. Služby jsou zajišťovány personálem, který je vybaven odbornými kompetencemi v oblastech, ve kterých potřebují uživatelé nejvyšší míru podpory. Například v oblasti komunikace (alternativní a augmentativní komunikace), oblast péče o vlastní osobu a naplňování základních potřeb (včetně potřeb sexuálních), oblast uplatňování oprávněných práv a zájmů, oblast získávání co nejpřirozenějších kontaktů s vnějším prostředím, upevňování a udržování stávajících schopností, apod. Musí se přitom jednat o personál, který je schopen reagovat pružně a s jistou mírou erudice v dané oblasti – s ohledem na „krátkodobý“ charakter poskytování služby. Důležitá je TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE – do práce v týmu jsou zapojeni sociální pracovník, pracovníci v přímé péči, zdravotní personál i další spolupracující odborníci, včetně dobrovolníků. Z důvodu poskytování rozsáhlé individuální podpory lidem, kteří ji vyžadují a s ohledem na jejich potřeby, funguje služba v nepřetržitém provozu (tedy každý den, i v noci, o víkendech i ve svátky). Optimálním výsledkem práce pobytové odlehčovací služby je poskytování takové podpory, kterou uživatel skutečně potřebuje v různých oblastech života, a to nejen v oblasti základních potřeb, ale také v oblasti uplatňování oprávněných práv a zájmů, získávání kontaktů v přirozeném prostředí, důstojného prožívání života „vně i uvnitř“ služby a udržení kontaktu s rodinou a blízkými. Služba se zaměřuje také na potřeby pečující osoby, která potřebuje na určitou dobu „nezbytný odpočinek“ a pomoc odlehčovací služby s péčí o svěřenou, zdravotně postiženou, osobu.

97

3.15 Příklad dobré praxe služby odlehčovací služby – pobytová forma Příklad první: Muž 18 let, v péči prarodiče - babičky. Další kontakty s rodinou dlouhodobě nejsou. Babička je aktuálně sama již ve věku téměř 80-ti let. U pečující osoby se objevily zdravotní problémy – nutnost operace, následně nedostatek fyzických sil. Muž občas využíval denní stacionář. Péče o něj je velmi náročná – těžká forma kombinovaného postižení, nutnost podávání léků, strava je podávána sondou (PEGem). Nějaký čas nebylo možné najít vyhovující službu a zajistit tak potřebný čas pro odpočinek a řešení zdravotních problémů pečující osoby. Prostřednictvím odlehčovací služby s adekvátní cílovou skupinou se to podařilo. Odlehčovací služba je nyní využívána opakovaně, pravidelně. Příklad ukazuje oboustrannou snahu (rodina a služba) udržet pevnou rodinnou vazbu. Zjevně bude nevyhnutelná pobytová služba celoroční, již nyní mohou pracovníci odlehčovací služby poradit s vhodnou variantou a přípravou na tuto skutečnost. Příklad druhý: Žena cca 60 let s autoimunitním onemocněním, vlivem kterého dochází ke zhoršování neurologických funkcí, ocitla se na invalidním vozíku. Do určité doby péči o ni zajišťoval plně manžel přímo v domácnosti. Vlivem zdravotních problémů se ale po čase manžel ocitl sám v péči zdravotnického zařízení. O paní se neměl kdo, na přechodnou dobu, postarat, sama by to v domácnosti nezvládla a terénní služby nebyly schopny zajistit potřebný rozsah péče. Proto tato žena využila na přechodnou dobu odlehčovací službu. Po návratu manžela se žena vrací do domácího prostředí. Sociální pracovnice odlehčovací služby následně pomohla manželům zajistit odpovídající terénní službu, která do domácnosti začala docházet. Zde je ukázán význam odlehčovací služby, kdy vyřeší přechodnou nepříznivou situaci lidí a poté jejich život pokračuje dále s vhodnou podporou v domácím prostředí. Manželé nepřerušili kontakt mezi sebou. Příklad třetí: Chlapec 7 let, v péči rodičů, má těžké kombinované postižení, strava je mu podávána sondou (PEGem). Od narození o něj pečuje pouze rodina – převážně rodiče, ostatní jen krátkodobě. Vzhledem k náročnosti péče, potřebují rodiče podporu zvenčí. Rodiče získali podporu odlehčovací služby. Chlapec absolvoval nejdříve zkušební dvoudenní pobyt, který byl po určité době zopakován. Postupně dochází k prodlužování pobytů. Rodiče službu začali využívat v okamžiku, kdy si potřebují odpočinout. Služba nabízí svou podporu i dětem, je pro to vyškolený personál a připraveny podmínky. Služby nejsou poskytovány zároveň malým dětem i dospělým společně. Kontakt s rodiči je udržován. Tato skutečnost může významně podpořit setrvání dítěte v domácím prostředí – rodiče mohou nabrat síly.

98

Příklad čtvrtý: Odlehčovací službu začal využívat muž ve věku 76 let, který je imobilní. Jeho manželka nastupovala do nemocnice na operaci, proto o něj nemohla pečovat. Prognóza uživatele byla, že už nebude chodit. Po 4 měsících tento uživatel ve spolupráci s rehabilitační pracovnicí a pečovatelkami odlehčovací služby začal opět chodit s pomocí francouzských holí. Pán se mohl se vrátit zpět do domácího prostředí, neboť i manželka byla po operačním zákroku již zcela zdravá. Všichni příbuzní byli šťastní, že jej mají opět doma a v rámci možností ve velmi dobrém zdravotním stavu. Příklad ukazuje, jak odlehčovací služba mimo jiné, navedla člověka na další potřebnou podporu rehabilitace. Díky této aktivitě dosáhl člověk v komplikované situaci velkého posunu navzdory prognózám. Návaznost na rehabilitační podporu dostal díky kvalitní individuální podpoře odlehčovací služby na základě zjištěných potřeb.

99

3.16 Návrh rozvoje služby odlehčovací služby – pobytová forma Každá registrovaná pobytová odlehčovací služba by měla vést své směřování tak: -

aby služby byly poskytovány převážně lidem, kteří její podporu skutečně potřebují v souladu s posláním konkrétní služby, aby nebyly poskytovány služby dohromady dětem a dospělým, lidem s nejvyšší a nízkou mírou podpory

-

aby prostředí, ve kterém jsou služby poskytovány, bylo důstojné, bezpečné, „domácké“, vzorem ubytovacích prostor uživatelů stejně jako chodu domácnosti je běžné fungování domácnosti

-

aby služby byly poskytovány v domácnostech s jednolůžkovými, výjimečně s dvoulůžkovými pokoji

-

aby byla zajištěna dobrá provázanost s jinými sociálními a veřejně dostupnými službami

-

aby se služba aktivně a cíleně snažila udržet kontakt uživatele s rodinou po dobu pobytu v odlehčovací službě

-

aby délka pobytu byla sjednávána pouze na nezbytně nutnou dobu

-

aby zbytečně neposkytovala uživatelům služby, které jsou dobře dostupné z veřejných zdrojů

-

aby lidé, kteří ve službě pracují, byli uživatelům rovnocennými partnery a odborníky, kteří vědí, jak je správně podporovat

-

aby se zabývala každým konkrétním člověkem, který službu využívá, ne „skupinou“ lidí ve službě

-

aby se pracovníci v přímé práci plánovitě a pravidelně vzdělávali v oblastech, které jsou potřebné pro zajištění individuálních potřeb uživatelů

-

aby zdravotní stránka člověka ve službě nebyla určujícím „parametrem“ pro nastavování podpory

-

aby každý člověk měl vytvořen vlastní komunikační kanál, je-li to potřeba alternativní formou komunikace, současně, aby byl v tomto respektován

-

aby dokázala doporučit žadateli o službu tu nejvýhodnější variantu řešení jeho nepříznivé situace

-

aby zajistila co možná nejvyšší informovanost veřejnosti a zainteresovaných složek o charakteru služby

-

aby dokázala vhodně reagovat na změny potřeb lidí, kterým poskytuje své služby

100

4. Týdenní stacionáře 4.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Týdenní stacionáře jsou služby sociální péče, které zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) definuje: „Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“

Týdenní stacionáře § 47 zákona (1) V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, g) sociálně terapeutické činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

§ 13 vyhlášky (1) Základní činnosti při poskytování sociálních služeb v týdenních stacionářích se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) poskytnutí ubytování: 1. ubytování, 2. úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení, b) poskytnutí stravy: zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel, c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při základní péči o vlasy a nehty, 3. pomoc při použití WC, d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu: 1. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, 2. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík, 3. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru, 4. pomoc a podpora při podávání jídla a pití, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti:

101

1. pracovně výchovná činnost, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím, 3. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, 4. vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, g) sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů. (2) Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb v týdenních stacionářích činí a) 210 Kč denně celkem za úkony uvedené v odstavci 1 písm. a), včetně provozních nákladů souvisejících s poskytnutím ubytování, b) za úkon uvedený v odstavci 1 písm. b) 1. 170 Kč denně za celodenní stravu, 2. 75 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy.

102

4.2 Provozní doba Popis výstupů dotazníkového šetření Jak vyplývá z dotazníkového šetření, týdenní stacionář poskytuje své služby převážně od pondělí rána do pátku odpoledne (večer). V pracovních dnech je tedy tato sociální služba poskytována nepřetržitě 24 hodin/den, o víkendech a svátcích je uzavřena. V těchto službách se jedná o celoroční provoz, a to v pracovních dnech v nepřetržitém provozu. Jen v jednom z dotazníků je uvedená přesná provozní doba (pondělí 8:00 hod. až pátek 15:00 hod.), v ostatních službách, přesné časové údaje provozní doby, bohužel nejsou uvedeny.

Z diskuze v pracovní skupině vyplývá, že týdenní stacionáře jsou z pohledu poskytovatelů chápány jako služba pro uživatele, kteří jsou v péči rodinných příslušníků, ale potřebují i další podporu. Jedná se především o ty situace, kdy pečující osoba pracuje, nebo nemůže zajistit soustavnou péči. Uživatel tedy využívá v pracovní dny sociální službu a víkendy (svátky) pak uživatel tráví ve svém přirozeném prostředí, v péči svých blízkých. Obecně lze konstatovat, že provozní doba je u tohoto druhu služby v pracovních dnech nepřetržitá, o víkendech a svátcích je služba uzavřena.

103

4.3 Pracovník v přímé péči Z dotazníků vyplývá, že pracovníkem v přímé péči je pracovník v sociálních službách (dále také „PSS“), sociální pracovník, vedoucí služby, který má kumulovanou funkci (vedoucí sl./sociální pracovník nebo pracovník v sociálních službách - do přímé péče je započítán v takovém úvazku, v jakém vykonává sociálního pracovníka nebo pracovníka v sociálních službách tj. přímou péči), pedagogický pracovník, psycholog, apod. Z praxe víme, že do přímé péče vstupují také zdravotní pracovníci (střední zdravotnický personál, fyzioterapeuti, apod.), kteří v rámci dotazníků nebyli ve výčtu uvádění (pozn. nejsou financování ze zdrojů MPSV). Z dotazníků vyplývá, že v týdenních stacionářích jsou zaměstnání především pracovníci v přímé péči a sociální pracovníci. Pracovník v přímé péči je pracovník, který se podílí ve větší míře svého pracovního úvazku na přímé práci s uživateli. Jsou to pracovníci s uzavřenou pracovní smlouvou, ale také pracovníci na DPP a DPČ. V této pobytové sociální službě pracují v ranním, odpoledním, denním nebo nočním režimu během týdne tj. v rámci pracovních dní, o víkendech je služba uzavřena. Pro potřeby získání údajů bylo počítáno s pracovním úvazkem 7,5 hodin/den. Minimální dosažené vzdělání pracovníka v přímé práci stanovuje každý poskytovatel, musí mít ale minimálně základní vzdělání a odpovídající kurz PSS dle platné legislativy. Můžeme říci, že v přímé péči je ten pracovník, který je ve službě v přímém kontaktu s uživatelem pracovník sociálních služeb, sociální pracovník. Z diskuze v pracovní skupině vyplynulo, že sociální pracovník má v různých službách různě stanoveny kompetence. Poměrně častý je model, kdy v praxi sociálního pracovníka převažuje administrativní práce, tj. stará se především o finance uživatelů, drtivou většinu svého pracovního času tráví v kanceláři. Přestože dotazníkové šetření nebylo zaměřeno na specifikaci úkonů sociálního pracovníka, je zřejmé, že tzv. „administrativní“ model není optimální. Novým a vítaným trendem je, aby byl sociální pracovník více v kontaktu s uživatelem, aby se podílel na individuálním plánování a odborně do něj zasahoval, aby dohlížel na naplnění potřeb uživatele. Různorodé jsou také přístupy k zařazení vedoucích služby. V některých zařízeních jsou zařazení jako sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách (a podílejí se na přímé péči), případně mají rozdělené úvazky, a to jako vedoucí a jako sociální pracovník, případně jako koordinátor služby. Vše záleží na potřebách služby, na velikosti služby, na počtu uživatelů, na způsobu řízení služby a koordinace práce PSS, apod. V menších službách se častěji objevují i kumulované funkce. K dalším pracovníkům, kteří mohou vstupovat do přímé péče, patří také odborní pracovníci např. speciální pedagog, vychovatel, psycholog, apod. Ve většině služeb se ale nevyskytují jako přímí zaměstnanci, jejich služby jsou zajišťovány dodavatelský nebo s menšími úvazky. V přímé práci s uživateli je nutná mezioborová spolupráce pracovního týmu, která vychází z podrobných znalostí potřeb uživatelů. Z další diskuze v pracovní skupině vzešly následující poznatky: 

Role pracovníka v přímé práci v sociálních službách nemá dostatečně ohodnocené postavení ve společnosti. Je potřeba pracovat na společenské důležitosti pracovníka v přímé práci jako odborníka, jehož nezastupitelná role je nedoceňována. 104



Zároveň je nutné permanentní zvyšování odbornosti pracovníků v přímé práci tak, aby způsoby jejich práce byly v souladu s principy sociálního začleňování, individuálního přístupu k uživatelům a s principy normality a deinstitucionalizace.

Poskytovatel sociálních služeb je povinen zajistit uživatelům pobytových služeb zdravotní péči, proto jsou většinou v těchto službách v přímé péči zaměstnání také zdravotničtí pracovníci. Jedná se především o registrované zdravotní sestry, případně fyzioterapeuty, ergoterapeuty, rehabilitační pracovníky. V některých zařízeních sociálních služeb tuto zdravotní péči sociální služba zajišťuje prostřednictvím zdravotního zařízení nebo dodavatelsky. Zdravotní péče a s tím související úkony by měly být pokryty z úhrad zdravotních pojišťoven, realita je však převážně jiná a tento schodek ve financování jde ve většině zařízení na vrub jejich nákladů. Z diskuze v pracovní skupině a z poznatků z praxe poskytovatelů vyplývá, že se nedaří dostatečné ekonomické pokrytí zdravotnických úkonů ze strany zdravotních pojišťoven. Z některých dílčích zjištění13 dále vyplývá, že konkrétní role zdravotnických pracovníků, jejich spolupráce s pracovníky v přímé péči a skutečná míra zapojení do naplňování cílů organizace je různá. Mnohdy se jedná o samostatný segment v rámci sociální služby, bez přímé návaznosti na realizaci cílů zařízení, včetně realizace konkrétních cílů jednotlivých uživatelů. Východiskem je, aby pracovník v přímé práci pracoval přímo s uživateli co nejvíce individuálně a na základě jeho zjištěných potřeb. Pracovníkem v přímé práci je ten, který z podstaty své pracovní náplně prokazatelně pracuje přímo s uživateli služeb minimálně polovinou své pracovní doby stanovené pracovní smlouvou nebo dohodou. Doporučení:  Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se důsledně v rámci praxe poskytované sociální služby týdenního stacionáře na to, aby obsah vykonávané práce sociálního pracovníka byl co nejvíce zaměřen na jeho roli v souladu s platnou legislativou. Tzn., že jeho práce je zaměřena na konkrétní podporu pracovníkům v přímé péči – činnost metodickou, analytickou, odborně zaměřenou na identifikaci a vyhodnocování potřeb jednotlivých uživatelů a následný proces plánování služeb.  Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se na zajištění funkční spolupráce všech členů týmu, kteří spolupracují na naplňování každodenních, konkrétních potřeb jednotlivých uživatelů. Nedílnou součástí těchto týmu je také ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL.  Doporučujeme poskytovatelům podporovat a posílit roli „klíčového“ pracovníka, a to především ve vztahu k potřebám uživatele.

13

Proces Sebehodnocení v příspěvkových organizacích kraje, realizace aktivit v rámci IP projektu MSK Podpora procesu plánování v obcích MSK II.“ – vzdělávání poskytovatelů zaměřené na spolupracující týmy

105

4.4 Počet uživatelů podle místa bydliště Mapy místa bydliště uživatelů

2012 Bílovec Bohumín Bruntál Český Těšín Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov ostatní kraje CELKEM

2013 3 0 4 0 0 5 0 0 2 0 0 0 1 1 0 0 4 0 35 9 0 1 3 68

Bílovec Bohumín Bruntál Český Těšín Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov ostatní kraje CELKEM

4 0 3 0 0 6 1 0 1 0 0 0 0 1 0 0 2 1 43 10 0 0 3 75

106

Graf znázorňující počet uživatelů podle místa bydliště

107

2012 Trvalé bydliště Počet Ostrava Rýmařov Frýdek-Místek ostatní Celkem

2013 Procenta

31 6 3 28 68

45,6% 8,8% 4,4% 41,2% 100%

Trvalé bydliště Ostrava Rýmařov Frýdek-Místek ostatní Celkem

2012 OSTRAVA

Počet

Procenta 38 50,7% 4 5,3% 4 5,3% 29 38,7% 75 100%

2013 OSTRAVA

Ostrava-Heřmanice

1 Ostrava-Heřmanice

1

Ostrava-Hrabůvka

3 Ostrava-Hrabůvka

3

1 Ostrava-Moravská Ostrava

1

6 Ostrava-Moravská Ostrava

5

Ostrava-Muglinov Ostrava-Polanka nad Odrou

1 Ostrava-Muglinov

1

1 Ostrava-Nová Bělá

1

Ostrava-Poruba

9 Ostrava-Petřkovice

Ostrava-Přívoz

1 Ostrava-Poruba

10

Ostrava-Pustkovec

1 Ostrava-Přívoz

1

Ostrava-Svinov

1 Ostrava-Pustkovec

1

Ostrava-Třebovice

1 Ostrava-Stará Bělá

1

Ostrava-Výškovice

4 Ostrava-Svinov

1

Ostrava-Zábřeh

1 Ostrava-Výškovice

3

Ostrava-Zábřeh

8

Ostrava-Mariánské Hory Ostrava-Moravská Ostrava

1

Uživatelé služeb týdenního stacionáře nemají trvalé bydliště ve stacionářích, ale jinde, u svých rodin, či opatrovníků. Nejvyšší procento uživatelů má své bydliště v Ostravě, druhé nejvyšší procento je uvedeno jako „ostatní“, tzn., že se jedná o jednotlivá města a obce našeho kraje, odkud uživatele do služeb přichází. Vzhledem k typu služby (provozní doba jen v pracovní dny, služba není poskytována o víkendech) se dá předpokládat, že uživatelé většinou využívají službu v lokalitě, která je blízká jejich bydlišti, protože služba je využívána jen v rámci pracovních dnů a víkendy tráví uživatelé u svých rodin a opatrovníků, kde mají také trvalé bydliště. Z diskuze v pracovní skupině tedy vyplývá, že jako optimální se jeví službu týdenní stacionáře poskytovat v blízkosti bydliště uživatele, aby byl v co největší míře umožněn kontakt s rodinou či blízkými i v průběhu poskytování této služby. Kontakt se známými a rodinou je totiž významným aspektem pro kvalitní poskytování sociální služby.

108

4.5 Zájemci o službu Graf znázorňující počet neuspokojených zájemců o službu včetně důvodů

Důvody odmítnutí zájemců o službu:

absolutní četnost

%

absolutní četnost

%

A

Poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá.

4

20%

3

19%

B

Zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb.

5

25%

5

31%

C

Poskytovatel nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá.

4

20%

4

25%

D

Zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis.

7

35%

4

25%

E

Osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.

0

0%

0

0%

20

100%

16

100%

Z grafu nelze vyčíst hrubý počet neuspokojených zájemců, ale jen procentuální vyjádření. Není srovnání s počtem podaných žádostí, proto nelze zjistit, zda je více uspokojených než neuspokojených žadatelů nebo naopak. Z tabulky vyplývá, že jen v bodě E je vykázáno 0%, ostatní body týkající se důvodů neuspokojení žádostí, jsou svými procenty srovnatelné, žádná z možností nedominuje (viz. graf). Mezi roky 2012 a 2013 mírně ustoupil důvod odmítnutí žadatele z důvodu jeho zdravotního stavu, který neumožňuje poskytovat žadateli sociální službu, naopak posílil důvod odmítnutí žadatele mimo stanovenou cílovou skupinu. Týdenní stacionáře jsou v Moravskoslezském kraji jen čtyři, je tedy těžké vyvozovat společný závěr. První dvě služby uvádějí jeden důvod, dvě další služby uvádějí spíše jiný důvod. Graf pak vyhodnotí poměr rovnocenně. Jde spíše o individuální charakteristiku služby. Z praxe je také známo, že se některé služby týdenního stacionáře změnili na jiný druh služby, např. domov pro osoby se zdravotním postižením, případně chráněné bydlení, čímž zřejmě došlo k naplnění požadavků stávajících uživatelů služby. Je možné, že širší nabídka alternativ pro potenciální žadatele o sociální služby snižuje zájem o týdenní stacionář. Z praxe vychází, že někteří žadatelé podávají žádost o sociální službu přímo bez prvotního neformálního kontaktu se službou, např. dle pokynů z webových stránek. Následně může dojít k nevyhovění žádosti z výše uvedených důvodů. Eventuální žadatel, který dříve kontaktuje neformálně přímo sociální službu, nakonec žádost vůbec nemusí podat na základě podání prvních 109

zpřesňujících informací od sociálního pracovníka v rámci poradenství – například o jiných variantách řešení nepříznivé sociální situace. V takové případě se neeviduje odmítnutý žadatel. Ideálně by měl zájemce vědět o všech dalších možnostech a měl by mít k dispozici informace o službách či jiných neformálních zdrojích, které jsou schopny podpořit jej při řešení jeho nepříznivé sociální situace, než žádost skutečně podá. Doporučení: 

Poskytovatelům doporučujeme zaměřit se na proces jednání se zájemcem o službu, kdy jednání je zaměřeno na důkladné seznámení se s nepříznivou sociální situací zájemce, včetně všech okolností zdrojů, které mohou podpořit jeho setrvání v co nejpřirozenějším prostředím.



Pracovní skupině pro kvalitu sociálních služeb v MSK doporučujeme zabývat se v rámci své činnosti otázkou procesu jednání se zájemcem o službu – například problematikou práce se žádostmi, návrhy možných aktivit směrem k podpoře důsledného mapování situace každého konkrétního zájemce o službu, včetně meziresortní spolupráce, atd.

110

4.6 Mapa poskytovatelů

2012 Území poskytování služeb Dolní Moravice Frýdek-Místek Ostrava Rýmařov Celkem

2013 Počet 2 2 1 2 7

Území poskytování služeb Dolní Moravice Frýdek-Místek Ostrava Rýmařov Celkem

Počet 2 2 1 2 7

Vzhledem k malému počtu služeb je mapa osídlení v kraji dost řídká. Služby se nacházejí ve FrýdkuMístku, Ostravě, Dolní Moravici a Rýmařově. V rámci procesu transformace dochází během posledních let ke změnám v poskytování služeb týdenních stacionářů. Dochází k vytváření nových služeb dle potřeb uživatelů. 111

Podle Registru poskytovatelů sociálních služeb se největší počet týdenních stacionářů nachází ve Středočeském kraji a naopak Moravskoslezský kraj má pravděpodobně nejméně těchto služeb. Tam, kde se vyskytují, jsou zřejmě již dlouho. Doporučení: 

Doporučujeme zadavatelům sociálních služeb v rámci vyhodnocování zjištěných potřeb na svém území zjistit, zda existuje reálná potřebnost tohoto druhu služby (týdenní stacionář).

112

4.7 Odkud uživatelé přicházejí Graf znázorňující odkud uživatelé přicházejí

2012 Pořadí A. B.1 B.2 C. D. 1 D. 2 E. F.

Odkud uživatelé přišli

Podíl %

Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby Pečovatelská služba Z domácnosti (rodiny) Ze zdravotních služeb Léčebna dlouhodobě nemocných Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Jiné CELKEM

0% 0% 2,6% 83,7% 12,4% 1,3% 0% 0% 100%

113

2013 Pořadí A. B.1 B.2 C. D. 1 D. 2 E. F.

Odkud uživatelé přišli

Podíl %

Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby Pečovatelská služba Z domácnosti (rodiny) Ze zdravotních služeb Léčebna dlouhodobě nemocných Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Jiné CELKEM

0% 21,7% 2,2% 61,0% 2,6% 2,6% 10,0% 0% 100%

Poskytovatelé uvádí, že v převážné většině přicházejí zájemci o službu z domácnosti (61%), což vyplývá z charakteru této sociální služby. Víkendy a svátky tak tito uživatelé tráví v domácím prostředí. V dotaznících chybí uvedení důvodu, proč je využívána zrovna tato služba, ale z diskuze pracovní skupiny vyplývá, že k důvodům patří například, že rodina je zaměstnána a uživatel potřebuje přes týden službu a o víkendu je o uživatele postaráno v domácím prostředí, případně osoba blízká již nemá sílu na celotýdenní péči, ale také je vhodné, aby uživatel měl i jiné sociální kontakty mimo rodinu, aby se osamostatňoval, apod. Dalšími místy, odkud uživatele do služeb přicházejí, jsou uvedeny jako jiné sociální služby (21,7%) a ze školských zařízení (10%). Další místa, odkud přicházejí, jsou zanedbatelná.

Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům zajišťovat dostatečnou informovanost veřejnosti a potenciálním zájemcům o sociální služby o možnostech podpory ze strany sociálních služeb v rámci komunity, či blízkého okolí (ve snaze o zachování přirozených vazeb).

114

4.8 Kam uživatelé odcházejí Graf znázorňující, kam uživatelé odcházejí

115

Místa, kam uživatelé ze služeb odcházejí 2012 Pořadí A. B.1 B.2 B.3 B.4 C. D. 1 D. 2 E. F. G.

Kam uživatelé odešli

Podíl %

Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (DOZP) Chráněné bydlení Podpora samostatného bydlení Domov se zvláštním režimem Do domácnosti (rodiny) Do zdravotních služeb Psychiatrická léčebna Do školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Úmrtí Ulice

0,0% 33,0% 0,0% 0,0% 4,3% 31,3% 7,2% 1,8% 0,0% 5,8% 0,0%

Jiné

16,8%

H.

CELKEM

KATEGORIZACE odpovědi "Jiné"

U možnosti "JINÉ" uvedla procentuální podíl 1 služba. Následující tabulka zobrazuje kategorizaci uvedených odpovědí - vyjadřuje počet, kolikrát se daná položka v odpovědích objevila.

2012 stále uživatelé služeb TS

100%

1

2013 Pořadí A. B.1 B.2 B.3 B.4 C. D. 1 D. 2 E. F. G.

Kam uživatelé odešli

Podíl %

Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (DOZP) Chráněné bydlení Podpora samostatného bydlení Domov se zvláštním režimem Do domácnosti (rodiny) Do zdravotních služeb Psychiatrická léčebna Do školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Úmrtí Ulice

0% 19,5% 5,0% 0% 1,5% 40,5% 4,7% 0% 0% 3,1% 0%

Jiné

25,8%

H.

CELKEM

100%

KATEGORIZACE odpovědi "Jiné"

2013 stále uživatelé služeb TS uživatelé Domova pro seniory denní stacionář

1

U možnosti "JINÉ" uvedly procentuální podíl 2 služby. Obě specifikovaly. Následující tabulka zobrazuje kategorizaci uvedených odpovědí vyjadřuje počet, kolikrát se daná položka v odpovědích objevila.

1 1

Nejvyšší procento uživatelů vykazuje odchod do domácnosti a dále do jiných sociálních služeb. Z dotazníků vyplývá, že jinou sociální službou, kde uživatelé odcházejí, je především domov pro osoby se zdravotním postižením. V roce 2013 už se objevuje i odchod do chráněného bydlení. 116

Toto je jistě způsobeno vlivem transformačních kroků, kdy uživatelé plynule přechází mezi jednotlivými druhy poskytovaných služeb, a to v závislosti na jejich schopnostech a možnostech. Při těchto změnách je především nutný bezpečný přechod uživatele do jiného typu služby. Výsledky tedy mohou ukazovat, že v rámci transformačního procesu postupně dochází ke snižování kapacity týdenních stacionářů a na základě zjišťování konkrétních potřeb uživatelů dochází k hledání vhodné varianty řešení jejich nepříznivé situace. Tento trend by měl pod kontrolou zadavatele sociálních služeb pokračovat i v následujících letech. Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům sociálních služeb týdenního stacionáře ve spolupráci se zřizovateli a zadavateli důsledně zjišťovat a vyhodnocovat potřeby uživatelů těchto sociálních služeb a v návaznosti na zjištění hledat vhodnější alternativy řešení jejich nepříznivé sociální situace.

117

4.9 Potřeby uživatelů Týdenní stacionář je sociální službou, která nabízí propojení aktivizace uživatele v kolektivu během pracovních dnů a času stráveného v kontaktu s rodinou během víkendu. Uživateli tak umožňuje získávat a rozvíjet sociální kontakty, mít zajištěnou službu během pracovních dnů, ale zároveň zachovat rodinné vazby. Specifikace potřeb:

Které oblasti potřeb uživatelů služba řeší (Výsledná kompetence je jako vodítko ve všech oblastech potřeb) specifikace potřeb Denní hygiena potřeba mít čisté prádlo, v pořádku chrup (čistění zubů, ošetření zubů, péče o protézu), být učesaný, umytý (mytí rukou, obličeje) Pravidelná hygiena Osobní hygiena

celková koupel- sprcha, vana, mytí vlasů, těla, utření se po koupeli (nastavení teploty vody, dávkování hygienických přípravků, samotná očista, osušení těla, základní úklid po koupeli, apod.) mít ošetřené tělo (péče o tělo) – mazání

Osoba pečuje o svou hygienu podle svých zvyklostí a potřeb, včetně používání (využívání) příslušných pomůcek a prostředků

upravené nehty, holení, střihání vlasů ostatní běžná ošetřovatelská péče (potřeba jednoduchého ošetření oči, uší, vyčištění dutin…) potřeba mít ošetřeny proleženiny a drobná zranění (zdravotní péče) – převazy, kožní ošetření, zajištění vyšetření u lékařů Výkon fyziologické potřeby potřeba použití WC (doprovod, posazení na WC, svlékání, oblékání, výměna inkontinenčních pomůcek, ošetření kůže kolem genitálií, použití hygienických pomůcek, podpora v době menstruace), mít čisté pleny, potřeba výměny hyg. vložek regulace vyprazdňování

Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu Osoba o sebe pečuje podle svých schopností a potřeb

potřeba být vhodně oblečen (móda, kulturní zvyky, podle teploty nebo počasí, správná velikost oblečení, v čem se cítí dobře, přetřídění již staršího oděvu, čistota oděvu, potřeba roztřídit špinavé prádlo) potřeba se obléknout a svléknout (rozeznání částí oblečení, vrstvení oblečení, uložit si oblečení - mít kam si ho uložit „mít své místo“, potřeba intimity při převlékání) potřeba se obout nebo vyzout (vhodná obuv, místo k uložení obuvi) potřeba podpory a pomoci při nácviku a udržení samostatnosti pro

118

zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu včetně využití kompenzačních pomůcek

Samostatný pohyb Osoba se orientuje v prostoru kolem sebe, je v optimální poloze s ohledem na své potřeby a zdravotní stav

potřeba se svobodně pohybovat zajít si kdy chci a kam chci (tj. mít vytvořené podmínky – svoboda pohybu - klíč, zvonek, prostor bez bariér, možnost doprovodu, vědět co dělat při krizové situaci- ztráta klíče, uživatel se zraní, ztratí, apod.) pohybovat se v prostředí domova a mimo domov (kdykoliv zajít na svůj pokoj, na toaletu, či do koupelny a jiných prostor v domově) chůze po rovině, po schodech, zvládat nerovný terén potřeba vstát (lehnout si) z lůžka, sednout (sesednout) si na vozík potřeba použít hůlky, chodítko, madla, vozík (využití kompenzačních pomůcek) polohování potřeba nemít žízeň a hlad (s ohledem na způsob přijímání potravy a tekutin) možnost výběru jídla dodržování pitného režimu, mít volný přístup k nápojům, možnost uvařit si oblíbený nápoj (káva, čaj)

Stravování

Kultura stolování –

Osoba se stravuje podle svých zvyklostí a potřeb, má zajištěnou stravu, má znalost významu pitného režimu, pozná pocit žízně

vhodné prostředí pro stolování, prostření stolu, následné uklízení po stolování potřeba podpory při stolování – krájení, mazání, nabírání potravy, přinesení jídla, servírování, používání lžíce a příboru, porcování na talíři, potřeba podpory při podávání jídla Potřeba přípravy jídla – moci si uvařit (nákup, výběr zboží, zpracovat potraviny- očistit, nakrájet, oloupat, příprava nádobí, používání spotřebičů, znát postup, varná konvice, mikrovlnka, mít si kam jídlo uložit, apod.)

Komunikace Osoba je v kontaktu se společenským prostředím, dokáže vyjádřit své potřeby a pocity, má schopnost porozumění obsahu sdělení, pochopení ostatních, okolí, adekvátní reakce na sdělení….

mít možnost s kým mluvit, o čem mluvit možnost alternativního způsobu komunikace - přístup k pomůckám, potřeba podpory při využívání této alternativy potřeba porozumění druhým schopnost vlastního vyjádření – potřeba přiměřeného prostoru pro komunikaci, respektu k uživateli, sdělení svých potřeb, připomínek, přání, stížností potřeba mít „kontakt se světem“ - využívání komunikačních prostředků (např. internet, telefon, apod.)

Zajištění a kontakt se společenským prostředím Osoba má schopnost navázat vztahy s jinými

potřeba kontaktů s vrstevníky a navazování vztahů (společné akce a aktivity s přáteli, kontakty s příbuznými, pomoc při korespondenci, komunikaci s rodinou, kontakty s pracovníky služby, s dobrovolníky, apod.)

119

osobami, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí Maximální zapojení do společnosti

potřeba běžných společenských kontaktů (účast na společenských akcích, zájmové aktivity – kulturní, sportovní) potřeba realizace duchovních potřeb (např. návštěvy knihovny, kostela, muzeí, aj.) Orientace v prostoru a čase – orientace v blízkém okolí bydliště, orientace ve vzdálenějších místech, schopnost orientovat se v používání dopravních prostředků, absolvování určité trasy, orientace ve dnech, týdnech, apod. Potřeba využívat běžně dostupných veřejných služeb (lékaři, pošta, nákupy, kavárny, restaurace, jízdy veřejnou dopravou) potřeba něco dokázat, prosadit se potřeba citové jistoty

Seberealizace Osoba se realizuje ve smysluplné činnosti, tráví čas podle svých potřeb, podílí se na vytváření svých plánu týkající se jeho osoby

potřeba vytvořených podmínek pro naplňování potřeb užitečnosti, potřeba uznání potřeba moci dělat to, co mě baví, zajímá potřeba realizace svých přání Potřeba pracovního uplatnění potřeba celoživotního vzdělávání (potřeba objevovat, učit se, rozvíjet se) Potřeba naplnění volného času, smysluplná činnost možnost čerpat zdravotní péči (zajištění lékaře, SZP) potřeba vyjádřit a popsat zdravotní problémy

Péče o zdraví Osoba ví, jak pečovat o své zdraví a bezpečí, uvědomuje si důsledky nezdravého životního stylu a závislosti (rizika spojená s rizikovým způsobem života) Dodržuje léčebný režim

potřeba důstojnosti osoby ze strany pracovníků zdravotnického zařízení (uživatel má zodpovědnost za sebe – komunikace s uživatelem, ne s doprovodem, stejné jednání s uživatelem jako s jiným pacientem) potřeba znát důsledky rizikového způsobu života pro zdraví (mít informace jak předcházet onemocnění, jaké jsou příznaky, možností přenosu) dostupnost léků, moci si je připravit a užít potřeba znát důsledky nedodržování pokynů ošetřujícího lékaře potřeba znát důsledky nedodržování diety Potřeba rehabilitovat, potřeba vhodné další terapie, využívání specifických pomůcek a technik Potřeba mít dostupnou službu odborných lékařů, poučeného psychologa, poučeného sexuologa

Bezpečí (rizika) Osoba rozpozná nepatřičné, nebezpečné,

potřeba vědět, co je ohrožující, vědět jak na to reagovat, potřeba dostupnosti správné a včasné rady, pomoci a podpory při řešení situace

120

ohrožující

např. potřeba zvládat běžná rizika v domácnosti, bezpečný pohyb v domácnosti, bezpečná manipulace a ovládání elektrospotřebičů, potřeba být obeznámen s rizikovými situacemi v domácnosti (vpuštění cizí osoby, apod.) potřeba znalosti prevence (ochrana sebe sama), potřeba znalosti rizikového chování (agrese, sebepoškozování, zneužívání návykových látek) potřeba chovat se a cítit se bezpečně v kontaktu s jinými lidmi, v cizím prostředí potřeba minimalizace rizika nepatřičného a ohrožujícího jednání s přihlédnutím na právo na přiměřené riziko potřeba popsat své obavy a nejistoty potřeba umět si říci o pomoc potřeba mít podporu při uplatňování práv a zájmů potřeba vyjádřit svůj názor, své přání, či požadavky potřeba podpory samostatného rozhodování potřeba respektu ke své osobě a vůči druhým

Schopnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů

potřeba podpory při osobní či písemné komunikace s úřady potřeba uživatele, aby opatrovník jednal v zájmu uživatele (nezasahuje do práv uživatele, jedná v jeho zájmu?)

Osoba ví, jak uplatňovat svá práva, vyjádřit a obhájit svůj názor, jak předejít riziku zneužití

přezkoumání rozsahu svéprávnosti potřeba co největší nezávislosti (např. nebýt závislý na sociálních dávkách, nebýt závislý na sociální službě, apod.) potřeba znát a mít možnost využívat práva k zabezpečení důstojného života (sociální zabezpečení, dávky, pomůcky, bydlení, apod.) Podpora osobních kompetencí potřeba přijetí a uplatnění sociální a společenské role ve společnosti, v komunitě

Schopnost při obstarávání osobních záležitostí Osoba ví, jak uplatňovat svá práva, řešit včas svou situaci, své osobní záležitosti, předcházet nepříznivé sociální situaci

kompetence v pracovní činnosti kompetence občanské – společenské normy, práva, zodpovědnost, apod. Zajištění platných osobních dokladů potřeba mít platné doklady uplatňování politických práv (např. potřeba zapojit se do voleb) potřeba rozhodování při hospodaření s vlastními financemi (i s podporou) potřeba využití běžně dostupných služeb v komunitě – kultura, volný čas, pracovní uplatnění, evidence na ÚP, rekvalifikace, vzdělávání, návazné služby ...

121

potřeba úcty, respektu (bez „nálepky“) potřeba vybrat si, kde bude bydlet – na vesnici nebo ve městě, vazba na místo potřeba žít dle svých představ, hospodařit a vést domácnost - v rodinném prostředí, - sdílet domácnost s blízkými lidmi, s komunitou - s partnerem

Bydlení

- potřeba žít sám

Osoba má stabilní bydlení, má svůj prostor, zařízený podle svých představ, kde je respektováno jeho soukromí, kde může být sám nebo žít s blízkou osobou.

potřeba mít dostatek financí na takový typ bydlení, které si vybere potřeba orientace a pohybu bez bariér potřeba mít dostatečnou podporu v bydlení dle individuálních potřeb: - zajištění chodu v domácnosti (potřeba umět zacházet s předměty denní potřeby, ovládání domácích spotřebičů, obsluha topení, regulace…) - běžné nákupy, schopnost nakládat s penězi… přizpůsobení bydlení a chodu domácnosti specifickým potřebám

Celkem

Poskytovatelé služby týdenního stacionáře předávali dotazníkovým šetřením rozsah potřeb uživatelů, které řeší. Souhrnná tabulka potřeb uživatelů řazena sestupně:

2012 Oblasti potřeb uživatelů

Stravování Osobní hygiena Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu Samostatný pohyb Komunikace Péče o zdraví Bezpečí (rizika) Zajištění a kontakt se společenským prostředím Schopnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů Bydlení

2013

Podíl Podíl procent procent % %

12% 11% 11% 9% 8% 8% 8% 7% 7% 7%

12% 11% 10% 9% 9% 8% 7% 7% 7% 7% 122

Schopnost při obstarávání osobních záležitostí Seberealizace CELKEM

6% 6%

7% 6%

100%

100%

Předpokladem správnosti údajů této tabulky bylo řešení skutečných potřeb uživatelů, ne činností, které pro ně služba opravdu vykoná. Z diskuze v pracovní skupině a zkušeností poskytovatelů vyplývá, že mnohdy poskytovatelé poskytují podporu i tam, kde není potřeba, nedokážou tedy reagovat na potřeby uživatelů, které se mohou měnit. Služba pak neřeší nebo řeší nedostatečně nepříznivou situaci člověka, který tuto službu využívá. Z uvedených údajů vyjádřených procenty, lze konstatovat, že služby reagují především na základní potřeby, jako je stravování, osobní hygiena a běžné úkony o vlastní osobu. Zkreslit data mohou i rozdílné způsoby vyplnění dotazníků a pochopení této části dotazníků. Výkyvy jsou u některých oblastí například bydlení (rozptyl 1,5% až 10%), stravování (9%až 17,7%), seberealizace (3,5%až 8,5%), apod. Ale dá se konstatovat, že jsou ve většině služeb procentuální vyjádření jednotlivých potřeb celkem rovnoměrně rozvržená. Je potěšující, že služby pravděpodobně vnímají potřeby uživatelů, že v dotaznících nebyla žádná potřeba označena hodnotou 0%. Dá se předpokládat, že lidé v této službě potřebují velmi širokou a rozmanitou podporu. Nelze to ale generalizovat, předpokladem pro správné poskytování služby je individuální práce s uživatelem, permanentní zjišťování jeho potřeb a nastavení správné podpory. Dalším předpokladem kvality je pružnost služby, která dokáže řešit nižší potřebu podpory uživatele například nabídkou jiné služby, třeba i u jiného poskytovatele. Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům zaměřit se na práci s uživateli v oblasti naplňování potřeb, které souvisí s uplatňováním vlastní vůle, včetně konkrétních kroků v této oblasti (přezkoumání svéprávnosti, nakládání s financemi, možnost zapojení do života komunity a využití neformálních zdrojů, apod.).

123

4.10 Činnosti a úkony služby týdenní stacionáře V týdenním stacionáři je poskytována sociální služba, která nabízí propojení mezi aktivizací uživatele během pracovního týdne a víkendovým časem stráveným v rodinném prostředí. Základní činnosti služby jsou dány zákonem a jejich rozsah poskytování by měl vyplývat z potřeb každého uživatele. Níže je uvedena podrobnější specifikace činností a následně jsou činnosti služby znázorněny sestupně v souhrnné tabulce. Specifikace činností Základní činnosti

14

Úkony / specifikace úkonu 15

- ubytování v 1-2 lůžkových pokojích - ubytování ve vícelůžkových pokojích Ubytování

-poskytnutí základního vybavení pokoje (např. postel, příp. polohovací, noční stolek, skříň, uzamykatelná) - poskytnutí možnosti vlastního vybavení

Poskytnutí ubytování

Úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení

- poskytnutí možnosti člověku sám si uklidit, vyprat vyžehlit, případně s podporou - zajištění praní, žehlení, úklidu externí firmou nebo svépomocí (vlastní zaměstnanci) - zajištění drobných oprav osobního prádla a ošacení

Poskytnutí stravy

Zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel

- poskytnutí podmínek pro zajištění stravy - zajištění podpory člověku při objednání, zakoupení či výrobě stravy - zajištění podpory při nákupu potravin, plánování jídelníčku - zajištění celodenní stravy externí firmou nebo svépomocí na základě potřeb člověka (vlastní zaměstnanci) - zajištění stravy na základě potřeb člověka (dietní stravování, podpora nutričního terapeuta, racionální

14 15

dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách

124

výživa, mixovaná strava apod.) - zajištění nebo podpora člověka v pitném režimu

Pomoc při úkonech osobní hygieny

- pomoc nebo podpora s hygienou během dne (mytí obličeje, rukou, čištění zubů, holení, smrkání, péče o zubní náhradu apod.) - používání pomůcek, prostředků - pomoc nebo podpora při mytí vlasů, česání a úpravě vlasů

Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu

Pomoc při základní péči o vlasy a nehty

Pomoc při použití WC

- podpora při návštěvách kadeřnictví - pomoc nebo podpora při stříhání nehtů na nohou a rukou, podpora při návštěvách pedikúry - pomoc nebo podpora ve využití toalety, toaletního křesla, očista po použití WC - manipulace s inkontinenčními pomůckami, dámskými vložkami, PEG apod. - pomoc nebo podpora s volbou vhodného oblečení (např. dle počasí či příležitosti, správné vrstvení apod.)

Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

Pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek

- pomoc nebo podpora s oblékáním a svlékáním jednotlivých částí oblečení - pomoc nebo podpora s obouváním a zouváním bot, ortopedické obuvi apod.

Pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík

Pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním a vnějším prostoru

- např. s využitím vhodných pomůcek - pomoc nebo podpora při osvojení orientace a samostatného pohybu, vytváření podmínek pro orientaci - zajištění doprovodu při pohybu ve vnitřním a venkovním prostoru

125

Pomoc a podpora při podávání jídla a pití

- pomoc nebo podpora s přípravou jídla (nakrájení, mix, nalévání pití apod.) - zajištění nebo podpora člověka v krmení

Pracovně výchovná činnost Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím

- podpora ve využívání návazných služeb a aktivizačních činností (dílny, terapie, snoezelen, individuální výchovná činnost

- podpora člověka v pravidelném kontaktu s rodinnými příslušníky, přáteli, sousedy, dobrovolníky apod. - zajišťování návazných služeb - nenahrazovaní veřejně dostupných služeb v rámci vlastní sociální služby

Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností Vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

Sociálně terapeutické činností

Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob

Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností

- individuální činnosti při aktivaci jemné a hrubé motoriky - nacvičování běžných činností dle možností člověka – vaření, praní, nákupy apod.,

- podpora člověka v pravidelném kontaktu s rodinnými příslušníky, přáteli, sousedy, dobrovolníky, apod. - zajišťování návazných služeb - nenahrazování veřejně dostupných služeb v rámci vlastní sociální služby - podpora člověka při osvojování si společenských norem - podpora při setkávání člověka s novými lidmi

126

podporujících sociální začleňování osob - podpora člověka při vyřizování na úřadech, zajištění dokladů, sociálních výhod, možností vyplývající z volebního práva, Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů

- podpora při hospodaření s financemi (vedení depozit, podpora s rozvržením hospodaření v měsíci, podpora s nakládání s financemi člověka atd.) - podpora člověka při střetu zájmů (např. s opatrovníkem) a při jiném ohrožení práv

Fakultativní služby

*

Poskytovatelé služby týdenního stacionáře předávali dotazníkovým šetřením rozsah činností služby, které poskytují. Souhrnná tabulka – činnosti služby seřazené sestupně: Základní činnosti Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

2012 2013 Úkony Pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek Pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík Pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním a vnějším prostoru Pomoc a podpora při podávání jídla a pití Pracovně výchovná činnost Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností Vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění Pomoc při úkonech osobní hygieny Pomoc při základní péči o vlasy a nehty

Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro Pomoc při použití WC osobní hygienu Poskytnutí Zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální stravy výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3

Podíl %

Podíl %

41%

41%

20%

19%

14%

15%

127

Poskytnutí ubytování Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

hlavních jídel Úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení Ubytování

7%

7%

6%

6%

Pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů

3,8%

4,3%

Zprostředkování Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a kontaktu se podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování společenským osob prostředím Sociálně terapeutické činností Fakultativní služby Další specifické činnosti a úkony

Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob masáže vodoléčba rehabilitační cvičení rekreační pobyty v ozdravném centru poskytovatele

3,4%

3,7%

3,1%

2,6%

20%

20%

15%

0%

Mezi roky 2012 a 2013 nejsou výraznější rozdíly v činnostech poskytovatelů všech v průměru. Zkreslit data mohou ale rozdílné způsoby vyplnění a pochopení této části dotazníku. Je patrný rozptyl, asi největší výkyvy jsou u části ubytování, kdy je rozptyl u poskytovatelů 0,5 – 10%. Z analýzy vyplývá, že zpravidla všem uživatelům týdenního stacionáře je poskytováno ubytování jako jeden úkon v jenom dni každému člověku v rámci provozní doby služby. Každému je poskytována strava v rozsahu minimálně 3 jídel denně. Největší poměr úkonů týdenního stacionáře je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu a výchovné aktivizační činností spolu s pomocí při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Záleží na charakteru služby a také cílové skupině, jaký poměr úkonů převládá nad ostatními. Rozdíl může činit délka úkonů u různých uživatelů, což také hraje roli v jejich četnosti. Pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a sociálně terapeutické činností jsou poměrově málo zastoupené oblasti v úkonech, což může být dáno potřebami uživatelů, opomíjením těchto oblastí službou nebo malou četností úkonů v poměru s výše uvedenými. Z tabulky vyplývá, že na počet všech úkonů je další pětina v podobě fakultativních služeb. Z rozboru konkrétních služeb lze usoudit, že údaj je zkreslený, protože jedna služba dělá výrazné výkyvy. Spíše bychom to odhadovali do 5 %. V tabulce dotazníků došlo ke splynutí dvou činností - Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu a výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Nelze proto přesně říci, která činnost jistě převažuje, z praxe lze dovodit, že ta první cca o 5 %. 128

Z diskuze v pracovní skupině vyplynulo, že by bylo vhodné více vyrovnat rozdíl mezi jednotlivými poskytovanými činnostmi. Ideálním předpokladem je poskytovat uživatelům služby na základě jejich individuálně zjištěných potřeb. Jak však zaznělo v diskuzi, v praxi se může bohužel stát, že v případě nějakého limitu, např. personálního, služba realizuje to, co je důležitější v daném čase (viz procentuální zastoupení), což výrazně zasahuje do práv člověka. Porovnáme-li procentuální zastoupení potřeb a úkonů, můžeme konstatovat, že jsou zde jen nepatrné rozdíly. Zdá se, že oblasti potřeb jsou více rovnoměrně rozloženy než úkony. Otázkou zůstává, zda potřeby všech uživatelů jsou skutečně takové, jakými činnostmi na ně služby reagují. U potřeb převládají oblasti zajištění podpory u stravování, v oblasti hygieny a následují úkony péče o vlastní osobu. I další potřeby následují rovnoměrně procentuálně zastoupené. Co se týká úkonů, převládají oblasti pomoci při zvládání běžných úkonů o vlastní osobu, výchovně vzdělávací a aktivizační činností a pomoc při hygieně. Z analýzy vyplývá, že zpravidla všem uživatelům týdenního stacionáře je poskytována pomoc při zvládání běžných úkonů o vlastní osobu a výchovně aktivizační činností (41%), dále je pozornost věnována podpoře při osobní hygieně (20%) a poskytnutí stravy (14%). Následují ostatní činností. Samozřejmě záleží na charakteru služby a také na cílové skupině, jaký poměr úkonů převládá nad ostatními. Rozdíl může dělat délka úkonů u různých uživatelů, což také hraje roli v jejich četnosti. Znamená to tedy, že ani v oblasti činností realizovaných službou, nejsou dostatečně zřejmé například ty činnosti, které vedou k uplatňování práv a oprávněných zájmů, činnosti zaměřené na naplnění potřeby sebeurčení, apod.

Fakultativní činnosti a další specifické činnosti Některé služby uváděly procentuální vyčíslení fakultativních služeb a dalších specifických činností a úkonů jako součást základních činností, tedy do celkového souhrnu 100%. Jedna služba fakultativní činností a další specifické činnosti a úkony vyčíslila nad rámec 100%. Jako další specifické činnosti a úkony byly uvedeny rekreační pobyty v ozdravném centru poskytovatele. KATEGORIZACE

Fakultativní činnosti 2012, 2013 Odpovědi doprava masáže

vodoléčba

rehabilitační cvičení

Fakultativní činnosti procentuálně vyčíslily 2 služby, Četnost výskytu v odpovědích obě konkretizovaly. Následující tabulka zobrazuje kategorizaci 1 uvedených odpovědí - vyjadřuje 1 počet, kolikrát se daná položka 1 v odpovědích objevila. 1

129

Ministerstvo práce a sociálních věcí / odbor sociálních služeb a sociální práce vydal 16. 7. 2013 Doporučený postup č. 4/2013 k § 35 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů: „Doporučený postup k zajišťování fakultativních činností při poskytování sociálních služeb.“ V tomto doporučení je uvedeno, že vymezení fakultativních činností není jednoznačné a nelze je taxativně vymezit, a to z důvodu různorodosti služeb, jejich specifických činností a potřeb uživatelů, ale také vzhledem k možnostem jednotlivých služeb využívat běžně dostupné služby v dané lokalitě. V tomto stanovisku MPSV jsou především uvedena základní kritéria toho, co je, co není fakultativní služba. V diskusi v rámci pracovní skupiny bylo konstatováno, že při poskytování fakultativních činností záleží na možnostech poskytovatele a také na potřebách uživatelů. Ideální je nenahrazovat fakultativními činnostmi ty služby, které jsou v místě dobře a běžně dostupné (např. masáže, doprava, dovolená atd.). Dobrou praxí může být kombinace, kdy např. služba nabízí dopravu bezbariérovým autem jako fakultativní službu uživatelům upoutaným na lůžku a mobilní využívají veřejnou dopravu. Nelze ale generalizovat. Vždy se vychází z individuálních aktuálních potřeb a stavu, tedy i člověku na vozíku musí být v maximální možné míře umožněno cestovat běžným způsobem. Další dobrou praxí může být zapojení dobrovolníků do různých činností v rámci poskytování služby. Vždy však s ohledem na to, že dobrovolník tak, jak je chápán v platné legislativě16, není tím, kdo nahrazuje chybějícího pracovníka.

16

Zákon o dobrovolnické službě č. 198/2002 Sb.

130

4.11 Personální zajištění služby Poměry pracovníků v přímé péči k pracovníkům celkem

8 a

Rozsah úkonů na pracovní ka v přímé práci

2012

2013

4. Počet 4. Počet uživatelů uživatelů 1. Počet 2. Počet 3. Počet 1. Počet 2. Počet 3. Počet na na uživatelů přepočtený přepočtený uživatelů přepočtený přepočtený jednoho jednoho - dle ch úvazků ch úvazků - dle ch úvazků ch úvazků pracovní pracovní počtu za sociální pracovníků počtu za sociální pracovníků ka v ka v uzavřený službu v přímé uzavřený službu v přímé přímé přímé ch smluv celkem práci ch smluv celkem práci práci práci (1/3) (1/3)

17,0

8,5

5,3

4,0

18,8

8,2

5,0

4,3

Výsledky jsou ovlivněny tím, že se ve výpočtech počítá s hodnotou počtu uzavřených smluv a ne s kapacitou jednotlivých služeb. To znamená, že je předpoklad, že především v tomto typu služby (odlehčovací služba) je za rok mnohem větší počet smluv, než je kapacita služby. Ve službě se tedy vystřídá více uživatelů a z toho následně vychází, že je více uživatelů na málo pracovníků, než je skutečnost (v daném čase). Příklad: Služba má kapacitu 20 míst a během roku uzavře 5 nových smluv tj. počet uživatelů je 25 namísto 20. Zkreslovat výpočet také může nepochopení otázky, či chybné údaje poskytovatelů Při hledání optimální varianty bylo přihlíženo k uvedené kapacitě jednotlivých služeb. Při tomto přepočtu vychází průměrně 2 uživatele na jednoho pracovníka. Za předpokladu, že provoz v týdenních stacionářích je nepřetržitý jen během týdne a o víkendu (případně svátcích) je služba uzavřená, může být nárok na počet pracovníků nižší, než je tomu v celoročním pobytovém zařízení (např. DOZP). Vlivem systémových změn v rámci transformace se situace mění a uvedené údaje z let 2012 a 2013 již nemusí být aktuální. Jednotlivé služby procházejí kvalitativními změnami- snižuje se kapacita, zvyšuje se počet pracovníků, mění se chod služby, apod. Z diskuze v pracovní skupině vyplývá, že jako ideální se jeví individuální přístup k uživatelům, tzn. nejen zajištění základní péče, ale také dalšího rozvoje člověka (komunikace, kontakt se společenským prostředím, uplatňování práv, vlastní vůle, apod.) Je nutné přitom zohlednit, že každý člověk potřebuje jinou míru podpory a péče, jiné přístupy. Současně je tento přístup postaven na naplnění § 2 Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 131

Východiskem pro návrh ideálního a zároveň reálného stavu je úvaha o potřebě počtu pracovníků ve stávajícím čase: pracovníci se střídají, jsou pracovní neschopnosti, dovolené, účastní se vzdělávacích aktivit, apod. Důležité je proto mj. zajistit dostupnost podpory pracovníka, tzn., aby byl dostupný člověku tak, jak jej potřebuje (během dne, týdne…). V týdenním stacionáři musí být během pracovních dnů služba 24 hodin denně mimo víkendů a svátků. Při modelu 10 uživatelů je potřeba ideálně a reálně 7 úvazků pracovníků přímé péče, tedy v přepočtu 1,43 uživatele na jednoho pracovníka. Tento stav zohledňuje faktory jako dovolená pracovníků, střídání směn, noční směna v počtu jednoho pracovníka na 10 uživatelů, individuální práci v reálném čase s konkrétními uživateli. Předpokladem je vysoká efektivita práce pracovníků, např. dobrá schopnost organizace své práce, schopnost variability a pružnosti v plánování směn, úvazků apod., spolupráce s návaznými službami, dobrovolníky apod. Dalším předpokladem je zajištění zdrojů na pokrytí nákladů. Obecně je zřejmý ze získaných dat nízký poměr sociálních pracovníků na velký počet uživatelů. Navíc je mnohdy v jejich náplni práce vedení depozitního účtu a na sociální práci nezbývá čas. Sociální pracovník je v tomto pojetí spíše ekonomem spravujícím depozitní účty, případně administrátor některých procesů sociální práce s minimálním podílem zapojení do přímé práce a spolupráce s pracovníky v přímé péči. Zjevně také schází přesah na analytickou a koncepční činnost v rámci sociální práce v konkrétní sociální službě. Administrativní zátěž pracovníků v přímé péči Kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli? 2012

2013

17,4% Komentář: zahrnuto jsou například denní záznamy o průběhu služby, individuální plánování, záznamy o uživatelích, krizové plány, měsíční vyúčtování, dotazníky,

21,28% Komentář: zahrnuto jsou například denní záznamy o průběhu služby, individuální plánování, záznamy o uživatelích, krizové plány, měsíční vyúčtování, dotazníky

V roce 2012 je uváděno 17,4 % a v roce 2013 se procenta zvyšují na 21,28% administrativy z celkové přímé práce spojené s poskytnutím služby uživateli. Vývoj se zdá být logický, je patrný u všech služeb, u dvou služeb došlo k navýšení procent, u dvou služeb zůstal stejný. Rozptyl je 5% až 40%. Výsledky týkající se administrativy jsou v dotaznících závislé na tom, jak byla otázka pochopena, jak byla pojata administrativní práce. Jestli jsou v tomto údaji denní záznamy služby, záznamy o průběhu individuálního plánování, rizikové plány, případně účtování služby, apod. Nároky na administrativu se dle výše uvedených údajů zvyšují, poskytovatelé často argumentují tím, že povinností je plánovat, zaznamenávat průběh služby, apod.

132

Rozdílné jsou však činností sociálních pracovníků. V některých zařízeních vykonávají jen administrativní práce, jinde jsou již zapojováni do přímé práce s uživateli, aby s nimi byli v užším kontaktu. Přestože na jednu stranu přibývá nároků na administrativu z různých míst, část administrativy, která tvoří zhruba třetinu práce pracovníků v přímé práci, nemusí být nutně vykonávána. Z diskuze v pracovní skupině, zkušeností poskytovatelů vyplývá, že mnohdy služby aplikují některé administrativní či jiné pracovní postupy, které mohou být nahrazeny nebo zrušeny. Varovným je například fakt, že některé administrativní úkony nemají žádný bližší význam, nebo se tzv. „ neví, proč se musí dělat“. Znamenají přitom nemalou zátěž pro pracovníky služeb. Dobrou praxí by proto mělo být zapojování sociálních pracovníků do přímé práce a upouštění např. od výhradní práce s depozity.

Návrh rozpětí poměru pracovníků v přímé péči k pracovníkům služby celkem ve třech variantách (tj. kolik pracovníků v nepřímé péči na 1 pracovníka v přímé péči) 2012

2013

počet přepočtených úvazků ostatních na 1 pracovníka v přímé péči

počet přepočtených úvazků ostatních na 1 pracovníka v přímé péči

0,44

0,48

Sociální služba nemůže fungovat bez pracovníků v přímé práci, zároveň je pro její chod nutná přítomnost také dalších pracovníků. Nastavování počtu pracovníků je v kompetenci každého poskytovatele služby. Ten však zohledňuje různé aspekty, například poskytovaná míra podpory, rozsah služeb, provozy, ekonomická zátěž apod. Obecně lze konstatovat, že sociální služba týdenního stacionáře by měla mít větší nároky na počet pracovníků v přímé práci, a to tak, aby tvořili alespoň 2/3 všech zaměstnanců. Poměr ovlivňuje mimo jiné velikost organizace, která poskytuje např. více sociálních služeb najednou a provozní pracovníci jsou rozděleni poměrově úvazky (např. údržbář, personalista, ekonom, apod.), a to k přihlédnutí k různým skutečnostem, jako je počet uživatelů, vytíženost pro konkrétní službu, atd. Většinou menší služby nemívají např. vlastní kuchyni nebo prádelnu, kdy tyto provozy jsou náročné na zajištění odpovídajícího počtu zaměstnanců. Zajímavá praxe je kombinace pracovníků v přímém zaměstnaneckém poměru s pracovníky na dohodu (DPP nebo DPČ). Někteří poskytovatelé využívají provozní zázemí služeb k zaměstnávání uživatelů na dohody (úklid, prádelna, kuchyň, apod.). Stejně tak oblast řízení služeb a tedy personálního zajištění „nepřímé“ práce je v různých organizacích různá. Některé služby jsou řízeny jakýmsi „centrálním“ zázemím, které zajišťuje personalistiku, ekonomiku, projektové a metodické řízení, apod. a zařízení vede vedoucí služby (mnohdy také kumulovaná funkce vedoucí/sociální pracovník). Proti tomu je rozdílná praxe poskytovatelů, kteří jsou příspěvkovými organizacemi (obce, kraje), kdy řízení (a tedy i složení a počet personálu) je 133

ovlivňováno např. zásadami pro řízení organizace a kde mají poměrně značné kompetence v rámci personálního zajištění služeb přímo ředitelé těchto zařízení. Návrh variant personálního zajištění – poměr přímé a nepřímé práce: 





Optimální varianta - touto rozumíme situací za ideálních, reálných podmínek. V optimální variantě můžeme počítat s vyšším než minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky v přímé práci a ostatními pracovníky. Tedy minimálně 75% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 25% pracovníků, kteří v přímé práci nepracují. Toto je stav, který by byl ideálnější, než základní varianta. Je vhodné hledat možnosti, jak v první řadě posilovat zastoupení v přímé práci (v případě lepších podmínek poskytovatele), a až následně pracovníků, kteří v přímé práci nepůsobí. Základní varianta – touto rozumíme situací za běžných reálných podmínek. V základní variantě můžeme počítat s minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky přímé práce a ostatními pracovníky. Tedy alespoň 66,6% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 33,4% pracovníků, kteří v přímé práci nepracují. Toto je stav, který by měl být ve službě DOZP minimálně standardní. Pracovníci v přímé práci by měli být ve službě zastoupeni minimálně ze 2/3. Krizová varianta - touto rozumíme situací za podmínek, které jsou způsobeny jakousi krizovou situací (např. nedostatek financí). V krizové variantě můžeme počítat s horším než minimálním přípustným poměrem mezi pracovníky přímé práce a ostatními pracovníky. Tedy minimálně 66,6% pracovníků pracujících v přímé práci připadá na 33,4% pracovníků, kteří v přímé práci nepracují. V případě krizové varianty hledáme minimum pracovníků, kteří by zajistili základní chod služby v nějaké dané době. Zde se většinou hledají personální opatření, které se v případě nezbytném, musí týkat jak pracovníků v přímé práci, tak pracovníků, kteří v přímé práci nepůsobí (pozn. dodržet poměr).

Návrh počtu uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči Tento návrh vychází z diskuze pracovní skupiny, podkladů získaných z dotazníkového šetření a je určitým expertním náhledem, který zohledňuje praktické zkušenosti. Vychází přitom také mj. z parametru nepřetržitého poskytování služeb (během pracovního týdne) a požadavku na zajištění kvality poskytované podpory péče a pomoci. 

Optimální varianta - touto rozumíme za ideálních, reálných podmínek. V optimální variantě počítáme s tím, co je ideální pro dosažení individuální podpory uživatelům s vysokou mírou podpory, kterou skutečně potřebují. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 1,43 uživatele. Toto je stav, který je odhadován ve službě týdenního stacionáře jako ten, který zajistí kvalitní službu pro uživatele s návazností na okolní prostředí, na další dostupné zdroje a zároveň za správné organizace práce nedochází k „přepečovávání“. Ve službě, kde je 10 uživatelů by mělo v optimální variantě působit 7 úvazků pracovníků v přímé práci.

134





Základní varianta - touto rozumíme situaci za běžných reálných podmínek. V základní variantě počítáme s tím, co by mělo být běžné při práci s lidmi s vyšší mírou podpory. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá 1,65 uživatele. Toto je stav, který by měl být v sociální službě týdenního stacionáře minimálně standardní. Ve službě, kde je 10 uživatelů by mělo v základní variantě působit 6 úvazků pracovníků v přímé práci. Krizová varianta - touto rozumíme situací za podmínek, které jsou způsobeny jakousi krizovou situací (např. nedostatek financí). Zde se většinou hledají personální opatření, která zanechají minimální počet pracovníků v přímé práci, kteří zajistí minimální fungování chodu služby a poskytování podpory uživatelům na jakousi danou dobu. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 2,5 uživatele. Ve službě, kde je 10 uživatelů by mohly v krizové variantě působit minimálně 4 úvazky pracovníků v přímé práci. Tento stav však není z dlouhodobého hlediska udržitelný s ohledem na další možné „krize“, které může dlouhodobě poddimenzování personálního zajištění služby způsobit – zvýšená nemocnost personálu, nedostatečné zajištění naplňování VŠECH POTŘEB uživatelů (většinou je zajišťována jen jakási tzv. základní péče), stagnace služby v oblasti podpory a pomoci při začleňování uživatelů do běžného společenského prostředí, vysoké riziko ohrožení práv uživatelů, atd. V případě služby s nízkou kapacitou (tj. např. do deseti osob) je potřebný minimální počet úvazků, který zajistí obsazení směn v nepřetržitém provozu. Tedy z praxe vychází, že nepřetržitý provoz zajistí v krizové variantě minimálně 5 úvazků.

Doporučení:  Doporučujeme registrujícímu orgánu pracovat v případě registrace nové sociální služby týdenního stacionáře přihlížet k daným parametrům personálního zajištění služeb uvedeným výše, včetně důsledného vyhodnocení zajištění nepřetržitého provozu služby během týdne. Při určování počtu pracovníků v přímé péči ve službě doporučujeme přihlédnout k podmínkám, které tuto skutečnost ovlivňují: - cílová skupina, pro kterou jsou služby určeny (stupeň postižení, nezbytná míra podpory, věk, mobilita, apod.) - časový rozsah služby (nepřetržitá pracovní doba v pracovních dnech) - poměr skupinové a individuální práce - kvalita služby v návaznosti na kvalitu uživatelů



Doporučujeme poskytovatelům přehodnotit, zda některé zaběhnuté administrativní úkony ještě plní svůj účel a zda jsou opravdu potřebné (zamezit navyšování administrativy sociálního pracovníka a pracovníků v sociálních službách).

135

4.12 Náklady na personální zajištění služby Podíl nákladů na pracovníky v přímé péči k celkovým osobním nákladům 2012 1. Průměrný počet pracovníků v přímé 2. Celkové personální práci/průměrný náklady počet přepočtených úvazků

5,179

2 207 873 Kč

2013

3. Personální náklady na pracovníky v přímé práci

1 222 903 Kč

1. Průměrný počet 3. Personální náklady Podíl % (3/2 * pracovníků 2. Celkové personální na pracovníky v přímé 100) náklady v přímé práci práci/prům ěrný počet přepočten

64,70%

4,8198

2 192 871 Kč

Podíl % (3/2 * 100)

1 214 315 Kč 65,66%

Z dotazníkového šetření vyplývá, že z celkových personálních nákladů je v roce 2012 64,7% a v roce 2013 65,66% ve prospěch pracovníků v přímé práci. Vývoj procentuálního zvyšování části nákladů na personální zajištění přímé práce s uživateli je sice nepatrný, ale zvyšuje se. Je třeba podotknout, že údaje jsou z let 2012 a 2013, kdy probíhají v mnoha zařízeních kvalitativní změny. S nimi souvisí také efektivita práce pracovníků v přímé práci. Celkový údaj z dotazníků mohou zkreslovat chybná vyplnění nebo rozdělení úvazků. Zkreslit odpovídající data může také souvislost s transformačním procesem, kde u služeb původně s větší kapacitou se kapacity postupně snižují. V jisté fázi mohou odcházet ze služby s uživateli pracovníci v přímé práci a pracovníci provozu zůstávají. Rozptyl mezi jednotlivými službami je 45%až 78,8%. Celkově by personální náklady na přímou práci měli být minimálně 70% oproti nákladům na ostatní pracovníky. Z diskuze pracovní skupiny vyplynul návrh, že v případě, kdy má zařízení více služeb a je-li to třeba, mělo by být jasné a zřejmé rozdělení úvazku, které pracují pro více služeb najednou (např. ekonom, ředitel, účetní, údržbář apod.). Potřebné je pracovat s vhodným poměrem, například dle počtu uživatelů, pracovníků nebo času (výkonu) stráveného pro konkrétní službu. Výše personálních nákladů a jejich poměr mezi náklady na přímou péči a ostatními personálními náklady nemusí být úměrný poměru počtu pracovníků v obou skupinách. Důvodem jsou různá platová ohodnocení pracovních pozic. Doporučení: 

Doporučujeme poskytovatelům hledat vhodná řešení pro nahrazování provozů dodavatelským způsobem, např. dovoz jídel, zajištění úklidů, zapojení uživatelů do individuální práce, popř. předat některé kompetence pracovníkům v přímé práci např. při noční směně.



Doporučujeme pracovat v rámci nastavování optimálního rozpětí ekonomického zajištění služby týdenního stacionáře směřovat k tomu, aby personální náklady na přímou práci byly ve výši minimálně 70% oproti personálním nákladům na ostatní pracovníky.

136

4.13 Spoluúčast obcí na financování služeb týdenní stacionáře

2012 Obec FrýdekMístek Ostrava

2013

Částka

Obec

100 000 Kč

Frýdek-Místek

4 222 242 Kč

Ostrava

Částka 100 000 Kč 3 764 676 Kč

* V případě, že služba uvedla "Ostrava" nebo "SMO", byly tyto položky sloučeny. Pokud služba uvedla konkrétní městský obvod (část), jsou tyto údaje zpracovány samostatně.

* * V případě, že služba uvedla jiný zdroj než obec, jako např. "Moravskoslezský kraj" nebo "dotace MPSV" nebyly takové položky do zde zobrazeného výčtu zahrnuty.

Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že nejvyššími finančními částkami přispívá město Ostrava, dále na tyto služby přispívá město Frýdek-Místek. Tato skutečnost odpovídá tomu, že tyto služby jsou poskytovány právě v těchto městech – Ostrava, Frýdek-Místek. To znamená, že města dotují služby ve své lokalitě. Finanční příspěvky od další obcí a měst nejsou uvedeny, i když uživatelé těchto služeb pocházejí z okolních měst a obcí. Důvody, proč tomu tak je, však z dotazníků nelze vyčíst. V diskuzi v rámci pracovní skupiny byly komentovány další zkušenosti poskytovatelů a zadavatelů sociálních služeb: 1. Finanční příspěvky od dalších uvedených obcí a měst jsou různé. Přístupy k této problematice jsou rozdílné. Záleží například na tom, jaké služby jsou v obcích nebo jakou službu zabezpečují pro své občany i v rámci jiných měst a obcí. 2. Bohužel jsou i některá města a obce, která se do poskytování finanční podpory nezapojují a často na žádosti o finanční podporu nereagují. Ale také je potřeba zmínit, že často menší obce ve 137

svých rozpočtech nemají dostatek financí, které by mohly využit k těmto účelům a jsou omezené ve svých možnostech. 3. Některé obce poskytují také jiný druh podpory, jedná se například o úlevu ve financích „odpuštění“ poplatků za komunální odpady, úleva za platbu telekomunikace (internet, kabelová televize), zvýhodněné nájemné, bezplatné nájemné, apod. V některých případech se také jedná o nemalou finanční úlevu pro sociální službu (především pokud se jedná o nájmy) V tomto druhu služby jsme však takové údaje nedohledali. 4. Některé sociální služby města a obce o finanční podporu nežádají (například příspěvkové organizace kraje). 5. Za důležité považujeme aktivní zapojování měst a obcí do komunitního plánování rozvoje sociálních služeb na svém území a v blízkém okolí. Je potřeba, aby si ve všech obcích a městech uvědomili, že je nezbytné reagovat na potřeby svých občanů, že je potřeba v této oblasti spolupracovat, zvyšovat dostupnost, rozšiřovat nabídku a zajišťovat, aby sociální služby odpovídaly zjištěným místním potřebám. Na financování sociálních služeb je potřebná spoluúčast obcí a měst. Ze strany obce by měly jít finance za člověkem = potvrzení podpory komunitního plánování. 6. Sociální služba má řešit obtížnou sociální situaci jednotlivců (tj. občanů měst a obcí). Sociální služba je prostředkem pro začleňování osob v nepříznivé sociální situaci, má zvyšovat jejich samostatnost a nezávislost. Pokud má být systém sociálních služeb i v následujících létech finančně udržitelný, potřebují sociální služby také podporu a finanční spoluúčast dalších subjektů, měst, obcí a dalších veřejných služeb. 7. Je nutné zaměřit se na co nejefektivnější využití finančních zdrojů s maximálním uspokojením konkrétních potřeb identifikovaných na daném území. Finanční podpora musí v budoucnosti zohledňovat potřebnost deklarovanou obcemi s rozšířenou působností, měly by být podpořeny rozvojové záměry služeb. V dalších létech bude u nových služeb požadována spoluúčast obcí na pokrytí provozních nákladů. Doporučení: 

Doporučujeme v rámci procesu střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji pracovat s informovaností koordinátorů komunitního plánování a představitelů samospráv s ohledem na vyjednávání veřejného závazku obcí (podíl obce na spolufinancování provozních nákladů sociálních služeb dle platného SPRSS 2015-2020).

138

4.14 Model sociální služby týdenní stacionáře Východiskem pro zpracování modelu jsou komentáře a doporučení výše a zkušenosti zpracovatelů z praxe. Týdenní stacionář je službou, která poskytuje služby dle zákona o sociálních službách a jeho prováděcích předpisů. Poskytuje pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Tento druh sociální služby nabízí propojení mezi smysluplnými aktivitami uživatele během pracovního týdne a víkendovým časem stráveným v rodinném prostředí. Služba například poskytuje podporu tam, kde je pečující osoba zaměstnána a nemůže zajistit dostatečnou péči člověku během pracovního týdne, ale je také prevencí sociálního vyloučení uživatele, protože prostřednictvím svých služeb osobě zajišťuje zapojení do sociálního a kulturního života společnosti. Je reakcí na sociální potřeby uživatele. Zajišťuje navazování nových kontaktů, získávání zkušeností a nových poznatků, podporuje seberealizaci a celkový rozvoj uživatelů. Uživateli služeb týdenního stacionáře jsou ve většině lidé, kteří potřebují vysokou mírou podpory, proto tyto osoby ve službě potřebují velmi širokou podporu, pomoc a péči. Nelze ale generalizovat a pohlížet na uživatele tzv. „kolektivně“. Předpokladem pro správné poskytování služby je taková práce s uživatelem, která je zaměřená na jeho konkrétní potřeby, tzn., že součástí poskytování služeb je permanentní zjišťování potřeb a ověřování správnosti nastavené podpory, pomoci a péče. Nejčastěji služba řeší potřebu zajištění základních běžných úkonů o vlastní osobu, stravování, osobní hygienu. Je žádoucí, aby se pracovníci služby cíleně zaměřovali na zajištění kontaktu s okolím a blízkými člověka, podporu a pomoc ve využívání veřejně dostupných služeb, podporu a pomoc při aktivitách zaměřených k sociálnímu začleňování a především na vytváření kontaktů mimo sociální službu. Vše na základě individuální zjištěných potřeb každého uživatele. Překážkou pro uplatnění oprávněných práv a zájmů u uživatelů, kteří potřebují vyšší míru podpory, je i to, že potřebují výraznou podporu v oblasti komunikace. Je žádoucí, aby služby plánovaně a cíleně věnovaly pozornost právě těmto osobám. Optimální počet uživatelů ve službě vychází z materiálu vydaného MPSV – Manuál transformace ústavů (zveřejněn na webu, v části Kritéria komunitní sociální služby). Zde se uvádí, že v jedné domácnosti žijí nejvýše 4 lidé a v jednom domě nejvýše 12 lidí. V aktuálních podmínkách pobytových sociálních služeb pro osoby s vysokou mírou podpory v Moravskoslezském kraji je optimem nejvýše 6 lidí v jedné domácnosti a nejvýše 18 lidí v objektu. V případě, že je v jednom objektu s týdenním stacionářem poskytována jiná pobytová služba (např. DOZP), platí maximální počet pro obě služby dohromady. Provozy jsou zajišťovány z veřejně dostupných zdrojů. Podporu lidem ve službě zajišťují v první řadě pracovníci v přímé práci, dále pak ostatní pracovníci zařízení. V optimální variantě počítáme s tím, co by mělo být ideální pro dosažení individuální podpory uživatelům s vyšší mírou podpory, kterou skutečně potřebují. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 1,43 uživatele. Toto je stav, který je nastaven ve službě týdenní stacionář jako ten, který zajistí kvalitní službu pro uživatele s návazností na okolní prostředí, na další dostupné zdroje a zároveň za správné organizace práce nedochází k 139

„přepečovávání“. Ve službě, kde je 10 uživatelů by mělo v optimální variantě působit 7 úvazků pracovníků v přímé práci za předpokladu, že jde o osoby s vysokou mírou podpory. Ve službě týdenního stacionáře je v rámci tohoto modelu k dispozici 1 úvazek sociálního pracovníka. Sociální pracovník zajišťuje a garantuje kvalitu poskytovaných služeb v návaznosti na metodické vedení týmu pracovníků v přímé péči. Zajišťuje ve spolupráci s vedením služby a ostatními pracovníky další procesy sociální práce - jednání se zájemcem o službu, uzavírání smluv, individuální plánování a přehodnocování cílů, rozvojové směřování služby, zapojení do komunitního plánování ad. Služby jsou zajišťovány personálem, který je vybaven odbornými kompetencemi v oblastech, ve kterých potřebují uživatelé nejvyšší míru podpory. Například v oblasti komunikace (alternativní a augmentativní komunikace), oblast péče o vlastní osobu a naplňování základních potřeb (včetně potřeb sexuálních), oblast uplatňování oprávněných práv a zájmů, oblast získávání co nejpřirozenějších kontaktů s vnějším prostředím, upevňování a udržení stávajících schopností atd. Nezbytným znakem práce s lidmi s vysokou mírou podpory v týdenních stacionářích je TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE – do práce týmu jsou zapojeni nejen sociální pracovník a pracovníci přímé péče, ale také zdravotnický personál a další spolupracující odborníci, včetně dobrovolníků. Z důvodu poskytování rozsáhlé individuální podpory lidem, kteří ji vyžadují a s ohledem na jejich potřeby, působí služba během pracovních dnů v nepřetržitém provozu, o víkendech a svátcích své služby neposkytuje, protože jsou uživatelé u svých blízkých. Optimálně zahajuje služba svou činnost v pondělí brzy ráno (6:00 hodin) a končí v pátek později odpoledne (17:00 hodin). Pevný příchod a odchod ze služby pro uživatele není stanoven. Optimálním výsledkem práce týdenního stacionáře je poskytování takové podpory, kterou uživatel skutečně potřebuje v různých oblastech života, nejen např. v oblasti základních potřeb, ale také v oblasti uplatňování práv a zájmů, získávání kontaktů v přirozeném prostředí, důstojného prožívání života vně i „uvnitř“ služby, atd. Výsledkem by měla být optimálně nastavená podpora člověka – tj. takový způsob života, který je co možná nejpodobnější jeho vrstevníkům mimo sociální službu. Současně by měla být výsledkem poskytování služby cílená a plánovaná snaha o snižování závislosti člověka na jedné sociální službě, což je u lidí s vysokou mírou podpory jev velmi rizikový a pravděpodobný. Samozřejmým výsledkem práce služby je zřejmá spokojenost uživatele, prožívání smysluplných aktivit, získávání dalších kompetencí důležitých pro živost.

140

4.15 Příklad dobré praxe služby týdenní stacionáře Příklad první: Muž se zdravotním postižením, 22 let, od dětství využívá týdenní stacionář. Již v dětství se objevují také další obtíže, doma nejsou zcela vhodné podmínky pro výchovu dítěte. V průběhu let, kdy tento mladý muž využívá služby týdenního stacionáře, dochází k individuálnímu rozvoji osobních schopností a dovedností, zlepšují se jeho hygienické návyky. Následně je rozvíjena také sebeobsluha - péče o domácnost, vaření, používání elektrospotřebičů, orientace ve městě, apod. Podařilo se zajistit vyučení v praktickém učebním oboru natěrač. Následně získal také práci v údržbě (zahrada, drobné údržbářské práce). V roce 2013 přešel z týdenního stacionáře do chráněného bydlení, kde vede samostatný život s minimální podporou chráněného bydlení. S matkou stále udržuje kontakt. Příklad ukazuje na snahu týdenního stacionáře provázet člověka, posilovat jeho kompetence a vybavit jej novými dovednostmi, které směřují k tomu, že tento muž postupně potřebuje nižší míru podpory a směřuje k využívání vhodnější služby. Takto se podařilo, aby mladý člověk prožíval aktivní život s potřebnou nižší podporou a přitom zůstaly zachovány jeho vazby na rodinu. Příklad druhý: V rámci rozvoje samostatnosti uživatelů, dochází také k podpoře rozvoje v oblasti vaření. V týdenním stacionáři byl vytvořen manuál k oblasti stravování, ze sponzorských darů byla vybavena kuchyň pro nácvik vaření uživateli. Nácvik vaření zajišťuje kuchařka – dochází k teoretické přípravě, pracuje se podle připravených manuálů. Uživatelé se učí nakoupit suroviny, manipulovat s kuchyňskými spotřebiči, učí se postupy při vaření, ale také kulturu stolování. Díky této aktivitě dochází k zvyšování zájmu uživatelů o tuto činnost, dochází ke zvyšování kompetencí některých uživatelů v této oblasti. Služba hledá aktivity, díky kterým zvyšuje běžné životní kompetence také lidem s vysokou mírou podpory, např. podpora ve vaření a přípravě stravy s různým zapojením člověka dle jeho možností.

141

4.16 Návrh rozvoje služby týdenní stacionáře Každá služba registrovaná jako týdenní stacionář by měla vést své směřování takto: -

aby služby byly poskytovány převážně lidem s vysokou mírou podpory

-

aby prostředí, ve kterém poskytuje své služby, bylo důstojné, příjemné, „domácké“, vzorem ubytovacích prostor uživatelů stejně jako chodu domácnosti je běžné bydlení

-

aby služby byly poskytovány v bezbariérových domácnostech, kde žije maximálně 6 lidí se zdravotním postižením

-

aby v jednom domě, který je v běžné zástavbě obytných domů, žilo maximálně 18 uživatelů

-

aby byla zajištěna dobrá provázanost s jinými sociálními a veřejně dostupnými službami

-

aby se služba aktivně snažila udržet kontakt uživatele s rodinou, ale také, aby služba podporovala uživatele ve vyhledávání co nejvíce smysluplných kontaktů s jinými lidmi (přáteli, dobrovolníky, známými, apod.)

-

aby neposkytovala uživatelům služby, které jsou dobře dostupné z veřejných zdrojů

-

aby lidé, kteří ve službě pracují, byli uživatelům rovnocennými partnery a odborníky, kteří vědí, jak je správně podporovat

-

aby se zabývala člověkem, ne skupinou lidí ve službě

-

aby se pracovníci v přímé práci plánovitě a pravidelně vzdělávali v oblastech, které jsou potřebné pro zajištění individuálních potřeb uživatelů

-

aby bylo umožněno soužití lidí obou pohlaví a respektován partnerský život lidí se zdravotním postižením

-

aby zdravotní stránka člověka ve službě nebyla určujícím „parametrem“ pro nastavování podpory

-

aby každý člověk měl vytvořen vlastní komunikační kanál, je-li to potřeba alternativní formou komunikace, současně aby byl v tomto respektován

-

aby dokázala doporučit žadateli o službu tu nejvýhodnější variantu řešení jeho nepříznivé situace, např. chráněné nebo podporované bydlení

-

aby zajistila co možná nejvyšší informovanost veřejnosti, úřadů, soudů, policie apod. o charakteru služby

-

aby služba dokázala vhodně reagovat na změny potřeb lidí, kterým poskytuje své služby

V Moravskoslezském kraji jsou pouze čtyři služby týdenního stacionáře. Jedna z nich (ta největší) má v plánu své zrušení ke konci roku 2015 a chce nabízet uživatelům v rámci transformace chráněné a podporované bydlení. I toto je možný „směr rozvoje“ této služby. 142