Nikolaj Alexejeviè SOKOLOV
ZAVRADÌNÍ CARSKÉ RODINY DOKUMENTY A VYŠETØOVÁNÍ S DOSLOVEM NAKLADATELE
Praha 2016 Reprint pùvodního vydání z roku 1926
N. A. SOKOLOV ZAVRADÌNÍ CARSKÉ RODINY
Jako svou 58. publikaci (1. elektronickou) vydal Leonid Køíek, nakladatelství Elka Press, Praha 2016. Reprint vydání z roku 1926. Jazyková redakce Jana Johnová. Sazba Zdenìk Rampas. Czech edition copyright © Elka Press 2016. ISBN 978-80-87057-28-5
N. A. SOKOLOV VYŠETØUJÍCÍ SOUDCE PRO ZVLÁŠ ZÁVANÉ PØÍPADY PØI OMSKÉM KRAJSKÉM SOUDU
ZAVRADÌNÍ CARSKÉ RODINY DOKUMENTY A VYŠETØOVÁNÍ
Praha 1926 Veškerá autorská práva pro ÈSR vyhrazena
Bylo mnì osudem urèeno vyšetøovati pøípad úkladné vrady cara Mikuláše II. a jeho rodiny. V mezích práva snail jsem se uèiniti vše, co bylo moné, abych se dopátral pravdy a uchoval ji budoucím pokolením. Nepomyslil jsem si, e já sám budu nucen mluviti o ní, doufal jsem, e ji vyøkne svým nejvyšším rozsudkem ruská národní vláda. Nevlídná skuteènost ale neslibuje pøíznivých k tomu podmínek v blízké budoucnosti, a nemilosrdný èas klade na vše svou peèe zapomenutí. Já nikterak si nedìlám nárokù, e znám všechna fakta a tím i všechnu pravdu. Ale a dosud znám ji lépe, ne kdokoliv jiný. Smutné stránky o utrpení carovì mluví o utrpení celého Ruska. Rozhodl jsem se porušit slib mlèení, k nìmu jsem svým povoláním vázán, a pøevzal jsem veškerou tíhu zodpovìdnosti z toho plynoucí, jsa si vìdom toho, e slouím-li zákonùm, slouím i svému národu. Vím, e bìhem tohoto vyšetøování na mnohé otázky nenajde zpytavý lidský rozum odpovìdi; ono mu-
silo býti obmezeno, protoe hlavním jeho pøedmìtem byla jen – vrada. Ne ten, jen zloèinem utrpìl, byl po mnohá léta pøedstavitelem nejvyšší státní moci jednoho z nejmocnìjších národù. Jako kadý fakt, udál se i tento zloèin v prostoru a èase a zejména pod vlivem velikého boje národa za svùj osud. Oba tyto momenty – osobnost obìti a reálná skuteènost, v ní se odehrál tento zloèin – dodávají mu zvláštní tváønosti: jevu historického. „Jedním z charakteristických znakù velikého národa jest schopnost znovu se po pádu vzchopiti, by by bylo jeho poníení sebe tìší. Udeøí hodina, kdy sebere svoje rozptýlené mravní síly a vtìlí je v jednoho velikého èlovìka nebo v nìkolik velikých lidí, kteøí jej pak vyvedou na doèasnì opuštìnou pøímou historickou cestu.“1 ádný historický proces není myslitelný bez odhalení bliší minulosti. V této naší minulosti jest tìký zloèin: zavradìní cara a jeho rodiny. 1
Vyòato z øeèi profesora V. O. Kljuèevského na slavnostním zasedání Moskevského Vyššího semináøe pro knìstvo 26. záøí 1892.
Mám za to, e pravdivým vyprávìním poslouím svému národu. Proto pamìtliv slov velikého ruského historika, snail jsem se, tøebas èasem moje osobní vzpomínky na vše to, co jsem proil, ponìkud vybledly, vyloit fakta, jich podkladem jest výhradnì pøísné a nestranné soudní vyšetøování. Nutno nejprve vìdìti, kterak se vyšetøovalo. Fontainebleau 1921–1924. AUTOR
Nikolaj Alexejeviè Sokolov narodil se r. 1882 v Mokšanì v Penzenské gubernii. Studoval v Penze na gymnasiu, poté vystudoval práva na Charkovské universitì. Jako soudce pùsobil vìtšinou ve své rodné penzenské gubernii. Sokolov, jsa svým pùvodem blízký prostému lidu, il v jemu známém vesnickém prostøedí, jeho psychologii velmi dobøe chápal, nebo ji dlouho studoval v boji proti zloèinùm muického svìta – zloèinùm èasem bohatým komickými scénami, èasem hranièícím s temnými, tìkými a krvavými dramaty. Svou prací a svým nadáním získal si Sokolov povìst vynikajícího vyšetøujícího soudce nejen v soudních kruzích, ale i mezi prostým lidem, který ho znal a miloval. Revoluce ho zastihla ji co vyšetøujícího soudce pro dùleitìjší pøípady. Po bolševickém pøevratu Sokolov se pøevlékl za muika, odešel z Penzy a splynul s muickým prostøedím. V nìm by snad il dlouho, kdyby ho nebyla volala povinnost do Sibiøe, osvobozené od bolševického jha. Pøišel tam pìšky. Byl ihned jmenován vyšetøujícím soudcem pro
zvláš závané pøípady pøi Omském krajském soudu. Brzy byl povìøen vyšetøovati pøípad úkladné vrady carské rodiny. Tomuto pøípadu oddal se celou svou duší. Jeho úkol, ji sám o sobì sloitý a tìký, byl ještì ztíen obèanskou válkou. Sokolov byl neúnavný. Úpornì vykopával u dolu v obvodu „Ètyø bratøí“ jeho strašlivé tajemství, a do poslední chvíle, kdy rudí rozvìdèíci u témìø docházeli k samému dolu. Potom mu nastala dlouhá nebezpeèná cesta celou Sibiøí, aby zachránil materiál získaný vyšetøováním. Po smrti admirála Kolèaka se po dlouhých obtíích dostal do Evropy. Zde dokonèoval neúnavnì svoji práci v tìké nemoci. Zemøel náhle srdeèní mrtvicí 23. listopadu 1924 v mìsteèku Salbrie ve Francii, kde byl té pochován. Na jeho skromném hrobì vztyèili mu pøátelé prostý køí s nápisem: „Pravda Tvoje – Pravda na vìky“.
ORGANIZACE VYŠETØOVÁNÍ 25. èervence 1918 Jekatìrinburg, kde byla vìznìna carská rodina, byl dobyt sibiøskou armádou a Èechy.2 30. èervence tého roku zaèalo soudní vyšetøování. Byl jím povìøen vyšetøující soudce pro závanìjší pøípady Jekatìrinburgského krajského soudu Na me t k i n obvyklým zákonným poøádkem: podle naøízení státního návladního ze dne 30. èervence 1918, èj. 131.3 7. srpna 1918 Jekatìrinburgský krajský soud na gremiální poradì rozhodl, aby byl Nametkin zproš2
3
Jekatìrinburgu dobyl 3. pluk a èásti 2. pluku èeskoslovenských legií a dvì sotnì kozákù. Sibiøská armáda (ruská) tenkráte ještì neexistovala. Pozn. pøekl. V Rusku byly tøi kategorie vyšetøujících soudcù, rozdìlené podle závanosti vyšetøovaných pøípadù: 1. okresní vyšetøující soudce, 2. vyšetøující soudce pro závanìjší pøípady, a 3. vyšetøující soudce pro zvláš závané pøípady. Tato závanost byla stanovena státním návladnictvím, a vyšetøující soudce pro závanìjší pøípady zahajoval vyšetøování z naøízení státního návladního, vyšetøující soudce pro zvláš závané pøípady – z naøízení státního návladního nebo prokurátora soudní tabule (asi náš vrchní zemský soud – pozn. pøekl.) nebo ministra spravedlnosti jakoto generálního prokurátora.
tìn další práce v tomto pøípadu a pøenesl ji na soudce Sergejeva. Tato zmìna byla zpùsobena jednak chováním Nametkina samého, jednak tehdejšími pomìry. Na základì fakt, ukazujících na úkladnou vradu ne-li celé carské rodiny, tedy aspoò cara samého, vojenské úøady, které tehdy v prvních dnech po dobytí Jekatìrinburgu jedinì udrovaly poøádek, byly vlastnì první, které naøídily Nametkinovi, jakoto vyšetøujícímu soudci pro závanìjší pøípady, aby ihned zaèal vyšetøovati. Opíraje se o suchou literu zákona, prohlásil Nametkin vojenským úøadùm, e nemá práva zahajovati vyšetøování, dokud neobdrí naøízení státního návladního; ten však v prvních dnech po osvobození Jekatìrinburgu tu nebyl. Jednání Nametkinovo vzbudilo velké rozhorlení. V jeho poctivost a neobmezenou úctu k zákonùm nevìøili. Jedni obviòovali ho ze zbabìlosti pøed bolševiky, kteøí stále ještì ohroovali Jekatìrinburg, druzí šli ve svém podezøívání dokonce ještì dále. Jediným východiskem z nastalé situace by bylo bývalo odevzdání celého pøípadu vyšetøujícímu
soudci pro zvláš závané pøípady, v jeho pravomoc patøil i Jekatìrinburg; ale Kazaò, kde il takový soudce, byla od Jekatìrinburgu odtrena bolševiky. Na návrh prokurátora odevzdal soud tento tak váný pøípad soudci Sergejevovi, co v nìkterých pøípadech bylo dovoleno zvláštním zákonem. V prvních mìsících, kdy Sergejev pracoval, veškeré území Ruska od Volhy a k oceánu, osvobozené od bolševického jha, pøedstavovalo konglomerát vlád, je ještì nebyly slouèeny. Toto slouèení nastalo 23. záøí 1918 v Ufì, kde pro celé toto území ustavila se jediná vláda ve formì direktoria, sloeného z pìti osob. 18. øíjna 1918 nejvyšší moc soustøedil ve svých rukou vrchní vladaø admirál Kolèak. 17. ledna 1919 dal admirál Kolèak generálu Diterichsovi, bývalému vrchnímu veliteli fronty, naøízení (èj. 36), aby mu byly pøedloeny všechny nalezené vìci carské rodiny i všechny vyšetøovací spisy. Naøízením ze dne 25. ledna 1919 soudce Sergejev na základì rozkazu vrchního vladaøe, rozkazu, nahrazujícího za tehdejších okolností zvláštní zákon,
vydal Diterichs prvopisy vyšetøovacího øízení a všechny vìci dolièné. Spisy a vìci dolièné byly pøedány v pøísnì právním poøádku v pøítomnosti soudního prokurátora V. F. Jordanského. V prvních dnech únorových pøedloil generál Diterichs všechen materiál v Omsku vrchnímu vladaøi. Vyšším úøadùm zdálo se nebezpeèným ponechati pøípad v projednávání mezi ostatními jekatìrinburgskými pøípady, u jen ze strategických dùvodù. Bylo zøejmo, e je potøeba urèitých opatøení, aby historické dokumenty byly zachovány. Kromì toho další úkoly a dùleitost práce nutily, aby pøípad neprojednával jen obyèejný soudce. Ukázalo se, e je tøeba vyslechnouti velmi mnoho osob, které byly roztroušeny po celé Sibiøi, ba i dále, a soudce se nemohl vzdalovati od svého soudu. Na konec sám fakt, e pøípad byl odevzdán jen Sergejevu, co bylo do jisté míry pouze kompromisem, odporoval základnímu zákonu, jen ukládal takové soudní øízení jen zvláštnímu sboru speciálních vyšetøujících soudcù.
5. února povolal mne k sobì admirál. Pøed tím jmenoval mne vyšetøujícím soudcem pro zvláš závané pøípady pøi Omském krajském soudì. Naøídil mi, abych se obeznámil s materiálem øízení a pøedloil mu svoje návrhy o dalším poøádku vyšetøování. 6. února navrhl jsem a odùvodnil admirálovi tento poøádek: 1. Vyšetøování budi vedeno na zákonném podkladì, jak se to provádìlo a dosud: podle zákona o trestním øízení. 2. K tomu buïte povoláni v dostateèném mnoství vyšetøující soudcové, nebo pøípad jest nad fysické síly jediné osoby. 3. V èelo vyšetøování budi postavena nikoliv kolegiální moc, nýbr jediná samostatná osoba. Pøedstavoval jsem si ji v osobì senátora, zkušeného v øízení vyšetøování. Ale holá skuteènost byla k nám krutou. Do daleké Sibiøe nepøišli takoví senátoøi. Nebylo tu ani obyèejných vyšetøujících úøedníkù, jeto Sibiø témìø neznala ústavu vyšetøujících soudcù. Jiní báli se upoutat svùj osud k tak nebezpeèné vìci.
Pøi druhé poradì tého dne 6. února admirál mnì øekl, e se rozhodl zachovati obvyklý poøádek vyšetøování a toto svìøiti mnì. 7. února obdrel jsem naøízení ministra spravedlnosti o pøevzetí vyšetøovacího øízení a tého dne pøijal jsem od generála Diterichse všechny vyšetøovací spisy a vìci dolièné. 3. bøezna, pøed mým odjezdem na frontu, admirál uznal za nutno zabezpeèiti svobodu mého jednání zvláštním výnosem. Vzal osobnì na sebe morální odpovìdnost za pøípad a poukazoval v tomto výnose, e vyšetøování, které mi bylo naøízeno zákonným poøádkem, vzniklo z jeho vùle. Zájem o celý pøípad projevoval a do konce. Po jeho smrti pøijel jsem do Evropy, kde moje práce spoèívala ve výslechu ještì nìkterých svìdkù. Naznaèil jsem v hlavních rysech základ, na nìm bylo vybudováno soudní vyšetøování, maje na zøeteli mylnou, ve veøejnosti zakoøenìnou pøedstavu o této stránce pøípadu a speciálnì o tom, jakou roli mìl v nìm generál Diterichs.
Bohuel, ani on sám nesetrval na výši historické nestrannosti a ve své knize prohlásil se za hlavního „vùdce“ vyšetøování.4 Nebylo tomu tak. Generál Diterichs, který ve vojenských kruzích poíval vysoké úcty a autority, oceòoval práci vyšetøujícího soudce více ne kdokoliv jiný. Jemu více, ne komukoliv jinému je povinna díkem pravda. Ale pravdu tu nehledaly vojenské úøady, nýbr soudcové, je k tomu vedla vùle vrchního vladaøe. A ovšem, generál Diterichs práci vyšetøujícího soudce nikdy neøídil, ani øíditi nemohl, u z té prosté pøíèiny, jeto práce vyšetøujícího soudce, jak ji správnì definoval sám velký Dostojevskij, jest svobodné umìní. Obrázek è. 1 ukazuje fotografii originálu plné moci, je byla udìlena vyšetøujícímu soudci vrchním vladaøem. Podávám dále výsledky svého vyšetøování. Jeho podkladem je zákon, svìdomí soudcovo a poadavky, je mu klade nauka o právech.“ 4
M. K. Diterichs: Zavradìní carské rodiny a èlenù rodu Romanova na Urale, díl I., str. 14. – Société Anonyme de Presse, de Publicitè et d’Editions, Paris, 1924.
HLAVA PRVNÍ Hlavní stan ve dnech pøevratových. – Zatèení cara. – Carské Selo ve dnech pøevratových. – Zatèení carevny.
§1 Kdy vypuklo únorové vzbouøení, byla carská rodina rozdìlena: car byl v Mohylevì, kde se nalézal Hlavní stan, carevna s dìtmi – v Carském Sele. Srovnáváme-li údaje svìdkù: generála Dubenského5, jen v té dobì byl s carem, a generála Lukomského6, který zastával tenkrát úøad generálního ubytovatele pøi Nejvyšším velitelství a uveøejnil své dokumenty a vzpomínky7, lze konstatovati tato fakta: 8. bøezna odjel car z Carského Sela do Hlavního stanu, kam pøijel dne 9. bøezna. 10. bøezna byl doruèen Hlavnímu stanu první telegram ministra vojenství Bìljajeva, hlásící, e v továrnách petrohradských byla vyhlášena stávka a e 5 6 7
Svìdek D. N. Dubenskij byl mnou vyslýchán 28. a 29. prosince 1920 v Paøíi. Svìdek A. S. Lukomskij byl mnou vyslýchán 3. èervence 1922 v Paøíi. Archiv Ruské revoluce, díl II. a III., „Slovo“, Berlín 1922.
mezi dìlnictvem následkem nouze o potraviny zaèínají nepokoje. Tého dne Bìljajev poslal druhý telegram, e dìlnické hnutí pøeneslo se do ulice a e se kvapnì šíøí. Oba telegramy poslal s podotknutím, e nebezpeèí nehrozí a e nepokoje budou v zárodku potlaèeny. 11. bøezna Bìljajev s náèelníkem petrohradského vojenského okruhu generálem Chabalovem hlásili telegraficky, e nìkteré vojenské oddíly odepøely pouít zbranì proti dìlnictvu, k nìmu pøidruuje se i dav. Bìljajev pøitom stále ujišoval, e k potlaèení nepokojù bylo pouito všech prostøedkù. Chabalov však prosil, aby byly do mìsta odveleny rezervní oddíly vzhledem k nespolehlivosti petrohradské posádky. 11. bøezna došel první telegram pøedsedy Státní dumy Rodzjanka. Oznamoval, e vojáci zatýkají dùstojníky, pøidávají se k dìlnictvu a davùm a e je nutno, aby byly do Petrohradu poslány spolehlivé oddíly. Veèer tého dne a ráno 12. bøezna pøišly od Rodz-
janka na adresu carovu ještì dva telegramy. V nich bylo zdùraznìno, e jedinou moností obnoviti poøádek je Nejvyšší naøízení o zodpovìdnosti ministrù pøed Státní dumou, propuštìní všech ministrù a utvoøení nového kabinetu osobou, je by poívala všeobecné dùvìry. 12. bøezna kolem 12. hodiny volal generála Alexejeva pøímým spojením velkokníe Michail Alexandroviè. Potvrzoval zprávy oznámené Rodzjankem, hájil nutnost jím navrených opatøení a jmenoval pøímo Rodzjanka a kníete Lvova jako lidi, jim by mìlo býti svìøeno sestavení kabinetu. Tého dne o nìco pozdìji pøišel telegram od pøedsedy ministerské rady kníete Golicyna. Byl analogický s námìty Rodzjanka a velkokníete. Byla v nìm té zmínka, e prodlévání ministra vnitra Protopopova ve vládì vyvolává všeobecnou nespokojenost. Pod vlivem telegramù Bìljajeva, Chabalova a Rodzjanka telegrafoval z rozkazu carova generál Alexejev 12. bøezna vrchním velitelùm severní a západní fronty, aby pøipravili nìkteré vojenské èásti
k odeslání do Petrohradu. Generálu Ivanovovi byl dán rozkaz, aby øídil potlaèení vzpoury. Velkokníeti Michailu Alexandrovièi car odpovìdìl prostøednictvím generála Alexejeva, e mu dìkuje za radu, ale e sám ví, co má dìlat. Poté mluvil car telefonicky, asi hodinu, s carevnou, naèe odevzdal generálu Lukomskému vlastnoruènì napsaný telegram pro kníete Golicyna. Car v nìm poukazoval, e za daných pomìrù není nutno provádìti zmìny v ministerské radì, a ádal, aby bylo revoluèní hnutí a vzbouøení vojska potlaèeno. Generál Lukomskij odebral se s tímto telegramem ke generálu Alexejevovi. Tento se snail pøimìti cara k ústupkùm, o nich se zmiòoval Rodzjanko, velkokníe Michail a kníe Golicyn. Jeho pokus nemìl úspìchu a telegram Golicynovi byl odeslán. Svìdek Lukomskij pøiznává u výslechu, e ve dnech 10. a 11. bøezna v Hlavním Stanu vùbec nepøikládali nìjakého hlubšího významu petrohradským událostem. Svìdek Dubenskij, jen tou dobou se stýkal stále
s carem, vypovídá: „Byl klidný a vùbec neprojevoval ani stopy vzrušení.“ Nadešel teprve 12. bøezen. Ale jak mono seznati z výpovìdi svìdka plukovníka Engelhardta8, prvního pøedsedy revoluèního štábu Státní dumy, vzbouøení v Petrohradì 12. bøezna vzalo na sebe ji organizovanou tváønost; toho dne mezi 3. a 5. hodinou ustavil se „komitét Státní dumy“, a objevila se ji „Vojenská Komise“ tohoto Komitétu, jejím pøedsedou v prvních dnech byl právì plukovník Engelhardt. Èasnì z rána 13. bøezna odejel car do Carského Sela, smìøuje po linii Mohylev – Orša – Smolensk – Lichoslavl – Bologoje – Tosna. Vpøedu jel jeho dvorní prùvod; za ním v hodinovém intervalu – vlak carùv. Cestou ve vlaku dvorního prùvodu ji zvìdìli, e v Petrohradì ustavila se revoluèní vláda a e jí byl vydán rozkaz odeslat carùv vlak nikoli do Carského Sela, nýbr do Petrohradu. Byla o tom dána zpráva do carova vlaku, a odtamtud následoval rozkaz jeti stále do Carského Sela. Ale dùleité 8
Svìdek B. A. Engelhardt byl mnou vyslýchán 12. dubna 1921 v Paøíi.
køiovatky Ljubaò a Tosna byly ji obsazeny revoluèními vojsky. Car se rozhodl jet do Pskova. Tam se 15. bøezna zøekl car trùnu. Pozdì veèer 16. bøezna vrátil se do Mohyleva, kam pøíštího dne pøijela carevna–matka Marie Fjodorovna. Car se rozlouèil s dùstojníky svého štábu. Veèer 20. bøezna sám sestavil provolání k ruské armádì a datoval je 21. bøeznem. Jak známo, zakázala revoluèní vláda jeho rozšíøení. Vzhledem k dalšímu svému vyšetøování uvádím jeho doslovný obsah: „Naposled obracím se k Vám, moji vøele milovaní vojáci. Po tom, kdy jsem se rozhodl zøeknouti se za sebe a za svého syna ruského trùnu, øízení státu pøedáno bylo Prozatímní vládì na popud Státní dumy. Nech jí Bùh pomùe vésti Rusko po cestì slávy a blahobytu. Nech pomùe Bùh i vám, stateèní vojáci, obhájiti naši Vlast pøed zlým nepøítelem. Po dva a pùl roku snášeli jste bez ustání tìkou váleènou slubu, mnoho krve jste prolili, mnoho útrap podstoupili, ale ji se blíí hodina, kdy Rusko, spojené
se svými stateènými spojenci jediným spoleèným pøáním vítìzství, zdolá poslední nápor nepøátel. Tato nebývalá válka musí býti dovedena do úplného vítìzství. Kdo nyní myslí na mír a kdo si ho pøeje – to zrádce Vlasti. Vím, e kadý èestný voják tak smýšlí. Konejte tedy svoji povinnost, hajte stateènou naši Vlast, podrobte se Prozatímní vládì, dbejte rozkazùv svých velitelù. Pamatujte, e jakékoliv neuposlechnutí ve slubì poslouí jen nepøíteli. Pevnì vìøím, e ještì nepohasla ve vašich srdcích bezmìrná láska k naší veliké Vlasti. Nech poehná vám Hospodin a nech vede vás k vítìzství svatý velkomuèedník a vítìz Jiøí.“ V tìchto posledních dnech pobytu carova v Hlavním stanu vyjednával generál Alexejev, jak vypovídá svìdek Dubenskij, s Prozatímní vládou o volný odjezd jeho do Carského Sela, nezávislý tam pobyt a svobodný odjezd do ciziny pøes Murmansk. Svìdek Lukomskij vypovìdìl u výslechu, e Prozatímní vláda se skuteènì zaruèila za svobodu carovu a volný jeho odjezd s rodinou do ciziny. 12. bøezna pøijeli do Mohyleva èlenové Státní dumy Bublikov, Veršinin, Gribunin a Kalinin.
V Hlavním stanu je oèekávali a mìlo se za to, e jsou odveleni Prozatímní vládou, aby „doprovázeli“ cara do Carského Sela. Kdy ale car usedl do vlaku, tito lidé mu oznámili prostøednictvím generála Alexejeva, e je zatèen. Car odejel z Hlavního stanu 21. bøezna. Svìdek Dubenskij vypovídá: „Car vyšel z vagonu carevny–matky a odešel do svého vagonu. Stál u okna a hledìl na všechny, kteøí ho vyprovázeli. Témìø pøímo proti jeho vagonu stál vagon carevny–matky. Byla u okna a ehnala synovi. Vlak se dal do pohybu. Generál Alexejev vzdal èest carovi a kdy kolem nìho projídìl vagon s delegáty, sòal èapku a hluboko se jim uklonil.“
§2 Co se odehrávalo v tìch dnech v Carském Sele? Tyto události jsou dosti podrobnì vysvìtleny výpovìïmi osob, je v té dobì byly s carevnou a dìtmi: vychovatelem následníkovým Gilliardem, carevninou komornou M. F. Zanottiovou a Tutelbergovou, chùvou Teglevovou, její pomocnicí
Ersbergovou a carevniným komorníkem Volkovem.9 V prvních dnech pøevratových byla carevna nucena vìnovat mnoho péèe a èasu dìtem, je postupnì onemocnìly spálou. První onemocnìl následník. 7. bøezna musel ji ulehnouti, maje zvýšenou teplotu 38,3°C. Postupnì nemoc zachvátila všechny velkoknìny a probíhala velice bouølivì, s horeèkami a 40,5°C. U Marie Nikolajevny a Anastasie Nikolajevny komplikovala se pozdìji zánìtem plic. O událostech odehrávajících se v Petrohradì byla carevna informována hlavnì ze zpráv ministra vnitra Protopopova. 9
Tito svìdkové byli vyslýcháni: P. A. Gilliard 12.–14. záøí 1918 v Jekatìrinburgu soudcem Sergejevem; mnou: 5. a 6. bøezna 1919 a 27. srpna tého roku v Omsku, 14. bøezna 1920 v Charbinì a 27. listopadu tého roku v Paøíi; M. F. Zanottiová – mnou 11. listopadu 1920 v Paøíi; M. G. Tutelbergová mnou 23.–27. èervence 1919 v Išimì; A. A. Teglevová mnou 5. a 6. èervence 1919 v Jekatìrinburgu a 17. èervence tého roku v Tjumeni; J. N. Ersbergová mnou 6. èervence 1919 v Jekatìrinburgu, 17. èervence tého roku v Tjumeni a 16. bøezna 1920 v Charbinì; A. A. Volkov 22. øíjna 1918 v Jekatìrinburgu soudcem Sergejevem a mnou: 20.–23. srpna 1919 v Omsku a 15. bøezna 1920 v Charbinì.
Jsouc cele zamìstnána dìtmi, pøijímala tyto zprávy od Protopopova telefonicky, prostøednictvím svého komorníka Volkova. Protopopovovy zprávy neodpovídaly skuteènosti. Snail se zmíròovat význam událostí a ujišoval carevnu, e „nedá dojíti k nièemu vánému“. Kdy však hnutí nabylo hrozivého charakteru, ztratil hlavu, zmalomyslnìl a byl nucen doznati, e „situace je špatná“. Z Protopopovových informací nenabyla tudí carevna správných pøedstav o charakteru hnutí. Kdy komorník Volkov, pøedávaje opìt zprávu Protopopovovu, vyslovil o ní jakousi pochybnost a øekl carevnì, e asi neodpovídá skuteènosti, ponìvad dokonce i kozáci v Petrohradì jsou ji nespolehliví, odpovìdìla mu carevna klidnì: „Ne, tak tomu není. V Rusku nemùe být revoluce. Kozáci se nedopustí zrady.“ Vyšetøováním se zjistilo, e tyto carevniny názory a výroky, plynoucí z informací Protopopovových, spadaly èasovì právì do doby carova pobytu v Hlavním stanu. A já nepochybuji, e telegrafická odpovìï kníeti Golicynu, její obsah byl u pøedem jistì
znám carevnì, byla sestavena pod vlivem Protopopovovým. Kdy spojení s carem bylo pøerušeno a kdy si carevna hrozivá fakta koneènì uvìdomila, zaèal v její duši vznikat nepokoj. Cítíc svoji samotu, zavolala k sobì velkokníete Pavla Alexandrovièe. Tento fakt sám sebou jest významný pro pochopení její nálady. Po smrti Rasputinovì nesmìl se Pavel Alexandroviè z rozkazu carevnina objevovati na dvoøe. A nyní ho sama zvala. Snaila se èelit událostem a nevìøila zvìstem o tom, e car se zøekl trùnu, povaujíc je za provokaèní. Ku konci však pøišla patrnì k závìru, e jisté ústupky jsou nutné, a snaila se navázati písemný styk s carem. Tato snaha nemìla úspìchu a pøišla u pøíliš pozdì: car se zøekl trùnu. Zmuilost a zevní klid neopustily carevnu nejen v prvních dnech pøevratových, nýbr i po odstoupení carovì. Svìdkové vypovídají: Ersbergová: „Byla velmi klidná a snaila se ovládnouti. Neztrácela patrnì nadìje na lepší bu-
doucnost. Pamatuji se, e kdy mne zpozorovala, jak pláèi po odstoupení carovì, utìšovala mne, e národ se vzpamatuje, povolá syna Alexeje a vše bude zas dobøe.“ Volkov: „Vùèi událostem a odstoupení carovì chovala se celkem klidnì, projevujíc zmuilost a neoblomnost.“ Zanottiová: „Navenek se ovládala.“ Gilliard: „Kdy se dovìdìla o odstoupení, snaila se ovládnouti a zachovati klid.“
§3 Zatèení carevny bylo provedeno tého dne jako zatèení carovo. Zatkl ji generál Kornilov10, zastávající tenkrát úøad velitele vojsk petrohradského vojenského okruhu. Byla tomu pøítomna jediná osoba: novì Kornilo-
10
Generál Lavr Georgijeviè Kornilov – tato tragická postava ruského patriotismu – padl pøi obléhání bolševického Jekatìrinodaru, co velitel nepatrné Dobrovolnické armády, 31. bøezna 1918. – Pozn. pøekl.
vem jmenovaný velitel carskoselské stráe plukovník Kobylinskij.11 Carevna pøijala je v jednom dìtském pokoji. Kornilov ji oslovil: „Vaše Velièenstvo, dostalo se mi velice tìkého úkolu: oznámiti vám usnesení Ministerské rady, e od této chvíle jste povaována za zatèenou.“ Po tìchto struèných slovech pøedstavil Kornilov carevnì Kobylinského. Potom mu naøídil, aby se vzdálil, a zùstal s ní samoten asi pìt minut. Shora jmenovaní svìdkové, je o tom všem sama carevna byla informovala, vypovìdìli, e Kornilov, kdy s ní zùstal o samotì, snail se ji uklidniti a ujišoval ji, e rodinì nehrozí nièeho zlého. Potom shromádil Kornilov všechny osoby, které byly v paláci, a oznámil jim, e všichni, kdo chtìjí zùstati u carské rodiny, musejí se nyní stejnì jako zatèení podøíditi všem rozkazùm, které jim budou dány. Tého dne byla zmìnìna strá. Sborný pluk, který vykonával v paláci strání slubu, odešel. Vystøídal jej tìlesný støelecký pluk. 11
Plukovník J. S. Kobylinskij byl mnou vyslýchán 6.–10. dubna 1919 v Jekatìrinburgu.
22. bøezna pøijel car. Na nádraí dostavil se plukovník Kobylinskij. Vypravuje o tom toto: „Car vyšel z vagonu a velmi rychle, ani by na nìkom utkvìl pohledem, pøešel nástupištì a usedl do automobilu. S ním byl dvorní maršálek kníe Vasilij Alexandroviè Dolgorukov. Na nástupišti pøistoupili ke mnì dva páni v obèanském obleku, z nich jeden byl èlenem Státní dumy Veršinin, a øekli mnì, e jejich poslání je skonèeno: cara odevzdávají mnì. S carem ve vlaku jelo mnoho osob. Kdy car vystoupil z vagonu, osoby ty vyhrnuly se na nástupištì a zaèaly se rychle rozbíhat na rùzné strany, ohlíejíce se nejistì kolem, patrnì s pocitem strachu, e budou poznány. Pamatuji se velmi dobøe, e takto tenkrát utíkal generálmajor Naryškin a jak se mi zdá, té i velitel eleznièního praporu generálmajor Cabel. Scéna ta byla velmi nepìkná.“ Kdy pøijel carùv automobil k paláci, vrata byla zavøena. Voják, který tu stál na strái, neotvíral a èekal na slubu konajícího dùstojníka. Ten vykøikl zdálky: „Otevøít vrata bývalému caru!“ Mnozí pozorovali tuto scénu carova pøíjezdu. Svìdkynì Zanottiová vypovídá: „Dobøe se pamatuji na postoj
slubu konajícího dùstojníka. Chtìl cara urazit: kdy šel car kolem nìho, stál s cigaretou v ústech a s rukou v kapse.“ K hlavnímu vchodu pøišli i jiní dùstojníci. Všichni byli ozdobeni rudými stukami. Ani jeden z nich, kdy šel car kolem, mu nevzdal èest. Car jim však salutoval. Carevna šla mu chvatnì v ústrety. Ale on ji vèas upozornil a uvítal se s ní a v dìtských pokojích. Toto setkání vidìl jen komorník Volkov. Ten vypovídá: „S úsmìvem se objali, políbili a šli k dìtem.“ Pozdìji, kdy byli o samotì, plakali. Vidìla to pokojská carevnina Dìmidová, je zahynula s carskou rodinou. Vyprávìla o tom tìm, kdo zùstali naivu.
Obr. 1: Naøízení Vrchního vladaøe Admirála Kolèaka. V Omsku dne 3. bøezna 1919, èj. 588. – Naøizuji tímto všem
úøadùm a osobám plniti bezpodmíneènì a pøesnì všechny zákonné poadavky vyšetøujícího soudce pro zvláš dùleité pøípady Sokolova a pomáhati mu pøi plnìní rozkazù, je mu byly z mé vùle dány pro vyšetøovací øízení o zavradìní bývalého cara, jeho rodiny a velkokníat. Admirál Kolèak. Pøednosta kanceláøe Vrchního vladaøe: V zastoupení: generál-major Martyjanov.
Obr. 2: Carùv kabinet v Tobolsku.
Obr. 3: Carevnina komnata v Tobolsku.
Obr. 4: Komnata velkoknìen v Tobolsku.
Obr. 5: Velkoknìny Olga, Tajana, Anastazie a komorná Dìmidová v Tobolsku. Olga Nikolajevna snaí se vyhlédnouti pøes plot.
Obr. 6: Car s dìtmi v Tobolsku.
Obr. 7: Car s Tatišèevem v Tobolsku.
Obr. 8: Car s dìtmi v Tobolsku.
Obr. 9: Car se sluhou Kirpiènikovem v Tobolsku.
Obr. 10: Následník Alexej Nikolajeviè v Tobolsku.
HLAVA DRUHÁ Proè zatkli cara a carevnu. – Svìdecké výpovìdi kníete Lvova, Kerenského a Miljukova. – Instrukce Kerenského ohlednì carské rodiny. – Nový zpùsob ivota carské rodiny.
§1 Usnesení Prozatímní vlády, e jest car s rodinou zatèen, bylo vydáno 20. bøezna. V nìm nebylo ani zmínky o tom, proè došlo k tomuto èinu. Snail jsem se to vyšetøiti výslechem tøí osob: ministerského pøedsedy Prozatímní vlády kníete Lvova, ministra spravedlnosti v jeho kabinetì Kerenského a ministra zahranièních vìcí Miljukova.12 Kníe Lvov vypovídal: „Prozatímní vláda musela ovšem podniknouti urèité kroky proti hlavì bývalé vlády. Tyto kroky, podniknuté proti carovi a jeho choti usnesením Prozatímní vlády, záleely v zatèení a zbavení svobody. Øekl bych, e tyto kroky v tu 12
Tito svìdkové byli mnou vyslýcháni v Paøíi: kníe Georgij Jevgenieviè Lvov 6.–30. èervence 1920, Alexandr Fjodoroviè Kerenskij 14.–20. srpna tého roku, Pavel Nikolajeviè Miljukov 23. øíjna tého roku a 12. èervence 1922.
chvíli byly psychologicky nevyhnutelné a byly vyvolány pøirozeným bìhem událostí. Bylo potøeba chrániti bývalého nositele nejvyšší moci pøed monými výstøelky revoluèního hnutí.“ Kromì této pøíèiny poukázal kníe Lvov ještì na jinou pohnutku: – „Prozatímní vláda byla povinna kvùli veøejnému mínìní peèlivì a nestrannì vyšetøiti chování bývalého cara a carevny, v nìm lid vidìl poškozování národních zájmù státu, jak z vnitøního, tak i vnìjšího hlediska, vzhledem k válce s Nìmeckem.“ Kerenskij vypovídal: „Mikuláš II. a Alexandra Fjodorovna byli zbaveni svobody usnesením Prozatímní vlády ze dne 20. bøezna. Byly dvì kategorie pøíèin, které vedly k zatèení carovu. Krajnì vzrušená nálada vojenských mas v zázemí a dìlnictva petrohradského a moskevského rajonu byla vùèi carovi nanejvýš nepøátelská. Vzpomeòte si na moje vystoupení 20. bøezna v plénu moskevského sovìtu. Tam se ozvaly hlasy ádající jeho smrt, hlasy pøímo ke mnì volající. Protestoval jsem jménem vlády proti takovému poadavku a øekl jsem za sebe, e já se nikdy nesníím k roli Maratovì. Øíkal jsem, e vinu Miku-
lášovu na Rusku vyšetøí nestranný soud. Síla zloby dìlnických mas spoèívala hluboko v jejich náladì. Chápal jsem, e se zde nejedná ani tak o samu osobnost Mikuláše II., jako spíše o ideu carismu, vyvolávající zlobu a pocit msty... To byla první pøíèina, která nutila Prozatímní vládu zbaviti cara a Alexandru Fjodorovnu svobody. Vláda, zatýkajíc je, zároveò je vlastnì ochraòovala. Druhá èást pøíèin vycházela z nálady dalších širokých vrstev národa. Jestlie dìlnické a selské masy byly lhostejny ke smìru zahranièní politiky cara a jeho vlády, tak inteligence a buroasie a zejména vyšší dùstojnictvo jasnì vidìlo ve vší vnitøní a zahranièní carovì politice a zvláštì v jednání Alexandry Fjodorovny a jejího kruhu ostøe vyslovenou tendenci rozvratu státu, jeho cílem by býval byl separátní mír a spolek s Nìmeckem. Prozatímní vláda byla rozhodnì povinna vyšetøiti jednání carovo, Alexandry Fjodorovny a jejího krouku. Podle usnesení Prozatímní vlády ze dne 17. bøezna 1917 byla ustavena Nejvyšší Mimoøádná vyšetøovací komise, která mìla vyšetøiti èinnost nositele nejvyšší moci starého reimu a vùbec všech osob,
které podle mínìní veøejnosti svým jednáním škodily státu. Ustanovená komise mìla tedy vyšetøiti i roli Mikulášovu, Alexandry Fjodorovny a jejího krouku. Nutnost takového vyšetøení byla objasnìna v prohlášení Prozatímní vlády o zøízení Komise. K tomu, aby Komise mohla dostáti svým povinnostem, bylo nutno pouíti jistých prostøedkù k omezení svobody Mikuláše II. a Alexandry Fjodorovny. Tato nutnost byla tedy tou druhou pøíèinou jejich uvìznìní.“ Miljukov vypovídal: „Mnì naprosto neutkvìlo v pamìti nièeho o tom, jak a kdy bylo rozhodnuto o uvìznìní cara a carevny. Naprosto nièeho si o tom nepamatuji. Vybavím-li si pomìry v té dobì, zdá se mi, e pravdìpodobnì Prozatímní vláda schválila jistý postup, navrený Kerenským. V té dobì nìkterá zasedání vlády byla i tajná a zápisy o takových zasedáních nebyly vedeny. Pravdìpodobnì v takové formì bylo rozhodnuto i o této otázce.“
§2 Uvìznìním Jejich Velièenstev zmìnil se pøirozenì zpùsob jejich ivota. Kdo jej urèil? Kerenskij vypovìdìl u výslechu: „Ustanoviti, jak se má chovat uvìznìný car Mikuláš II., jeho ena a vùbec všechny osoby, které s nimi chtìly zùstati, bylo svìøeno Prozatímní vládou mnì. Náleel mi té dozor nad dodrováním všech naøízení. Se souhlasem Prozatímní vlády vypracoval jsem smìrnice, které urèovaly zpùsob dalšího ivota carova a pøedal jsem je Korovièenkovi (veliteli paláce), aby se jimi øídil. Instrukce naøizovaly: a) Carská rodina a všichni, kdo s ní zùstali, mìli být izolováni od jakéhokoliv styku s vnìjškem. b) Uvìznìní smìli se pohybovati pouze v okruhu paláce. c) K procházkám byly urèeny zvláštní èásti parku, speciálnì k tomu ohrazené. V dobì procházek byli vìzni sledováni stráí. d) Sluby Boí konaly se v domácí kapli.
e) Veškeren styk s uvìznìnými byl zakázán a mohl býti povolen pouze za souhlasu Kerenského. f) Všechny dopisy byly podrobeny cenzuøe, kterou provádìl velitel paláce. g) Palác a park byly støeeny vojenskými stráemi. h) Dozor nad uvìznìnými byl dvojí: vnìjší, podøízený veliteli stráe, a vnitøní, podøízený veliteli paláce. Kromì tìchto všeobecných opatøení, bylo pouito ještì dvou, namíøených hlavnì proti osobì carovì. První opatøení záleelo v tom, e carovi byly odòaty jeho rùzné dokumenty na ádost Mimoøádné vyšetøovací komise, co se stalo v kvìtnu nebo èervnu. Druhé záleelo v tom, e svoboda carova byla omezena i uvnitø paláce. Car byl na nìjakou dobu oddìlen od carevny a vidìl se s ní jen v pøítomnosti dozorèího dùstojníka a celé rodiny, a to pouze u stolu. Pøi tom bylo dovoleno hovoøiti jen o všeobecných vìcech. O tomto opatøení vypovídal Kerenskij: „Tohle jsem zavedl sám, z vlastního popudu, kdy jsem byl vyslechl referát Vyšetøovací komise. Pøed-
pokládalo se toti, e budou vyslýcháni Komisí. Za úèelem nestranného vyšetøování uznal jsem nutným jejich odlouèení. Mikuláši II. jsem to øekl osobnì a Alexandøe Fjodorovnì to oznámil Korovièenko z mého rozkazu... Toto opatøení bylo mnou zavedeno, zdá se mi, v prvních dnech èervna a trvalo asi mìsíc. Potom bylo zbyteèné, a tudí jsem je zrušil.“ ivot carské rodiny po odstoupení carovì byl roven ivotu vìzòù. Hlavním dùvodem jeho byla hlavnì myšlenka najíti a dokázati vinu cara a carevny na národu.
HLAVA TØETÍ13 ivot vìznìné rodiny v Carském Sele. – Výstøelky plynoucí z revoluèního prostøedí. – Carská rodina a její druina. – Úøední osoby: velitelé paláce Kocebu a Korovièenko, ministr války Guèkov, ministr spravedlnosti Kerenskij.
§1 Tato myšlenka byla hlavním pozadím ivota carské rodiny v dobì jejího pobytu v Carském Sele. Na tomto podkladì docházelo i k mnohým výstøelkùm, je pøipravily rodinì mimoøádnì tìké, a dosud neproité chvíle. 13
Obsah této hlavy jest té vypracován podle výpovìdí pøedešlých svìdkù a ještì podle výpovìdí carova komorníka T. I. Èemodurova, následníkova lokaje S. I. Ivanova, uèitele angliètiny S. I. Gibbse, dcery dr. Botkina T. J. Melnikové a té na základì poznámek v deníku následníkovì. – Svìdkové T. I. Èemodurov, S. I. Ivanov a S. I. Gibbs byli vyslýcháni: první soudcem Sergejevem 15. a 16. srpna 1918 v Jekatìrinburgu, druhý mnou 18. èervence 1919 v Tjumeni, tøetí rovnì mnou 1. èervence 1919 v Jekatìrinburgu. T. J. Melniková sama sestavila písemnou výpovìï 25. èervna 1920. – Deník následníkùv byl objeven pøi prohlídce, provedené u stráného M. I. Letìmina 6. srpna 1918 v Jekatìrinburgu.
Pøísná opatøení ustanovená Kerenským zdála se ještì nìkterým z revoluèních dùstojníkù nedostateèná. ádali plukovníka Kobylinského, aby celá carská rodina se jim dennì ukazovala. Úpadek disciplíny, morální zdivoèelost a malicherná zvìdavost zahalovaly se zde pøedstavami, e rodina by mohla uprchnout. Kobylinskij se dlouho bránil proti takovým nárokùm, ale na konec byl pøece donucen podati o tom zprávu generálu P. A. Polovcevovi, který vystøídal Kornilova. ádosti dùstojníkù bylo vyhovìno v ponìkud mírnìjší formì: dennì, kdy carská rodina pøicházela ke snídani, vstupovali té do jídelny dva dùstojníci, z nich jeden pøedával a druhý pøebíral slubu. Jednou, kdy se jako obyèejnì oba dùstojníci dostavili do jídelny, car rozlouèil se s dùstojníkem odcházejícím ze sluby, a podle svého zvyku podával ruku jeho nástupci. Ten však odstoupil a nepøijal ji. Car popošel a k nìmu, vzal ho za rameno a zøejmì rozrušen øekl: „Holoubku, proè?“ Dùstojník odpovìdìl: „Jsem syn lidu. Kdy lid vám podával ruku, vy jste jí nepøijal. Nyní nepodám ruky já vám.“ Tento dùstojník chlubil se pozdìji všude svým jednáním. Jmenoval se Jaryniè.
Pøi úplném v té dobì bezvládí carskoselský sevdep chtìl míti také vliv na ivot carovy rodiny a vyslal Kobylinskému na pomoc svého èlovìka: Arména Domodzjance v hodnosti praporèíka. Tento „hloupý, hrubý a sprostý èlovìk“, jak svìdèí o nìm Kobylinskij, se úpornì snail proniknouti do paláce jako velitel. Kdy se mu to nepodaøilo, špehoval carskou rodinu v parku a kde mohl, otravoval jí ivot. Na nìj vzpomíná ve svém deníku i následník a odsuzuje ho vtipným ruským slovíèkem. Podobnì jako Jaryniè, také on nepøijal jednou carovy ruky. Podobné pøípady opakovaly se nejednou a jak vidìt ze svìdeckých výpovìdí, obzvláštì tìko odráely se na duši dìtí, vyvolávajíce v nich pocit uráky a vnitøního rozhoøèení. Jeden z dùstojníkù, posluchaè univerzity (jména jeho neznám), obzvláštì se snail projevit svoji horlivost ve strání slubì a snad ani na krok neodcházel od rodiny, kdy se procházela v parku. Kdy jednou kráèel za carem, zaèal mu doslova šlapati pøímo na paty. Mávnutím hùlky dozadu byl car nucen zmírniti zápal revoluèního stráce. Takové jednání nìkterých dùstojníkù a nìkdy i
pøímo agitace lidí druhu Domodzjance kazily vojáky. Snaili se té ukázati ve strání slubì, co sami dovedou, a vycházeli z mezí jakékoliv slušnosti. V dobì procházek nevzdalovali se témìø ani na krok od rodiny, pøisedávali si k carevnì, nenucenì se rozvalovali a vedli mezi sebou pro ni nepøíjemné hovory. Jednou uvidìli u následníka jeho malinkou pušku. Byl to model ruské pušky, vyrobený pro nìho v jedné z ruských zbrojovek, puška ke hraní, úplnì neškodná, jeliko pro ni nebylo speciálních nábojù. Vojáci vidìli v tom nìco podezøelého a prostøednictvím dùstojníka ádali, aby byl následník odzbrojen. Hoch se dal do pláèe a dlouho naøíkal, dokud plukovník Kobylinskij mu potají nevrátil zbraò po èástech – rozebranou. Kdy se dìti zotavovaly z nemoci, rodina scházela se jaksi dohromady a veèery trávila ètením. Jednou do pokoje vstoupili vojáci a pøíkøe je obvinili, e se pøed chvilkou domlouvali s vnìjškem svìtelnými signály. Byla to jedna z knìen, která nevìdomky pøi vyšívání kývala tìlem. Její stín byl povaován za signály.
Vojáci vcházeli do vnitøních pokojù paláce, kde nebylo ádných dozorèích orgánù, prohlíeli si domácnost rodiny, èiníce bezpøedmìtné, nezdvoøilé a hrubé poznámky. Nìkdy jednání jejich nemìlo naprosto ádného smyslu, mìlo èistì podlý cíl. V parku ily divoké kozy. Jeden voják, stoje na strái, jednu zastøelil. Byl za to pokárán. Ale kdy opìt stál na strái, zastøelil druhou. Revoluèní vojáci rádi si pøisvojovali cizí majetek. Strání dobývali se do skøíní s carskými vìcmi, které byly uschovány mimo palác, otvírali spiírny a kradli zásoby. Mezi stránými byli i lidé lepšího charakteru, jak mezi dùstojníky, tak mezi vojáky. Ti docela jinak chovali se k carské rodinì, ale museli to dìlat potají, nebo se báli projevit veøejnì svoje city.
§2 Carovi neubliovalo jen revoluèní prostøedí. Provinil bych se proti pravdì, kdybych mlèel o nìkterých osobách, které dlouhou dobu obklopovaly cara a pouívaly jeho pøíznì.
Mezi lidmi nejvíce blízkými caru, ne se zøekl trùnu, byli: – velitel polní kanceláøe Naryškin, velitel tìlesné stráe hrabì Grabbe, køídelní poboèník Mordvinov, køídelní poboèník vévoda Mikuláš Nikolajeviè Leuchtenbergský, køídelní poboèník N. P. Sablin, øeditel carevniny kanceláøe hrabì Apraxin. Vidìli jsme, jak odcházel Naryškin z carova vlaku, kdy s ním pøijel do Carského Sela. Pøed odjezdem carovým do Tobolska byla carovi poskytnuta výhoda vybrati si do svého prùvodu nìkolik lidí. Car vybral si Naryškina. Kdy bylo tomuto oznámeno carovo pøání, vyprosil si 24 hodiny na rozmyšlenou. Car nevyèkal konce jeho rozmýšlení a vybral si Ilju Leonidovièe Tatišèeva. Kdy pøijel car 22. bøezna do paláce, oèekával, e se k nìmu ihned dostaví Mordvinov a vévoda Leuchtenbergský. – Nepøišli. Car poptával se na nì komorníka Volkova. Ten odešel k dvornímu maršálkovi hrabìti Benkendorfovi. „Oznam,“ øekl Benkendorf, „e nepøijeli a e u nepøijedou.“ Volkov vypovídá: „Car nedal nièeho na sobì znáti a jen øekl: „Dobrá.“ A Mordvinov byl jedním z jeho nejoblíbenìjších køídelních poboèníkù! Rovnì tak
oblíben byl Sablin. Kdy ve dnech revoluce se k paláci zaèala stahovat vojska a pøišla tìlesná strá, v ní slouil i Sablin, vidìl jsem témìø všechny dùstojníky stráe. Sablin však nepøišel a více se carské rodinì neukázal. Hrabì Apraxin byl v paláci, kdy Kornilov zatýkal carevnu. Po uvìznìní carevninì zùstal ještì s rodinou nìkolik dní a pak také odešel. Hrabì Grabbe se skryl, utekl nejen od rodiny, nýbr i ze své sluby.“ Svìdkové vypovídali: Kobylinskij: „Sebeobìtavost hrabìte Apraxina vystaèila jen na tøi dny. On velmi brzy zaádal sám o propuštìní, jeto prý všechny svoje záleitosti zde v paláci ji vyøídil.“ Teglevá: „Mnozí je zradili... Hrabì Apraxin od nich odešel; utekl i velitel tìlesné stráe hrabì Grabbe. Generál Naryškin, èlovìk carovi obzvláštì velmi blízký, docela na nì zapomnìl a ani jednou jich v Carském Sele nenavštívil.“ Ersbergová: „Ani jednou se k nim nedostavil generál Naryškin. Zbabìle zmizel velitel tìlesné stráe hrabì Grabbe. Opustil je té Apraxin. Odešel
od nich starší dùstojník tìlesné stráe køídelní poboèník Mikuláš Pavloviè Sablin.“ Ani palácové sluebnictvo nezùstalo všechno vìrno carské rodinì. Mnozí stali se dobrovolnými vyzvìdaèi a donašeèi. Kdy carevna pochopila vánost situace, znièila s pomocí Vyrubovové nìkteré své dokumenty. Jakmile Kerenskij pøijel do paláce, bylo mu to sluebnictvem ihned hlášeno. Kerenskij se tímto udáním znepokojil. Zavedl vyšetøování: sluebnictvo bylo vyslýcháno, kamna prohlíena. Vyrubovová byla zavezena na pevnost. Starý následníkùv pìstoun, starší námoøník Dìrevenko, ten, jen nosíval nemocného carevièe na rukou, mezi jeho dìtmi plynula první léta ivota následníkova, hned v prvních dnech popøevratových projevil k nìmu zlobu a stal se bolševikem a zloèincem. Proti všem tìmto lidem mono mimodìk postavit jiné osoby, je nikdy nenáleely k dvorní spoleènosti. Byly to: mladé dìvèe Markéta Chitrovo a jistá Olga Kolzaková. Ony se nebály stýkati se s uvìznìnou rodinou a ve svých dopisech posílaly jí slova
lásky a hluboké oddanosti, nezakrývajíce svých jmen ádným pláštíkem. Já však musím vyzdvihnouti vysoký stupeò osobní šlechetnosti a hlubokou oddanost ruskému caru a jeho rodinì dvou osob: následníkova vychovatele Švýcara Gilliarda a uèitele angliètiny Gibbse. Nejednou dávaje všanc svùj ivot, Gilliard cele se obìtoval rodinì, aèkoliv jemu, jako cizozemci, nic nepøekáelo, aby hned v první chvíli od ní odešel. Kdy byla carevna zatýkána, nebyl Gibbs v paláci. Potom ho ji nechtìli pustit dovnitø. On naléhavì ádal o vpuštìní a podal písemnou ádost, aby mu bylo dovoleno uèiti dìti. Sám o tom vypovídá: – „Prozatímní vláda mi nedovolila, abych s nimi il. Na mé ádosti, která byla odmítnuta, bylo podepsáno pìt ministrù. Nepamatuji se teï ji na jejich jména, ale vím, e jich bylo pìt, pøièem z mé ádosti dalo se vyèísti, e jsem pouze uèitelem dìtí... Mnì, Anglièanu, bylo to smìšné!“ Pìt revoluèních ministrù nezlomilo vùli úporného Anglièana. Spojil se opìt s rodinou, ale a v Sibiøi. Vypovídá: „Pøijel jsem do Tobolska sám. Chtìl jsem být pøi rodinì, ponìvad jsem jim cele oddán... Bylo to v jednu hodi-
nu. Byl jsem pøijat carem v kabinetì, kde té byla carevna a Alexej Nikolajeviè. Byl jsem rád, e jsem se s nimi opìt shledal. I oni byli rádi, e mne zase uvidìli. Carevna tehdy u chápala, e ne všichni, které povaovala za vìrné, byli jim skuteènì vìrní. Velitel tìlesné stráe hrabì Grabbe se jim zpronevìøil. Utekl od nich na Kavkaz ji v prvních dnech revoluce.“
§3 Jak se chovali k rodinì ti lidé, jim náleela nad ní moc v prvních horkých revoluèních dnech? Výkonnou moc mìli v rukou: velitel paláce Kocebu a velitel stráního oddílu Kobylinskij. Štábní rytmistr Kocebu, dùstojník hulánského pluku Jejího Velièenstva, byl prvním revoluèním velitelem paláce. Jmenoval jej sám generál Kornilov. Všichni svìdkové vypovídají o roli Kocebuovì stejnì: slouil nikoli revoluci, nýbr carské rodinì. Ale nebyl zruèný v tom tìkém díle a neohlíel se na náladu palácového sluebnictva. Kdy sedìl a besedoval s Vyrubovovou, byl vytrvale støeen. Zahlédli, e odevzdával carské rodinì dopisy, ani by je byl
otevøel a pøeèetl. Na konec následovalo udání a Kocebu byl propuštìn. Po nìm krátkou dobu vykonával úøad velitele Kobylinskij, naèe byl jmenován velitelem paláce Korovièenko. Pavel Alexandroviè Korovièenko byl vojenský auditor a v obèanském ivotì advokát. Jsa politickým stoupencem Kerenského, s ním mìl jednotné povolání, a jsa s ním té osobnì znám, byl v pravém smyslu slova „okem“ Kerenského v paláci. Sám Kerenskij vypovídá: „Korovièenko, jmenovaný mnou, jen jsem byl plnomocníkem Prozatímní vlády, byl tedy té mým plnomocníkem. Jemu tam v mé nepøítomnosti náleela veškerá moc.“ Svou osobou nepùsobil Korovièenko rodinì zla. Naopak, snail se uèiniti její uvìznìní ménì tísnivým. Ale nenáleeje do prostøedí, do nìho se nyní dostal, neumìl se chovati a zdál se rodinì hrubým, netaktním a špatnì vychovaným. Odevzdávaje knìnám dopisy nebo rozmlouvaje s nimi, „ertem“ hovoøil s nimi slovy tìchto dopisù, nemaje tušení, e takové „erty“ je uvádìjí do trapné situace. Rodina ho nemìla ráda. Svùj úøad opustil dobrovolnì, byv
jmenován velitelem vojsk nejdøíve kazaòského, potom taškentského vojenského okruhu, kde byl zabit bolševiky. Po Korovièenkovi stal se velitelem paláce opìt Kobylinskij, a byl jím a do konce. Proto promluvím o jeho roli a pozdìji. Z vyšších státních hodnostáøù pøijídìli do Carského Sela: generál Kornilov, ministr války Guèkov a ministr spravedlnosti Kerenskij. Nehledì na nevdìènou úlohu, kterou na sebe Kornilov vzal, nehledì na odmìøenost, s jakou s ním jednala carevna, pøece patrnì nezanechal v paláci pocitu nelibosti. Komorník Volkov o nìm vypovídá: „Zatknout carevnu pøijel generál Kornilov. Já sám jsem ho tenkrát vidìl... Na venek choval se Kornilov s obøadnou dùstojností, jako se chovali všichni, kteøí za starých èasù pøijídìli do paláce. Carevna nebyla nikterak sklíèena po odjezdu Kornilovì a zùstala stále tak klidná, jak pøedtím, jak pøed jeho pøíjezdem. Jsem pøesvìdèen, e Kornilov osobnì neuèinil jejímu Velièenstvu nièeho zlého a e ji nijak neurazil.“ Zrovna tak mluví o nìm všichni ostatní svìdkové.
Kdy pozdìji Kerenskij prohlásil Kornilova za zrádce Ruska a car se o tom dovìdìl, dával najevo svoje hluboké rozhoøèení a nelibost nad jednáním Kerenského. Guèkov byl v Carském Sele patrnì jen jednou, a to pøed pøíjezdem carovým. Svìdkové vypovídali: Kníe Lvov: „On (Guèkov) tam jel jako ministr války. Podával-li tenkrát zprávu o své cestì, nepamatuji se; s kým tam jednal, nevím.“ Komorná Zanottiová: „Od té doby, co u nás byl Kornilov, pøijelo k nám do paláce ještì nìkolik lidí. Pokud se pamatuji, byl mezi nimi tenkráte té Guèkov. Pamatuji se dobøe, e carevna byla tehdy velice vzrušena jejich pøíjezdem a vyslovila proto svoji nelibost: bylo jí nepøíjemno je vidìti. Pøece však tenkrát vidìla Guèkova (vzpomínám si nyní na to dobøe: ano, byl to Guèkov). Øíkala potom, e jeho pøíjezd byl bezúèelný, e nemìl pøíèiny pøijídìt.“ Komorník Volkov: „Proè on (Guèkov) tenkrát pøijel, nevím. Nikdo ho nezval. Pøijel tenkrát sám, bez hlášení. Kdy se vracel, jeden z dùstojníkù, kteøí s ním pøijeli, dùkladnì opilý, obrátil se ke mnì, ke
správci šatny Ivanu Martyškinu a k lokajùm Truppu a Predovskému (stáli jsme všichni pohromadì) a s nenávistí na nás køièel: „Vy jste naši nepøátelé. My jsme vaši nepøátelé. Vy jste všichni prodejní.“ Vykøikl to hlasitì, s neslušnými gesty, jako opilec. Odpovìdìl jsem mu: „Vy se, velectìný pane, mýlíte v naší šlechetnosti.“ Více jsem mu neøíkal nièeho. Guèkov šel vpøedu, jen nìkolik krokù od tohoto opilého dùstojníka, ale neobrátil po tìchto slovech ani hlavy. A jistì ta slova zaslechl.“ Vztahovala se ta slova k majitelùm paláce? Vyslýchal jsem Guèkova14 jako svìdka, ale jen pokud se týkalo úzce speciální otázky. Doufal jsem, e pozdìji mi dá obšírnìjší a výstinìjší výpovìï. Další jeho chování k celému pøípadu opravòovalo mne však k úsudku, e si nepøeje býti dále vyslýchán jako svìdek. Proto, kdy osvìtluji jeho návštìvu v Carském Sele zjištìnými okolnostmi, já, jakoto soudce, nikterak netrvám na tom, e ony odpovídají zcela pravdì. Prvnì navštívil Kerenskij carskou rodinu dne 3. dubna 1917. Byl pøijat carem i carevnou v pøítom14
Svìdek A. I. Guèkov byl mnou vyslechnut 15. záøí 1920 v Paøíi.
nosti následníkovì a velkoknìen Olgy Nikolajevny a Tajany Nikolajevny. Nikdo z ostatních lidí tomu nebyl pøítomen a oèitým svìdkem toho, co se tam tehdy dìlo, tudí nikdo nebyl. Pravda, chùva Teglevová byla právì v sousedním pokoji, ale ona zaslechla jen první slova Kerenského a nièeho podstatného o tom všem neví. Sám Kerenskij vypovídal: „Vidìl jsem tenkrát cara, Alexandru Fjodorovnu a dìti, seznámil jsem se s nimi. Byl jsem pøijat v jednom dìtském pokoji. Návštìva tenkrát netrvala dlouho. Po obvyklém pøedstavení zeptal jsem se jich, nemají-li ke mnì, jakoto zástupci vlády, nìjakého pøání, vyøídil jsem jim pozdrav anglické královské rodiny a øekl jsem nìkolik obyèejných frází uklidòujícího rázu. Potom jsem si prohlédl místnosti paláce, pøehlídl jsem stráe a dal nìkolik dispozic.“ Gilliard15 vypravuje ve své knize, podle slov následníkových, e tehdy Kerenskij, zùstav o samotì s carem, mu øekl: „Víte-li, e jsem prosadil zrušení trestu smrti?... Uèinil jsem to, aèkoliv mnoho mých druhù zahynulo jako obì svých pøesvìdèení.“ 15
P. Gilliard: Le tragique destin de Nicolas II. et de sa famille, Payot, Paris, 1921.
Nebral jsem pøíliš na váhu u výslechu Kerenského toto vypravování, a proto jeho slova o „obyèejných frázích uklidòujícího rázu“ mohu jen ponechat jeho svìdomí. Kerenskij býval v Carském Sele nejednou. Vypravuje u výslechu: „...Byl jsem tam asi osmkrát nebo desetkrát, vykonávaje povinnost, uloenou mi Prozatímní vládou. Za tìchto návštìv vidìl jsem Mikuláše samého, jindy spolu s Alexandrou Fjodorovnou.“ Jak se choval Kerenskij k carské rodinì? Mnozí svìdkové, podle jejich povahy, byli rozhodnì nepøátelští Kerenskému. Nicménì pravda v jejich slovech jest dosti dobøe vykreslená. Èemodurov: „Chování Kerenského k carovi a jeho rodinì bylo zcela blahovolné a korektní.“ Teglevá: „Manì jsem se stala svìdkem první návštìvy Kerenského u nás a prvního jeho pøijetí carem. Byl pøijat tenkráte Jejich Velièenstvy v tøídní svìtnici v pøítomnosti Alexeje Nikolajevièe, Olgy Nikolajevny a Tajany Nikolajevny. Byla jsem právì v koupelnì a nemohla jsem hned v první chvíli projíti. Vidìla jsem Kerenského, ne ještì vstoupil
k Jejich Velièenstvùm: nejvýše protivná tváø: bledì zelená, nadutá, hlas umìlý, kovový. Car ho oslovil první: „Zde moje rodina. Zde mùj syn a dvì starší dcery. Ostatní dcery jsou nemocny; leí. Chcete-li, mùete je vidìti.“ Kerenskij odpovìdìl: „Ne, ne. Nechci vyrušovat.“ K mému sluchu dolétla další jeho slova: „Anglická královna ptá se na zdraví bývalé carevny.“ Další rozmluvy jsem ji neslyšela, jeto jsem se vzdálila. Vidìla jsem Kerenského, kdy odcházel: po vánosti ani stopy, v tváøi rozpaèitý, èervený; šel a utíral si pot... Pøijel ještì nìkolikráte. Dìti sdìlily mi pozdìji celkový dojem z návštìv Kerenského. Øíkaly, e Kerenskij se v chování zmìnil. Byl mnohem jemnìjší, ne zprvu, prostší. Vyptával se jich, nepohøešují-li nìèeho, neubliují-li jim vojáci, a vyslovoval ochotu zjednati nápravu.“ Ersbergová: „Co se týèe Kerenského, mohu øíci toto. Nevím, vidìla-li jsem ho ji pøi první návštìvì v paláci nebo pøi jedné z dalších. Tváø mìl nadutou, hlas hrubý, strojený. Obleèen nebyl bezvadnì: mìl blùzu, bez naškrobeného prádla. Pravdìpodobnì styky s carskou rodinou, v ní nemohl necítit dob-
rých lidí, mìly na nìho zlepšující vliv, a on se asi potom zmìnil ve svém chování k rodinì. Nepamatuji se od koho, ale slyšela jsem, e pøed odjezdem rodiny do Tobolska, v rozmluvì s carem øíkal, e on pouze z dobrých pohnutek odesílá rodinu z Carského Sela do Tobolska, do tichého, klidného mìsta, daleko od eleznice, kde prý jim bude mnohem lépe; e on, Kerenskij, doufá, e car nevycítí v jeho jednání nìjakou ‚léèku‘. Car odpovìdìl, e mu dùvìøuje.“ Zanottiová: „Sama osobnì jsem nemohla ovšem být pøi tom, kdy byl Kerenskij po prvé pøijat carem a carevnou. Kerenského jsem však vidìla. Byl v prosté pracovní blùze. Choval se slušnì. S dìtmi jsem o Kerenském mluvila a nabyla jsem o nìm tohoto dojmu: kdy po prvé k nám pøijel, byl velmi nervózní. On vùbec nemìl pochopení pro Jejich Velièenstva. Pozdìji však nabyl o nich jiného mínìní. Pomìr mezi Jejich Velièenstvy a Kerenským byl pak srdeènìjší, a Jejich Velièenstva na konec jistì nesmýšlela o Kerenském tak, jak tomu bylo asi z poèátku... Musím vám øíci, e Kerenskij se choval k carské rodinì zcela zdvoøile a osobnì nepùsobil jí nièeho nepøíjemného.“
Volkov: „Na konec carská rodina, jak se zdá, pøivykla Kerenskému. Mohu na své svìdomí potvrditi, e carevna jednou mnì sama o nìm øíkala: ‚On není tak zlý èlovìk. S ním se dá pøece hovoøiti.‘“ Gilliard: „Kerenskij v Carském Sele byl nìkolikráte. Pøijídìl k nám jako zástupce nové vlády, aby seznal naše pomìry a zpùsob našeho ivota. S carem jednal oficiálnì a dosti suše. Na mne toto jeho jednání pùsobilo tak, jako kdy soudce vyslýchá obvinìného a je ji zcela pøesvìdèen o jeho vinì. Zdálo se mi, e Kerenskij pøipisuje carovi v èemsi vinu, a proto se k nìmu chová tak odmìøenì. Pøes to však musím øíci, e Kerenskij jednal celkem zcela korektnì... Kdy byl odebral carovi dokumenty a potom pøišel opìt do paláce, byl ji docela jiný. Jeho chování k carovi se zmìnilo k lepšímu. Døívìjší suchost a upjatost byla ta tam. Tu zmìnu si vysvìtluji takto. Zdálo se mi, e Kerenskij, seznámiv se s obsahem listin carovi odòatých, pochopil, e car Vlast nijak nepoškodil, a rázem zmìnil své chování.“ Gibbs: „Car mnì (v Tobolsku) trochu vypravoval o Kerenském. Øíkal mi, e Kerenskij býval velmi nervózní, kdy s ním rozmlouval. Jeho nervozita
zašla jednou tak daleko, e uchopil na stole leící nù ze slonové kosti k rozøezávání knih a zaèal s ním tak toèit, e car mìl obavy, e ho zlomí, a vzal mu jej proto z rukou. Car mnì vypravoval, e Kerenskij se o nìm domníval, e chtìl uzavøíti s Nìmeckem separátní mír, e o tom s ním pøímo mluvil. Car to popíral, a Kerenskij prý se zlobil a byl nervózní. Provádìl-li Kerenskij u cara prohlídku, nevím. Ale car mnì øíkal, e Kerenskij si myslil, e car má u sebe takové listiny, ze kterých by bylo zøejmì vidìt, e chtìl ten mír uzavøíti. Znám cara dobøe a chápal jsem a vidìl jsem, e v duši pohrdal Kerenským proto, e si nìco takového o nìm mohl mysleti.“ Kerenskij sám vypovídal: „Prohlašuji, e od té chvíle, co car svìøil sebe a svou rodinu ochranì Prozatímní vlády, povaoval jsem za svou povinnost ze cti pøed Prozatímní vládou hájiti nedotknutelnost rodiny a zajistiti jí v jednání s kýmkoliv zásady slušnosti.“ Byla tu nalezena pravda? Velmi rád bych sám uvìøil ve slušnost Kerenského – vdy o tom mluví nejen on sám, nýbr i svìdkové, – kdyby však nebylo jiných fakt.
S hrdì vztyèenou hlavou vstoupil Kerenskij v carovo obydlí. Šel tam s pøesvìdèením, e car se na Rusku provinil. Jím jsou prodchnuty ty smìrnice, které sám osobnì vypracoval pro carské vìznì.16 Kerenskij zabíhal v nich do znaèných a zcela zbyteèných podrobností. Ukazuje v nich, jak se má carské rodinì vaøit, ádal, aby uvìznìný car il skromnì, aby jeho rodina prozatím „nejedla teplých snídaní“. Po zavradìní carské rodiny v Jekatìrinburgu byly nalezeny vojenské jezdecké carovy kalhoty.17 Na nich byly malinké záplaty a uvnitø levé jejich kapsy byla poznámka: – „Ušity 4. srpna 1900“, „opraveny 8. øíjna 1916“. Komorník Volkov, který po mnoho let znal ivot carùv a který ho za jeho mladých let uèil zacházeti s vojenskou zbraní, vypovídá: „Jeho šaty byly èasto spravovány. Nemìl rád marnotratnosti a rozkoše. 16
17
Instrukce, znaènì poškozené, nalezl 8. záøí 1918 v Jekatìrinburgu N. I. Ostroumov, námìstek prokurátora, v budovì Volsko-Kamské banky, kde byl umístìn uralský krajský sovìt. Tyto carovy kalhoty ukradl v domì Ipajevovì stráný Leonid Vasiljeviè Labušev. Byly nalezeny v jeho bytì 7. srpna 1918 èleny jekatìrinburgské tajné policie za pøítomnosti komorníka Èemodurova.
Jeho obèanské obleky pocházely z doby pøed svatbou; on je dlouho nosil.“ Svými smìrnicemi, ve kterých ovšem nebylo ani za nehet slušnosti, zapoèal Kerenskij svùj styk s carem. Jak jej zakonèil? Ji jsem se zmiòoval o Markétì Sergejevnì Chitrovo. Mladièká ta dívka lnula s láskou k carské rodinì a obzvláštì k Olze Nikolajevnì. Byl to cit zboòování, jaký vznikává v dívèích penzionátech, prostý všech jiných zájmù... Její osoba byla velmi dobøe známá Kerenskému. Jakmile se Chitrovo dozvìdìla, e carskou rodinu odvezli do Tobolska, hned ji tam následovala. A Kerenskij, jakmile se dozvìdìl o odjezdu Chitrovo, odeslal do Tobolska prokurátoru tento telegram: „Tobolsk Soudnímu Prokurátoru Spìšnì. Dešifrujte osobnì a je-li komisaø Makarov nebo èlen Dumy Veršinin Tobolsku jejich pøítomnosti teèka Naøizuji pøísnì dozírati na všechny pøijídìjící lodìmi Tobolska vyšetøovat osobní data a místa odkud vyjeli té cestu kterou jeli a zastávky po cestì
teèka Obzvláštì upozoròuji na pøíjezd Margarity Sergejevny Chitrovo mladé dívky, kterou ihned zatknìte prohlédnìte odebeøte všechny dopisy pas a tiskoviny všechny vìci které nepatøí nutným cestovním zavazadlùm penìzùm prohledejte podušky za druhé mìjte na zøeteli pravdìpodobný pøíjezd deseti osob z Pjatigorska které ostatnì mohou pøijet i okolními cestami teèka Je také zatknìte prohledejte podle udaných smìrnic teèka Vzhledem tomu e jmenované osoby ji mohly pøijet Tobolska proveïte peèlivé vyšetøování a pøípadì jejich vypátrání zatknìte prohledejte peèlivì vyšetøete s kým se stýkaly teèka U všech kde byly provésti prohlídku nikoho z nich prozatím z Tobolska nepouštìt podrobit pøísnému dozoru teèka Chitrovo pøijede sama ostatní pravdìpodobnì spoleènì teèka Všechny zatèené okamitì s bezpeènou stráí dopravit do Moskvy prokurátoru Soudní tabule il-li nìkdo z nich ji Tobolsku provésti v domì obývaném bývalou carskou rodinou peèlivou prohlídku odebrat korespondenci vzbuzující sebemenší podezøení a té všechny nepøivezené døíve vìci a zbyteèné peníze teèka O vyplnìní rozkazu podle výsledkù telegrafovat mnì a
prokurátoru Moskvy, jeho naøízení jsou povinny plniti všechny úøady teèka 1922. Ministerský pøedseda Kerenskij.“18 Chitrovo byla zatèena, prohledána a odeslána do Moskvy, kde vyšetøování o jejím pøípadì bylo pak zastaveno. Kerenskij vypovídal u výslechu: „Skuteènì, pokud se týèe pøíjezdu Margarity Chitrovo do Tobolska, bylo na moji telegrafickou ádost zavedeno vyšetøování. Došlo k tomu následovnì. V dobì moskevských Státních porad obdrel jsem zprávy, e k carovi se chce dostat 10 osob z Pjatigorska. Bylo mi to vysvìtlováno jako pokus odvézti carskou rodinu. Proto tedy jsem ihned naøídil, aby bylo zavedeno vyšetøování. Leè jak se ukázalo, zprávy ty byly bezpøedmìtné. O nic váného se tu nejednalo.“ Není pochyby o tom, e Kerenskij, aè jednal s carem laskavì a pozornì, jak o tom jednohlasnì vypovídají všichni svìdkové, nebyl k nìmu ani na okamik upøímný. 18
Telegram tento byl mi pøedán prokurátorem Tobolského Krajského soudu, spolu s jinými dokumenty o tomto pøípadì, pod èj. 13. ze dne 29. bøezna 1919.
HLAVA ÈTVRTÁ Proè byla carská rodina pøevezena z Carského Sela do Tobolska. – Odjezd z Carského Sela. – Pøíjezd do Tobolska.
§1 Proè pøevezli carskou rodinu do Tobolska? Ji jsem zaznamenal o tom výpovìï Ersbergové. Stejnì osvìtlují tuto otázku i ostatní svìdkové. Teglevá: „Mnì øíkaly dìti, e pøíèinou jejich odjezdu do Tobolska byla obava vlády o naše ivoty. Vláda oèekávala tenkráte nepoøádky v zemi.“ Gilliard: „Tento odjezd byl vyvolán obavami vlády o ivot rodiny. Vláda se tenkrát rozhodla uvésti vnitøní ivot státu do pøísnìjších kolejí. Ale zároveò se obávala, e nový vládní kurs mùe míti za následek povstání, proti nìmu by byla nucena zakroèiti i ozbrojenou mocí. Obávajíc se, e tento boj mùe udeøiti, abych tak øekl, zpìtnou ranou do nás, rozhodla se tedy vybrat pro carskou rodinu jiný, klidnìjší pobyt. Všechno toto vám sdìluji podle slov
Jejího Velièenstva nebo Velkoknìen. Jim takto Kerenskij odùvodòoval rozhodnutí vlády.“ Bylo tomu tak skuteènì? Kníe Lvov vypovídal: „V létì v první polovinì èervence nabyla vláda pøesvìdèení, e pobyt carské rodiny v bezprostøední blízkosti Petrohradu je absolutnì nemoný. Pomìry zøejmì se den ode dne pøiostøovaly. Tlak na vládu ze strany sovìtù byl stále silnìjší... Bylo jasno, e carskou rodinu nutno kvùli jejich osobní bezpeènosti nìkam z Carského Sela odeslati. Projednání všech otázek, spojených s touto nutností, bylo svìøeno Kerenskému. Podával o tom tenkrát vládì zprávu. Bylo rozhodnuto odvézti rodinu do Tobolska. Sibiø byla v té dobì klidná, vzdálená politických vášní a ivotní pomìry v Tobolsku byly pøíznivé: byl tam pìkný, pohodlný gubernátorský dùm. Na jihu bychom nebyli nalezli takového místa: tam se ji rozpoutal boj. Øešení otázky o pøevezení rodiny do Tobolska zúèastnil jsem se i já. Ale odjezd její udál se ji v dobì, kdy jsem ji nebyl èlenem vlády.“ Kerenskij vypovídal: „Stále se zostøující boj s bolševiky pøinutil Prozatímní vládu pøevézti car-
skou rodinu z Carského Sela do Tobolska. Od samého poèátku bylo patrné kvùli tomu velké rozèilení ve vojenských a dìlnických masách. Moje poznámka, kterou jsem pronesl 20. bøezna v Moskvì, o moném odjezdu carské rodiny z Carského Sela (do Anglie), vyvolala ostrý zákrok v této vìci ze strany petrohradského sovìtu. Sovìt vydal ihned naøízení po všech tratích nevypouštìti ádných vlakù z Carského Sela, pozdìji dostavil se do Carského Sela s obrnìnými automobily èlen vojenské sekce sovìtu Maslovskij (levý eser, knihovník Akademie Generálního štábu) a snail se odvézti cara. Neuèinil tak pouze proto, e v poslední chvíli ztratil odvahu. Carské Selo bylo pro nás, pro Prozatímní vládu, nejcitlivìjším místem. Pro bolševiky bylo bøevnem v oku. Kronštadt a Carské Selo – to dva póly. Bolševici vedli velmi silnou agitaci proti Prozatímní vládì a osobnì i proti mnì, obviòujíce nás z kontrarevoluce. Horlivou propagandu provádìli mezi vojáky, kteøí mìli strá v Carském Sele, a kazili je. Za svých návštìv v Carském Sele dovídal jsem se o rùzných nepoøádcích, na nì jsem musel reagovat a pouíti nìkdy ostøejších opatøení. Nálada vojákù byla napjatá,
nedùvìøivá. Kvùli tomu, e inspekèní dùstojník, podle staré dvorské tradice, obdrel z carského sklepa láhev vína, vznikl velký skandál mezi vojáky. Neopatrná jízda jakéhosi šoféra, jen poškodil plot parku automobilem, té vzbudila u vojákù podezøení a povìsti, e cara chtìli odvézti. Všechno to vytváøelo dusné ovzduší, které vadilo Prozatímní vládì v práci a olupovalo nás o reálnou sílu: o carsko-selskou posádku, která do té doby loajálnì slouila Prozatímní vládì a v ní jsme vidìli oporu proti ji rozvrácenému Petrohradu.“ Zdá se mi, e otázka, kterou rozbírám: proè carská rodina byla odvezena do Tobolska, jest vlastnì logickým spojením dvou otázek: a) proè byla carská rodina odvezena z Carského Sela, b) proè za nové místo jejího vìznìní bylo urèeno mìsto Tobolsk. Pøípad s Maslovským, o nìm se zmiòuje Kerenskij, odehrál se v prvních dnech revoluèních. Byl èistì individuální. Potom se ji nepøihodilo nièeho, co by pøímo ohroovalo carskou rodinu v Carském Sele. Odùvodòuje carovi nezbytnost odjezdu z Carského Sela, Kerenskij arci musil mluviti o bezpeènosti
rodiny. Co jiného mohl øíci ve své situaci? U výslechu vyzdvihl jiné pøíèiny, z nich je zøejmo, e chránili nikoliv bezpeènost carovu, nýbr Prozatímní vlády. Pøipojiti k tomu není tøeba nièeho. Proè k dalšímu vìznìní carské rodiny byl vybrán právì Tobolsk? Pøedseda Prozatímní vlády kníe Lvov odùvodòoval toto sídlo pobytu snahou zabezpeèiti carskou rodinu: na Sibiøi byl klid a v gubernátorském domì pohodlí. Kerenskij sám vypovídal: „Bylo rozhodnuto (na tajném zasedání) najíti pro pøesídlení carské rodiny nìjaké jiné místo a øešení této otázky bylo svìøeno mnì. Zaèal jsem o tom uvaovati. Zamýšlel jsem je pùvodnì pøevézti nìkam do centrálního Ruska, maje na mysli statky Michaila Alexandrovièe a Mikuláše Michajlovièe. Ukázalo se, e je to zcela nemoné. Prostì nebylo myslitelno samo pøevezení carovo do tìchto míst dìlnicko-selským Ruskem. Nebylo myslitelné ani pøevézti je na jih. Tam byli nìkteøí z velkokníat a Marie Fjodorovna a kvùli nim tam ji vznikala nedorozumìní. Na konec jsem se rozhodl
pro Tobolsk. Vzdálenost Tobolska a jeho pøíznivá zemìpisná poloha, vzhledem k jeho vzdálenosti od centra, nepøipustily pøedpoklad, e by tam snad došlo k nìjakým bouølivým výstøelkùm. Mimo to jsem vìdìl, e je tam pohodlný gubernátorský dùm. Rozhodl jsem se tedy pro Tobolsk. Pøedem, jak si vzpomínám, odeslal jsem do Tobolska komisi, v ní byli, nemýlím-li se, Veršinin a Makarov, upravit tam pomìry. Pøivezli dobré zprávy.“ Nemohu pochopit, proè vézti cara nìkam jinam ne do Tobolska, znamenalo by to vézti ho dìlnicko-selským Ruskem, a do Tobolska – to u nebylo dìlnicko-selské Rusko? ivot v té dobì byl všude pln „nedorozumìní“, ale faktem zùstane, e všechny Nejjasnìjší Osoby, které ily na jihu, se zachránily, jeto byly blízko státních hranic. Místo, kam mìl býti car odvezen z Carského Sela, peèlivì se utajovalo pøed ním a do poslední chvíle. Svìdkynì Zanottiová vypovídá: „Oni doufali, e je z Carského Sela odešlou nìkam na Krym a touili po tom. Ani potom, kdy ji je odváeli do Tobolska, ještì nevìdìli, kam je odesílají. Ba nikdo jim toho
nepovìdìl ani v té chvíli, kdy tìsnì pøed odjezdem byli ještì v domì. Vím, e cara to rozèililo: e mu neøíkají, kam vlastnì je vezou, a dával kvùli tomu najevo svoji nespokojenost.“ Toté o tom vypravují všichni ostatní svìdkové. Nezdá se trochu podezøelým takový zvláštní zpùsob péèe o pohodlí druhých? Co paláce v Livadiji byly ménì pohodlné ne gubernátorský dùm v zastrèeném mìstì? Èasto se stává, e pravda, kdy se ji snaí lidé skrýt, objevuje se celá v malièkostech, v detailech. Plukovník Kobylinskij, líèe odjezd z Carského Sela, vypovídá: „Asi týden pøed odjezdem rodiny z Carského Sela pøijel k nám Kerenskij, pozval mne, pøedsedu sovdepu (carskoselského) a pøedsedu vojenské sekce carskoselské posádky praporèíka Jefimova. Kerenskij nám øekl: „Døíve ne vám nìco oznámím, beru vás do slibu, e všechno to zùstane tajemstvím.“ Dali jsme své slovo. Tu nám Kerenskij oznámil, e podle usnesení Ministerské rady celá carská rodina bude pøevezena z Carského Sela a e vláda nepovauje to za tajemství pøed demokratickými institucemi.“
Dopravit carskou rodinu do Tobolska byly povìøeny Prozatímní vládou dvì osoby: èlen Státní dumy Veršinin a pomocník komisaøe Ministerstva Dvora Makarov. Ti dva sestavili v Tobolsku protokol o pøíjezdu, který car podepsal. Ale Kerenskij se pouze tím nespokojil. S tìmito jmenovanými osobami urèil k doprovodu rodiny ještì zmínìného praporèíka Jefimova. Proè? Kobylinskij, který tušil úmysly Kerenského, vypovídal: „Jefimov jel proto, aby po návratu z Tobolska mohl podati sovdepu (carskoselskému) zprávu o pøevezení rodiny.“ Hle, zde tedy spoèívala pøíèina toho, proè carská rodina ocitla se v Tobolsku: mohl Kerenskij ubytovati rodinu v krymských palácích? Jakou by potom podal zprávu sovdepu demokrat Jefimov? Zbyl tedy jen jediný dùvod k pøevezení carské rodiny do Tobolska. To byl právì ten, o kterém mlèeli jak kníe Lvov, tak i Kerenskij, zakrývajíce jej ostatními ji vyjmenovanými dùvody: daleká, chladná Sibiø, ten kraj, kam kdysi chodívali jiní do vyhnanství.
Obr. 11a a 11b: Carevnin dopis hrabìnce Gendrikové týden po Rasputinovì zavradìní.
Obr. 12: Carovy a carevniny šifry. Nalezeny byly v troubì na záchodì v Ipatievovì domì.
Obr. 13: Rasputinùv dopis carovi pøed poèátkem války r. 1914.
Obr. 14: Stvrzenka, vydaná komisaøi Jakovlevu pøi zadrení cara, carevny a velkoknìny Marie Nikolajevny v Jekatìrinburgu.
V Jekatìrinburgu dne 30. dubna 1918. – Potvrzení. – Níepodepsaný pøedseda Uralské krajské rady dìlnických, selských a vojenských zástupcù Alexandr Georgijeviè Bìloborodov pøevzal od komisaøe Všeruského Ústøedního výkonného výboru Vasilije Vasiljevièe Jakovleva: 1. bývalého cara Nikolaje Alexandrovièe Romanova, 2. bývalou carevnu Alexandru Fjodorovnu Romanovou a 3. bývalou velkoknìnu Marii Nikolajevnu Romanovou, je jmenovaný pøivezl z Tobolska do Jekatìrinburgu, kde budou støeeni stráemi. A. Bìloborodov. – Èlen Kraj. výk. výboru: Didkovskij.
Obr. 15
Obr. 16: Plán pøízemí Ipatievova domu.
Obr. 17: Plán prvního poschodí Ipatievova domu.
Obr. 18: Vnitøní malý plot kolem Ipatievova domu.
Obr. 19: Vnìjší (velký) plot, zakrývající Ipatievùv dùm z Voznìsenské tøídy.
Obr. 20: Vnìjší plot z Voznìsenské ulièky.
Obr. 21: Ipatievùv dùm v Jekatìrinburgu, kde byla zavradìna carská rodina (pohled z nároí Voznìsenské tøídy a Voznìsenské ulièky).
Obr. 22: Pohled na Ipatievùv dùm z Voznìsenské ulièky.
§2 S carskou rodinou odjely do Tobolska tyto osoby: 1. generál–poboèník Ilja Leonidoviè Tatišèev, 2. dvorní maršálek kníe Vasilij Alexandroviè Dolgorukov, 3. osobní lékaø dr. Jevgenij Sergejeviè Botkin, 4. následníkùv vychovatel Petr Andrejeviè Gilliard, 5. dvorní dáma hrabìnka Anastasie Vasiljevna Gendriková, 6. dvorní pøedèítatelka Jekatìrina Adolfovna Schneiderová, 7. vychovatelka Gendrikové Viktorina Vladimirovna Nikolajevá, 8. chùva Alexandra Alexandrovna Teglevá, 9. její pomocnice Jelizaveta Nikolajevna Ersbergová, 10. komorná Marie Gustavovna Tutelbergová, 11. carevnina pokojská Anna Stìpanovna Dìmidová, 12. carùv komorník Terentij Ivanoviè Èemodurov, 13. jeho pomocník Stìpan Makarov, 14. carevnin komorník Alexej Andrejeviè
Volkov, 15. následníkùv lokaj Sergej Ivanoviè Ivanov, 16. lokaj k obsluze dìtí Ivan Dmitrijeviè Sednìv, 17. následníkùv pìstoun Klementij Grigorjeviè Nagornyj, 18. lokaj Alexej Jegoroviè Trupp, 19. lokaj Tjutin, 20. lokaj Kiselev, 21. lokaj Dormidontov, 22. lokaj Jermolaj Gusev, 23. sluha Franc uravskij, 24. kuchaø Ivan Michajloviè Charitonov, 25. kuchaø Kokièev, 26. kuchaø Ivan Verešèagin, 27. kuchaøský uèedník Leonid Sednìv, 28. sluha Michael Karpov, 29. kuchaøovi pomocníci: Sergej Michajlov, 30. Franc Pjurkovskij, 31. Terechov, 32. sluha Smirnov, 33. písaø Alexandr Kirpiènikov, 34. holiè Alexej Nikolajeviè Dmitrijev, 35. správce šatny Stupel, 36. správce dvorního sklepa Rokov, 37. sluka Gendrikové Paulina Meancová, 38. a 39. sluky Schneiderové Jekatìrina ivaja a Marie (jména neznám). Pozdìji pøijeli do Tobolska: 40. uèitel angliètiny Sydney Ivanoviè Gibbs, 41. Dr. Vladimír Nikolajeviè Dìrevenko, 42. dvorní dáma baronesa Sofie Karlovna Buxhevdenová, 43. komorná Magdalena Francevna Zanottiová, 44. pokojská Anna Jakovlevna Utkiná, 45. pokojská Anna Pavlovna Romanová, ale tìmto tøem posledním nebyl k rodinì v Tobolsku dovolen pøístup.
Tatišèev okamitì odpovìdìl kladnì, kdy se dovìdìl, e na nìho padla volba carova. Pozdìji, kdy byl oddìlen od rodiny a uvìznìn ve vìznici, naráeje patrnì na rozmýšlení Naryškinovo, øíkal svému spoleèníku ve vìzeòské cele: „Pøi takové blahosklonnosti panovníkovì jak jen si mohl nìkdo do-
voliti mu drze odepøíti v tak tìké chvíli? Bylo by nelidsky èerným nevdìkem za všechna dobrodiní ideálnì dobrého cara dokonce jen pøemýšleti nad takovým návrhem; nutno bylo pokládati jej za štìstí.“ Kerenskij vypovídal: „Caru jsme neèinili ádných obtíí ve volbì tìch osob, které chtìl vidìti kolem sebe v Tobolsku. Dobøe se pamatuji, e první osoba, kterou si vybral, nechtìla s ním jet a odmítla jeho volbu. Rozhodnì tak tvrdím. Zdá se mi, e tou osobou byl právì Naryškin. Car si tedy vybral Tatišèeva. Tatišèev souhlasil. Povauji za dùleité, pane vyšetøující soudce, abyste zaznamenal toto: – Tatišèev choval se vùbec dùstojnì, jak se slušelo, co tenkrát v carovì okolí bylo øídkým zjevem.“ 14. srpna carská rodina odjela z Alexandrovského paláce na nìkolika automobilech pod ochranou 3. pobaltského dragounského pluku. Odjezd z nádraí byl stanoven na 6.10 hod. ráno. Byly pøipraveny dva vlaky. Oba jely pod japonským praporem. V jednom byla carská rodina, prùvod, èást sluebnictva a rota 1. tìlesného støeleckého
pluku, v druhém – ostatní sluebnictvo a roty 2. a 4. pluku. Ve vagonì mezinárodní spoleènosti expr. vlakù byla vyhrazena carské rodinì ètyøi kupé. S ní v tom vagonì jela Dìmidová, Teglevá, Ersbergová, Èemodurov a Volkov. Vlaky zastavovaly na malých stanicích. Delší dobu stály jen v polích. Cestování „dìlnicko-selským“ Ruskem probìhlo bez nehod. Jen na stanici Zvanka eleznièní dìlníci pøáli si vìdìti, kdo jede ve zvláštním vlaku. Dovìdìvše se to, klidnì odešli. Ve stanici Tjumeò vstoupila rodina na parník „Rusj“ a pøijela do Tobolska 19. srpna ve 4 hodiny odpoledne. Pøi pøíjezdu nebyl dùm ještì pøipraven k jejich pobytu. Rodina strávila nìkolik dní na lodi a pøestìhovala se do domu a 26. srpna. Carevna s následníkem jela koèárem, car s knìnami šel pìšky.
HLAVA PÁTÁ19 Tobolský dùm. – ivot rodiny v Tobolsku. – Komisaø Prozatímní vlády Pankratov a jeho pomocník Nikolskij. – Tobolský strání oddíl. – Vojáci a dùstojníci. – Plukovník Kobylinskij. – Penìní otázka. – První projevy nepøíznì bolševikù vùèi rodinì.
§1 Tobolský dùm, v nìm ila uvìznìná carská rodina, byl v ulici, která po pøevratu byla pojmenována „Ulicí Svobody“. Døíve v nìm bydlel gubernátor. Jest to kamenný jednoposchoïový dùm s jednou velkou chodbou, jak v pøízemí, tak v prvním poschodí. První komnata v pøízemí vpravo, jdeme-li chodbou z pøedsínì, byla zabrána pro dozorèího dùstojníka. V sousední kom19
Kromì ji uvedených soudních dùkazù pouívám pro souhrnné vylíèení tobolského období výpovìdí tìchto svìdkù: uèitelky K. M. Bitnerové, dùstojníka stráního oddílu N. A. Mundela a poznámek v deníku hrabìnky Gendrikové. Bitnerová a Mundel byli mnou vyslýcháni v Išimì: první 4. srpna a druhý 6. srpna 1919. Deník hrabìnky Gendrikové byl nalezen v budovì uralského krajského sovìtu 4. záøí 1918 námìstkem prokurátora N. I. Ostroumovem.
natì bydlela pokojská Dìmidová. Vedle jejího pokoje byl pokoj Gilliardùv a pak byla jídelna. Proti komnatì dozorèího dùstojníka byla komnata komorníka Èemodurova. S ní sousedila spí a vedle ní byly dvì komnaty, v nich bydlely komorná Tutelbergová a chùva Teglevá se svou pomocnicí Ersbergovou. Nad komnatou Èemodurovovou bylo schodištì do prvního poschodí. Z nìho šlo se do rohového pokoje: carova kabinetu. Vedle kabinetu byl pøijímací pokoj. Jedny dveøe z nìho vedly do chodby, která té rozdìlovala poschodí na dvì èásti. První komnata napravo, ve smìru pøijímacího pokoje, slouila za salon. Vedle nìho byla lonice carova a carevnina, a dále komnata knìen. Na levé stranì chodby, blíe k pøedsíni, byla šatna. Vedle ní byla lonice následníkova, a dále záchod a koupelna. Dùm byl teplý a svìtlý.
§2 První èas, asi tak 1 ½ mìsíce, byl snad pro carskou rodinu z celé doby vìznìní nejpøíjemnìjší. Moc mìl v rukou plukovník Kobylinskij. Místním úøadùm nepodléhal. Zástupcù vládních z ústøedí ádných nebylo. ivot rázem vstoupil v tiché, klidné øeèištì.
V 8.45 hod. ráno podával se ranní èaj. Car pil jej ve svém kabinetì vdy s Olgou Nikolajevnou; ostatní dìti – v jídelnì. Po èaji do 11 hodin car èetl nebo psal svoje deníky ve svém pokoji. Potom chodíval ven a pracoval tìlesnì. Obyèejnì øezal døíví. Dìti, kromì Olgy Nikolajevny, a do snídanì, s hodinovou pøestávkou, se uèily. V jednu hodinu byla snídanì. Potom car a knìny šli ven. K nim se pøidával pozdìji i následník, který obyèejnì po snídani leel, jak mu byl lékaø naøídil. Všichni obyèejnì øezali døíví. Spoleènì postavili døevìné schodištì a upravili námìstíèko nad skleníky. Zde, na námìstíèku, obrácenému ke slunci, velice rádi sedávali a odpoèívali. Od 4 hodin do 5 car vyuèoval následníka dìjepisu. V 5 hodin podával se èaj. Po èaji trávil car èas obyèejnì ve svém kabinetì. Dìti se do 8 hodin uèily. V 8 hodin podával se obìd. Po obìdì zùstávala celá rodina pohromadì. Pøi-
cházeli i dr. Botkin, Tatišèev, Dolgorukov a jiní. Vyprávìlo se a hrálo. Nìkdy car hlasitì pøedèítal. V 11 hodin podával se èaj. Potom se všichni rozcházeli. Následník chodil spát ji záhy po obìdì. Carevna obyèejnì zùstávala ve svém pokoji a do snídanì. V té dobì buï vyuèovala nìkterým pøedmìtùm dìti, nebo èetla, malovala a vyšívala. Velmi èasto také ve svém pokoji s následníkem Alexejem Nikolajevièem obìdvávala: neustále si naøíkala na srdce a nerada chodila do jídelny do pøízemí. Nìkdy, kdy zùstala sama v domì, hrála na pianino a zpívala. Spoleènì s rodinou obìdvali: dr. Botkin, Gendriková, Schneiderová, Tatišèev, Dolgorukov, Gilliard a Gibbs. O svátcích byl zván dr. Dìrevenko a jeho syn gymnazista Kolja. Obìdy pøipravoval starý carský kuchaø Charitonov. Jídlo bylo uspokojivé. K snídani bývaly polévky, maso, ryba, mouèníky, káva. Obìd sestával z tìche jídel a z ovoce, které bylo mono koupiti v Tobolsku. Srovnáváme-li ivot v Carském Sele a v Tobolsku, mùeme tvrditi, e ivot v Tobolsku mìl jednu
velikou výhodu: carská rodina zde smìla choditi do kostela. Veèerní sluby Boí konaly se i v Tobolsku v domì. Ranní mše byly sloueny v kostele Zvìstování Panny Marie. Obyvatelstvo cítilo s uvìznìnými. Kdy šli lidé kolem domu a uvidìli náhodou nìkoho v oknì, snímali èapky. Mnozí ehnali vìzòùm. Rùzní dárcové posílali jim potraviny. Obzvláštì pamatoval na rodinu Ivanovský enský klášter. V Tobolsku bylo klidnìji a tišeji ne v Carském Sele. Ale to bylo – sibiøské ticho. Všechno zde bylo jednotvárné. Rodina ila v úzkém svìtì jednìch a tìche událostí, jednìch a tìche zájmù. Byla zde nuda. Dùm, ohrazený dvùr a neveliká zahrada – to byla veškerá èást svìta pøístupná rodinì. Kolem byli stále jedni a tití lidé. Ba ani v kostele nemohli se vìzòové s nikým stýkati, jeto lid nesmìl dovnitø, kdy se tam rodina modlila. Tìlesná práce, houpaèka a umìlá snìhová skluzavka – to byly všechny zábavy, jimi se mohla carská rodina rozptýliti. Aby si zpestøily ivot, zaèaly se dìti usilovnì uèiti. Vyuèovali je: sám car – Alexeje Nikolajevièe dì-
jepisu, carevna pøednášela všem dìtem náboenství a Tajanu Nikolajevnu uèila nìmèinì. Matematice a ruštinì vyuèovala Bitnerová. Gendriková pøednášela Tajanì Nikolajevnì dìjepis. Gilliard a Gibbs dávali hodiny francouzštiny a angliètiny. Nìkdy se hrály francouzské a anglické divadelní kusy. Hrály je dìti. Bylo teskno dìtem, kdy za soumraku ve volných chvílích sedávaly u okna a na „Ulici Svobody“ vidìly svobodné lidi. Stesk zní i v nìkterých dopisech carevniných Gendrikové, kdy sama sebe nazývá „vìznìm“. Následník poznamenává ve svém deníku 22. øíjna 1917: „Celý den uplynul tak jako vèera a bylo mi právì tak nudno a teskno.“ Mezi dokumenty carské rodiny jest zachován list psaný rukou Schneiderové.20 Jsou tam zaznamenány úryvkovitì myšlenky: „...státní majetek se krade a vládnou cizinci... Násilné uzavøení – tìká smrt... a 20
Tento list, vztahující se k tobolskému období, byl objeven mezi jinými dokumenty N. I. Ostroumovem, námìstkem prokurátora, 4. záøí 1918 v budovì uralského krajského sovìtu v Jekatìrinburgu.
na oknech nevidíš ledových kvìtù, nýbr celé ledové kry.“ Kde èerpala Schneiderová ty smutné myšlenky?
§3 V záøí pøijel do Tobolska komisaø Pankratov a jeho pomocník Nikolskij. Byli to zástupci vlády z ústøedí. Plukovník Kobylinskij vypovídal: „Pankratov pøivezl listinu, podepsanou Kerenským, v ní stálo, e jsem zcela podøízen Pankratovu a e jsem povinen všecky jeho rozkazy pøesnì plnit.“ Kerenskij vypovídal: „Hlavní osobou, je reprezentovala v Tobolsku Prozatímní vládu, byl mnou jmenovaný Pankratov, a na jeho pøímluvu ustanovili za jeho pomocníka Nikolského, jeho jsem já sám osobnì neznal.“ Vasilij Semjonoviè Pankratov mìl hodnì krušný ivot a citlivé srdce, aby se mohl vmyslit do tíhy ivota carské rodiny. Plukovník Kobylinskij vypovìdìl: „Tento Pankratov, jak sám vypravoval, kdy mu bylo 18 let, ujal se pøi jakési pøíleitosti nìjaké eny a zabil pøi tom policistu; byl za to pohnán pøed
soud a uvìznìn ve schlüsselburské pevnosti, kde v samovazbì strávil 15 let, potom byl vypovìzen do Jakutského kraje, kde il 27 let.“ Jeho pomocník Alexandr Vladimiroviè Nikolskij byl té v Jakutském kraji ve vyhnanství, a to proto, e byl èlenem sociálnì-revolucionáøské strany; tam se seznámil s Pankratovem. Svìdkové charakterisují tyto lidi a jejich chování k carské rodinì takto: Kobylinskij: „Pankratov byl èlovìk rozumný, inteligentní, neobyèejnì citlivý. Nikolskij, bývalý seminarista, byl hrubec, nevzdìlaný, tvrdošíjný jako býk: ukáeš mu jednu cestu, pùjde po ní, i kdyby si hlavu srazil.“ Teglevá: „O Pankratovovi mohu øíci s èistým svìdomím, e to byl èlovìk z duše dobrý. Byl socialistou a kdesi v Sibiøi il ve vyhnanství. Byl hodný a upøímný. K rodinì, hlavnì ke knìnám, a to zejména k Marii Nikolajevnì, choval se dvornì. Marii Nikolajevnu mìl nejradìji. Car èasto s ním besedoval. Za to však Nikolskij byl hrubý a nepoøádný. Byl pravým opakem Pankratova. Pankratov peèoval o rodi-
nu, jak jen mohl. Nikolskij choval se zcela jinak a nebýt u nás Kobylinského, vyuívaje slabé vùle Pankratovovy, zpùsobil by nám mnoho zla.“ Ersbergová: „Pankratov byl dobrý, èestný a hodný èlovìk. I v nitru se k nim choval pìknì, a jak bylo znát, litoval jich. Obzvláštì mìl rád Marii Nikolajevnu. Jednou upadla a udeøila se do oka. Kdy o tom uslyšel, hned pøibìhl a zøejmì byl proto znepokojen. S toue úèastí zachoval se k Alexeji Nikolajevièi za jeho nemoci. Dokonce i k carovi choval se pozornì. Nìkdy k nám pøicházel a rád vypravoval knìnám a Alexeji Nikolajevièi, jak il ve vyhnanství. Všichni jsme rádi poslouchali. Nikolskij byl úasnì hrubý a omezený. Choval se špatnì nejenom k nim, nýbr i k nám.“ Pro stejnost dalších výpovìdí jiných svìdkù neuvádím. Avšak nešlo tu jen o osobní vlastnosti Pankratovovy a Nikolského. Oni pøece byli pøedstaviteli vlády! Èím byli v tom ohledu rodinì? Svìdkové vypovídají: Gilliard: „Oni (Pankratov a Nikolskij) mìli úplnì v rukou naše ivoty; jim byl podøízen i plukovník
Kobylinskij... Uškodili nám nevìdomky, a to tím, e svým jednáním uvolnili kázeò støelcù.“ Kobylinskij: „Pankratov sám osobnì nebyl schopen nìkomu z carské rodiny vìdomì uškoditi, ale pøes to se stalo, e ti lidé jí ublíili. Bylo to tím, e byli èleny politické strany. Ponìvad neznali ivota, chtìli jakoto praví eserové, aby všichni se stali esery, a zaèali obracet na svou víru vojáky. Zaøídili školu, kde uèili vojáky èíst a psát, ba i jiným pøedmìtùm, ale po kadém vyuèování vysvìtlovali vojákùm rùzné politické otázky. Bylo to kázání o programu eserù. Vojáci poslouchali a stravovali látku kadý podle svého zpùsobu. Tato kázání o eserském programu dìlala z vojákù, dík jejich temnotì, bolševiky.“ Toté vypravují všichni ostatní svìdkové. Cara nejvíce bolelo, kdy vidìl, co nová vláda zaèala dìlat s vojáky. Zde spoèíval pramen té ironie, se kterou se car choval k Pankratovovi, nazývaje ho „malinkým èlovíèkem“ – Pankratov byl toti malé postavy. Kromì propagandy byly ještì jiné pøíèiny, které vnášely rozvrat mezi vojáky. Kdy odcházel oddíl z
Carského Sela do Tobolska, Kerenskij sliboval vojákùm všelijaké výhody: lepší ošacení podle petrohradské sazby, cestovní pøíplatky. Sliby ty se neplnily, cestovní pøíplatek se jim vùbec nevyplácel. To silnì popouzelo vojáky a napomáhalo k tomu, e se mezi nimi tím spíše ujímaly bolševické ideje. Pankratov i Nikolskij pobyli si v Tobolsku dosti dlouho; oni pøeili Prozatímní vládu a zùstali na svých místech i po bolševickém pøevratu. Vojáci, hromadnì zbolševizovaní, je potom na konec sami vyhnali. Stalo se to 9. února 1918.
§4 Komisaø Makarov, který doprovázel carskou rodinu do Tobolska, poslal jí z Carského Sela víno „Saint-Raphael“. Šetøili si je a pili je jen jako lék. Kdy Nikolskij bedny s vínem uvidìl, vlastnoruènì je otevøel a sekyrou roztloukl všechny láhve. Ersbergová vypovídala: „Sami vojáci mu za to vynadali idiotù.“ Dìtem byla v domì dlouhá chvíle. Chtìlo se jim ven. Nebylo jim veselo ani na dvoøe, který byl ohrazen vysokým plotem. Táhlo je to podívat se na ulici,
na svobodné lidi. Nikolskij si toho povšiml a rozhodl se uèiniti konec takovému porušení pravidel. Teglevá o nìm vypovídá: „Nikolskij, aè dospìlý, pøece byl ještì tak hloupý, e trpìlivì pozoroval z okna svého pokoje Alexeje Nikolajevièe, a vyhlédne pøes plot, a kdy ho jednou spatøil, udìlal z toho celý román.“ „On,“ vypovídá Kobylinskij, „pøibìhl, vynadal vojákovi a ostøe domlouval Alexeji Nikolajevièi. Hoch se proto urazil a stìoval si mnì, e „Nikolskij na nìho køièel“. Já jsem sám tenkrát pøímo ádal Pankratova, aby trochu krotil nerozumnou horlivost Nikolského... Kdy oni (Pankratov a Nikolskij) tehdy pøijeli a obeznámili se s naším domácím øádem, Nikolskij ke mnì hned prohlásil: „Jak to, e si sem mùe pøijít a odejít kadý jak chce? Tomu tak nemùe být! Mùe se stát, e sem vleze i cizí èlovìk. Budou se muset dát všichni vyfotografovat.“ Zaèal jsem ho z toho zrazovat, øka, e strání i bez toho velice dobøe všechny znají. Nikolskij mnì odsekl: „A nás za starých èasù mohli fotografovat ze všech stran! Tak to udìláme i s nimi (se sluebnictvem a prùvodem).“
Nikolskij si poèínal ne jako pøísný zástupce vlády, nýbr jako mstivec plný slepé zloby. Chtìl se mstít a neuvaoval ve své zlobì, e se nemstí ani tolik carovi, jako jeho prùvodu a sluebnictvu. Pøíklad Nikolského táhl: vojáci se té mstili. První, k èemu obrátili svoji pozornost, byla houpaèka pro dìti. Zaèali na ni cynicky psát sprosté nápisy. Jako v Carském Sele vlivem Domodzjance, tak i zde vlivem Nikolského pøestali vojáci odpovídat na carovy pozdravy. Jednou se zdravil car s vojákem obvyklým: „Zdar, støelèe,“ a dostal v odpovìï: „Já nejsem ádný støelec, jsem soudruh.“ Kobylinskij vypovídá: „Car si oblékl èerkeský kroj a po boku pøipjal si kinál. Uvidìli to vojáci a udìlali z toho celý román: „Mají zbranì, musíme je prohledat.“ Jaktak podaøilo se mi pøemluvit toto ji zcela bezohledné stádo, e není tøeba prohlídky. Šel jsem sám poprosit cara, aby mnì odevzdal kinál, a vysvìtlil jsem mu proè. Car mnì kinál odevzdal.“ Kdy odjídìli starší vojáci, kteøí projevovali svoji oddanost rodinì, car a carevna chtìli se s nimi as-
poò pokynem ruky rozlouèiti. Vystoupili proto na vršek umìlé ledové skluzavky a dívali se pøes plot, jak odjídìjí. Vojáci, kteøí zùstali, rozkopali v noci ten kopeèek. Kdy byla mše prvního vánoèního dne, jáhen Jevdokimov, podle pokynu knìze Vasiljeva, pronesl pøi modlitbì pøání blaha a dlouhého ivota carovi podle starého zpùsobu. To vyvolalo bouøi mezi vojáky. Vojáci usnesli se na rezoluci zabít toho knìze, a biskup Germogen byl nucen odeslati ho na èas do kláštera. Na konec zloba jejich vylila se na rodinì. Usnesli se, e od té doby nesmí carská rodina navštìvovati kostel: a se modlí doma v pøítomnosti a za dozoru vojákù. S námahou podaøilo se Kobylinskému prosaditi rozhodnutí, aby rodina mohla choditi do kostela aspoò o kadém z dvanácti hlavních svátkù. V deníku hrabìnky Gendrikové je zapsáno: „27. ledna. Dnes jsme nebyli v kostele. Vojáci se usnesli pouštìti nás do kostela jen o hlavních svátcích. – 15. února. Vojenský komitét nedovolil jim ani dnes jíti do kostela. – 17. února. Vèera a dnes byly sluby Boí doma.“
Domácím slubám Boím byl pøítomen jako dozorce voják Dorofejev. Knìz vzpomnìl pøi modlitbì svaté carevny Alexandry. Nevzdìlaný Dorofejev správnì nepochopil smyslu modlitby a zpùsobil velký skandál. Stìí ho plukovník Kobylinskij usmíøil. Prùvod a sluebnictvo, které bydlelo ve zvláštním domì kupce Kornilova, vojáci bez jakékoliv pøíèiny pøestìhovali do gubernátorského domu a tím stísnili pohodlí carské rodiny. Dlouho projednávali otázku, mají-li dùstojníci odstraniti nárameníky. Na konec se na tom usnesli a ádali prostøednictvím Kobylinského, aby nárameníky sòal i car. Kobylinskij, chápaje, jak poniující bude pro cara tento poadavek, dlouho vyjednával s vojáky, vyhrouje jim jak anglickým králem, tak i nìmeckým císaøem. Vojáci trvali na svém a hrozili carovi posléze i násilím. Kobylinskij byl nucen obrátiti se k nìmu prostøednictvím Tatišèeva. Car se i tomu podrobil a nárameníky odstranil. Vedle tìchto smutných fakt vyšetøováním se zjistila však i jiná fakta. V Carském Sele nepozorovali jsme ádného témìø rozdílu mezi chováním dùstojníkù a vojákù vùèi
carovi a jeho rodinì. V Tobolsku rozdíl ten velmi ostøe vynikl. Nemohu jmenovat ani jediného dùstojníka, s ním by bylo spojeno nìco špatného pro rodinu. Vedle vojákù, kteøí jim otravovali ivot v Tobolsku, byli té vojáci, kteøí se chovali úplnì jinak k carovi a jeho rodinì. Svìdkové vypovídají: Teglevá: „Oni všichni (vojáci) se dìlili na dvì skupiny. Jedna skupina chovala se k rodinì pìknì, druhá špatnì. S tìmito mìl Kobylinskij tuhou práci. Kdy mìli slubu hodní vojáci, car chodil k nim na stránici, kde byli ubytováni, rozmlouval s nimi a hrál v šachy. Chodíval tam k nim i Alexej Nikolajeviè, ba i knìny tam s carem chodívaly.“ Ersbergová: „Mnozí vojáci z našeho stráního oddílu chovali se k nim pìknì. Takoví litovali rodinu i slovy i skutky. Pamatuji se, obzvláštì pìknì choval se k nim voják 1. pluku, støelec N... Staral se velice, opravdovì se staral, kdy jsme dávali dùm do poøádku, aby pro nì bylo vše co nejlépe zaøízeno...“ Tento støelec, kdy odbyl si vojenskou slubu, nechtìl odejíti od rodiny. Chtìl i nadále zùstati ve
stráním oddíle, povauje za „svoji povinnost“ zùstat ve slubì u cara. Ostatní vojáci mu toho však nedovolili. Nìkteøí vojáci, tajíce svou oddanost k carovi, tajnì docházeli k carovi do jeho kabinetu a tam nepokrytì dávali najevo svoje city. Kobylinskij vypovídá: „Kdy vojáci, praví, hodní vojáci odcházeli z Tobolska, chodili se tajnì k nìmu (carovi) nahoru (do jeho kabinetu) louèiti a líbali se tam s ním.“ Mnoho nepìkného jsem musil vyslechnouti o plukovníku Kobylinském: „protekèní úøedník Kerenského, aláøník, zhubivší carskou rodinu atd.“ Povím o nìm, jak objasnilo vyšetøování jeho roli. Jevgenij Stìpanoviè Kobylinskij byl dùstojníkem tìlesného Petrohradského pluku. Zúèastnil se evropské války a byl ranìn v bojích u Lode. Vrátil se na frontu a v bojích pod Starou Gutou utrpìl tìký úraz. Znovu se vrátil do boje, ale následkem úrazu vyvinul se u nìho akutní zánìt ledvin, a on byl od té doby neschopen øadové sluby. Ve svém obzvláštì tìkém postavení projevoval a do konce výjimeènou oddanost k carovi. Svìdkové vypovídají:
Teglevá: „Kobylinskij mìl skuteènì tìkou práci. Jednou u pozbyl vší nadìje ovládnouti je (vojáky) a oznámil to carovi. Car ho prosil, aby zùstal, a on vyhovìl. Musím øíci o nìm, e byl zøejmì na stranì Nejjasnìjší Rodiny, dìlal pro ni vše nejlepší, co mohl a kadým zpùsobem bojoval proti nièemným projevùm vojákù.“ Ersbergová: „Kobylinskij choval se k nim nejvýš pìknì, upøímnì. Mìl je rád a i oni všichni se k nìmu pìknì chovali. Byl k nim velmi pozorný a staral se o nì. Ale velmi tìko se pøizpùsoboval nedisciplinovaným vojákùm a musil býti velmi obezøelý. Projevoval však mnoho taktu a dvornosti. Nebýt Kobylinského, mnoho zlého by byli pravdìpodobnì proili.“
§5 V tragickém osudu carské rodiny mìla velký význam penìní otázka. Kníe Lvov vypovídal: „Byla té projednávána (vládou) otázka jmìní carské rodiny. Rodina musila ovšem ít ze svých vlastních prostøedkù. Vláda mu-
sila hraditi pouze ty výlohy, je byly spojeny s opatøeními proti carské rodinì.“ Logický rozpor tohoto výkladu je zøejmý. Car musel íti tak, jak se slušelo na bývalého ruského panovníka. Vytvoøit a zachovávat zpùsob tohoto ivota bylo povinností Prozatímní vlády, jeto odòala carovi svobodu. Naøízení opustit carskou rodinu uvedlo do tìkého postavení všechny ty, kdo skuteènì jim byli oddáni a kdo ve svém svìdomí povaovali za poniující opustit carskou rodinu v tak tìkých pro ni chvílích. Mohl car vydrovat všechny ty osoby? Kníe Lvov vypovídal: „Jejich vlastní jmìní bylo pøesnì zjištìno. Ukázalo se, e není veliké. V jedné cizí bance bylo uloeno 14 milionù rublù, poèítaje v to i jmìní celé rodiny. Jiného jmìní nemìli.“ Kerenskij vypovídal: „Bylo zjištìno, e jejich jmìní ve srovnání s tím, co se povídalo, není veliké. V Anglii a v Nìmecku mìli celkem asi 14 milionù rublù.“ Fakticky však i tyto peníze byly carské rodinì nedostupné. ila tedy na útraty vlády.
V Carském Sele nedostatku v penìzích nebylo. V Tobolsku se to zhoršilo: Prozatímní vláda jako by na rodinu zapomnìla a neposílala pravidelných obnosù na vydrování carské rodiny, ani na vydrování stráního oddílu. Kobylinskij vypovídá: „Peníze se rozházely, dalších jsme nedostávali. Musili jsme ít na úvìr. Psal jsem v té vìci generálporuèíku Anièkovu, pøednostovi dvorního hospodáøsko-správního oddìlení, ale bez výsledku. Nakonec kuchaø Charitonov mnì øekl, e jim u „nevìøí“, e snad mu u brzy nebudou dávat ani na úvìr.“ Nakonec Kobylinskij byl nucen chodit po známých a prosit o peníze na vydrování cara a jeho rodiny. Dostal je na smìnku, vydanou na své vlastní jméno a podepsanou Tatišèevem a Dolgorukovem. „Prosil jsem,“ vypovídá Kobylinskij, „Tatišèeva a Dolgorukova, aby o tom neøíkali ani carovi, ani nikomu z jeho rodiny.“ Kerenskij, kdy odesílal rodinu do Tobolska, pravil Kobylinskému: „Nezapomínejte, e je to bývalý ruský car. Jeho rodina nesmí v nièem trpìti nouzi.“ Proè se slovo nestalo skutkem?
Kerenskij vypovídal u výslechu: „Ovšem e Prozatímní vláda vzala si na starost vydrování celé carské rodiny a všech, kdo byl s nimi uvìznìn. Toho, e trpìli v Tobolsku nouzi o peníze, nikdo mi nehlásil.“ Kobylinskij vypovídá: „...Celá ta historie byla pro mne tìká. To nebylo podobno ivotu, ale peklu. Nervy jsem mìl napjaty a do krajnosti. Bylo tak tìko hledat a prosit peníze na vydrování carské rodiny. Potom, kdy vojáci se usnesli, e my, dùstojníci, musíme odstraniti nárameníky, u jsem to nemohl déle snésti. Pochopil jsem, e nemám ji ádné moci, a cítil jsem úplnou bezradnost. Šel jsem do gubernátorského domu a poprosil jsem Teglevou, aby ohlásila carovi, e s ním musím nutnì mluviti. Car mne pøijal v jejím pokoji. Øekl jsem mu: „Vaše Velièenstvo, pozbývám úplnì moci. Odòali nám nárameníky. Nemohu vám prospívati. Dovolíte-li mi, odejdu. Moje nervy jsou úplnì znièeny. Ji dále nemohu.“ Car mne objal jednou rukou. V oèích zaleskly se mu slzy. Øekl mi: „Jevgeniji Stìpanovièi, za sebe, za enu a dìti prosím vás, abyste zùstal s námi. Vidíte, e my všichni trpíme. Musíte i vy trochu
trpìt.“ Potom mne objal, a políbili jsme se. Zùstal jsem a pevnì jsem se rozhodl, e budu trpìti.“
§6 Bolševici zpùsobili ještì vìtší nesnáze v penìním ohledu. To byl první jejich projev. 23. února 1918 plukovník Kobylinskij obdrel od komisaøe z Ministerstva Dvora Karelina telegram. Telegrafoval, e „lid nemá prostøedkù vydrovat carskou rodinu. Musí ít ze svých prostøedkù. Sovìtská vláda poskytuje jí byt, otop, svìtlo a vojenskou stravu.“ Souèasnì bylo zakázáno utratiti z vlastních prostøedkù více ne 600 rublù mìsíènì na jednotlivce. To všechno zhoršovalo ivobytí. Ze stolu zmizela káva, smetana, máslo. Jídelní lístek byl nyní vùbec prostší a horší. Zaèali míti nouzi o cukr. Museli propustiti 10 sluhù. 12. dubna pøišlo od ciku21 písemné naøízení, aby byli zatèeni: Tatišèev, Dolgorukov, Gendriková a Schneiderová. 21
Centralnyj Ispolnitìlnyj Komitet = Ústøední výkonný výbor Sovìtù. – Pozn. pøekl.
Ale vojáci šli ještì dále: sami uvìznili všechny další osoby, které ily s rodinou, nevyjímajíce ani sluebnictva. Zároveò je ubytovali všechny v gubernátorském domì. Jedinì Anglièan Gibbs houevnatì bránil svoji svobodu a udrel si ji.
HLAVA ŠESTÁ Poslední carovy dny v Tobolsku pøed odjezdem. – Komisaø Jakovlev. – Události ve dnech 22., 23., 24., 25. a 26. dubna. – Odjezd cara, carevny a velkoknìny Marie Nikolajevny z Tobolska. – Pokus Jakovlevùv proklouznout s nimi do Evropského Ruska. – Osobnost komisaøe Jakovleva.
§1 Toto období se skonèilo 26. dubna 1918. Rodina ocitla se v Jekatìrinburgu, kde našla vìèný pokoj a mír. Co znamenalo její odvezení z Tobolska? Fakta, osvìtlující tuto otázku, pokládám za nejdùleitìjší v celém prùbìhu vyšetøování. Dodávají také zloèinu, spáchanému na carovi a jeho rodinì, zvláštního charakteru a k tomu ještì mají pro nás, Rusy, dalekosáhlý národní význam. Budu je vykládat ponìkud podrobnìji, protoe jsem si uvìdomil jejich ohromnou cenu. Pøipomenu jen trochu nedávnou minulost. V prvním èase byla carská rodina v Tobolsku podøízena jen plukovníku Kobylinskému. Potom pøijel
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
