I. Povinnost školní docházky ukládá stát, a proto nese odpovědnost za zajištění základních podmínek pro vzdělávání (včetně podmínek legislativních) a za zajištění plnění této povinnosti. Stát se této odpovědnosti nezbavuje tím, že úkoly související s regionálními potřebami občanů na úseku školství plní jednotlivé obce v samostatné působnosti. II. Pominou-li důvody umístění nezletilého dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy a tato trvá pouze z důvodu neexistence spádové školy podle jeho místa trvalého pobytu, porušuje stát právo dítěte na rodinný a soukromý život. Ústavní výchova je prostředkem ultima ratio, a jejím využitím nelze legitimně odepřít zajištění podmínek pro plnění povinnosti školní docházky. III. Pokud ředitel základní školy opomene v přiměřeném časovém horizontu zřídit žákovi asistenta pedagoga nebo nerespektuje jiná doporučení školského poradenského zařízení, která jsou mu známa, dopouští se tím nepřímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení (§ 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona).
V Brně dne 10. června 2013 Sp. zn.: 3304/2012/VOP/ZO
Závěrečná zpráva o výsledku šetření Přístup ke vzdělání – povinná školní docházka a ústavní výchova (činnost orgánů OSPOD) A. Obsah podnětu Dne 22. 5. 2012 se na veřejného ochránce práv obrátila paní R.K. (dále také jen „stěžovatelka“ nebo „matka, příp. matka nezl.“), s žádostí o pomoc v obtížné životní situaci. Její tehdy třináctiletý syn J. se od sedmi či osmi let svého věku musel pro svůj zdravotní handicap opakovaně léčit v psychiatrických léčebnách a musel užívat také celou řadu léků. V té době byl žákem 6. ročníku, ale měl zameškané učivo, které nebylo v jeho silách si v plné míře doplnit. Stěžovatelka se snažila zajistit synovi školu odpovídající jeho potřebám, ale její úsilí bylo a je stále marné. Ve svém podnětu uvedla, že jakmile seznámí školu s dokumentací svého syna, je její žádost o přijetí jejího syna ke vzdělávání odmítnuta, nejčastěji s odůvodněním, že škola má naplněnou kapacitu. Stěžovatelka dále uvedla, že jejímu synovi J. bylo doporučeno, aby měl asistenta,1 ale kraj2 podle jejích slov nemá na financování asistenta dostatek finančních prostředků. Když nabízela, že by asistenta svému synovi ráda dělala sama, byla podle svých slov odmítnuta s tím, že asistentem musí být v případě jejího syna muž. Situace se vyhrotila natolik, že jejímu 1
Myšlen je tím asistent pedagoga podle školských předpisů. Rozumí se Krajský úřad Královéhradeckého kraje dle místa bydliště stěžovatelky a jejího syna (dále také jen „krajský úřad nebo KÚ KHK“) 2
synovi byla soudem nařízena ústavní výchova a od ledna roku 2012 je v ústavní péči. Tento stav matce nezl. nevyhovuje, ale je bezradná. Byla by ráda, kdyby její syn mohl nastoupit do praktické školy v Jičíně, kde by na něj nebyly kladeny tak vysoké nároky ohledně učení. Stěžovatelka vyjádřila své přesvědčení, že navzdory skutečnosti, že pro jejího syna se nenašla škola, do které by mohl chodit, nepatří do dětského domova. Má totiž oba rodiče, byť jsou rozvedeni, a má právo na normální život, i když do 13 let se setkal již s mnoha těžkostmi. S ohledem na závažná sdělení, jež stěžovatelka uvedla ve svém podání, bylo zahájeno v dané věci šetření především ve věci postupu ředitele Základní školy Jičín a České školní inspekce (dále jen „ČŠI“), ale nad rámec podnětu jsem se zabýval také postupem Městského úřadu Jičín (dále jen „MÚ Jičín“), resp. odboru sociálních věcí a zdravotnictví MÚ, který je jako orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) místně příslušný k poskytování sociálně-právní ochrany nezl. J. B. Průběh šetření B. 1
Základní skutková zjištění o nezl. J.K.
Z podkladů, které stěžovatelka doložila ke svému podání, vyplynulo, že u jejího nezl. syna J. K. (dále také jen „nezl. J.“, „syn stěžovatelky“ nebo „žák“), odborníci ze školského poradenského zařízení, konkrétně z pedagogickopsychologické poradny v Jičíně (dále jen „PPP Jičín“), shledali specifické poruchy učení a diagnostikovali mu rovněž poruchu chování a emocí, dokonce musel být opakovaně hospitalizován v psychiatrických léčebnách (viz dále v textu, část „B. 4“ této zprávy). OSSZ Jičín mu také v řízení o posouzení stupně závislosti posudkem z roku 2010 přiznala I. stupeň závislosti (tj. lehkou závislost na pomoci jiné osoby dle ustanovení § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.3 Co se týče zdravotního stavu nezl. J., je možno vycházet právě z posudků a zpráv z vyšetření PPP. Odborný posudek k integraci PPP Jičín ze dne 30. 8. 2010 s doporučením IVP a podpůrných opatření konstatuje specifické vzdělávací potřeby a stanoví konkrétní diagnózu + zdravotní znevýhodnění nezl. J. Zpráva o vyšetření téže PPP Jičín ze dne 18. 10. 2011, č. j.: PPPJC – 641/11, přiznává žákovi specifickou poruchu učení a konkrétní psychiatrickou diagnózu s odkazem na ustanovení § 16 odst. 2 školského zákona, který pro účely tohoto zákona definuje zdravotní postižení.4 Navíc mezi navrhovanými opatřeními jako první uvádí potřebu asistenta pedagoga. V důsledku těchto zdravotních omezení vznikl poté, co nastoupil k povinné školní docházce, problém s nalezením vhodné školy, v níž by se mohl úspěšně vzdělávat. Do roku 2012 postupně vystřídal nezl. J. několik základních škol (viz níže, část „B. 4“ této zprávy). Do poslední z nich přestal docházet po incidentu s ředitelem 3
Posudek založený ve spisu byl platný do 30. 9. 2012. Další zprávy, včetně poslední, nejaktuálnější komplexní závěrečné zprávy z dětského diagnostického ústavu z března 2013 (viz níže) však nadále hovoří o zdravotním znevýhodnění. 4
2
této školy, Mgr. K. (dále jen „ředitel školy“), na podzim roku 2011. Jednalo se o Základní školu a Mateřskou školu, která je známá také jako tzv. 1. ZŠ (dále jen „1. ZŠ“ nebo „škola“). Do uvedené školy přitom nastoupil teprve ve školním roce 2011/12. B. 2
Průběh řízení o přijetí nezl. J. k základnímu vzdělávání v 1. ZŠ
První žádost o přestup nezl. J. ze SŠ a ZŠ Nové Město nad Metují, do 1. ZŠ Jičín byla podána neformálně ze strany matky nezl. v březnu roku 2011, kdy se matka nezl. J dohodla s ředitelem ZŠ, že její syn dokončí školní docházku ve školním roce 2010/11 v původní škole, a do 1. ZŠ nastoupí až po prázdninách roku 2011. Nástupu nezl. J do této školy však předcházela dvě rozhodnutí ředitele školy o jeho nepřijetí k základnímu vzdělávání.5 Proti druhému z nich, tj. rozhodnutí ze dne 31. 8. 2011, č. j.: ZSMSJC/769/2011, podala matka nezl. dne 13. 9. 2011 odvolání. Krajský úřad Královéhradeckého kraje (odbor školství) napadené rozhodnutí, resp. jeho výrok v odvolacím řízení změnil tak, že nezl. J. se k základnímu vzdělávání přijímá. V odůvodnění rozhodnutí poukázal odvolací orgán na ustanovení § 36 odst. 5 školského zákona, podle kterého plní žák povinnou školní docházku v základní škole zřízené ve školském obvodu, v němž má žák místo trvalého pobytu (tedy ve spádové škole), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou školu. Zdůraznil, že obecně závazná vyhláška města Jičín č. 1/2010, kterou se stanoví školské obvody základních škol zřízených městem Jičínem, určuje v čl. 1 písm. a) za spádovou školu pro ulici Šafaříkovu, v níž měl nezl. J. v rozhodném období trvalý pobyt, 1. ZŠ Jičín. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 9. 2011, a nezl. J. se od následujícího dne stal žákem této školy. B. 3
Státní kontrola ČŠI
Další podrobnosti k případu vysvítají z dokumentace ČŠI, která provedla na 1. ZŠ státní kontrolu zaměřenou na případ nezl. J. z popudu MŠMT,6 a to dne 19. 6. 2012. Na základě stížnosti jiného zákonného zástupce žáka téže základní školy v Jičíně se ČŠI zabývala postupem ředitele školy také ve věci, která je vedena rovněž jako podnět veřejnému ochránci práv pod sp. zn.: 2990/2012/VOP/ZO.7 Výzva ze dne 19. 9. 2012 adresovaná ředitelce Královéhradeckého inspektorátu ČŠI byla koncipována jako společná výzva v obou šetřených věcech, proto i odpověď ČŠI ze dne 16. 10. 2012, včetně vyžádané spisové dokumentace, byla společná.
5
Poprvé rozhodl ředitel 1. ZŠ o nepřijetí nezl. J. dne 2. 3. 2012 po ústním projednání žádosti o přijetí J. s matkou, druhé rozhodnutí pak vydal před začátkem nového školního roku dne 31. 8. 2011 (obě formální rozhodnutí mají tutéž sp. značku, resp. č. j., a jsou založena ve spisu). 6 V odpovědi MŠMT ze dne 19. 3. 2012 sděluje ředitelka odboru speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy stěžovatelce, že podnět bude předán ČŠI. 7 Zákonní zástupci obou dvou nezletilých dětí vzdělávaných tou dobou na 1. ZŠ se obrátili se svým podnětem na veřejného ochránce práv, otec druhého žáka podal stížnost na ČŠI, zatímco matka nezl. J. tak neučinila, ale namísto toho věc medializovala v televizi.
3
Dle zápisu z jednání ČŠI ze dne 19. 6. 2012 došlo dne 18. 11. 2011 k incidentu, kdy žák J.K. (zřejmě pod vlivem medikace) o přestávce usnul na lavici. Když k němu ředitel přišel, hodil po něm žák lavici a sprostě mu nadával. Ředitel oznámil konflikt matce. Poté už se nezl. J. do školy nedostavil, zůstal doma v léčebném režimu až do doby, kdy nastoupil do Dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové (DDÚ, SVP, ZŠ a ŠJ v Hradci Králové, dále také jen „DDÚ HK“). Klíčovým podkladem v záležitosti nezl. J. je však Protokol č. j.: ČŠIH-511/12-H ze dne 26. 6. 2012. ČŠI ze svého kontrolního zjištění učinila závěr, že: „kontrolou dodržování vybraných ustanovení školského zákona a souvisejících a prováděcích právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb v základní škole, bylo zjištěno porušení ustanovení § 6 odst. 5 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů.“ Pochybení se týkalo pouze nedodržení stanovené lhůty 1 měsíce po nástupu žáka do školy pro vypracování IVP dle citovaného ustanovení prováděcí vyhlášky. ČŠI v souladu s ustanovením § 175 odst. 4 školského zákona uložila kontrolované osobě zastoupené jejím ředitelem jakožto vykonavatelem veřejné správy na úseku školství zaslat ve lhůtě do 31. 8. 2012 oznámení o přijetí opatření k odstranění zjištěného nedostatku. V ostatních bodech, tj. 2) a 3) ČŠI neshledala pochybení ze strany školy. ČŠI konstatovala, že kontrolovaná osoba doložila, že dodržela právo žáka a jeho zákonného zástupce na informace a poradenskou pomoc školy. Konstatovala, že kromě IVP byla žákovi na doporučení školského poradenského zařízení zkrácena výuka a byl uvolněn ze 4 předmětů. Třídní učitelka pravidelně informovala zákonného zástupce žáka o záležitostech týkajících se vzdělávání. Ředitel školy také dle závěru ČŠI nerozhodl o podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka ze školy, což by bylo pochybením. Ředitel to však neučinil, neboť žák přestal do školy docházet sám. B. 4
Vyjádření MÚ Jičín (OSPOD) k rodinné situaci a vzdělávání nezl. J.
Vyjádření odboru sociálních věcí a zdravotnictví MÚ Jičín obdržel ochránce jako odpověď na svou výzvu, ze dne 9. 7. 2012, dne 27. 7. téhož roku. Kromě jiného se vedoucí odboru Ing. Rostislav Vodák vyjadřoval i k rodinné situaci nezletilého, kterou popsal takto: „Rodiče nezl. J. jsou rozvedeni, komunikace mezi nimi je dobrá. Matka žije s druhem, s nímž má nezl. dceru A. Dále vychovává sestru nezl. J. D., která ukončila 1. ročník SŠ. Druh matky pracuje, matka je nezaměstnaná.8 Od dubna letošního roku9 má rodina pronajatý byt ve S.M., kde mají též trvalý pobyt. Otec nezl. J. a D. je znovu ženatý, a s nezl. J. se pravidelně stýká.“
8
V současné době zaměstnává matku nezletilého na sezónní práce obec S.M., kde je poslední bydliště rodiny (matky a jejího druha, a zatím i obou sester, přičemž starší z nich se zřejmě zamýšlí osamostatnit). 9 Tzn. roku 2012.
4
K řešení problému se vzděláváním nezl. J. uvedl vedoucí odboru toto: „Odbor SVZ MÚ Jičín řešil zejména podíl otce na výchově, kooperaci rodičů při výchově nezletilého a jeho školní docházku. Nezletilý J. trpí poruchami učení a nečekanými projevy agresivity, jejichž spouštěčem může být cokoli. Příkladem toho je, že doma škrtil sestru, matce bouchal hlavou o zeď, ve škole házel opakovaně židlí a vulgárně nadával. Od roku 2006 byl nezl. J. žákem postupně čtyř základních škol. Na doporučení dětské psychiatričky byl opakovaně hospitalizován v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, Dětské psychiatrické léčebně v Opařanech a v Psychiatrické léčebně v Bohnicích.“ Podrobně se Ing. Vodák ve svém vyjádření věnoval zejména období od července 2011 do června 2012. Uvedl k němu následující informace: „V červenci 2011 po pobytu nezletilého v Psychiatrické léčebně v Bohnicích matka požádala odbor SVZ MÚ Jičín o pomoc s řešením jeho další školní docházky. V léčebně bylo doporučeno vzdělávání nezletilého v praktické škole. Vzhledem k tomu, že podmínkou pro přijetí do tohoto typu školy je kladné stanovisko školského poradenského zařízení, bylo matce sociální pracovnicí odboru SVZ MÚ Jičín doporučeno vyšetření nezletilého v pedagogicko-psychologické poradně. Ta však přestup ze základní do praktické školy nedoporučila. Odbor SVZ MÚ Jičín v této době pomohl matce řešit plnění povinné školní docházky nezletilého – byla sepsána žádost o přijetí nezletilého na 1. ZŠ, která byla dle obecně závazné vyhlášky města Jičín jeho spádovou školou. Ředitel školy žádosti nevyhověl. Odbor SVZ MÚ Jičín byl matce opětovně nápomocen při sepsání odvolání proti rozhodnutí ředitele školy a poskytl jí další odborné poradenství. Současně sociální pracovnice odboru SVZ MÚ Jičín za tímto účelem osobně i telefonicky jednala s vedoucím odboru školství MÚ Jičín, SŠ a ZŠ v Novém Městě nad Metují, odborem školství a odborem sociálních věcí KÚ KHK, pedagogicko-psychologickou poradnou atd. Odbor školství KÚ KHK vyhověl odvolání matky. Nezl. J. započal školní docházku dne 21. 9. 2011. Matka i škola společně s PPP Jičín spolupracovaly na individuálním přístupu k nezletilému J. Odbor školství KÚ KHK sdělil, že škole uvolní peníze na osobního asistenta. 10 Dne 18. 11. 2011 nezl. J. agresivně a vulgárně zaútočil na ředitele školy, ten jeho další docházku do školy odmítl. Rodiče spolužáků sepsali petici proti další docházce nezl. J. do stejné třídy. Ošetřující dětská psychiatrička doporučila matce opětovnou hospitalizaci syna v psychiatrické léčebně. Toto matka odmítla, neboť to považovala opět pouze za krátkodobé řešení. Následně se obrátila na odbor SVZ MÚ Jičín se žádostí o pomoc se sepsáním návrhu na nařízení ústavní výchovy nezl. J. Sdělila, že nezletilý je agresivní i na členy rodiny a jeho výchovu nezvládá a rovněž otec s podáním návrhu souhlasí. Sociální pracovnice odboru SVZ MÚ Jičín pomohla matce sepsat požadovaný návrh a písemně se obrátila na MŠMT a KÚ KHK s žádostí o pomoc při řešení dalšího vzdělávání nezletilého. Sociální pracovnice matce doporučila zajištění pobytu nezletilého J. ve středisku výchovné péče. Vzhledem k tomu, že pobyt ve středisku výchovné péče nebylo možné realizovat z důvodu naplnění jeho kapacity (nejbližší možný termín nástupu byl v březnu 2012), matka navázala spolupráci se 10
V tomto kontextu byl zřejmě myšlen asistent pedagoga.
5
Střediskem výchovné péče v Rybitví ambulantní formou. Nezl. J. byl do konce roku 2011 ve škole omluven z důvodu nemoci a od ledna měl pokračovat v plnění povinné školní docházky. Pracovnice odboru SVZ MÚ Jičín spolu s matkou dospěla k závěru, že za dané situace je jediným možným řešením podání návrhu na předběžné opatření a umístění nezletilého do DDÚ HK, kde bude možné provést jeho komplexní diagnostiku. Před podáním návrhu na toto předběžné opatření bylo matce sociální pracovnicí střediska výchovné péče doporučeno podat tento návrh. Na dotaz sociální pracovnice odboru SVZ MÚ Jičín měl stejné stanovisko i etoped DDÚ HK Mgr. K.M. Dne 3. 1. 2012 podal odbor SVZ MÚ Jičín se souhlasem matky návrh k Okresnímu soudu v Jičíně na uložení předběžného opatření dle ustanovení § 76 o. s. ř., kterému bylo vyhověno usnesením ze dne 5. 1. 2012, č. j.: 30 P 183/2004 – 125. Matka nezletilého dovezla dne 11. 1. 2012 do DDÚ HK, kde byl úspěšně započat reedukační a resocializační proces. Dne 2. 3. 2012 proběhlo na odboru SVZ MÚ Jičín společné jednání zástupců školy, DDÚ HK, odboru školství MÚ Jičín, PPP Jičín a matky, a to za účelem nalezení jiného vhodného řešení pro nezletilého, než je nařízení ústavní výchovy. Zástupci školy při jednání uvedli, že přes stanovisko MŠMT, ze kterého vyplývá, že je v možnostech školy upravit RVP a ŠVP dle specifických potřeb nezletilého, nejsou schopni nezl. J. přizpůsobit výchovně vzdělávací proces v jejich škole. PPP doporučila třídu základní školy s malým počtem dětí a osobním asistentem, který bude kromě jiného schopen reagovat na J. nečekané projevy agresivity. Všichni přítomní se shodli, že v dosahu místa bydliště jim není známa škola, která by byla schopna zabezpečit jeho specifické potřeby. Zároveň zdůraznili, že je nezbytné, aby kromě zajištění vhodného školského zařízení došlo také k úzké spolupráci matky s odborníky, kteří by jí pomohli nastavit výchovný režim nezletilého s ohledem na to, že matka dosud přiznávala, že z obavy, aby u syna nevyvolala agresivní projevy, raději po něm nic nepožaduje. Dále bylo konstatováno, že celá situace musí být řešena také s ohledem na bezpečí dalších sourozenců vyrůstajících v rodině – zejména mladší sestry. Na návrh matky nezletilého byla rozsudkem OS v Jičíně, č. j.: 30 P 183/2004 – 157, ze dne 29. 3. 2012 nařízena ústavní výchova.11 Přes poměrně dobře probíhající resocializační a reedukační proces v DDÚ HK dochází i nadále u nezletilého k neočekávaným projevům agresivity, a to zhruba jednou týdně až jednou za 10 dní. Závěrem vedoucí odboru uvedl, že: „[p]okud bude prokázáno, že matka bude schopna pokračovat a především dodržovat ve výchově nezletilého nastavený režim a pravidla, věříme, že do budoucna bude možné zvažovat zrušení ústavní výchovy. S matkou jsme v neustálém kontaktu a hodláme jí být i nadále nápomocni.“
11
Právní moci nabylo rozhodnutí dne 2. 5. 2012.
6
B. 5
Postoj Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k problému
Stěžovatelka se obrátila i na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) s žádostí o udělení výjimky (aby se její syn mohl vzdělávat v ZŠ praktické). Bývalá ředitelka odboru speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy MŠMT Mgr. Renata Ježková jí však v dopisu ze dne 19. 3. 2012 vysvětlila, že dle platné legislativy není možné vzdělávat žáky bez zdravotního postižení podle vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením (odkázala přitom na ustanovení § 3 odst. 4 prováděcí vyhlášky ke školskému zákonu č. 73/2005 Sb.), a rovněž není možné vzdělávat žáka bez zdravotního postižení ve třídě s žáky se zdravotním postižením (s výhradou krátkodobého a výjimečného pobytu ve specifických případech – ustanovení § 3 odst. 5 téže vyhlášky). Uvedla, že pro syna stěžovatelky není určen vzdělávací program RVP ZV-LMP.12 Podle jejího názoru měla škola po doporučení pedagogicko-psychologické poradny k individuální integraci žáka vypracovat žákovi individuální vzdělávací plán a obsah vzdělávání upravit na úrovni školního vzdělávacího plánu (dále jen „ŠVP“) pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami podle druhu zdravotního postižení nebo zdravotního znevýhodnění. Dopis uzavřela konstatováním, že pokud tak škola neučinila, porušila školský zákon. Dále uvedla, že škola nemůže s odkazem na bezpečnost a ochranu zdraví doporučit zákonnému zástupci žáka, aby dále do školy nedocházel. Závěrem svého dopisu vyjádřila názor, že řešení situace žáka podáním návrhu k soudu na předběžné opatření a nařízení ústavní nebo ochranné výchovy se nejeví v zájmu dítěte jako vhodné. Dopis MŠMT obdržela stěžovatelka v mezidobí mezi nařízením předběžného opatření Okresním soudem v Jičíně a vynesením rozsudku o nařízení ústavní výchovy týmž soudem ze dne 29. 3. 2012. B. 6
Místní šetření veřejného ochránce práv
Dne 12. 10. 2012 za účelem objasnění bližších okolností věci proběhlo místní šetření jak na 1. ZŠ Jičín, tak i na OSPOD MÚ Jičín, které provedly pověřené zaměstnankyně Kanceláře veřejného ochránce práv (dále jen „Kancelář“). Ředitel školy v průběhu rozhovoru zrekapituloval průběh událostí, které doložil příslušnými listinnými podklady (viz shora – původní rozhodnutí o nepřijetí žáka ke vzdělávání, odvolací řízení, výsledky inspekční činnosti ČŠI). Ze svého hlediska hodnotil problém jako prakticky neřešitelný. Poukázal i na petici zákonných zástupců spolužáků syna stěžovatelky ze dne 22. 11. 2011, podle níž podepsaní nesouhlasili s přítomností žáka J. K. ve třídě, protože podle přesvědčení svým chováním ohrožoval zdraví a bezpečnost jejich dětí. K problému se vyjádřila i výchovná poradkyně. B. 7
Jednání na MÚ Jičín
Na toto šetření navázalo dne 5. 11. 2012 za účasti pověřené zaměstnankyně Kanceláře Mgr. Zuzany Ondrůjové jednání ředitelů všech jičínských základních škol, 12
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.
7
včetně ředitele základní školy praktické, a některých dalších základních škol z okolních obcí13 na MÚ Jičín u „kulatého stolu“. Jednání bylo svoláno z iniciativy OSPOD, účasten ho byl vedoucí odboru školství MÚ Jičín, místostarosta města Jičína, i místostarostka obce Staré Místo, kde má rodina nezl. J. v současnosti hlášen trvalý pobyt. Přizván byl rovněž zástupce odboru školství Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, který se ovšem k jednání nakonec nedostavil. Předmětem jednání a jeho hlavním cílem bylo zajištění specifických podmínek při vzdělávání nezl. J., nebo lépe řečeno zajištění podmínek pro jeho vzdělávání. Jednání bylo přes veškerou snahu OSPOD neúspěšné, neboť nikdo z přítomných ředitelů nebyl ochoten (s výjimkou ředitele ZŠ Bodláka a Pampelišky) tohoto žáka ke vzdělání přijmout, ani o tom uvažovat. Téhož dne uskutečnila vyslaná zaměstnankyně Kanceláře i návštěvu přímo v rodině, a hovořila osobně jak s matkou nezl. J., tak i přímo s ním (matka za tím účelem předem zařídila v DDÚ HK jeho návštěvu doma). Doma byla tou dobou přítomna i jedna z jeho sester. V této souvislosti je zapotřebí doplnit, že jsem v průběhu šetření ověřil skutečnost, že obec Staré Místo nezřídila žádnou základní školu, a nemá uzavřenu žádnou veřejnoprávní smlouvu s některou z okolních obcí za účelem poskytování základního vzdělávání (tzn., není členem svazku obcí zřizujícího školu, ani neuzavřela dohodu o společném školském obvodu ve smyslu školského zákona). Dříve měla obec jen nějaké dohody o finanční spoluúčasti na poskytování předškolního vzdělávání, ani tyto dohody již ale nejsou aktuální. Dle slov místostarostky paní Lucie Pazderníkové, však s tím doposud nevyvstaly žádné problémy. Děti z obce Staré Místo běžně dojíždějí do školy do Jičína. Nikdy předtím se totiž nestalo, že by některé dítě nebylo do školy k základnímu vzdělávání přijato. V průběhu jednání se zúčastnění dotkli i otázky asistenta pedagoga, ale jen okrajově, neboť jednání bylo primárně zaměřeno na řešení situace do budoucna, a z tohoto pohledu byl problém s nalezením vhodného školského zařízení klíčový, a problém asistenta pedagoga, případně osobního asistenta či asistenta sociální péče, až problém sekundární. B. 8
Pobyt nezl. J. v zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy
Z podkladů vyplynulo, že návrh k Okresnímu soudu v Jičíně na rozhodnutí o předběžném opatření (nařízení ústavní výchovy) byl na přelomu roku 2011 a 2012 podán ze strany OSPOD po dohodě s matkou nezletilého. Matka v telefonickém hovoru s pověřenou zaměstnankyní Kanceláře potvrdila, že dala souhlas s návrhem pod tlakem aktuálních okolností; syn v té době dostával záchvaty vzteku a agresivity jak ve škole, tak i doma, a ona si nevěděla v té době s výchovou svého syna rady (podrobněji viz shora, ve vyjádření MÚ Jičín - část „B. 4“ této zprávy). Mimo jiné se obávala i případných trestněprávních důsledků vyplývajících z porušení povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, když
13
Jednání se zúčastnili odpovědní zástupci celkem asi sedmi škol, přítomen byl i ředitel ZŠ Bodláka a Pampelišky, o. p. s., z blízké obce Veliš u Jičína, který uvažoval o přijetí nezl. ke vzdělávání, nicméně tomu se nepodařilo úspěšně složit tzv. „rozdílové zkoušky“, proto do této školy, jež vznikla ve zdejším regionu v roce 2003 jako alternativa ke stávající vzdělávací nabídce, nebyl nakonec J. přijat.
8
by nebyla schopna zajistit synovu školní docházku. Nyní však vidí, kam věci dospěly, a svůj krok by ráda vzala zpět. Závěrem této části zprávy konstatuji, že podle informací zjištěných od DDÚ HK byl nezl. J. ode dne 26. 3. 2013 na základě předchozího rozhodnutí pedagogické rady v souladu se zákonem o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních (viz níže, v části „C“ této zprávy) přemístěn do jiného zařízení, a to dětského domova se školou, konkrétně DDŠ, ZŠ a ŠJ Horní Maršov, Temný Důl 16, 542 26 Horní Maršov (dále jen „DDŠ HM“). Do závěrečné zprávy o dítěti (komplexní diagnostická zpráva s návrhem specifických výchovných a vzdělávacích potřeb) byl zapracován tzv. „program rozvoje osobnosti“, v němž byla stanovena řada doporučení do budoucna, které vycházejí z konkrétních potřeb nezl. J. po ukončení jeho pobytu v DDÚ HK, který přibližně o dva měsíce přesáhl jeden kalendářní rok. Podle hodnocení pedagogické rady, sociální pracovnice, vychovatele, psychologa, etopeda i třídní učitelky jde i nadále o dítě, které vyžaduje soustavnou intenzivní individuální péči. Režimové prostředí v DDÚ HK za současné dobré spolupráce obou rodičů přispělo ke změně a zlepšení chování nezl. J. Prázdniny i víkendy trávil nezl. u rodičů bez jakýchkoliv problémů, a vrací se dobře naladěn. Nezl. J. i jeho rodiče (především matka) si shodně přejí jeho návrat do rodinného prostředí a běžného života. „V případě pozitivního vývoje v jeho chování by bylo vhodné hledat možnost splnění povinné školní docházky s méně zatěžujícím školním programem a s pobytem v domácím prostředí. Prognóza bude závislá od přijetí prostředí a navázání se v kolektivu vrstevníků.“ (citováno ze zprávy datované ke dni 25. 3. 2013). C. Právní hodnocení C. 1 Právní úprava na úrovni mezinárodních úmluv a Listiny základních práv a svobod (dále též jen „LZPS“) Na nastíněnou problematiku dopadá Čl. 3 Úmluvy o právech dítěte z roku 1989,14 který zní následovně: „1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření. 3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby instituce, služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady,
14
Pro Českou republiku vstoupila úmluva v platnost roku 1990 (vyhlášena byla pod č. 104/1991 Sb. m. s.).
9
zejména v oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti svého personálu, jakož i kompetentního dozoru.“
Čl. 18 odst. 2 této úmluvy ukládá smluvním státům povinnost zajistit pomoc při výchově dětí výslovně takto: „Za účelem zaručení a podpory práv stanovených touto úmluvou poskytují státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rodičům a zákonným zástupcům potřebnou pomoc při plnění jejich úkolu výchovy dětí a zabezpečují rozvoj institucí, zařízení a služeb péče o děti.“
Čl. 23 pak upravuje konkrétněji úkoly členských států jakožto smluvních stran této úmluvy ve vztahu k dětem se zdravotním postižením, ať už se jedná o zdravotní postižení tělesné či duševní: „1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo postiženého dítěte na zvláštní péči, v závislosti na rozsahu existujících zdrojů podporují a zabezpečují oprávněnému dítěti a osobám, které se o ně starají, požadovanou pomoc odpovídající stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných osob, které o dítě pečují. 3. Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se pomoc v souladu s odstavcem 2 poskytuje podle možností bezplatně, s ohledem na finanční zdroje rodičů nebo jiných osob, které se o dítě starají, a je určena k zabezpečení účinného přístupu postiženého dítěte ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a to způsobem vedoucím k dosažení co největšího zapojení dítěte do společnosti a co největšího stupně rozvoje jeho osobnosti, včetně jeho kulturního a osobního rozvoje. 4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v duchu mezinárodní spolupráce podporují výměnu odpovídajících informací v oblasti preventivní zdravotní péče a medicínského, psychologického a funkčního léčení v případě postižených dětí, včetně rozšiřování a přístupu k informacím týkajícím se metod rehabilitační výchovy a profesionální přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a znalosti, a prohloubit tak své zkušenosti v těchto oblastech. V tomto směru se bere zvláštní ohled na potřeby rozvojových zemí.“
Další úmluvou, kterou je třeba v této souvislosti brát na zřetel, je nejnovější Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením z roku 2009.15 Její uvozující Čl. 1 vypovídá o účelu této úmluvy: „Účelem této úmluvy je podporovat, chránit a zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti. Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.“
15
Česká republika je smluvní stranou této úmluvy (pro ČR vstoupila úmluva v platnost v roce 2010), prozatím však neratifikovala Opční protokol k této úmluvě; rozhodnutím Rady (EU) ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (2010/48/ES) přistoupila k této úmluvě i EU jako celek.
10
Čl. 24 této úmluvy upravuje podrobněji vzdělávání osob se zdravotním postižením. Pod bodem 2 písm. a) se v tomto článku úmluvy hovoří o tom, že smluvní státy mají povinnost zajistit, aby osoby se zdravotním postižením nebyly vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy a aby děti se zdravotním postižením nebyly vyloučeny z bezplatného a povinného základního nebo středního vzdělávání. Pod bodem 2 písm. c) až e) jsou pak dále garance toho, aby těmto osobám (a dětem) byla poskytována přiměřená úprava vzdělávání podle individuálních potřeb a nezbytná podpora umožňující jejich účinné vzdělávání. Tato účinná opatření mají být realizována v prostředí, které v souladu s cílem plného začlenění maximalizuje jejich vzdělávací pokroky a sociální rozvoj. Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve svém Čl. 8 garantuje právo na respektování rodinného a soukromého života. Ochrana rodiny a vzdělání je zakotvena také v Listině základních práv a svobod systematicky zařazena v Hlavě čtvrté v rámci ochrany hospodářských, sociálních a kulturních práv. V souvislosti s šetřeným případem je třeba vyzdvihnout zejména články 32 a 33: Čl. 32 LZPS „1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. 4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. 5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.“
Čl. 33 LZPS „1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.“
C. 2 Antidiskriminační a školský zákon (zákaz diskriminace a vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami) Přístup ke vzdělání a jeho poskytování je jednou z oblastí, na kterou dopadá zákaz diskriminace podle zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ADZ“), konkrétně dle ustanovení § 1 odst. 1 písm. i) tohoto zákona. Pojem diskriminace definuje ustanovení § 2 a násl. ADZ. V ustanovení § 2 odst. 2 se uvádí, že: „Diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.
V ustanovení § 2 odst. 3 je uvedeno, že: 11
Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.“
Nepřímou diskriminací se pak rozumí „takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací přitom není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné“ (ustanovení § 3 odst. 1 a 2 ADZ, viz shora a níže). Pro posuzovaný případ je důležité, že „nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení se rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení.“ Pod pojem služba určená veřejnosti přitom můžeme nepochybně podřadit i poskytování základního vzdělávání. Na řešenou problematiku dopadá rovněž jako stěžejní právní předpis na vnitrostátní úrovni pro oblast školství zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Hned v uvozujícím ustanovení § 2 školského zákona se pod písm. a) uvádí, že: „vzdělávání je založeno na zásadách rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana.“
Pojem zdravotní stav, s nímž pracuje školský zákon, sice nemá zcela identický odraz v ADZ, který pro účely rovného zacházení zakotvil pojem zdravotní postižení, nicméně zdravotní stav lze obecně vnímat jako pojem širší, který zahrnuje i krátkodobější zdravotní omezení. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami je upraveno v ustanovení § 16 školského zákona. Podle něj je dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami osoba se zdravotním postižením (odst. 2) nebo se zdravotním znevýhodněním (odst. 3), ale i osoba se sociálním znevýhodněním (odst. 4). Je patrno (i z dikce ustanovení), že zdravotní postižení představuje v rámci těchto kategorií závažnější stupeň poruch učení a chování, včetně poruch vývojových, a zahrnuje těžší mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové vady. Naproti tomu znevýhodněním se rozumí lehčí zdravotní poruchy nebo dlouhodobé formy nemoci. Šetřením bylo zjištěno, že Odborný posudek k integraci PPP Jičín ze dne 30. 8. 2010 hovoří o zdravotním znevýhodnění žáka J. K., a pracuje pouze s doporučením IVP, zatímco zpráva o vyšetření téže PPP Jičín ze dne 18. 10. 2011, č. j.: PPPJC – 641/11, přiznává žákovi specifickou poruchu učení a konkrétní psychiatrickou diagnózu s odkazem na ustanovení § 16 odst. 2 školského zákona, tzn. zdravotní postižení. Navíc mezi navrhovanými opatřeními již jako první uvádí 12
potřebu asistenta pedagoga. Tuto nesrovnalost ČŠI v průběhu kontroly 1. ZŠ Jičín nezjistila, a zabývala se jako jediným pochybením ředitele školy jen opožděným vypracováním IVP. Faktem, že žák J. K. neměl asistenta pedagoga, se ČŠI vůbec nezabývala, a tuto závažnou skutečnost pominula. Ředitel 1. ZŠ Jičín podle zjištění, k nimž jsem dospěl na základě provedeného šetření, krajský úřad o souhlas se zřízením funkce asistenta nepožádal. Jakkoli je nutno uznat, že ředitel školy měl na zřízení funkce asistenta pedagoga před incidentem s nezletilým J. K., k němuž došlo v listopadu roku 2011, relativně velmi málo času, je evidentní, že neučinil žádné kroky, které by nasvědčovaly tomu, že by o zřízení asistenta pedagoga pro žáka s touto potřebou do budoucna vůbec uvažoval. Na tomto místě jen na okraj považuji za potřebné rozlišit institut asistenta pedagoga od institutu osobního asistenta, resp. asistenta sociální péče. Služby pedagogického asistenta jsou podpůrným opatřením ve vzdělávání, vycházejícím z doporučení pedagogicko-psychologické poradny, přičemž tato funkce je zřízena na základě žádosti ředitele školy a je financována z prostředků školského rozpočtu. Služby osobního asistenta a asistenta sociální péče jsou něčím zcela jiným; jsou terénní sociální službou podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o sociálních službách“). Osobní asistenci vymezuje ustanovení § 39 tohoto zákona, asistenta sociální péče pak upravuje ustanovení § 83 téhož právního předpisu a poskytuje se na ně příspěvek hrazený ze státního rozpočtu. Osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby náleží příspěvek na péči podle stupně jejich závislosti, což se týká (nebo minimálně v minulosti týkalo) právě i J.16 Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Pokud by funkci osobního asistenta nebo asistenta sociální péče vykonávala matka nezletilého, jakožto jeho osoba blízká, nepodléhá tato funkce povinné registraci. Totéž platí, nevykonává-li funkci asistenta sociální péče fyzická osoba, která tuto činnost nevykonává jako podnikatel (ustanovení § 83 zákona o sociálních službách). Vzhledem k tomu, že rozlišení zdravotního postižení od zdravotního znevýhodnění má dále vliv na způsob vzdělávání těchto osob, bylo by namístě odstranit pochybnosti o tom, zda nezl. J. je osobou (dítětem) se zdravotním postižením či pouze osobou (dítětem) se zdravotním znevýhodněním, a postavit tuto klíčovou výchozí spornou věc najisto. Mohlo by to mít zásadní vliv na typ školy, kde má být žák vzděláván. Žák se zdravotním postižením totiž může být vzděláván buď ve speciální škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (tzn. teoreticky i ve škole tzv. „praktické“), nebo může být vzděláván formou individuální integrace, skupinové integrace nebo kombinací všech výše uvedených forem (podrobnosti stanoví vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „prováděcí vyhláška ke školskému zákonu č. 73“/). Formy vzdělávání žáků se zdravotním postižením určuje podrobně, ale závazně ustanovení § 3 prováděcí vyhlášky (funkce 16
Posudek o I. stupni závislosti J. byl platný do září 2012.
13
asistenta pedagoga je pak upravena v ustanovení § 7). Podstatné je i to, že osoby se zdravotním postižením požívají ochrany i podle antidiskriminačního zákona,17 resp. všech předpisů, které regulují rovné zacházení, včetně evropské legislativy, a dále i některých mezinárodních právotvorných mnohostranných úmluv, které upravují vztahy v dané oblasti (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením viz část „C. 1“ této zprávy). C. 3
Povinná školní docházka
Plnění povinnosti školní docházky upravuje ustanovení § 36 a násl. tohoto zákona. Na odst. 1 tohoto ustanovení, který stanoví povinnost školní docházky, včetně její délky (a konkretizuje tak právo a povinnost zakotvené v Čl. 33 LZPS – viz shora), navazují další odstavce upravující související právní vztahy a otázky. Odstavec 5 pak definuje tzv. „spádovou školu.“ Uvádí, že: „Žák plní povinnou 18 školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu, v němž má žák místo trvalého pobytu (dále jen „spádová škola“), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu. Pokud je dítě přijato na jinou než spádovou školu, oznámí ředitel této školy tuto skutečnost řediteli školy spádové, a to nejpozději do konce března kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku.“ Dle odst. 7 je ředitel spádové školy povinen přednostně přijmout žáky s místem trvalého pobytu v příslušném školském obvodu a žáky umístěné v tomto obvodu ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči, a to do výše povoleného počtu žáků uvedeného ve školském rejstříku. C. 4 Obce a kraje - územní samospráva versus přenesená působnost v oblasti školství K povinnostem obcí v samostatné působnosti, které jsou stanoveny zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), patří úkol pečovat v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb svých občanů. Dle výslovné dikce zákona (ustanovení § 35 odst. 1 zákona o obcích jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Tímto úkolem vlastně svým způsobem naplňuje veřejnoprávní poslání, které vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 téhož zákona, které stanoví, že: „Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“
V § 178 odst. 1 školského zákona v platném znění se stanoví, že: „Obec je povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejím území a dětí umístěných na jejím území ve školských zařízeních pro výkon ústavní 19 výchovy nebo ochranné výchovy, které se v souladu se zvláštním právním předpisem nevzdělávají ve školách zřízených při těchto školských zařízeních.“ Ustanovení § 178 odst. 3 17
Zákon č. 198/2009 Sb., zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. 18 Zde se odkazuje na ustanovení § 178 odst. 2 školského zákona (školské obvody). 19 Zvláštním právním předpisem je zde školský zákon.
14
zní: „Pokud obec nestanoví školský obvod spádové školy a je ohroženo plnění povinné školní docházky žáků uvedených v odstavci 1, rozhodne o školském obvodu spádové školy krajský úřad v přenesené působnosti.“
Toto ustanovení dostatečně nereflektuje situaci, kdy je dočasně nařízena ústavní výchova za účelem stabilizace poměrů rodiny či stavu nezletilého dítěte. V nejlepším zájmu dítěte je ale opětovné sloučení rodiny. Ústavní soud (dále jen „ÚS“), Nejvyšší soud (dále jen „NS“) i Evropský soud pro lidská práva opětovně ve své judikatuře zdůrazňuje, že rozdělení rodiny a nařízení ústavní výchovy představuje velmi závažný zásah veřejné moci do osobního a rodinného života a do práv dítěte, pro který musí existovat dostatečně závažné a pádné důvody.20 Judikatura NS a ÚS k Čl. 32 odst. 5 LZPS a Čl. 18 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte21 je podle mého názoru v zásadě analogicky použitelná i na případy, kdy důvodem rozdělení rodiny, resp. umístění dítěte do ústavní výchovy, nejsou nevyhovující bytové podmínky, ale chybějící vhodné vzdělávací zařízení. Jde o zásah do práv jednotlivce o to silnější, že nezajištění vyhovujících bytových podmínek lze do jisté míry vytýkat zákonným zástupcům dítěte nebo dětí, chybějící školskou instituci, kterou by mohlo dítě navštěvovat však rozhodně nikoli. Zajištění vhodné školy rozhodně není úkolem rodiny, ale státu, který tento svůj důležitý úkol přenechal obcím, a nemá v současnosti ani účinný právní prostředek, jak plnění tohoto úkolu efektivně kontrolovat. Ustanovení § 178 odst. 1 školského zákona ukládá obci povinnost zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky pro děti s místem trvalého pobytu na jejím území a děti umístěné na území obce ve školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, preference místa trvalého pobytu však z dikce tohoto ustanovení nevyplývá, implicitně je v něm však obsaženo, že se jedná pouze o dobu, kdy umístění dítěte do zařízení mimo rodinu trvá. Zařízení ústavní nebo ochranné výchovy totiž nemusí nutně být na území téže obce, kde má dítě a jeho zákonný zástupce hlášen trvalý pobyt. Typicky u menších obcí nelze takovou vybavenost automaticky předpokládat. Pokud se tedy nezletilé dítě již jednou v takovém zařízení ocitne, pak povinnost zajistit podmínky pro plnění školní docházky „přechází“ na obec, kde je sídlo tohoto zařízení. Poté, co pominou důvody ústavní či ochranné výchovy, by však měl být prioritní zájem dítěte vzdělávat se v obci, kde může bydlet společně se svou rodinou. Školský zákon v účinném znění neřeší situaci, kdy obec svou povinnost zajistit plnění školní docházky uloženou jí ustanovením § 178 odst. 1 pouze v obecné rovině, bez možnosti jakékoli sankce, nezajistí, a nezřídí ani jednu základní školu, není členem svazku obcí zřizujícího školu, ani neuzavře dohodu o společném školském obvodu. V takovém případě není oprávněn zasáhnout ani krajský úřad v přenesené působnosti, aby uplatnil postup dle ustanovení § 178 odst. 3 tohoto zákona. Pokud totiž obec nezřídí žádnou základní školu (kromě velmi obecně formulované povinnosti stanovené v ustanovení § 35 zákona o obcích žádný právní 20
Srov. např. rozsudek ESLP ve věci Kützner proti Německu ze dne 26. 2. 2002 (stížnost č. 46544/99). Stanovisko Nejvyššího soudu k nařizování ústavní výchovy dětí soudy z důvodu chudoby či nevyhovujících bytových podmínek č. j.: Cpjn 202/2010 ze dne 8. 12. 2010, Nález ÚS sp. zn.: IV. ÚS 2244/09 ze dne 20. 7. 2010, Nález ÚS sp. zn.: II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011. 21
15
předpis obcím takovou povinnost explicitně neukládá), nemusí stanovit logicky ani školský obvod. Stejně tak v případě, že obec zřídí jen jednu školu, neboť pak je školským obvodem území obce přímo ze zákona (ustanovení § 178 odst. 2 písm. a/ školského zákona), a není třeba školské obvody stanovit obecně závaznou vyhláškou. Ustanovení § 178 odst. 3 školského zákona, které mělo být určitou „pojistkou“ ze strany krajského úřadu, který by v rámci přenesené působnosti problém vyřešil, je tak ve stávajícím znění školského zákona zcela „bezzubé“. Povinnost školní docházky přitom ukládá stát, měl by proto mít i účinný právní nástroj pro účely zajištění splnění této povinnosti, pokud obec selhává. Přesně tato nežádoucí situace popsaná shora nastala v daném případě. Malá obec Staré Místo základní ani mateřskou školu prozatím nezřídila, a její obyvatelé doposud bez problémů využívali školských zařízení v okolních obcích, nejčastěji ve městě Jičíně. C. 5 Úkoly a činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) obecně; ústavní výchova Tyto oblasti právních vztahů upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), podle něhož sociálně-právní ochranou dětí se rozumí zejména ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny a dále zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině (ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona). Z ustanovení § 29 citovaného zákona plyne, mimo jiné, povinnost sledování výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy. Hlavním úkolem OSPOD je tzv. „sanace rodiny“. OSPOD je tedy povinen usilovat o zrušení ústavní výchovy nezletilých dětí a jejich návrat k rodiči, pokud je to v jejich zájmu. Nařízení ústavní výchovy totiž představuje prostředek ultima ratio, proto pokud už došlo k tomu, že v konkrétním případě byla ústavní výchova nařízena, měla by být zajištěna i cesta zpět, tj. návrat dítěte do rodinného prostředí. Postupy orgánů OSPOD v tomto směru upravuje i zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu ústavní výchovy“), který dopadá na právní vztahy vzniklé v souvislosti s nařízením ústavní či ochranné výchovy. Ke školským zařízením pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy určeným pro děti s nařízenou ústavní výchovou, které mají závažné poruchy chování, podle tohoto zákona patří jak diagnostické ústavy, tak i dětské domovy se školou („DDŠ“). Dle ustanovení § 5 odst. 6 tohoto zákona by měl pobyt dítěte v diagnostickém ústavu trvat zpravidla 8 týdnů (prodloužení pobytu tím však není vyloučeno). Pokud je rozhodnuto o změně pobytu nezletilého dítěte, resp. změně zařízení, jak tomu bylo v případě nezl. J. K., který byl z diagnostického ústavu (DDÚ HK) „přesunut“ do DDŠ HM (viz shora, část „B. 8“ této zprávy), pak je třeba v této souvislosti upozornit na ustanovení § 13 odst. 5 zákona o výkonu ústavní výchovy, 16
které stanoví, že: „Pokud v průběhu povinné školní docházky pominuly důvody pro zařazení dítěte do školy zřízené při dětském domově, je dítě na základě žádosti ředitele dětského domova se školou zařazeno do školy, která není součástí dětského domova se školou.“ Na tomto místě je vhodné zmínit i skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2013 pracuje jak zákon o sociálně-právní ochraně dětí, tak i zákon o výkonu ústavní výchovy a další předpisy, zejména prováděcí vyhláška MPSV k zákonu o výkonu ústavní výchovy č. 473/2012 Sb. s novým institutem, jímž je individuální plán ochrany dítěte, který má OSPOD po vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny povinnost vypracovat. Musí přitom vycházet z individuálního přístupu ke konkrétnímu dítěti. D. Část zprávy dotýkající se postupu OSPOD ve věci nezl. J. K. Po důkladném prostudování všech vyžádaných materiálů mohu konstatovat, že podání obou návrhů k soudu (tj. návrhu na vydání předběžné opatření a samotného návrhu na nařízení ústavní výchovy - viz shora) bylo důvodné, neboť s ohledem na tehdejší projevy nezletilého a těžkosti při zajišťování vhodných podmínek pro jeho vzdělávání bylo pro naplánování dalšího optimálního postupu nezbytné vypracovat komplexní diagnostickou zprávu, dále bylo nesporně v jeho zájmu, aby bezodkladně započal s reedukačním a resocializačním procesem, a to pod intenzivním odborným dohledem. Z šetření nevyplynulo, že by OSPOD uvažoval o řešení formou dobrovolného pobytu nezletilého v zařízení ústavní výchovy. Z vyjádření dotčeného úřadu, a také z obsahu závěrečné zprávy DDÚ HK vyplývá, že působení na nezletilého bylo velmi úspěšné, a současně byla odborná pomoc zajištěna také stěžovatelce tak, aby jí mohl být její syn poté, kdy si dostatečně osvojí výchovné postupy potřebné pro zvládnutí jeho projevů, opět svěřen do výchovy. Z vyjádření dotčeného úřadu ze dne 3. října 2012 adresovaného Okresnímu soudu Jičín vyplynulo, že pokud by dodržovala nastavený režim, bylo by možné svěřit jí syna opět do výchovy. Uvedený postup dostatečně koresponduje se zásadami sociálně-právní ochrany, jejímž hlavním úkolem je působení k obnovení narušených funkcí rodiny.22 Jak již veřejný ochránce práv mnohokrát prezentoval, po nevyhnutelném odnětí dítěte z péče rodičů má být vyvinuto veškeré úsilí, aby dítě mohlo být v co nejkratší době navráceno do svého původního prostředí. V posuzovaném případě šlo o stabilizaci, rozkrytí, a pojmenování aktuálních problémů nezletilého za současného poskytnutí odborné pomoci pro jeho matku, a to za účelem osvojení si vhodných výchovných postupů, jež jejího syna podpoří v jeho dalším zdárném vývoji. Z výše popsaného vyplývá, že pokud zájem matky o svěření syna do její péče trvá, po dosažení potřebné míry sanace by mělo dojít k jeho navrácení do původní rodiny. Je nemyslitelné, aby pouze z důvodu nezajištěné školy pro jejího syna, 22
Ustanovení § 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
17
resp. neexistence spádového obvodu podle místa jeho bydliště, byl syn stěžovatelky umístěn v ústavním zařízení. Tím došlo k porušení závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv, zde konkrétně Čl. 8 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje právo na respektování rodinného a soukromého života. Zákonným předpokladem pro nařízení ústavní výchovy je považováno zejména vážné ohrožení výchovy dítěte.23 Za vážné ohrožení nebo vážné narušení výchovy dítěte se ovšem nepovažují nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnit povinnosti vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti. Domnívám se, jak už jsem zdůraznil výše, že stejně jako v případě výslovně uvedených bytových poměrů, ani nepřijetí dítěte k základnímu vzdělávání, resp. neexistence spádové školy není okolností, která by sama o sobě byla způsobilá naplnit některý ze zákonných předpokladů, které mohou být důvodem pro nařízení ústavní výchovy. Nejde o případ, kdy je výchova dítěte vážně ohrožena, ani o případ, kdy z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Popsaný problém, jenž s přímou výchovou rodičů nijak nesouvisí, je plně řešitelný za pomoci orgánů státu či orgánů územní samosprávy. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena v ustanovení Čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Mezinárodní úmluvy ukládají státu pozitivní závazky, které jsou těsně spjaty s účinným respektováním rodinného života. Jakmile je tedy prokázána existence rodinného vztahu, musí stát v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem. Zásadním problémem, kterým je nepříznivá situace v tomto případě zatížena, je nalezení vhodné školy pro nezletilého a vhodné formy jeho vzdělávání. Orgány sociálně-právní ochrany jsou povinny poskytnout rodině nezl. J. nejen základní poradenství o prostředcích k překonání obtíží, s nimiž se tato rodina již dlouhou dobu potýká, ale musí i monitorovat vývoj událostí a s rodinou nezletilého aktivně spolupracovat, dokud jejich dohledu a pomoci bude třeba. Prošetření postupu OSPOD lze uzavřít konstatováním, že v případě nezl. J. byla sice doporučená délka pobytu v DDÚ HK mnohonásobně překročena, neboť trvala v celkovém úhrnu téměř rok a čtvrt, nicméně pobyt v tomto zařízení nebyl nezletilému na škodu, naopak mu v určitém směru prospěl, neboť přispěl ke stabilizaci jeho zdravotního stavu. Další pobyt v DDŠ již ovšem neshledávám potřebným a bylo by v zájmu nezletilého vrátit ho s přivolením soudu (zrušením ústavní výchovy) do výchovy matky. S ohledem na výše uvedené shrnuji, že umístění syna stěžovatelky v DDŠ naprosto nezohledňuje jeho zájmy, pokud pro umístění aktuálně není jiného důvodu, než jen nezajištěná jiná vhodná škola. Byla-li nařízena ústavní výchova, je ve smyslu ustanovení § 29 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, neopominutelnou povinností orgánu sociálně-právní ochrany 23
Ustanovení § 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
18
sledovat, zda trvají důvody pro pobyt dítěte v ústavním zařízení, zjišťovat, jak se vyvíjí vztahy mezi rodiči a dětmi a ve spolupráci s ostatními dotčenými orgány spolupracovat a hledat všechny možnosti řešení, aby nezletilý mohl být propuštěn z ústavní výchovy domů.24 OSPOD musí také v souladu s novou právní úpravou vypracovat individuální plán ochrany dítěte (viz shora, část „C. 5“ této zprávy in fine). Podle mých zjištění na tomto plánu OSPOD již pracuje a zásadní pochybení neshledávám ani vzhledem k jeho postupu v minulosti, snad s výjimkou aktivnější spolupráce s KÚ KHK, který v přenesené působnosti vykonává státní správu na úseku školství. E. Shrnutí a závěr I. Opakované nepřijetí dítěte do základní školy, která je jeho spádovou školou ve smyslu ustanovení § 36 odst. 5 školského zákona, je závažným zásahem do práva dítěte na vzdělání a pochybením, na které by měl adekvátně reagovat nejen krajský úřad v rámci odvolacího řízení, ale také zřizovatel v oblasti personální. II. Jestliže ředitel školy opomene v přiměřeném časovém horizontu zřídit žákovi asistenta pedagoga nebo nerespektuje jiná doporučení školského poradenského zařízení, která jsou mu známa, dopouští se tím nepřímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení. Zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona, jako širší pojem, v sobě může zahrnovat jak zdravotní znevýhodnění, tak i zdravotní postižení, na které je pak možno navázat práva a povinnosti vyplývající z antidiskriminačního zákona. III. Obec má s ohledem na místní poměry zřizovat mateřské a základní školy tak, aby potřeby občanů mohly být uspokojeny v nejvyšší možné míře. Nezřídí-li obec školu, je jejím úkolem zajistit vzdělávání veřejnoprávní smlouvou s jinou obcí, tzn. uzavřít dohodu o společném školském obvodu, nebo vstoupit do svazku obcí zřizujícího školu. V opačném případě je závažným způsobem ohroženo právo dítěte na vzdělání a plnění povinné školní docházky.
24
Možno odkázat na jednu ze základních zásad činnosti správních orgánů vyplývající z ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
19
IV. Povinnost školní docházky ukládá stát, a odpovědnost za zajištění základních podmínek pro vzdělávání a zajištění plnění této povinnosti (včetně podmínek legislativních) tedy rovněž leží na bedrech státu. Tuto odpovědnost nelze ze státu sejmout s tím, že úkoly související s regionálními potřebami občanů na úseku školství plní jednotlivé obce v samostatné působnosti své územní samosprávy. V. Pominuly-li důvody umístění nezletilého dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, a tato trvá pouze z důvodu neexistence spádové školy podle jeho místa trvalého pobytu, je tím porušen Čl. 8 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť bylo nepřípustným způsobem zasaženo do práva na rodinný a soukromý život. Ústavní výchova je prostředkem ultima ratio, a jeho využitím nelze legitimně zakrývat nezajištění podmínek pro plnění povinnosti školní docházky. Ve světle skutkových okolností šetřené věci je nepochybné, že ředitel 1. ZŠ Jičín neměl žádnou oporu v zákoně, když podvakrát nepřijal nezl. J. ke vzdělávání v jím spravované škole, neboť v době podání žádosti ze strany jeho matky měl nezletilý místo trvalého pobytu ve městě Jičíně (srov. rekapitulační část zprávy pod písm. „B. 2“). Toto pochybení napravil ve správním řízení Krajský úřad Královéhradeckého kraje tím, že využil své pravomoci a rozhodnutí ředitele školy v odvolacím řízení pro nezákonnost změnil. Tento protizákonný postup měl ale být dále řešen ze strany České školní inspekce a zřizovatele ve smyslu ustanovení § 174 odst. 17 školského zákona. Nepochybuji přitom, že se ČŠI o tomto postupu dozvěděla, když řešila stížnost v dané škole. Pokud tuto skutečnost nezjistila, mohu ji vytknout nedostatečné zjištění skutečného stavu věci a porušení zásady materiální pravdy. Dalším pochybením bylo opožděné vypracování IVP, které řediteli školy později vytkla i ČŠI. Náprava tohoto dílčího pochybení však ztrácí na významu tím, že ČŠI žádala nápravu ve chvíli, kdy již bylo rozhodnuto o ústavní výchově a nezl. J. byl umístěn do DDÚ HK. Z hlediska reálných dopadů do právní sféry nezl. žáka však bylo podle mého názoru ve svém důsledku největším pochybením, které řediteli nevytkla dokonce ani ČŠI, to, že ředitel školy nezřídil žákovi funkci asistenta pedagoga dle ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona, a nevyžádal si v souladu s odstavcem 10 téhož ustanovení za tím účelem včas potřebný souhlas krajského úřadu se zřízením této funkce, jež byla v tomto případě nanejvýš potřebná. Tím, že nezajistil žákovi, který to podle zpráv z vyšetření PPP Jičín potřeboval, asistenta pedagoga,25 a nepřijal tedy 25
Potřeba asistenta pedagoga plyne ze zprávy o vyšetření ze dne 18. 10. 2011, a s ohledem na problémy a konfliktní situace, které při výuce vznikaly, bylo nutno situaci řešit neprodleně.
20
při poskytování vzdělání přiměřená opatření pro osobu se zdravotním postižením, se z hlediska antidiskriminačního zákona dopustil nepřímé diskriminace. Zároveň tím došlo i k porušení zásady rovného přístupu ke vzdělávání i dle školského zákona, neboť při poskytování vzdělávání nezl. J. nebral dostatečně v úvahu jeho zdravotní stav. Z dostupných podkladových materiálů sice není nade vší pochybnost zřejmé, zda je nezl. J. žákem se zdravotním znevýhodněním nebo se zdravotním postižením (odkazuji na část „B. 1 a C. 2“ této zprávy),26 je však dostatečně podloženo, že kromě specifické poruchy učení má nezl. diagnostikovánu i konkrétní psychiatrickou diagnózu. V každém případě se tedy jednalo pro účely výuky a vzdělávání o nepříznivý zdravotní stav v širším smyslu, který lze navíc hodnotit jako dlouhodobý. Je tak možno dovodit, že zdravotní stav ve smyslu školského zákona nezletilého v tomto konkrétním případě představuje z hlediska právní kvalifikace zdravotní postižení ve smyslu ADZ se všemi z toho plynoucími důsledky. Pokud by posudek školského poradenského zařízení potvrdil u nezl. J. existenci lehkého mentálního postižení, mohl by být vzděláván podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV-LMP) na praktické škole. Pokud by se však takový stupeň, resp. typ postižení, u nezl. J. vyšetřením nepotvrdil (což naznačuje i závěrečná zpráva z DDÚ HK), doporučení k integraci zůstává v platnosti, pak je třeba respektovat všechna doporučení PPP včetně podpůrných opatření, 27 tj. nejen včasné vypracování IVP, ale i zřízení asistenta pedagoga tomuto žákovi s tím, že tento žák se bude vzdělávat v běžné základní škole. V průběhu šetření také vyšlo najevo, že rodina měla k dispozici osobu blízkého člověka (dokonce šlo o osobu muže, jak požadoval ředitel školy), 28 který byl ochoten zastávat funkci osobního asistenta, a jak nezletilému při výuce, tak i jeho matce při výchově jejího syna pomáhat. Ani ředitel školy, ani OSPOD o tomto řešení - alespoň jako prozatímním - vůbec neuvažoval. V době, kdy tato možnost byla zjištěna při šetření ze strany ochránce, již však bylo na toto řešení touto cestou pozdě (chlapec byl tou dobou již mnoho měsíců, téměř rok umístěn v DDÚ HK). Systémovou věcí je pak otázka spádové školy. Tento případ ilustrativně ukázal na „bílé místo na mapě“ školských předpisů, což zásadním způsobem dopadlo negativně právě na nezl. J., který namísto toho, aby byl z důvodu svého zdravotního postižení nebo znevýhodnění chráněn, byl on i jeho rodina vystaven flagrantnímu selhání prakticky všech institucí veřejné správy (až na výjimky, nutno vyzdvihnout aktivní přístup a snahu OSPOD), ať už to byly instituce státní nebo 26
Toto pochybení ovšem nelze přičíst na vrub řediteli školy, ale školskému poradenskému zařízení, tzn. PPP Jičín, a to pokud se vůbec o pochybení jedná (mohlo totiž dojít k tomu, že zdravotní stav nezl. J. se v průběhu roku zhoršil natolik, že již bylo nutno považovat ho za zdravotní postižení – tato okolnost nebyla ze strany ochránce v průběhu šetření prověřována, pro právní kvalifikaci toho nebylo třeba, a z praktického pohledu bylo šetření zacíleno spíše na řešení situace). 27 Všechna tato doporučení včetně metod výuky jsou v posudku a ve zprávách o vyšetření detailně popsána. 28 Nutno říci, že v tomto ohledu se názor ředitele shodoval s pozdějším názorem etopeda DDÚ HK, tj. že v případě nezl. J. K. by měl funkci asistenta preferenčně zastávat muž, a to z několika již jen jemnocitem psychologa vysledovaných objektivních i subjektivních důvodů.
21
orgány územní samosprávy. Nezl. J. tak byl na dlouhou dobu vytržen z rodinného prostředí a umístěn do ústavní výchovy, kde nadále setrvává, především (i když nikoli jen proto) z toho důvodu, že ani po vyvinutí maximálního úsilí jeho matky i orgánů OSPOD se nepodařilo nalézt školu, která by mu byla schopna poskytnout základní vzdělání (resp. vzdělávání), a jeho obsah upravit dle jeho potřeb tak, aby nebyl nucen žít mimo své přirozené rodinné prostředí. Domnívám se proto, že hodnotové a citové ztráty, které nezl. J., který se stal obětí diskriminace, utrpěl, bude jen velmi obtížné v budoucnu napravit. F. Doporučení ochránce Šetření podnětu, které bylo v minulém roce zahájeno veřejným ochráncem práv, jsem se ujal poté, co mě ochránce po mém zvolení do funkce pověřil výkonem části své působnosti. Vzhledem k naléhavosti případu si již v této fázi šetření dovoluji dotčeným subjektům navrhnout doporučení ke zlepšení stávajícího stavu. Věřím, že všem doporučením ze strany klíčových aktérů bude přáno náležité pozornosti. Doporučuji proto, aby obec Staré Místo v co nejkratší době začala jednat o uzavření veřejnoprávní smlouvy s některou z okolních obcí o poskytování základního vzdělávání a ve spolupráci s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje určila nezletilému J. K. spádovou školu, resp. školský obvod. Dále doporučuji, aby se všechny zúčastněné subjekty, včetně OSPOD, pokusily ve vzájemné spolupráci urychleně najít způsob, jak nezletilého J. navrátit do péče a výchovy matky, a aby zároveň byla vhodným, a pro dítě přijatelným způsobem zajištěna cesta ke vzdělávání na takové škole, která zohlední všechny jeho potřeby vyplývající z jeho zdravotního stavu. Nelze pominout skutečnost, že ředitel 1. ZŠ Jičín nevydal rozhodnutí o vyloučení J. K., proto je de iure stále žákem této školy, přestože je dočasně umístěn v DDŠ. Je však otázkou, nakolik by byl návrat nezletilého J. právě do této školy bez podstatné změny podmínek vzdělávání a přístupu ředitele školy a jednotlivých vyučujících pro něj přínosný. OSPOD proto vyzývám, aby společně s matkou projednal aktuální situaci, a aby matka poté podala písemné žádosti o přijetí jejího syna na vytipované základní školy. Pokud bude znovu ze strany školy vydáno rozhodnutí o nepřijetí, pak je třeba podat následně i odvolání. Je však nutné s ohledem na nejlepší zájem dítěte problém řešit citlivě, a to tak, aby nezletilý nebyl zbytečně traumatizován tím, že by byl znovu vystaven nepřijetí do školy, event. dalšímu neúspěchu, kdyby opět nesložil rozdílové zkoušky (navíc třeba i na vícero školách). Ačkoli se jedná o nestandardní postup, bylo by nanejvýš vhodné případné přezkoušení znalostí, bude-li nutné, provést v prostředí jeho stávající školy v DDŠ, které již nezletilý zná, a to pouze jedenkrát (a výsledky dát k dispozici pro využití všem školám, kam matka nezletilého podá žádost o přijetí). Úlohou OSPOD by bylo postup ve věci včetně průběhu jednotlivých řízení aktivně zvenčí koordinovat a poskytovat potřebnou podporu a pomoc jak matce nezletilého, tak i jemu samotnému (vývoj situace sledovat a mít pod kontrolou). Tohoto úkolu by se měla zhostit ideálně sociální pracovnice OSPOD, která je s celou věcí obeznámena, ve spolupráci s jeho současnou sociální 22
kurátorkou. Po nalezení vhodné školy doporučuji neprodleně podat Okresnímu soudu v Jičíně návrh na zrušení ústavní výchovy. Dále navrhuji využít všechny dostupné zákonné možnosti k tomu, aby nezletilý mohl pobývat co nejčastěji ve svém rodinném prostředí (propustky domů), a žádám o co nejčasnější dokončení práce na individuálním plánu ochrany dítěte (nezl. J.). O aktivní pomoc žádám v rámci jejich zákonných oprávnění i odbor školství, mládeže a tělovýchovy Městského úřadu Jičín, a také odbor školství Krajského úřadu Královéhradeckého kraje zacílenou na to, aby nezl. J. mohl již od září 2013 nastoupit do školy mimo DDŠ, a aby školní rok 2013/14 prožil již v prostředí své vlastní rodiny. V neposlední řádě doporučuji, aby MŠMT v rámci novelizace školského zákona podpořilo zásadní připomínku ochránce uplatněnou v připomínkovém řízení na úpravu znění ustanovení § 178 odst. 3 tohoto právního předpisu tak, aby krajský úřad měl pravomoc a povinnost opatřením obecné povahy v případě ohrožení plnění povinné školní docházky žáků dočasně vytvořit nový školský obvod, nebo na nepokryté území obce rozšířit školský obvod jiné obce, případně vytvořit společný školský obvod pro vícero obcí. Ochránce také navrhl, aby do zákona byla vtělena i možnost individuálního určení spádového obvodu školy i konkrétnímu (jednotlivému) dítěti.
JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
23