1. Zpracování osobních údajů řidičů MHD (jména a příjmení) bez jejich souhlasu formou zveřejnění na jízdních dokladech nelze odůvodnit odkazem na ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů a ani odkazem na jiná ustanovení uvedeného zákona o výjimkách ze zásady umožňující zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu těchto údajů. 2. Osobní údaje řidičů MHD zpracovává zaměstnavatel za účelem identifikace subjektů při založení a trvání pracovního poměru. Použití osobního údaje na jízdním dokladu však pod tento účel již nespadá, a proto probíhá v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů. 3. Mezi zveřejněním jména a příjmení řidičů a splněním povinnosti a zájmu správce na kvalitním zajištění přepravy osob nelze spatřovat žádnou relevantní souvislost. Pro případy potřebné identifikace konkrétních řidičů (např. při vyřizování stížností cestujících) plně postačují méně invazivní prostředky, např. uvedení číselného identifikačního kódu řidiče v daném dopravním prostředku. V Brně dne 17. února 2012 Sp. zn.: 3996/2011/VOP/PN
Závěrečná zpráva o šetření ve věci uvádění jména a příjmení řidičů MHD na jízdenkách vydávaných ve vozidlech MHD A. Předmět podnětu Dne 26. července 2011 se na veřejného ochránce práv obrátil pan V., zaměstnanec Městského dopravního podniku, a předseda VZO OS (dále také „stěžovatel“). Podnět se týkal uvádění jména a příjmení řidičů bez jejich souhlasu na jízdenkách prodávaných ve vozidlech MHD. Pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv JUDr. Peter Nagy dne 5. srpna 2011 telefonicky kontaktoval stěžovatele v zájmu získání dalších informací o případu. Stěžovatel uvedl, že zaměstnavatel přes opakované žádosti řidičů nepřestal uvádět jejich jména na jízdenkách. V dané věci se opakovaně obraceli stěžovatel i jeho předchůdce ve funkci předsedy odborové organizace na Úřad pro ochranu osobních údajů (dále také „ÚOOÚ“ nebo „Úřad“). ÚOOÚ vydal v předmětné záležitosti několik stanovisek, která však z hlediska řidičů nevedla k nápravě. JUDr. Pavel Varvařovský mě jako svoji zástupkyni pověřil vyřízením podnětu, přičemž mám při jeho vyřizování všechna oprávnění, která náleží jemu jako veřejnému ochránci práv.
S ohledem na obsah podnětu jsem se rozhodla v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o veřejném ochránci práv“), zahájit v dané věci šetření. Jeho smyslem je prozkoumat, zda při posuzování případu stěžovatele postupoval ÚOOÚ v souladu s právními předpisy a principy dobré správy. B. Průběh šetření (skutkové a právní okolnosti případu zjištěné během šetření) Stěžovatel doplnil své podání na základě telefonické výzvy JUDr. Nagye ve dnech 10. a 12. srpna 2011. Uvedená doplnění obsahovala zejména kopie vyjádření ÚOOÚ vydaných na základě postupně podávaných žádostí o prošetření postupu Městského dopravního podniku (dále také „Dopravní podnik“). Dne 22. 10. 2007 zaujal Úřad pro ochranu osobních údajů stanovisko (čj.: SKO-5802/07-2/TUS), dle něhož je uvedení jména řidiče (jakožto subjektu údajů) na jízdence možné pouze s jeho souhlasem. Uvedené stanovisko bylo revidováno dopisem ze dne 21. 2. 2008 (čj.: SKO5802/07), dle něhož „uvedení jména a příjmení řidiče na jednotlivých jízdenkách nelze považovat z hlediska ustanovení zákona o ochraně osobních údajů za porušení práv subjektu údajů, [jelikož uvedené jednání nezasahuje] do soukromého a osobního života řidiče natolik, aby tím jeho soukromý a osobní život mohl být ohrožen, oproti zájmu a povinnosti správce zajistit přepravu osob kvalitně, včetně odpovědnosti jeho zaměstnance – řidiče za její bezchybné provedení“. ÚOOÚ dále uvedl, že cestující mají oprávněný zájem znát jméno a příjmení řidiče, a to zejména v případě, že přeprava nebyla řádně provedena. Jelikož představitelé odborové organizace nesouhlasili s tímto závěrem, požádali náměstkyni předsedy ÚOOÚ o nové prošetření svého podnětu. Jak vyplývá z dopisu náměstkyně ze dne 6. 5. 2008 (čj.: KNDČ-1502/08-9), byl na základě jejího posouzení podnět předán inspektorům k analýze před zahájením kontroly. Následně byla u Dopravního podniku vykonána kontrola, o jejímž výsledku byl stěžovatel informován dopisem ze dne 5. 8. 2008 (čj.: INSP3-3179/08). Uvedenou kontrolou nebylo zjištěno porušení povinností uložených zaměstnavateli. Bývalá inspektorka ÚOOÚ sdělila, že uvádění jmen řidičů na jízdenkách nezasahuje do jejich práva na ochranu osobního a soukromého života, nikterak se však nevěnovala otázce, pro ochranu kterých práv a právem chráněných zájmů přepravce nebo třetích osob je uvedené zpracování osobních údajů bez souhlasu subjektu údajů nezbytné. Inspektorka dále uvedla, že postup Dopravního podniku při uvádění jména a příjmení řidičů na jízdenkách není v rozporu s ustanovením § 11 občanského zákoníku1 a ustanovením § 10 zákona o ochraně osobních údajů.2
1
Viz zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „občanský zákoník“). Viz zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „zákon o ochraně osobních údajů“). 2
2
V návaznosti na zahájení šetření jsem se dne 19. září 2011 obrátila se žádostí o poskytnutí stanoviska k posuzovanému případu na RNDr. Igora Němce, předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dne 18. října 2011 mi bylo doručeno vyjádření JUDr. Aleny Kučerové, náměstkyně předsedy ÚOOÚ (čj.: KNDČ-7039/11-3/NON). JUDr. Kučerová uvedla, že v průběhu dřívější kontroly odůvodňoval představitel Dopravního podniku uvádění jmen řidičů na jízdenkách zájmem na zlepšení kultury a kvality cestování tím, že cestující získají možnost pochválit konkrétního řidiče a v případě stížnosti na jeho jednání pak může zaměstnavatel urychleně reagovat. „Po přezkoumání předchozího postupu Úřad dospěl k závěru, že k tomu, aby mohl cestující řidiče pochválit či si na něj stěžovat, by však mělo dopravnímu podniku stačit číslo spoje, datum, čas a název zastávky. Pokud se dopravní podnik domnívá, že uvedení jména řidiče na jízdence je k jeho identifikaci nezbytné, pak současně vylučuje možnost pochválit řidiče či podat stížnost těm cestujícím, kteří jméno řidiče neznají, např. držitelům předplacených jízdenek.“ JUDr. Kučerová dále uvedla, že ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů rovněž nelze na předmětný případ aplikovat. Jelikož lze řidiče identifikovat na základě jiných údajů, není uvádění jejich jmen na jízdenkách nezbytné. Uvedla dále, že stížnosti řidičů na urážky a zesměšňování jejich jmen, telefonáty v nočních hodinách a vyhrožování týkající se napadení rodinných příslušníků prokazují zásahy do jejich soukromí a do osobního života. Náměstkyně předsedy ÚOOÚ nakonec sdělila, že: „vzhledem k tomu, že provedenou [dřívější] kontrolou nebyla dostatečně prověřena nezbytnost zpracování osobních údajů a zároveň nebyl zjišťován zásah do soukromí řidičů, bude u dopravního podniku provedena nová kontrola.“ O průběhu a výsledcích kontroly jsem pak byla informována dopisem JUDr. Aleny Kučerové ze dne 4. ledna 2012 (čj.: KNDČ-8285/11-4/NON), v němž uvedla, že kontrola trvala od 29. 11. 2011 do 20. 12. 2011. ÚOOÚ dospěl na základě kontroly k závěru, že zpracování osobních údajů zaměstnanců – řidičů vozidel MHD v rozsahu jméno, příjmení a osobní číslo formou tisku na jízdním dokladu o zaplacení jízdného bez souhlasu subjektu údajů představuje porušení povinností správce osobních údajů uložených ustanovením § 5 odst. 1 písm. d) a § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů. Kontrolované společnosti bylo jako opatření k nápravě uloženo „nezpracovávat osobní údaje zaměstnanců – řidičů vozidel MHD prostřednictvím tisku jejich jména, příjmení a osobního čísla na jízdním dokladu (jízdence) vydávaném ve vozidle MHD, a to ve lhůtě do 14 (čtrnácti) dnů“. Kontrolovaný subjekt nepodal námitky proti kontrolnímu protokolu ani proti uloženému opatření k nápravě. Stěžovatel dne 20. 1. 2012 v telefonickém rozhovoru s JUDr. Nagyem potvrdil, že Dopravní podnik od namítané praxe skutečně upustil. C. Hodnocení postupu Úřadu pro ochranu osobních údajů Zákon o veřejném ochránci práv ukládá ochránci povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré 3
správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Na základě provedeného šetření jsem dospěla k závěru, že další využití tzv. vyšetřovacích oprávnění, kterými v souladu s ustanovením § 15 zákona o veřejném ochránci práv disponuji, není třeba, a věc hodnotím následujícím způsobem. Úřadu pro ochranu osobních údajů jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném zákonem o ochraně osobních údajů a další kompetence stanovené zvláštním právním předpisem, mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a přímo použitelnými předpisy Evropské unie. Úřad je ze zákona nezávislý orgán. Ve své činnosti proto postupuje nezávisle a řídí se pouze zákony a jinými právními předpisy. Do činnosti Úřadu lze zasahovat jen na základě zákona.3 Podle ustanovení § 29 odst. 1 písm. a), c) a f) zákona o ochraně osobních údajů Úřad provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů, přijímá podněty a stížnosti na porušení povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů, informuje o jejich vyřízení, projednává přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle tohoto zákona. Zákon stanoví, že při výkonu dozoru ve formě kontroly se postupuje podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon o státní kontrole.4 Kontrolní činnost Úřadu provádějí inspektoři a pověření zaměstnanci na základě kontrolního plánu nebo na základě podnětů a stížností.5 Podle ustanovení § 41 zákona o ochraně osobních údajů se v řízení ve věcech upravených zákonem o ochraně osobních údajů postupuje podle správního řádu, pokud zákon nestanoví jinak. Lze tedy shrnout, že shora popsaná činnost Úřadu je výkonem státní správy, a tedy i na postup Úřadu se vztahuje působnost ochránce. C.1. Zákonný rámec uvádění jmen zaměstnanců na jízdenkách Zákonný rámec ochrany osobních údajů je v českém právním řádu vymezen zákonem o ochraně osobních údajů. Dle ustanovení § 4 písm. a) uvedeného zákona je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů, přičemž za subjekt údajů se považuje fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují.6 Zpracováním osobních údajů je jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace. 7 Správcem je pak každý
3
Ustanovení § 2 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 28 odst. 1 a 2 zákona o ochraně osobních údajů. Ustanovení § 29 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů. 5 Ustanovení § 30 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 31 zákona o ochraně osobních údajů. 6 Viz ustanovení § 4 písm. d) zákona o ochraně osobních údajů. 7 Viz ustanovení § 4 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů. 4
4
subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů, provádí zpracování a odpovídá za ně.8 Použijeme-li uvedené definice na prošetřovaný případ, dospějeme k závěru, že jméno a příjmení jsou ve spojení s dalšími údaji vyplývajícími z kontextu jejich užití (např. číslo dopravního spoje, trasa, čas provedení přepravy) osobními údaji určitých či určitelných subjektů údajů, a to řidičů Dopravního podniku. Uvedení těchto údajů na jízdenkách pak představuje způsob jejich zpracování, přičemž správcem údajů je zaměstnavatel, tj. Dopravní podnik. Zákon o ochraně osobních údajů zakotvuje v ustanovení § 5 odst. 2 obecné pravidlo, v jehož smyslu může správce zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Zákon následně stanovuje 7 výjimek z uvedeného obecného pravidla. Dopravní podnik a také ÚOOÚ při své dřívější kontrole poukazovaly na to, že předmětné zpracování jména a příjmení řidičů na jízdenkách je umožněno i bez souhlasu subjektu údajů, protože „je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života“.9 Dále je namístě zmínit i princip proporcionality, který je jedním ze základních stavebních kamenů demokratického právního státu, k jehož upevňování má veřejný ochránce práv přispívat. Princip proporcionality, ať je již chápán jako požadavek na zajištění náležité rovnováhy mezi vzájemně si konkurujícími zájmy či jako požadavek přiměřenosti mezi legitimním cílem a prostředky použitými pro jeho dosažení, je reflektován i ve dvou ustanoveních zákona o ochraně osobních údajů. Jde o ustanovení § 5 odst. 3 a ustanovení § 10 zákona o ochraně osobních údajů. Podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů, provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona (v předmětném případě na základě zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů), je povinen dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů. Toto ustanovení je třeba chápat jako jisté výkladové pravidlo ukládající v případě sporné situace stranit zájmům subjektu údajů. Ustanovení § 10 zákona o ochraně osobních údajů říká, že při zpracování osobních údajů (bez ohledu na to, zda k předmětnému zpracování je, nebo není potřebný souhlas subjektu údajů) správce a zpracovatel dbá, „aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů“. Po prozkoumání případu a vyhodnocení argumentů ÚOOÚ uvedených v dřívějších vyjádřeních jsem dospěla k závěru, dle něhož zpracování osobních údajů řidičů MHD (jména a příjmení) bez jejich souhlasu formou zveřejnění na jízdních dokladech nelze odůvodnit odkazem na ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů a ani odkazem na jiná ustanovení uvedeného zákona o výjimkách ze zásady umožňující zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu těchto údajů.
8 9
Viz ustanovení § 4 písm. j) zákona o ochraně osobních údajů. Viz ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů.
5
Předpoklady pro uplatnění výjimky dle ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů nejsou při zveřejnění osobních údajů řidičů na jízdních dokladech naplněny. Nelze totiž dovodit, která práva a právem chráněné zájmy správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby jsou uvedeným zpracováním osobních údajů chráněna. Vedle toho musí být dané zpracování osobních údajů nezbytné k ochraně daných práv. Splnění žádné z těchto podmínek přitom nebylo v dřívějších stanoviscích ÚOOÚ argumentačně podloženo. Úřad pro ochranu osobních údajů rovněž nepodpořil žádnými argumenty svá tvrzení obsažená ve vyjádřeních z roku 2008, že zveřejnění jména a příjmení řidičů slouží splnění povinnosti a zájmu správce na kvalitním zajištění přepravy osob. Domnívám se, že zveřejnění uvedených osobních údajů a kvalita přepravy spolu vůbec nesouvisí. Pro případy potřebné identifikace konkrétních řidičů, proti nimž by směřovaly případné stížnosti cestujících, dle mého názoru plně postačují méně invazivní prostředky, např. uvedení číselného identifikačního kódu řidiče v daném dopravním prostředku. Pokud by došlo ke škodě na zdraví nebo majetku cestujících, např. z důvodu nebezpečného způsobu jízdy konkrétního řidiče, prostřednictvím číselného identifikátoru by dopravní podnik mohl bezpečně identifikovat odpovědnou osobu. To však nic nemění na skutečnosti, že za případnou škodu odpovídá cestujícím Dopravní podnik, který by po řidiči mohl požadovat regresní úhradu podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Domnívám se také, že srovnávání uvedení jména řidiče na jízdence s uvedením jména držitele časové jízdenky na této jízdence není namístě. Řidič totiž na rozdíl od cestujícího není účastníkem daného smluvního vztahu, a proto není dán důvod pro jeho identifikaci. Jsem přesvědčena, že vztáhnutí právních závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 23/05-2 na mnou posuzovaný případ není z důvodu odlišnosti skutkových okolností obou případů adekvátní. Ústavní soud totiž posuzoval zveřejnění informací o osobě vykonávající funkci soudce, tj. představitele státní moci, jehož postavení je zakotveno přímo v Ústavě ČR. V posuzovaném případě se naopak jedná o zveřejňování osobních údajů (řadových) zaměstnanců obchodní společnosti. Z okolností případu dále vyplývá, že osobní údaje řidičů MHD se zpracovávají za účelem identifikace subjektů při založení a trvání pracovního poměru. Použití osobního údaje na jízdním dokladu však pod tento účel již nespadá, a proto probíhalo v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů. C.2. Postup ÚOOÚ v prošetřované záležitosti Z výše uvedeného vyplývá, že ve svých dřívějších vyjádřeních (s výjimkou vyjádření ze dne 22. 10. 2007), a zejména při kontrole provedené v roce 2008, se přiklonil Úřad pro ochranu osobních údajů k nesprávné interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení na posuzovaný případ, a tím nezajistil náležitou ochranu práv subjektu údajů.
6
Na druhé straně musím ocenit konstruktivní přístup ÚOOÚ k prošetřované záležitosti, neboť v návaznosti na mou výzvu k poskytnutí stanoviska ze dne 19. září 2011 došlo k zahájení kontroly, která vyústila v odstranění nezákonného stavu. D. Závěr Po zhodnocení relevantních okolností případu jsem dospěla k závěru, že se Úřad pro ochranu osobních údajů dopustil pochybení popsaného v části C.2 této zprávy o šetření. Provedení kontroly v termínu od 29. 11. 2011 do 20. 12. 2011, na jejímž základě bylo Dopravnímu podniku uloženo nezpracovávat osobní údaje řidičů vozidel MHD prostřednictvím tisku jejich jména, příjmení a osobního čísla na jízdním dokladu, považuji za dostatečné opatření k nápravě, a proto své šetření uzavírám v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Problematice zpracovávání osobních údajů řidičů MHD, k němuž by docházelo formou jiných postupů, např. zavedením povinnosti nosit jmenovky na pracovním stejnokroji, však budu nadále věnovat svoji pozornost. Zprávu o šetření zasílám předsedovi Úřadu pro ochranu osobních údajů RNDr. Igoru Němcovi a také stěžovateli. Po předsedovi ÚOOÚ již nebudu požadovat zaslání dalšího vyjádření k této záležitosti.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
7
